Právo Evropské unie 2. přednáška Evropský parlament nJe jedním z orgánů EU. nJeho smyslem je reprezentovat zájmy občanů EU. nPoslanci Parlamentu jsou voleni přímou volbou každých pět let. nPrvní přímé volby do Evropského parlamentu byly v červnu 1979. Sídlo Evropského parlamentu nmá tři pracoviště: Brusel (Belgie), Lucemburk a Štrasburk (Francie). n Budova parlamentu v Štrasburku (Francie) 400px-Institutions_europeennes_IMG_4307 Legislativní pravomoc nspolurozhoduje o přijímání aktů sekundárního práva společně s Radou. n Rozpočtová pravomoc nRoční rozpočet EU schvaluje Parlament společně s Radou. nRozpočet musí podepsat předseda EP nParlament má poslední slovo v mnoha rozpočtových položkách. n Kontrolní pravomoc nParlament může vyslovit nedůvěru Komisi pro její činnost. V takovém případě odstupuje Komise kolektivně. nKomise je povinna odpovídat písemně nebo ústně na otázky, které jí pokládá Parlament nebo jednotliví poslanci. Parlament rovněž projednává výroční zprávy Komise. n Složení Evropského parlamentu nSoučasný parlament má oficiálně 705 členů ze všech 27 členských zemí EU. nhttp://www.europarl.europa.eu/meps/cs/home nČR má 21 poslanců nhttps://www.europarl.europa.eu/meps/en/full-list/a Předseda EP nje volen na 2 a půl roku nřídí veškeré činnosti Parlamentu, předsedá plenárním zasedáním a přijímá rozpočet nzastupuje Parlament mimo Evropskou unii a ve vztazích s ostatními orgány EU. n n Předseda EP – David Sassoli nje italský politik a novinář, člen Demokratické strany. nod roku 2009 je poslancem Evropského parlamentu a dne 3. července 2019 byl zvolen jeho předsedou Evropský veřejný ochránce práv nje kontrolní orgán nvyšetřuje stížnosti týkající se nesprávného postupu institucí a orgánů EU nsídlí ve Štrasburku nje jmenován EP na 5 let s možností opakovaného jmenování Evropský ombudsman - Emily O'Reilly nPo svém zvolení Evropským parlamentem v červenci 2013, 1. října 2013 odstoupila z funkce irské veřejné ochránkyně práv a začala působit jako evropská veřejná ochránkyně práv. Emily_OReilly (1).jpg Sacharovova cena za svobodu myšlení nSacharovova cena je udílena mimořádným osobnostem, které bojují proti netoleranci, fanatismu a útlaku. nodměňuje osobnosti nebo celé kolektivy, které brání lidská práva a základní svobody nudílí ji každoročně Evropský parlament ntato cena byla poprvé udělena v roce 1988 n Soudní dvůr EU tvoří: nSoudní dvůr (Byl zřízen v roce 1952 a nsídlí v Lucemburku.) nTribunál n n Sídlo Soudního dvora EU v Lucemburku Europäischer_Gerichtshof Soudní dvůr - složení nSoudní dvůr je složen z 27 soudců, tedy jednoho soudce z každého členského státu. nSoudci musí být absolutně nezávislí na členských státech. nhttps://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_7026/cs/ Soudní dvůr – soudci njsou jmenováni na dobu 6 let, každé 3 roky se obměňuje polovina soudců. Stejná osoba může být jmenována soudcem opakovaně. njsou v členských státech vyňati z pravomoci všech soudních a správních orgánů. nJejich imunita je absolutní a vztahuje se tedy i na jejich chování v soukromém životě. Koen Lenaerts nPředsedou Soudního dvora je Koen Lenaerts (Belgie). nzvolí ho soudci ze svého středu na dobu tří let, a to tajným hlasováním n Generální advokáti nJedná se o velmi specifickou funkci. nmají stejné postavení jako soudci (včetně nezávislosti), je jich 11 nposuzují projednanou věc jak z hlediska skutkového, tak právního nVypracovávají stanovisko k jejímu řešení, které prezentují v závěru ústního jednání Soudní dvůr - senáty nStandardně Soudní dvůr zřizuje senáty složené ze tří a pěti soudců. nSD zasedá ve velkém senátu tehdy, když je řešena nová, z pohledu daného státu mimořádně důležitá věc. nVe výjimečných případech stanovených Smlouvou může Soudní dvůr zasedat v plénu. n n Soudní dvůr vynáší rozsudky v jemu předložených případech n1. řízení o předběžné otázce n2. žaloba pro nesplnění povinnosti n3. žaloba na neplatnost n4. žaloba na nečinnost Tribunál nRozhodnutím Rady z 24.10.1988 č. 