Právo Evropské unie
2. přednáška


Evropský parlament
nJe jedním z orgánů EU.
nJeho smyslem je reprezentovat zájmy občanů EU. nPoslanci Parlamentu jsou voleni přímou volbou
každých pět let. nPrvní přímé volby do Evropského parlamentu byly v červnu 1979.

Sídlo Evropského parlamentu
nmá tři pracoviště: Brusel (Belgie), Lucemburk a Štrasburk (Francie).
n

Budova parlamentu v Štrasburku (Francie)
400px-Institutions_europeennes_IMG_4307


Legislativní pravomoc
nspolurozhoduje o přijímání aktů sekundárního práva společně s Radou.
n

Rozpočtová pravomoc
nRoční rozpočet EU schvaluje Parlament společně s Radou.
nRozpočet musí podepsat předseda EP
nParlament má poslední slovo v mnoha rozpočtových položkách.
n

Kontrolní pravomoc
nParlament může vyslovit nedůvěru Komisi pro její činnost. V takovém případě odstupuje Komise
kolektivně. nKomise je povinna odpovídat písemně nebo ústně na otázky, které jí pokládá Parlament
nebo jednotliví poslanci. Parlament rovněž projednává výroční zprávy Komise.
n

Složení Evropského parlamentu
nSoučasný parlament má oficiálně 705 členů ze všech 27 členských zemí EU.
nhttp://www.europarl.europa.eu/meps/cs/home (momentálně je však 704 poslanců)
nČR má 21 poslanců
nhttp://www.europarl.europa.eu/meps/en/full-list/z
n

Předseda EP
nje volen na 2 a půl roku
nřídí veškeré činnosti Parlamentu, předsedá plenárním zasedáním a přijímá rozpočet nzastupuje
Parlament mimo Evropskou unii a ve vztazích s ostatními orgány EU.
n
n

Předseda EP – David Sassoli
nje italský politik a novinář, člen Demokratické strany. nod roku 2009 je poslancem Evropského
parlamentu a dne 3. července 2019 byl zvolen jeho předsedou

Evropský veřejný ochránce práv
nje kontrolní orgán
nvyšetřuje stížnosti týkající se nesprávného postupu institucí a orgánů EU
nsídlí ve Štrasburku
nje jmenován EP na 5 let s možností opakovaného jmenování

Evropský ombudsman - Emily O'Reilly
nPo svém zvolení Evropským parlamentem v červenci 2013, 1. října 2013 odstoupila z funkce irské
veřejné ochránkyně práv a začala působit jako evropská veřejná ochránkyně práv.
Emily_OReilly (1).jpg

Sacharovova cena za svobodu myšlení
nSacharovova cena je udílena mimořádným osobnostem, které bojují proti netoleranci, fanatismu a
útlaku.
nodměňuje osobnosti nebo celé kolektivy, které brání lidská práva a základní svobody
nudílí ji každoročně Evropský parlament
ntato cena byla poprvé udělena v roce 1988
n

Soudní dvůr EU tvoří:
nSoudní dvůr (Byl zřízen v roce 1952 a
nsídlí v Lucemburku.)
nTribunál
n
n

Sídlo Soudního dvora EU v Lucemburku
Europäischer_Gerichtshof


Soudní dvůr - složení
nSoudní dvůr je složen z 27 soudců, tedy jednoho soudce z každého členského státu.
nSoudci musí být absolutně nezávislí na členských státech.
nhttps://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_7026/cs/

Soudní dvůr – soudci
njsou jmenováni na dobu 6 let, každé 3 roky se obměňuje polovina soudců. Stejná osoba může být
jmenována soudcem opakovaně. njsou v členských státech vyňati z pravomoci všech soudních a
správních orgánů. nJejich imunita je absolutní a vztahuje se tedy i na jejich chování v soukromém
životě.

Koen Lenaerts
nPředsedou Soudního dvora je Koen Lenaerts (Belgie).
nzvolí ho soudci ze svého středu na dobu tří let, a to tajným hlasováním
n

Generální advokáti
nJedná se o velmi specifickou funkci.
nmají stejné postavení jako soudci (včetně nezávislosti), je jich 11 nposuzují projednanou věc jak
z hlediska skutkového, tak právního nVypracovávají stanovisko k jejímu řešení, které prezentují v
závěru ústního jednání

Soudní dvůr - senáty
nStandardně Soudní dvůr zřizuje senáty složené ze tří a pěti soudců. nSD zasedá ve velkém senátu
tehdy, když je řešena nová, z pohledu daného státu mimořádně důležitá věc. nVe výjimečných
případech stanovených Smlouvou může Soudní dvůr zasedat v plénu.
n
n

Soudní dvůr vynáší rozsudky v jemu předložených případech
n1. řízení o předběžné otázce
n2. žaloba pro nesplnění povinnosti
n3. žaloba na neplatnost
n4. žaloba na nečinnost

