1
1. Účetnictví bank, zásady a principy účtování, struktura účetní osnovy, účetní
uzávěrka a závěrka, výroční zpráva a auditorský výrok
Základním právním předpisem upravující vedení účetnictví všech subjektů (nejen bank) je zákon č.
563/1991 Sb., o účetnictví. Banky jsou však podnikatelské subjekty se specifickým zaměřením svých
činností, jejich účetnictví se liší od účetnictví jiných podnikatelských subjektů. MFČR pro banky stanoví
„účtovou osnovu a postupy účtování pro banky“. Banky vedou účetnictví s použitím výpočetní
techniky.
Banky jsou povinny dodržovat dle zákona o účetnictví tyto zásady, principy a postupy vedení
účetnictví:
účtují v systému podvojného účetnictví o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných
pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření,
účtují o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, a to do období, s nímž tyto skutečnosti
časově a věcně souvisí,
považují za účetní období po sobě jdoucích 12 měsíců (hospodářský rok se nemusí shodovat
s kalendářním rokem),
vedou účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku,
jsou povinny vést účetnictví za účetní jednotku jako celek,
účtují v peněžních jednotkách české měny, v určitých případech zároveň v jednotkách cizí měny.
Při vedení účetnictví musí banky dodržovat (stejně jako jiné účetní jednotky):
směrnou účtovou osnovu,
uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky a obsahové
vymezení těchto závěrek,
účetní metody – např. okamžik uskutečnění účetního případu, zákaz vzájemného zúčtování
(kompenzace), způsoby oceňování, použití cizích měn a kursové rozdíly, postupy tvorby a použití
opravných položek, postup odpisování, postup tvorby a použití rezerv, inventarizační rozdíly,
vytváření syntetických a analytických účtů, metody konsolidace účetní závěrky.
Účetnictví plní především funkci informační, poté registrační (vede soustavné zápisy o podnikových
jevech), důkazní (dává důkazní prostředky při sporech), daňovou (poskytuje základ pro vyměření daní),
řídící (podklady pro řízení banky).
Banky provádí účetní zápisy (účtují) na základě účetních dokladů. Účetní zápisy se zaznamenávají do
účetních knih – deníku, hlavní knihy, knih analytické evidence, knih podrozvahových účtů.
Účtový rozvrh obsahuje seznam syntetických a analytických účtů. Účty slouží k zachycení účetních
případů. Účet má dvě strany – Má dáti, Dal. Rozlišujeme 4 typy účtů – rozvahové, výsledkové,
podrozvahové, závěrkové.
Základ účtové osnovy tvoří účty rozvahové, jejich konečné zůstatky vcházejí do rozvahy banky. Dělíme
je na účty aktivní a pasivní.
Aktivní účty se používají k zachycení stavu a pohybu aktiv (majetku a pohledávek). Účtuje se na nich
takto:
počáteční zůstatky se zachycují na straně Má dáti,
přírůstky aktiv se účtují na straně Má dáti a úbytky na straně Dal,
konečný zůstatek = počáteční zůstatek + obrat Má dáti (přírůstky) – obrat Dal (úbytky).
2
Pasivní účty se používají ke sledování stavu a pohybu pasiv (vlastního kapitálu a závazků). Účtuje se na
nich takto:
počáteční zůstatky se zachycují na straně Dal,
přírůstky pasiv se účtují na straně Dal, úbytky pasiv na straně Má dáti,
konečný zůstatek = počáteční zůstatek + obrat Dal (přírůstky) – obrat Má dáti (úbytky).
Výsledkové účty jsou účty nákladů a výnosů. Při uzavírání účetních knih se převádí na účet zisku a
ztráty. Porovnáním zůstatků nákladových a výnosových účtů se zjistí hospodářský výsledek banky.
Přírůstky nákladů se účtují na straně Má dáti, přírůstky výnosů se účtují na stranu Dal. Účty nákladů a
výnosů nemají počáteční zůstatky.
Podrozvahové účty jsou účty nevcházející do rozvahy, ale uvádějící se pod rozvahou. Závěrkové účty
slouží k otevírání a uzavírání účetních knih.
Rozdílně účetnictví vede centrální banka a komerční banky.
Banky vzhledem k jiným podnikatelských subjektům vykonávají množství speciálních finančních
činností, vstupují do vztahů s:
běžnou bankovní klientelou (občané, podniky, státní podniky, komunální orgány),
ostatními bankami (centrální banka a ostatní komerční banky),
ostatními subjekty (burza, clearingové centrum).
Směrná účtová osnova se skládá z 10 účtových tříd, každá třída se člení na účtové skupiny, které
obsahují jednotlivé syntetické účty. Podle této osnovy účtují jak komerční, tak i centrální banka.
Struktura účtové osnovy:
Účtová třída 0 – Zúčtovací vztahy ČNB (používá jen ČNB)
Centrální banka zde účtuje o měnových pohledávkách a závazcích (za tuzemskými bankami, MMF, zahr.
subjekty apod.)
Účtová třída 1 – Pokladní, bankovní a mezibankovní účty
Banka účtuje o:
pokladní hotovosti, zlatu a jiných pokladních hodnotách,
vkladech a úvěrech u emisních bank,
vkladech, úvěrech a ostatních závazcích a pohledávkami za jinými bankami,
závazcích z cenných papírů a jiných hodnot.
