Sociální práce s multikulturním zaměřením Multikulturní výchova * Multikulturní výchova (Multicultural education) je nejčastěji se vyskytující termín v USA, Velké Británii, Kanadě, Austrálii, v mezinárodních publikacích, sbornících * Vnímání a hodnocení kulturních systémů odlišných od vlastní kultury. Přizpůsobení výchovného prostředí etnickým, rasovým, náboženským a jiným minoritám a jejich specifickým jazykovým a kulturním potřebám. Tolerance a kulturní dialog v soužití členů různých kultur, menšin či většin. * Multikulturní výchova vyjadřuje snahy vytvářet prostřednictvím vzdělávacích programů způsobilost lidí chápat a respektovat i jiné kultury než svou vlastní. * Jestliže chceme efektivně provádět multikulturní výchovu v praxi, musíme se opírat o její teorii - a ta má dnes transdisciplinární povahu, tj. je založena na poznatcích několika různých věd a disciplín. kulturně specifická péče. * Na počátku 60. let vznikl termín kulturně specifická péče. Označuje péči „šitou na míru“, uzpůsobenou potřebám dané kultury. * zajištění přijatelné stravy, * spánkového režimu, * léčebných procedur, * ošetřovatelských postupů Faktory ovlivňující transkulturní péči * trvalý vzestup populační migrace * kulturní fluktuace a míšení * nárůst kulturního vědomí klientů * rozšíření elektronické komunikace a tím i sblížení v prostoru světa * výskyt kulturních střetů, které poškozují zdraví a životy * větší pohyb profesionálů po různých územích * množství právních kroků, které podnikají klienti na obhajobu svých kulturních práv * zájem o lidská práva, včetně práva na adekvátní péči * střetávání „kultury života“ (podpora zestárlých, péče o děti) s „kulturou smrti“ (eutanázie, potraty) * posun od péče soustředěné do nemocnic k péči v přirozených komunitách (včetně bezdomovců) * sklon ke komplementární/alternativní zdravotní péči, včetně domorodých praktik * větší požadavek kulturních menšin na adekvátní péči * prohlubování rozdílů mezi kulturou chudých a bohatých * výskyt násilí, vyvěrajícího často z hněvu nad sociálním útlakem nebo nespravedlností * širší povědomí obyvatelstva o rozmanitosti kultur a o potřebě se smysluplně dorozumět Populační migrace * vzrostla především po 2. světové válce, a to v souvislosti s chudobou, válkami, hladem, pronásledováním, přírodními katastrofami, ale i touhou po uchopení nových možností a profesní kariéry Stěhování obyvatel * z Kambodži, Vietnamu, Karibské oblasti a dalších oblastí znamenalo výzvu pro lékaře i sestry ve vzdálených zemích, kteří se zhostili úkolu pomáhat uprchlíkům. kulturní vědomí * S nárůstem kulturního vědomí klientů zdravotní péče vyvstalo jako samozřejmost očekávání, že sestry a lékaři jsou morálně a profesně zavázáni přizpůsobit svou péči klientově kultuře. Tento společenský imperativ žádá od personálu znalost různých forem kulturní identity. Zavádění vyspělých technologií * Lidé ze zemí, kde se nepoužívá moderní zdravotnická technika, někdy zažívají kulturní šok při prvním setkání s ní. Zobrazovací metody a použití různých typů záření znamenají také pro některé pacienty důvod k obavám. Žaloby * Žaloby směřované na adresu sester pro urážky, zanedbání kulturních ohledů, pro přehlížení kulturní specifiky a pro vnucování vlastních postojů naznačují, že kulturní křivdy bude nutné dále a dále zmírňovat. Svědčí rovněž o potřebě seznámit sestry s pojetím spravedlnosti v různých zemích, komunitách a kulturách – tedy o potřebě aplikovat transkulturní rozhledy. Pohyb zdravotnického personálů * žádá, aby byla transkulturní výbava všem poskytnuta ještě před vycestováním. Důležitou roli hraje jazyková vybavenost, včetně terminologie. Je též potřeba znát východiska a hlubší pozadí klientových přesvědčení, a to u národnostních i konfesijních skupin. Potřebu orientace ve světě kultur * zesiluje rovněž různá role mužů a žen v různých společnostech a přihlédnutí k právům dítěte i právu rodičů o něm rozhodovat. Kulturně rozmanitá péče •Sociální práce, která bere ohled na kulturní diverzitu (rozmanitost), věnuje v praxi pozornost především následujícím šesti jevům: * komunikaci; * prostoru; * sociálnímu začlenění; * pojetí času; * vlivu prostředí a výchovy; * biologickým odlišnostem Kulturní kompetence •způsobilost pro kvalifikovanou kulturní péči * Purnell a Paulanková (1998) •uvědomění si samotné existence člověka s jeho způsobem myšlení, vjemy, a vlivem prostředí, aniž by to mělo nežádoucí vliv na péči poskytovanou tomu kterému klientovi. Purnell a Paulanková dále dodávají, že kulturní kompetence je vlastně schopnost přizpůsobit péči klientovi. •Podle Smithové (1998) •dlouhodobý proces sebevzdělávání, sbírání zkušeností a rozvoje vnímavosti i interaktivních dovedností. Tento proces se promítá do osobností těch, kdo péči poskytují, i do péče samotné. •Proměnit všechny její intervence na pocit spokojenosti z pohledu klienta i personálu. * Kulturní kompetence má dynamický, pružný charakter. Umožňuje jednotlivcům, institucím a celým systémům poskytovat kulturně uzpůsobenou péči, která využívá účinných strategií, vycházejících z postojů, přesvědčení, chování a kulturního dědictví těch, k nimž je péče směřována. Pojem „kultura“ * Normy, ideály a vidění světa nabyté v kulturním prostředí dávají jednotlivcům, kteří se jimi řídí, pocit bezpečí, sounáležitosti a řádu. Kulturní hodnoty se často řídí nadosobními symboly a odlišují se od biologicky a geneticky předaného dědictví. Znamenají rovněž určitý závazek a odpovědnost. * Kultury se vyznačují zjevnými i nepozorovanými pravidly chování a lidskými očekáváními. * Kultury vytvářejí hmatatelné jednotící symboly – například styl oděvu, a na druhé straně i nemateriální vyjádření své svébytnosti – zvláštní slovní pojmenování, gesta, představy. * Kultury mají tradiční obřadní praktiky, stravovací rituály atd. * „emický“ pohled * Na kulturu lze nahlížet z hlediska jejího příslušníka i „zevnitř“ – to označujeme jako „emický“ pohled. Ten vyžaduje značnou sdílnost a pochopení, neboť ne vždy je pro člověka z dané kultury snadné se o něm svěřovat. „etický“pohled * Druhý, rovněž nezanedbatelný, je pohled „etický“, tj. z vnějšku (vně dané kultury). * * Kultury se vyznačují vnitřní (intrakulturní) variabilností i variabilností ve vzájemném (extrakulturním) srovnání. kulturní hodnoty * jsou to silné vnitřní a vnější orientující síly, které formují a uspořádávají myšlení, rozhodování a jednání jednotlivce nebo skupiny. * Pro sociální odborníky představují vlastní (i klientovy) kulturní hodnoty vodítka v sociální činnosti. Pořadí priorit může být jiné u osob pocházejících ze západních a z východních kultur. S tím by měli být srozuměni a brát ohled na to, že východní oblasti jsou zdrženlivé vůči západnímu nadšení pro technologický rozmach a růst výkonnosti. kulturní šok * Hovoříme o něm v souvislosti s lidmi, kteří jsou dezorientováni v cizím prostředí, a obtížně hledají způsoby, jak přiměřeně reagovat při kontaktu s příslušníky jiných kultur. Kulturní šok vzniká například v souvislosti s přistěhovalectvím (imigrací) a uprchlictvím. kulturní předpojatost * pojí se s etnocentrismem, což je přesvědčení, že vlastní osobní založení je tím nejkvalitnějším či nejpřijatelnějším v celém výběru životních cest. Taková předpojatost může narušovat vztahy s klienty a obírat je o prostor, který pro projevy své kulturní pestrosti mají. kulturní slepota * Vystihuje stav, kdy jedinec nedokáže zřetelně vnímat, že jeho vlastní konání je kulturně předpojaté. * Tuto situaci ilustruje příklad sestry, která si dlouho nedokázala uvědomit, že nemá podávat svému arabskému pacientovi léky v polední