HOSPODÁŘSKO-POLITICKÝ VÝVOJ ČESKOSLOVENSKÉ EKONOMIKY V LETECH 1918 - 1922 JAK SI VEDLY ČESKÉ ZEMĚ A SLOVENSKO V RÁMCI RAKOUSKA-UHERSKA PŘED 1.SV ¢Protichůdné tendence v hospodářském vývoji v rámci habsburské monarchie v letech 1900-1913 (Předlitavsko x Zalitavsko) ¢Podíl budoucího ČSR na veřejném a soukromém jmění R-U v roce 1913 byl vyčíslen na 32% ¢Z národnostního hlediska bylo rozložení majetku nerovnoměrné – česká podnikatelská vrstva vlastnila jen ¼ až 1/3 akciového kapitálu v českých zemích ¢České země byly v rámci R-U průmyslově nejvyspělejší a mírně převyšovaly i evropský průměr (bylo zde soustředěno kolem 60% průmyslu habsburské monarchie). Slovensko bylo méně rozvinuté. Totéž platilo v oblasti zemědělství ¢V českých zemích byla do roku 1914 vybudována hustá železniční, silniční a poštovní síť. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi byla situace neuspokojivá ¢V celém R-U procházelo exportem jen 7% HDP, kdy těžiště ZO tvořily průmyslově rozvinuté české země ¢ ¢ ¢ ¢ ¢ ¢ 1. Podle řeky Litavy (protéka Maďarskem a Rakouskem), která oddělovala území Rakouska a Uherska. Předlitavsko – alpské a české země, Halič a Bukovina, země později připojené k Itálii a Jugoslávii - Kraňsko, Přímoří, Chorvatsko-Slavonsko a Dalmácie Zalitavsko – Maďarsko, Slovensko, Podkarpatská Rus, Transylvánie, Banát a Vojvodina. Anektovaná Bosna-Hercegovina byla pod společnou správou Předlitavska a Zalitavska. Předlitavsko bylo tahounem ekonomiky, Zalitavsko výrazně zaostávalo 2. České země převzaly 41,2% jmění Předlitavsa, Slovensko a Podkarpatská Rus 16,3% jmění Zalitavska. Při přepočtu na obyvatele to činilo v českých zemícn 3510 Korun, na Slovensku a Podkarpatské Rusi 2301 K. Západní část budoucího ČSR byla jednou tak bohatá jako východní část. 3. Český kapitál se akumuloval hlavně v zemědělství, potravinářství a řemeslech, tedy střední a menší podnikání. 4. Z objemu národního důchodu vytvořeného v Předlitavsku připadalo v letech 1911-1913 na české země 45%. Převažoval lehký průmysl, potravinářství, rozvíjela se těžba uhlí, strojírenství a další odvětví těžkého průmyslu. Škodovy závody zaujaly ve zbrojním průmyslu první místo v monarchii a jedno z předních ve světě. Na Slovensku bylo minimálně zastoupeno textilní odvětví a byl zde naopak vyšší podíl v odvětví zpracování kovů a průmysl dřevozpracující a potravinářský. 5. Jistou nevýhodou dopravní sítě byl severojižní směr a minimální propojení Moravy se Slovenskem. VZNIK NOVÉHO STÁTU - ČESKOSLOVENSKA ¢28. 10. 1918 byl vyhlášen nový stát, ke kterému se o dva dny později přihlásilo i Slovensko (Martinská deklarace), Podkarpatská Rus byla připojena v průběhu roku 1919 ¢Mezinárodně uznané hranice se všemi sousedními státy mělo ČSR až v roce 1924 ¢Republikánské zřízení kodifikováno v ústavě z 29.2. 1920 (dvoukomorové Národní shromáždění = Poslanecká sněmovna 300 členů + Senát 150 členů) ¢Předsedou první vlády byl Karel Kramář ¢Nejvíce pravomocí mělo ministerstvo financí (měnové a finanční otázky, rozhodování o dovozu a vývozu, nostrifikace, zásobování potravinami, státní záruky průmyslovým podnikům, atd.) 2. Hranice byly stanoveny na základě mírových smluv (např. Versailles, Trianon), kterým předcházely válečné konflikty s Polskem a Maďarskem 4. Ministrem zahraničí E. Beneš, ministrem vojenství M. R. Štefánik 