n n n nTeoretická východiska hospodářské politiky 1 Teoretická východiska hospodářské politiky nOsnova: nPojetí hospodářské politiky nMezníky ve vývoji teorie a praxe HP nHospodářsko-politické koncepce n n n n 2 nHospodářskou politiku chápeme ve dvojím smyslu: 1.Přístup státu k ekonomice své země 2.Teoretická disciplína n nHospodářská politika jako samostatná vědní disciplina se nachází na pomezí ekonomické teorie a hospodářské praxe 3 nPostavení hospodářské politiky ve společnosti n 4 Dvě skupiny názorů na roli státu v ekonomice n n1. Liberální hospodářská politika, která preferuje minimální zásahy státu do ekonomiky: Øučení fyziokratů, Øklasický liberalismus, Øneoklasické teorie a školy z ní vycházející, Ømonetarismus n2. Intervencionistická hospodářská politika, která preferuje výrazné státní zásahy: Øučení merkantilistů, Økeynesiánství a všechny školy vycházející z jeho učení, Øteorie plánování. 5 Mezníky ve vývoji teorie a praxe hospodářské politiky teorie příčina nebo uplatňovaná praxe teorie merkantilistů obchodní protekcionismus, (teorie tvorby bohatství) teorie fyziokratů zdanění a aktivita vlády (teorie státního zdanění) teorie spontánního řádu laissez faire – zákonodárství teorie plánovitého rozvoje projekt VŘSR – plánování vznik keynesiánství, vznik teorie hospodářské politiky přímé zásahy - krize 1929 návrat k laissez faire (monetarismus, ordoliberalismus, teorie racionálních očekávání) deregulace ekonomiky teorie transformace neúspěch (neefektivnost) centrálně plánovaných ekonomik Pramen: Němcová, I., Žák, M.: Hospodářská politika, GRADA Publishing, Praha, 1997, vlastní úprava 6 Merkantilismus n nRaný (monetární) merkantilismus (15.- poč. 16. století) n „jediné bohatství jsou peníze“. n nRozvinutý (manufakturní) merkantilismus (16.-18. století) ØPeníze jsou považovány za „prostředek k získání dalších peněz“ ØDoktrína obchodní bilance n nHlavní představitelé: Thomas Mun – Anglie n Jean-Baptiste Colbert - Francie 7 Klasická politická ekonomie nliberální směr, pol. 17. – posl. třetina 19. stol. n ØUčení fyziokratů ve Francii (Francois Quesnay) ØKlasická ekonomická škola v Anglii (Adam Smith, T.R.Malthus, D. Ricardo, J.B.Say, J.S.Mill) 8 Fyziokraté üVznikl v polovině 18. století jako odpověď na učení merkantilistů üprosazovali myšlenku „přirozeného řádu“„Laissez faire, laissez passer“ üStát by měl do ekonomiky zasahovat minimálně; jeho povinností je: Øchránit „přirozený řád” před vnitřními i vnějšími nepřáteli, zejména však chránit vlastnictví ve všech formách, protože je základem přirozeného řádu, Øzabezpečit vzdělávací výchovu, Øzabezpečit veřejné práce, především pak budováním cest a průplavů. üKoncepce jediné daně n n 9 Quesnay – lékař Ludvíka XV., vytvořil teorii přirozeného řádu a obhajoval svobodnou konkurenci -Jeho nejdůležitější prací je Ekonomická tabulka, která má podobu input-output analýzy Rozlišovali práci, která násobí společenské bohatství (těžba, zemědělství) a práci, která ho sčítá (všechno ostatní) Fyziokraté jako první vytvořili makroekonomický pohled na fungování ekonomiky. Jediná daň – daň na půdu - vedla by k růstu čistého produktu Klasická politická ekonomie n Klasická politická ekonomie vznikla jako vyhraněně protimerkantilistická doktrína. n Následující tabulka ukazuje hlavní kritické výhrady vůči merkantilismu: Merkantilismus Klasická politická ekonomie Bohatství drahé kovy statky Zdroj bohatství obchod výroba Přístup k hospodářství státní regulace (intervence) liberalismus Obchod doktrína obchodní bilance doktrína svobodného obchodu 10 Klasická ekonomická škola üvycházela z učení o přirozeném, liberálním řádu. üKlasikové prosazovali svobodu podnikání a svobodu trhu; úloha