Prezentace předmětu:
Mezinárodní cestovní ruch
Vyučující:
Ing. Patrik Kajzar, Ph.D.
Název
prezentace
Název projektu
Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě
Registrační číslo projektu
CZ.02.2.69/0.0./0.0/16_015/0002400
Logolink_OP_VVV_hor_barva_cz

Ing. Patrik Kajzar, Ph.D.
Předmět:
Mezinárodní cestovní ruch
Tato přednáška byla vytvořena pro projekt„Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě“ Opavě
10. Udržitelnost v mezinárodním cestovním ruchu

Prosazování udržitelnosti v mezinárodním turismus
qTurismus ovlivňuje okolní prostředí v každém ohledu.
qJde o působení na  fyzické, ekonomické a sociokulturní, které se projevuje ve dvou časově
vymezených  fázích:
üVe fázi přípravy a budování infrastruktury pro turismus,
üVe fázi samotné realizace turismus.
qKlasifikace vlivů CR na geografické prostředí
§Hledisko hierarchické úrovně
üGlobální
üNárodní
üRegionální
üLokální
ü
q

Pozitivní a negativní vliv turismu
•Hledisko času
üKrátkodobé
üDlouhodobé
§Hledisko charakteru
üVratné změny (vlivy)
üNevratné změny (vlivy)
ü

Vliv turismu na fyzické prostředí
qNejvíce patrný je vliv turismu na fyzické (životní) prostředí.
qVe fázi přípravy infrastruktury pro turismus dochází k záboru půdy, odlesňování, změně charakteru
krajiny výstavbou hotelu, rezortů, komunikací či dalších zařízení využívaných pro turismus.
qVe fázi realizace turismu je zřetelné ovlivňování fyzického prostředí spotřebou služeb turismus,
tedy realizací dopravy, ubytovacích, kulturních a sportovních služeb.
qVe významných rekreačních oblastech se cestovní ruch řadí k těm hospodářským činitelům, které
znehodnocují přírodní prostředí.
qZa posledních dvacet roků zaznamenáváme výrazný vzestup negativního působení cestovního ruchu na
přírodní prostředí ve všech význačných rekreačních oblastech cestovního ruchu světa
q

Vliv turismu na fyzické prostředí
qVysoká návštěvnost zpětně ovlivňuje všechny krajinné složky přírody
qDopad negativních vlivů se kromě přírodního prostředí projevuje i v estetické, hygienické a
sociálně-psychologické sféře
qMůžeme rozlišit 3 hlavní oblasti vliv turismu na fyzické prostředí, ať už se uskutečňuje ve fázi
přípravy či ve fázi realizace turismu:
üPřírodní zdroje,
üZnečištění,
üFyzický vliv
q

Vliv turismu na fyzické prostředí – přírodní zdroje
qV této oblasti působí turismus na vodní zdroje, místní zdroje a degradaci pozemků.
qVodní zdroje jsou problémem, a to zejména v zemích, které jsou geograficky odsouzené potýkat se s
nedostatkem vody.
qMístní zdroje označují vstupy do destinace, na nichž závisí život a uspokojování potřeb rezidentů
i uspokojování potřeb návštěvníků.
qJedná se o energie (topení, teplá voda), potraviny, suroviny, na něž klade rozvoj turismu vysoké
nároky.
qProces degradace pozemků je spojen zejména s fází přípravy turismu a znamená často likvidaci
specifických ekosystémů nebo jejich změnu (např. úrodná půda, mokřiny a zvěř) spojenou s
odlesňováním, erozí, zvýšenou stavební činností a dalšími negativními změnami.
q

