Evropské právo 11. přednáška – Vnitřní trh Jednotný vnitřní trh nVzniká v roce 1993 se vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost. nje vymezen jako „prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu“ Vnitřní trh n„Unie zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech dávek s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu k třetím zemím.“ Pojem „zboží“ nSmlouva nedefinuje pojem „zboží. nSmlouva používá pojmy „výrobky“ a „zboží“ jako synonyma. nJejich definici nepodává, avšak lze ji vyčíst z rozhodnutí Soudního dvora. nTato definice zní: „cokoli, co může být způsobilé k peněžitému hodnocení a co může být předmětem obchodní transakce“. n Pojem „cla“ ncly se rozumí veškeré dávky, které se vybírají podle celního sazebníku v souvislosti s přechodem zboží přes hranice. nSpolečný celní sazebník nahradil do té doby existující národní celní sazebníky, členským státům není ponechána možnost vybírat na dovoz ze třetích zemí taková cla, jež v něm nejsou uvedena. Pojem „dávka s účinkem rovnocenným clu“ nRozumí se jím souhrnné fiskální nebo parafiskální dávky, které, aniž by byly cly v klasickém smyslu, jsou také vybírány z podnětu nebo ve spojení s přechodem zboží přes hranice, a protože toto zboží zdražují, vyvolávají podobný protekcionistický nebo diskriminační účinek jako cla. Kvantitativní omezení dovozu a vývozu uvnitř EU nMnožstevní omezení dovozu, jakož i nveškerá opatření s rovnocenným účinkem, njsou zakázána. nMnožstevní omezení vývozu, jakož i veškerá nopatření s rovnocenným účinkem jsou mezi nčlenskými státy zakázána. n Pojem kvantitativní omezení nNení ve Smlouvě definován. nBlíže jej vymezuje rozhodnutí Soudního dvora, a to jako jakékoli opatření, které vede k úplnému nebo částečnému omezení vývozu, dovozu nebo průvozu zboží. Exempční klauzule nDovoz, vývoz nebo průvoz zboží lze podle zakázat nebo omezit, je-li to odůvodněno n- veřejnou mravnosti, n- veřejným pořádkem, n- veřejnou bezpečností, Exempční klauzule n- ochranou zdraví a života lidí a zvířat a ochranou rostlin, n- ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, n- ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. n Ochranná známka EU nZápis ochranné známky EU provádí Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ve španělském Alicante. nOchrana je udělována na deset let s možností neomezeného obnovení. nPřihlašovatel získá ochranu pro všechny státy EU. Ochranná známka EU nMajitel evropské známky může zabránit komukoli v EU označovat své zboží a služby známkou identickou nebo zaměnitelnou. nEvropská ochranná známka má sice účinek na celém území EU, neruší však známky národní. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví – Alicante (Španělsko) int901[1].PDF.jpg Ochranná známka EU nOchrana známky EU může být založena jen zápisem. nDůvody pro odepření zápisu jsou absolutní (objektivní) a relativní (subjektivní). n Absolutní (objektivní) důvody pro odepření zápisu jsou: nnezpůsobilost známky být vyjádřena graficky, nedostatek rozlišovací způsobilosti, spočívající v druhovém označení nebo v označení původu zboží, odporující veřejnému pořádku apod. npokud přihlašovatel v době podání přihlášky nebyl v dobré víře. n Relativními důvody pro odepření zápisu jsou: nidentita nebo podobnost s dříve zapsanou známkou. nje třeba se vypořádat nejen se vztahem k zapsaným známkám EU, ale i k zapsaným národním známkám v členských státech. Institut občanství EU npřinesla ho Maastrichtská smlouva. nobčanem Unie je každá osoba, která má státní příslušnost některého členského státu nobčanství Unie doplňuje státní příslušnost členského státu, ale nenahrazuje ji Směrnice č. 2004/38 npředstavuje jednotnou úpravu pro všechny kategorie osob. nvztahuje se na občany Unie a jejich rodinné příslušníky obecně a reguluje jejich pohyb a pobyt na území členských států. nupraveny jsou také podmínky trvalého pobytu a omezení těchto práv. Krátkodobý pobyt nPrávo krátkodobého pobytu (do tří měsíců) není vázáno na žádnou podmínku či formalitu (kromě předložení platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu). n Právo pobytu nad 3 měsíce nJe již vázáno na tyto alternativní podmínky, jejichž nsplnění je třeba prokázat: na) zaměstnání nebo samostatně výdělečná činnost nebo nb) dostatek prostředků k životu, aby se daná osoba nestala zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského státu a zároveň účast na zdravotním pojištění kryjícím všechna rizika nebo n Právo pobytu nad 3 měsíce nc) zapsání ke studiu na akreditované škole n na jsou účastníky zdravotního pojištění nRodinní příslušníci tyto podmínky splňovat nemusí, doprovázejí-li občana Unie, který tyto podmínky v bodech a), b) nebo c) splňuje. Povinná registrace nV případě pobytu nad tři měsíce může členský stát stanovit povinnou registraci. nPři registraci osoba prokazuje splnění uvedených podmínek. nNesplnění povinnosti registrace může být