Souhrn všech opatření státu, které jsou realizovány k podpoře
hospodářského rozvoje a dosažení dlouhodobých hospodářských
cílů.
Hlavní (obecný) cíl:
maximalizace společenského blahobytu
Praktické cíle:
 trvalý a přiměřený hospodářský růst
 vysoký stupeň zaměstnanosti
 cenová stabilita
 vnější hospodářská rovnováha
V oblasti hospodářské politiky je dle článku 3 SEU cílem:
 vyvážený a trvale udržitelný rozvoj Evropy
 cenová stabilita+společná měna euro
 vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství
směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku
 hospodářská, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi
ČS,
 vysoké úrovně ochrany a zlepšování kvality životního
prostředí,
 mezinárodní vztahy se třetími zeměmi
 Zásada svěření pravomocí Unii
 Výkon se pak řídí zásadou subsidiarity a
proporcionality (definice)
 Nové systematické vymezení pravomocí
Unie: (i) výlučné; (ii) sdílené; (iii)
koordinované
 Instituce EU a jejich pravomoce?
 Supranacionální (nadstátní integrace)?
 Kde je ukotveno přenesení pravomocí?
 Mezinárodní smlouvou mohou být některé
pravomoci orgánů ČR přeneseny na
mezinárodní organizaci nebo instituci
 K ratifikaci mez. Smlouvy je třeba souhlasu
Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k
ratifikaci je třeba souhlasu v referendu
 =>tzv. euronovela Ústavy ČR
 Vychází se z toho, že pouze ČS mají originální právní
subjektivitu, zatímco mez. organizace ji mají odvozenou
a jsou v podstatě vázány na existenci ČS
 Supranacionální integrace (pravomoci pravomocí –
nositeli jsou ČS ,které mohou určovat, rozšiřovat či
zužovat pravomoci EU – viz čl. 48 SEU)
 Právní subjektivita dle článku 47 SEU
Pouze Unie vytváří a přijímá právně závazné akty v
oblastech, kde mají pravomoc a členské státy tak
mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií
zmocněny nebo provádějí-li akty Unie.
1.Celní unie
2. Stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro
fungování JVT
3. Měnová politika pro členské země, jejichž měnou je euro
4.Zachování biologických mořských zdrojů v rámci spol.
rybářské politiky
5. Společná obchodní politika
Právně závazné akty mohou přijímat jednak orgány Unie,
jednak členské země – princip komplementarity).
 Vnitřní trh;
 Sociální politika;
 Hospodářská, sociální a územní soudržnost;
 Zemědělství a rybolov (vyjma zachování biologických mořských zdrojů);
 Životní prostředí;
 Ochrana spotřebitele;
 Doprava;
 Transevropské sítě;
 Energetika;
 Prostor svobody, bezpečnosti a práva;
 Otázky veřejného zdraví.
 V oblastech s paralelní pravomocí může Unie i členské státy
vydávat předpisy současně, aniž by výkon pravomoci Unie
vedl ke znemožnění výkonu pravomoci členského státu.
Tento princip se uplatňuje ve vztahu k oblastem, kde se
činnost EU a členských států vzájemně nevylučuje, ale spíše
přispívá k dosažení stanovených cílů
 Dojde-li však přeci jen ke konfliktu, pak v souladu se zásadou
přednosti práva EU platí úprava obsažená v aktu Unie
 Orgány EU musí respektovat princip subsidiarity a
proporcionality
 Smlouvy umožňují EU v dané oblasti rozsáhle
harmonizovat národní předpisy (zpravidla pomocí
směrnic) a EU se rozhodne této pravomoci využít,
nezbývá členskému státu takřka žádná pravomoc. Pokud
však EU bude považovat v určitých záležitostech za
dostatečné provedení minimální harmonizace, nebo se
unijní úpravě určitých otázek vyhne úplně, má členský
stát poměrně rozsáhlý prostor pro vlastní legislativní
činnost
 Rozdíl mezi směrnicí a nařízením?
Unie provádí činnosti, jimiž podporuje,
koordinuje nebo doplňuje činnosti členských
států.
 Ochrana a zlepšování lidského zdraví;
 Průmysl;
 Kultura;
 Cestovní ruch;
 Všeobecné vzdělávání;
 Civilní obrana;
 Správní spolupráce.
• 1988 – Delorsova zpráva – mimo jiné stanovení podmínek pro
fungování měnové unie (úplná konvertibilita měn, neodvolatelná fixace
měnových kurzů, úplná liberalizace pohybu kapitálu)
• 1991 – Maastrichtská smlouva a změny zakládacích smluv, které nyní
obsahují pasáže věnované měnové unii
+ stanovení etap vytváření
+ stanovení kritérií pro vstup (tzv. konvergenční kritéria)
+ vytvoření Fondu soudržnosti
• Přijetí eura ano či ne?
