Mezinárodní právo Vymezení mezinárodního práva Mgr. Danuta Duda, Ph.D. •vnitrostátní – tvořeno orgány státu s normotvornou pravomocí, každý stát má svůj právní řád, dále orgány, který tento řád vytváří a orgány, které dohlíží na dodržování tohoto řádu a jeho nedodržení sankcionuje •mezinárodní – vzniká na základě mezinárodních smluv (dohod) mezi státy, státy jsou si rovny, uzavření mezinárodní smlouvy → vstup do mezinárodních závazkových vztahů → povinnost dodržovat sjednané mezinárodní závazky •evropské – specifické, právo tvořené orgány EU – sekundární právo, má přednost před právem vnitrostátním Systémy práva •je samostatným systémem práva na rozdíl od systému vnitrostátního práva. •Dělíme na: •1) Mezinárodní právo veřejné - je souborem právních norem, které upravují právní vztahy mezi jednotlivými státy a také vztahy mezi státy a mezinárodními organizacemi. Cílem mezinárodního práva je zajistit mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství. •2) Mezinárodní právo soukromé – jde o souhrn právních pravidel, která upravují nejčastěji občanskoprávní vztahy přesahující hranice státu. Jedná se zejména o stanovení kritérií, podle nichž se určuje, které vnitrostátní právo (jakého státu) se má na daný občanskoprávní vztah aplikovat. Označuje se proto také termínem kolizní právo. Mezinárodní právo •Starověk (Mezopotámie, Čína, Indie, Řecko, Řím) •Středověk (vznik „evropského“ mezinárodního práva spojován s malými městskými státy a činností italských právníků Bartolus de Saxoferrato a Baldus de Ubaldis) •Přírozenoprávní škola – 16. a 17. století (Hugo Grotius – De Jure Belli ac Pacis Libri Tres - 1625 r.) •Radikální naturisté – 17. století - Samuel Puffendorf •Pozdní přirozenoprávní škola – 18. století – tzv. Grotiani (Emmerich de Vattel, Christian Wolf) - svoboda myšlení, touha po zbavení vlivu církve a absolutismu •Pozitivismus – 18. a začátek 19. století (Georg Friedrich von Martens) • • • Historický vývoj mezinárodního práva •O klasickém mezinárodním právu lze hovořit až po vestfálském míru v roce 1648 •Pojem mezinárodní právo použil poprvé v roce 1780 Jeremy Bentham ve své knize „Principles of Morals and Legislation“ •Klasické mezinárodní právo bývá obvykle definováno jako souhrn obyčejových a smluvních pravidel závazných ve stycích mezi státy. (suverenita se stala i principem právním) •Soudobé mezinárodní právo – je charakterizováno většinou jako právo platné především ve vztazích mezi státy (mezinárodní právo je nutno chápat v širším významu, než je pouhý souhrn právních norem, neboť ovlivňuje i politické, ekonomické, vojenské, bezpečnostní i jiné vztahy v životě mezinárodních společenství). • • Historický vývoj mezinárodního práva •Není založeno na nadřazenosti a podřazenosti (vztahy subordinační) •Státy samy vytvářejí normy mezinárodního práva (koordinační systém) •Mezinárodní organizace a mezinárodní orgány pomáhají státům v normotvorbě (Vídeňská konference 1968-1969, Komise OSN pro mezinárodní právo, Rada Evropy) •Státy si samy vynucují splnění povinností, plynoucích z mezinárodněprávních norem, pro případ vynucení si vytvářejí speciální orgány (Rada Bezpečnosti OSN) •Neexistuje hierarchie norem, mezinárodní právo může být i nepsané právo •Systém mezinárodní práva je mladší než systém práva vnitrostátního •Po 2. světově válce rozvoj mezinárodního práva (rozvoj mezinárodní ochrany lidských práv)- vede to k omezení výkonu suverenity státu • • Zvláštnosti