Metodologie sociální práce I. HUMANISTICKÉ A EXISTENCIÁLNÍ TEORIE •Orientují se na vnitřní svět člověka, často kladena otázka: „jaký má život smysl?“ • •Úkolem soc. pracovníka je odhalovat u klienta významy situací, které prožívá. Všímat si, zda klient už podobnou situaci prošel a jeho minulé reakce na tyto situace (porovnání zkušenosti).Klienta je nutné brát jako partnera. 1.přístup orientovaný na klienta - dát klientovi možnost, aby viděl účelnost a racionalitu svého života (zavedl Rogers ), 2. •2. transakční analýza - člověk je samostatná, autonomní jednotka, která má dost síly a odpovědnosti, aby řídila svůj život (Berne ), • • • Carl Ransom Rogers (1902-1987) •Prosazoval „na osobu zaměřenou terapii“ •(angl. Person-Centered Approach), která studuje osobnost z vnitřního •vztažného rámce, což se •projevuje důrazem na pohled •z klientova hlediska. •Uplatňoval kombinace empatie • (vcítění), kongruence (shody) •a reflexe (porozumění, účast na •pacientově světě). Vedení psychoterapie zakládal na bezpodmínenčném pozitivním přijetí klienta psychoterapeutem. • •Cílem terapie podle Rogerse je tedy nepodmíněné pozitivní sebepřijetí. Dále tzv. „dobrý život“, což je spíše shrnutí principů, obsažených v jeho ostatních spisech. Mezi jeho znaky patří: • • vzrůstající otevřenost prožívání • vzrůstající existenciální kvalita žití • vzrůstající důvěra v sebe a svůj organismus • plnější fungování (plnější žití v právě • přítomném okamžiku). •Rogers změnil i pohled na člověka, který vyhledá terapeutickou pomoc, zaměnil běžně v každodenní praxi používané označení „pacient“ termínem „klient“. Zastával názor, že pokud člověka, který žádá o pomoc, označíme za „pacienta“, přispějeme tak spíše k jeho problému než k řešení. Eric Berne (1910-1970) •Psycholog, psychoanalytik, zakladatel „Transakční analýzy“ Transakční analýza •Podle Berna existují tři různé stavy EGA: rodič, dospělý, a dítě. "Rodič" je styl myšlení, chování či jednání převzatý od autorit (například rodičů); má v sobě převážně příkazy, zákazy a pravidla. "Dospělý", druhý stav ega, zpracovává a hodnotí informace na základě vlastní zkušenosti a rozumu. "Dítě" je pozůstatkem vnitřních duševních stavů z dětství. Jednání v souladu s "Dítětem" bývá převážně citového rázu. Má v sobě spontánnost, zvědavost, nezkaženou schopnost prožívat. •Cílem Transakční analýzy je zdravý pozitivní rozvoj osobnosti. V řeči TA by měl mít člověk emancipovaného Dospělého a Dítě schopné přirozených projevů, beze strachu z Rodičovského trestu. Vyspělá osobnost by dále měla být schopna: •spontánního, přirozeného, autonomního chování a navazování důvěrných vztahů •jasné nemanipulativní komunikace bez zažitých vzorců her (viz níže). •plně prožít přítomnou • chvíli tady a teď •vyjádřit srozumitelně vlastní • pocity Viktor Emil Frankl (1905-1997) •existenciální analýza •- člověk potřebuje naplňovat potřeby; není-li některá oblast naplněna,vznikají těžkosti, psych.poruchy, problémy a to se odráží na zdraví ( Frankl ). •existenční vakuum •Viktor Frankl vystihl lidskost člověka, jeho logoterapie vidí v člověku bytost hledající smysl a reaguje na volání po smyslu, které dnes nezaslechnuto zanikne. Jsou tři možnosti, jak dát životu smysl: • •vykonáním činu - smysluplné lidské dílo je zacíleno za hranice vlastního já; nevyžaduje přitom hrdinské činy - každý čin vykonaný s ohledem na druhé se stává sebepřesahujícím, lidským