Právo EU 5. Přednáška – Vynucování práva EU Úřední věstník EU njsou v ním vyhlašovány veškeré právní akty EU; smlouvy, platné právní předpisy, řada dokumentů Evropské komise, judikatury Soudního dvora a Tribunálu a sbírky konsolidovaných právních předpisů nv platnost vstupují dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení Úřední věstník EU nvychází každý pracovní den ve všech úředních jazycích EU, tedy i češtině nnahlížet do něj je možné i dálkově přes Internet prostřednictvím databáze EUR-Lex. nhttps://eur-lex.europa.eu/oj/direct-access.html JAZYKOVÝ REŽIM nvšichni občané Evropské unie by měli mít možnost seznámit se s právními předpisy, které jim jsou určeny. nprávní akty EU pak jsou překládány do všech 24 úředních jazyků EU a každý občan EU má právo v těchto jazycích s orgány EU komunikovat. JAZYKOVÝ REŽIM nKdo rozhoduje o tom, které jazyky budou úředními jazyky Evropské unie? nKaždá země před přistoupením uvede, který jazyk chce pro účely EU používat jako úřední jazyk. nDohoda o tom se zaznamená v aktu o přistoupení. nhttps://europa.eu/european-union/about-eu/eu-languages_en n n n Vynucování práva EU nOdpovědnost členského státu za porušení práva EU nV tomto případě je nutno rozlišovat charakter porušení, tedy ve vztahu ke komu bylo toto právo porušeno. nMohou nastat dvě různé situace: Vynucování práva EU na) členský stát porušil právo EU ve větším rozsahu a vzbudil tím pozornost Komise, která bdí nad dodržováním práva EU. nb) porušení práva EU nastalo jen v „drobném“ případě – vůči určitému jednotlivci Porušení práva EU členskými státy s obecnějším dopadem n nPorušení práva může spočívat: na) ve zdržení se jednání (např. neprovedení směrnice) nebo nb) v aktivní činnosti (přijetí nebo aplikace národního legislativního aktu, který je v rozporu s právem EU) n Řízení před Komisí (fáze správního řízení) niniciativa náleží Komisi - sama rozhoduje o tom, zda a kdy zahájí řízení nprvní fáze je předběžné (neoficiální) řízení nv rámci zjišťování skutkového stavu odborné útvary Komise korespondují s orgány členského státu za účelem vyjasnění problému Řízení před Komisí (fáze správního řízení) nvlastní správní řízení je zahájeno zasláním oficiálního výstražného dopisu členskému státu. nKomise v něm identifikuje domnělé porušení a stanoví členskému státu lhůtu pro odpověď (zpravidla 2 měsíce) nNespokojí-li se Komise s argumenty členského státu, vydává odůvodněné stanovisko. Řízení před Komisí (fáze správního řízení) – odůvodněné stanovisko ndefinuje přesně předmět sporu. nnení rozhodnutím, a proto není právně závazné nfaktická závaznost je však nade vší pochybnost, neboť při jeho nerespektování může (i když nutně nemusí) následovat žaloba Komise k Soudnímu dvoru Fáze sporného řízení (před Soudním dvorem) nNepodrobí-li se členský stát odůvodněnému stanovisku, Komise může podat žalobu k Soudnímu dvoru. nŽalobu může podat i jiný členský stát, avšak musí nejprve věc předat Komisi, aby proběhlo správní řízení. Fáze sporného řízení (před Soudním dvorem) nřízení před Soudním dvorem - Komise a žalovaný členský stát mají postavení sporných stran. nrozsudek Soudního dvora má deklaratorní povahu, pouze se v něm konstatuje, zda členský stát porušil právo EU a v případě, že ano, čím. Vynucení respektování rozsudku SD nmá-li Komise za to, že dotyčný čl. stát potřebná opatření nepřijal, dá státu opět prostor pro vyjádření se k dané věci nnení-li spokojena, vydá opět odůvodněné stanovisko, v němž upřesní body, v nichž dotyčný čl. stát nevyhověl rozsudku Soudního dvora nstanoví rovněž lhůtu ke sjednání nápravy n Vynucení respektování rozsudku SD npokud stát ani poté ve stanovené lhůtě nevyhoví, může se Komise obrátit k Soudnímu dvoru, tentokrát již s návrhem na uložení pokuty