Environmentální politika
doc. Ing. Jan Nevima, Ph.D.
Základní pojmy
• Environmentální politika
– Jedná se o typ hospodářské politiky zabývající se:
• ochranou a péčí o životní prostředí.
– Environmentální politiku můžeme obecně definovat jako:
• „soubor nejrůznějších opatření a poznatků, jimiž se při řízení
určitého celku (státu, regionu, podniku apod.) vědomě působí na
chování lidí tak, aby činnosti nejen nepoškozovaly životní prostředí,
ale přispívaly k jeho ozdravení.“
Základní pojmy
• Poškozování životního prostředí můžeme chápat jako:
– znehodnocování přírodních ekosystémů, ke kterému může
dojít jak stálým odběrem nereprodukujících se látek, (např.
neobnovitelné suroviny), tak i vnášením látek škodlivých
(např. jedy) nebo látek nezapadajících do tradičního
přírodního a přirozeného koloběhu.
Základní pojmy
• Environmentální politiku tvoří:
– cíle, koncepce, strategie, nástroje a orgány zajišťující
koncepční a výkonnou kontrolní činnost;
– v rámci environmentální politiky existuje ještě prvek a to
tzv. „cílové skupiny“: jedná se o skupiny, na které se daná
environmentální politika prioritně zaměřuje.
• Podle charakteru celku lze environmentální politiku členit
na:
– mezinárodní,
– národní,
– regionální,
– lokální.
Ekonomie životního prostředí
– Něco z historie…:
• existují dva hlavní proudy v pojetí ekonomických škol:
– Environmentální ekonomie:
» Navazuje na neoklasickou ekonomii a v centru jejího
zajmu je efektivní alokace vzácných zdrojů mezi vzájemně
si konkurujícím užitím.
– Ekologická ekonomie:
» Vychází z klasické ekonomie a na rozdíl od
environmentální ekonomie klade důraz na vzájemnou
provázanost ekonomických aktivit na přírodě.
Ekonomie životního prostředí
– Životní prostředí jako externalita:
• Negativní externality:
– snižují výrobu nebo z obecného pohledu užitky a vyvolávají vyšší
náklady, které ale nejsou tím, kdo je způsobil, kompenzovány.
– vznikají za následujících podmínek:
» mimořádně rozsáhlé objemy produkce,
» při výrobě a spotřebě se životní prostředí nadměrně zatěžuje,
» ceny produktů jsou příliš nízké, neodrážejí společenské
náklady související s výrobou,
» neexistují realistické tržní podněty k zavádění
environmentálně šetrnější technologie.
• Pozitivní externality:
– situace je obdobná, rozdíl je v tom, že ekonomický subjekt vytváří
užitek i pro jiné subjekty, kteří mu za něj ale neplatí.
Environmentální politika v ČR
– Státní politika životního prostředí v ČR
• Nová státní politika životního prostředí ČR je vymezena na období 2030 –
s výhledem do roku 2050.
• V této politice jde především o realizaci efektivní ochrany životního
prostředí v České republice do roku 2030.
• Státní politika životního prostředí České republiky je zaměřená na
následující oblasti:
– ochrana a udržitelné využívání zdrojů,
– ochrana klimatu a zlepšení kvality ovzduší,
– ochrana přírody a krajiny,
– bezpečné prostředí.
Environmentální politika v ČR
– Environmentální vzdělávání a poradenství:
• Jedná se o významné preventivní nástroje Státní politiky
životního prostředí ČR.
• Úkolem EVVO (environmentální vzdělávání, výchova a osvěta) je
vést občany k takovému myšlení a jednání, které jsou v souladu s
principy udržitelného rozvoje a udržení kvality životního
prostředí.
Environmentální politika v ČR
– Environmentální vzdělávání:
• Je nezbytným nástrojem v procesu celoživotního učení.
• Hlavním úkolem výchovy je systematické působení na mladou
generaci (včetně dětí předškolního věku) za účelem přijetí
hodnot a jednání nezbytného pro ochranu a péči o životní
prostředí.
• Úkolem osvěty jsou zejména v rovině informativní a jsou
zaměřené na dospělou populaci a obecně na veřejnost.
Environmentální politika v ČR
– Environmentální poradenství:
• poskytuje odborné kvalifikované rady a doporučení
veřejnosti,
• popularizuje výsledky vědy a výzkumu ve prospěch životního
prostředí,
• přibližuje šetrné životní standarty požadavkům veřejnosti,
• ovlivňuje veřejnost ve smyslu udržitelného rozvoje
společnosti.
Regionální podpora environmentální politiky v ČR
–EVVO v MSK:
• podpora badatelsky orientovaného vyučování;
• podpora aktivit na školních zahradách
(péče o školní zahradu);
• podpora systematického vzdělávání koordinátorů
EVVO;
• propojení školního kurikula s okolním prostředím.
Mezinárodní podpora environmentální politiky
(cíle Strategie 2020)
Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující
začlenění:
• Snížit emise skleníkových plynů o nejméně 20 %
oproti úrovním roku 1990 nebo o 30 %, pokud pro to
budou příznivé podmínky; zvýšit podíl obnovitelných
zdrojů energie v naší konečné spotřebě energie na
20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 %.
• Stěžejní iniciativa EU „Evropa méně náročná na
zdroje“ – podpora oddělování hospodářského růstu
od využívání zdrojů, a to pomocí snížení uhlíku v naší
ekonomice, většího využívání obnovitelných zdrojů
energie, modernizace dopravního odvětví a podpory
energetické účinnosti.