• Vyvstává mnoho otázek typu:
1. Proč vůbec máme euro přijmout?
2. Pokud zavést, tak kdy?
3. Jaké má jednotná měna ekonomické výhody/nevýhody?
4. Nedojde ke zvýšení cen v ČR po zavedení eura?
5. Budeme mít stejné mzdy/platy jako v Německu nebo Rakousku?
• Přijetí eura je politickým rozhodnutím, avšak rozhodují zejména
ekonomické faktory v podobě teorie optimální měnové oblasti
• Konvergenční vs. Kodaňská kritéria
• Sledují se tyto dvě oblasti:
zadlužení (krátkodobé a dlouhodobé)
vývoj měnových ukazatelů (inflace, úrok. sazby, kurz)
• rozpočtový deficit nesmí překročit 3 % HDP.
• celkový dluh nesmí překročit 60 % HDP (ale výjimky).
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
• míra inflace, která je blízká míře inflace tří členských států, jež v této oblasti dosáhly
nejlepších výsledků, tzn. neměla by se odchylovat v jednotlivých zemích o více jak 1,5
procentního bodu od 3 zemí s nejnižší inflací.
• stabilitu v dlouhodobých nominálních úrokových sazbách, tzn. do 2 procentních bodů od
průměru 3 zemí s nejnižšími mírou inflace.
• členská země alespoň po dobu posledních dvou let udržovala stanovené rozpětí své
měny v ERM II.
• rozpočtový deficit nesmí překročit 3 % HDP, ledaže by
a) buď poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě,
b) nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a zároveň poměr zůstal blízko k
referenční hodnotě
• celkový dluh nesmí překročit 60 % HDP, ledaže
a) poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě.
2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
hodnota
kritéria
-3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0 -3,0
ČR -2,9 -4,0 -1,3 -1,9 -0,6 0,7 1,1 1,3 1,6 ?
2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
hodnota
kritéria
60,0 60,0 60,0 60,0 60,0 60,0 60,0 60,0 60,0 60,0
ČR 41,0 44,7 45,2 42,2 40,0 36,8 34,7 33,1 32,1 ?
• míra inflace, která je blízká míře inflace tří členských států, jež v této oblasti
dosáhly nejlepších výsledků, tzn. neměla by se odchylovat v jednotlivých
zemích o více jak 1,5 procentního bodu od 3 zemí s nejnižší inflací.
• Nejnižší míra inflace ≠ nejlepší výsledek
• Co když bude v dané zemi deflace?
• Tzv. mimořádné hodnoty – a) daná hodnota je výrazně nižší než v ostatních
zemích a b) cenový vývoj je významně ovlivněn mimořádnými faktory (např.
ekonomickým vývojem, změnou světových cen důležitých komodit)
• Pokud je dosažena v nějaké zemi mimořádná hodnota, která by mohla zkreslit
kritérium, potom se hodnota pro danou zemi nezapočítává
2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
průměr 3 zemí 1,6 1,6 0,3 -0,2 -0,9 -0,8 0,9 1,1 1,3 1,5
hodnota
kritéria 3,1 3,1 1,8 1,3 0,6 0,7 2,4 2,6 2,8 ?
ČR 2,1 3,5 1,4 0,4 0,3 0,6 2,4 2,3 1,9 ?
• Požaduje stabilitu v dlouhodobých nominálních úrokových sazbách
• průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekročí o více než
dva procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti
cenové stability nejlepších výsledků
• Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo
srovnatelných cenných papírů,
2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
průměr 3 zemí 3,3 3,1 4,4 1,8 1,8 2,1 2,8 3,4 1,7 3,6
hodnota kritéria 5,3 5,1 6,4 3,8 3,8 4,1 4,8 5,4 3,7 5,6
ČR 3,7 2,8 2,1 1,6 0,5 0,4 0,9 1,5 2,0 2,3
• členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační
rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů, aniž by byl směnný kurz vystaven
silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu
devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči euru.
• Vedle účasti v ERM II a vývoje nominálních směnných kurzů vůči euru během
referenčního období se také v krátkosti posuzují ukazatele svědčící o udržitelnosti
stávající úrovně kurzu (podle vývoje reálných efektivních kurzů a také běžného,
kapitálového a finančního účtu platební bilance).
• Hodnotí se také vývoj hrubého zahraničního dluhu a čisté investiční pozice země vůči
zahraničí za delší období