Vliv turismu na fyzické prostředí – znečištění
qAktivity spojené se znečištěním jsou typické jak pro fázi přípravy, tak i realizace turismu a
zahrnutí znečištění vzduchu, vody, znečištění hlukem a pevným odpadem.
qHlavním negativním faktorem z pohledu znečištění vzduchu je doprava, zejména letecká.
qZnečištění fyzického prostředí pevným  odpadem má dopady na řeky, přírodní scenérie, okraje
silnic, moře, vodní plochy a horské oblasti.
qZnečištění vod, a to především odpadními vodami, používáním herbicidů a pesticidů v rezortech
(trávníky, golfová hřiště), poškozuje flóru a faunu v jezerech, řekách a mořích.
qNepříznivé vlivy turismu se projevují též na zhoršení životních podmínek pro faunu a floru (ztráta
biodiverzity).
q
q

Vliv turismu na fyzické prostředí – znečištění
qMůže také docházet ke snižování druhové rozmanitosti, přičemž vytlačení nebo úhyn (ohrožených)
druhů živočichů a rostlin může být právě konkrétním důsledkem expanze alochtonního (v novém
ekosystému často postrádá svého přirozeného nepřítele) druhu v daném ekosystému.
qZnečištění a odpady produkované cestovním ruchem se mohou projevovat ve formě znečištění půdy
odpadky (na atraktivních místech), znehodnocení vody vypouštěním odpadních vod a vodní dopravou
(výletní lodě, sportovní využití lodí).
qKe znečištění dochází také při kulturních a sportovních setkáních.
qTurismus může způsobit tlak na místní zdroje energie, potravin, vody a dalších komodit, který může
zapříčinit jejich nedostatek v dané lokalitě.
q

Vliv turismu na fyzické prostředí – fyzický vliv
qFyzický vliv turismu jsou patrné na první pohled. Dochází k nim jak ve fázi přípravy, tak zejména
ve fázi realizace turismu.
qNejvýznamnějším zdrojem negativních vlivů z hlediska turistické infrastruktury je stavba a provoz
turistických dopravních zařízení (lanovek, vleků, sněhových rolb), úprava sjezdovek, umělé
zasněžování, vytváření cyklistických a pěších stezek, přístavy pro jachty a motorové čluny či
výstavba sportovních a rekreačních zařízení (golfových hřišť či sportovišť), což má za následek
ztrátu přirozených stanovišť pro faunu a floru a zhoršení kvality krajiny.
qProblémem je též nadměrná koncentrace cestovního ruchu v některých oblastech.
qS turismem je také spojen vandalismus, způsobovaný návštěvníky v podobě nápisů či sgrafitů na
skalních a jiných přírodních útvarech.

Vliv turismu na fyzické prostředí – fyzický vliv
qTypickým projevem tohoto poškozování nejen v rozvojových zemích je tzv. „hon za suvenýry“
(„souve¬nir hunting“) a provozování motorových člunů a skútrů a potápění na místech, kde to není
vhodné.
qPoškozování kulturních hodnot je výrazem turistického vandalismu, zejména v objektech a
prostranstvích historického významu, jejichž typickými projevy jsou nápisy a grafity na zdech
objektů či nepovolený sběr archeologických nálezů.
qMezi zdokumentované příklady patří např.:
üponičení nástěnných kreseb v hrobkách v Údolí králů (horní Egypt),
üa znesvěcení náboženských soch v Káthmándú (Nepál).
üJedna z nejznámějších pláží Francouské riviery, Croisette v letovisku Saint-Maxime, se za
posledních 50 let používání zmenšila o třetinu.
üAktuálním problémem jsou i přeplněné pláže Středomoří, které v roce 1999 zaplavilo 220 milionů
návštěvníků a v roce 2020 to má být až 400 milionů.
ü
q
q

Vliv turismu na ekonomické prostředí
qPozitivní dopady:
üPříliv investic
üTvorba pracovních příležitostí
üPotenciální dopady na HDP, obchodní bilanci atd.
üDiverzifikace ekonomických rizik
üPříliv cizí měny
ü
qNegativní dopady
üKongesce veřejných prostor a komunikací  - Situace, kdy dochází k přetížení, resp. nadměrnému
využívání prostranství a infrastruktury návštěvníky destinace,
üEkonomické úniky
üPokles příjmů státu nebo regionu, místa, způsobený nutností importovat zboží, služby nebo finanční
prostředky z okolních států nebo regionů,
ü
q
q

