KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ
Prezentace k přednášce předmětu Investiční nástroje & strategie
Ing. Tomáš Heryán, Ph.D.
Katedra financí a účetnictví
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 2
Obsah přednášky
 Historie
 Podílové fondy (druhy, charakter investic)
 Výnosová křivka
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 3
Úvod do problematiky
 Cílem kolektivního investování je optimálním
způsobem zhodnotit volné finanční prostředky většího
množství investorů, při současné snaze minimalizace
rizika vhodnou diverzifikací a investiční strategií
společného portfolia instituce.
 První vznik kolektivních investic je datován do druhé
poloviny 18. stol. v Holandsku, kdy holandský kupec
nabídnul investorům diversifikaci rizika při nízké výši
kapitálu. Dle současné terminologie měl Eendragt
Maakt Magt charakter uzavřeného podílového fondu.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 4
Vývoj kolektivního investování
 Po úspěchu v Holandsku se postupně přes Belgii
rozvíjelo kolektivní investování rovněž v Londýně, kde
se investuje zejména do železničních dluhopisů.
 Otevřená forma přichází v UK až po velké
hospodářské krizi, kdy se jedná o investice do fixně
úročených CP po určitou dobu.
 Ke konci 30. let existuje v UK asi 30 otevřených
podílových fondů se správou majetku v hodnotě asi 80
mil. GBP, spravovaných 15 správcovskými
společnostmi.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 5
Výhody:
 Profesionální správa úspor – odborníci spravující
investice reagují, i na neočekávané tržní události,
využívají rovněž derivátových strategií.
 Optimálnější diverzifikace rizika – individuální investor
je omezen výší kapitálu.
 Úspory z rozsahu, i sortimentu – nižší náklady na
diverzifikaci oproti individuálnímu přístupu.
 Široká paleta investičních nástrojů a produktů.
 Sociální odpovědnost domácností, které si tak mohou
vytvářet zhodnocované prostředky na důchod.
 Jednoduchost a pohodlnost i pro nezkušené investory.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 6
Nevýhody:
 Tržní způsob oceňování investičních instrumentů
způsobuje, že ztráty dopadají přímo na investora
(krom garantovaných fondů)
 Neexistence garančních systémů a vyrovnání v
případě úpadku fondu, nebo jeho správce.
 Neschopnost plnění zpětného odkupu v případě
problémů s likviditou fondu.
 Potenciální konflikt zájmů mezi investory a správci
portfolií (maximalizace zisku/diverzifikace rizika).
 Nepoctivé praktiky ze strany správce (provize).
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 7
Druhy institucí
 Otevřené
 S vlastní subjektivitou – korporace získávají
prostředky emisí akcií, kdy je následně alokují do
investičních instrumentů. Investoři jsou akcionáři.
 Bez vlastní subjektivity – vytvářejí je investiční
společnosti spravující portfolia více fondů. Majetek
fondu je však oddělen od majetku společnosti.
Oproti vloženému kapitálu dostává investor
podílový list (investiční certifikát), neřídí společnost.
 Uzavřené – přesně stanoven počet CP, které primárně
umisťují na trh prostředníci. Investor nemá právo
zpětného odkupu ze strany emitenta. Obchoduje se
dále na sekundárních trzích.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 8
Správa aktiv společnosti
 Interní – instituce má vlastní analytiky a portfolio
a portfolio manažery.
 Externí – správu aktiv zabezpečují zejména bankovní
skupiny a pojišťovny, zejména kontinentální Evropa, díky:
 Úzkým vztahům s klienty distribučních kanálů.
 Marketingová strategie univerzálních bank, které
rozšiřují nabídku o OPF a mají větší důvěru klientů.
 Klienti tak považují investice za atributy spořících účtů.
 Příčinou jsou i nekalé praktiky bank, které nedůsledně
rozlišují mezi spořícími účty a OPF.
 Bankovní skupiny vytvářejí zejména dluhopisové
fondy a fondy PT, což příliš nevyžaduje specializaci.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 9
Druhy OPF dle rozdělování výnosů
 Důchodové – zaměřují se na maximalizaci výplat při
stabilní výši aktiv na 1 CP. Zisky z nákupu/prodeje CP
a inkasované důchody jsou pravidelně vypláceny,
 Růstové – naopak se snaží maximalizovat čistou
hodnotu aktiv, připadajících na 1 CP. Pravidelné
výplaty jsou tedy nepodstatné.
