Prezentace předmětu: Geografie cestovního ruchu Vyučující: Ing. Patrik Kajzar, Ph.D. Název prezentace Název projektu Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě Registrační číslo projektu CZ.02.2.69/0.0./0.0/16_015/0002400 Logolink_OP_VVV_hor_barva_cz Předmět: Geografie cestovního ruchu Tato přednáška byla vytvořena pro projekt„Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v OpavěOpavě 1. Základy Geografie CR Vymezení základních pojmů qGeografie je: üvěda, která v minulosti studovala planetu Zemi jako celek, üvěda, která dnes studuje pouze část Země, tzv. krajinnou sféru. q Krajinná sféra je: üčást planety Země mezi astenosférou a ozónosférou, üsouhrn přírodního a sociálního prostředí, üčást planety Země, která bezprostředně ovlivňuje život člověka, üživotní prostředí člověka. qKrajinnou sféru tvoří přírodní prostředí a lidská civilizace a všechny její výtvory. qPřírodní prostředí je komplex několika geosfér. ü ü ü ü ü Vymezení základních pojmů Geografie •slovo pochází z řečtiny (geos – zemský, grafein – psát, popisovat), •věda, která se zabývá studiem tzv. krajinné sféry. Krajinná sféra - výscdek zemského tělesa sahající od astenosféry po ozonosféru (O3). Zeměpis – doslovný český překlad výrazu geografie, bývá tak označován školní předmět, v němž se vyučují převážně geografické poznatky. Geografie je věda x Zeměpis je školní předmět q Geografie qPůvodně se geografie zabývala studiem celé planety Země, jak se postupně poznatky rozšiřovaly, odštěpovaly se z ní nové vědy (např. geologie) a objekt jejího studia se zúžil na krajinnou sféru. qGeografie leží na pomezí přírodních, společenských a technických věd =˃ jde o vědu syntetickou a komplexní , spojuje všechny tyto složky a vyvozuje pravidla na základě poznatků z nich získaných. qPři svém zkoumání se geografie čím dál tím více zaměřuje na člověka, jeho činnost a na faktory, které ji ovlivňují. Členění geografie Členění geografie Další členění geografie qObecná geografie – zkoumá jevy v krajinné sféře bez vtahu ke konkrétnímu regionu, vyvozuje obecně platné závěry, qRegionální geografie – zkoumá jevy v krajinné sféře vždy v konkrétním regionu (oblasti), vyvozuje závěry platné jen pro něj (region může být různě velký – např. okres i světadíl). qFyzická geografie - část geografie, která zkoumá přírodní prostředí, geomorfologie studiem tvarů, vzniku a stáří zemského povrchu, klimatologie , glaciologie - studium ledovců, oceánografie. qHumánní geografie - část geografie, která zkoumá lidskou společnost a její působení (geografie obyvatelstva, geografie sídel, ekonomická geografie. qPolitická geografie - věda, která zkoumá politickou mapu světa, t j. státy světa, jejich polohu, rozlohu, státní hranice, vznik a vývoj států a způsoby jejich řízení. qKartografie - věda o zhotovování a využívání map. q q q q q Předmět geografie qGeografie cestovního ruchu se zabývá studiem zákonitostí, činitelů a skutečným rozmístěním cestovního ruchu v oblastech různé velikosti a ekonomického potenciálu. qJe to interdisciplinární věda, jejíž součástí je regionální geografie, historie, socio-ekonomické geografie, fyzické geografie, dějin umění, politologie, mezinárodní vztahy, ekonomie. qGeografie cestovního ruchu je vědou „hraniční“ a syntetickou, navazuje na poznatky jiných přírodních a společenských věd a využívá je ke svým analýzám. q Atraktivity CR qAtraktivity cestovního ruchu představují rozsáhlou množinu objektů přírodního, technického, kulturně historického a společenského charakteru, které jsou předmětem zájmu turistů a tím i nabídky produktů cestovních kanceláří. q Atraktivity lze také dělit podle dosahu významu na mezinárodní, národní, regionální