Makroekonomie
2+1,EVSNPMABMI
Hospodářská politika
Ing. KamilaTurečková, Ph.D.
1
Hospodářská
politika
Přístup státu k ekonomice své země.
Záměrná praktická činnost státu.
Jedná se o činnost, při které se nositelé hospodářské politiky (zákonodárné
instituce – parlament, vládní instituce – vláda, emisní banka, instituce
vytvářející tržní prostředí, soudní instituce, antimonopolní úřad apod.), za
využití celé řady nástrojů a svěřených pravomocí, snaží dosáhnout předem
určených ekonomických (ale i společenských) cílů.
maximalizace společenského blahobytu
svoboda, spravedlnost, jistota, nezávislost, demokracie …
trvalý ekonomický růst, cenová stabilita, přirozená
míra nezaměstnanosti, vnější ekonomická rovnováha
Mladá disciplína, začala se formovat až ve 30. letech minulého století.
Rozlišujeme 2 hlavní proudy:
anglo-americký proud: HP je krátkodobá konjunkturální politika (John
Maynard Keynes)
kontinentální proud: HP jako konstitutivní (základní), systémotvorná činnost
státu (Walter Eucken, Ludvig Erhard)
Hospodářská politika jako samostatná vědní disciplína se nachází na pomezí
ekonomické teorie a hospodářské praxe.
Blíže se budeme zabývat fiskální a monetární politikou.
Fiskální
(rozpočtová)
politika
prostřednictvím svých nástrojů usiluje o zabezpečení
základních cílů HP, zejména o dosažení rovnovážného
hospodářského růstu (růst produktu) a nízké míry
nezaměstnanosti
nositelem fiskální politiky je stát (vláda, resp.
ministerstvo financí) a místní orgány státní správy
má 3 funkce:
funkce alokační, distribuční a stabilizační
plní čtyři základní úkoly:
poskytování veřejných statků veřejným sektorem
(pozitivní externality)- funkce alokační, mikroek. funkce
redistribuci důchodů – přerozdělovací (nemělo by
překročit rámec účelné solidarity neboť by podporovalo
morální hazard) - funkce distribuční, mikroek. funkce
stabilizace ekonomiky- zde jde o odstraňování odchylek
skutečného produktu od produktu potenciálního, zejména
ze strany poptávky- funkce stabilizační, makroek. funkce
+ řešení problémů spojených se selháním trhu
Fiskální
(rozpočtová)
politika -
nástroje
Nejdůležitějším nástrojem FP je státní rozpočet, a to jak
strana příjmová (zejména daně (T) a daňová sazba (t), tak i
výdajová strana (především vládní výdaje (G), případně
transferové platby (TR)).
Nástroje FP:
vestavěné - automatické stabilizátory (působí v delším
časovém horizontu a automaticky), mají proticyklický
charakter
mandatorní (každoročně povinné) vládní výdaje,
progresivní daně z příjmu
transferové platby (např. podpora v nezaměstnanosti)
diskréční opatření – záměrná, jednorázová (používají se jako
okamžitá reakce na průběh hospodářského cyklu; změna na
příjmové a výdajové straně státního rozpočtu, nutno politiky
prosadit → vznikají časová zpoždění účinků diskréčních
opatření)
změna daňových sazeb, změna struktury a velikosti
vládních výdajů, zavedení nových daní, úprava
transferových plateb atd.
Fiskální
(rozpočtová)
politika
- typy
vychází z toho, jakým způsobem působí FP na agregátní
poptávku a agregátní nabídku:
je-li cílem zvýšení AD či AS, hovoříme o expanzivní FP
je-li cílem spíše tlumení růstu AD či AS, hovoříme o
restriktivní FP
AD = C + I+ G
AD =Ca + c*(Y+TR–Ta-t*Y)+I+G
Cenová
hladina
(P)
P2
P1
0
Qr reálný produkt (Q)
SRAS
LRAS
Q*
AD
AD + G
1. expanzivní (růst
výdajů ze SR nebo
pokles daní, roste AD,
produkt, cenová hladina
a klesá
nezaměstnanost)
2. restriktivní (pokles
výdajů ze SR nebo růst
daní, klesá AD, produkt,
cenová hladina, roste
nezaměstnanost)
Cenová
hladina
(P)
P2
P1
0
Qi reálný produkt (Q)
SRAS
LRAS
Q*
AD
AD - G
Ekonomie strany nabídky: FP může
ovlivňovat i stranu agregátní nabídky
ekonomiky. AS lze výrazně stimulovat
prostřednictvím snížení daňových
sazeb (Lafferova křivka).