a smysluplným •prožitím zážitku, který obohacuje a povznáší, přičemž nejvyšší hodnotou je láska •utrpením, které je součástí každého života. I v beznadějné situaci (např. neoperativní karcinom), z níž není úniku, vidí za jistých okolností smysl. •Podle F. je důležité vědomí svobody – důležité rozlišování: • •svobodu od něčeho •– pomoci zbavit se negativních věcí (p. kouření) •svoboda k něčemu •– nasměrována na zodpovědnost člověka • II. SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ A KOMUNIKAČNÍ MODELY •teorie rolí •Linton a Mead = autoři; v rámci života hrajeme určité role; •a) role připsané – výsledek skutečností, které neovlivníme (věk, pohlaví…) •b) role získané – výsledek naší činnosti, p. vzděláním, postavením + adekv. chování •c) role vnucené – následek nepříznivé situace z vnějšku, p. nezaměstnanost •etiketizaní teorie – zdůrazňována tendence lidí označkovat … spojovat s ur. věcmi určité chování člověka • • III. SYSTEMICKÝ PŘÍSTUP •Z pohledu systemického přístupu je posláním sociální práce, jako činnosti, kterou vykonává sociální pracovník: „vést dialog mezi tím, co chce společnost ve svých normách, a tím, co si přeje klient“ - • • • •Systemická sociální práce si klade za hlavní cíl vyvést klienta z nouze, a to především aktivací jeho vlastních sil. •Za dílčí cíl lze považovat: „soustavnou koordinaci změn na straně norem i na straně klientových způsobů“ • •Pro naplnění cílů slouží sociálním pracovníkům profesionální způsoby sociální práce, kterými jsou: • nabízení pomoci •přebírání kontroly Způsoby pomoci a kontroly •„Když cíl sociálního pracovníka, i ten sebeušlechtilejší, má přednost před přáním klienta, pak plně platí, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“ •sociální pracovník naplňuje nabízení pomoci klientovi volbou mezi: •doprovázením, vzděláváním, poradenstvím a terapií. •Přebírání kontroly nad klientem pak sociální pracovník uskutečňuje volbou mezi opatrováním, dozorem, přesvědčováním a vyjasňováním. Doprovázení •Sociální pracovník spolupracuje s klientem. Doprovází klienta v jeho těžké životní situaci a poskytuje mu své schopnosti a dovednosti. Sociální pracovník si během svého pomáhání ověřuje, zda pomáhá tak, jak si klient přeje. Sociální pracovník klientovi především nabízí přijetí a poskytuje oporu a stabilitu. Klient je tím, kdo přichází za sociálním pracovníkem, jako držitel problému. Vzdělávání •Sociální pracovník spolupracuje s klientem a předává mu vyžádané vědomosti. Sociální pracovník tedy poskytuje klientovi •na jeho vyžádání informace, vysvětlení či potvrzení atd. Podstatné je, aby si sociální pracovník stále ověřoval, zdali poskytuje informace, které jsou pro klienta potřebné a prospěšné. Klient je držitel problému, •který žádá o rozšíření svého obzoru. •. Poradenství •Sociální pracovník spoluvytváří s klientem nápady, které jsou platné právě pro danou situaci a klienta. Klient je držitel problému. Terapie •Sociální pracovník spolupracuje s klientem na otevírání nových možností. Klient přichází za sociálním pracovníkem s přáním ukončit své trápení. Vzájemnou spoluprací vytvářejí nové možnosti pro rozpuštění problému. Sociální pracovník pomáhá především tím, že klienta na jeho cestě k cíli, kde je problém rozpuštěn, oceňuje, potvrzuje a zplnomocňuje. Opatrování •Sociální pracovník se staví do role, ve které za klienta přebírá kompletní zodpovědnost. Sociální