Seminář – Dědické právo Dědické právo (§ 1475 a následující) — Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. —Dědickým právem je nazýván souhrn právních norem upravujících přechod majetkových práv a povinností zemřelé fyzické osoby (zůstavitele) na jiné subjekty na základě dědické posloupnosti. —Dědickým právem v subjektivním smyslu rozumíme oprávnění určitého subjektu stát se dědicem po zemřelé fyzické osobě. — Dědění —Dědění je jediným způsobem přechodu majetku pro případ smrti, dochází k přechodu majetku zemřelé osoby (zůstavitele) na právní nástupce (dědice), a to již okamžikem smrti. —Jedná se o majetkové právo absolutní povahy, které působí proti všem. —Povinnost ostatních subjektů spočívá v nezasahování do subjektivního dědického práva. —Dědická způsobilost (§ 1476) —Komu náleží dědické právo, je dědic. Dědici mohou být určeni ■ dědickou smlouvou, ■ ze zákona, ■ ze závěti zůstavitele, ■ popřípadě kombinací těchto skutečností. — — PŘEDPOKLADY DĚDĚNÍ — —Předpoklady dědění jsou —smrt fyzické osoby - zůstavitele, —existence pozůstalosti, —způsobilý dědic (způsobilí dědicové), —vůle dědice k dědění —právní důvod dědění – dědický titul. — — Dědická nezpůsobilost (§ 1481 a následující) — Z dědického práva je vyloučen: —Ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předkovi, potomkovi nebo manželovi. —Ten, kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli. —Jako zákonný dědic manžel, který se dopustil vůči zůstaviteli činu naplňujícího znaky domácího násilí. —V případě dědění ze zákona rodič, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji zneužíval nebo její výkon zanedbával. Vydědění §( 1646 a následující) —Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který —a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život. Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen. —Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického. VŮLE DĚDICE DĚDIT — Občanský zákoník respektuje vůli potencionálního dědice nedědit. —Učinit tak může jednak ještě za života zůstavitele formou zřeknutí se dědického práva a jednak až po jeho smrti ve formě odmítnutí nebo vzdání se dědictví. — Zřeknutí se dědického práva (§ 1484). —Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem; není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. —Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl; kdo se však zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti. Odmítnutí dědictví (§1485 a násl.) —Dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout; smluvní dědic však jen, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno. Odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. —Zmocněnec může za dědice prohlásit, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, nebo že dědictví přijímá, jen je-li k tomu podle plné moci výslovně oprávněn. Vzdání se dědictví (§ 1490 ) —Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch jiného dědice. —Vzdá-li se dědictví nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Jestliže se vzdá dědictví ten, který byl obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, nezbavuje se tím povinnosti splnit. — DĚDICKÉ TITULY —POŘÍZENÍ PRO PŘÍPAD SMRTI —Dědická smlouva ( § 1582 a násl.) —Dovětek (§ 1498) —Závěť (§ 1494 a násl.) —Zrušení závěti § 1575 a násl.) — ZÁKONNÁ POSLOUPNOST (§ 1633) —(dědění ze zákona) — Dědická smlouva § 1582 a násl. — Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. —Dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny. — Závěť (§ 1494 a násl.) —Závěť je odvolatelný projev vůle. —Co do právní síly má závěť přednost před děděním ze zákona. — Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celé své pozůstalosti, nedojde k dědění ze zákona. —Může nastat i situace, kdy zůstavitel pořídí závěť pouze o části své pozůstalosti a v tomto případě dojde z části k dědění podle závěti a z části k dědění podle zákona. — Dědění ze zákona (§ 1633 a násl.) —Kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů. —Odúmrť —6 tříd dědiců — Třídy dědiců —První třída dědiců —V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. —Druhá třída dědiců —(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. — Třídy dědiců —Třetí třída dědiců —(1) Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. —Čtvrtá třída dědiců —Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele. — Třídy dědiců —Pátá třída dědiců —(1) Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá. —Šestá třída dědiců —(1) Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem. — Odkaz (§ 1594 a násl.) —Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkazovníkem může být jen osoba způsobilá dědit. Povolá-li zůstavitel dědice s určením, že ten určitou věc dědit nemá, považuje se to za zřízení odkazu zákonným dědicům.