Koncept (trvale) udržitelného rozvoje
– představuje alternativní model vývoje společnosti
oproti dominující industriální ekonomice,
– odráží přirozené environmentální limity hospodářského
růstu,
– definice dle OSN:
„Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který zajistí
potřeby současným generací, aniž by bylo ohroženo
plnění potřeb generací příštích, a aniž by se dělo na
úkor jiných národů.“
Koncept udržitelného rozvoje
– Podstata koncepce:
• podstatou koncepce trvale udržitelného rozvoje je
tedy integrace několika základních dimenzí
civilizačního rozvoje,
• udržitelnost rozvoje znamená, že musí být splněno
několik základních podmínek,
• každý rozvoj musí být průchodný ekonomicky, musí
zaručovat ekonomický růst.
Koncept udržitelného rozvoje
– Administrativní nástroje (normativní nástroje):
• je založen na donucovací pravomoci orgánů státní správy,
které přímo pomocí těchto nástrojů ovlivňují chování
znečišťovatelů,
• administrativní nástroje mohou mít formu:
– zákazu,
– příkazu,
– omezení.
• Do této skupiny ještě patří povolení a souhlasy úřadů
k činnostem ohrožující životní prostředí a dále limity na
vypouštěné znečištění a technologické nebo výrobní
standardy a normy.
Koncept udržitelného rozvoje
– Ekonomické nástroje:
• Působí na chování znečišťovatelů nepřímo prostřednictvím
trhu.
• Podle principu se rozlišují dva typy ekonomických nástrojů:
–nástroje fungující na principu převedení externích nákladů
do několika původce (internalizace negativních externalit):
»Daně a poplatky
–nástroje představující příspěvky k nákladům na omezení
znečištění životního prostředí:
»Dotace a daňové úlevy
17
Nástroje UR I.
Využitelnost výhledů a programů k rozvoji UR:
Země a především regiony musí mít zpracovány své vlastní koncepce
podporující vnitřní a vnější rozvoj.
Cenové a daňové nástroje:
Efekty daní nejsou jednoznačné. Daně na jedné straně mohou snižovat
emise škodlivin, na druhé straně mohou brzdit úsilí firemního sektoru v
tvorbě inovací podporujících úspory energií.
U trhu, který má podporovat udržitelné výstupy, by cena měla odrážet
plnou výši společenských nákladů a přínosů vyráběného zboží a
poskytovaných služeb. Jinými slovy jde o naplnění principu, že znečištění
platí znečišťovatel.
18
Nástroje UR II.
Nákladová efektivita:
Prozatím málo zemí systematicky využívá analýzu nákladů a přínosů k
hodnocení projektů, politik a programů udržitelného rozvoje i přesto,
že je patrný vzestup v užití této techniky. Jen v Kanadě, N. Zélandu,
V. Británii a USA vznikla povinnost hodnotit dopad regulačních a
legislativních opatření.
Environmentální efektivita:
Podstatou a nástrojem environmentální efektivity by měla být
opatření, která by zajišťovala: (i) regeneraci – tj. aby obnovitelné
zdroje byly využívány efektivně, a aby nebylo povoleno jejich využívání
nad míru překračující tempo jejich přirozené obnovy;
(ii) nahraditelnost – tj. aby neobnovitelné zdroje byly využívány
efektivně, a aby jejich použití bylo omezeno na úroveň, která není
nahraditelná použitím obnovitelných zdrojů nebo jiných typů kapitálu.
19
Neefektivnost ekologických standardů
Vybrané efekty zavedených ekologických standardů:
- neefektivnost ekologických standardů;
- nedostatečná motivační schopnost omezovat
znečišťování ŽP;
- ztráta konkurenceschopnosti na zahraničních trzích.
20
Posuzování vlivu na životní prostředí
Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí (proces EIA) je v ČR
upraveno zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí.
Proces posuzování vlivů záměrů na životní prostředí je založen na
systematickém zkoumání a posuzování jejich možného působení na
životní prostředí. Smyslem je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit
předpokládané vlivy připravovaných záměrů na životní prostředí a
veřejné zdraví ve všech rozhodujících souvislostech. Cílem procesu
je zmírnění nepříznivých vlivů realizace na životní prostředí.
V rámci procesu EIA jsou posuzovány stavby, činnosti a technologie
uvedené v příloze č. 1 výše zmíněného zákona. Projekty posuzované
v procesu EIA jsou například stavby, komunikace, výrobní haly, těžby
nerostných surovin, provozy – nově budované, ale i jejich změny, tj.
rozšiřování, změny technologií, zvýšení kapacity apod.
21
Operační program Životní prostředí
Oblasti podpory:
• Zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní
• Zlepšování kvality ovzduší v lidských sídlech
• Odpady a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika
• Ochrana a péče o přírodu a krajinu
• Energetické úspory
www.opzp.cz
Alokace programu: 2,637 miliardy eur
Program je otevřen obcím a městům, organizacím státní správy a samosprávy,
výzkumným a vědeckým ústavům, fyzickým osobám podnikajícím i neziskovým
organizacím.
22
Environmentální účetnictví
Systém integrovaných environmentálních
hospodářských účtů (SEEA) rozpracovaný společně
OSN, Evropskou komisí, MMF, OECD a Světovou
bankou je satelitním systémem národních účtů:
- účty emisí do ovzduší,
- daně související s životním prostředím,
- účty materiálových toků na makroekonomické úrovni.
Děkuji za pozornost