státu spočívá v plnění tří funkcí: Østát má chránit společnost před násilím a vnějším napadením, Østát má chránit každého člena společnosti před nespravedlností a útlakem ze strany druhého, Østát má povinnost budovat a udržovat některé veřejné práce a díla a některé veřejné instituce, které by nikdy nemohly být budovány a udržovány v zájmu některého jednotlivce nebo skupiny. üA. Smith, Malthusova populační teorie, Sayův zákon trhu, teorie komparativních výhod D. Ricarda n 11 A.Smith – profesor morální filozofie v Glasgow, vytvořil první systematické pojednání o politické ekonomii B.Malthus – anglikánský duchovní, prof. Historie a politické ekonomie C.Say – navázal na dílo A. Smitha, je autorem teorie výrobních činitelů a zákona trhu D.Ricardo – teorie komparativních výhod E.Mill – úředník východoindické společnosti, dílo Zásady politické ekonomie Neoklasická škola üLiberální směr (Lausannská, Cambridgeská a Rakouská škola) üVycházela z marginalistické teorie a navazovala na tradice klasické školy (nicméně měla statický charakter). üZájem o tržní rovnováhu (národní hospodářství = soustava dílčích trhů směřujících vlastními vnitřními silami k rovnováze). üA. Marshall, V. Pareto, A. C. Pigou üUdržela si výsadní postavení až do Velké krize ve 30. letech 20. století 12 Marshall – prof. Ekonomie na univerzitě v Cambridge, řešil problematiku tvorby tržních cen na dílčích, navzájem oddělených trzích Pareto – italský profesor na univerzitě v Lausanne, rozpracoval teorii celkové rovnováhy Pigou – prof. V Cambridge, je zakladatelem ekonomie blahobytu. 13 Institucionalismus n90. léta 19. stol. – 2. svět. válka, nUSA – strukturální, institucionální změny a tech. pokrok, nKritika neoklasické ekonomie a jejího ignorování úlohy institucí, nZákladem jsou instituce - společenské uspořádání, pravidlo, které reguluje vztahy mezi jednotlivci i mezi společenskými skupinami, nPožadují integraci ekonomie a ostatních společenských věd, která by umožnila interdisciplinární přístup ke zkoumané ekonomické problematice nT. Veblen, J. Commons, J. K. Galbraith. Veblen – americký profesor, soustředil se na analýzu americké společnosti 19. a 20. století a na konflikty mezi jejími institucemi Galbraith – americký prof. Ekonomie na Harvardu, vytvořil koncepci vyvažující síly, která umožňuje obnovit tržní rovnováhu i v podmínkách existence monopolu a oligopolu Teorie plánování nTeorie plánování je známa ve dvou formách: n1. Národohospodářské (centrální) plánování üje nejradikálnější formou intervencionismu. üje podmíněno splněním dvou podmínek: Øpřevzetím veškeré moci dělnickou třídou, Øexistencí společenského vlastnictví. üjednotlivé funkce trhu jsou nahrazeny všemocnou centrální rozhodovací autoritou, která určuje CO, JAK, ZA KOLIK, KDE a PRO KOHO se bude vyrábět a také KDO bude vyrábět. n2. Ekonomické plánování üvláda či pověřená státní instituce rozhoduje o objemech a struktuře výroby a o alokaci výrobních faktorů. üMůžeme ho rozčlenit do dvou skupin: ØImperativní plánování ØIndikativní plánování ü n 14 Imperativní plánování -Je založeno na tvorbě makorek. Centrálního plánu v ekonomice, kde převládá veřejný sektor - vláda přejímá kontrolu nad výstupy, cenami i mzdami - soukromé vlastnictví je zachováno Indikativní plánování -Představuje ex-ante koordinaci činností vládních institucí zabývajících se HP, jež je podřízena střednědobému nebo dlouhodobému záměru - vláda vytyčuje postupnost cílů, kterých chce dosáhnout a stimuluje či jinak ovlivňuje ekonomické subjekty pro jejich splnění Keynesiánství üUčení J. M. Keynese je považováno za skutečný zrod moderní hospodářské politiky. üKeynes odmítl Sayův zákon a zpracoval teorii efektivní poptávky (Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, 1936) → odmítl kvantitativní teorii peněz a nahradil ji teorii preference likvidity. üVychází z předpokladu, že především v krátkém časovém období se ekonomická rovnováha realizuje při neúplném využití disponibilních zdrojů. Proto by měl stát intervenovat a ovlivňovat výši agregátní poptávky tak, aby bylo zabezpečeno maximální využití všech výrobních faktorů. üZákladním nástrojem státní intervence je fiskální politika, která pro stimulaci agregátní poptávky využívá jak příjmovou, tak i výdajovou stránku státního rozpočtu. ü 15 Keynesiánství nKeynesiánství je považováno za „revoluci“ především z těchto důvodů: n übyla zpochybněna nutnost každoročně vyrovnaného státního rozpočtu, protože rozpočtový deficit může být nástrojem k dosažení a udržení plné zaměstnanosti, n üplná zaměstnanost byla povýšena nad zdravé finance n üemise peněz se stala zdrojem levného úvěru, který podněcuje investování. 16 Neoklasická syntéza üVznikla propojením keynesiánství a neoklasicismu ühospodářská politika této teorie se opírala především o Phillipsovu křivku. ükeynesiánský ideál plné zaměstnanosti byl zde nahrazen zaměnitelností mezi inflací a nezaměstnaností. Přitom zastánci neoklasické syntézy věřili, že stát může ovlivňováním agregátní poptávky zvolit „optimální” kombinaci nezaměstnanosti a inflace. üP. A. Samuelson, J. R. Hicks. n 17 Monetarismus ü70. léta 20. století üMonetaristé byli tvrdými odpůrci keynesiánství üklade důraz na automatické tržní mechanismy, které jsou samy schopny udržovat ekonomiku ve stavu optimálního využívání zdrojů. üHospodářská politika v tomto pojetí má mít povahu stálých pravidel, která vytvoří stabilní rámec pro působení tržních sil, přičemž by měla být garantována: Øsvoboda vlastnických práv, Øtvorba konkurenčního prostředí. üZa myšlenkového „otce” této koncepce je považován M. Friedman. üZákladním doporučením monetaristů pro hospodářskou politiku je pravidlo stálého tempa růstu peněžní zásoby. 18 n n nMonetaristé se zasazují o: nsnižování daňového zatížení ekonomických subjektů, což vede ke stimulaci podnikatelské aktivity, nglobální snižování podílu státního rozpočtu na HDP, nvyrovnanost státního rozpočtu. n nTím je pozornost tvůrců hospodářské politiky obrácena opět ke stimulaci agregátní nabídky formou podpory soukromého sektoru. n 19 Ordoliberalismus n ü30. léta 20. století – univerzita ve Freiburgu üDefinuje hospodářský řád jako jednotu dvou principů, které určují jeho charakter a způsob fungování - princip konstruující a regulující, přičemž princip konstruující jednoznačně dominuje. üZákladem teorie ordoliberalismu je plánování; realizace plánů však závisí na formách hospodaření: Øforma centrálně plánovaného hospodářství, kdy každodenní hospodářský život rodiny, obce, resp. státu je řízen jediným „plánovačem”, Øforma tržního hospodářství, kdy domácnosti a podniky také sestavují své plány samostatně, koordinaci plánů však obstarává trh. üOrdoliberálové (W. Eucken) členili hospodářskou politiku na: Øhospodářskou politiku řádu, Øhospodářskou politiku procesu. üOrdoliberální HP se orientuje na koncepci soutěžního tržního řádu 20 Škola ekonomie strany nabídky ü70 léta 20. století (USA) üVychází z klasiků a soustředí se na nabídkovou stranu ekonomiky üHlavním představitelem je A. Laffer üVeškeré ekonomické problémy jsou důsledkem ochabnutí motivací na straně nabídky v důsledku nadměrného zdanění. üByli zastánci optimistického předpokladu, že poklesnou-li daně, zvýší se příjmy státního rozpočtu z důvodu vyšší ekonomické aktivity subjektů. 