Vliv turismu na ekonomické prostředí
üTaké daňové zisky  do velké míry plynou do míst sídel firem, ne do lokalit jednotlivých
provozoven,
qTypické především pro mezinárodní hotelové řetězce, restaurační řetězce a velké mezinárodní
touroperátory, kteří dovážejí zboží a služby do destinace na úkor místního zboží a služeb a
odčerpávají zisk.
qDestabilizace pracovního trhu (sezónnost, různé finanční ohodnocení, odsátí pracovních sil
z jiného odvětví),
qDestabilizace cenových poměrů (především v neprospěch domácího obyvatelstva),
qSpekulace s nemovitostmi.
qSezónní a jádrová inflace
üJev zvýšení cenové hladiny důsledkem zvýšené časoprostorové koncentrace nabídky, zpravidla na
území destinačního jádra a období turistické sezóny.
ü
ü
ü
q
q

Vliv turismu na ekonomické prostředí
qEfekt turistické pasti
üNežádoucí působení neregulovaného cestovního ruchu, který svými podnikatelskými aktivitami
znehodnocuje svůj vlastní kapitál (kulturní a přírodní hodnoty destinace) a tím i předpoklady pro
svůj ekonomicky, ekologicky i společensky udržitelný rozvoj
qIntenzita dopadu tohoto efektu je dána zejména následujícími faktory:
ürelativní návštěvnost (vztažená na počet obyvatel),
üsezónnost, zranitelnost ekosystémů,
ümíra ekonomické závislosti rezidentů na CR.
ümíra regulace CR.
ü
ü
q
q

Vliv turismu na sociokulturní prostředí
qStejně jako vliv turismu na fyzické prostředí lze i vlivy turismu na prostředí sociokulturní
vymezit v oblasti přípravy infrastruktury pro turismus a ve fázi samotné realizace turismu.
qZásadní odlišnost spočívá v tom, že objektivní posuzování a kvantifikace vlivu turismu na
sociokulturní prostředí nejsou prakticky možné.
qSociokulturní prostředí je dáno rezidenty žijícími v destinaci a jejich sociálními, kulturními,
politickými i ekonomickými vazbami.
qVýznačným projevem cestovního ruchu a dalších vlivů je akulturace, projevující se jako proces změn
kultury a společnosti vůbec v důsledku dlouhodobějšího či opakovaného styku  kulturně odlišných
společenských skupin, v němž jedna skupina (na rozdíl od transkulturace, kdy jde o kontakt a výměnu
mezi dvěma kulturami zhruba stejné komplexnosti a technické úrovně) má výrazně nižší technickou
úroveň.
q
q
ü
q
q

Vliv turismu na sociokulturní prostředí
q Nejčastěji jde o vliv angloamerické (západní) kultury na původní kulturu méně vyspělých
společností.
qAkulturace může mít kladné i záporné dopady – může rychle a výrazně změnit životní styl místní
komunity a snížit tak atraktivitu (gravitaci) dané destinace pro návštěvníky, současně může vést ke
zvýšení životní úrovně (hygienické návyky, motivace pro rozvoj aj.).
qPodstatně méně intenzivní je naopak ovlivňování návštěvníků místní kulturou (menší doba expozice)
- zejména v běžném případě návštěvníka z rozvinutější země v zemi méně rozvinuté.
qKomodifikace zdrojů cestovního ruchu je procesem, kdy se z daného zdroje (jevu) cestovního ruchu
stává komodita.
q
q
q
ü
q
q

Vliv turismu na sociokulturní prostředí
qV rámci procesu komercializace je zboží vyráběno a nabízeno masově a ztrácí se jeho jedinečnost –
příkladem je komodifikace a stereotypizace místního uměleckého řemesla a masová výroba více či méně
kýčovitých suvenýrů.
qZde je výrazná provázanost s dopady na přírodní složky geografického prostředí, neboť např. masová
výroba suvenýrů z korálů pochopitelně vede k destrukci cenných korálových útesů ve spojitosti se
svým termínem „kulturní prostituce“ uvádí, že kultura je nabízena jako zdroj cestovního ruchu,
komodita, která má být prodána autokarovým skupinám.
qZtráta autenticity je procesem mizení nebo oslabování původnosti, reálnosti, pravdivosti.
qV realitě cestovního ruchu (např. při ochraně památek, v umění, při hodnocení životního stylu,
folklóru) se popisuje a hodnotí míra autenticity události, způsobu rekonstrukce stavby atd.

