Případová studie delegování 2
Milí podřízení,
na delegování zapomeňte!
53-letý ředitel divize velké stavení společnosti svolal poradu k řešení nových
developerských projektů. Sám nejprve sdělil své návrhy, a pak otevřel diskusi, ve
které vyzval deset přítomných kolegů k hledání dalších nápadů a možných řešení.
Diskuse byla plodná, nakonec se účastníci po dvou hodinách shodli na třech
návrzích.
Na závěr porady si vzal slovo pan ředitel a zhodnotil: „Petře, tvůj návrh je
nereálný z těchto a těchto důvodů, Josefe, tvůj návrh je příliš drahý, to si teď
nemůžeme dovolit, a tvůj návrh, Karle, to je čirá utopie. Uděláme to tak, jak jsem
řekl na začátku porady.“ V jednací místnosti to zahučelo, ale jen jeden nový
kolega vedl ruku a zeptal se, proč tady tedy ty dvě hodiny všichni diskutovali,
když už byl šéf předem rozhodnutý? Ředitel se vítězoslavně pousmál a pravil:
„Vyšší bere!“ a tímto argumentem ukončil další diskusi. Kolega, který ve firmě
podával výpověď, pak popsal chování svého nadřízeného následovně: „Má vždy
‘patent na rozum’, nikdo opravdu schopný pod ním dlouho nevydrží, zůstávají
jen neschopní úředníci a patolízalové, chová se arogantně i k ženám, je povýšený,
zachutnala mu moc. Své oponenty už ‘zlikvidoval‘ a v top managementu má
takřka neomezenou moc, cítí se být, a do značné míry i je, nenahraditelným. Má
politické styky a ambice. Jsem rád, že už pod ním nebudu pracovat.“
1. Jak byste reagovali na tento způsob chování svého nadřízeného?
2. Čemu škodí takový přístup vedoucího?
3. Jaké způsoby řešení takové situace byste viděli?