Tribunál
nRozhodnutím Rady z 24.10.1988 č. 88/591 byl vytvořen Tribunál, který měl rozhodovat o žalobách
jednotlivců, které byly dosud podávány k SD, začal fungovat 1. září 1989.
n

Tribunál
nTribunál se skládá ze dvou soudců z každého členského státu. Soudci jsou jmenováni společnou
dohodou vlád členských států po konzultaci výboru pověřeného vydáním stanoviska ke vhodnosti
kandidátů na funkce soudce.
nhttps://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_7035/cs/
n
n

Judikatura Tribunálu
nJeho judikatura se vyvíjela zejména v oblastech:
nduševního vlastnictví,
nspojování podniků,
nkartelové dohody,
nhospodářské soutěže a
nstátních podpor.

Formy rozhodnutí
nRozsudek (neboli nález rozhodnutí ve věci samé)
nUsnesení
nStanovisko
n

Opravné prostředky
nZákladní opravné prostředky jsou:
nOdpor proti rozhodnutí ze strany třetí osoby
nRevize rozhodnutí (obnova řízení)
nŘádný opravný prostředek (odvolání)

Kategorizace norem podle způsobu resp. subjektu jejich tvorby
n1. normy vytvářené státy (akty členských států), tedy právo primární
n2. normy vytvářené orgány EU (akty EU) na základě zmocnění práva primárního (právo sekundární)

Kategorizace norem podle způsobu resp. subjektu jejich tvorby
n3. mezinárodní smlouvy uzavírané EU (a případně zároveň členskými státy) se státy nečlenskými
n4. právo, které není vytvářeno činností čl. států či EU, ale vzniká spontánně jako projev respektu
určitým společenským zájmům a hodnotám, tzv. obecné právní zásady
n

Akty členských států (právo primární)
na) zřizovací smlouvy
nb) subsidiární smlouvy
nc) akty zástupců členských států

Zřizovací smlouvy (právo primární)
nPařížská smlouva o zřízení ESUO
nŘímské smlouvy o zřízení EHS a EURATOMu
nSlučovací smlouva
nJednotný evropský akt
nMaastrichtská smlouva o Evropské unii
nAmsterdamská smlouva
nSmlouva z Nice
nSmlouvy o přístupu nových členů
nLisabonská smlouva

Akty orgánů EU (právo sekundární)
n1. nařízení (regulations)
n2. směrnice (directives)
n3. rozhodnutí (decisions)
n4. doporučení (recommendations)
n5. stanoviska (opinions)
n

Nařízení
nzávazný akt normativní povahy
npřímo zavazuje jak členské státy, tak i osoby, jednotlivce
npoužívá se tam, kde je vhodné určitou otázku regulovat jednotně pro celé EU
nnařízení je pro právo EU tím, čím je pro vnitrostátní právo zákon
n

Směrnice
nnemá obecnou závaznost ve vztahu k jednotlivcům, je adresována výhradně členským státům
npředepisuje jen výsledek, jehož má být dosaženo, zatímco formy a metody dosažení tohoto cíle
zůstávají na vůli státu
nobsahuje lhůtu, do jejíhož ukončení musí být transponovány do vnitrostátního práva

Integrace je z tohoto pohledu zajišťována dvojím způsobem:
n1. unifikací práva, tj. „tvrdým způsobem“ prostřednictvím nařízení
nurčitá otázka je upravena výlučně právem EU, které nahradí případnou vnitrostátní legislativu.
nV každodenní praxi je pak používáno právo EU

Integrace je z tohoto pohledu zajišťována dvojím způsobem:
n2. sbližováním práva, tj. „měkkým“ způsobem prostřednictvím směrnic
nsměrnice stanoví právní rámec a cíl, který má být dosažen

Rozhodnutí
nje individuálním aktem zavazujícím pouze subjekty, jimž je adresováno, např. osobám nebo státům.
npostrádají na rozdíl od nařízení všeobecnou právní závaznost a nelze je tak považovat za skutečný
pramen práva.

Doporučení a stanoviska
nNejsou právními akty a jsou tedy právně nezávazná. Mají jen pomocnou roli, jejich nerespektování
nelze právně sankcionovat.
nDoporučení lze chápat jako svého druhu návody k určitému žádoucímu či preferovanému chování.
nStanoviska vymezují názory a postoje orgánů EU, které ji vydaly, k určité věci.

Mezinárodní smlouvy
nPrávním nástrojem vnějších vztahů EU je mezinárodní smlouva.
nJe tomu tak proto, že tyto vnější vztahy, tedy k subjektům mimo EU, nemohou být regulovány unijním
právem, ale pouze právem mezinárodním.