Vliv turismu na sociokulturní prostředí
qJedním z negativních dopadů komerčního masového cestovního ruchu je právě postupná ztráta
autenticity místní kultury, architektury, všedního života místní komunity, upomínkových předmětů
atd.
qTypy účastníků turismu z hlediska jeho sociokulturního působení jsou vymezovány z hlediska rozvoje
turismu v destinaci a přizpůsobování návštěvníků destinace či naopak přizpůsobování rezidentů
návštěvníkům následovně:
üPrůzkumníci (nízký počet, plná akceptace rezidentů v destinaci),
üElitní turisté (malý počet, z velké míry se přizpůsobují poměrům v destinaci),
ü„Off-beat“ turisté (malý počet, stále se z velké míry přizpůsobují místním poměrům),
ü Nevšední turisté (vybočují z řady organizovaných turistů, jsou příležitostně k vidění, částečně
se přizpůsobují),
q
q
q
q
ü
q
q

Vliv turismu na sociokulturní prostředí
üZačínající masoví turisté (stále větší počet, hledají „západní“ komfort),
üMasoví turisté (vysoký počet, kontinuální příjezdy, očekávají „západní“ komfort, nepřizpůsobují
se,
üCharteroví turisté (masový příjezd do destinace, vyžadují „západní“ komfort, nehodlají se
přizpůsobovat.
qSociální efekty
•Demonstrační efekt - Napodobování vzorců chování návštěvníků rezidenty a účast rezidentů na
konzumaci služeb cestovního ruchu
•Módnost
üJak ze strany investorů tak návštěvníků
üOvlivnění procesu rozhodování člověka výběrem a vztahem dalších jedinců k produktu a způsobem jeho
propagace, vytvářením obrazu produktu, který je populární, žádoucí, moderní St. Tropez, Davos,
Aspen, Špindlerův Mlýn apod.
ü
q
q
q
q
ü
q
q

Možnosti řešení negativních vlivů turismu – udržitelný turismus
qOtázku řešení negativních vlivů turismu lze nahlížet v několika rovinách, jež se týkají
jednotlivých oblastí vlivu – vlivu na fyzické prostředí a vlivu na sociokulturní prostředí i
ekonomické prostředí.
qJe zřejmé, že smysluplné řešení problémů musí být komplexní.
qKomplexní přístup k řešení negativních vlivů turismu představuje koncept udržitelnosti, resp.
udržitelného turismu. Udržitelný turismus představuje filosofii a koncepční přístup k rozvoji
turismu. Udržitelný cestovní ruch definovala UNWTO (United Nations World Tourism Organisation,
Světová organizace cestovního ruchu) v roce 2004 jako
q„Pravidla pro udržitelný cestovní ruch a jeho řídící praktiky jsou aplikovatelné na všechny formy
cestovního ruchu ve všech typech destinací (turistických cílů) a to včetně masového cestovního
ruchu a různých specifických segmentů. Principy udržitelnosti se vztahují k environmentálním,
ekonomickým a socio-kulturním aspektům rozvoje cestovního ruchu a nezbytností je dosažení
vyváženého poměru všech těchto tří dimenzí tak, aby bylo dosaženo dlouhodobého účinku.“
q
ü
q
q
q
q
ü
q
q