pracovník pohlíží na klienta, jako na člověka, který se není schopen sám o sebe postarat. Sociální pracovník je plně držitelem problému. Klient je v péči sociálního pracovníka. Dozor •Sociální pracovník stanovil klientovi pravidla a kontroluje jejich dodržování. Sociální pracovník se domnívá, že se jedná o období určené k překlenutí klientových nedostatků, a že není možné nechat naplňování pravidel jen na klientovi. Sociální pracovník je tím, kdo drží problém. Klient se podřizuje pravidlům a rozhodnutím sociálního pracovníka. Přesvědčování •Sociální pracovník přebírá kontrolu nad rozvojem klientových možností a rozvojem jeho motivací ke změně. Současně má sociální pracovník představu o tom, jakým způsobem pracovat na rozvoji klientových postojů, názorech a hodnotách, které hodnotí, jako nedostatečné. Vyjasňování •Sociální pracovník se zaměřuje na společná témata a snaží se podpořit klientovy možnosti. Současně vyjasňuje svou pozici a své možnosti. Sociální pracovník vnímá klienta jako někoho, komu chce dát co nejvíce šancí uspět. Sociální pracovník je i v tomto případě držitel problému. Klient však dostal možnost zorientovat se ve vzniklé situaci. •Sociální pracovník je tím, kdo má představu o tom, co vše může klientovi nabídnout. Současně je povinen znát práva a povinnosti klienta a tato práva a povinnosti klientovi předat IV. KOGNITIVNĚ-BEHAVIORÁLNÍ TEORIE •Základní teze behav. teorie • Projevy chování jsou naučené a souvisí s určitým prostředím. •Terapie vychází z předpokladu, že u většiny psychických problémů dojde ke zlepšení tím, že se identifikují a změní chybné a porušené představy, myšlenky a chování. •Lidé trpící depresemi mají sklon vysvětlovat si všechna fakta ve svůj neprospěch. Úzkostní lidé zas mají tendenci hledět do budoucnosti s obavami a ti, kdo mají nízké vědomí vlastní hodnoty, přeceňují úspěchy druhých a podceňují své vlastní. Tato terapie učí lidi rozpoznávat a měnit nezdravé zvyky v myšlení, což se pak pozitivně odrazí v jejich chování. •To co se mi jeví jako nevhodné, se snažím změnit – metodou učení. • Základní rysy kognitivně-behaviorální terapie •Je strukturovaná a převážně direktivní. Terapeut je zpočátku více aktivní a zaujímá roli experta, postupně však přenáší odpovědnost za průběh terapie na pacienta a jeho aktivita se snižuje. Vztah mezi terapeutem a pacientem je vztahem vzájemné spolupráce. Od pacienta se očekává, že bude k řešení svých problémů přistupovat aktivně, bude otevřeně sdělovat a zaznamenávat své myšlenky, emoce a zážitky a že bude ochoten zkoušet nové způsoby myšlení a chování i za cenu přechodného zvýšení emoční nepohody. •Používané terapeutické postupy nejsou cílem samy o sobě, ale jen prostředkem k dosažení konkrétního cíle, na němž se pacient s terapeutem předem dohodli. •Zvládáním obávaných situací zvyšuje pocit vlastní zdatnosti a své sebevědomí. Postupně dokáže své problémy úspěšně zvládat a přestává terapeuta potřebovat. V. PŘÍSTUP ORIENTOVANÝ NA ÚKOLY •Sebemenší úspěch člověka motivuje - hybná síla. Klientovi dáváme určité úkoly (malé kroky) a daří-li se mu, bude spokojený, stoupne mu sebevědomí a má pocit, že problém řeší sám. • •1. interpersonální konflikty •2. neuspokojení ze sociálních vztahů •3. problémy s formálními organizacemi •4. problémy s naplňováním rolí •5. problémy v souvislosti se soc. změnami •6. emocionální úzkost • • • • • • KONEC PREZENTACE