mezinárodního práva veřejného •Mezinárodní vztahy – systém ekonomických, politických, ideologických, právních, diplomatických, vojenských a jiných styků a vzájemných vztahů mezi státy a skupinami států včetně vztahů mezi sociálními, ekonomickými a politickými silami, společenskými hnutími a organizacemi, které působí na světové aréně. •Zahraniční a mezinárodní politika působí na vznik mezinárodního práva •A naopak norma mezinárodního práva působí zpětně na sféru mezinárodní politiky a má vliv na zahraniční politické postoje a chování států. •Mezinárodní právo může působit jednak jako nástroj zahraniční politiky státu a jednak jako překážka takové politiky, která je s mezinárodním právem v rozporu. • Vztah mezinárodního práva k zahraniční a mezinárodní politice •Deklarace zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy – přijaté Valným shromážděním OSN v roce 1970 (Deklarace podrobně vykládá zásady vyhlášené Chartou OSN) •zásada teritoriální integrity •zásada neporušitelnosti hranic •zásada nepoužití síly •zásada mírového urovnání sporů (čl. 33 Charty OSN) •zásada nevměšování •zásada spolupráce států •zásada sebeurčení národů •zásada svrchované rovnosti států •zásada poctivého dodržování závazků • • • • Zásady a normy mezinárodního práva •Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů. •Strany v každém sporu, jehož trvání by mohlo ohrozit udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, budou nejprve usilovat o jeho řešení vyjednáváním, šetřením, zprostředkováním, řízením smírčím, rozhodčím nebo soudním, použitím oblastních orgánů nebo ujednání nebo jinými pokojnými prostředky podle vlastní volby. •Všechny národy mají právo svobodně rozhodovat (bez zásahu zvenčí) o svém politickém statusu. • Zásady a normy mezinárodního práva (Charta OSN) •Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (1975) •svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti, •zdržení se hrozby silou nebo použití síly, •neporušitelnost hranic, •územní celistvost států, •pokojné urovnávání sporů, •nevměšování do vnitřních záležitostí, •respektování lidských práv a základních svobod včetně, svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení, •rovná práva a sebeurčení národů, •spolupráce mezi státy, a •poctivé plnění závazků mezinárodního práva. • • • • Zásady mezinárodního práva •Koncepce norem ius cogens spočívá na uznání základních a nejvyšších hodnot v mezinárodněprávním systému zákaz agrese, genocidy, zločinů proti lidskosti, válečných zločinů, otroctví a praktik otroctví podobných, mučení nebo normy potírající mezinárodní terorismus. • Ius cogens (imperativní normy) •Mezinárodní smlouvy (právotvorné a kontraktuální, bilaterální a multilaterální) •Mezinárodněprávní obyčeje •Obecné zásady právní •Podpůrné prameny mezinárodního práva: •Soudní rozhodnutí •Názory znalců mezinárodního práva •Equita •Akty mezinárodních organizací •Soft law •Jednostranné akty států Prameny mezinárodního práva •1. Dvůr, jehož úkolem je rozhodovat podle mezinárodního práva spory, které jsou mu předloženy, aplikuje •a) mezinárodní úmluvy, ať obecné či partikulární, stanovící pravidla výslovně uznaná státy ve sporu; •b) mezinárodní obyčej, jakožto důkaz obecné praxe uznávané za právo; •c) obecné zásady právní uznávané civilizovanými národy; •d) soudní rozhodnutí a učení nejkvalifikovanějších znalců veřejného práva různých národů jakožto podpůrný prostředek k určování