členskému státu. npokuta má vždy finanční podobu, a to buď penále, nebo jednorázové sankce, případně kombinace penále a jednorázové sankce. Porušení práva EU jen ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivci nporušení práva ze strany členského státu se tak týká jen jednoho vnitrostátního subjektu konkrétně určeného npostižený jednotlivec bude uplatňovat svůj nárok vůči státu u vnitrostátního soudu Porušení práva EU jen ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivci nv důsledku neimplementace směrnice a nemožnosti její přímé aplikace může vzniknout jednotlivci škoda Porušení práva EU jen ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivci ntak tomu bylo i v případě Francovich. nČl. státy měly povinnost implementovat do svého práva směrnici, která jim ukládala povinnost zřídit fond, z něhož měla být poskytována náhrada nevyplacené mzdy zaměstnancům, jejichž zaměstnavatel se ocitl v insolvenci. nItálie tuto směrnici neimplementovala a fond nezřídila ani neurčila odpovědnou instituci. n Podmínky stanovené rozhodnutím Francovich jsou tyto: nÚčelem netransponované směrnice je založit subjektivní práva jednotlivce. nObsah těchto subjektivních práv lze na základě této směrnice specifikovat. nMusí existovat příčinná souvislost mezi porušením povinnosti členského státu a vznikem škody, kterou jednotlivec utrpěl. Další podmínky pro odpovědnost: nPorušení práva musí být dostatečně závažné. nŠkoda se hradí v souladu s vnitrostátními pravidly pro odpovědnost. nNáhrada škody nesmí být podle vnitrostátních pravidel podmíněna jiným úmyslným nebo nedbalostním jednáním na straně odpovědného státního orgánu. nDo náhrady škody se započítávají i faktory, které by fakticky mohly snížit její hodnotu Porušení práva EU ze strany jednotlivce nporušení pravidel práva EU o hospodářské soutěži na úrovni EU (pravomoc orgánů EU Komise a Tribunál) njednotlivec může rovněž porušit zřizovací smlouvu nebo nařízení. (Zde je dána pravomoc pouze orgánů členských států, nikoli orgánů EU.) Porušení práva EU ze strany jednotlivce njednotlivec může porušit právo EU i vůči jinému jednotlivci. nzde pravomoc orgánů EU taktéž dána není, avšak je dána pravomoc orgánů členských států ŘÍZENÍ V PŘÍPADĚ ROZPOČTOVÉ NEKÁZNĚ nčlenské státy mají povinnost vyvarovat se nadměrných schodků veřejných financí npokud Komise dojde k závěru, že stát porušuje pravidla fiskální disciplíny, může se obrátit se stanoviskem na Radu nRada v těchto věcech rozhoduje namísto Soudního dvora n ŘÍZENÍ V PŘÍPADĚ ZÁVAŽNÉHO PORUŠOVÁNÍ ZÁKLADNÍCH LIDSKÝCH PRÁV A SVOBOD npři závažném porušování základních lidských práv některým čl. státem njedna třetina členských států nebo Komise podává návrh na to, aby Rada po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně rozhodla, že k takovému závažnému a trvajícímu porušení dochází nnásledně Rada kvalifikovanou většinou může rozhodnout, že určitá práva, včetně hlasovacích zástupců daného státu v Radě, budou pozastavena. n Další typy žalob před soudy EU nŽaloba na neplatnost aktu orgánu EU nŽaloba na nečinnost nŽaloba na náhradu škody způsobenou EU nNepřímá žaloba na neaplikovatelnost aktu nPravomoc Soudního dvora ve sporech týkajících se EIB a ECB nZaměstnanecké spory nSpory týkající se práv z duševního vlastnictví n Žaloba na neplatnost nsmyslem je zajistit přezkum legality aktů sekundárního práva. ntuto žalobu mohou podat čl., EP, Rada nebo Komise. nRovněž fyzické a právnické osoby mohou iniciovat toto řízení, a to proti opatřením, která jsou jim určena nebo která se jich bezprostředně dotýkají. ntaké Účetní dvůr a Evropská centrální banka, mají-li na věci právní zájem. nŽaloby uvedené v tomto článku musí být podány ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl. Žaloba