Systém postpenitenciární péče v ČR. Je to specifická oblast soc. péče o člověka, který prošel trestním řízením nebo ochranným léčením a ochrannou výchovou. Je to určitá dílčí nabídka sociální služby, představující maximálně prevenci, tj. prevenci recidivy trestné činnosti. Její obsah je vždy určen sociální politikou státu, ve které se odráží i postoj k jedincům – snaha o integraci do společnosti. Podílí se na dosažení nápravy odsouzeného po propuštění z VTOS: ◦ pomoc při hledání pracovního zařazení ◦ pomoc při zprostředkování ubytování ◦ finanční podpora ◦ pomoc při začlenění se do společnosti ◦ sociálně výchovné a poradenské působení Subjekty kontinuální soc. péče: SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK – pracovník vězeňské služby -zpracovává sociální anamnézu pro účely resocializace SOCIÁLNÍ KURÁTOR pracovník okresního nebo obvodního úřadu, který poskytuje ranou sociální péči a pro dospělé pomoc jedincům ve fázi vyšetřování vazebního i nevazebního - zmírňuje sociální důsledky pobytu ve vazbě - spolupracuje se sociálním pracovníkem věznice - připravuje odsouzeného na život v extrémních podmínkách DALŠÍ SUBJEKTY STÁTNÍ - speciální školní zařízení - státní zdrav. instituce určené pro ochranné léčení -úřady práce, správy soc. zabezpečení - NESTÁTNÍ - církevní a charitativní sdružení (Červený kříž, Naděje, Armáda spásy, Azylové domy, Domy na půl cesty) Osobnost propuštěného z VTOS (výkon trestu odnětí svobody) Závisí na podmínkách do kterých se vrací: - na motivací k bezúhonnému životu , - na adaptační kapacitě osobnosti, - na event. poruchách osobnosti. V adaptační fázi dochází často k recidivě krim. chování. Je to způsobeno „šokem ze svobody“ Jako perspektivní se jeví : Ø mladí, Ø prvotrestaní, Ø bez poruch chování v anamnéze, ( záškoláctví, útěky, kontakt s policí) Ø po krátkodobém trestu ( nenastala prizonizace) Ø s bohatšími a nenarušenými vazbami ( dobré soc. zázemí) Ø s pevnými a kvalitními pracovními návyky ( setrvat bez absenci delší dobu v zaměstnání) Ø dobře motivovaní při současné absenci poruch osobnosti či psychopatologie obecně (alkohol, drogy, sex. deviace) Poruchy socializace, možnosti její nápravy ve VTOS Pojmy PROSOCIÁLNÍ chování – ztotožní se s obecně platnými normami. Pozitivní soc. chování. DISOCIÁLNÍ chování – rozchází se s normami následkem pokřivených hodnot a soc. vztahů. Je to chování nepřizpůsobivé, nepřiměřené, avšak bez výraznější agrese. ASOCIÁNÍ chování – je v rozporu se společenskou morálkou, nedosahuje ještě intenzity ničení hodnot, jedinec se vylučuje ze společnosti (záškoláctví, alkoholizmus, drogová závislost) často přerůstá v chování antisociální. ANTISOCIÁLNÍ chování – je nepřátelsky zaměřeno vůči okolí. Kriminální sklony v chování, přijímá kriminální normy a identifikuje se s kriminální populací. Pro korektivní socializaci ve VTOS je nutná penitenciární diagnostika, je nutné vědět o jakou osobnost odsouzeného jde : kriteriem typologie je orientace normativního systému osobnosti (vstupní vyšetření, průběžné a výstupní) Cíle terapeutických programů Stimulovat rozvoj sociálních dovedností nutných k reintegraci odsouzeného do společnosti. U prvotrestaných je možnost korektivní socializace dobrá u recidivistů téměř vyloučena. 1. sociálně psychologický výcvik Osvojení dovedností k hodnotnému interpersonálnímu styku, sebepoznání, rozvoj kooperativních dovedností, komunikačních – probíhá ve skupině. 2. psychologické poradenství Řešení obecných i konkrétních problému odsouzených zvláště v zaměstnání, partnerských vztazích, výchově dětí, vzdělávání. Cílem je stimulovat vývoj schopností klienta řešit problémy. 3. psychoterapie Aplikace psychoterapie v procesu korektivní socializace. 4. psychologická intervence v krizi Intenzivní krátkodobý terapeutický zákrok psychologa v akutní situaci (autoagrese, vzpoury, rukojmí). Zaměření psychologie, pedagogiky a sociální práce : Ø Øedukační (vzdělávací) Øvolnočasové (kroužky) Øpracovní Øtréninkové a psychoterapeutické techniky Økontakt s vnějším prostředím (extramurální)