Obecné zásady práva EU
njsou obsahově obecná, a tudíž relativně abstraktní pravidla
nzákladní zásady, které ovládají právo EU
nzdrojem obecných zásad práva EU jsou: zřizovací smlouvy a vnitrostátní právní řady členských států

Soudní dvůr – tvůrce práva
nJudikatura Soudního dvora je obecně považována za směrodatnou, obsah práva EU není určen jen
zněním vlastního textu příslušného předpisu, ale také jeho výkladem na základě předchozí judikatury
Soudního dvora

Řádný legislativní postup
nOdkazují-li Smlouvy, pokud jde o přijetí aktu, na řádný legislativní postup, použije se
následující postup: Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh.

Řádný legislativní postup
nPrvní čtení
nNeschválí-li Rada postoj Evropského parlamentu, přijme svůj postoj v prvním čtení a postoupí jej
Evropskému parlamentu.

Řádný legislativní postup
nDruhé čtení
nEvropský parlament má 3 měsíce od postoupení postoje na schválení, odmítnutí nebo navrhnutí změn.
nRada ve lhůtě 3 měsíců od obdržení změn Evropského parlamentu kvalifikovanou většinou schválí nebo
neschválí navrhované změny.
n

Řádný legislativní postup
nNeschválí všechny změny, svolá předseda Rady po dohodě s předsedou Evropského parlamentu ve lhůtě
šesti týdnů dohodovací výbor.
nDohodovací výbor se skládá z členů Rady nebo z jejich zástupců a ze stejného počtu členů
zastupujících Evropský parlament, má za úkol dosáhnout přijetí dohody.

Řádný legislativní postup
nTřetí čtení
nSchválí-li dohodovací výbor v lhůtě šesti týdnů společný návrh, mají Evropský parlament, který se
usnáší nadpoloviční většinou odevzdaných hlasů, a Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou,
ode dne tohoto schválení šest týdnů na to, aby přijaly navrhovaný akt v souladu se společným
návrhem.

Úřední věstník EU
njsou v ním vyhlašovány veškeré právní akty EU; smlouvy, platné právní předpisy, řada dokumentů
Evropské komise, judikatury Soudního dvora a Tribunálu a sbírky konsolidovaných právních předpisů
nv platnost vstupují dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení

Úřední věstník EU
nvychází každý pracovní den ve všech úředních jazycích EU, tedy i češtině
nnahlížet do něj je možné i dálkově přes Internet prostřednictvím databáze EUR-Lex.

JAZYKOVÝ REŽIM
nvšichni občané Evropské unie by měli  mít možnost seznámit se s právními předpisy, které jim jsou
určeny.
nprávní akty EU pak jsou překládány do všech 24 úředních jazyků EU a každý občan EU má právo v
těchto jazycích s orgány EU komunikovat.

JAZYKOVÝ REŽIM
nKdo rozhoduje o tom, které jazyky budou úředními jazyky Evropské unie?
nKaždá země před přistoupením uvede, který jazyk chce pro účely EU používat jako úřední jazyk.
nDohoda o tom se zaznamená v aktu o přistoupení.
n
n

Vynucování práva EU
nOdpovědnost čl. státu za porušení práva EU: nČl. stát porušil právo EU ve větším rozsahu a vzbudil
tím pozornost Komise, která bdí nad dodržováním práva EU nporušení práva EU nastalo jen v „drobném“
případě – vůči určitému jednotlivci

Porušení práva EU členskými státy s obecnějším dopadem spočívá
n
na) ve zdržení se jednání (např. neprovedení směrnice) nebo nb) v aktivní činnosti (přijetí nebo
aplikace národního legislativního aktu, který je v rozporu s právem EU)
n

Řízení před Komisí (fáze správního řízení)
niniciativa náleží Komisi - sama rozhoduje o tom, zda a kdy zahájí řízení
nprvní fáze je předběžné (neoficiální) řízení
nv rámci zjišťování skutkového stavu odborné útvary Komise korespondují s orgány členského státu za
účelem vyjasnění problému

Řízení před Komisí (fáze správního řízení)
nvlastní správní řízení je zahájeno zasláním oficiálního výstražného dopisu členskému státu.
nKomise v něm identifikuje domnělé porušení a stanoví členskému státu lhůtu pro odpověď (zpravidla
2 měsíce) nNespokojí-li se Komise s argumenty členského státu, vydává odůvodněné stanovisko.

Fáze sporného řízení (před SD)
nNepodrobí-li se členský stát odůvodněnému stanovisku, Komise může podat žalobu k SD. nŽalobu může
podat i jiný čl. stát, avšak musí nejprve věc předat Komisi, aby proběhlo správní řízení.

Fáze sporného řízení (před SD)
nřízení před SD - Komise a žalovaný členský stát mají postavení sporných stran. nrozsudek Soudního
dvora má deklaratorní povahu, pouze se v něm konstatuje, zda členský stát porušil právo EU a v
případě, že ano, čím.