právních pravidel. •2. Toto ustanovení se nedotýká pravomoci Dvora rozhodovat ex aequo et bono, jestliže strany s tím souhlasí. Čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora •Mezinárodní smlouvy právotvorné – zakotvují obecná právní pravidla a principy, jimiž se mají řídit právní vztahy určitého odvětví či institutu mezinárodního práva, jedná se o univerzální mezinárodní úmluvy. •Mezinárodní smlouvy kontraktuální – obsahují konkrétní subjektivní práva a závazky smluvních stran, většinou se jedná o smlouvy dvoustranné, upravující obchodní, finanční a jiné majetkové nebo hospodářské vztahy mezi státy. •Mezinárodní smlouvy bilaterální (dvoustranné) •Mezinárodní smlouvy multilaterální (mnohostranné) • •Smlouvy se tradičně člení na: •Preambuli, vlastní text smlouvy, protokolární články •Ratifikace mezinárodní smlouvy •Platnost a účinnost mezinárodní smlouvy • Mezinárodní smlouvy •Nepsaný a významný pramen mezinárodního práva •Dle čl. 38 odst. 1 písm. b) Statutu Mezinárodního soudního dvora mezinárodní (dále MSD) obyčej je složen ze dvou komponentů: •a) obecné praxe a b) uznání pravidla státy za právo • •Ad a) ustálená praxe, dlouhodobé, nepřetržité a opakované užívání •Ad b) obecné přesvědčení o jeho právní závaznosti • •Např. přijetí zásady zákazu přivlastnění kosmického prostoru Mezinárodní obyčeje •Zásada „pacta sunt servanda“ – každá platná smlouva zavazuje smluvní strany •Zásada dobré víry – stát nemůže ustanovení mezinárodní smlouvy zneužít k odůvodnění nebo prosazení chování, které by bylo v rozporu s mezinárodním právem •Zásada res iudicata - označuje věc pravomocně rozhodnutou soudem nebo jiným příslušným orgánem •Zásada smluvní volnosti a svobodné vůle stran - každý stát, který je účastníkem mezinárodního práva, má právo projevit svobodnou vůli k uzavření mezinárodní smlouvy a tím se tedy zavázal plnit závazky plynoucí z ní. •Zásada nezávaznosti smluv pro třetí strany - stát či státy nemohou vnutit jinému státu určité závazky bez jeho souhlasu. •Zásada vyloučení zpětné působnosti smluv - ustanovení smlouvy nezavazují její strany, pokud jde o jakýkoli úkon nebo jakoukoli skutečnost, které nastaly do vstupu smlouvy v platnost nebo pokud jde i jakoukoli situaci, která do této doby zanikla. •Zásady lex posterior derogat legi priori a lex specialis derogat legi generali - pozdější smlouva mezi týmiž stranami nahrazuje smlouvu dřívější stejného obsahu a speciální úprava má přednost před úpravou obecnou, existují-li obě vedle sebe. • Obecné zásady právní •Dle čl. 38 odst. 1 písm. d) Statutu MSD jsou soudní rozhodnutí označeny jako podpůrný prostředek k určování právních pravidel. • •Dle čl. 59 Statutu MSD je Rozhodnutí Dvora závazné pouze pro strany a pouze pro případ, který byl rozhodnut. • •Judikatura MSD požívá nejvyšší autority v mezinárodním právu, nelze však opomíjet ani rozhodnutí jiných soudních orgánů, jedná se např. o Mezinárodní tribunál pro mořské právo, mezinárodní trestní soudy, soudy působící v oblasti ochrany lidských práv, ale také rozhodnutí arbitrážních orgánů. • Soudní rozhodnutí •Dle čl. 38 odst. 1 písm. d) Statutu MSD jsou učení nejkvalifikovanějších znalců mezinárodního práva označovány také jako podpůrný prostředek k určování právních pravidel. • •Nejedná se o prameny práva v pravém slova smyslu. • •Vliv znalců byl podstatný spíše v historii mezinárodního práva (Vattel, Grotius, Bynkershoek). • •Od druhé poloviny 19. století