Zmizí inflace sama od sebe? Těžko, pokud se ČNB
neodhodlá k činu
Tomáš Havránekprofesor na Institutu ekonomických studií FSV
UK a zakladatel iniciativy Zrušme inflaci
28. 11. 2022 00:00 ▪ Aktualizováno ▪ 3 min. čtení PŘEHRÁT ČLÁNEK
Inflaci neporazíme, dokud ji nepřerostou úrokové sazby. To tvrdí jedna část
ekonomů. Inflace odezní sama, i když národní banka už nebude dělat nic. To tvrdí
druhá část ekonomů. Kdo má pravdu?
Odpověď záleží na tom, jak domácnosti a firmy přemýšlejí o inflaci. Rozdíl v
přemýšlení o inflaci („tvorbě očekávání“) představuje základní rozpor mezi
ekonomickými modely. Prvně zmíněný proud modelování nazvěme keynesiánský.
Podle něj je ekonomika stále v nerovnováze a centrální banka ji musí do rovnováhy
aktivně tlačit. Klíčovým číslem je takzvaná rovnovážná úroková míra. Tedy úroky
očištěné o inflaci, které ekonomiku (a inflaci) ani nebrzdí, ani nezrychlují. Odhad
tohoto čísla z dílny ČNB je zhruba +1 procento.
V této logice tedy národní banka i dnes šlape na plyn, protože úroková sazba
sedm procent je menší než inflace. Přesněji řečeno, co porovnáváme při spoření, jsou
roční úroky oproti očekávanému znehodnocení peněz za stejnou dobu. O očekávané
inflaci se hodně mluví, ale nikdo ji nezkouší měřit sociologicky košer postupem.
Těžko však potkáte někoho, kdo do roka čeká inflaci pod šest procent.
V klasickém keynesiánském přístupu se navíc očekávání budoucí inflace tvoří
jednoduše podle současné inflace. Vidím inflaci 15 procent, čekám ji 15 procent příští
rok. Při stabilních úrokových sazbách sedm procent a jen mírných devizových
intervencích tento model (ve své nejjednodušší inkarnaci) implikuje výbuch inflace k
nekonečnu. Jiným slovem – hyperinflaci.
Druhý proud modelování můžeme nazvat optimistický. V něm se ekonomika do
rovnováhy sama vrací, byť dočasně ji vychylují různé šoky. I změna úroků je jen šok.
Optimistický přístup bere racionalitu a důvěryhodnost národní banky jako základ, se
kterým domácnosti uvažují o inflaci. Když všechny domácnosti věří ČNB, že inflace
za dva roky bude dvě procenta, tak inflace za dva roky bude dvě procenta.
KOMENTÁŘ LUĎKA VAINERTA
Samochvála v Brně. Neslušela by guvernérovi ČNB i špetka sebekritiky?
24. 11. 2022 ▪ 4 min. čtení
Ale i v optimistickém přístupu se inflace bude rovnat očekáváním jen tehdy, když
nepřijdou další šoky. Je to ovšem důvod, proč se prognózy inflace ČNB vždy nakonec
vracejí na dvě procenta: model předpokládá, že všichni věříme inflačnímu cíli.
Prognóza ČNB na dva roky tedy není prognóza, ale předpoklad. Jinak to ani být
nemůže.
Máme naději na nízkou inflaci, nebude-li ČNB už dělat nic? Ano. Je to
pravděpodobné? Ne. Nečinnost banky u úroků i kurzu podkopává naši důvěru, že
inflace bude pod kontrolou. V obou modelech hrají prim (bohužel neměřená) inflační
očekávání. Chybí ujištění á la Draghi (bývalý prezident Evropské centrální banky), že
banka udělá vše pro cenovou stabilitu.
Pro důvěryhodnost prognózy ČNB je nejvíce znepokojující odhad růstu mezd. Za roky
2022 a 2023 banka čeká stagnaci produktivity, ale pokles platů reálně o 10 procent.
Takový rozdíl je historicky nevídaný a dlouhodobě neslučitelný s ekonomickou teorií
a stavem našeho trhu práce. Mzdy zřejmě porostou mnohem rychleji, což způsobí další
šok. Inflace tedy bude v dohledné době nad dvě procenta podle obou alternativních
modelů – pokud se ČNB neodhodlá k činu.
• #inflace
• #ČNB
• #úrokové sazby
• #centrální banka
• #ekonomika