Právo Evropské unie 4. Přednáška Prameny práva EU. Vazby mezi orgány, rozhodovací procedury Právo EU nEU od členských států získala pravomoc vytvářet právní normy závazné nejen pro tyto státy, ale i pro vnitrostátní subjekty těchto států (osoby). nEU tak vytvořil svůj vlastní právní systém. Kategorizace norem podle způsobu resp. subjektu jejich tvorby n1. normy vytvářené státy (akty členských států), tedy právo primární n2. normy vytvářené orgány EU (akty EU) na základě zmocnění práva primárního (právo sekundární) Kategorizace norem podle způsobu resp. subjektu jejich tvorby n3. mezinárodní smlouvy uzavírané EU (a případně zároveň členskými státy) se státy nečlenskými n4. právo, které není vytvářeno činností čl. států či EU, ale vzniká spontánně jako projev respektu určitým společenským zájmům a hodnotám, tzv. obecné právní zásady n Rozhodnutí Soudního dvora nSpecifickou povahu vykazují rozhodnutí Soudního dvora. nZde můžeme rozlišovat dvě situace: n1. rozhodnutí Soudního dvora, kterými jsou rušeny akty EU pro neplatnost n2. výkladová rozhodnutí Soudního dvora Z hlediska vnitrostátního uspořádání systému – hierarchie norem n1. „ústava“ EU, kterou tvoří zřizovací smlouvy tří Společenství a další smlouvy je měnící a doplňující n2. ostatní právní předpisy, které musí být s „ústavou“ v souladu Kategorizace z hlediska obsahového n n1. právo institucionální n2. právo materiální Akty členských států na) zřizovací smlouvy nb) subsidiární smlouvy nc) akty zástupců členských států Zřizovací smlouvy (právo primární) nPařížská smlouva o zřízení ESUO nŘímské smlouvy o zřízení EHS a EURATOMu nSlučovací smlouva nJednotný evropský akt nMaastrichtská smlouva o Evropské unii nAmsterdamská smlouva nSmlouva z Nice nSmlouvy o přístupu nových členů nLisabonská smlouva Změny a doplňky (revize) zřizovacích smluv nnení možné změnit prostou společnou dohodou všech zúčastněných států, ale je nezbytná účast též orgánů Unie. nnávrh se podává Radě. nO případné změně rozhoduje konference zástupců vlád čl. států následně svolaná Radou. nratifikace všemi čl. státy Přílohy, protokoly a prohlášení nPřílohy a protokoly jsou nedílnou součástí zřizovacích smluv nProhlášení zřejmě nemohou být považována za součást smlouvy, neboť nepředstavují shodný projev vůle smluvních stran. Subsidiární smlouvy nmezinárodní smlouvy sjednané na půdě EU výhradně mezi členskými státy njejich předmětem jsou věci nepatřící do kompetence EU, avšak mají značnou důležitost pro zajištění jeho činnosti Akty zástupců členských států npřijímají je členové Rady na některých zasedáních Rady jako zástupci svých států a nikoli jako členové Rady npřijatý akt pak není aktem Rady, nýbrž aktem těchto zástupců Akty orgánů EU (sekundární právo) n1. nařízení (regulations) n2. směrnice (directives) n3. rozhodnutí (decisions) n4. doporučení (recommendations) n5. stanoviska (opinions) n Nařízení nzávazný akt normativní povahy npřímo zavazuje jak čl. státy, tak i osoby, jednotlivce npoužívá se tam, kde je vhodné určitou otázku regulovat jednotně pro celou EU nnařízení je pro právo EU tím, čím je pro vnitrostátní právo zákon n Směrnice nnemá obecnou závaznost ve vztahu k jednotlivcům, je adresována výhradně čl. státům npředepisuje jen výsledek, jehož má být dosaženo, zatímco formy a metody dosažení tohoto cíle zůstávají na vůli státu nobsahuje lhůtu, do jejíhož ukončení musí být transponovány do vnitrostátního práva Integrace je z tohoto pohledu zajišťována dvojím způsobem: n1. unifikací práva, tj. „tvrdým způsobem“ prostřednictvím nařízení nurčitá otázka je upravena výlučně právem EU, které nahradí případnou vnitrostátní legislativu. nV každodenní praxi je pak používáno právo EU Integrace je z tohoto pohledu zajišťována dvojím způsobem: n2. sbližováním práva, tj. „měkkým“ způsobem prostřednictvím směrnic nsměrnice stanoví právní rámec a cíl, který má být dosažen Rozhodnutí nje individuálním aktem zavazujícím pouze subjekty, jimž je adresováno, např. osobám nebo státům. npostrádají na rozdíl od nařízení všeobecnou právní závaznost a nelze je tak považovat za skutečný pramen práva. Doporučení a stanoviska nNejsou právními akty a jsou tedy právně nezávazná. Mají jen pomocnou roli, jejich nerespektování nelze právně sankcionovat. nDoporučení lze chápat jako svého druhu návody k určitému žádoucímu či preferovanému chování. nStanoviska vymezují názory a postoje orgánů EU, které ji vydaly, k určité věci. Jiné akty Společenství n1. zelené knihy a n2. bílé knihy nv obou případech se nejedná o právně závazné dokumenty nnelze je považovat za pramen práva. nPřesto jsou velmi významné a zásadní měrou mohou ovlivňovat budoucí