Manažerské funkce paralelní Management 6. téma Ing. Šárka Zapletalová, Ph.D. Katedra Podnikové ekonomiky a managementu •Průběžné manažerské funkce jsou funkce, které jsou realizovány paralelně s ostatními manažerskými funkcemi. •Jedná se v podstatě o aktivity, které probíhají neustále v různých fázích manažerských činností. • •K průběžným manažerským funkcím patří: •analýza, •rozhodování, •implementace, •komunikace. Prostor pro doplňující informace, poznámky Podstata manažerských funkcí průběžných •Analýza, v rámci manažerských funkcí, představuje rozbor, jehož cílem je poznání a správné pochopení podmínek pro realizaci sekvenčních manažerských funkcí. •Jedná se o proces zjištění a hodnocení realizovatelnosti, účelnosti a účinnosti provedení jednotlivých manažerských funkcí. A zároveň vytváří podklad pro další paralelní manažerské funkce, jako je rozhodování a implementace. •Správě provedená analýza vyžaduje zachování pravidla přiměřenosti zkoumání, což znamená, že je nutné si předem vyjasnit hloubku a konkrétní zaměření analýzy. K tomu je potřeba zajištění vhodně rozsáhlých, přesných a spolehlivých údajů, které budou shromážděny a použity. Problémy v rámci analýzy musí být posuzovány účelově a celistvě (systémově). Prostor pro doplňující informace, poznámky Analýza •Analýzy z hlediska času – předběžné, průběžné, následné •Analýzy z hlediska objektu – procesy, funkce, prvky, systémy, vstupy, výstupy, zdroje ... •Analýzy z hlediska prostředí – externí prostředí, interní prostředí •Analýzy z hlediska stupně komplexnosti – souhrnné, dílčí •Analýzy z hlediska subjektu provádějícího analýzu – externí analytik, interní analytik •Analýzy z hlediska jejich cílu, účelu – deskriptivní, komparační, rozhodovací, situační, informační... •Analýzy z hlediska vědeckého výzkumu - klasifikační, vztahové, kauzální, systémové analýzy (strukturálně genetické) •Analýzy z hlediska charakteru řešených problémů - strukturované problémy (tvrdé, tradiční systémy), nestrukturované problémy (měkké systémy) Prostor pro doplňující informace, poznámky Typologie analýz •Obsahové vymezení analyzovaného úkolu •Formulace vlastního problému •Stanovení požadavků na rozlišovací úroveň analýzy (aktuálnost, přesnost, spolehlivost...) •Vytvoření vhodného modelu pro řešení úkolu analýzy a stanovení způsobu jeho řešení •Realizace požadovaného rozboru, vyhodnocení výsledků a jejich ověření •Využití výsledků analýzy Prostor pro doplňující informace, poznámky Základní logika provádění analýz •Rozhodování představuje proces výběru z několika přípustných variant řešení uvažovaného problému. •Tato paralelní funkce prostupuje každou ze sekvenčních funkcí a zároveň je mostem mezi analýzou a implementací. •Rozhodování je proces a je výsledkem myšlenkových procesů manažerů. •Z toho vyplývá, že celý proces rozhodování i jeho výsledek závisí vždy do značné míry na profesním profilu a kvalifikační úrovni. Dále závisí na osobních vlastnostech a zájmech účastníků rozhodovacího procesu. •Volba mezi více variantami chování. •Výběr určité varianty postupu. •Manažer – rozhodovatel a řešitel • Prostor pro doplňující informace, poznámky Rozhodování I •Rozhodování v podnikové praxi probíhá za jistoty, nejistoty nebo rizika. Rozhodovací situace můžeme klasifikovat z různých hledisek následovně: •nekonfliktní – konfliktní; •jednokriteriální – vícekriteriální; • deterministické – stochastické; •statické – dynamické; •jednostupňové – vícestupňové; •dobře strukturované – špatně strukturované.. Prostor pro doplňující informace, poznámky Rozhodování II •Prvky –Problém a cíl rozhodování –Subjekt rozhodování –Rozhodovací strategie –Podmínky rozhodování –Objekt rozhodování •Fáze rozhodovacího procesu –Identifikace a specifikace problému –Stanovení možností řešení (alternativ) –Zhodnocení možných alternativ –Výběr vhodné alternativy –Realizace rozhodnutí –Kontrola Prostor pro doplňující informace, poznámky Rozhodovací proces •Podle subjektu rozhodování: individuální, kolektivní •Podle informovanosti subjektu rozhodování: v podmínkách jistoty, v podmínkách nejistoty, v podmínkách rizika •Podle postupu rozhodování: programová rozhodnutí, neprogramová rozhodnutí •Podle závažnosti rozhodování: strategické, taktické, operativní •Podle počtu