Právo Evropské unie 3. přednáška Jednotný vnitřní trh nVzniká v roce 1993 se vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost. nje vymezen jako „prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu“ Vnitřní trh n„Unie zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech dávek s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu k třetím zemím.“ Pojem „zboží“ nSmlouva nedefinuje pojem „zboží. nSmlouva používá pojmy „výrobky“ a „zboží“ jako synonyma. nJejich definici nepodává, avšak lze ji vyčíst z rozhodnutí Soudního dvora. nTato definice zní: „cokoli, co může být způsobilé k peněžitému hodnocení a co může být předmětem obchodní transakce“. n Pojem „cla“ ncly se rozumí veškeré dávky, které se vybírají podle celního sazebníku v souvislosti s přechodem zboží přes hranice. nPojem „dávka s účinkem rovnocenným clu“ nRozumí se jím souhrnné fiskální nebo parafiskální dávky, které, aniž by byly cly v klasickém smyslu, jsou také vybírány z podnětu nebo ve spojení s přechodem zboží přes hranice, a protože toto zboží zdražují, vyvolávají podobný protekcionistický nebo diskriminační účinek jako cla. n Kvantitativní omezení dovozu a vývozu uvnitř EU nMnožstevní omezení dovozu/vývozu, jakož i nveškerá opatření s rovnocenným účinkem, njsou zakázána. nNení ve Smlouvě definováno. nBlíže jej vymezuje rozhodnutí Soudního dvora ve věci Riseria Luigi Geddo v. Ente Nazionale Risi, a to jako jakékoli opatření, které vede k úplnému nebo částečnému omezení vývozu, dovozu nebo průvozu zboží. n n Dassonvillská definice nopatření s obdobným účinkem jsou definována jako všechna obchodní pravidla přijatá členskými státy, která jsou s to narušit, přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potencionálně, obchod v rámci Společenství. První pravidlo rozumu – první princip Cassis n Soudní dvůr má za to, že použití opatření obecného dopadu (tj. na zboží jak dovážené, tak i vlastní) nemusí být porušením zákazu kvantitativního omezení dovozu, je-li nutné k ochraně určitých kategorických požadavků členských států spadajících do oblasti tzv. veřejného zájmu. Druhé pravidlo Cassis – princip proporcionality nBez řádného důvodu nesmí být bráněno tomu, aby zboží vyrobené a komercializované v jednom smluvním státě v souladu s jeho právem mohlo být uvedeno na trh jiného smluvního státu. nPřípadná omezující opatření z důvodu uplatnění kategorických požadavků musí být proporcionální z hlediska svého cíle. Shrnutí judikatury SD k pojmu opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení dovozu: n n1. Dassonville (1974): nejširší definice zahrnující jakékoli opatření členského státu, které je způsobilé omezit dovoz. n2. Cassis de Dijon (1979): zavedení pojmu kategorické požadavky členského státu jako přípustný důvod omezení uvádění zboží na trh bez rozlišování dovážené-domácí, avšak s dodržením principu proporcionality. Shrnutí judikatury SD k pojmu opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení dovozu: n3. Keck a Mithouard (1993): opatření týkající se způsobu prodeje zboží bez rozlišování dovážené-domácí (nikoli prezentace zboží) jsou přípustná. n4. Španělské jahody (1997): nečinnost státu, který nebrání účinnému omezování dovozu zboží ze strany soukromých osob, je protiprávní a zakládá jeho odpovědnost. n Exempční klauzule nDovoz, vývoz nebo průvoz zboží lze zakázat nebo omezit, je-li to odůvodněno n- veřejnou mravností, n- veřejným pořádkem, n- veřejnou bezpečností, Exempční klauzule n- ochranou zdraví a života lidí a zvířat a ochranou rostlin, n- ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, n- ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. n Ochrana průmyslového vlastnictví nUplatnění práv z duševního vlastnictví představuje vždy určitá omezení práv jiných subjektů, což dále znamená zásah do volného pohybu zboží nebo do hospodářské soutěže v EU. n Právo duševního vlastnictví Nepojmenovaný obrázek.png Ochranné známky nZápis ochranné známky EU provádí Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ve španělském Alicante. nOchrana je udělována na deset let s možností neomezeného obnovení. nPřihlašovatel získá ochranu pro všechny státy EU. Ochranné známky nMajitel evropské známky může zabránit komukoli v EU označovat své zboží a služby známkou identickou nebo zaměnitelnou. nEvropská ochranná známka má sice účinek na celém území EU, neruší však známky národní. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) – Alicante (Španělsko) Ochranná známka nOchrana známky EU může být založena jen zápisem. nDůvody pro odepření zápisu jsou absolutní (objektivní) a relativní (subjektivní). n Absolutní (objektivní) důvody pro odepření zápisu jsou: nnezpůsobilost známky být vyjádřena graficky, nedostatek rozlišovací způsobilosti, spočívající v druhovém označení nebo v označení původu zboží, odporující veřejnému pořádku apod. npokud přihlašovatel v době podání přihlášky nebyl v dobré víře. n Relativními důvody pro odepření zápisu jsou: nidentita nebo podobnost s dříve zapsanou známkou. nje třeba se vypořádat nejen se vztahem k zapsaným známkám EU, ale i k zapsaným národním známkám v členských státech. 80. léta nVolný pohyb osob, zahrnující přesídlování fyzických osob v rámci členských zemí EU, přestal být pojímán jako pouhá svoboda ekonomická a stal se svobodou ve smyslu politickém a společenském. nBylo třeba vyřešit dva druhy problémů: 80. léta na) usnadnit fyzický pohyb osob přes hranice mezi členskými státy zjednodušením a posléze zrušením hraničních kontrol (technický aspekt pohybu), nb) rozšířit režim volného pohybu a pobytu, tedy možnost usídlovat se kdekoli v EU, na všechny kategorie osob, tedy i na osoby, které nejsou ekonomicky činné (politicko-společenský aspekt). n Památník Schengenské dohody 800px-Schengen_Monument Směrnice č. 2004/38 npředstavuje jednotnou úpravu pro všechny kategorie osob. nvztahuje se na občany Unie a jejich rodinné příslušníky obecně a reguluje jejich pohyb a pobyt na území členských států. nupraveny jsou také podmínky trvalého pobytu a omezení těchto práv. Krátkodobý pobyt nPrávo krátkodobého pobytu (do tří měsíců) není vázáno na žádnou podmínku či formalitu (kromě předložení platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu). n Právo pobytu nad 3 měsíce nJe již vázáno na tyto alternativní podmínky, jejichž nsplnění je třeba prokázat: na) zaměstnání nebo samostatně výdělečná činnost nebo nb) dostatek prostředků k životu, aby se daná osoba nestala zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského státu a zároveň účast na zdravotním pojištění kryjícím všechna rizika nebo n Právo pobytu nad 3 měsíce nc) zapsání ke studiu na akreditované škole n a jsou účastníky zdravotního pojištění nRodinní příslušníci tyto podmínky splňovat nemusí, doprovázejí-li občana Unie, který tyto podmínky v bodech a), b) nebo c) splňuje. Povinná registrace nV případě pobytu nad tři měsíce může členský stát stanovit povinnou registraci. nPři registraci osoba prokazuje splnění uvedených podmínek. nNesplnění povinnosti registrace může být sankcionováno. Pobytová karta nobdrží ji rodinný příslušník, který není občanem Unie nnejpozději šest měsíců ode dne podání žádosti je vydán doklad, který se nazývá „Pobytová karta rodinného příslušníka občana Unie“. nosvědčení o podání žádosti se vydává okamžitě. nPobytová karta má platnost po dobu pěti let ode dne vydání, nebo po dobu předpokládaného pobytu občana Unie, je-li kratší než pět let. n Trvalý pobyt nnepřetržitý pobyt osoby v délce pěti let se stává trvalým pobytem nna požádání vydá členský stát po ověření délky jejich pobytu občanům Unie způsobilým k trvalému pobytu doklad osvědčující jejich trvalý pobyt ndoklad osvědčující trvalý pobyt se vydává v nejkratší možné lhůtě n Karta trvalého pobytu nčlenský stát vydává o trvalém pobytu pro rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu kartu trvalého pobytu nčlenský stát vydává kartu trvalého pobytu do šesti měsíců od podání žádosti nplatnost karty trvalého pobytu se vždy po deseti letech automaticky prodlužuje Omezení z důvodu ochrany zdraví nohrožení veřejného zdraví mohou představovat jen nemoci, které mají epidemický potenciál definovaný Světovou zdravotnickou organizací ndůvodem k vyhoštění z území nesmějí být nemoci, které se vyskytnou po uplynutí lhůty tří měsíců po příjezdu. n Omezení z důvodu ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti nopatření přijatá z těchto důvodů musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby nto musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti n Vyhoštění nVyhoštěná osoba může po