EKONOMIKA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ Ekonomika odvětví veřejného sektoru SOCIÁLNÍ POLITIKA DEFINICE Jednoznačná a všeobecně používána definice sociální politiky v podstatě neexistuje. uSociální politika je soustavné, cílevědomé úsilí sociálních subjektů o změnu nebo udržení sociálního systému. uSoubor aktivit, opatření, které cílevědomě směřují k rozvoji člověka, způsobu jeho života, k zabezpečení sociální suverenity, či bezpečí v rámci daných politických a hospodářských možností země. SOCIÁLNÍ POLITIKA uZabývá se zajištěním sociálního zabezpečení a ochrany občanů. uZahrnuje různé formy sociální pomoci: uCílem je zajistit, aby každý občan měl přístup k základním životním potřebám a aby se minimalizovaly rozdíly mezi lidmi s různými příjmy a životními situacemi. SOCIÁLNÍ POLITIKA HLAVNÍ VÝZVY, KTERÝM MUSÍ ČELIT uDemografický vývoj, stárnutí populace a nezaměstnanost. uPolitické strany a vlády v České republice se proto snaží přizpůsobit sociální politiku těmto výzvám a hledat efektivní řešení, aby byla zajištěna dostatečná ochrana sociálně slabších skupin obyvatelstva. PŘEDMĚT SOCIÁLNÍ POLITIKY uPředmětem SP jsou různé oblasti sociálního zabezpečení a ochrany občanů, jako jsou: uPředmětem jsou podmínky práce a života člověka (sociální podmínky a prostředí člověka), složité sociální události (nezaměstnanost, dluhy,…). SUBJEKT A OBJEKT SOCIÁLNÍ POLITIKY uSubjektem sociální politiky jsou orgány veřejné správy, jako je vláda, ministerstva, úřady práce, sociální a zdravotní pojišťovny a další instituce. Ten, kdo SP provádí. uObjektem sociální politiky jsou občané, kteří potřebují sociální ochranu a podporu. Ten, kdo SP potřebuje. OBLASTI SOCIÁLNÍ POLITIKY uReálně funguje jako celek, ale i tak ji lze rozdělit do několika základních oblastí, které se prolínají nebo podmiňují: k určitému cíli (podpora zaměstnanosti -> politika zaměstnanosti); k demografické skupině (péče o invalidy -> důchodová politika); k určité ekonomické jednotce (rodina -> rodinná politika, region -> regionální politika). uMůžeme ji členit podle tematických oblastí jako je sociální zabezpečení, zdravotní politika, sociální služby, vzdělávací politika, politika zaměstnanosti a bydlení. NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY uJedná se o prostředky, kterými sociální subjekt působí na sociální objekt. uSociální ochrana je poskytována prostřednictvím nástrojů sociální politiky, které se dělí do několika skupin: kompromisy mezi sociálními partnery programové prohlášení vlády sociální služby, média, úlevy a výhody pro vybrané skupiny obyvatel, věcné dávky apod. dávky státní sociální podpory, dávky hmotné nouze, nemocenská, mateřská, …. legislativa, zákony FILOZOFICKÉ SMĚRY u Typy sociální politiky ale i typy sociálního státu vycházejí z obecného filosofického myšlení. uV Evropě se setkáváme s myšlenkami konzervativního směru, s křesťanským sociálním učením a s demokratickým socializmem. LIBERALISMUS = osobní svoboda a individuální odpovědnost; nepodporuje solidaritu státu a redistribuční procesy. KŘESŤANSKÉ SOCIÁLNÍ UČENÍ = není zde odpovědnost jen na jedinci, ale do určité míry i na společenském systému; určitý podíl odpovědnosti za sociální situaci padá i na mocné a bohaté. DEMOKRATICKÝ SOCIALISMUS = usiluje o zajištění důstojných životních podmínek pro všechny dle pravidel – převzetí určité odpovědnosti státem; silný veřejný sektor. SOCIÁLNÍ SYSTÉMY u Mezi základní modely sociální politiky se z historického hlediska řadí především model liberální, sociálně-korporativní a sociálně-demokratické politiky. LIBERÁLNÍ MODEL = USA, JAR, Kanada; tržní