Makroekonomie EVSNPMABMI Teorie racionálních očekávání a její implikace pro tvůrce hospodářské politiky Ing. KamilaTurečková, Ph.D. 9 Východiska teorie racionálních očekávání přelom 70. let 20. století, zpochybnění účinnosti ekonomických (neokeynesiánských) směrů hospodářské politiky (sílící internacionalizace ekonomického prostředí, přebujelost státního blahobytu hospodářské krize (ropné krize na Blízkém východě) slumpflace + zpochybnění trade-off Phillipsovy křivky (↑u,↑π ) ↓ do popředí se dostává monetarismus Miltona Friedmana (adaptivní očekávání, pružnost mezd a cen) a nová klasická makroekonomie (někdy označována jako škola racionálních očekávání): vychází z teorie všeobecné ekonomické rovnováhy předpokládá dokonalou elasticitu cen a mezd, které umožňují permanentně obnovovat celkovou ekonomickou rovnováhu trvá na přísné neutralitě peněz odmítají zásahy státu do ekonomiky pracuje s hypotézou racionálních očekávání, kterou zformuloval v roce 1961 John F. Muth, na jehož práci později navázali Robert E. Lucas Jr.,Thomas J. Sargent, NeilWalleca, Robert J. Barro či EdwardC. Prescott, kteří ji rozpracovali v rámci školy racionálních očekávání Racionální očekávání očekávání: domněnka o možných budoucích hodnotách analyzovaných veličin a jevů 4 typy: behaviorální, extrapolační, adaptivní, racionální 1. Behaviorální: ekonomické subjekty tvoří svá očekávání na základě psychologických, společenských a sociálních faktorech a podnětech, významnou roli zde také sehrávají sdělovací prostředky a interpersonální kontakty a vztahy 2. Extrapolační: vychází z pochopení principů a pravidelností v analyzovaných časových řadách, na jejichž základě jsme schopni predikovat budoucí složky, resp. očekávat určitý průběh ve vývoji hodnot, informací a dat, mimo rámec zkoumaného období 3. Adaptivní: subjekty se rozhodují na základě zkušeností z minulosti + jsou schopni se poučit z předešlých chyb a omylů a na jejich základě opravit své odhady do budoucnosti (nelze však vyloučit existence systematických chyb) 4. Racionální: subjekty berou na vědomí všechny závažné informace, jež jsou v daném okamžiku dostupné (minulé, současné i budoucí) včetně expertních odhadů a prognóz do budoucnosti, výroky politiků, spekulace interpretované médii apod. (systematické chyby neexistují, nelze však vyloučit neznalost, dostupnost či relevanci daných informací nebo náhodnost chyb) Hypotéza racionálních očekávání Podle této hypotézy lidé zkoumají nejen, co se již stalo, ale zároveň i to, co se právě děje a co se stane. Hypotéza racionálních očekávání tvrdí, že lidská očekávání jsou správná pouze v průměru (chyby jsou v průměru nulové).To znamená, že lidé nebudou dělat stále tytéž chyby, tzv. systematické chyby. chyby a omyly v očekáváních ekonomických subjektů připisují představitelé školy racionálních očekávání externím vlivům - zejména nesystémovým (netransparentním) opatřením vlády v rámci hospodářské politiky Ekonomické subjekty tvoří svá očekávání racionálním způsobem, tj. rozhodují se na základě všech dostupných a relevantních informací. Racionální očekávání se nebude lišit od předpovědi optimální. Cílem racionálně chovajícího se subjektu je maximalizovat svoji celkovou užitečnost. schopnost ekonomických subjektů utvářet (a realizovat) svá racionální očekávání lze označit jako předpoklad vnitřní nerozpornosti tržní ekonomiky a zdroj vnitřní stability a rovnováhy hospodářského systému Lucasova kritika ekonometrických modelů Ekonometrické modely slouží pro predikci budoucích ekonomických aktivit a pro hodnocení a komparaci účinnosti jednotlivých zásahů a opatření realizovaných různými typy hospodářských politik. Z pohledu nové klasické makroekonomie a její hypotézy racionálních očekávání je využívání takovýchto modelů nevhodné či dokonce zcela nemožné, protože tyto modely se vyznačují určitou nespolehlivostí vyplývající z průběžných změn v chování analyzovaných proměnných změny totiž nejsou modelem postihnutelné, z důvodu neustálé měnícího se očekávání subjektů v důsledku samotných změn v chování předpovídaných proměnných ? Teze o neúčinnosti HP zformulovánaT. Sargentem a N.Wallecou racionálně chovající se subjekty jsou schopny plně anticipovat veškeré konsekvence každé předvídatelné HP → nelze realizovat systémová opatření transparentní HP bez toho, aby se důsledky tohoto