rozhodovacích kritérií: jednokriteriální procesy, vícekriteriální procesy • • Prostor pro doplňující informace, poznámky Klasifikace rozhodování •Jedná se fakticky o časové, prostorové a věcné sladění jednotlivých činností a jejich zdrojové zajištění. •Implementace vlastně představuje konečnou fázi sekvenční manažerské funkce. •Implementací se rozumí převedení přijatého rozhodnutí do reality. •Podstatnou součástí implementace je koordinační a komunikační činnost. • •Ekonomické předpoklady pro implementaci –Hodnocení ekonomických aspektů implementace –Ekonomická analýza implementačního procesu – náklady x užitky –Sledování kritérií racionality – hospodárnost, účelnost, účelovost, efektivnost • • Prostor pro doplňující informace, poznámky Implementace •Implementace představuje skutečnou realizaci plánů, uvedení plánů do života. •Proces implementace probíhá v několika krocích a vyžaduje také řízení strategických změn. •Celkový proces implementace musí být v souladu s celkovou situací podniku, strukturou podniku, cílem plánů, rozsahem strategických změn, manažerskými znalostmi, styly a metodami. •Implementace a prosazování plánů vyžaduje více energie a času než její samotná formulace. •Při jejím prosazování je velmi důležitá disciplína, schopnost plánovat, schopnost stimulovat a kontrola. To je rozdíl oproti formulování strategie, která spíše vyžaduje a je pro ni rozhodující tzv. kreativní chaos. • • Prostor pro doplňující informace, poznámky Podstata implementace •Implementaci strategie chápeme jako proces, který tvoří logický soubor vzájemně propojených aktivit umožňujících uvést strategii podniku do života. • Mallya specifikuje tyto aktivity: •Používání strategického vůdcovství •Tvorba správné organizační struktury •Tvorba plánů podporující strategii •Instalace podpůrných systémů •Návrh odměňovacích systémů •Tvorba podnikové kultury souznějící s navrženou strategií •Alokace zdrojů • • Prostor pro doplňující informace, poznámky Proces implementace strategie podle Mallya •Maximálně pozitivní vztah •Příležitost (aktivní přístup) •Hrozba (pasivní přístup) •Maximálně negativní vztah •Odpor ke změnám –Jednotlivec – kolektiv –Oprávněný – neoprávněný –Zjevný – skrytý –Jasně cílený – nejasně vyjádřený –Mocensky založený – pozičně slabý –Aktivní – pasivní Prostor pro doplňující informace, poznámky Postoj zaměstnanců ke změnám při implementaci •Velitelský přístup – je typickým scénářem nejtradičnějšího přístupu k formulaci a implementaci strategie. Top manažer připraví strategický plán, pozve manažery do zasedací místnosti, prezentuje jim strategii a řekne jim, aby ji implementovali. Top manažer je v tomto případě zapojen pouze do formulování strategie. •Organizační změna – v případě organizační změny top manažer provede strategická rozhodnutí a pak razí cestu implementaci tím, že přeuspořádá organizační strukturu, personál (= organizační změna) nebo zavede informační systém, schéma pro odměňování apod. (= přizpůsobení administrativních systémů). •Spolupráce – rozšiřuje přístup spolupráce strategická rozhodnutí na tým top manažerů v organizaci •Kulturní přístup – zapojuje i nižší články řízení v organizaci a další prvky externího prostředí. Prostor pro doplňující informace, poznámky Přístupy k implementaci •Komunikace je proces oboustranné výměny informací. Komunikace je proces dorozumívání mezi lidmi pomocí výměny informací, zpráv, hlášení, konverzací apod. Je součástí všech ostatních funkcí řízení. • •Komunikační proces: –Odesílatel –Zakódování –Médium –Dekódování –Příjemce informace • Prostor pro doplňující informace, poznámky Komunikace •Verbální komunikace – osobní rozhovor, telefonický rozhovor, porady, konference, prezentace, konzultace. •Neverbální komunikace – posiluje verbální komunikaci, může posílit nebo zeslabit význam řečeného slova. •Formální (oficiální) komunikace – vychází z formální, oficiální organizační struktury podniku. Těmito kanály proudí informace vertikálním, horizontálním a diagonálním směrem. •Neformální (neoficiální) komunikace – je důsledkem neformální organizační struktury, nemá žádnou předem určenou strukturu. Jedná se o způsob rozšiřování informací, které nelze přenášet oficiálními kanály. • Prostor pro doplňující informace, poznámky Formy komunikace