ekonomika; nezaručuje minimální mzdu; snižuje se důraz na státní sociální zabezpečení; sociální dávky se odvozují od sociální potřebnosti. SOCIÁLNĚ-KORPORATIVNÍ MODEL = Německo, Rakousko, Francie, země Beneluxu; garance sociální ochrany občanů na úrovni existenčního minima a nechává na vůli občana jeho zlepšení; nejdůležitějším doplňkovým systémem je podnikové připojištění, soukromé připojištění (daňové výhody). MODEL SOCIÁLNĚ-DEMOKRATICKÝ = skandinávské státy; systém funguje na občanském principu; univerzální způsob pokrytí sociálních služeb; vysoké kompenzace státu -> zátěž pro stát. TYPY SOCIÁLNÍ POLITIKY u Úzce souvisí s kulturou dané společnosti, mentalitou, politikou, s principem solidarity, ekonomickou úrovní daného státu a se systémem přerozdělování veřejných finančních prostředků. REDISTRIBUTIVNÍ = tzv. přerozdělovací; vychází ze sociálně-demokratického modelu; stát přerozděluje finanční prostředky do sociálního systému; lidé se spoléhají na stát; princip solidarity; skandinávské státy, ČR, Slovensko. VÝKONOVÝ = vychází ze sociálně-korporativního modelu; uznává společenskou stratifikaci a konzervatizmus; chrání občany existenčním minimem; velký význam má zde církev; nízká redistribuce, malé zásahy státu; princip subsidiarity a participace; Německo, Velká Británie, Francie. REZIDUÁLNÍ = vychází z tržní ekonomiky; vše ovládá „ruka trhu“; stát nezabezpečuje minimu – zasahuje až v případě nejvyšší potřeby; princip subsidiarity a participace; USA, JAR, Kanada. FUNKCE SOCIÁLNÍ POLITIKY u Souvisí se sociálně-ekonomickou situací v jednotlivých zemích. OCHRANNÁ = řeší vzniklou sociální situaci; chrání občana, který je pod svým životním minimem vyrovnáním příjmu po dobu, než si občan nepříznivou situaci vyřeší a dostane se zpět na úroveň životního minima. REDISTRIBUTIVNÍ = typická pro sociálně demokratické typy; přerozdělování veřejných finančních prostředků do sociální sféry a zabezpečit tak odpovídající životní úroveň občanů. STIMULAČNÍ = podporuje, stimuluje směrem k žádoucímu sociálnímu chování jednotlivce, rodiny; podporuje občana ve snaze vyřešit si nepříznivou životní situaci. PREVENTIVNÍ = přijímání opatření odstraňující příčiny vzniku nepříznivých sociálních situací, nebo zabránění jejich vzniku. HOMOGENIZAČNÍ = tzv. stejnorodost; předpokládá realizaci vyrovnávání s cílem zmírnit sociální rozdíly; taková společnost je nesplnitelná. PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLITIKY u Souvisí s modelem sociálního systému a s typem sociálního státu. Úzce souvisí s typem sociální politiky.. SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOSTI = základní princip; má subjektivní obsah a je realizovaný pod tlakem vnějších vlivů a zájmů. SOCIÁLNÍ SOLIDARITY = vzájemná podpora a spolupráce mezi lidmi; je nutné utváření a rozdělování životních podmínek a prostředků jednotlivců a skupin. SUBSIDIARITY = odpovědnost občana za sebe samotného a za osoby, které jsou na něm závislé; občan je povinen postarat se nejdřív sám o sebe a až potom, když vzniklou situaci sám nezvládá, požádat o pomoc rodinu či poté přátelé, charitu, obec a až jako poslední možnost stát. PARTICIPACE = každý občan se má podílet na tom, co bezprostředně ovlivňuje jeho život; občan není pasivním příjemcem sociální politiky (opatření) ale podílí se (participuje) na její tvorbě a spolurozhoduje o její realizaci. SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ uSystém sociálního zabezpečení nemá jednu přesně specifikovanou definici a liší se v typech sociálních států. uPoskytuje ochranu a pomoc lidem v případě: ohrožení zdraví a nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození a invalidity, pracovního úrazu a nemoci z povolání, stáří, mateřství, rodičovství a úmrtí živitele. uSociální zabezpečení je založeno na principu solidarity. uFaktory ovlivňující sociální zabezpečení jsou ekonomické, demografické, společensko-politické. SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ uPrvní pilíř sociálního zabezpečení v ČR. Řeší se zde takové životní situace, na které se může občan předem připravit (pojistit). uZaměstnanci odvádí 6,5 % z vyměřovacího základu na důchodové pojištění. Zaměstnavatel pak 25 %, z toho 21,5 % na důchodové pojištění, 2,3 % na nemocenské pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti. uOSVČ odvádí 29,2 % z vyměřovacího základu, z toho 28 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti, pokud se účastní důchodového pojištění, a pokud se účastní nemocenského pojištění, odvádí 2,3 % z vyměřovacího základu na nemocenské pojištění. STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA uDruhý pilíř sociální zabezpečení v ČR. Je financována z daní vybraných na základě celospolečenské solidarity. uAplikuje se tam, kde už sociální pojištění nedosahuje. SOCIÁLNÍ POMOC uTřetí pilíř sociální zabezpečení v ČR. uCílem je pomoci občanům, kteří se dostali do závažných životních situací, které sami nezvládnou. uPoskytuje se formou peněžitých dávek, sociálních služeb nebo kombinací. uMezi využívané nástroje patří: sociální poradenství, sociálně-právní ochrana, sociální prevence, poskytování sociální péče, nebo dávek hmotné nouze. SOCIÁLNÍ SLUŽBY uJedná se o činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám, za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. SOCIÁLNÍ SLUŽBY uMůžeme je také rozdělit na služby pobytové, ambulantní nebo terénní. uPobytové služby jsou spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. uAmbulantní služby jsou ty, za kterými osoba dochází a její součástí není ubytování. uTerénní služby jsou poskytovány v přirozeném prostředí klienta. Sociální poradenství uPro osoby v nepříznivé sociální situaci, které hledají potřebné informace k řešení jejich situace. Bezúplatní služba. uPoradny: občanské, rodinné, manželské, pro oběti trestných činů a domácího násilí, pro osoby se zdravotním postižením a seniory. Sociální zdravotní služby uZajištění fyzické a psychické soběstačnosti osob, které nepotřebují akutní zdravotní lůžkovou péči, ale potřebují pomoc druhé osoby v každodenních úkonech, která nemůže být zajištěna v domácím prostředí. uJsou poskytovány v pobytových zařízeních sociálních služeb nebo v pobytových zdravotnických zařízeních. Sociální rehabilitace Osobní asistence uSoubor specifických činností zaměřujících se na nácvik potřebných dovedností osob se zdravotním postižením – směřuje k soběstačnosti a samostatnosti. uCílem je nalezení vhodného pracovního uplatnění. uPoskytována v přirozeném sociálním prostředí osobám se zdravotním postižením a seniorům, kteří potřebují pomoc. uPomoc při osobní hygieně, zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, … Pečovatelská služba Průvodcovská, předčitatelská a tlumočnická služba Služby rané péče Podporované bydlení Odlehčovací služby Centra denních služeb Denní stacionáře Týdenní stacionáře Domovy pro osoby se zdravotním postižením Domovy pro seniory Azylové domy Domy na půl cesty Domovy pro seniory Chráněné bydlení Kontaktní centra Telefonická krizová intervence Krizová pomoc Nízkoprahová denní centra Noclehárny Služby následné péče Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Terapeutické komunity Terénní programy DĚKUJI ZA POZORNOST J