na neplatnost nDůvody neplatnosti aktu mohou být: nNedostatek pravomoci k vydání aktu nPodstatné formální vady aktu, tedy vady, které mohou ovlivnit obsah přijímaného aktu nPorušení zřizovacích smluv nebo pravidel k jejich provedení nZneužití pravomoci orgánu EU Žaloba na nečinnost nmůže být podána členskými státy, některými orgány EU a v určitých případech i jednotlivci njejím smyslem je přinutit orgán EU jednat tehdy, když jednat mohl a měl, a přesto tak neučinil a nezbytné opatření nevydal Žaloba na nečinnost nje přípustná, jen byl-li příslušný orgán předtím vyzván k činnosti nJestliže se orgán, instituce nebo jiný subjekt ve lhůtě dvou měsíců od této výzvy nevyjádří, může být žaloba podána v další lhůtě dvou měsíců. nSoudní dvůr sice nemůže přímo donutit dotčenou instituci k akci, ale jeho rozsudek v tomto řízení může být podkladem pro případnou náhradu škody. Zaměstnanecké spory nspory mezi EU a jeho zaměstnanci Spory týkající se práv z duševního vlastnictví nje upravena pouze v Jednacím řádu Tribunálu norgány EU, jejichž rozhodnutí mohou být napadena žalobou k Tribunálu je Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví a Úřad Společenství pro rostlinné odrůdy Spory týkající se práv z duševního vlastnictví nřízení před Tribunálem se tak může týkat jen zápisu známky či vzoru, tj. vzniku práva, nikoli nakládání s ním nTribunál se pro tyto otázky specializuje – má vyčleněny dva senáty, které zahrnují specializované soudce a jejich pomocníky. Žaloba na náhradu škody způsobenou EU nSoudní dvůr má pravomoc rozhodovat spory o náhradu škody, tedy o náhradu škody ex delicto (nikoli z porušení smlouvy) okruh možných žalobců není vymezen ntuto žalobu může podat i jednotlivec. nlze ji podat do pěti let od vzniku škody nžalovanou stranou může být kterýkoli orgán EU, který ji pak zastupuje v řízení. n Nepřímá žaloba na neaplikovatelnost aktu nlze se domáhat neaplikovatelnosti nařízení vydaného kterýmkoli orgánem, nkterákoli ze stran se může, ze stejných důvodů jako u neplatnosti aktu, domáhat neaplikovatelnosti tohoto nařízení, a to bez ohledu na lhůtu. Pravomoc Soudního dvora založená dohodou stran nSoudní dvůr EU má pravomoc rozhodovat na základě rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní nebo v soukromoprávní smlouvě uzavřené Unií nebo na její účet. n Pravomoc Soudního dvora založená dohodou stran nSoudní dvůr má pravomoc rozhodovat všechny spory mezi členskými státy, které souvisejí s předmětem Smluv, jsou-li mu tyto spory předloženy na základě rozhodčí smlouvy. n Pravomoci Soudního dvora ve sporech týkajících se EIB a ECB nSoudní dvůr má v mezích dále uvedených pravomoc rozhodovat spory, které se týkají: n a) plnění závazků členských států, jež vyplývají ze statutu Evropské investiční banky. nSprávní rada banky má v této souvislosti oprávnění, která jsou u vynucování práva EU přiznává Komisi; n Pravomoci Soudního dvora ve sporech týkajících se EIB a ECB nb) usnesení Rady guvernérů Evropské investiční banky. nKaždý členský stát, Komise a správní rada banky může v této souvislosti podat žalobu za podmínek stanovených v žalobě na neplatnost; Pravomoci Soudního dvora ve sporech týkajících se EIB a ECB nc) usnesení správní rady Evropské investiční banky. Žaloby proti těmto usnesením mohou za podmínek stanovených v žalobě na neplatnost podat pouze členské státy nebo Komise, a to pouze pro porušení formálního postupu Pravomoci Soudního dvora ve sporech týkajících se EIB a ECB nd) plnění povinností národními centrálními bankami podle smlouvy a statutu Evropského systému centrálních bank. Rada guvernérů ECB má ve vztahu k národním centrálním bankám v této věci pravomoci, jaké vynucování práva EU přiznává Komisi ve vztahu k členským státům