5. Prvním ministrem financí byl Alois Rašín Pokud jde o zákony, zpočátku platily zemské a říšské zákony R-U, postupně byly nahrazovány novou legislativou MAPA ČESKOSLOVENSKA V ROCE 1928 Zdroj: Wikpedie, dostupné na https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Czechoslovakia01_cs.png DEMOGRAFIE ¢Svojí rozlohou se ČSR řadilo na 13. místo mezi evropskými státy a počtem obyvatel na 9. místo ¢Z R-U převzalo Československo cca 21% území a 25% obyvatelstva ¢Z celkové populace tvořily více než 1/3 národnostní menšiny ¢Rozdíl u různých ukazatelů hospodářské, technické a sociální úrovně mezi českou a slovenskou částí činil 30 až 70 let ¢Spojení s českými zeměmi přineslo Slovensku prospěch v oblasti politické, národnostní i kulturní ¢ 2. V roce 1921 činil počet obyvatel Československa 13,6 milionů. Do populačního vývoje zasáhla citelně 1WW, kdy se přímé válečné ztráty na životech odhadovaly na 400 000, ztráty způsobené vyšší úmrtností civilního obyvatelstva na 80 000 a snížením porodnosti na 700 000. 3. K české a slovenské národnosti se hlásilo 65,5% obyvatelstva, k německé národnosti 23,4%, maďarské 5,7%. 4. Kromě hospodářských ukazatelů byl také velký rozdíl v gramotnosti, zatímco v českých zemích umožnil pokročilý školský systém Předlitavska stlačit podíl negramotných na jeden z nejnižších v Evropě, dosahoval podíl negramotných od 6 let věku v populaci Slovenska 16%, mezi Rusíny 61%, Maďary 11%. 5. Došlo k oslabení až odstranění maďarského vlivu. Příznivý obrat nastal v populačním vývoji, v sociálním zákonodárství, školství. Výhodu získalo slovenské zemědělství, protože byla odstraněna maďarská konkurence. Problém představovala infrastruktura, kdy Slovensko bylo dopravně vzdáleno od vnitřních i zahraničních trhů. MĚNOVÁ REFORMA ¢Osamostatnění měny a měnová reforma byly jedny z prvních hospodářských opatření nového státu ¢K měnové odluce došlo na začátku roku 1919, kdy nejdříve došlo k okolkování rakouských bankovek a následně vzniku nové měny, která byla vydávána do oběhu od července 1919 do února 1920 ¢V průběhu měnové reformy stát převzal do svých rukou pobočky Rakousko-Uherské banky na území ČR ¢Na měnovou politiku existovaly 2 velmi rozdílné názory: 1.Deflační koncepce (Rašín) 2.Stabilizační přístup (Engliš) ¢Původním záměrem deflační koncepce bylo zadržet až 80% oběživa, ale ve skutečnosti bylo zablokována jen 29% ¢Než byla v roce 1926 zřízena Národní banka československá byl správou měny pověřen Bankovní úřad ministerstva financí ¢ ¢ ¢ 2. Měnová reforma sledovala 2 základní cíle: Odlukou od rakousko-uherské měny vytvořit vlastní měnovou soustavu a překonat inflaci. 3. Hrozila inflační spirála, kterou roztáčela R-U centrální banka 4.Cílem deflační koncepce bylo zhodnocení koruny formou stažení části oběživa, což mělo mít za následek pokles cen na vnitřním trhu a posílení měny. Silnější koruna byla výhodná pro velké banky, držitele vkladů a dovozce, ale poškozovala průmysl a podnikatele v zemědělství, kdy se vývoz stával dražším, což oslabovalo jejich konkurenceschopnost. Cílem stabilizační koncepce bylo stabilizovat korunu na její předválečné úrovni. MĚNOVÁ REFORMA ¢Zásluhou deflační politiky A. Rašína a také díky snaze zachovat únosnou míru deficitu státního rozpočtu se Československu podařilo zabránit hyperinflaci, se kterou se potýkaly měnové systémy okolních zemí ¢Měnová odluka se také stala účinným nástrojem konkurenčního boje proti rakouskému a maďarskému kapitálu ¢ ¢ ¢ 1.Deflační vize A. Rašína se v roce 1919 nevyplnila, nebylo to možné, protože nebyly podmínky pro pokles cen a trvalejší vzestup kurzu koruny. 