REGIONÁLNÍ EKONOMIKA A POLITIKA ING. KAMILA TUREČKOVÁ, PH.D. Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné 4 REGIONÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ CÍLE 1 1.Regionální politika 2.Teoretické přístupy k regionální politice 3.Typy regionální politiky 4.Cíle regionální politiky 5.Nositelé regionální politiky (obecné pojetí) ¡ ¡Klíčová slova: Cíle regionální politiky, endogenní přístup k regionální politice, keynesiánské pojetí regionální politiky, kraj, neoklasické pojetí regionální politiky, nositelé (aktéři) regionální politiky, region, regionální politika, regionální rozvoj, současná regionální politika, tradiční regionální politika. OBSAH 2 1) REGIONÁLNÍ POLITIKA DEFINICE ¡Regionální politika je cílevědomá činnost institucí veřejné správy směřující ke zlepšení socioekonomické úrovně na spravovaném území jednotlivých regionů. ¡Zahrnuje ekonomická i neekonomická opatření týkající se veřejného i soukromého sek-toru, které řeší meziregionální nerovnováhy a disproporce mezi, i uvnitř, regionu. ¡Jedná se o všechny přímé i nepřímé intervence institucí veřejného sektoru (státní správy i samosprávy) směřující ke zlepšení sociálního rozdělení ekonomických efektů v prostorovém rozložení území státu. ¡Regionální politika se snaží pozitivně ovlivňovat rozvoj určených geografických celků, jeho dynamiku a strukturu, a to v úzké součinnosti s jinými odvětvovými politikami, zejména s politikou strukturální a urbanistickou, které rozšiřuje o regionální rozměr. 3 1) REGIONÁLNÍ POLITIKA PŘEDPOKLADY A DŮVODY REALIZACE RP ¡Mezi předpoklady realizace regionální politiky patří: ¡(1) existence meziregionálních rozdílů a regionálních problémů, ¡(2) politická vůle meziregionální rozdíly a problémy řešit, ¡(3) ekonomické možnosti země řešení problémů a disparit financovat. ¡Důvodů, proč regionální politiku realizovat, je několik. Všechny mají paralelu v existenci nežádoucích regionálních rozdílů, které mají vliv na ekonomické bohatství regionů. Ekonomická úroveň významným způsobem určuje sociální podmínky a kvalitu života v regionech a má tak také politický rozsah. Důvody existence regionální politiky tak můžeme členit na ekonomické, sociální, ekologické a politické. 4 1) REGIONÁLNÍ POLITIKA DŮVODY EXISTENCE RP ¡Ekonomické faktory jsou považovány za nejvýznamnější. ¡Ekonomické faktory podněcující existenci regionální politiky jsou spojeny s plným využitím výrobních faktorů, úsilím o rovnovážný ekonomický růst, požadavkem na optimální rozmístění firem a minimalizací negativních efektů spojených s náklady přelidnění, regionální nerovnováhou a místní inflací. ¡Sociální motivy existence regionální politiky nejsou dnes již tak aktuální, jako tomu bylo dříve. Jedná se o požadavek vysoké zaměstnanosti, zabezpečení rovnoměrného rozložení příjmů či zajištění totožné úrovně obecného blaha a stejných životních podmínek pro obyvatele ve všech regionech (v oblasti bydlení, kultury, zdravotnictví, vzdělávání, dopravy, využití volného času apod.). ¡Ekologické motivy začaly nabývat na významu počátkem 70. let 20. století a týkají se jednak zejména zaostalých regionů, ale i regionů hospodářsky vyspělých, ve kterých se koncertují ekonomické činnosti (ochrana vodních a půdních zdrojů, emisní limity, chemické znečištění, kůrovcové kalamity, topení neekologickými palivy atd.). ¡Aktivní či pasivní přístup regionální politiky má také politické dopady, kdy odlišné volební výsledky reflektují zřejmé regionální rozdíly v životní úrovni a kvalitě života voličů. Jinak řečeno lidé v méně rozvinutých regionech jsou si vědomi této skutečnosti (nespravedlivého rozdílu v sociálním statutu) a obvykle volí jiným způsobem než voliči v regionech vyspělých. Proto za existencí regionální politiky stojí také důvody politické. 