opatření staly součástí racionálně se chovajících ekonomických subjektů HP je zcela neúčinná HP je účinná jen na základě nesystémových (diskrečních), iracionálních či neohlášených opatření mohou vznikat nepředvídatelné reakce hospodářských subjektů, které dočasně destabilizují ekonomiku (HP je škodlivá), nebo si po čase na ně zvyknou a takováto opatření ztratí smysl podle nové klasické makroekonomie je tak nejlepší hospodářská politika taková, která má povahu jednoduchých, jednoznačných a dlouhodobě stabilních pravidel, které propůjčují ekonomice a aktivitám hospodářsko-politických autorit transparentní a důvěryhodnou podobu a ekonomických subjektům umožňuje tvořit svá očekávání racionálním způsobem. nová klasická makroekonomie tedy odmítá aktivistickou hospodářskou politiku s jejími častými diskrečními zásahy a snaží se o efektivní omezování veřejného, resp. státního, sektoru. Účinnost HP v modeluAS-AD: monetaristický přístup (model) Očekávání adaptivní Mzdy a ceny – pružné V případě očekáváné hospodářské politiky dojde v případě fiskální expanze k růstu výstupu (Y1) a cenové hladiny (P1) a křivka AD se posouvá AD0 →AD1. Vzhledem k tomu, že ekonomické subjekty zohledňují pouze minulou skutečnost, neprojeví se růst cen do mzdových kontraktů hned, ale až s určitým zpožděním. Může tak dojít ke krátkodobému růstu produktu. Po určité době však zaměstnanci přizpůsobí svá očekávání a požadují růst mezd → ↑ nákladů firem → posun SRAS0 do SRAS1 (E2,Y* a P2) • existuje dokonalá elasticita mezd a cen, adaptivní očekávání • hospodářská politika dle monetaristů může využívat diskrečních opatření a být tak krátkodobě účinná (dochází k růstu produktu) • dlouhodobě je však neúčinná, výsledkem je původní hodnota produktu a vyšší cenová hladina • neočekávaná hospodářská politika bude mít vzhledem k adaptivním očekáváním stejný vliv na produkt a cenovou hladinu jako HP očekávaná (nerozlišujeme tak očekávanou a neočekávanou politiku) Účinnost HP v modeluAS-AD: nové klasická makroekonomie • předpokladem je dokonalá pružnost mezd a cen ve vztahu k cenové hladině, růst cen se proporcionálně pro jeví v růstu mezd, existují racionální očekávání • budeme analyzovat (1) očekávanou HP, (2) neočekávanou HP a (3) nesprávně očekávanou HP • pouze aktivistická (neočekávaná, šoková) hospodářská politika, která je však nesystémová a narušuje stabilní řád ekonomického systému může mít krátkodobě pozitivní vliv na produkt a zaměstnanost • hospodářská politika měla mít podobu jednoduchých, jasných, dlouhodobě platných a důvěryhodných pravidel • špatně očekávaná HP může „napáchat více škody, než užitku“ (slumpflaci) Očekáváná HP Neočekáváná HP Nesprávně očekáváná HP Účinnost HP v modeluAS-AD: neklasický model racionálních očekávání • implikace teorie racionálních očekávání do keynesiánské ekonomie (Stanley Fischer, Edmund S. Phelps, John B.Taylor) • odmítají dokonalou pružnost mezd a cen, které jsou podle nich strnulé • dlouhodobé kontrakty, pracovní smlouvy apod. jejichž existence způsobuje krátkodobou nepružnost mezd a cen, čímž vzniká prostor pro aktivistickou HP, která může být očekávaná i neočekávaná • budeme analyzovat (1) očekávanou HP a (2) neočekávanou HP • neočekávaná fiskální expanze v neklasickém modelu je totožná s průběhem neočekávané fiskální expanze v modelu nové klasické makroekonomie • jak očekávaná tak neočekávaná hospodářská politika může mít krátkodobě pozitivní vliv na produkt a zaměstnanost • doporučuje se používání diskrečních opatření prováděných záměrnou aktivistickou HP, protože tato má jednoznačný pozitivní vliv na chod ekonomiky, ale s přihlédnutím k danému ekonomickému systému, míře strnulosti mezd a cen apod. Očekávání racionální, očekávaná hospodářská politika, neklasický model Mzdy a ceny – Nepružné ↑G → posun AD0 →AD1 Ekonomické subjekty tuto fiskální expanzi doprovázenou tlaky na růst cen očekávají a požadují zohlednění růstu cenové hladiny do svých mezd a cen. Z důvodu existence cenových a mzdových rigidit se posune křivka krátkodobé agregátní nabídky z úrovně SRAS0 → SRAS1 a nikoli do polohy SRAS´, která by odpovídala poloze krátkodobé agregátní nabídky za předpokladu dokonalé pružnosti mezd a cen. Ekonomika se tak bude po fiskální expanzi nacházet v bodě krátkodobé rovnováhy definované bodem E2 (střet AD1 s SRAS1) Děkuji za pozornost.