21 Škola veřejné volby n n üvychází ze skutečnosti, že lidé se chovají racionálně nejen v oblasti ekonomie, ale i v oblasti politiky. üZ toho vyplývá, že politici, ale i byrokracie prosazují hlavně taková opatření, která umožní jejich vlastní zvýraznění a posílí jejich vlastní význam, a tudíž nesledují obecné blaho, jak se po léta tradovalo. ü Hlavním představitelem této školy je J. M. Buchanan. üJejí význam pro hospodářskou politiku spočívá hlavně v posílení argumentace proti narůstání intervencionismu. üDoporučuje omezení moci státních úředníků legislativní cestou – vláda má být malá a její pravomoci ústavně vymezeny 22 Nová institucionální ekonomie ü80. léta 20. století üJe návratem k institucionalismu v nové podobě. üNa rozdíl od klasického institucionalismu usiluje o spojení neoklasické mikroekonomie založené na racionálním chování člověka s historicky se měnící strukturou institucí chápaných jako pravidla chování. üJejí důležitou součástí je teorie vlastnických práv. üHlavními představiteli jsou R. Coase a D. North ANd9GcShEUIcgVNLxIvHHZgsC3psehxsXkpz_aYa78ANa9fFA2rBkMtt ANd9GcSQzEtgPBUTOxOodGsrTKYRVsKkn22PSXWM-NSoNSr_mpcA3TXNtQ 23 Nová klasická makroekonomie n n ü70. léta 20. století üteorie racionálních očekávání üV mnohém se shoduje s monetaristy, ti ale používaly očekávání adaptivní. üZákladem této teorie je představa, že v ekonomice jednají jednotlivci, kteří racionálně sledují své vlastní zájmy a vystupují na trzích, které se rychle přizpůsobují měnícím se podmínkám. üStátní zásahy do ekonomiky se proto míjejí svým účinkem; to znamená, že hospodářská politika je neúčinná, je-li očekávaná. üNeočekávaná hospodářská politika je ale nežádoucí, protože ekonomiku pouze „rozkmitá”. üJestliže vláda chce napomoci dobrému chodu ekonomiky, měla by se omezit pouze na uplatňování jednoduchých, veřejnosti známých a dlouhodobě platných pravidel. üR. Lucas, Jr. 24 Nová keynesiánská makroekonomie n n ü70. léta 20. století üneklasická teorie racionálních očekávání üOd nové klasické makroekonomie se však liší tím, že uvažuje se strnulostí mezd a cen. Příčiny těchto strnulostí jsou institucionální povahy. üOčekávaná hospodářská politika je účinná, avšak v malém rozsahu. üD. Romer 25 üřeší přechod centrálně plánovaných ekonomik na tržní. üÚspěšná transformace musí sestávat z těchto kroků: Øprivatizace, Øliberalizace cen, Øliberalizace zahraničního obchodu, Øzměn ve fiskální a monetární politice státu a v úsilí o stabilizaci ekonomiky. üTransformační procesy mohou být prováděny šokovou terapií nebo gradualisticky, přičemž oba způsoby se od sebe liší rychlostí; zatímco šokový způsob transformace má velmi rychlý a radikální průběh, gradualistická metoda spočívá v pozvolné a následné přeměně plánované ekonomiky v tržní. 26 Teorie transformace üpředstavují soubor názorů, které orientují aktéry hospodářské politiky při výběru cílů a nástrojů. ü üExistují tři základní typy hospodářsko-politických koncepcí: Øliberální, Øintervencionistická, Ømarxistická. Hospodářsko-politické koncepce 27 üVychází z přesvědčení, že všechny hlavní ekonomické otázky (co, jak a pro koho vyrábět) jsou řešeny prostřednictvím tržního mechanismu. Z üzásahy státu jsou tedy chápány jako zcela nepatřičné a rušivé. üumožňuje realizaci tržně cenového koordinačního systému; ekonomická role státu je zredukována na: Ø vnitřní a vnější zabezpečení (armáda a policie), Ø ochranu vlastnických práv, Ø ochranu rámcových podmínek nutných pro správné fungování trhu. 28 Liberální hospodářsko-politická koncepce üZ liberální hospodářsko-politické koncepce vychází konzervativní praktická hospodářská politika (např. monetarismus). üKonzervativní praktickou hospodářskou politiku můžeme stručně popsat takto: Øhlavní prioritou mezi cíli hospodářské politiky je snaha o udržení stabilní cenové hladiny a udržení vnější rovnováhy, Øhlavními nástroji jsou monetární politika a její nástroje, Øpraktická hospodářská politika je orientována na střednědobý až dlouhodobý časový horizont, Øhlavním úkolem praktické hospodářské politiky je formulace a úsilí o dodržování relativně stabilních pravidel. 