REGIONÁLNÍ EKONOMIKA A POLITIKA DOC. ING. KAMILA TUREČKOVÁ, PH.D., MBA 4. REGIONÁLNÍ ROZVOJ1 ROZVOJ A REGIONÁLNÍ ROZVOJ  Popisuje proces orientovaný na určitý cíl, přičemž tento rozvoj podléhá ustavičným změnám.  Žádoucí, pokud neničí vlastní zdrojovou základnu, je společensky přijatelný a dlouhodobě udržitelný.  Rozvoj v pozitivním slova smyslu vytváří společenský přebytek.  Regionální rozvoj je obecně vymezován jako komplex procesů, které probíhají na území regionů, a které se týkají pozitivních a společensky žádoucích ekonomických, sociálních, environmentálních a jiných proměn regionu. 2 EKONOMICKÝ RŮST A ROZVOJ !!!neplést ekonomický růst/rozvoj s růstem/rozvojem regionálním!!!  ekonomický růst je chápán jako zvýšení celkového ekonomického produktu (HDP, HPP) v daném časovém období  regionální růst se týká růstu produktu vyprodukovaném na daném území  regionální růst je v teorii regionálního rozvoje spojován spíše s polarizovaným rozvojem a zvyšováním regionálních disparit  ekonomický rozvoj pak znamená dlouhodobé zvyšování ekonomického bohatství země  je podmíněn vznikem nových výrobních ekonomických aktivit, které vytvářejí nové bohatství, zaměstnanost a také poptávku po výrobních a službách  ekonomický růst je čistě kvantitativní charakteristika, zatímco ekonomický rozvoj je svou povahou kvalitativní proměnná 3 ekonomický růst vs. ekonomický rozvoj → ekonomický růst jako podmínka pro ekonomický rozvoj, ekonomický rozvoj bez ekonomického růstu je jen těžko představitelný udržitelný rozvoj → rozvoj, který naplní potřeby současné generace, aniž by ohrozil možnosti naplnit potřeby generací příštích vyvážený rozvoj → rozvoj založený na rovných příležitostech pro všechny (aby se ho mohli účastnit, přispívat k němu a mít z něj prospěch) se záměrem nezvyšovat, ale spíše snižovat vzájemné rozdíly ve všech sférách lidského života REGIONÁLNÍ ROZVOJ  soubor sociálních, hospodářských, kulturních a environmentálních procesů a vztahů s pozitivním dopadem, které probíhají uvnitř v (přírodně-společenském prostředí) regionu a které přispívají ke zvyšování jeho konkurenceschopnosti, trvalému hospodářskému, sociálnímu a územnímu rozvoji a k vyrovnávání hospodářských a sociálních rozdílů mezi regiony, přičemž musí respektovat jedinečnost a rozvojové předpoklady a možnosti daného regionu  toto zlepšení se promítá do kvantitativních (extenzivní rozvoj), ale zejména kvalitativních (intenzivní rozvoj) charakteristik daného regionu,  „některé“ rozdíly, které těmito procesy vznikají nelze brát jako překážku, ale naopak jako zdravou konkurenci mezi regiony,  jde o rozvoj dynamický, přestože se regiony nevyvíjejí stejnou rychlostí,  v rámci rozvoje se uplatňuje systémový a multidisciplinární přístup,  všestranná podpora regionální rozvoje je předmětem realizace regionální politiky. 4 ZDROJE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE  Pro účely cíleného usměrňování rozvojových tendencí v regionu je nezbytné rozlišit: 1. přirozené procesy (přírodní, hospodářské a sociální zákonitosti) 2. procesy cíleného působení  přímé aktivity veřejného sektoru nebo jiné aktivity pod garancí veřejné správy v kontextu regionální politiky (viz později)  Mezi extenzivní i intenzivní zdroje regionálního rozvoje mající zejména přirozený charakter patří:  přírodní podmínky, geografický a geologický profil regionu  dostupnost výrobních faktorů (práce, půda, kapitál, technologie)  disponibilita vhodného (kompetentního) lidského kapitálu  prostorové rozmístění zdrojů a dopravní infrastruktura  úroveň technického pokroku vyjádřená existencí a dalšími rozvojem technických dovedností  přítomnost velkých národních a nadnárodních firem, případně jejich poboček v regionu  aglomerační efekty jako důsledek koncentrace podniků a sídel  úroveň technické a institucionální infrastruktury a veřejných služeb aj. 5 Kapitál a investice – jejich vztah je podobný jako vztah mezi stavem a tokem vody: kapitál je stav (budov, strojů, znalostí), investice je tok, který vytváří a doplňuje → zvětšuje stav kapitálu; investice se v ekonomii označuje ta část příjmu (důchodu), která je vložena do kapitálu SOUČASNÝ PŘÍSTUP K REGIONÁLNÍMU ROZVOJI  zaměření se na dosahování regionální konkurenceschopnosti zvyšováním inovační kapacity regionů a rozvíjením inovačních klastrů a regionálních systémů inovací s orientací na znalostní ekonomiku (produkci znalostních služeb zahrnutých v kvartérním sektoru) a znalostní společnost (Společnost 4.0)  důraz na vztah uvnitř i mimo region – „networking“  zaměření na to, jak regiony akumulují klíčové kompetence, rozvíjejí sociální kapitál, budují strategické vedení, řídí zdroje, shromažďují informace o trzích, poskytují strategickou infrastrukturu, rozvíjejí schopnosti rizikového