a místní; dále např. na atraktivity s potenciálem nižších řádů (tj. využitelné bez dalších investic) a s potenciálem vyšších řádů , které pro své využití vyžadují další investice do infrastruktury. qStřediska cestovního ruchu (také turistická střediska) jsou definována jako soubor objektů a zařízení v rekreačním prostoru, které umožňují přechodné ubytování, stravování a aktivní rekreaci. Jsou místem dopravně přístupným, hromadně navštěvovaným se soustředěným zákl. vybavením. qPro potřeby cestovního ruchu je třeba každé středisko charakterizovat, tj. uvést polohu, infrastrukturu, služby, možné aktivity a atraktivitu. q Atraktivity CR qAtraktivní středisko cestovního ruchu musí kromě výhodné lokace také splňovat další podmínky, díky kterým bude mít šanci zařadit se mezi atraktivní místa. qI atraktivity mají určitou hierarchii, která je definována podle stupně nutkání turisty k návštěvě dané atraktivity. Podle tohoto kritéria rozlišuje teorie cestovního ruchu atraktivity primární, sekundární a terciární: üPrimární atraktivity dokáží přilákat turisty do dané destinace i z velké vzdálenosti. üSekundární atraktivity vyvolají chuť k návštěvě u turistů, kteří se již nacházejí v dané destinaci, ale samotným důvodem k návštěvě destinace nejsou. üTerciární atraktivita je charakterizována svou malou vahou při rozhodování o tom, zda si výlet koupit. Pak se tato návštěva uskuteční spíše z hlediska nedostatku jiné alternativy, anebo díky shodě okolností. q q Atraktivity CR qAtraktivity cílových míst cestovního ruchu, ať již dané přírodou nebo vytvořené člověkem, jsou dominantní složkou nabídky v cestovním ruchu. qPřírodní atraktivity jsou obvykle součástí rekreačního prostoru a jsou nejvýznamnějším předpokladem rozvoje cestovního ruchu v daném místě. Mezi tyto atraktivity lze zařadit různé vodní toky a plochy, různorodost terénu (hory, roviny…), typy vegetace (lesy, pouště…), flóru a faunu, přírodní léčivé zdroje, přírodní zvláštnosti (jeskyně, skalní města, gejzíry…) a řadu dalších. q- biosférické rezervace UNESCO, kterou tvoří významné pevninské, mořské a smíšené ekosystémy. V České republice se nachází celkem šest biosférických rezervací UNESCO (Třeboňsko, Dolní Morava, národní park a chráněná krajinná oblast Šumava, Krkonošský národní park KRNAP, Křivoklátsko, Bílé Karpaty ) q q Atraktivity CR qKulturně-historické atraktivity qSpektrum kulturně-historických atraktivit velmi široké, proto je můžeme dělit na další skupiny: üKulturně-historické památky plní především funkci poznávací. Zde můžeme zařadit různé architektonické objekty (hrady, zámky, historická jádra měst atd.), sakrální stavby (katedrály, kláštery, kostely atd.), technické památky (fortifikační stavby, vodní stavby, rozhledny atd.), vojenské památky a objekty lidové architektury. üKulturní zařízení si ke své poznávací funkci dále přibírají i částečně funkci společenskou, což pak odpovídá i charakteru těchto zařízení jako jsou např. skanzeny, muzea, galerie, hvězdárny, divadla, knihovny apod. qDo kulturně-historického potenciálu můžeme zařadit i lázeňství, neboť vedle svého přírodního základu se také váže na antropogenní předpoklady jako veškeré kulturně-historické atraktivity. q Atraktivity CR qOrganizované atraktivity qPoněkud jiný charakter než předchozí dva druhy mají organizované atraktivity. Tyto atraktivity jsou totiž založené vyloženě na tom, co vytvoří a zorganizuje člověk. qMnoho organizovaných atraktivit je svázáno s daným místem dlouhou historií (např. folklorní festivaly), nebo naopak začaly být budovány zcela nově (filmové, hudební nebo divadelní festivaly, sportovní akce…). Do této skupiny zařazujeme i různé veletrhy a výstavy a také