29 Liberální hospodářsko-politická koncepce üpředpokládá, že existuje mnoho oblastí, kde tržní mechanismus selhává; k tomu, aby mohl spolehlivě fungovat, je zapotřebí mnohem více státních zásahů, než jsou ochotni připustit liberálové. ü üStát by měl v duchu této koncepce zasahovat tehdy, jedná-li se o: Ø externality; Ø veřejné statky; Ø udržení konkurence na jednotlivých trzích; Ø životní rizika; Ø přerozdělování důchodů a majetků; Ø o existenci nerovnovážných stavů. 30 Intervencionistická hospodářsko-politická koncepce üv podobě praktické hospodářské politiky projevovala od 30. let 20. století a čerpala převážně z Keynesovy makroekonomické teorie. ü üHlavní rysy této hospodářské koncepce je možno shrnout takto: Øprioritu mezi cíly má plná (vysoká) zaměstnanost; tento cíl byl později rozšířen o politiku, podporující hospodářský růst; Øhlavním nástrojem je regulování celkové poptávky ; Øprostřednictvím státních výdajů a daní, často i za cenu rozpočtového deficitu; dochází k růstu veřejného sektoru, podíl státu na HDP se zvyšuje; Ønástroje fiskální politiky jsou upřednostňovány před nástroji monetárními; Øpraktická hospodářská politika je orientována na krátkodobý časový horizont; snaží se minimalizovat cyklické výkyvy ekonomiky, dochází k růstu inflace a k vnější nerovnováze. 31 Intervencionistická hospodářsko-politická koncepce üpovažuje selhání tržního mechanismu při řešení ekonomických i sociálních problémů v ekonomice za totální, ükoordinaci aktivit ekonomických subjektů jeho prostřednictvím zcela odmítá. üSignály trhu jsou při realizaci této koncepce nahrazeny příkazovým systémem, čímž je úplně potlačena svoboda všech hospodářských subjektů. üPříkazová ekonomika proto deformuje hospodářskou politiku na pouhé sestavení plánu a jeho plnění, a ve své podstatě potlačuje jakoukoliv svobodu a podnikavost v jednání ekonomických subjektů. 32 Marxistická hospodářsko-politická koncepce übyla uplatněna v centrálně plánovaných ekonomikách. üK základním systémotvorným prvkům centrálně plánovaných ekonomik patří: Øcentrální bilančně ukazatelový plán, rozepisovaný prostřednictvím plánových ukazatelů na jednotlivé podniky; Øtvorba mezd a zisků není vázána na tržby za prodej zboží a služeb a na míru zhodnocení disponibilního kapitálu, ale na plnění ukazatelů státního plánu; Øpevné (plánované) ceny jsou dány „centrem“ na všech „trzích“, Øexistuje izolace vnitřních „trhů“ od světových (tzv. autarkie centrálně plánovaných ekonomik). 33 Marxistická hospodářsko-politická koncepce Vybrané hospodářsko-politické koncepce Keynesiánství Monetarismus Ordoliberalismus Centrálně plánované hospodářství Koncepce intervencionistická liberální liberální marxistická Důvod vzniku Světová hospodářská krize vládní selhání - meze ntervencionismu kolaps řízeného hospodářství Říjnová revoluce v Rusku Teoretické závěry omezenost agregátní poptávky význam měnové rovnováhy řád ekonomické soutěže totální selhání tržního mechanismu Role státu prvořadá co nejmenší významná zejména v legislativě maximální Časový horizont Krátkodobý dlouhodobý spíše dlouhodobý krátkodobý Cíle HP plná zaměstnanost, plynulý růst měnová stabilita soutěživost, konsensus HP de facto neexistuje, vše je podřízeno centrálnímu plánu Nástroje HP fiskální monetární systémotvorné centrální plán 34 Pramen: Němcová, I. a Žák, M. (1997), vlastní úprava Děkuji za pozornost a přeji hezký den ☺