88/591 byl vytvořen Tribunál, který měl rozhodovat o žalobách jednotlivců, které byly dosud podávány k SD, začal fungovat 1. září 1989. n Tribunál nTribunál se skládá ze dvou soudců z každého členského státu. Soudci jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států po konzultaci výboru pověřeného vydáním stanoviska ke vhodnosti kandidátů na funkce soudce. nhttps://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_7035/cs/ n n Judikatura Tribunálu nJeho judikatura se vyvíjela zejména v oblastech: nduševního vlastnictví, nspojování podniků, nkartelové dohody, nhospodářské soutěže a nstátních podpor. Formy rozhodnutí nRozsudek (neboli nález rozhodnutí ve věci samé) nUsnesení nStanovisko n Opravné prostředky nZákladní opravné prostředky jsou: nOdpor proti rozhodnutí ze strany třetí osoby nRevize rozhodnutí (obnova řízení) nŘádný opravný prostředek (odvolání) Kategorizace norem podle způsobu resp. subjektu jejich tvorby n1. normy vytvářené státy (akty členských států), tedy právo primární n2. normy vytvářené orgány EU (akty EU) na základě zmocnění práva primárního (právo sekundární) Kategorizace norem podle způsobu resp. subjektu jejich tvorby n3. mezinárodní smlouvy uzavírané EU (a případně zároveň členskými státy) se státy nečlenskými n4. právo, které není vytvářeno činností čl. států či EU, ale vzniká spontánně jako projev respektu určitým společenským zájmům a hodnotám, tzv. obecné právní zásady n Akty členských států (právo primární) na) zřizovací smlouvy nb) subsidiární smlouvy nc) akty zástupců členských států Zřizovací smlouvy (právo primární) nPařížská smlouva o zřízení ESUO nŘímské smlouvy o zřízení EHS a EURATOMu nSlučovací smlouva nJednotný evropský akt nMaastrichtská smlouva o Evropské unii nAmsterdamská smlouva nSmlouva z Nice nSmlouvy o přístupu nových členů nLisabonská smlouva Akty orgánů EU (právo sekundární) n1. nařízení (regulations) n2. směrnice (directives) n3. rozhodnutí (decisions) n4. doporučení (recommendations) n5. stanoviska (opinions) n Nařízení nzávazný akt normativní povahy npřímo zavazuje jak členské státy, tak i osoby, jednotlivce npoužívá se tam, kde je vhodné určitou otázku regulovat jednotně pro celé EU nnařízení je pro právo EU tím, čím je pro vnitrostátní právo zákon n Směrnice nnemá obecnou závaznost ve vztahu k jednotlivcům, je adresována výhradně členským státům npředepisuje jen výsledek, jehož má být dosaženo, zatímco formy a metody dosažení tohoto cíle zůstávají na vůli státu nobsahuje lhůtu, do jejíhož ukončení musí být transponovány do vnitrostátního práva Integrace je z tohoto pohledu zajišťována dvojím způsobem: n1. unifikací práva, tj. „tvrdým způsobem“ prostřednictvím nařízení nurčitá otázka je upravena výlučně právem EU, které nahradí případnou vnitrostátní legislativu. nV každodenní praxi je pak používáno právo EU Integrace je z tohoto pohledu zajišťována dvojím způsobem: n2. sbližováním práva, tj. „měkkým“ způsobem prostřednictvím směrnic nsměrnice stanoví právní rámec a cíl, který má být dosažen Rozhodnutí nje individuálním aktem zavazujícím pouze subjekty, jimž je adresováno, např. osobám nebo státům. npostrádají na rozdíl od nařízení všeobecnou právní závaznost a nelze je tak považovat za skutečný pramen práva. Doporučení a stanoviska nNejsou právními akty a jsou tedy právně nezávazná. Mají jen pomocnou roli, jejich nerespektování nelze právně sankcionovat. nDoporučení lze chápat jako svého druhu návody k určitému žádoucímu či preferovanému chování. nStanoviska vymezují názory a postoje orgánů EU, které ji vydaly, k určité věci. Mezinárodní smlouvy nPrávním nástrojem vnějších vztahů EU je mezinárodní smlouva. nJe tomu tak proto, že tyto vnější vztahy, tedy k subjektům mimo EU, nemohou být regulovány unijním právem, ale pouze právem mezinárodním. Obecné zásady práva EU njsou obsahově obecná, a tudíž relativně abstraktní pravidla nzákladní zásady, které ovládají právo EU nzdrojem obecných zásad práva EU jsou: zřizovací smlouvy a vnitrostátní