různé kongresy a školení, silně se rozvíjející v posledních letech. Nejvýznamnějším městem v ČR z hlediska veletrhů je město Brno s 80letou tradicí výstaviště; naopak Praha je nejvýznamnější město z hlediska pořádání kongresů. q Atraktivity CR qSociální atraktivity qSociální atraktivity jsou jednoznačně spojené se způsobem života lidí v dané lokalitě. qV dnešním světě, který je stále více globalizován a propojován, budou tyto atraktivity stále nabírat na vážnosti. qStále více lidí bude toužit po poznání něčeho nového, jedinečného a jinde neexistujícího, což bude právě nahrávat lokalitám, kde mají naprosto jiné zvyky než jinde na světě, určité gastronomické speciality apod. q Formy a druhy CR qFormy cestovního ruchu jsou odvozeny zejména od motivace návštěvníků a vystihují charakter trávení volného času ze strany účastníka cestovního ruchu, vystihují vlastní podstatu cestovního ruchu, způsob jeho realizace, požadavky účastníků i organizátorů cestovního ruchu na zajišťování služeb a uspokojování potřeb. qMezi možné motivy realizace cestovního ruchu patří např. motivy rekreační, kulturní, společenské, sportovní, ekonomické a specifické. qFormou cestovního ruchu rozumíme základní způsob jeho projevu, který je typický pro uspokojování určitého souboru potřeb, které zde vystupují jako hlavní potřeby a od ostatních se odlišují svými specifickými znaky. qV praxi používají toto členění hlavně cestovní kanceláře, ale i hotelové společnosti v případech, kdy pro specifické požadavky na poskytnutí daných služeb se tyto stanou masovými akcemi po určité období (sezónu nebo i mimosezónu). qSvětová organizace cestovního ruchu (UNWTO – United Nations World Tourism Organization) používá pro statistické vykazování členění na dvě základní formy cestovního ruchu. První je osobní, která probíhá ve volném čase účastníků a je tou nejběžnější formou. Druhá se nazývá obchodní a profesní cestovní ruch. Pro něj je typické, že se často uskutečňuje mimo turistickou sezónu. qKromě forem cestovního ruchu lze vymezit také druhy cestovního ruchu. Při rozlišování jednotlivých druhů cestovního ruchu se vždy zdůrazňuje určitý prvek (hledisko) - může jít např. o motiv účasti, délku pobytu, organizaci, způsob dopravy, apod. Formy a druhy CR Formy a druhy CR Klasifikace, typologizace a regionalizace oblastí a středisek CR qPodle struktury rekreačních aktivit lze střediska CR rozdělit na několik základních typů: ü ü střediska léčebně ozdravovací; ü střediska letní rekreace a vodních sportů; ü střediska turistiky a lyžování; ü střediska kulturně historického poznávání; ü střediska služebního cestovního ruchu; ü střediska příměstské rekreace. ü Kategorie středisek cestovního ruchu ü qAtraktivnost lokalizačních a realizačních předpokladů cestovního ruchu je v každém středisku cestovního ruchu odlišná. Některá střediska navštěvují účastníci cestovního ruchu jen z jejich blízkého okolí, jiná jsou známá na celém světě. Podle územní atraktivity můžeme střediska cestovního ruchu rozdělit do čtyř kategorií: üoblasti s mezinárodním významem, atraktivní pro účastníky cestovního ruchu z celého světa (Havajské ostrovy, Velký kaňon v USA aj.), üoblasti s celostátním významem, atraktivní pro tuzemce (Krkonoše u nás, pobřeží Baltského moře v Německu, Mazurská jezerní pahorkatina v Polsku), üoblasti s regionálním významem (Ardenny v Belgii, Vídeňský les v Rakousku), üoblasti s lokálním významem (Beskydy pro Ostravskou pánev). ü Typy a kategorie oblastí a podoblastí cestovního ruchu ü qOblasti cestovního ruchu jsou území, na nichž se vyskytují zhruba stejné lokalizační předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Jsou to obvykle úseky mořského