2.Znesnadňovala totiž financování čs. Podniků jejich zahraničními centrálami na území bývalé monarchie a zároveň usnadňovala československým zájemcům nákup akcií podniků v cizím vlastnictví na území ČSR. SOCIÁLNÍ POLITIKA ¢reformy v této oblasti byly výsledkem tlaku zdola, kterému majetné vrstvy ustupovaly z důvodu obavy ze sociálních revolucí ¢Sociální politika se měla zaměřovat na slabší a méně majetné vrstvy – již před rokem 1914 existovala v českých zemích výrazná majetková a sociální diferenciace, která se během války ještě více prohloubila ¢V souvislosti s měnovou reformou byl v roce 1919 proveden soupis majetku fyzických osob, který se stal podkladem pro vyměření jednorázových dávek z majetku a jeho přírůstku ¢Zákon o obstavení velkostatků (1918), podle kterého podléhaly úřednímu schválení transakce s majetkem velkostatkářů ¢Uzákonění osmihodinové pracovní doby a šestidenního pracovního týdne (1918) ¢Uzákonění státních podpor v nezaměstnanosti (1918) ¢Zajištění péče o válkou postižené osoby (výplata rent) ¢Ochrana práce žen a mladistvých ¢ ¢ ¢ 1. Do roku 1914 bylo na území ČSR z různých druhů dělnického sociálního pojištění zavedeno jen úrazové pojištění a pojištění nemocenské a to pouze ve vybraných dělnických profesích (doly, továrny, železnice). Zcela chybělo dělnické pojištění starobní a invalidní, pojištění proti nezaměstnanosti a pro dělníky mimo průmysl i úrazové a nemocenské pojištění. Zákony nezajišťovaly nárok na dovolenou. 4. Toto opatření mělo zabránit rozprodeji nebo zadlužování velkostatkářské půdy a majetku před očekávanou pozemkovou reformou. 5. Před válkou byla nejčastěji pracovní doba v továrních 11 – 12 hodin. Do mzdových poměrů však stát příliš nezasahoval s výjimkou zákonné úpravy nejnižších mzdových sazeb domáckých dělníků v roce 1919. Stejně tak otázka placené dovolené zůstala do neřešena do roku 1925, kdy na placenou dovolenou měli nárok pouze úředníci, zřízenci a pracovníci při dolování některých nerostů. 6. Velmi specifické podmínky pro vyplácení, takže na podporu dosáhla zhruba polovina nezaměstnaných. POZEMKOVÁ REFORMA ¢Reformy v této oblasti měly směřovat k posílení malého a středního pozemkového vlastnictví a omezení velkostatků ¢V roce 1918 zemědělská půda z velké části připadala šlechtě a církvi a velkostatky fungovaly na základě pozůstatků feudalismu ¢Sestávala z několika zákonů, které vešly v platnost v letech 1919-1920 (Záborový zákon, Náhradový zákon, Přídělový zákon, který řešil příděl půdy novým nabyvatelům) ¢K provádění reformy byl ustanoven Státní pozemkový úřad ¢Cíle reformy byly politické (uklidnit venkov, upevnit vliv agrární strany) a ekonomické (posílit produktivní hospodaření, zvýšit přídělem půdy životní standard rolníků, podpořit modernizaci výroby) ¢ 3. V podstatě se jednalo o částečnou konfiskaci majetku šlechty a církve. Podle náhradového zákona se měly za odňatou půdu vyplácet náhrady ve výši průměrné ceny, která platila při prodeji pozemků na 100 ha v letech 1913-1915, kdy se při výměře nad 1000 ha cena snižovala. Poválečné