managementu a do rozvojových strategií zahrnují principy udržitelnosti, odpovědnosti a odolnosti (resilience) 6 TEORIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE  ucelený systém, který vysvětluje působení základních faktorů, subjektů, mechanismu a dalších souvislostí regionálního rozvoje  cílem teorií regionálního rozvoje je snaha o identifikaci mechanismů a procesů regionální rozvoje a pochopení role hlavních aktérů  teorie tedy mají významný poznávací význam  praktický význam mají jako základ při koncipování adekvátní regionální politiky či regionální rozvojové strategie  teorie se tradičně dělí na konvergenční (teorie regionální rovnováhy) a divergenční teorie (teorie regionální nerovnováhy)  Konvergenční teorie: přirozená tendence regionálního rozvoje snižovat meziregionální disparit (regiony konvergují ke společné úrovni a ke společnému tempu růstu), u divergenčních teorií je to opačně  podle míry intervence centrální správy při ovlivňování činnosti, financování, aktivit a aspektů existence nižších územních celků členíme teorie na intervencionistické a neintervencionistické 7 ZÁKLADNÍ ČLENĚNÍTEORETICKÝCH PŘÍSTUPŮ K REGIONÁLNÍMU ROZVOJI A SOUČASNĚ UPLATŇOVANÉTEORIE  V dnešní době se uplatňují teoretické přístupy založené na aktivizaci vnitřního potenciálu regionů:  podpora vzniku nových malých a středních firem a rozvoje těch současných,  zkvalitnění podnikatelského klimatu ve smyslu rovného přístupu k informacím a možnostem finanční i nefinanční podpory,  důraz je kladen na technické a technologické inovace, posílení konkurenčního prostředí a rozvoj služeb nejvyššího řádu,  uplatňují se principy deregulace, demonopolizace a decentralizace, opouští se státní intervencionismus a paternalismus (ochranářství),  snahou je posílit flexibilitu a využitelnost zdrojů, dostupnost informací a spolupráci všech subjektů v regionu. 8 9 ZÁKLADNÍ DĚLENÍTEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE Základní dělení teorií regionálního rozvoje 1. keynesiánské 2. neoklasické 3. endogenního růstu TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K REGIONÁLNÍ POLITICE 1.TEORIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE (KEYNESIÁNSKÉ)  Harmonický rozvoj regionů je teoreticky uplatňován na pozadí regionální politiky opírající se zejména o keynesiánské přístupy, neoklasické přístupy či přístupy vycházející z teorie endogenního růstu.  Keynesiánské pojetí regionální politiky je poptávkově orientované, usilující o narovnávání tržních sil a regionálních rozdílů v ekonomické úrovni redistribucí veřejných finančních zdrojů, tj. prostřednictvím zásahů státu, zejména v usměrňování agregátní poptávky.  Cílem je zajištění rovnoměrnějšího rozdělení příjmů a stejné životní úrovně v regionech.Toho je dosaženo díky (nedobrovolné) solidaritě rozvinutých regionů.  Regionální politika se současně snaží aktivně realokovat výrobu a výrobní zdroje s cílem přerozdělit pracovní příležitosti mezi regiony. 10 TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K REGIONÁLNÍ POLITICE NEOKLASICKÉTEORIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE  Také v rámci regionální politiky uplatňované v rámci neoklasické teorie jde o vyrovnávání regionálních disparit efektivnějšími procesy při využívání zdrojů.  Regionální nerovnosti závisí na dostupnosti a mobilitě výrobních faktorů.  Pružnost cen a mezd zaručuje plné využití výrobních faktorů v regionu.  Kapitál jde za levnou pracovní sílou a migrace pracovníků umožňuje zmírnit nebo odstranit nezaměstnanost v problémových regionech a zvýšit tak životní úrovně jednotlivců i celé společnosti.  Regionální politika orientovaná neoklasickým způsobem se snaží zvyšovat výnosnost investic v méně rozvinutých regionech programy podporující podnikatelskou aktivitu a migraci obyvatel. 11 TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K REGIONÁLNÍ POLITICE TEORIE ENDOGENNÍHO RŮSTU  Na neoklasické teorie navázaly teorie endogenního růstu, kdy se dlouhodobý ekonomický růst opírá o internalizaci vnějších faktorů, zejména lidského a znalostního kapitálu a technologií.  Akumulační proces rozvoje je položen na základech soukromých i společenských investic do fyzického i lidského kapitálu (dovednosti, zkušenosti, znalosti, invenční myšlení), technického a technologického pokroku.  Ekonomický rozvoj se odvíjí od aktivizace vnitřního disponibilního rozvojového potenciálu.  Regionální politika v kontextu principů teorií endogenního růstu uplatňuje programy zaměřené na rozšiřování a intenzifikaci vzdělávání a zvyšování kompetencí obyvatel, na zvýšení flexibility pracovních sil, podporu investic do inovací, vědy, vývoje a výzkumu či technologií, zakládání klastrů a technologických center či platforem apod. 12  Děkuji za pozornost. 13