5 2) TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K REGIONÁLNÍ POLITICE TEORIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE (KEYNESIÁNSKÉ) ¡Harmonický rozvoj regionů je teoreticky uplatňován na pozadí regionální politiky opírající se zejména o keynesiánské přístupy, neoklasické přístupy či přístupy vycházející z teorie endogenního růstu. ¡ ¡Keynesiánské pojetí regionální politiky je poptávkově orientované, usilující o narovnávání tržních sil a regionálních rozdílů v ekonomické úrovni redistribucí veřejných finančních zdrojů, tj. prostřednictvím zásahů státu, zejména v usměrňování agregátní poptávky (zejména skrze vládní investice). ¡Cílem je zajištění rovnoměrnějšího rozdělení příjmů a stejné životní úrovně v regionech. Toho je dosaženo díky (nedobrovolné) solidaritě rozvinutých regionů. ¡Regionální politika se současně snaží aktivně realokovat výrobu a výrobní zdroje s cílem přerozdělit pracovní příležitosti mezi regiony. 6 2) TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K REGIONÁLNÍ POLITICE NEOKLASICKÉ TEORIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE ¡Také v rámci regionální politiky uplatňované v rámci neoklasické teorie jde o vyrovnávání regionálních disparit efektivnějšími procesy při využívání zdrojů. ¡Regionální nerovnosti závisí na dostupnosti a mobilitě výrobních faktorů. ¡Pružnost cen a mezd zaručuje plné využití výrobních faktorů v regionu. ¡Kapitál jde za levnou pracovní sílou a migrace pracovníků umožňuje zmírnit nebo odstranit nezaměstnanost v problémových regionech a zvýšit tak životní úrovně jednotlivců i celé společnosti. ¡Regionální politika orientovaná neoklasickým způsobem se snaží zvyšovat výnosnost investic v méně rozvinutých regionech programy podporující podnikatelskou aktivitu a migraci obyvatel. 7 2) TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K REGIONÁLNÍ POLITICE TEORIE ENDOGENNÍHO RŮSTU ¡Na neoklasické teorie navázaly teorie endogenního růstu, kdy se dlouhodobý ekonomický růst opírá o internalizaci vnějších faktorů, zejména lidského a znalostního kapitálu a technologií. ¡Akumulační proces rozvoje je položen na základech soukromých i společenských investic do fyzického i lidského kapitálu (dovednosti, zkušenosti, znalosti, invenční myšlení), technického a technologického pokroku. ¡Ekonomický rozvoj se odvíjí od aktivizace vnitřního disponibilního rozvojového potenciálu. ¡Regionální politika v kontextu principů teorií endogenního růstu uplatňuje programy zaměřené na rozšiřování a intenzifikaci vzdělávání a zvyšování kompetencí obyvatel, na zvýšení flexibility pracovních sil, podporu investic do inovací, vědy, vývoje a výzkumu či technologií, zakládání klastrů a technologických center či platforem apod. 8 3) TYPY REGIONÁLNÍ POLITIKY OBECNÉ ČLENĚNÍ ¡Obecně rozlišujeme dva typy regionální politiky. 1.Tradiční regionální politika se vyznačuje meziregionální přerozdělováním, orientací na kapitál a suroviny a je charakteristická centralizací organizačních forem. 2.Současná regionální politika je typická svým liberalistickým přístupem, vnitřním řešením regionálních problémů, aktivizací regionálních samospráv a podporou vzniku euroregionů a meziregionálních uskupení. 9 3) TYPY REGIONÁLNÍ POLITIKY DVA TYPY REGIONÁLNÍ POLITIKY 10 4) CÍLE REGIONÁLNÍ POLITIKY HLAVNÍ CÍLE ¡Hlavní cíle regionální politiky jsou: 1.snižování regionálních rozdílů, 2.podpora ekonomického růstu, 3.zlepšování životních podmínek obyvatel, ¡a to při současném respektování místních zvláštností, přírodních hodnot území a požadavků na ochranu životního prostředí. 