FIRMA A VÝROBNÍ PROCES FIRMA • Převážná většina nabídky výrobků a služeb je tvořena firmami • Je chápána jako podnik ve smyslu mikroekonomické produkční jednotky • Nakupuje výrobní faktory (vstupy), které za určitých technologických podmínek mění na výrobky a služby (výstupy), a které následně prodává • Mezi příčiny existence firmy řadíme: a) výhody týmové práce a b) snížení nákladů spojených s uzavíráním kontraktů (transakční náklady – autor R. H. Coase) CÍLE FIRMY • Hlavním cílem firmy je maximalizace zisku ať už v krátkém či dlouhém období • Dilema manažer x vlastník • Alternativní cíle firmy – zvýšení tržního podílu firmy, zvýšení obratu, dlouhodobá stabilita, zlepšení pozice firmy ve společenském povědomí, environmentální cíle • Alternativní cíle firmy mohou, ale nemusí, být v souladu s maximalizací zisku a to zejména v krátkém období NEOKLASICKÁ TEORIE FIRMY • analýza chování firmy na trhu s důrazem na rozhodování o objemu a ceně produkce a volbě technologie • Omezení:  Tržní (výše poptávky po produkci dané firmy)  Ekonomické (na straně nákladů)  Technologické (omezený počet technologických postupů a přírodní podmínky) PRODUKČNÍ FUNKCE • označuje vztah mezi velikostí vstupů (výrobních faktorů) a velikostí výstupu, který firma produkuje • Za předpokladu racionálně jednajícího subjektu (firmy), vyjadřuje produkční funkce maximální objem výstupů, který lze s danými vstupy vytvořit • Předpokládá, že uvažované výrobní faktory jsou využívány co nejefektivněji • Může být vyjádřena naturálně (tabulkově), matematicky (funkce) nebo graficky PRODUKČNÍ FUNKCE  Tradičními vstupy ve výrobě jsou:  Práce  Půda  Kapitál  Q = f (K, L)  Pokud firma používá nejefektivnější dosažitelnou technologii, potom její výstup bude záviset především na: 1. množství používaných vstupů a 2. efektivnosti jejich užití. VOLBA TECHNOLOGIE • je důležitý časový horizont, ve kterém se firma pohybuje, podle A. Marshalla rozlišujeme období:  Velmi krátké  Krátké  Dlouhé KRÁTKÉ OBDOBÍ • Služby alespoň jednoho výrobního faktoru, který firma používá, jsou v důsledku předchozích rozhodnutí fixní • V případě dvou výrobních faktorů se za tento fixní vstup považuje zpravidla kapitál, práce je vstupem variabilním • Můžeme měnit pouze PRÁCI, kapitál zůstává nezměněn, proč? DLOUHÉ OBDOBÍ • V tomto období jsou všechny vstupy variabilní • Firma může dva námi uvažované vstupy navzájem nahrazovat neboli substituovat • Dlouhodobá produkční funkce zachycuje vztah mezi změnou objemu obou používaných vstupů a následnou změnou výstup • Základními vlastnostmi produkční funkce v dlouhém období tedy je: a) Substituce vstupů b) Výnosy z rozsahu vstupů VÝROBA V KRÁTKÉM OBDOBÍ • Předpoklad: používané množství kapitálu je konstantní (K1) a mění se množství používané práce (L) a výstup (Q) Q = f (K1, L) • Produkční funkce = celkový produkt TP (Q) • Křivka celkového produktu vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím fixního vstupu (za předpokladu neměnné technologie). • Dále používáme pojmy jako průměrný produkt (AP) a mezní produkt (MP) VÝROBA V KRÁTKÉM OBDOBÍ • Mezní produkt  dodatečný objem produkce, který firma získá v okamžiku, kdy si pronajme dodatečnou jednotku výrobního faktoru 𝑴𝑷 𝑳 = 𝜟𝑻𝑷 𝜟𝑳  