době, kdy nebyl na pokoji k zastižení a věnoval se modlitbě v jiné části nemocniční budovy. Tato sestra rigidně trvala na svém kulturně podmíněném režimu. kulturní bolest * Dochází k ní například tehdy, když zdravotnický personál nerozliší, že některými svými výroky a postupy vyvolává u klienta diskomfort, pocit ponížení, apod. •Zraňující například mohou být poznámky •o pacientově vzrůstu, tělesné konstituci nebo tmavší pleti. biokulturalizmus * Další věcí, kterou je třeba mít na paměti, je fakt, že lidé různých kultur různě reagují na somatickou a emoční bolest – mohou ji hlasitě dávat najevo nebo naopak přecházet bez povšimnutí (například ve vietnamské kultuře) aj. * Jedním z východisek tohoto přiměřeného hodnocení bolesti z pozice sestry je znalost – biokulturalizmu tedy toho, jak fyzikální a biokulturní faktory ovlivňují reakce různých klientů na nepříjemné pocity, tělesná postižení, apod. Pět hlavních interakcí v kulturních modelech * Krátký kontakt s jinou kulturou (culture encounter) – během konferencí, apod. Často nestačí k plnohodnotnému pochopení dotyčné kultury. Nečiní člověka expertem na otázky daného kulturního prostředí. Enkulturace (enculturation * včlenění se do dané kultury – spočívá v plném poznání a osvojení si hodnot té či oné kultury. Tak například prochází enkulturací dítě při výchově v rodině. O enkulturaci hovoříme i u studentek ošetřovatelských oborů, které plně pronikají do rolí a struktur své profese, „ošetřovatelské kultury“. Akulturace * proces přejímání mnoha (ale obvykle ne všech) rysů kultury B jednotlivcem nebo skupinou kultury A. * Socializace – jde o proces společenského začleňování; znamená naučit se běžnému pracovnímu a jinému fungování v rámci větší společnosti nebo v rámci určité země. * Asimilace – obvykle označuje proces cíleného a selektivního přizpůsobení; nedosahuje míry akulturace a zůstává spíše u jednotlivostí. základní pojem transkulturní péče * Kulturně zaměřenou péčí jsou kognitivně zpracované a předané profesní i lidově tradiční hodnoty, přesvědčení a navyklá životní schémata, která mají pomáhat jednotlivci nebo skupině a podporovat je v udržení zdraví, zkvalitnění životního stylu a životních podmínek. * Kulturně zaměřená péče mapuje a zohledňuje různé podoby péče v konkrétních kulturních prostředích. kulturní prostor * Vystihuje zákonitosti, jimiž se v dané společnosti řídí teritoriální členění, vzdálenost dvou osob při hovoru, zaměření pohledu, apod. * antropolog Hall v západní kultuře rozlišoval tři pásma * 1.intimní zóna 0-40/50cm; * 2.osobní zóna do 50 cm; * 3. sociální/veřejný prostor 90-180 cm; Vietnamské dítě: * * Vietnamské dítě bylo zraněno při automobilové nehodě a převezeno na úrazové oddělení všeobecné nemocnice. Vzápětí na oddělení přispěchalo šest členů rodiny a sklánělo se nad dítětem. Hlavičku mu překryli bílým plátnem. Všichni členové rodiny byli velmi rozrušeni a hlasitě naříkali. Sestry i lékaře na oddělení takové chování viditelně zaskočilo. Nechápali, proč musí být celé příbuzenstvo na místě a hned zahalovat dítěti hlavu. Dítě žel zemřelo a rodinní příslušníci na ně kladli ruce a úpěnlivě vzlykali. Lékař ani sestry si s touto situací nevěděli rady a byli zmateni. Teprve později běh těchto událostí konzultovali s odborníky na transkulturní ošetřovatelství, a vyšlo najevo, že: 1) širší kruh rodiny považoval za svou povinnost být přítomen; bílá pokrývka představuje ve vietnamské kultuře pevně ctěný symbol a váže se na některá přesvědčení. 2) podle víry příbuzných mělo bílé plátno chránit oživující síly v hlavě dítěte. Konzultace objasnila ještě další kulturní vlivy a vyplynulo z ní, že je potřeba před ošetřením vietnamských dětí znát některá základní fakta. Dala by se uvedená situace řešit kulturně přijatelným způsobem? •Konec prezentace