Vynucení respektování rozsudku SD
nmá-li Komise za to, že dotyčný členský stát potřebná opatření nepřijal, dá státu opět prostor pro
vyjádření se k dané věci nnení-li spokojena, vydá opět odůvodněné stanovisko, v němž upřesní body,
v nichž dotyčný členský stát nevyhověl rozsudku Soudního dvora
nstanoví rovněž lhůtu ke sjednání nápravy
n

Vynucení respektování rozsudku SD
npokud stát ani poté ve stanovené lhůtě nevyhoví, může se Komise obrátit k SD, tentokrát již s
návrhem na uložení pokuty členskému státu. npokuta má vždy finanční podobu, a to buď penále, nebo
jednorázové sankce, případně kombinace penále a jednorázové sankce.

Řízení o předběžné otázce
nje velmi specifickým institutem práva EU, nje důležitým prostředkem zajišťování jednotné
interpretace a aplikace práva EU.

Řízení o předběžné otázce
nSoudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se:
n a) výkladu Smluv;
n b) platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie.
n

Schéma posloupnosti řízení před národním soudem a řízení o předběžné otázce
nNárodní soud:
-Zahájení řízení
-Posouzení skutkového stavu
-Identifikace právního předpisu, které bude třeba aplikovat
-Vznesení otázky výkladu nebo platnosti předpisu EU (předběžná otázka)
-Podání návrhu SD k řešení předběžné otázky, přerušení řízení

Schéma posloupnosti řízení před národním soudem a řízení o předběžné otázce
nSoudní dvůr
-Posouzení otázky
-Vydání rozsudku, jeho doručení národnímu soudu
nPředmět řízení před Soudním dvorem je zcela
nodlišný od předmětu řízení před vnitrostátním
nsoudem. Soudní dvůr rozhoduje pouze právní
notázku, zda a jak může být norma práva EU
naplikována. Nezasahuje do řízení ve věci samé, která
nzůstává výhradní  doménou národního soudu.

Schéma posloupnosti řízení před národním soudem a řízení o předběžné otázce
nDále opět národní soud
-Aplikace předpisu EU podle rozhodnutí SD (konec prejudiciální fáze řízení)
-Vydání rozhodnutí ve věci samé (fáze přijetí rozhodnutí)
n

Řízení o předběžné otázce
npovinnost položit předběžnou otázku mají vnitrostátní soudy členských států tehdy, pokud vyvstane
problém s interpretací či platností práva EU v řízení před soudem, proti jehož rozhodnutí již není
přípustný žádný opravný prostředek.
nAni tato povinnost ale není absolutní, a to za podmínky, že:
n

Řízení o předběžné otázce
n1. odpověď na otázku není podstatná pro rozhodnutí ve věci samé nebo
n2. odpověď na otázku je zcela zjevně a objektivně zřejmá nebo
n3. odpověď na otázku již byla poskytnuta Soudním dvorem v jeho dřívější judikatuře.
n

Další typy žalob před soudy EU
nŽaloba na neplatnost aktu orgánu EU
nŽaloba na nečinnost
nŽaloba na náhradu škody způsobenou EU
nNepřímá žaloba na neaplikovatelnost aktu
nPravomoc Soudního dvora ve sporech týkajících se EIB a ECB
nZaměstnanecké spory
nSpory týkající se práv z duševního vlastnictví
n

Žaloba na neplatnost
nsmyslem je zajistit přezkum legality aktů sekundárního práva.
ntuto žalobu mohou podat čl. stát, EP, Rada nebo Komise.
nRovněž fyzické a právnické osoby mohou iniciovat toto řízení, a to proti opatřením, která jsou jim
určena nebo která se jich bezprostředně dotýkají.
ntaké Účetní dvůr a Evropská centrální banka, mají-li na věci právní zájem.

Žaloba na neplatnost
nDůvody neplatnosti aktu mohou být:
nNedostatek pravomoci k vydání aktu
nPodstatné formální vady aktu, tedy vady, které mohou ovlivnit obsah přijímaného aktu
nPorušení zřizovacích smluv nebo pravidel k jejich provedení
nZneužití pravomoci orgánu EU

Žaloba na nečinnost
nmůže být podána členskými státy, některými orgány EU a v určitých případech i jednotlivci
njejím smyslem je přinutit orgán EU jednat tehdy, když jednat mohl a měl, a přesto tak neučinil a
nezbytné opatření nevydal

Žaloba na nečinnost
nje přípustná, jen byl-li příslušný orgán předtím vyzván k činnosti
nSoudní dvůr sice nemůže přímo donutit dotčenou instituci k akci, ale jeho rozsudek v tomto řízení
může být podkladem pro případnou náhradu škody