Udržitelný turismus
qJinými slovy řečeno: udržitelný cestovní ruch (ang.sustainable tourism)
=                              cestovní ruch, který dlouhodobě nenarušuje přírodní, kulturní a
sociální prostředí".
qRok 2017 byl rozhodnutím Valného shromáždění vyhlášen Mezinárodním rokem udržitelného cestovního
ruchu.
qCílem je zvýšit povědomí všech skupin společnosti o jeho významu  pro rozvoj, podnítit spolupráci
všech zainteresovaných stran a docílit pozitivních změn na úrovni politik, obchodních praktik i
spotřebitelského chování. Udržitelný cestovní ruch se tak může stát významným příspěvkem k Agendě
2030 a Cílům udržitelného rozvoje.
qMezinárodní rok udržitelného cestovního ruchu pro rozvoj bude podporovat:
ü(1)      Inkluzivní a udržitelný ekonomický růst
ü(2)      Sociální začleňování, zaměstnanost a snižování chudoby
ü(3)      Efektivitu zdrojů, ochranu životního prostředí a řešení změny klimatu
ü(4)      Kulturní  hodnoty, rozmanitost a dědictví
ü(5)      Vzájemné porozumění, mír a bezpečnost.

Udržitelný turismus
qProgram Organizace spojených národů pro životní prostředí, který v současnosti zastřešuje základní
pravidla ekoturistiky, definuje ekoturismus jako formu udržitelné turistiky, která aktivně přispívá
k ochraně přírodního a kulturního dědictví; v plánování, rozvoji a provozu zahrnuje místní a
domorodé komunity, přispívá k jejich prosperitě, návštěvníkovi vysvětluje význam přírodního a
kulturního bohatství; je vhodná pro nezávislé cestovatele stejně jako pro organizované zájezdy
malých skupin.
qJedná se o odpovědné cestování do přírodních oblastí, které chrání životní prostředí a zlepšuje
prosperitu místních lidí."
qMEZI ZÁKLADNÍ PRINCIPY UDRŽITELNÉHO ROZVOJE PATŘÍ:
üPropojení základních oblastí života – ekonomické, sociální a životního prostředí; řešení
zohledňující pouze některé z nich není dlouhodobě efektivní;

Udržitelný turismus
üDlouhodobá perspektiva – každé rozhodnutí je třeba zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů, je
třeba strategicky plánovat;
üKapacita životního prostředí je omezená – nejenom jako zdroje surovin, látek a funkcí potřebných k
životu, ale také jako prostoru pro odpady a znečištění všeho druhu;
üPředběžná opatrnost – důsledky některých našich činností nejsou vždy známé, nebo naše poznání
zákonitostí fungujících v životním prostředí je stále ještě na nízkém stupni, a proto je na místě
být opatrní;
üPrevence – je mnohem efektivnější než následné řešení dopadů; na řešení problémů, které již
vzniknou, musí být vynakládáno mnohem větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských);
üKvalita života – má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní,
kulturní a další, lidé mají přirozené právo na kvalitní život;

Udržitelný turismus
üSociální spravedlnost – příležitostí i zodpovědnosti by měly být děleny mezi země, regiony i mezi
rozdílné sociální skupiny;
qUdržitelný turismus charakterizují 3 základní rysy:
üKvalita ( kvalita zážitku pro účastníka turismu a zlepšení kvality života místních obyvatel včetně
zachování kvality fyzického prostředí destinace),
üKontinuita (zajištění kontinuity přírodních a kulturních zdrojů, na nichž je turismus závislý),
üVyváženost (vyváženost mezi jednotlivými pilíři udržitelnosti a vyváženost mezi potřebami turismu
představeného zejména poskytovateli služeb, potřebami místních obyvatel i návštěvníků destinace.