právní řady členských států Soudní dvůr – tvůrce práva nJudikatura Soudního dvora je obecně považována za směrodatnou, obsah práva EU není určen jen zněním vlastního textu příslušného předpisu, ale také jeho výkladem na základě předchozí judikatury Soudního dvora Řádný legislativní postup nOdkazují-li Smlouvy, pokud jde o přijetí aktu, na řádný legislativní postup, použije se následující postup: Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh. Řádný legislativní postup nPrvní čtení nEP přezkoumá návrh Komise během prvního čtení a může jej buď schválit beze změn, nebo upravit. nRada se může během svého prvního čtení rozhodnout postoj EP schválit, čímž se legislativní akt považuje za přijatý, nebo může postoj EP pozměnit a vrátit návrh EP k druhému čtení. Řádný legislativní postup nDruhé čtení nEvropský parlament má 3 měsíce od postoupení postoje na schválení, odmítnutí nebo navrhnutí změn. nRada ve lhůtě 3 měsíců od obdržení změn Evropského parlamentu kvalifikovanou většinou schválí nebo neschválí navrhované změny. n Řádný legislativní postup nNeschválí všechny změny, svolá předseda Rady po dohodě s předsedou Evropského parlamentu ve lhůtě šesti týdnů dohodovací výbor. nDohodovací výbor se skládá z členů Rady nebo z jejich zástupců a ze stejného počtu členů zastupujících Evropský parlament, má za úkol dosáhnout přijetí dohody. Řádný legislativní postup nTřetí čtení nSchválí-li dohodovací výbor v lhůtě šesti týdnů společný návrh, mají Evropský parlament, který se usnáší nadpoloviční většinou odevzdaných hlasů, a Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou, ode dne tohoto schválení šest týdnů na to, aby přijaly navrhovaný akt v souladu se společným návrhem. Úřední věstník EU njsou v ním vyhlašovány veškeré právní akty EU; smlouvy, platné právní předpisy, řada dokumentů Evropské komise, judikatury Soudního dvora a Tribunálu a sbírky konsolidovaných právních předpisů nv platnost vstupují dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení Úřední věstník EU nvychází každý pracovní den ve všech úředních jazycích EU, tedy i češtině nnahlížet do něj je možné i dálkově přes Internet prostřednictvím databáze EUR-Lex. JAZYKOVÝ REŽIM nvšichni občané Evropské unie by měli mít možnost seznámit se s právními předpisy, které jim jsou určeny. nprávní akty EU pak jsou překládány do všech 24 úředních jazyků EU a každý občan EU má právo v těchto jazycích s orgány EU komunikovat. JAZYKOVÝ REŽIM nKdo rozhoduje o tom, které jazyky budou úředními jazyky Evropské unie? nKaždá země před přistoupením uvede, který jazyk chce pro účely EU používat jako úřední jazyk. nDohoda o tom se zaznamená v aktu o přistoupení. n n Vynucování práva EU - porušení práva EU členskými státy s obecnějším dopadem spočívá n na) ve zdržení se jednání (např. neprovedení směrnice) nebo nb) v aktivní činnosti (přijetí nebo aplikace národního legislativního aktu, který je v rozporu s právem EU) n Řízení před Komisí (fáze správního řízení) niniciativa náleží Komisi - sama rozhoduje o tom, zda a kdy zahájí řízení nprvní fáze je předběžné (neoficiální) řízení nv rámci zjišťování skutkového stavu odborné útvary Komise korespondují s orgány členského státu za účelem vyjasnění problému Řízení před Komisí (fáze správního řízení) nvlastní správní řízení je zahájeno zasláním oficiálního výstražného dopisu členskému státu. nKomise v něm identifikuje domnělé porušení a stanoví členskému státu lhůtu pro odpověď (zpravidla 2 měsíce) nNespokojí-li se Komise s argumenty členského státu, vydává odůvodněné stanovisko. Fáze sporného řízení (před SD) nNepodrobí-li se členský stát odůvodněnému stanovisku, Komise může podat žalobu k SD. nŽalobu může podat i jiný čl. stát, avšak musí nejprve věc předat Komisi, aby proběhlo správní řízení. Fáze sporného řízení (před SD) nřízení před SD - Komise a žalovaný členský stát mají postavení sporných stran. nrozsudek Soudního dvora má deklaratorní povahu, pouze se v něm konstatuje, zda členský stát porušil