sankcionováno. Trvalý pobyt nnepřetržitý pobyt osoby v délce pěti let se stává trvalým pobytem nna požádání vydá členský stát po ověření délky jejich pobytu občanům Unie způsobilým k trvalému pobytu doklad osvědčující jejich trvalý pobyt ndoklad osvědčující trvalý pobyt se vydává v nejkratší možné lhůtě n Omezení z důvodu ochrany zdraví nohrožení veřejného zdraví mohou představovat jen nemoci, které mají epidemický potenciál definovaný Světovou zdravotnickou organizací ndůvodem k vyhoštění z území nesmějí být nemoci, které se vyskytnou po uplynutí lhůty tří měsíců po příjezdu. n Omezení z důvodu ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti nopatření přijatá z těchto důvodů musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby nto musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti n Vyhoštění nVyhoštěná osoba může po uplynutí přiměřené doby, nejdéle tří let, žádat orgány hostitelského státu o zrušení zákazu pobytu na základě pominutí důvodů, které k zákazu pobytu vedly. nŽádosti nemusí být vyhověno. Svoboda usazování nDruhou kategorií ekonomických činných osob (vedle pracovníků), na něž se vztahuje svoboda volného pohybu, jsou živnostníci, podnikatelé a příslušníci tzv. svobodných povolání. nObsah jejich práv se poněkud liší od práv pracovníků, neboť sami nejsou u nikoho zaměstnáni a zpravidla mají vlastní firmu. Primární svoboda usazování nZahrnuje především přenesení sídla samostatně výdělečně činných osob, stejně jako zahájení samostatné činnosti osobou, dosud v hostitelském státě nesamostatně činnou. Sekundární svoboda usazování nZnamená, že dochází k novému, přeshraničnímu umístění částí podniku, aniž by se měnilo místo výkonu hlavní činnosti. nK tomu může dojít založením právně samostatných jednotek (dceřiné společnosti), ale také zřízením právně nesamostatných poboček. Věcná působnost nSvoboda usazování zahrnuje všechny činnosti, které mají přímo nebo nepřímo něco společného se změnou sídla nebo založením pobočky. nZahrnuje volný pohyb osob a vztahuje se na všechny postupy a činnosti, které se dotýkají otevření, organizace a udržování podniku/pobočky. Osobní působnost nNositeli sekundární a primární svobody usazování jsou fyzické osoby, státní příslušníci některého členského státu, ale i společnosti založené podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř EU. Volný pohyb služeb njsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, než se nachází příjemce služeb. Volný pohyb služeb nZa služby se podle Smluv pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. n Služby zahrnují zejména: n a) činnosti průmyslové povahy; n b) činnosti obchodní povahy; n c) řemeslné činnosti; n d) činnosti v oblasti svobodných povolání Druhy služeb nRozlišuje se poskytování služby aktivní a pasivní. nV prvním případě se přemisťuje do jiného členského státu poskytovatel služby (např. advokát). nVe druhém případě se přemísťuje příjemce služby za poskytovatelem (např. léčení pacienta v zahraničním zdravotnickém zařízení). Druhy služeb nExistuje i třetí varianta, při které oba účastníci zůstávají ve svých státech, ale přemisťuje se předmět služby (např. architektonické plány nebo počítačové programy). nPro všechny varianty však platí, že poskytovatel a příjemce služby jsou lokalizováni v různých členských státech. n Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb nPrávo na usazování je právem fyzicky se usadit, založit firmu (nebo se účastnit na jejím založení) a vykonávat odpovídající činnost. nPrávo poskytovat služby je naproti tomu vykonáváno z původního státu, tedy beze změny pobytu (sídla) osoby službu poskytující, a to formou spíše jednorázových úkonů. n Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb nrežim pohybu služeb je pro poskytovatele výhodnější - nemusí se plně podřizovat právnímu řádu státu, v němž činnost vykonává, neboť v něm není usazen — je pouze „hostem“ plně podřízeným pravidlům státu, kde má své sídlo Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb nJe-li tato činnost trvalá, pak jde vlastně o stav obdobný usazení — systematická účast na ekonomických aktivitách v hostitelském státě. nTato trvalost (dlouhodobost nebo časová neomezenost) činnosti byla Soudním dvorem dlouho považována za znak režimu usazení, nikoli režimu poskytování služeb. Volný pohyb kapitálu nv nejobecnější rovině lze ho vymezit jako zákaz omezení přechodu hodnot mezi členskými státy, nejde-li o zboží nebo služby. nje diferencován na dvě složky: volný pohyb plateb a volný pohyb kapitálu v užším smyslu, tj. především kapitálu investičního. n n Volný pohyb kapitálu nO platby jde v případě plnění závazku, např. placení kupní ceny za dodané zboží. nPohyb plateb je tedy korelátem pohybu zboží a služeb. nVolný pohyb kapitálu v užším smyslu se týká především investování, vkladů na účtech apod. ntento aspekt pohybu kapitálu má návaznost na volný pohyb osob, zejména na právo usazování. n