 Smíšené – řídí se dle tržní situace a buď se zaměřují
na výši pravidelných výplat, nebo na maximalizaci
hodnoty aktiv, připadajících na 1 CP.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 10
Druhy OPF dle předmětu investic 1
 Finanční fondy – majetek se skládá zejména z CP
a finančních derivátů.
 Fondy reálných aktiv – komodity, nemovitosti, drahé kovy.
 Peněžního trhu – předmětem investic instrumenty PT.
 Kapitálového trhu – dluhopisové, akciové, smíšené, nebo
speciální. Ve skutečnosti drží také instrumenty PT pro
řízení likvidity.
 Dluhopisové – shromažďují finanční prostředky do
tuzemských, zahraničních, nebo euro-dluhopisů. V držení
však mívají zastoupeny i majetkové CP, pro částečnou
diversifikaci rizika.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 11
Akciové kolektivní investice
 Agresivní růstové fondy – jedná se o agresivní
investiční strategie do akcií problémových odvětví,
zanedbaných společností.
 Růstové fondy – spekulace na vývoj kurzu zavedených
společností, kdy výše dividend není podstatná.
 Příjmovo-růstové fondy – Kombinují vývoj kurzu
s výplatou atraktivních dividend.
 Příjmové fondy – akcie vyplácejí vysoké dividendy.
 Mezinárodní fondy – víc jak 1/3 investic do zahraničí.
 Globální fondy – investice do celosvětového portfolia.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 12
Druhy OPF dle předmětu investic 2
 Vyvážené fondy – díky nekorelovanosti kurzů některých
akcií a dluhopisů se snaží diverzifikovat rizika (BEL, AUS).
 Speciální fondy
 Sektorové – investují do vybraných sektorů a
průmyslových odvětví, přičemž velké skupiny investují
i do více (zemědělství, stavebnictví, chemický prům).
 Flexibilní – nemají přesně stanovenou alokaci, záleží
vždy na tržních podmínkách a rozhodnutí managera.
 Střešní – skládají se z dílčích fondů, majících
specifické investiční charakteristiky. Umožňuje
zajímavé investiční variace „pod jednou střechou“.
 Fondy fondů – Investují svá aktiva do aktiv jiných OPF.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 13
Druhy OPF dle investiční strategie
 Indexované – podporuje teorii efektivního trhu, kdy se
portfolio manažeři předpokládají správné ocenění trhu
a za minimalizace nákladů se snaží přiblížit
benchmarku (tržní index). USA má v případě akcií
největší význam S&P 500.
 Garantované – snaží se zajistit tržní rizika vytvořením
„ideálního portfolia“ diverzifikací investic do akcií,
pokladničních poukázek a call opcí, popř. akcií a put
opcí. Diverzifikace souvisí s nižším výnosem.
 Aktivní fondy – investují do široké palety instrumentů,
přičemž s klienty uzavírají smlouvu na jejíž základě
přijímají a vyplácejí pravidelné dávky (finanční
supermarkety FundsNetwork, OneSource).
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 14
Hedgeové fondy
 Jedná se speciální druh kolektivního investování, které
se nachází zejména v off-shore centrech a nepodléhá
tedy klasické regulaci a danění.
 Klientelu tvoří bohatí investoři, kterých nebývá více
než 100. manažeři jsou placeni jak fixně, např. 1 %,
dosáhnou-li zisku a variabilně podílem na zisku.
 Společnosti kombinují jak investice do CP, finančních
derivátů, ale kombinují je rovněž s investicemi
spekulací na vývoj devizového trhu, do měn.
 Mnoho jich zaniklo v 60. letech, pak renesance v 90.
letech, úbytek v průběhu finančních krizí.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 15
ETF
 Burzovně obchodované fondy, společnosti emitují
vlastní CP, podoba akcií, depozitních certifikátů,
podílových listů. Tyto fondy jsou pevně vázány na
vývoj nějakého indexu.
 Od klasických indexových fondů se liší zejména
oceňováním a obchodováním v průběhu celého
obchodního dne, využitím úvěru, nebo strategie short
selling.
 Vznik na AMEX (1993), po r. 2000 se objevují i na
burzách v Londýně, Frankfurtu, Curychu, ale také
právě na území USA.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 16
ETF (USA)
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 17
Zdroje:
 MUSÍLEK, P. Trhy cenných papírů. 2. vyd. Praha:
Ekopress, str. 433-454, 2011. ISBN 978-80-86929-70-
5.
KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ 18
Mnohokrát Děkuji za Vaši pozornost!
☺