uplynutí přiměřené doby, nejdéle tří let, žádat orgány hostitelského státu o zrušení zákazu pobytu na základě pominutí důvodů, které k zákazu pobytu vedly. nŽádosti nemusí být vyhověno. Vyhoštění nSD posuzuje možnost zákazu vstupu nebo vyhoštění z důvodu ohrožení veřejného pořádku velmi rezervovaně nmusí jít skutečně o ohrožení životních zájmů státu. Např. v rozhodnutí Donatella Calfa uvedl, že získávání a držení nedovolené drogy pro vlastní potřebu nemůže být důvodem pro doživotní vyhoštění n Koordinace národních systému sociálního pojištění v rámci nařízení č. 883/2004 nvolný pohyb by byl omezený, jestliže by se pracovník musel obávat, že by jemu nebo jeho rodině z důvodu výkonu zaměstnání v jiném členském státě a s tím spojenou příslušností k různým národním systémům sociálního zabezpečení byly odepřeny určité sociální dávky, nebo by ztratil již získané nároky Koordinace sociálního zabezpečení v EU– základní principy nprincip rovného zacházení nprincip aplikace právního řádu jediného státu nprincip sčítání dob pojištění nprincip zachování nabytých práv (přenos dávek) Věcný rozsah koordinace: ndávky v nemoci a mateřství ndávky v případě invalidity ndávky ve stáří ndávky pozůstalým ndávky při pracovních úrazech a nemocí z povolání npohřebné ndávky v nezaměstnanosti nrodinné dávky Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) EHIC.JPG Přeshraniční pracovník njakákoli zaměstnána nebo samostatně výdělečně činná osoba, která vykonává své povolání na území jednoho členského státu a bydlí na území jiného členského státu, do kterého se vrací zpravidla každý den nebo alespoň jednou týdně. Vyslaný pracovník nmá pravidelné místo výkonu práce v ČR nvykonává přechodně práci nepřevyšující 1 rok ve druhém čl. státě npracovněprávní vztah k původnímu zaměstnavateli trvá po celou dobu vyslání, npráci vykonává pro svého původního zaměstnavatele v ČR nzaměstnavatel provádí své aktivity zpravidla na území ČR n Pracovní právo v EU npracovní právo by mělo být upraveno především členskými státy, a nikoli EU nprávo EU ovšem podle zásady omezeného individuálního zmocnění ukládá členským státům zajišťovat jednotlivé pracovněprávní požadavky Směrnice 2006/54/ES no zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání nrovnost mezi muži a ženami je základní zásadou práva EU nzásada stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci Směrnice 92/85 n o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. nstanoví, že pracovní podmínky a pracovní doba musí být u těhotných žen, matek nejmenších dětí a kojících matek přizpůsobeny tak, aby neohrožovaly jejich zdraví. Jedná se především o noční práci. n Směrnice 92/85 nstanoví minimální rozsah mateřské dovolené - činí 14 po sobě jdoucích týdnů a po tuto dobu musí být zachována všechna práva ženy z pracovní smlouvy nnáhrada mzdy v době mateřské dovolené nesmí být nižší, než je tomu u nemoci nzajišťuje pracovní volno pro prenatální vyšetření, pokud se tato vyšetření musí konat v pracovní době. Směrnice 91/533 no povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru nnestanoví žádnou závaznou formu pracovních smluv, ale má zajistit, aby každý pracovník obdržel písemné údaje o hlavním obsahu svých povinností vyplývajících z pracovního poměru a tomu odpovídajících práv. Směrnice 91/533 npovinnost informovat se rozšiřuje i na nejdůležitější pracovní podmínky, zejména místo výkonu práce, délku pracovního poměru, nároků na dovolenou, výpovědní dobu, odměnu, pracovní dobu a odkaz na kolektivní smlouvy nzvláštní povinnosti existují pro případ přechodného vyslání pracovníka do jiného členského státu nebo třetího státu v souvislosti s tam platnými pracovními podmínkami Směrnice 2003/88 no některých aspektech úpravy pracovní doby nstanoví v zájmu ochrany zdraví pracovníků minimální požadavky na dobu odpočinku nvztahuje se na denní, týdenní a roční pracovní dobu, pojednává také o přípustnosti noční práce a práce v neděli. Směrnice 94/33 no ochraně mladistvých konkretizuje zákaz dětské práce a stanoví minimální požadavky na pracovní činnost přizpůsobenou vývoji mladistvých. nje zakázána zejména noční práce mladistvých (osob mladších 18 let) nstanoví omezení nejvyšší přípustné denní, týdenní a roční pracovní doby. Směrnice 94/33 nčl. státy přijmou opatření nezbytná pro