PROCES TVORBY HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY
Teorie hospodářské politiky
Prezentace č. 6

Obsah prezentace
2
1.Vymezení pojmu
2.Metody ovlivňování realizace hospodářské politiky
3.Konsensus a možnosti jeho dosahování
4.Proces vyjednávání
5.Kompromis
6.Náklady dosažení konsensu (kompromisu)
•

Proces tvorby hospodářské politiky
3
•Za tvorbu hospodářské politiky v podmínkách parlamentní demokracie odpovídá parlament a vláda,
ale  skutečnými tvůrci jsou politické strany.
•Vliv mají také různé zájmové svazy a skupiny, lobby a neziskové organizace.
•Nejčastěji užívané metody ovlivňování realizace hospodářské politiky:
Øneformální, neinstitucionalizované ovlivňování (osobní kontakty),
Øformální, institucionalizované ovlivňování (představitelé zájmové organizace jsou členy určité
politické strany),
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

Konsensus
4
•Základním předpokladem pro přijetí jakéhokoliv rozhodnutí pro tvorbu hospodářské politiky je shoda
(konsensus) aktérů HP.
•Konsensus je možno použít, jestliže:
Øje dostatek času na rozhodování,
Øpro úspěšný výsledek je nutná podpora všech zúčastněných stran.
•Při dosahování konsensu je třeba:
Øsprávně identifikovat rozhodnutí, které je potřeba přijmout, nebo problém, který je potřeba
vyřešit
Øjasně identifikovat svůj postoj k řešení problému
•dobře vysvětlit svůj názor tak, aby ostatní účastníci mohli pochopit pohnutky, které k tomuto
názoru vedou
•pozorně naslouchat názorům a pocitům ostatních
•být připraven upravit svůj postoj na základě informací a porozumění argumentům
•vyhnout se výsledku vítěz-poražený, odlišnost postojů má svou cenu
•změnit navrhované řešení tak, aby jej mohli ostatní podpořit, nepokoušet se měnit mysl
•uvědomit si, že dosažení konsensu je obtížné
•není možné, aby byl proces hledání konsensu narušován jedinou stranou, která je proti a zároveň
není schopná navrhnout alternativu, která může být ostatními akceptovaná
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

Konsensus
5
•Při dosahování konsensu je třeba:
Ødobře vysvětlit svůj názor tak, aby ostatní účastníci mohli pochopit pohnutky, které k tomuto
názoru vedou
Øpozorně naslouchat názorům a pocitům ostatních
Øbýt připraven upravit svůj postoj na základě informací a porozumění argumentům
Øvyhnout se výsledku vítěz-poražený, odlišnost postojů má svou cenu
Øzměnit navrhované řešení tak, aby jej mohli ostatní podpořit, nepokoušet se měnit mysl
Øuvědomit si, že dosažení konsensu je obtížné
Ønení možné, aby byl proces hledání konsensu narušován jedinou stranou, která je proti a zároveň
není schopná navrhnout alternativu, která může být ostatními akceptovaná
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

Proces vyjednávání
6
•Pro vyjednávání vždy platí, že jeho průběh a výsledky ovlivňují tři základní parametry – moc,
informace a čas.
•Výchozí pozice v procesu vyjednávání. Na počátku jednání mají vyjednávací strany určité postavení,
moc a váhu
•V průběhu jednání se tato pozice mění – může se měnit samotná moc a to i pod vlivem informací a
času, které mají vyjednávací strany k dispozici.
•Informace se týkají vlastních zájmů a cílů, jejich změn, jejich důležitosti a důsledků, které by
mohlo mít jejich prosazení nebo obětování.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

Proces vyjednávání
7
•Čas (časový termín), ve kterém by se mělo shody dosáhnout, je: dán objektivně zvenčí, nebo ho
mohou vyjednávací strany svým jednáním ovlivnit.
•Každá ze stran uplatňuje během vyjednávání svou strategii a taktiku a jednání končí v okamžiku,
kdy se podaří sladit zájmy jednajících stran.
•Zkoumání procesu vyjednávání, jeho vyhodnocování a hledání zákonitostí a metod je aktuálním
předmětem výzkumu řady společenských věd – teorie her pro potřeby psychologie, sociologie, business
science (joint venture nebo vyjednávání s odbory, teorie řízení a teorie veřejné volby pro potřeby
politické ekonomie a politologie)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

Kompromis
8
•Není-li možno dosáhnout konsensu, pak v procesu vyjednávání je jedinou metodou společné tvorby
záměrů hospodářské politiky uzavření kompromisu (druhé nejlepší řešení).
•Kompromis neznamená optimální způsob řešení sporů, neboť ve skutečnosti představuje ústupek nebo
nenaplnění očekávání žádné z vyjednávajících stran.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

Vytvoření konsensu (kompromisu)
9
•Vytvoření konsensu (kompromisu) v hospodářské politice závisí na těchto skutečnostech:
Øve společnosti musí existovat minimální míra pospolitosti
Øideologicky podmíněná rigidita hodnotových představ a zájmů činí tvorbu konsensu (kompromisu)
nemožnou,
Ømechanismus vyjednávání a dohody může fungovat jen tehdy, pokud daná společnost je přístupná
k diskusi a ke kompromisům,
Øve společnosti existují vedoucí osobnosti, které navrženou koncepci hospodářské politiky formulují
a prezentují,
Øinstitucionalizace procesů informací, komunikací, diskuse, vyjednávání, hlasování a koordinace
vytvoření konsensu resp. kompromisu výrazně napomáhají.
•
•
•
•
•
•

Náklady konsensu (kompromisu)
10
•S nákladovou analýzou souhlasu přišli v rámci rozvoje teorie veřejné volby představitelé tzv.
chicagské školy
•Náklady na dosažení konsensu (kompromisu) můžeme rozdělit na:
ØExterní
ØInterní (náklad souhlasu)
•Externí náklady
ØVznikají těm, kteří nejsou schopni samotné jednání ovlivnit
ØTyto náklady ponesou všichni, aniž by se účastnili hlasování
ØS rostoucím počtem hlasujících klesají
•Interní náklady
ØJsou to náklady spojené s realizací rozhodnutí ale také s vyjednáváním
ØS rostoucím počtem hlasujících rostou
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

Děkuji za pozornost a přeji hezký den
☺
11