legislativu Mezinárodní smlouvy nPrávní nástroj vnějších vztahů EU. nJe tomu tak proto, že tyto vnější vztahy, tedy k subjektům mimo EU, nemohou být regulovány unijním právem, ale pouze právem mezinárodním. Obecné zásady práva EU njsou obsahově obecná, a tudíž relativně abstraktní pravidla nzákladní zásady, které ovládají právo EU nzdrojem obecných zásad práva EU jsou: zřizovací smlouvy a vnitrostátní právní řady členských států Výčet obecných zásad práva EU nZvláštní zákony mají přednost před obecnými zákony nPozdějším zákonem se ruší předchozí. nV pochybnostech ve prospěch obviněného nZákaz retroaktivity nNikdo nemůže druhému převést víc práv než sám má Výčet obecných zásad práva EU nObecné zásady, které se týkají postavení jednotlivce a které mají původ ve vnitrostátních právních řádech členských států: nZásada ochrany základních lidských práv nZásada právní jistoty, která zahrnuje nNabytá práva a zákaz retroaktivity nLegitimní očekávání Výčet obecných zásad práva EU nPrávo na řádný proces, která zahrnuje nPrávo být slyšen nPrávo na obranu nPrávo na styk s advokátem nZásada rovnosti (zákaz diskriminace) Systémové zásady vlastní právu EU jakožto právu nadstátní organizace na) zásada týkající se pravomoci EU ve vztahu k členským státům: nZásada svěřených pravomocí, která zahrnuje zásady nSubsidiarity nProporcionality n Systémové zásady vlastní právu EU jakožto právu nadstátní organizace nb) Zásady pro aplikaci práva EU v členských státech a to nZásada přednosti práva EU před právem vnitrostátním nZásada přímého účinku práva EU nZásada odpovědnosti členského státu za porušení práva EU vůči jednotlivci Systémové zásady vlastní právu EU jakožto právu nadstátní organizace nc) Specifická zásada týkající se obsahu práva EU: zákaz diskriminace osob podle státní příslušnosti Soudní dvůr – tvůrce práva nJudikatura Soudního dvora je obecně považována za směrodatnou, obsah práva EU není určen jen zněním vlastního textu příslušného předpisu, ale také jeho výkladem na základě předchozí judikatury Soudního dvora Interpretační činnost Soudního dvora: nTýká se následujícího: nSpecifikace obsahu obecných pravidel či pojmů obsažených v právu EU nZaplňování mezer v právu EU nStanovení zásad pro aplikaci práva EU v členských státech nFormulace základních zásad práva EU (např. ochrana lidských práv) Vzájemné vztahy mezi orgány nEvropská rada (hlavní politický orgán, činí zásadní politická rozhodnutí) nRada (legislativní a rozpočtová funkce) nEvropský parlament (rozpočtová a legislativní funkce) nKomise (výkonná, kontrolní a limitovaná legislativní funkce) nSoudní dvůr (prosazování práva EU) nÚčetní dvůr (kontrola hospodaření) n Vzájemné vztahy mezi orgány nsystém vzájemné kontroly je specifický nER se sice podílí na ustavování Komise, ale nemůže ji v případě, že poruší právo, odvolat. nTato kontrola je vykonávána Evropským parlamentem, resp. Soudním dvorem n Řádný legislativní postup nOdkazují-li Smlouvy, pokud jde o přijetí aktu, na řádný legislativní postup, použije se následující postup: Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh. Řádný legislativní postup nPrvní čtení nEP přezkoumá návrh Komise během prvního čtení a může jej buď schválit beze změn, nebo upravit. nRada se může během svého prvního čtení rozhodnout postoj EP schválit, čímž se legislativní akt považuje za přijatý, nebo může postoj EP pozměnit a vrátit návrh EP k druhému čtení. Řádný legislativní postup nDruhé čtení nEvropský parlament má 3 měsíce od postoupení postoje na schválení, odmítnutí nebo navrhnutí změn. nRada ve lhůtě 3 měsíců od obdržení změn Evropského parlamentu kvalifikovanou většinou schválí nebo neschválí navrhované změny. n Řádný legislativní postup nNeschválí všechny změny, svolá předseda Rady po dohodě s předsedou Evropského parlamentu ve lhůtě šesti týdnů dohodovací výbor. nDohodovací výbor se skládá z členů Rady nebo z jejich zástupců a ze stejného počtu členů zastupujících Evropský parlament, má za úkol dosáhnout přijetí dohody. Řádný legislativní postup nTřetí čtení nSchválí-li dohodovací výbor v lhůtě šesti týdnů společný návrh, mají EP, který se usnáší nadpoloviční většinou odevzdaných hlasů, a Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou, ode dne tohoto schválení šest týdnů na to, aby přijaly navrhovaný akt v souladu se společným návrhem. Řádný legislativní postup nPokud je legislativní návrh v kterékoli fázi postupu odmítnut nebo pokud Parlament a Rada nemohou nalézt kompromis, návrh přijat není a řádný legislativní postup je ukončen. n Legislativní procedury užívané kdysi nKonzultační procedura nProcedura spolupráce nRozhodování bez účasti EP