omezení pracovní doby mladistvých na osm hodin denně a čtyřicet hodin týdně. nčl. státy přijmou opatření nezbytná pro zákaz práce děti mezi dvacátou hodinou a šestou hodinou Směrnice 94/33 nčl. státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby mladiství pokud jejich denní pracovní doba přesahuje čtyři a půl hodiny, měli nárok na přestávku po dobu alespoň třiceti minut, pokud možno po sobě následujících Směrnice 2002/14 no stanovení obecného rámce pro informování zaměstnanců a jednání s nimi. nslouží k podpoře sociálního dialogu (konzultace vedení podniku se zástupci zaměstnanců) nje třeba ji chápat jako příspěvek k prohloubení myšlenky spolurozhodování v podnicích činných na úrovni Společenství Další důležité směrnice nSměrnice č. 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění nSměrnice č. 2001/23 týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů nSměrnice 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců n v případě platební neschopnosti zaměstnavatele n n Svoboda usazování nDruhou kategorií ekonomických činných osob (vedle pracovníků), na něž se vztahuje svoboda volného pohybu, jsou živnostníci, podnikatelé a příslušníci tzv. svobodných povolání. nObsah jejich práv se poněkud liší od práv pracovníků, neboť sami nejsou u nikoho zaměstnáni a zpravidla mají vlastní firmu. Primární svoboda usazování nZahrnuje především přenesení sídla samostatně výdělečně činných osob, stejně jako zahájení samostatné činnosti osobou, dosud v hostitelském státě nesamostatně činnou. Sekundární svoboda usazování nZnamená, že dochází k novému, přeshraničnímu umístění částí podniku, aniž by se měnilo místo výkonu hlavní činnosti. nK tomu může dojít založením právně samostatných jednotek (dceřiné společnosti), ale také zřízením právně nesamostatných poboček. Věcná působnost nSvoboda usazování zahrnuje všechny činnosti, které mají přímo nebo nepřímo něco společného se změnou sídla nebo založením pobočky. nZahrnuje volný pohyb osob a vztahuje se na všechny postupy a činnosti, které se dotýkají otevření, organizace a udržování podniku/pobočky. Osobní působnost nNositeli sekundární a primární svobody usazování jsou fyzické osoby, státní příslušníci některého členského státu, ale i společnosti založené podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Společenství. Volný pohyb služeb njsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, než se nachází příjemce služeb. Volný pohyb služeb nZa služby se podle Smluv pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. n Služby zahrnují zejména: n a) činnosti průmyslové povahy; n b) činnosti obchodní povahy; n c) řemeslné činnosti; n d) činnosti v oblasti svobodných povolání Druhy služeb nRozlišuje se poskytování služby aktivní a pasivní. nV prvním případě se přemisťuje do jiného členského státu poskytovatel služby (např. advokát). nVe druhém případě se přemísťuje příjemce služby za poskytovatelem (např. léčení pacienta v zahraničním zdravotnickém zařízení). Druhy služeb nExistuje i třetí varianta, při které oba účastníci zůstávají ve svých státech, ale přemisťuje se předmět služby (např. architektonické plány nebo počítačové programy). nPro všechny varianty však platí, že poskytovatel a příjemce služby jsou lokalizováni v různých členských státech. n Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb nPrávo na usazování je právem fyzicky se usadit, založit firmu (nebo se účastnit na jejím založení) a vykonávat odpovídající činnost. nPrávo poskytovat služby je naproti tomu vykonáváno z původního státu, tedy beze změny pobytu (sídla) osoby službu poskytující, a to formou spíše jednorázových úkonů. n Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb nrežim pohybu služeb je pro poskytovatele výhodnější - nemusí se plně podřizovat právnímu řádu státu, v němž činnost vykonává, neboť v něm není usazen — je pouze „hostem“ plně podřízeným pravidlům státu, kde má své sídlo Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb nJe-li tato činnost trvalá, pak jde vlastně o stav obdobný usazení — systematická účast na ekonomických aktivitách v hostitelském státě. nTato trvalost (dlouhodobost nebo časová neomezenost) činnosti byla Soudním dvorem dlouho považována za znak režimu usazení, nikoli režimu poskytování služeb. Volný pohyb kapitálu