dochází k rozvoji mezinárodního práva, ve 20. století až dodnes vliv učení odborníků klesá. • Názory znalců mezinárodního práva •Čl. 38 odst. 2 poskytuje MSD dalekosáhlé oprávnění. Pokud s tím strany daného sporu souhlasí může se odchýlit od platného mezinárodního práva a rozhodnout ex aequo et bono, tj. s použitím obecných pojmů equity (spravedlnosti, slušnosti) • •Statut zmocňuje Mezinárodní soudní dvůr k tomu, aby hodnotil obsah platných norem mezinárodního práva z hlediska toho, zda jsou spravedlivé. V tomto případě nebudou rozhodnutí založena na právních normách, ale na základě takových zřetelů, které MSD může a ve světle dané okolnosti bude považovat za správné a řádné. • •Znamená aplikaci pravidel mezinárodního práva s ohledem na spravedlnost. Equita •Akty mezinárodních organizací nejsou uvedeny v čl. 38 Statutu MSD. • •Zpravidla jsou právně nezávaznými doporučeními, některé z nich jsou však právně závaznými akty. • •K těm právně závazným patří např.: rezoluce Rady bezpečnosti OSN přijímané na základě kapitoly VII Charty OSN. • •Identifikují existující právo a přispívají k rozvoji nového práva. Akty mezinárodních organizací •Může se jednat o právně nezávazné dokumenty nebo o právně nezávazná ustanovení ve smlouvách. • •Mezinárodní instrument, jiný než smlouva obsahující zásady, normy, standardy očekávaného chování. • •Např. Závěrečný akt konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975 nebo Deklaraci z Rio de Janeiro o životním prostředí a rozvoji z roku 1992. • •Může vést z rozvoji tzv. hard law obsaženého v mezinárodních smlouvách aj. Soft law •Čl. 38 Statutu MSD s jednostrannými akty států nepočítá. • •Může se jednat o akty států, které projevují tímto způsobem svou vůli, ale jsou jinak založeny na mezinárodním právu, např. ratifikace smlouvy, výhrady k mezinárodním smlouvám, výpověď či odstoupení od smlouvy. • •Nauka mezinárodního práva mezi příklady jednostranných aktů řadí notifikace, protesty, uznání, vzdání se, slib, jednatelství bez příkazů Jednostranné akty států •Kodifikací mezinárodního práva se rozumí přesnější formulace a systematizace pravidel mezinárodního práva v oblastech, kde již existuje rozsáhlá praxe států, precedenty a doktrinární názory (Čl. 15 Statutu Komise OSN pro mezinárodní právo). • •Pravidla mezinárodního práva jsou kodifikována v písemné formě, zpravidla v podobě multilaterálních mezinárodních smluv nebo deklarací. Nejdůležitějším orgánem na poli kodifikace a rozvoje mezinárodního práva je bezpochyby Valné shromáždění OSN. Kodifikace mezinárodního práva •Teorie dualismu (pluralistická teorie) – považuje mezinárodní právo a vnitrostátní (municipální) právo za dva různé a nezávislé právní systémy •Teorie monismu – vnitrostátní a mezinárodní právo představují jediný právní systém • •Čl. 10 Ústavy České republiky: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. •V ČR je tedy monistický systém, ale pouze pro mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10 Ústavy ČR. • Vztahy mezi mezinárodním právem a právem vnitrostátním •ONDŘEJ, J., J. MRÁZEK a O. KUNZ, 2018. Základy mezinárodního práva veřejného. Vydání první. Praha: C.H. Beck. ISBN 978-80-7400-487-2. •ČEPELKA, Č. a P. ŠTURMA, 2018. Mezinárodní právo veřejné. 2. vydání. Praha: C.H. Beck. ISBN 978-80-7400-721-7. •MALENOVSKÝ, J., 2014. Mezinárodní právo veřejné. 6. vydání. Plzeň: Doplněk, Aleš Čeněk. ISBN 978-807239-318-3. Literatura • •Dekuji za pozornost