Výnos
z daní
TR2
TR1
0 100
Daňová
sazba v (%)
A
B
C
T1 T2 T3
AD = C + I + G
AD = C+Ī-b*i + G
Fiskální
(rozpočtová)
politika
- vytěsňovací
efekt
Vytěsňovací efekt znamená, že růst státních výdajů způsobuje
omezování soukromých výdajů. Státní výdaje vytěsňují soukromé
výdaje přímo (přímou substitucí, kdy státní výdaje vytlačí jiné
soukromé výdaje) nebo nepřímo (prostřednictvím růstu
úrokových sazeb).
Přímá substituce znamená, že stát zvýší výdaje na veřejnou
dopravu a jednotlivci sníží své výdaje na osobní dopravu.
Nepřímé vytěsňování nastává, když stát zvýší vládní výdaje,
aniž zvýší daně → roste deficit státního rozpočtu, vláda si k
jeho financování musí vypůjčit peníze → roste poptávka po
penězích (na peněžním trhu)→ roste úroková sazba →
následně klesají investičních a spotřebních výdajů
soukromých subjektů
Vytěsňování můžeme tedy podle rozsahu dělit na:
úplné - když G vzrostou přesně o tolik, o kolik poklesnou
soukromé I (↑G = ↓I)
neúplné (částečné) - když G vzrostou více než činí pokles
soukromých I (↑G > ↓I)
nulové - když růst G není doprovázen poklesem soukromých I
přetěsnění - v případě, že G vzrostou méně než činí pokles
soukromých I (↑G < ↓I)
Monetární
(peněžní)
politika
Monetární politikou se rozumí snaha nositele monetární
politiky (centrální banky CB) dosáhnout stanovených cílů,
především stabilní a nízké inflace a vnější ekonomické
rovnováhy včetně vnější stability měny (devizového
kurzu), za použití zvolených nástrojů.
MP je systém opatření CB, jejichž záměrem je ovlivňovat
peněžní zásobu nebo úrokové sazby s cílem stabilizovat
ekonomiku.
Účinná MP pomáhá ekonomice udržovat stabilní
cenovou hladinu a vyhýbat se nadměrné cyklické
nezaměstnanosti.
CB prosazuje cíle měnové politiky přes kontrolu nabídky
peněz (ovlivňuje MB=CU+R).
Monetární
(peněžní)
politikatypy
a
nástroje
Přímé nástroje jsou adresné, selektivní a administrativní (v
nesouladu s tržním systémem): pravidla likvidity, úvěrové limity,
úrokové limity, povinné vklady, doporučení, výzvy a dohody.
Nepřímé nástroje MP jsou plošné a mnohem častěji
využívány:
diskontní nástroje (jde o regulaci poskytování úvěrů centrální
bankou bankám obchodním a o sazby z těchto úvěrů).
Provádí-li expanzivní politiku snižuje diskontní sazbu, roste
nabídka peněz, klesá úroková míra a AD poroste.
operace na volném trhu (nákup nebo prodej CP, kterým
centrální banka ovlivňuje monetární bázi a peněžní zásobu;
nejčastěji používaný nástroj).
Hodlá-li CB omezit nabídku peněz (restriktivní MP), může
prodávat obligace např. obchodním bankám, snižuje peněžní bázi
a nabídku peněz, roste úroková míra, klesá AD.
povinné minimální rezervy (povinné vklady obchodních bank u
banky centrální; tyto vklady nemohou být volně využívány),CB
ovlivňuje úvěrotvornou a penězotvornou schopnost bank
Pokles PMR znamená růst nabídky peněz (expanzivní MP), klesá
cena peněz (i) a AD poroste.
Monetární politika může být expanzivní (zvyšuje nabídku
peněz a snižuje úrokovou míru a restriktivní (snižuje nabídku
peněz a zvyšuje úrokovou míru).
Monetární
(peněžní)
politika
expanzivní monetární politika
centrální banka sníží PMR (diskontní sazby, nakupuje CP),
čímž umožní komerčním bankám „vlastnit“ a nabízet více
peněz – roste nabídka peněz na trhu peněz a klesá úroková
míra
s poklesem úrokové míry se zvyšuje objem investic (I)
investice jsou součástí AD, rostou-li investice, roste AD
růst AD se promítá do růstu produktu (Y) a nepřímo do
poklesu nezaměstnanosti (u), roste však také cenová hladina
(P)
Děkuji za pozornost.