nv nejobecnější rovině lze ho vymezit jako zákaz omezení přechodu hodnot mezi členskými státy, nejde-li o zboží nebo služby. nje diferencován na dvě složky: volný pohyb plateb a volný pohyb kapitálu v užším smyslu, tj. především kapitálu investičního. n n Volný pohyb kapitálu nO platby jde v případě plnění závazku, např. placení kupní ceny za dodané zboží. nPohyb plateb je tedy korelátem pohybu zboží a služeb. nVolný pohyb kapitálu v užším smyslu se týká především investování, vkladů na účtech apod. ntento aspekt pohybu kapitálu má návaznost na volný pohyb osob, zejména na právo usazování. n Uznávání kvalifikace v zemích EU nRozdílné požadavky týkající se kvalifikace, resp. neuznávání kvalifikace získané v členském státě EU pro výkon povolání v jiném členském státu jsou pochopitelně zásadní překážkou uskutečňování základních práv občanů EU (tj. volného pohybu osob a služeb v rámci EU), došlo v EU k úpravě tzv. profesního uznávání. Regulovaná povolání nSystém uznávání kvalifikace se vztahuje pouze na výkon tzv. regulované činnosti, tj. odborné činnosti, jejíž výkon je podmíněn získáním určité kvalifikace. Uznání odborných kvalifikací státních příslušníků členských států EU a dalších členů EHP v ČR nJsou-li povolání nebo činnosti, které zamýšlí státní příslušník členského státu EU a EHP vykonávat na území ČR, regulovány, musí požádat o uznání své odborné kvalifikace u příslušného uznávacího orgánu v ČR. K žádosti o uznání odborné kvalifikace je nutné uvést následující údaje: nidentifikační a kontaktní údaje, núdaje o regulované činnosti, kterou chce žadatel v ČR vykonávat, núdaje o zamyšlené formě výkonu regulované činnosti (podnikatel, zaměstnanec), nprůkaz totožnosti a doklad osvědčující státní příslušnost, ndoklad o odborné kvalifikaci Uznání odborných kvalifikací nUznávací orgán ČR je povinen o žádosti rozhodnout ve lhůtě do 60 dnů ode dne předložení úplné žádosti. nVe zvlášť složitých případech rozhodne uznávací orgán ve lhůtě do 90 dnů. Uznání odborných kvalifikací nNa základě posouzení žádosti vydá uznávací orgán ČR rozhodnutí, kterým uzná odbornou kvalifikaci nebo npožaduje od žadatele před uznáním odborné kvalifikace splnění kompenzačních opatření nebo nzamítne žádost. nProti rozhodnutí uznávacího orgánu se lze odvolat. Právo obchodních společností v EU nRealizace práva na usazování neznamená jen změnu sídla společnosti, ale především zakládání společností nových, nejčastěji dceřiných ve vztahu ke společnosti již působící v některém členském státě. nPro jejich postavení a aktivity tedy také platí zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti. Obchodněprávní publicita nČlenské státy musí zajistit, aby základní dokumenty jako statuty společností, jakož i informace o sídle, likvidaci apod. byly veřejně přístupné. nNa písemnou žádost musí být možné získat úplný nebo částečný opis každé listiny nebo každého údaje. n Ochrana spotřebitele nPět základních práv spotřebitelů: nprávo na ochranu zdraví a bezpečnosti nprávo na ochranu ekonomických zájmů nprávo na náhradu škody nprávo na informace a vzdělávání nprávo na zastupování n Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů nPro zjednodušení procesu odstoupení od smlouvy byl nově zaveden harmonizovaný vzorový formulář. nDíky této nově přijaté směrnici má každý spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů bez udání konkrétního důvodu a vrácení veškerých plateb, které obdržel obchodník. O nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách nchrání spotřebitele v případech, kdy je mu dodavatelem předkládán předem formulovány návrh smlouvy na dodávku zboží nebo služeb Směrnice o odpovědnosti za výrobek nobsahuje především hmotněprávní úpravu odpovědnosti výrobce v situaci, kdy byla vadným výrobkem způsobena škoda. Ochrana zdraví a bezpečnosti spotřebitele nVýrobce se může v některých případech zprostit odpovědnosti: nVada neexistovala v době uvedení výrobku do oběhu nVada je důsledkem toho, že výrobce respektoval závazné předpisy nVada nemohla být zjištěna s ohledem na dosavadní vědecko-technické poznatky Právo životního prostředí v EU G:\KLIENTI\OVX\2008-06-SLU-DesignManual\2008-10-DM\2008-11-04-Stavba01\final03\export\logoOPF_kol.w mf • Cíle politiky ochrany životního prostředí nPolitika EU v oblasti životního