Mezní produkt kapitálu v krátkém období není definován, protože objem kapitálu je konstantní • Průměrný produkt  představuje výstup na jednotku vstupu 𝑨𝑷 𝑳 = 𝑻𝑷 𝑳 𝑨𝑷 𝑲 = 𝑻𝑷 𝑲 VÝROBA V DLOUHÉM OBDOBÍ • Charakteristikou dlouhého období je , že firma může měnit množství všech vstupů, které používá ve výrobě (tedy práce – L a kapitálu – K) Q = f (K,L) • Grafickým znázorněním dlouhodobé produkční funkce je izokvantová mapa (izokvanta) • Izokvanta = křivka která je tvořena všemi kombinacemi vstupů vedoucími k tvorbě stejného výstupu, VLASTNOSTI IZOKVANT • V mapě izokvant jsou jednotlivé izokvanty seřazeny severovýchodním směrem, tzn. izokvanta bližší počátku představuje kombinace vstupů vedoucí k nižšímu výstupu než izokvanta vzdálenější od počátku. • Izokvanty jsou seřazeny z kardinálního hlediska. • Izokvanty se neprotínají. Kdyby se protínaly, byl by porušen předpoklad efektivnosti obsažený v produkční funkci, neboť by rozdílné výstupy mohly být vyrobeny stejnou kombinací vstupů. To by znamenalo, že firma používá výrobní faktory neefektivně. • Izokvanty jsou klesající a konvexní k počátku. MEZNÍ MÍRA TECHNICKÉ SUBSTITUCE (MRTS) • vyjadřuje míru, ve které firma může nahrazovat kapitál prací, aniž by se změnila velikost výstupu. 𝑴𝑹𝑻𝑺 = −𝚫𝑲 𝚫𝑳 • podél izokvanty mění firma vstupy tak, že snižuje množství kapitálu a zvětšuje množství práce, takže jde o mezní míru nahrazování kapitálu prací • Pokud existuje jedna výrobní technika, výrobní faktory jsou KOMPLEMENTY (obvyklé v krátkém období). • V dlouhém období lze vždy nalézt kombinace vstupů a ty jsou SUBSTITUTY. NÁKLADOVÉ OMEZENÍ • Problém, který nyní musí vyřešit, spočívá ve volbě takové kombinace výrobních faktorů, která jí umožní vyrobit daný výstup (Q1) s minimálními náklady, vzhledem k produkční funkci Q = f (K,L) • Celkové náklady firmy TC jsou závislé na objemu produkce a na cenách vstupů TC = w ∙ L + r ∙ K • Grafickým vyjádřením je pak izokosta = přímka obsahující všechny kombinace práce a kapitálu, které mohou být pořízeny za dané celkové náklady • Směrnicí izokosty je podíl 𝒘 𝒓 NÁKLADOVÉ OPTIMUM FIRMY • firma bude minimalizovat své náklady, jestliže bude mezní produkt z jedné Kč vynaložené na nákup vstupů u všech používaných vstupů stejný. • Pokud poslední peněžní jednotka vynaložená na pronájem jednotlivých vstupů přinese dané firmě stejný přírůstek produkce. • Graficky je nákladové optimum bodem dotyku izokvanty a izokosty, v němž jsou jejich směrnice stejné 𝑴𝑹𝑻𝑺 = 𝒘 𝒓 DLOUHODOBÁ STEZKA EXPANZE FIRMY (LEP) • Propojíme body OPTIMA a získáme DLOUHODOBOU STEZKU EXPANZE FIRMY (LEP) – NÁKLADOVOU KŘIVKU • LEP zachycuje všechny kombinace vstupů, které firmě umožní v dlouhém období minimalizovat náklady na různé objemy výstupu VÝNOSY Z ROZSAHU • vyjadřují vztah mezi změnami vstupů a změnou výstupu • Rozlišujeme:  Rostoucí výnosy z rozsahu (Zvýšení objemu každého z používaných vstupů o „t“ procent povede ke zvýšení výstupu o více než „t“ procent)  Konstantní výnosy z rozsahu (Růst objemu každého ze vstupů o „t“ procent způsobí růst výstupu rovněž o „t“ procent)  Klesající výnosy z rozsahu (růst každého ze vstupů o „t“ procent povede k růstu výstupu o méně než „t“ procent) Děkuji za pozornost a přeji hezký den ☺