Udržitelný turismus
qZnaky udržitelného společenství
• Zdroje jsou využívány efektivně a odpad je minimalizován uzavřenými cykly.
• Znečisťování je omezené na stupeň, se kterým se přírodní systémy dokáží vyrovnávat.
• Je oceňována a chráněna rozmanitost přírody (biodiverzita).
• Tam, kde je to možné, jsou místní potřeby uspokojovány z místních zdrojů.
• Obyvatelé mají možnost získat pitnou vodu a jídlo v potřebném množství a dostatečné kvalitě.
• Lidé mají možnost získat odpovídající bydlení.
• Každý má příležitost získat uspokojivou práci, místní ekonomika není závislá na několika málo
provozovatelích, ale je různorodá.
• Zdraví člověka je chráněno vytvářením bezpečného, zdravého a příjemného životního prostředí a
zajištěním zdravotních služeb, které zdůrazňují prevenci před nemocí, stejně jako řádnou péči o
nemocné. Je podporován zdravý způsob života

Strategie udržitelného rozvoje EU
qUR je vizí dalšího rozvoje, která integruje ekonomické, sociální a environmentální zájmy.
qTato široká definice je však příčinou toho, že je velmi obtížné dosáhnout shody, co to znamená v
praxi.
qZ toho pak vyplývá riziko, že se současná opatření ve třech pilířích (pouze přejmenují a mnoho se
nezmění. Z tohoto důvodu se EK zaměřila na klíčové body, o nichž existuje shoda a na jejichž
základě lze připravit akceschopnou strategii.
qPATŘÍ SEM:
• Kvalita života – UR musí klást důraz na vyvážené vztahy mezi třemi pilíři, které přispívají k
celkové kvalitě života; snaha dosahovat UR znamená zaměřit se na dlouhodobé otázky, s jejichž
řešením je nutné začít nyní; je to dynamický proces, protože priority se mohou měnit a
technologický vývoj přináší nové možnosti a nová rizika.

Strategie udržitelného rozvoje EU
• Odpovědný přístup k využívání zdrojů
• Respektování vzájemných souvislostí v rozhodování – což vede k lepšímu využívání možných synergií
jednotlivých opatření, nevyhnutelné kompromisy je nutné provádět transparentně a odpovědně.
• Malý soubor konkrétních priorit UR je z části o cílech (čeho se chce dosáhnout) a z části o
prostředcích (jaká opatření jsou potřeba k dosažení cílů). Na začátku diskusí by měla tedy být
především otevřená debata o  politických prioritách.
qNa přijetí nové Strategie udržitelného rozvoje EU se v červnu 2006 na summitu Evropské rady v
Bruselu shodli čelní představitelé států Evropské unie.
qZelený kruh, asociace ekologických nevládních organizací, přivítal, že se rakouské předsednictví
zasadilo o přijetí takovéto ambiciózní podoby strategie.

Strategie udržitelného rozvoje EU
qNová strategie vymezuje cíle a opatření pro oblasti energetiky, změny klimatu, dopravy, udržitelné
výroby a spotřeby, využívání přírodních zdrojů, veřejného zdraví, sociální soudržnosti, chudoby a
rozvojové pomoci.
q Přijetí této ambiciózní strategie je známkou toho, že Lisabonské cíle budou sledovány v širším
kontextu zásad UR.
q

Udržitelnost v certifikačních systémech kvality
qUdržitelné produkty turismu by měly být produkty kvalitní, a to nejen z hlediska kvality pro
návštěvníka destinace, ale i pro rezidenta destinace.
qKvalita je obvykle definována jako minimální úroveň služby, kterou může destinace /firma nabídnout
zákazníkovi s cílem uspokojit jeho potřeby a která může být udržena.
qISO 9000:2005 definuje kvalitu služby jako stupeň uspokojení zákazníka díky souboru
neoddělitelných vlastností služby.
qV posledních 20 letech se stále více prosazují certifikáty kvality založené na principech
udržitelnosti, a tedy zohlednění nejen přínosů pro zákazníka (návštěvníka destinace), ale i přínosů
pro rezidenty v destinaci.
qPro další životnost certifikačních systémů je podstatné jejich vnímání a přijímání ze strany
klienta, jenž si musí být vědom kvality a obsahu produktu, který je certifikován, a zejména za něj
musí být ochoten platit vyšší cenu než za „běžné“ produkty, které nároky na udržitelnost nesplňují.
q

