Keynesiánský výdajový model Model třísektorové ekonomiky Model třísektorové ekonomiky popisuje proces utváření rovnovážného důchodu v uzavřené ekonomice, která je představována sektorem domácností, firem a sektorem vládních institucí. Celkové agregátní výdaje na produkci (AE) jsou tvořeny výdaji na konečnou spotřebu domácností (C), investičními výdaji soukromých firem (I) a výdaji vlády na konečnou spotřebu (G). V tomto modelu tedy bude úroveň rovnovážného produktu ovlivněna nejen domácnostmi a firmami, ale také vládou, a to zejména prostřednictvím: § vládních výdajů za statky a služby, § transferových plateb, § celkových daní. 1. Výdaje vládních institucí za statky a služby představují v tomto modelu exogenní veličinu, což znamená, že tyto výdaje nejsou závislé na výši celkového důchodu a můžeme je tedy považovat za výdaje na autonomní konečnou spotřebu vlády (G[A]). 2. Transferové platby (TR) jsou peněžní prostředky, které vládní instituce vyplácejí domácnostem bez toho, aby za ně od těchto ekonomických subjektů požadovaly protislužbu. Jsou složkou celkových vládních výdajů a považujeme je za exogenní veličinu, což znamená, že transferové platby jsou v tomto modelu nezávislé na velikosti celkového důchodu, takže vládní transfery považujeme za autonomní vládní transferové platby (TR[A]). 3. Celkové daně (T[T]) jsou v případě třísektorové ekonomiky tvořeny daněmi autonomními (T[A]), jimiž rozumíme především nepřímé daně – daň z přidané hodnoty, spotřební daně, a důchodovými (T[Y]), jejichž výše je plně závislá na velikosti důchodu jednotlivých ekonomických subjektů. Důchodové daně považujeme za daně přímé a jejich hodnotu určíme jakou součin důchodové sazby daně (t) a celkového důchodu. 4. Spotřební funkce v třísektorové ekonomice na rozdíl od dvousektorové ekonomiky, v třísektorové ekonomice jsou výdaje domácností na konečnou spotřebu závislé jak na výši spotřebitelova důchodu, tak na úrovni čistých daní (T[N]), jejichž výši určíme jako rozdíl mezi celkovými daněmi (T[T]) a vládními transferovými platbami (TR). --------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------- Disponibilní důchod v třísektorové ekonomice V DVOUSEKTOROVÉM MODELU platilo, že reálný důchod (Y) se rovnal disponibilnímu důchodu (Y[D]). Y = Y[D] V MODELU TŘÍSEKTOROVÉ EKONOMIKY TATO ROVNOST NEPLATÍ Disponibilní důchod (Y[D]) určíme jako rozdíl důchodu, jenž domácnosti získají za pronájem výrobních faktorů (Y), a hodnoty čistých daní (T[N]). → --------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------- Spotřební funkce v třísektorové ekonomice vyjadřuje pozitivní funkční závislost mezi výdaji na konečnou spotřebu domácností a výší jejich disponibilního důchodu, tzn. spotřeba je rostoucí funkcí disponibilního důchodu (Y[D]). = spotřební funkce dvousektorové ekonomiky, ze které budeme vycházet, abychom postupnými úpravami této rovnice dostali rovnici spotřební funkce v třísektorové ekonomice: → → → → → → → , kde: C[A,3] = výdaje na autonomní konečnou spotřebu v třísektorové ekonomice, přičemž: , c = mezní sklon ke spotřebě (mpc), t = sazba důchodové daně. Graf spotřební funkce Y Y[E,3] C C[E,3] C[A,3] C[3-sektorová ekonomika] linie 45° (Y = AE) C[2-sektorová ekonomika] C[A] Y[E,2] C[E,2] > 5. Určení rovnovážného důchodu v třísektorové ekonomice V třísektorové ekonomice je dosaženo stavu rovnováhy pouze tehdy, pokud hodnota celkového důchodu odpovídá hodnotě plánovaných agregátních výdajů. Podmínka rovnováhy: Y = AE (= AD) → dosazením získáme: A[A] = celkové autonomní agregátní výdaje v třísektorové ekonomice Rovnovážný důchod (Y[0]): 6. Výdajový multipliátor třísektorové ekonomiky – multiplikátor vládních výdajů (α[G]) je dán poměrem přírůstků (změny) rovnovážného důchodu vyvolaných zvýšením (změnou) autonomních agregátních výdajů o jednotku. Multiplikační efekt vyvolaný působením tohoto multiplikátoru je o něco menší než tomu bylo u jednoduchého výdajového multiplikátoru v dvousektorové ekonomice, a to zejména proto, že jeho součástí je i důchodová sazba daně. Platí: α > α[G][] > --------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------- Multiplikátor transferových plateb: Multiplikátor autonomních daní: --------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------- Agregátní poptávka (AD = AE) v třísektorovém modelu je tím větší, čím větší je úroveň autonomní spotřeby, transferových plateb, autonomních investic a vládních nákupů zboží a služeb a čím menší jsou autonomní daně na straně jedné a čím větší je mezní sklon ke spotřebě a čím nižší je sazba důchodové daně. Faktory ovlivňující celkové agregátní výdaje: ▫ ΔC[A] o 1 