pobřeží nebo horského masívu, ve kterých byla vybudována materiálně technická základna cestovního ruchu. qPodobně jako střediska cestovního ruchu, tak i oblasti cestovního ruchu rozdělujeme na několik typů a čtyři kategorie: qTypy oblastí cestovního ruchu určují hlavní funkční znaky celé oblasti. Oblasti lze rozdělit na tyto základní typy: ülázeňské oblasti (např. západočeské lázně v České republice, rajón minerálních vod v severním předhůří Kavkazu ap.); üoblast letní rekreace u vody (přímořské - Dalmatská riviéra, vnitrozemské - Balaton, Gardské jezero ap.); Typy a kategorie oblastí a podoblastí cestovního ruchu ü üoblasti horské rekreace (středohorské - Kumbrické vrchy, Schwarzwald, vysokohorské - Tatry, Penninské Alpy aj.); üoblasti s kulturně historickými centry cestovního ruchu (provincie Campania v Itálii, kraj Ile-de-France); Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 1 qTématické okruhy aktuálního studia geografie cestovního ruchu shrnuje Williams (1998: s. 16-18) do následujících bodů: qEfekt měřítka: ükolísání významu vztahů a motivů v cestovním ruchu vzhledem k měřítku hodnocení, üumožňuje odkrytí paralel a kontrastů jinak skrytých. qProstorové rozmístění cestovního ruchu: ütradiční oblast zájmu geografů, üprostorová struktura zdrojů v cestovním ruchu, oblastí, míst, krajiny, atraktivit a vůbec všeho, co podmiňuje vznik poptávky i nabídky v cestovním ruchu, üprostorové pohyby turistů, üpodmínky oblastí turisty generující a jejich provázanost s místy, která turisty přijímají ü Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 2 24 qTématické okruhy aktuálního studia geografie cestovního ruchu shrnuje Williams (1998: s. 16-18) do následujících bodů: qVlivy cestovního ruchu: üfenomén cestovního ruchu jako faktor ovlivňující ekonomické, environmentální, sociální a kulturní prostředí. qÚzemní a hospodářské plánování: ücestovní ruch své prostředí ovlivňuje a je prostředím ovlivňován, ücestovní ruch lze použít jako nástroj k dosažení cílů plánování na straně jedné a požadavky cestovního ruchu zohlednit při vytváření plánu na straně druhé. Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 3 25 qTématické okruhy aktuálního studia geografie cestovního ruchu shrnuje Williams (1998: s. 16-18) do následujících bodů: qProstorové modelování turistického vývoje: üvývoj a změny turistické pattern (= vzorku, struktury) v prostoru a čase, üprostorové šíření cestovního ruchu uvnitř i vně státního území, ürozvoj hierarchizace turistických středisek a oblastí, üvliv vzdálenosti na pattern turistických pohybů. Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 4 26 qZákladní problémy, které s geografií cestovního ruchu souvisí: qStatistická nejednotnost: üpřesto, co víte z předcházejícího studia CR, je srovnávání dat mezi státy zatíženo nejednotností sběru informací, např. o počtu návštěvníků, délce jejich pobytu i hospodářských výsledcích. qKomplexita aktivit cestovního ruchu: üpřestože se hovoří o tzv. průmyslu cestovního ruchu (vy už víte, že se jedná především o služby), ten vlastně vůbec podchytitelně neexistuje, ünabídku ubytování lze hodnotit ještě poměrně snadno, ale sociální kontakty, vzpomínky nebo zkušenost už kvantitativně hodnotit téměř nelze. Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 5 27 qZákladní problémy, které s geografií cestovního ruchu souvisí : q qAbsence obecného teoretického základu: ügeografie je brána jako disciplína, která by vědě o cestovním ruchu měla přinášet komplexně-systémový pohled, üteoretických přístupů ke studiu je několik, übohužel ale dosud neexistuje široce pojatá syntéza turisticky-geografického teoretického myšlení, üdůsledkem je především empirická práce s popisným přístupem, ve kterých se může ztrácet strukturální základ turismu a systémový přístup geografie. Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 6 28 qZákladní problémy, které s geografií cestovního ruchu souvisí : q qMultidisciplinární přístup: üpodstatou problému je to, že o multidisciplinárním přístupu se sice mluví, ovšem jeho aplikace se mnohem hůře dělá, üaplikace více pohledů většinou přináší větší zamlžení problému než činí příspěvek k jeho objasnění. Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 7 29 qUdržitelný rozvoj, „který uspokojuje současné potřeby bez ohrožení potřeb budoucích generací uspokojovat jejich vlastní potřeby“ qZpráva Brundtlandové 1987: üUdržitelný rozvoj zachovává současným a budoucím generacím možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby, zlepšuje kvalitu lidského života, zároveň však nesnižuje biodiverzitu, zachovává přirozené funkce ekosystémů. ü üPojem také obsahuje procesy změn v chování lidské společnosti k sobě samé i ke svému okolí, které vedou udržitelnému rozvoji společnosti. Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 8 30 qUdržitelný rozvoj vs. udržitelnost q qNejedná se o synonyma q qUdržitelný rozvoj üKoncepčně vyčerpaný termín týkající se globálních environmentálních záležitostí qUdržitelnost üNové paradigma ve vztahu člověka a jeho prostředí üKomplexnější a tím pádem i hůře zvládnutelný koncept, který je spojený s adaptivním řízením, biodiverzitou, ekologickou integritou nebo resiliencí Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 9 31 Udržitelnost koncepce využití krajiny, které nepůsobí destruktivně na krajinné ekosystémy. Hledá optimální vztah mezi produktivitou a únosnou kapacitou těchto ekosystémů, mezi ochranou a rozvojem, Sleduje homeostázi a resilienci krajiny, které jsou pro dosažení udržitelnosti krajinných ekosystémů zásadní Udržitelný cestovní ruch zelený, ekologický, postindustriální, měkký, alternativní či inteligentní. Všechny tyto termíny však odkazují na stejný přístup k problematice cestovního ruchu Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 10 32 qUdržitelný přístup k cestovnímu ruchu üPozitivní přístup, který zamýšlí redukovat tření vytvořené složitými interakcemi mezi ücestovním ruchem, ünávštěvníky, üpřírodním prostředím a ümístním obyvatelstvem qVyznačuje se: üHlubší vazbou na místní obyvatelstvo, üRespektem k přírodnímu prostředí, üMalým měřítkem üVysokou specifičností nabízeného produktu qUdržitelný cestovní ruch naplňuje potřeby současných turistů a hostitelských oblastí a zároveň neohrožuje příležitosti do budoucna Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 11 33 qUdržitelný přístup k cestovnímu ruchu üCestovní ruch, který přispívá k udržitelnému rozvoji území ochranou přírodního prostředí (například vzdělávací funkcí, získáváním finančních prostředků na ochranu apod.) üJedná se o užší pojetí udržitelného cestovního ruchu üTýká se především chráněných území qZnaky udržitelného cestovního ruchu üsoulad mezi hosty, hostitelskými komunitami, přírodním prostředím a turistickým průmyslem, üšetrné využívání zdrojů (zvláště neobnovitelných), které představují klíčový element rozvoje cestovního ruchu, üuchování biodiverzity, üposkytování vzdělání, üdialog mezi jednotlivými podílníky, üpercepce budoucího vývoje Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 12 34 qZnaky udržitelného cestovního ruchu üUznávají se estetické hodnoty krajiny üK místním komunitám se přistupuje eticky üMístní lidé jsou aktivně zapojeni jednak do rozhodovacích procesů a jednak do samotného odvětví cestovního ruchu üEkonomické náklady i výnosy by měly být rovnoměrně