právo EU a v případě, že ano, čím. Vynucení respektování rozsudku SD nmá-li Komise za to, že dotyčný členský stát potřebná opatření nepřijal, dá státu opět prostor pro vyjádření se k dané věci nnení-li spokojena, vydá opět odůvodněné stanovisko, v němž upřesní body, v nichž dotyčný členský stát nevyhověl rozsudku Soudního dvora nstanoví rovněž lhůtu ke sjednání nápravy n Vynucení respektování rozsudku SD npokud stát ani poté ve stanovené lhůtě nevyhoví, může se Komise obrátit k SD, tentokrát již s návrhem na uložení pokuty členskému státu. npokuta má vždy finanční podobu, a to buď penále, nebo jednorázové sankce, případně kombinace penále a jednorázové sankce. Řízení o předběžné otázce nje velmi specifickým institutem práva EU, nje důležitým prostředkem zajišťování jednotné interpretace a aplikace práva EU. Řízení o předběžné otázce nSoudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se: n a) výkladu Smluv; n b) platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie. n Schéma posloupnosti řízení před národním soudem a řízení o předběžné otázce nNárodní soud: -Zahájení řízení -Posouzení skutkového stavu -Identifikace právního předpisu, které bude třeba aplikovat -Vznesení otázky výkladu nebo platnosti předpisu EU (předběžná otázka) -Podání návrhu SD k řešení předběžné otázky, přerušení řízení Schéma posloupnosti řízení před národním soudem a řízení o předběžné otázce nSoudní dvůr -Posouzení otázky -Vydání rozsudku, jeho doručení národnímu soudu nPředmět řízení před Soudním dvorem je zcela nodlišný od předmětu řízení před vnitrostátním nsoudem. Soudní dvůr rozhoduje pouze právní notázku, zda a jak může být norma práva EU naplikována. Nezasahuje do řízení ve věci samé, která nzůstává výhradní doménou národního soudu. Schéma posloupnosti řízení před národním soudem a řízení o předběžné otázce nDále opět národní soud -Aplikace předpisu EU podle rozhodnutí SD (konec prejudiciální fáze řízení) -Vydání rozhodnutí ve věci samé (fáze přijetí rozhodnutí) n Řízení o předběžné otázce npovinnost položit předběžnou otázku mají vnitrostátní soudy členských států tehdy, pokud vyvstane problém s interpretací či platností práva EU v řízení před soudem, proti jehož rozhodnutí již není přípustný žádný opravný prostředek. nAni tato povinnost ale není absolutní, a to za podmínky, že: n Řízení o předběžné otázce n1. odpověď na otázku není podstatná pro rozhodnutí ve věci samé nebo n2. odpověď na otázku je zcela zjevně a objektivně zřejmá nebo n3. odpověď na otázku již byla poskytnuta Soudním dvorem v jeho dřívější judikatuře. n Další typy žalob před soudy EU nŽaloba na neplatnost aktu orgánu EU nŽaloba na nečinnost nŽaloba na náhradu škody způsobenou EU nNepřímá žaloba na neaplikovatelnost aktu nPravomoc Soudního dvora ve sporech týkajících se EIB a ECB nZaměstnanecké spory nSpory týkající se práv z duševního vlastnictví n Žaloba na neplatnost nsmyslem je zajistit přezkum legality aktů sekundárního práva. ntuto žalobu mohou podat čl. stát, EP, Rada nebo Komise. nRovněž fyzické a právnické osoby mohou iniciovat toto řízení, a to proti opatřením, která jsou jim určena nebo která se jich bezprostředně dotýkají. ntaké Účetní dvůr a Evropská centrální banka, mají-li na věci právní zájem. Žaloba na neplatnost nDůvody neplatnosti aktu mohou být: nNedostatek pravomoci k vydání aktu nPodstatné formální vady aktu, tedy vady, které mohou ovlivnit obsah přijímaného aktu nPorušení zřizovacích smluv nebo pravidel k jejich provedení nZneužití pravomoci orgánu EU Žaloba na nečinnost nmůže být podána členskými státy, některými orgány EU a v určitých případech i jednotlivci njejím smyslem je přinutit orgán EU jednat tehdy, když jednat mohl a měl, a přesto tak neučinil a nezbytné opatření nevydal Žaloba na nečinnost nje přípustná, jen byl-li příslušný orgán předtím vyzván k činnosti nSoudní dvůr sice nemůže přímo donutit dotčenou instituci k akci, ale jeho rozsudek v tomto řízení může být podkladem pro případnou náhradu škody