Kč → změna autonomních výdajů o 1 Kč ve stejném směru, ▫ ΔT[A] mění autonomní výdaje o c * 1 Kč T[A ]v opačném směru, ▫ ΔTR[A] mění autonomní výdaje o c * 1 Kč TR[A ]ve stejném směru, ▫ ΔI[A] o 1 Kč → změna autonomních výdajů o 1 Kč ve stejném směru, ▫ ΔG[A] o 1 Kč → změna autonomních výdajů o 1 Kč ve stejném směru. Y[0] roste, jestliže: ▫ roste G[A], TR[A], I[A], C[A,] ▫ klesají T[A,] ▫ roste c*(1-t) → ↑α[G], růst α[G] → ↑c → t, ▫ klesá daňová sazba t. → když se změní daňová sazba t, změní se sklon křivky agregátních výdajů AE. → když se změní autonomní výdaje A[A], křivka agregátních výdajů AE se posouvá (→ nemění sklon). → pokud se změní mezní sklon ke spotřebě c, křivka agregátních výdajů AE mění jak sklon, tak se posouvá. Graf celkových agregátních výdajů v třísektorové ekonomice Y Y[E] AE, AD A[A,3] [ ] A[A,2] AE[2] linie 45° Y = AE AE[3] = A[A,3] + c *(1-t) * Y[ ] AE[E] > --------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------- Model čtyřsektorové ekonomiky Model čtyřsektorové ekonomiky popisuje proces utváření rovnovážného důchodu v otevřené ekonomice, která je představována sektorem domácností, firem, vládních institucí a sektorem zahraničí. Celkové agregátní výdaje na produkci (AE) jsou tvořeny jak výdaji domácností a vlády na konečnou spotřebu a investičními výdaji soukromých firem, tak výdaji na čistý export (NX). 1. Funkce čistého vývozu zachycuje rozdíl mezi výdaji zahraničních ekonomických subjektů za statky a služby vyprodukované na území daného státu a výdaji, které domácí ekonomické subjekty vynaložily na nákup statků a služeb vyprodukovaných v zahraničí, tzn. rozdíl mezi výdaji na vývoz a výdaji na dovoz. a) Výdaje na vývoz (EX) vyjadřují celkový objem peněžních prostředků, jež zahraniční ekonomické subjekty vydají na nákup tuzemských statků a služeb, jsou tyto výdaje závislé zejména na velikosti důchodu vyprodukovaného v zahraničí. To je důvodem, proč považujeme výdaje na export za exogenní veličinu a označujeme je jako výdaje na autonomní vývoz (EX[A]). b) Výdaje na dovoz (IM) zachycují celkový objem peněžních prostředků, jež na nákup zahraničních statků a služeb vynaloží domácí ekonomické subjekty. Tyto výdaje jsou tedy závislé na velikosti domácího důchodu. Výdaje na dovoz dělíme na výdaje na autonomní dovozy (IM[A]) a výdaje na dovozy indukované (IM[I]). , kde: mpi (m) = mezní sklon k dovozu, který zachycuje změnu výdajů na indukovaný dovoz vyvolanou jednotkovou změnou důchodu domácích ekonomických subjektů → → , kde: NX[A] = výdaje na čistý autonomní export. → 2. Určení rovnovážného důchodu v čtyřsektorové ekonomice Taktéž v čtyřsektorové ekonomice je dosaženo stavu rovnováhy pouze tehdy, pokud hodnota celkového důchodu odpovídá hodnotě plánovaných agregátních výdajů. Podmínka rovnováhy: Y = AE (= AD) → , kde: A[AT] = celkové autonomní agregátní výdaje v čtyřsektorové ekonomice Rovnovážný důchod (Y[0]): 3. Multiplikátor otevřené ekonomiky (αF) vyjadřuje změnu rovnovážného důchodu v čtyřsektorové ekonomice, která je vyvolána jednotkovou změnou celkových autonomních agregátních výdajů. Multiplikační efekt vyvolaný tímto multiplikátorem je ve srovnání s multiplikačním efektem v uzavřené ekonomice o něco menší, a to zejména proto, že jeho součástí je také mezní sklon k dovozu. Příklady: 1. Linie 45 stupňů představuje body rovnováhy ekonomiky, protože neplánované investice jsou nulové. 2. Model důchod – výdaje může sloužit pro analýzu ekonomiky především v krátkém období. 3. Mezi předpoklady modelu důchod – výdaje nepatří: a) stabilní cenová hladina b) klesající reálná mzdová sazba c) dostatečná zásoba kapitálu d) dostatečná zásoba práce 4. Uvažujte model třísektorové ekonomiky. Spotřební funkce a funkce celkových daní mají následující podobu: C = 200+0,75Y, T[T] = 200+0,3Y. Dále je zadáno TR = 100, G = 300 a I = 400. a) Zjistěte výši autonomních výdajů. b) Zjistěte rovnovážný důchod. c) Zjistěte změnu rovnovážného důchodu při růstu T[A] o 50. d) Zjistěte změnu rovnovážného důchodu při růstu G o 50. e) Znázorněte rovnováhu v případě b) a její změny vzhledem k otázkám c) a d). 5. Uvažujte model třísektorové ekonomiky. Znáte následující údaje: S[A] = -200 s = 0,1 I = 500 G = 200 TR = 100 T[A] = 250 t = 0,3 a) Napište spotřební funkci. b) Zjistěte rovnovážný důchod. c) Zjistěte změnu rovnováhy při růstu TR o 100. 6. Předpokládejme, že je dána spotřební funkce C = C[A] + c*(Y-T[T]) a znáte: C[A] = 200 c = 0,6 T[A] = 50 t = 0,1 a) Jaká je úroveň daní, když důchod je 5 000? b) Jaká je úroveň disponibilního důchodu, když důchod je 5 000? c) Jaká je úroveň celkové spotřeby, když důchod je roven 3 000?