Pracovní právo

Týden 12

1.1    PRUŽNÉ  ROZVRŽENÍ  PRACOVNÍ  DOBY                                                                                                                                                                                                                                                                                          

Novela zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012 zjednodušila dosavadní způsob pružného rozvržení pracovní doby zejména v tom směru, aby byla srozumitelnější a umožňovala větší volnost pro zaměstnavatele při rozhodování o podmínkách úpravy pružné pracovní doby pro zaměstnance. Nyní se již nevyžaduje, aby pouze jeden časový úsek základní pracovní doby byl vložen mezi dva úseky volitelné pracovní doby. Nová úprava má podle důvodové zprávy k novele zákoníku práce umožnit širokou škálu možností jak pro

zaměstnavatele podle jeho provozních potřeb, tak i pro zaměstnance při potřebě slaďování pracovního a rodinného života.

 

 

 

 

 

 

PRUŽNÉ  ROZVRŽENÍ  PRACOVNÍ  DOBY ZAHRNUJE

ČASOVÝ  ÚSEK  PRACOVNÍ

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PRUŽNÉ  ROZVRŽENÍ  PRACOVNÍ  DOBY SE  NEUPLATNÍ

 

 

ZÁKLADNÍ

zaměstnanec je povinen být na pracovišti

VOLITELNÝ

zaměstnanec si sám volí začátek a konec

● začátek a konec určuje zaměstnavatel

celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin

 

n  při pracovní cestě,

n  v době čerpání dovolené

n  při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven,

n  brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, 

n  v době důležitých osobních překážek v práci,

n    v dalších případech určených zaměstnavatelem.

Průměrná týdenní pracovní doba musí být naplněna ve vyrovnávacím období  určeném zaměstnavatelem, nicméně s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích.

Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

 

Pokud se pružné rozvržení pracovní doby neuplatní, platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Případová studie

 

 

Vnitřní předpis - úprava pružné pracovní doby v pracovním řádu

Na pracovišti  je zavedena pružná pracovní doba. V souladu s tím si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby v jednotlivých pracovních dnech. 

● Základní pracovní doba je zaměstnavatelem stanovený časový úsek, ve kterém je zaměstnanec povinen být na pracovišti. Délka základní pracovní doby činí pět hodin a je stanovena v pondělí až pátek od 10:00 hodin do 15:00 hodin.

● Volitelná pracovní doba  je pracovní doba, jejíž počátek a konec si zaměstnanec sám zvolí v rámci provozní doby.

● Délka provozní doby, tj. základní pracovní doby a volitelné pracovní doby je na pracovišti stanovena v pracovní dny časovým úsekem od 7:00 hodin do 19:00 hodin.

Průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období nejvýše  4 týdnů po sobě jdoucích v jednom kalendářním měsíci

(Alternativa: Průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období nejvýše  26 týdnů po sobě jdoucích.)

Ve všech případech, kdy se pružná pracovní doba neuplatní, platí pro zaměstnance pracovní doba v pondělí až pátek od 7:00 do 16:30 hod., není-li stanoven jiný režim pracovní doby.

Pružná pracovní doba se neuplatní při vyslání zaměstnance na pracovní cestu, při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody.

Pro sledování docházky zaměstnanců do zaměstnání je využívána bezkontaktní evidence docházky.

 

 

 

Shrnutí kapitoly

Kapitola má doplňující význam vůči předchozím. Vymezuje dosud nepopsané formy zaměstnávání, jejichž cílem je zejména vyšší úroveň flexibility pracovní síly.