rozděleny mezi hostitelskou komunitu a velké společnosti podnikající v CR üPředpokládá takový management všech zdrojů, který naplní ekonomické, sociální a estetické požadavky, kdy bude zároveň udržena kulturní integrita, významné ekologické procesy, biodiverzita a život podporující systémy. üPrincipy a postupy rozvoje udržitelného cestovního ruchu je možné aplikovat na všechny typy rekreačních aktivit, včetně masového cestovního ruchu. üPrincipy udržitelnosti se týkají environmentálních, ekonomických a socio-kulturních aspektů rozvoje cestovního ruchu. üMezi těmito třemi dimenzemi se musí hledat vhodná rovnováha. Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 13 35 Cestovní ruch a slabá udržitelnost Nepřetržitý ekonomický rozvoj v sektoru cestovního ruchu a udržení dostatečné environmentální kvality destinačních oblastí. Tento přístup je vysoce zaměřen na produkt. Cestovní ruch a silná udržitelnost Prosazuje: Princip předběžné opatrnosti, Potřebu aktivního předvídavého managementu cestovního ruchu, Systematický monitoring změn přírodního prostředí. Hlavní důraz je tedy kladen na ochranu přírodních zdrojů než na propagaci jejich využívání. První přístup je tedy ekonomicky udržitelný, druhý pak ekologicky udržitelný Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 14 36 qEkoturismus üSpecifická forma udržitelného cestovního ruchu üSpíše „silnějších“ variant udržitelného CR üEnvironmentálně zodpovědná forma cestovního ruchu, která se odehrává ve zranitelných, byť zachovalých ekosystémech, a vyznačuje se nízkými negativními dopady na krajinu. üJeho primárním zájmem je ochrana k těchto ekosystémů například tím, že lze z něho získat prostředky na ochranu biodiverzity a přírodního prostředí. ü qJiné chápání ekoturismu: üPoskytování speciálních turistických produktů, jenž jsou podmíněny zdrojovou základnou, nikoliv poptávkou, a nesmí narušovat integritu ekosystémů Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 15 37 Ekoturistické aktivity: ürelativně malý vliv na ekosystémy üpěší turistika, üfotografování, üpozorování volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, üjízda na kajaku, üúčast na kulturních akcích, montanistika, ücykloturistika, üdílny hlubinné ekologie (prožitky, meditace), üsurvival, üpozorování ptactva aj. Tematické okruhy geografie cestovního ruchu 16 38 qAgroturismus üSpecifická forma ekoturismu üturistické nebo rekreační pobyty na venkově na rodinných farmách, jejichž hlavní náplní je poznávání alternativního způsobu života v blízkém kontaktu s přírodou, přímá spoluúčast na zemědělských činnostech a aktivní odpočinek, pěší turistika a cykloturistika, poznávání původních technik výroby potravin, jízda na koni, chov hospodářských zvířat, krocení zvířat apod. ünení třeba budování nové suprastruktury CR, využívá již existující zdroje, místní suroviny, blízký sociální kontakt návštěvníků s rezidenty, poznání místního životního stylu, üfinanční přínos pro rezidenty. Výběr z použité literatury: qHALL, M. C. and S. B. PAGE, 2014. The Geography of tourism and Recreation: Environment, Place and Space. Oxford: Routledge. ISBN 978-04-158-3399-8. qHAMARNEH, I., 2012. Geografie turismu - mimoevropská teritoria. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4430-8. qHRALA, V., 2013. Geografie cestovního ruchu. Praha: Idea servis. ISBN 978-80-859-7079-1. qKAJZAR, P., 2015. Vybrané kapitoly z geografie cestovního ruchu. Karviná: SU OPF. ISBN 978-80-7510-156-3. qVYSTOUPIL, J., M. ŠAUER a kol., 2011. Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Aleš Čeněk. ISBN 978-80-7380-340-7. qWILLIAMS, S., 1998. Tourism Geography. London and New York: Routledge. ISBN 0-415-14214-8.