CHARAKTERISTIKA SOCIÁLNÍHO SYSTÉMU PODNIKU PODNIK JAKO SOCIÁLNÍ SYSTÉM „Podnik chápeme jako organizovaný objekt (ale současně též subjekt), složený z lidí a věcí, jejichž cílem je plnění celé řady specifických činností, a to nejen výrobních a pracovních. „Podnik má přispívat k rozvoji společnosti i jejich jednotlivých členů, uspokojovat jejich potřeby a zájmy. „Sociologie se zabývá podnikem jako institucí, v níž se nejen něco vyrábí, ale v níž se tato výroba realizuje prostřednictvím lidí, pracovníků, kteří mají určité vztahy nejen k technické či organizační specifice podniku, ale i mezi sebou navzájem (spolupracovníci, nadřízení, podřízení, přátelé, atd.) „Sociologický přístup ke zkoumání podniku lépe pochopíme, uvědomíme-li si , jakou má podnik strukturu - ta zahrnuje především dva základní prvky, a to člověka (zaměstnanci) a hmotné prostředí (technické podmínky a fyzické prostředí). „Podnik se dále skládá ze systémů, např. polský sociolog A.Matejko uvádí: utechnický a technologický systém uekonomický systém usprávně administrativní systém usociální systém SOCIÁLNÍ SYSTÉM PODNIKU „Funguje podle zásady maximum soudržnosti při minimu stagnace „zkoumáme-li podnik jako sociální systém, vidíme v něm autonomní soustavu jedinců a skupin, realizujících na základě této soustavy výrobní cíle, služby, které mají podstatný význam pro sociální systémy vyššího řádu (stát, společnost,…) VYMEZENÍ SOCIÁLNÍHO SYSTÉMU PODNIKU „Podnik tvoří lidé, stýkající se „tváří v tvář“ v pracovních tj. primárních skupinách, stejně tak jako lidé stejného povolání, tedy členové sekundárních skupin „podnik je proto soustavou skupin „ Při chápaní podniku jako sociálního systému musíme brát v úvahu jeho sociální funkce: „jak z hlediska v něm realizovaných činností jako sociálních činností, „z hlediska existence jeho sociální struktury a sociálních vztahů mezi prvky této struktury, „či z hlediska sociálního chování jeho zaměstnanců, „tak z hlediska jeho vztahů k širším společenským systémům „Protože je podnik v každém případě součástí širší společnosti, je i jeho vnitřní život především odrazem života této společnosti. „Stejně tak je i sociální struktura odrazem a součástí sociální struktury společnosti. „Rovněž komunita svým životem a sociálním složením vykonává vliv na sociální systém podniku. komunita komunita podnik podnik SPOLEČNOST SOCIÁLNÍ STRUKTURA PODNIKU „Podnik není jako sociální systém nějakým homogenním celkem, ale naopak poměrně velmi složitě strukturovaným systémem. „Posuzujeme-li podnik jako sociální systém, pak za základní můžeme považovat 2 struktury: uformální strukturu (institucionální) uneformální strukturu (pospolitostní) „Tyto 2 struktury jsou považovány za dominantní v celém sociálním systému. „ FORMÁLNÍ STRUKTURA PODNIKU „Formální strukturu (organizaci) můžeme charakterizovat jako jednu ze základních sociálních struktur, jakožto systém oficiálních (formálních) vztahů, které jsou určeny, stanoveny různými předpisy, zákony, nařízeními a statuty. „Je to vlastně vědomé, plánovité a racionální uspořádání vztahů v podniku - mezi různými skupinami pracovníků. FORMÁLNÍ STRUKTURA JE V URČITÉM SMYSLU IDEÁLNÍ MODEL, KTERÝ MJ. OBSAHUJE: „základní úkoly a cíle podniku „vnitřní strukturu, která má napomáhat realizaci výrobních a jiných úkolů, „postavení, pozice jednotlivých lidí i skupin, „pravidla spolupráce, „zásady odměňování pracovníku, sankce „soustavu komunikačních cest, atd. FORMÁLNÍ STRUKTURA SE VYZNAČUJE NĚKOLIKA DŮLEŽITÝMI ZNAKY : „je to struktura neosobní, založená na neosobních pojítcích a vztazích, „opírá se o očekávané vztahy, „má depersonalizovaný (odosobněný) charakter, „v podniku ji utváří formální skupiny, které jsou přesně stanoveny a určeny, ZÁKLADNÍ PRVKY FORMÁLNÍ STRUKTURY: „dělba práce „hierarchie moci „soustava komunikací ( také kanály komunikací) „systém odměňování NEFORMÁLNÍ STRUKTURA PODNIKU „Není založena na oficiálních, ale na osobních vztazích, které nejsou vymezeny ani předepsány „vznikají zcela spontánně v důsledku spolupráce lidí, společných hodnot, zájmů a potřeb „patří k ní vůdce - člověk, jehož autorita je založena na jeho schopnostech a vlastnostech, a kterého členové skupiny respektují a uznávají TYPY NEFORMÁLNÍCH SKUPIN V PODNIKU „parta - její členové jsou spojení přátelstvím a společnými zájmy, jejích vztah k práci je dobrý a jejich cíle nejsou v rozporu s cíli podniku a společnosti jako celku „klika - má odlišné cíle než organizace, v níž působí; dochází tady k pevnému semknutí členů; většinou neporušuje hrubým způsobem porušuje předpisy ustanovení organizace, spíše využívá jejich nedostatků „gang - na rozdíl od kliky používá drsnějších metod ke své činnosti a často hrubým způsobem porušuje předpisy i zákonná ustanovení formální organizace „ „neformální skupiny doplňují síť vztahů vytvořených