Účtová třída 2 – Účty klientů
Tato třída obsahuje účty klientů – nebankovních subjektů (např. domácnosti, podniky). Účtuje se o
vkladech a úvěrech těchto klientů. Vklady klientů představují závazky – pasivní účty, úvěry poskytnuté
klientům jsou pohledávkami – aktivní účty.
Obsahuje tyto účtové skupiny:
standardní úvěry a ostatní pohledávky za klienty – aktivní účty,
vklady klientů – pasivní účty,
přijaté úvěry od klientů – pasivní účty,
klasifikované úvěry a ostatní pohledávky za klienty (v případě snížení jejich hodnoty)– aktivní
účty,
agendy z pověření (pouze ČSOB),
3
emitované krátkodobé cenné papíry,
účelově vázané pohledávky a závazky vůči klientům.
Účtová třída 3 – Cenné papíry, deriváty, ostatní pohledávky a závazky a přechodné účty
Banka zde účtuje o:
pevných termínových operacích a opcích – aktivně-pasivní charakter,
pohledávkách a závazcích z inkasa a ze zúčtování,
peněžních pohybech mezi pobočkami a jednatelstvími,
různých pohledávkách a závazcích – např. zúčtování s institucemi SP a ZP, zúčt. se zaměstnanci,
různí věřitelé a dlužníci,
cenných papírech k prodeji,
pohledávkách a závazcích z obchodování s cennými papíry a z emise vlastních cenných papírů,
cenných papírech k obchodování,
časovém rozlišení, dohadných položkách.
Účtová třída 4 – Nehmotný, hmotný majetek, účasti, cenné papíry držené do splatnosti a ostatní
dlouhodobé finanční investice, zahraniční pobočky a jednatelství
Účtuje se o:
nehmotném a hmotném majetku banky, zásobách banky,
účastech banky, cenných papírech držených do splatnosti a ostatních dlouhodobých finančních
investicích,
investičních operacích přes zahraniční pobočky a jednatelství.
Účtová třída 5 – Kapitálové účty, dlouhodobé závazky a závěrkové účty
Účtuje se o:
vlastním kapitálu (jmění banky) – základní kapitál, hospodářský výsledek,
rezervách, rezervních fondech,
dlouhodobých závazcích banky – emitované dlouhodobé CP,
účtování na závěrkových účtech.
Účtová třída 6 – Náklady
Účtuje se zde o veškerých nákladech banky. Náklady členíme na finanční, provozní a mimořádné.
Účtová třída 7 – Výnosy
Zahrnuje všechny výnosy banky. Výnosy členíme stejně jako náklady na finanční, provozní a mimořádné.
Účtová třída 8 – Vnitrobankovní účetnictví
Účtová třída 9 – Podrozvahové účty
Účtuje se zde podvojně o majetku a závazcích, o kterých se neúčtuje na rozvahových účtech. Jde o
budoucí pevné, příp. potenciální a vedlejší pohledávky a závazky.
Podrozvahové účty zahrnují:
pohledávky a závazky z příslibů úvěrů a půjček,
pohledávky a závazky ze záruk,
pohledávky a závazky z akreditivů,
pohledávky a závazky ze spotových operací,
pohledávky a závazky z pevných termínových operací,
pohledávky a závazky z opčních operací,
pohledávky a závazky ze zástav a závazky z kolaterálu,
pohledávky a závazky z hodnot v úschově, správě, uložení a z obhospodařovaných hodnot,
4
uspořádací a evidenční účty.
Účetní závěrka
Účetní závěrka uzavírá účetní proces příslušného účetního období. Pokud má banka alespoň jednu nebo
více dceřiných společností, má povinnost sestavit a zveřejnit konsolidovanou účetní závěrku.
Účetní závěrka má dvě části: - účetní uzávěrku a účetní závěrku.
Účetní uzávěrka – uzavření účetních knih.
Zahrnuje inventarizaci, zaúčtování časového rozlišení, dohadných položek, inventarizačních rozdílů,
dodatečných oprav v účetnictví, tvorba opravných položek. Následně pak zjištění obratů stran MD a DAL
syntetických účtů a účtů nákladů a výnosů, zjištění hospodářského výsledku, převedení zůstatků
rozvahových účtů na konečný účet rozvažný.
Účetní závěrka (následuje po úč. uzávěrce) – vytvoření rozvahy, výkazu zisků a ztrát a přílohy. Účetní
závěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu.
Konsolidovaná účetní závěrka
Má-li banka alespoň jednu dceřinou společnost, musí vytvářet konsolidovanou účetní závěrku, kterou se
rozumí účetní závěrka ekonomického seskupení účetních jednotek, která slučuje stav majetku a závazků a
dosažené hospodářské výsledky mateřské společnosti s její podílovou účastí v dceřiných společnostech,
ve kterých má rozhodující nebo podstatný vliv.
Konsolidace může být provedena metodou:
přímé konsolidace – konsolidace všech subjektů najednou, bez sestavení konsolidovaných
účetních závěrek za dílčí konsolidované celky,
nepřímé konsolidace – konsolidace po jednotlivých úrovních.
Konsolidovaná účetní závěrka je ověřována auditorem, protože musí podat věrný a poctivý obraz o stavu
aktiv a pasiv, finanční situaci a hospodářském výsledku konsolidačního celku.
Banky rovněž musí zveřejňovat výroční zprávu – zveřejnění údajů z konsolidované účetní závěrky.