prostředí přispívá k sledování následujících cílů: n- zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí, n - ochrana lidského zdraví, n - uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů, n - podpora opatření na mezinárodní úrovni, určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí. n Právo životního prostředí v EU G:\KLIENTI\OVX\2008-06-SLU-DesignManual\2008-10-DM\2008-11-04-Stavba01\final03\export\logoOPF_kol.w mf • Cíle však lze při jejich realizaci omezit nPři přípravě politiky v oblasti životního prostředí přihlédne EU k: n - dostupným vědeckým a technickým údajům, n - podmínkám životního prostředí v různých regionech EU, n - možnému prospěchu a nákladům plynoucím z činnosti nebo nečinnosti, n - hospodářskému a sociálnímu rozvoji EU jako celku a vyváženému rozvoji jeho regionů. n Právo životního prostředí v EU G:\KLIENTI\OVX\2008-06-SLU-DesignManual\2008-10-DM\2008-11-04-Stavba01\final03\export\logoOPF_kol.w mf • Ekoznačka EU nV Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru se můžete setkat se symbolem Ekoznačky EU v podobě stylizované květiny. nKvětina je udělována výrobkům a službám šetrným vůči životnímu prostředí. nOstatní ekologické značky vyjadřují šetrnost v užším měřítku - např. recyklovatelnost nebo energetickou úspornost. Právo životního prostředí v EU G:\KLIENTI\OVX\2008-06-SLU-DesignManual\2008-10-DM\2008-11-04-Stavba01\final03\export\logoOPF_kol.w mf • Ekoznačka EU n n ekoznacky-492acb84b0de3_275x183 Hospodářská soutěž nsouběžná snaha subjektů na trhu určitého druhu zboží nebo služeb, jejichž cílem je dosažení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských užitků, popř. výsledků, a jež vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost. Ochrana hospodářské soutěže v EU nHmotněprávní úprava sestává ze dvou relativně samostatných oblastí: nAntitrustové právo, zahrnující tzv. kartelové právo (zákaz určitých dohod mezi podniky) a zákaz zneužívání dominantního postavení nPrávo koncentrací (kontrola fúzí podniků) Zákaz určitých dohod mezi podniky nS vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by: nmohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a njejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu Zákaz určitých dohod mezi podniky, které na) přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky; nb) omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice; nc) rozdělují trhy nebo zdroje zásobování; n n Zákaz určitých dohod mezi podniky nd) uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži; n e) podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí. Výjimky od zákazu určitých dohod mezi podniky nDohody jsou povoleny, jsou-li splněny následující podmínky: ndohoda musí přispívat ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků nebo nk podpoře technického nebo hospodářského pokroku n n Výjimky od zákazu určitých dohod mezi podniky nDohoda nesmí podniky omezovat více, nnež je nezbytně nutné a nnesmí rovněž umožnit vyloučení hospodářské soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených. Výjimky od zákazu určitých dohod mezi podniky nKomise může stanovit tzv. skupinové (blokové) výjimky. Jsou to: nTzv. vertikální dohody nDohody o specializaci nDohody o výzkumu a vývoji nDohody o licencích týkajících se know-how nDohody v oblasti pojišťovnictví n Zákaz zneužívání dominantního postavení nčtyři příklady zneužívání: nv přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných nerovných obchodních podmínek; nOmezování výroby, odbytu nebo technického vývoje na úkor spotřebitelů, Zákaz zneužívání dominantního postavení nv uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži; nv podmiňování uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí. Právo koncentrací (kontrola fúzí podniku) nFormy slučování mohou být různé, avšak zpravidla je jejich podstatou koupě akcií nebo majetku jiného podniku v míře, která umožňuje jeho kontrolu. nÚplné sloučení se v terminologii práva ES označuje jako koncentrace. Výsledkem mohou být dvě různé situace: Právo koncentrací (kontrola fúzí podniku) nPodnik „a“ se sloučí s podnikem „b“ tak, že ho pohltí (a tedy se zvětší), aniž by sám změnil svůj statut (a+b = A). nDruhý případ je ten, že sloučením dvou či více podniků vznikne nový subjekt (a+b = C).