Udržitelnost v certifikačních systémech kvality
q Mezi mezinárodní systémy dostupné i v České republice patří např.:
ü    systém hodnocení environmentálního managementu podniku podle mezinárodní normy ISO 14001;
systém je zaměřen primárně na environmentální aspekty podnikání. Právě tento systém často používají
touroperátoři;
ü    program ekoznačení EU (tzv. EU Flower, evropská květina); tento systém je určen mj. i pro
ubytovací služby, v Evropě dosud není v porovnání s jinými systémy příliš rozšířený, jde však o
systém garantovaný státní správou; v ČR jej vedle „ekologicky šetrné služby“ implementuje Česká
informační agentura životního prostředí;
ü    ECEAT Quality Label; soukromá značka, která se od roku 1993 zaměřuje na ubytovací služby a
věnuje se všem aspektům udržitelnosti; je vhodná i pro malé ubytovací kapacity; výhodou je
propracovaný marketing označených podniků; český podnik se značkou ECEAT získal v roce 2006
prestižní evropskou cenu Royal Accommodation Award for Sustainable Tourism;
ü    další mezinárodní systémy mají v ČR jenom omezené nebo žádné zastoupení, například GreenKey
(hotely, kempy, a atraktivity celosvětově) a Green Globe 21 (univerz. působnost).

Role mezinárodních organizací v prosazování udržitelného turismus
qČinnost mezinárodních organizací se v oblasti udržitelného turismu odvíjí od základního a prvního
komplexního dokumentu o udržitelném rozvoje Země, od Agendy 21.
• je dokumentem OSN, který rozpracovává principy udržitelného rozvoje v globálním měřítku do
jednotlivých problémových oblastí;
• „agenda“ je slovo latinského původu a znamená program nebo také seznam věcí, které je třeba
udělat, aby bylo dosaženo cíle;
• číslo „21“ odkazuje na 21. století a s ním spojené problémy, které lidstvo bude muset v zájmu
přežití řešit;
• znamená program pro 21. století, ukazující cestu k udržitelnému rozvoji na naší planetě;
• je komplexním návodem globálních akcí, které mohou poznamenat nebo ovlivnit přechod na UR;
• je koncepčním podkladem pro vytvoření Místní Agendy 21.
ü
q
q
q
q
ü
q
q

Role mezinárodních organizací v prosazování udržitelného turismus
qTento dokument byl přijat v roce 1992 účastníky Konference OSN o životním prostředí rozvoji
(UNCED), která se konala v brazilském Rio de Janeiru a která je nazývaná „Summitem Země“, protože
se na ní sešlo 10 tisíc oficiálních delegátů ze 178 zemí světa, z toho 116 hlav států a 15 tisíc
aktivistů na paralelním globálním fóru.
qPředstavitelé zúčastněných zemí se zde sešli proto, aby řešili naléhavé otázky dalšího vývoje na
naší planetě. Nebylo to tedy jednání jenom o životním prostředí, ale také o kvalitě života a
budoucím rozvoji v globálním měřítku.
qBylo konstatováno, že problémy, které máme před sebou, jsou větší, než aby si s nimi dokázala
poradit kterákoli jednotlivá země, a že nezbytným nástrojem pro uplatnění principů udržitelného
rozvoje je mezinárodní spolupráce.
q
q
q
q
ü
q
q

Role mezinárodních organizací v prosazování udržitelného turismus
qVýsledkem velmi složitých jednání byla shoda na určitých zásadách a přijetí několika významných
dokumentů, které podepsali také představitelé tehdejšího Československa.
qTĚMITO DOKUMENTY JSOU:
üDeklarace z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji,
üRámcová úmluva Spojených národů o změně klimatu,
üÚmluva o biologické rozmanitosti,
üProhlášení k principům globální dohody o využívání, ochraně a trvale udržitelném rozvoji všech
typů lesů,
üAgenda 21.
qVedle UWTO se na prosazování principů udržitelného turismu podílejí i další organizace, zejména
WTTC, PaTA a UNEP, integrační uskupení jako EU, APEC, ASEAN.
q
q
q
ü
q
q