ceny pozemků byly však ve skutečnosti vyšší, šlechta a církev na tomto záboru značně prodělaly, nicméně i přes to, přinášely bývalým vlastníkům sumy, které mohli použít k dalším investicím či podnikatelským aktivitám. Statky Habsburků byly vyvlastněny bez náhrady. KONSOLIDACE EKONOMIKY ¢V prvních letech po válce byla největším problémem zásobovací krize u potravin a paliv a situace se stabilizovala až během roku 1921 ¢Podle dobových propočtů dosáhlo Československo v roce 1920 přibližně 90% objemu HDP z roku 1913, a i přes krizi v roce 1922 se podařilo tuto úroveň překročit v roce 1923 ¢Průmysl byl na konci války postižen hlubokým poklesem výroby, ale i strukturální deformací, kterou způsobila militarizace ekonomiky ¢I když bylo ze strukturálního hlediska oživení ekonomiky nerovnoměrné, dostala se většina odvětví v roce 1921 na pokraj konjunktury a oživení výroby se projevilo i v zemědělství ¢Změna politických poměrů v roce 1918 vytvořilo příznivé podmínky pro národnostně české a slovenské banky ¢Měnový vývoj díky deflační politice probíhal ve znamení mírné inflace a souvisel i s pasivním saldem státního rozpočtu ¢ 1.V závěrečné etapě války přestal fungovat přídělový systém zásobování obyvatelstva a na černém trhu výrazně stouply ceny. Do toho přišla koncem roku 1918 španělská chřipka. USA sice poskytlo potravinovou pomoc, ale byla příliš drahá a pro větší část obyvatel nedostupná. To vše vedlo k tzv. hladovým bouřím a demonstracím. Stát tuto situaci alespoň částečně řešil přísnými opatřeními formou kontroly pohybu zboží, kontrolou obchodních knih, stanovením maximálních cen a vysokými tresty za porušení předpisů. 2.Např. Německo překročilo předválečnou úroveň HDP v roce 1927, Rakousko až v roce 1928, Velká Británie v letech 1928-1929 předválečný ukazatel pouze vyrovnala. 3.Zatímco Škodovy závody jely válečnou výrobu a zaměstnávaly desetitisíce lidí, v textilním průmyslu se výroby snížila o 98%. 4.Ve výrobě elektřiny, elektrotechnickém, cementárenském a dřevozpracujícím průmyslu byl objem předválečné výroby výrazně překročen, ale např. v železářství, textilním průmyslu nebo potravinářství byl hluboko pod úrovní roku 1913. 5.Rozpočty na léta 1919 a 1920 byly sestavovány jako silně deficitní, ale hospodaření státu končilo příznivěji – deficity byly mírnější a v roce 1921 byl vykázán mírný přebytek NOSTRIFIKACE AKCIOVÝCH SPOLEČNOSTÍ ¢Největší české podniky byly v době habsburské monarchie kapitálově a úvěrově propojeny s bankami, které po válce zůstaly za hranicemi Československa a stát nemohl tyto podniky kontrolovat, navíc hrozilo riziko nežádoucích majetkových transakcí ¢Nostrifikační zákony z roku 1919 požadovaly přenést sídla a hospodářské vedení společností na československé území ¢ nucený výkup akcií nařízen nebyl, ale jejich majitelé je ve velkém prodávaly, čímž byl odstartován proces repatriace akcií (přesun cenných papírů od rakouských a maďarských vlastníků do ČSR, kde je skupovali čs. občané i právnické osoby, kteří disponovali potřebným kapitálem) ¢Nostrifikace začala v roce 1919 a probíhala cca 10 let, kdy bylo nostrifikována235 podniků, jejichž základní kapitál se blížil 2 miliardám Kč ¢Nostrifikace se netýkala jen průmyslových a obchodních podniků, ale také bank, kdy vídeňské velkobanky zakládaly pro své filiálky v ČSR nová ústředí za kapitálové účasti čs. bank a finančních skupin ¢ ¢ 1.V době habsburské monarchie měl velký počet podniků z českých zemí i ze Slovenska sídlo v jiných částech Předlitavska a Zalitavska, hlavně ve Vídni a Budapešti. 