REGIONÁLNÍ EKONOMIKA A POLITIKA
DOC. ING. KAMILA TUREČKOVÁ, PH.D., MBA
6
REGIONÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ CÍLE1
REGIONÁLNÍ POLITIKA
 snaží se pozitivně ovlivňovat rozvoj
geografických celkům, a to v úzké součinnosti s
jinými odvětvovými politikami, zejména s
politikami strukturálními a politikou urbanistickou,
které rozšiřuje o regionální rozměr
 → interakce akademického (teoretického) a
praktického pojetí regionální rozvoje
 mezi předpoklady realizace regionální
politiky patří:
1. existence meziregionálních rozdílů a regionálních
problémů
2. politická vůle meziregionální rozdíly a problémy
řešit
3. ekonomické možnosti země řešení problémů a
disparit financovat
2
specifika
regionu
struktura
regionu
regionální
problémy
regionální
rozdíly
lokální
ekonomika
životní
úroveň
atraktivita
regionu
dynamika
vývoje
regionální
politika
REGIONÁLNÍ POLITIKA: DEFINICE
 Regionální politika je cílevědomá činnost institucí veřejné správy
směřující ke zlepšení socioekonomické úrovně na spravovaném
území jednotlivých regionů za účelem jejich harmonického rozvoje.
 Zahrnuje ekonomická i neekonomická opatření týkající se veřejného i
soukromého sektoru, které řeší meziregionální nerovnováhy a
disproporce mezi, i uvnitř, regionu.
 Jedná se o všechny přímé i nepřímé intervence institucí veřejného sektoru
(státní správy i samosprávy) směřující ke zlepšení sociálního rozdělení
ekonomických efektů (zdrojů, ekonomických činností apod.) v
prostorovém rozložení území státu a vytváření srovnatelných životních
podmínek ve všech regionech.
3
REGIONÁLNÍ POLITIKA
DŮVODY REALIZACE RP
 Ekonomické důvody (nejdůležitější) jsou spojeny s plným využitím výrobních
faktorů, úsilím o rovnovážný ekonomický růst, požadavkem na optimální
rozmístění firem a minimalizací negativních efektů spojených s náklady přelidnění,
regionální nerovnováhou a místní inflací.
 Sociální motivy se týkají požadavku na vysokou zaměstnanost, zabezpečení
rovnoměrného rozložení příjmů či zajištění rovných životních podmínek pro
obyvatele ve všech regionech (v oblasti bydlení, kultury, zdravotnictví, vzdělávání,
dopravy, využití volného času apod.).
 Ekologické motivy se zejména týkají regionů, ve kterých se koncertují
ekonomické činnosti (ochrana vodních a půdních zdrojů, emisní limity, chemické
znečištění, kůrovcové kalamity, topení neekologickými palivy atd.).
 Politické dopady reflektují odlišné volební výsledky vycházející z regionálních
rozdílů v životní úrovni a kvalitě života voličů.
4
CÍLE REGIONÁLNÍ POLITIKY
 hlavní cíle:
 harmonický rozvoj regionů:
1. snižování regionálních rozdílů (+ eliminace problémových regionů)
2. podpora ekonomického růstu,
3. zlepšování životních podmínek obyvatel,
a to při současném respektování místních zvláštností (jedinečnosti každého regionu),
přírodních hodnot území a požadavků na ochranu životního prostředí (zkvalitňování
environmetálního prostředí)
 Dílčí cíle: podpora podnikatelských aktivit v regionu, podpora optimálního rozmístění firem v
regionu, zlepšení spojení regionu s ostatními oblastmi, zlepšením technické infrastruktury, hledání
procesů posílení rovnoměrného rozdělení příjmů napříč regiony, povzbuzení bytové výstavby,
podpora růstu atraktivity regionu atd.
5
Mezi základní cíle regionální politiky patří rozvoj
regionů zaměřený na jejich soudržnost a zvyšování
konkurenceschopnosti: každý region by měl mít
příležitosti ke svému vyváženému rozvoji
odpovídajícímu jeho potenciálu a specifickým
stránkám. Zvláštní pozornost věnuje regionální
politika také specifickým problémům rozvoje měst a
venkovských oblastí (MMR).
NOSITELÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY (OBECNÉ POJETÍ)
ČLENĚNÍ NOSITELŮ REGIONÁLNÍ POLITIKY
 jsou jimi aktéři činní na národní, regionální a místní úrovni včetně aktérů z nadnárodní úrovně
 instituce veřejného nebo soukromého sektoru a PPP
 na státní úrovni: Poslanecká sněmovna a Senát, vláda, ústřední správní úřady (ministerstva, a jimi
zřízené organizace) + rozvojové agentury, poradenské a technologické instituce aj.
 na regionální úrovni: regionální samosprávy, Regionální rady, regionální (rozvojové) agentury, poradní a
koordinační orgány, rozvojové agentury, hospodářské a agrární komory, dobrovolné svazky obcí (MASky či
mikroregiony, které tvoří mezičlánek mezi regionální a místní samosprávou), zájmová sdružení atd.
 současně nositele regionální politiky rozlišujeme na formální (s pověřením) a
neformální:
 např. Ministerstvo pro místní rozvoj, Krajské úřady jednotlivých krajů
 neformální nositelé se podílejí na procesech v regionálním rozvoji neformálně (bez pověření) a
jejich aktivity nejsou povinné. Jejich zájmy by měly být nekonfliktní a v souladu se společným
zájmem formální aktérů.
6
TYPY REGIONÁLNÍ POLITIKY
 dle obsahu, realizace vlastní regionální politiky:
 tradiční regionální politika se vyznačuje meziregionální
přerozdělováním, orientací na kapitál a suroviny a je
charakteristická centralizací organizačních forem.
 současná regionální politika je typická svým
liberalistickým přístupem, vnitřním řešením regionálních
problémů, aktivizací regionálních samospráv a podporou
vzniku euroregionů a meziregionálních uskupení.
7
 podle zaměření ve vztahu k jejímu cíli:
 růstově orientovaná – cílem je optimální alokace výrobních faktorů v prostoru prostřednictvím vhodné koordinace
investičních aktivit veřejného i soukromého sektoru
 stabilizačně orientovaná – vytváření „vyvážené“ hospodářské struktury na pozadí koordinace regionální politiky a
politik odvětvových
 infrastrukturně orientovaná – cílem je relativně rovnoměrné vybavení jednotlivých regionů infrastrukturou
 Děkuji za pozornost.
8