formální organizací podniku „mezi těmito strukturami existuje vzájemné „ OVLIVŇOVANÍ I PŘECHOD (NAPŘ. VEDOUCÍ PARTY SE MŮŽE STÁT VEDOUCÍM FORMÁLNÍ ORGANIZACE) „kladným přínosem pro podnik je soulad mezi formální a neformální strukturou a jestliže vedoucí pracovník formální organizace má rovnež neformální autoritu „ „pro nového pracovníka v podniku mohou nastat 3 situace, ve kterých se může ocitnout: „ „1. Asimilace - splynutí s pracovní skupinou, člověk není pociťován jako někdo cizí „2. Akomodace - pomalé přizpůsobení ve skupině, pracovník zůstává ve skupině, ale je dlouho pociťován jako cizí element „3. Konfliktní situace - nový pracovník se vhodně neadaptuje z důvodu nesplněných ambicí nebo kvůli nevyhovujícím vztahům ve skupině PODNIKOVÉ KLIMA „Sociální klima - chápeme jako souhrn objektivních a subjektivních faktorů v určitém prostředí, působících na psychiku člověka nebo skupiny lidí a usměrňujících tak jejich chování a jednání „ „ FAKTORY URČUJÍCÍ PODNIKOVÉ KLIMA „Mimopodnikové - společensko-ekonomický systém dané společnosti; druh sociální prestiže, kterou práce ve společnosti požívá; umístnění podniku a dopravní podmínky; rodina a přátelské vztahy mimo podnik „ „ „ „Vnitropodnikové - stupeň kvalifikace pracovních sil, technické vybavení podniku; pracovní podmínky; pracovní prostředí; organizace výroby v podniku; uspořádáni mzdového systému; kvalita sociálních opatření v podniku; možnost pracujících účastnit se na řízení podniku; osobnost nadřízených kolegů VÝSLEDEK PŮSOBENÍ FAKTORŮ PODNIKOVÉHO KLIMATU NA PRACOVNÍKY: „Hodnoty - ty předměty, které jednotlivci zajišťují vnitřní rovnováhu; úsilí k jejich získání dává pocit dobře splněného závazku; každá sociální skupina si vytváří vlastní hierarchii hodnot „ „Sociální normy - vzájemné vztahy mezi lidmi v podniku nejsou regulovány pouze předpisy, pravidly a statuty, ale současně na tyto vztahy působí i vzájemné sympatie a antipatie lidí „tak vzniká v podniku sociální klima, jehož součástí jsou respektována pravidla chování „sociální normy se liší od předpisů tím, že jsou skutečné, reálně fungující, kdežto předpisy se vždy plně nerealizují „ „Styl řízení - chápeme jako ucelenou sestavu metod, postupů a nástrojů řízení, která vtiskuje chování řídícího pracovníka charakteristický ráz a specifickým způsobem ovlivňuje chování podřízené skupiny „může jít o tyto styly řízení: „1. Autokratický styl - vedoucí nedeleguje pravomoc, sám o všem rozhoduje, iniciativa podřízených je nežádoucí „ „2. Nezasahující styl - pravomoc se deleguje spontánně, usměrňování skupiny vedoucím má výjimečný ráz, takže skupina se řídí převážně sama „3. Demokratický styl - zde se deleguje pravomoc nejen k výkonu, ale i k rozhodování a kooperativnímu řízení, dozor nad činností podřízených je volnější a týká se spíše jejího výsledku než průběhu SOCIÁLNÍ MOBILITA V PODNIKU „1. Horizontální mobilita: „a) mezi podnikem a společností - doplňování stavů pracovníků, jejich odchod do jiných podniků nebo do důchodu „ „b) uvnitř podniku - pohyb z jednoho pracovního místa na jiné v podniku „2. Vertikální mobilita - každý sociální systém má určitý rozsah sociální hierarchie, každý z nich má obvykle pracovníky s nejnižším statutem (uklízečky, vrátné) i nejvyšším statutem „je závislá na technologické struktuře podniku (složitý výrobní podnik má větší počet míst mistrů než jednoduchý podnik) „je také závislá i na skladbě povolání, např. obecně mají větší možnosti vertikální mobility technickohospodářští pracovníci (mohou přejít na vyšší funkce), než dělničtí pracovníci PODNIK JAKO SOUČÁST SPOLEČENSTVÍ (KOMUNITY) „Každý podnik je součástí širší společenské ekonomiky „existuje v něm nejen oblast mikrovztahů (např. formování pracovních skupin, vytváření funkčních vztahů mezi nadřízenými a podřízenými), ale i oblast makrovztahů, tj. vztahů k městu nebo celé oblasti, v níž je umístěn „Vzájemná závislost mezi podnikem a komunitou může dosahovat různých stupňů „velký podnik ve velké komunitě - může určovat životní rytmus, vynucuje si podřízení dopravy, váže na sebe řadu služeb, přesto nezaujímá dominující postavení, komunita je příliš velká, než by ji mohl plně ovládnout „ „ „velký podnik ve střední komunitě - ovládá komunitu takřka úplně a veškerý život města je poznamenán jeho mocným vlivem, může to dojít tak daleko, že podnik komunitu prakticky ignoruje; dominující podnik není odkázán jen na pracovní sílu města, ale přitahuje i pracovníky z přilehlých oblastí „ „Malý-střední podnik ve velké komunitě - takováto situace naopak dává možnost podnik prostě přehlížet; podnik se buď podřídí životnímu rytmu komunity, nebo pak trpí v důsledku toho, že se přizpůsobit nemůže „Malý-střední podnik v malé komunitě - tady je vzájemná závislost bezprostřední a nutí jednu i druhou stranu k úzké spolupráci, ke vzájemnému respektování