2.Tuto situaci měl změnit proces nostrifikací akciových společností a repatriace akcií. Ty společnosti, které měly závody ve více zemích bývalé monarchie byly povinny založit v Československu novou společnost, jinak mohla být jejich činnost na území ČSR zakázána. VNĚJŠÍ EKONOMICKÉ VZTAHY ¢Rozpadem R-U přišla česká ekonomika v rámci zahraničního obchodu o svá odbytiště ale již v průběhu roku 1919 se podařilo navázat obchodní styky se zahraničím ¢Podle dobových údajů můžeme říci, že v roce 1919 byla obchodní bilance silně pasivní, nejvýznamnějším obchodním partnerem bylo Rakousko, USA, Německo a Francie s Itálií ¢Do zahraničního obchodu silně zasahovalo řízené hospodářství a v roce 1920 přešlo rozhodování o zahraničním obchodu pod Úřad pro zahraniční obchod ¢Významnou úlohu měla celní ochrana domácího trhu ¢V roce 1921 byl vývoz většiny druhů zboží uvolněn a brzy poté zcela liberalizován ¢Dovoz ale až do poloviny 20. let podléhal povolovacímu řízení ¢Od roku 1921 významně stoupla hospodářská výměna s Německem, které se stalo hlavním partnerem v rámci ZO ¢ ¢ 1.x 2.To bylo způsobeno vlivem nevyrovnaného obchodu s USA, odkud byla na základě poskytnutého úvěru dovezeno velké množství potravin, které měly sloužit k překonání potravinové krize. Obecně byly v tomto roce hlavními dovozními položkami obiloviny, mouka, tuky a textilní suroviny. Ve vývozu dominoval cukr, pak dlouho nic a paliva, sklo a vlněné zboží. 3.Dovozy a vývozy podléhaly povolovacímu řízení z důvodů kontroly monetárních a fiskálních cílů a také tomu, aby nebylo vyváženo nedostatkové zboží. 4.V roce 1918 dosahovaly některé celní přirážky 150% a v roce 1920 200 – 900% (nejvyšší dovozní clo bylo uvaleno na luxusní předměty). Naopak zemědělské produkty a suroviny pro průmysl byly od cla zcela osvobozeny 5.X 6.X 7.Pokud jde o komoditní strukturu ZO, připadalo v letech 1920-21 cca 23% z dovozu na potravinářské produkty , 44% na suroviny a 32% na hotové výrobky nepotravinářského průmyslu. Ve vývozu to bylo jinak, tam měly největší podíl hotové výrobky nepotravinářského charakteru a to 66,5%. ÚSTUP OD ŘÍZENÉHO HOSPODÁŘSTVÍ A CESTA K PROSPERITĚ ¢Vzhledem k situaci, ve které se ČSR nacházelo bezprostředně po skončení 1. SV, bylo nutné zavést v prvních letech řízené hospodářství, kdy stát dohlížel a řídil chod ekonomiky jeho snahou bylo zkonsolidovat československou ekonomiku ¢V letech 1920-1921 bylo řízené hospodářství postupně odstraňováno a stát začal ve své hospodářské politice používat především nepřímé nástroje řízení ¢Československo se ekonomicky osamostatnilo, začalo se formovat v integrovaný hospodářský celek a následky války překonalo ve srovnání se sousedními zeměmi rychleji ¢ 1.X 2.To však neznamená, že některé oblasti jako např. dovozní politiku neřídil dál 3.Průmyslová výroba rostla, inflační období spojené s osamostatněním měny bylo překonáno, vznikaly nové výrobní kapacity, byly navázány hospodářské styk s mnoha zeměmi a v roce 1921 byla zaznamenána nejnižší poválečná nezaměstnanost, bilance zahraničního obchodu skončila přebytkem ¢ ¢ ¢Děkuji za pozornost a přeji hezký den ☺ ¢