Hospodářská a měnová unie A co na to „odborník“?  V Římských smlouvách není zmínka o jednotné měně  Spolupráce v oblasti Brettonwoodského měnového systému (vazba dolaru na zlato)  První snahy o měnovou integraci v 60.letech (např. Komise, Jean Monnet) – nepříliš úspěšné  1964 –Výbor guvernérů centrálních bank (pouze konzultativní charakter)  1970 –Wernerova zpráva (vytvoření HMU nejdříve v roce 1980)  70.léta – krach Brettonwoodského měnového systému a návrat k pružným kurzům  1979 – realizace Evropského měnového systému – EMS (ochrana proti kolísání dolaru a cíl měnové stability)  EMS se skládal: 1. Mechanismus směnných kurzů (stanovení mřížky a pohybu kurzů v určitém povoleném rozmezí) 2. Evropská měnová jednotka (ECU) – využívána jako rezervní a zúčtovací jednotka, tzv. košová měna 3. Úvěrový mechanismus – možnost vypůjčit si prostředky k devizovým intervencím  Vznik Evropského měnového fondu  1988 – Delorsova zpráva – mimo jiné stanovení podmínek pro fungování měnové unie (úplná konvertibilita měn, neodvolatelná fixace měnových kurzů, úplná liberalizace pohybu kapitálu)  1991 – Maastrichtská smlouva a změny zakládacích smluv, které nyní obsahují pasáže věnované měnové unii  +stanovení etap vytváření HMU  +stanovení kritérií pro vstup (tzv. konvergenční kritéria)  +vytvoření Kohezního fondu  rozpočtový deficit nesmí překročit 3 % HDP.  celkový vnitřní dluh nesmí překročit 60 % HDP (ale výjimky).  míra inflace, která je blízká míře inflace tří členských států, jež v této oblasti dosáhly nejlepších výsledků, tzn. neměla by se odchylovat v jednotlivých zemích o více jak 1,5 procentního bodu od 3 zemí s nejnižší inflací.  stabilitu v dlouhodobých nominálních úrokových sazbách, tzn. do 2 procentních bodů od průměru 3 zemí s nejnižšími mírou inflace.  členská země alespoň po dobu posledních dvou let udržovala stanovené rozpětí své měny v ERM II.  Pro stabilitu eurozóny je však důležité naplnit konvergenční kritéria nejen před vstupem, ale i po vstupu  Přijat 1997  Týká se fiskálních kritérií  Země, která poruší tato pravidla, je s ní zahájena procedura nadměrného schodku (hrozí ji pokuta)  2002 ale politická roztržka (Komise navrhla penalizovat Německo a Francii za nadměrné deficity)=>2005 reforma 1990 - 1994: zakončeno budování jednotného vnitřního trhu, odstraněny poslední překážky pohybu volného kapitálu. 1994 - léta 1998-1999: Založení Evropského měnového institutu, nutnost užší spolupráce mezi centrálními bankami 1. leden 1999: Založen Evropský systém centrálních bank, Evropská centrální banka a začal proces nahrazování národních měn společnou měnou euro (bezhotovostně). Od 2002 euro i v hotovostní podobě  vznikl k 1.1. 1994 jako přechodná instituce  monitoroval fungování ERM,  připravoval nástroje a opatření k zahájení posledního stádia přechodu k měnové unii,  v případě ohrožení měnové stability dával doporučení vládám členských zemí, Radě ministrů a centrálním bankám  tvořen z ECB banky a jednotlivých národních centrálních bank všech 27 členských zemí EU  Ty centrální banky, jejichž země nezavedly zatím euro se nepodílí na plnění základních činností Hospodářské a měnové unie, jako je provádění měnové politiky eurozóny, podílejí se však na politice, zaměřené na stabilitu cen (tj. účastní se platebního systémuTARGET či podpory při sběru statistických údajů  Hlavní cíl (článek 127 SFEU): „udržovat cenovou stabilitu“  Aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky Unie se záměrem přispět k dosažení ostatních cílů Unie.“ Náplň činnosti ESCB  definovat a realizovat měnovou politiku Unie,  provádět devizové operace ,  držet a spravovat příslušnou část měnových rezerv členských zemí,  podporovat hladké a bezporuchové fungování platebních systémů,  podporovat bankovní dohled v členských zemích.  skládá z ECB a 19 národních centrálních bank zemí, které již euro přijaly 1999 – 11 zemí (bez UK, Dánska, Řecka a Švédska) 2001 – 12 zemí (+Řecko) 2007 – 13 zemí (+Slovinsko) 2008 – 15 zemí (+Kypr, Malta) 2009 – Slovensko 2011 – Estonsko 2014 – Lotyšsko 2015 – Litva  Vznikla k 1. červnu 1998  sídlem je Frankfurt nad Mohanem  Má právní subjektivitu (jako jediná z velkých institucí)  Nezávislý orgán  zajišťuje plnění úkolů ESCB, a to vlastní činností nebo prostřednictvím národních centrálních bank  Výkonná rada (Executive Board) je tvořena prezidentem ECB, jedním viceprezidentem a čtyřmi dalšími členy (ředitelé), kteří jsou vybírání z okruhu všeobecně renomovaných a uznávaných osobností bankovního světa.  Rada guvernérů (Governing Council), která je složená z členůVýkonné rady ECB a z guvernérů národních centrálních bank zemí zapojených do eurozóny, což odráží respektování národního rozměru společné měnové politiky. Předsedá ji prezident ECB.  Generální rada Wim Duisenberg – první prezident (1998-2003) Jean-ClaudeTrichet prezident ECB 2003-2011  Mario Draghi, od 1.11.2011 do roku 2019  Christine Lagarde, od 1.11.2019  Výlučné právo k povolení jejich vydávání má ECB  Vydávají je ECB a národní centrální banky  Nominální hodnota – 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500  Motivy architektonických slohů  Motivy oken a bran (duch evropské otevřenosti a spolupráce)  Motivy mostů (spolupráce evropských národů a spolupráce Evropy se zbytkem světa)  Vydávají je členské státy  Emisi musí schválit ECB  Každá euromince má stejný rub (mapa Evropy)  Každý členský stát si ale může vymyslet vlastní design líce (viz obrázek)  Eurozóna (19 zemí)  Země na základě dohod: Monako, San Marino,Vatikán  Jednostranné přijetí eura: Andorra, Kosovo, Černá Hora