11 4) CÍLE REGIONÁLNÍ POLITIKY DÍLČÍ CÍLE ¡Dílčími cíli regionální politiky, které podporují cíle hlavní i samotný význam regionální politiky jsou například: ¡podpora podnikatelských aktivit v regionu, ¡podpora optimálního rozmístění firem v regionu, ¡zlepšení spojení regionu s ostatními oblastmi, ¡zlepšením technické infrastruktury, ¡hledání procesů posílení rovnoměrného rozdělení příjmů napříč regiony, povzbuzení bytové výstavby atd., ¡…… a to vše v rámci zkvalitňování environmentálního prostředí a s ohledem na jedinečnost každého regionu. 12 4) CÍLE REGIONÁLNÍ POLITIKY CÍLE REGIONÁLNÍ POLITIKY DLE MMR (2019) ¡Mezi základní cíle regionální politiky patří rozvoj regionů zaměřený na jejich soudržnost a zvyšování konkurenceschopnosti: každý region by měl mít příležitosti ke svému vyváženému rozvoji odpovídajícímu jeho potenciálu a specifickým stránkám. Zvláštní pozornost věnuje regionální politika také specifickým problémům rozvoje měst a venkovských oblastí. 13 5) NOSITELÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY (OBECNÉ POJETÍ) ČLENĚNÍ NOSITELŮ REGIONÁLNÍ POLITIKY ¡Nositele regionální politiky obecně členíme dle úrovní, na kterých působí, a to na aktéry činné na národní, regionální a místní úrovni včetně aktérů z nadnárodní úrovně. ¡Současně nositele regionální politiky rozlišujeme na formální a neformální. ¡Ministerstvo pro místní rozvoj či Krajské úřady jednotlivých krajů. ¡Neformální nositelé se podílejí na procesech v regionálním rozvoji neformálně (bez pověření) a jejich aktivity nejsou povinné. Zájmy těchto aktérů by měly být nekonfliktní a v souladu se společným zájmem formální aktérů. ¡ 14 5) NOSITELÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY (OBECNÉ POJETÍ) VZTAH NOSITELŮ REGIONÁLNÍ POLITIKY ¡Realizace regionální politiky je zajištěna celou řadou subjektů a institucí, což vyžaduje permanentní komunikaci, efektivní koordinaci a úzkou spolupráci při realizaci cílů regionální politiky. ¡Efektivní a žádoucí regionální politika by měla být prováděna na pozadí spolupráce založené na partnerstvích mezi jednotlivými úrovněmi realizujícími regionální politiku, stejně jako na její koordinaci v rámci partnerství v jednotlivých sektorech (jak horizontálně, tak vertikálně – mezi jinými dílčími politikami). ¡Tato spolupráce a koordinace činností by se měla projevovat v institucionálních vztazích jak na mezinárodní úrovni, tak také ve vztahu center k nižším článkům veřejné právy. 15 5) NOSITELÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY (OBECNÉ POJETÍ) NOSITELÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY NA NÁRODNÍ A REGIONÁLNÍ ÚROVNI ¡Na státní úrovni se regionální politikou zabývají zákonodárné složky státu (Poslanecká sněmovna a Senát), výkonné složky státu – vláda, ústřední správní úřady (ústřední orgány státní správy), zejména vybraná ministerstva, a jimi zřízené organizace. Řadu úloh státu také přebírají polostátní případě soukromé subjekty, jako jsou různé fondy podpory rozvoje, rozvojové agentury, poradenské a technologické instituce aj. ¡Aktéři regionální politiky na regionální úrovni jsou zastoupeni ve vyšším počtu a odlišují se svými kompetencemi i možnostmi, jak ovlivňovat regionální rozvoj. Jedná se buď o instituce veřejného sektoru, subjekty soukromého sektoru nebo tzv. instituce PPP (public private partnership). Hlavními nositeli regionální politiky jsou regionální samosprávy (orgány územní samosprávy – kraje), Regionální rady (u regionů soudržnosti), regionální (rozvojové) agentury, poradní a koordinační orgány (Řídící a koordinační výbor), Výbory regionálního rozvoje, rozvojové agentury s celostátní nebo regionální působností, Hospodářské a agrární komory, dobrovolné svazky obcí (MASky či mikroregiony, které tvoří mezičlánek mezi regionální a místní samosprávou), zájmová sdružení, zaměstnanecké a zaměstnavatelské organizace atd. 16 ¡Děkuji za pozornost. ¡ 17