Role mezinárodních organizací v prosazování udržitelného turismus
qUNWTO hraje významnou roli i v oblasti udržitelného turismu.
qZákladním nástrojem prosazování udržitelného turismu je účast UNWTO při přípravě dokumentů, které
se udržitelnosti turismu týkají, a nebo jejich přijímání.
qJedná se o sérii dokumentů, zejména deklarací, z nichž zásadní roli hraje dokument Globální kodex
etika v turismu (Global Code of Ethics for Tourism).
qAktivity, které provádí UNWTO při prosazování udržitelnosti, spočívající v plánování
udržitelnosti, shromažďování příkladů nejlepší praxe, stanovování indikátorů turismu i v podpoře
certifikačních systémů na bázi udržitelnosti.
q
q
q
q
ü
q
q

Role mezinárodních organizací v prosazování udržitelného turismus
qGlobální kodex etika v turismu (Global Code of Ethics for Tourism).
qEtický kodex cestovního ruchu je dokumentem, který shrnuje zásady chování a činnosti nejen pro
podnikatele v cestovním ruchu, ale i pro návštěvníky všech zemí světa.
qTento Kodex nastavuje rámec pro zodpovědný a udržitelný rozvoj cestovního ruchu. Cílem tohoto
dokumentu je snaha o minimalizaci negativních dopadů cestovního ruchu na životní prostředí  a
kulturní dědictví v budoucnosti a maximalizaci přínosů pro obyvatele destinací.
qCelosvětový kodex cestovního ruchu schválila již v říjnu 1999 Světová organizace cestovního ruchu
(UNWTO) a dne 21. prosince 2001 ho na svém třináctém zasedání oficiálně přijalo Valné shromáždění
Světové organizace cestovního ruchu.
qPropagaci Kodexu a hodnocení jeho realizace v praxi má za úkol Světový výbor pro etiku v cestovním
ruchu UNWTO, který vznikl v roce 2004.
q
q
q
q
ü
q
q

Role mezinárodních organizací v prosazování udržitelného turismus
qDokument je postaven na deseti principech (článcích) – devět z nich jsou pravidla pro účastníky
cestovního ruchu a desátý se zabývá implementací pravidel do praxe.
qPrincipy Kodexu přitom definují např. podíl cestovního ruchu na vzájemném porozumění a
respektování národů a společností, popisují cestovní ruch jako faktor udržitelného rozvoje nebo
jako prospěšnou aktivitu pro hostitelské země.
qZásady uvedené v Kodexu dále stanovují např. závazky účastníků rozvoje cestovního ruchu a právo
každého člověka na cestování, svobodný pohyb turistů nebo práva pracovníků a podnikatelů v oblasti
cestovního ruchu.
qV České republice už celá řada organizací v cestovním ruchu Kodex začlenila do svých koncepčních a
prováděcích dokumentů a tím podpořila principy zakotvené v tomto důležitém dokumentu cestovního
ruchu.
q
q
q
ü
q
q

Výběr z použité literatury:
qNOVACKÁ, L. a kol., 2013. Cestovný ruch, udržateľnosť a zodpovednosť na medzinárodnom trhu.
Bratislava: EKONÓM. ISBN 978-80-225-3475-8.
qPALATKOVÁ, M., 2013. Mezinárodní turismus: 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-4862-7.
qPÁSKOVÁ, M., 2008. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. 1.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus. ISBN
978-80-7041-658-7.
qPETRŮ, Z., 2007. Základy ekonomiky cestovního ruchu. Praha: Idea Servis, 2007. ISBN
978-80-85970-55-5.
qRYGLOVÁ, K.,  M. BURIAN a I. VAJČNEROVÁ, 2011. Cestovní ruch: podnikatelské principy a
příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4039-3.
qVEBER, J. a kol., 2007. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. Praha: Grada Publishing. ISBN
978-80-247-1782-1.