Profesně kvalifikační struktura zaměstnanců v ekonomice > Charakteristika profese, kvalifikace a zaměstnání ´Profese – je vymezený druh (oblast) pracovní činnosti, pro jehož vykonávání je vyžadována určitá profesionální příprava uskutečňována jak v rámci školského systému, tak mimo něj ´Kvalifikace – souhrn znalostí a dovedností, které člověk postupně získává v rámci profesionální přípravy a představuje základní předpoklad úspěšného vykonávání profese ´Zaměstnání – poměr (vztah) k určité organizaci či instituci, ve kterém pracovník vykonáváním práce získává prostředky k uspokojení svých potřeb. Z této charakteristiky je zřejmé, že v rámci zaměstnání se může jednat jak o výkon profese s odpovídající profesionální přípravou, tak i bez ní. Stejně tak je možné vykonávat profesi i bez zaměstnaneckého poměru (např. tzv. svobodná povolání) > Profese ve společnosti představuje složitý sociální jev, který v sobě zahrnuje řadu stránek. ´Technická – vykonávání většiny profesí předpokládá určitou míru vybavenosti technickými nástroji a prostředky ´Ekonomická – výsledkem vykonávání profese jsou vytvořené hodnoty sloužící k uspokojování potřeb ´Právní – příprava pro výkon profese, její vykonávání i změna je upravována právními normami ´ ´Psychologická – úspěšný výkon profese v řadě případů vyžaduje a současně rozvíjí řadu rysů a vlastností osobnosti pracovníka ´Sociologická – zahrnuje problematiku dynamiky profesí (jejich vznik, formování, rozvoj a zánik) a také problematiku sociálních procesů spojených s povoláním (volba povolání, příprava na výkon povolání, realizace a případná změna povolání) > Dynamika profesí ´Je v zásadě determinována vývojovými tendencemi vědeckotechnického rozvoje, který mění především obsah (druh) práce, a tím vyvolává i požadavky na změny ve struktuře povolání. ´Nezanedbatelnou úlohu zde sehrává i dynamika školského systému, který může být s těmito vývojovými tendencemi v souladu nebo v rozporu. ´Důsledkem rozporného vztahu je např. nedostatek připravených odborníků některých profesí. > Vznik a rozvoj profese ´Vznik nové profese představuje proces, který označujeme jako profesionalizace. ´Ke vzniku nových profesí může docházet v podstatě na základě dvou procesů: ´1. vyčleňování nových druhů pracovní činnosti ´2. znovurozdělování stávajících druhů práce (nové profese vznikají buďto na základě spojování dosud oddělených profesí nebo na základě vyčleňování) ´ ´Rozvoj profese je dán v zásadě změnami v obsahu daného druhu pracovní činnosti. Dochází k jeho obohacování o nové, progresivní prvky a začíná se samostatně rozvíjet dílčí specializace v rámci dané profese. Rozvoj profese se dále projevuje např. zdokonalováním používaných nástrojů, pracovních metod a postupů apod. > Zánik profese ´Zánik profese může mít několik odlišných forem. ´ ´Vedle úplného zániku se může jednat o výraznou modifikaci obsahu zanikající profese, nebo o převzetí podstatné části tohoto obsahu do některé z nově vznikajících profesí. ´ > Sociální procesy spojené s povoláním ´ Volba povolání je proces, ke kterému dochází ve vědomí člověka – jeho jádrem je shromažďování informací, jejich hodnocení, tvorba postojů a konečně samostatné rozhodování. Tento proces ovlivňují tyto sociální skupiny a instituce: ´Rodina ´Škola ´Poradny ´Masově komunikační prostředky ´Neformální skupiny ´ Nezanedbatelný je vliv prestiže povolání. Tento sociální jev je svou podstatou výsledkem hodnocení určitých předností a nedostatků určité profese ve veřejném mínění. ´ > ´ Jádrem profesní přípravy je předávání profesních znalostí, dovedností a návyků ´Prostřednictvím školského systému a jejich postupné osvojování si budoucími realizátory dané profese. ´V tomto procesu se tedy jedná o vzájemnou kooperaci dvou skupin účastníků: qPedagogů qStudentů a žáků ´ ´ Samotná profesní příprava se dělí do dvou základních etap: ´ ´ 1. Období přípravy absolventa širokého profilu ´ - umožňuje především profesní přeorientaci v závislosti na změnách obsahu profese ´ ´ 2. Období přípravy v užší specializaci ´ - školský systém ji zajišťuje různými formami postmaturitního a postgraduálního studia ´ q q q ´ ´ ´ ´ q ´ > ´ Posledním procesem je realizace povolání. Zvláště významná je jeho první fáze představována pracovní a sociální adaptací po ukončení střední či vysoké školy. V jejím průběhu se prověřuje kvalita profesní přípravy v konfrontaci s nároky a požadavky praxe. ´ V rámci tohoto procesu dochází k formování sociálních jevů a skutečností, patří mezi ně především: vProfesní vědomí – souhrn idejí a názorů vznikajících na základě zkušeností z realizace dané profese, ideje a názory se mohou týkat např. představ o odměnách, uznání,… vProfesní morálka – souhrn požadovaných a doporučených forem a způsobů jednání realizátorů dané profese ´ Je tvořena 2 základními složkami: ´ 1. psané a nepsané morální normy (přikazují, zakazují, dovolují či podněcují formy a způsoby jednání) ´ 2. morální čest – je výrazná u povolání, které souvisejí s ochranou, propagováním a rozvíjením základních hodnot dané společnosti (např. u povolání vojáka, policisty, soudce, apod.) v > Základní funkce profesní morálky spočívá v regulaci vztahů, a to: ´Uvnitř profesní skupiny (jedná se o zajištění profesní solidarity, pomoci v řešení profesních problémů, kontinuity v předávání pracovních a životních zkušeností) ´K objektu pracovní činnosti (např. regulace vztahu lékař – pacient) ´K vnějšímu prostředí (jedná se o naplňování profesních potřeb a zájmů, zachování či zvýšení společenské prestiže dané profese,…) ´V mimopracovním čase (např. skladba aktivit ve volném čase) > Charakteristika základních skupin dělnických profesí ´ Dělnické profese se vnitřně diferencují podle obsahu práce. Ze základních znaků obsahu práce jsou pro tuto diferenciaci nejdůležitější: §Složitost práce (daná poměrem jednoduchých a složitých pracovních úkonů) §Intelektualizace práce (daná poměrem prvků fyzické a duševní práce v dané pracovní činnosti) §Kvalifikovanost (daná úrovní kvalifikačních nároků) §Přinucenost pracovního rytmu §Pracovní režim § ´ > Dělení dělnických profesí ´Profese ruční práce (jednoduché) – je historicky nejstarší, vykonávaná s jednoduchými pracovními nástroji. Vyskytuje se ve všech odvětvích národního hospodářství. Pokud jde o její složitost, jedná se o práci jednoduchou, s výraznou převahou prvků často namáhavé a unavující fyzické práce. Jedná se o následující profese: kopáči, závozníci, v zemědělství je to sklizeň ovoce a zeleniny,… ´Profese ruční práce (řemeslné) – je práce vykonávaná se specializovanými nástroji a pomůckami. Je svým obsahem prací složitou, vyžaduje odbornou kvalifikaci, a to jak teoretickou tak i praktickou. Jedná se o tyto profese: zámečníci, nástrojaři, zedníci, malíři, automechanici, elektromechanici, apod.) > Profese mechanizované a automatizované ´Mechanizované profese – je práce s obsluhou strojů, jejím základem je přímé řízení stroje člověkem. Požadavky na složitost, intelektualizaci a kvalifikovanost práce jsou diferencované a závisí na typu obsluhovaného stroje. Jedná se o tyto profese: obráběči kovů, tkadleny, řidiči, strojvedoucí, traktoristé, jeřábníci, apod.) Vzhledem k modernizaci strojního zařízení je nutné u těchto pracovníků počítat s jejich přeškolováním, zvyšováním kvalifikace. ´Automatizované profese – je práce se stroji s programovaným řízením a kontrolou, která umožňuje vzdálení dělníka z procesu bezprostředního ovládání stroje.V podmínkách automatizace se vytvářejí předpoklady pro růst složitosti, intelektualizace, tvořivosti i kvalifikovanosti práce. Jedná se o chemickou výrobu, provozy vysokých pecí, válcovacích tratí, … > Charakteristika profesí specialistů ´Specialisté představují početnou část osazenstva podniků a závodů. Patří mezi ně pracovníci v podnikovém výzkumu a vývoji, konstrukci, technologii, operativním řízení výroby, kontrole, plánování, evidenci, zásobování, odbytu i v personálních útvarech. ´Specialisté pracují většinou v kancelářích vybavených jednoduchou kancelářskou technikou, charakteristická je stále vyšší míra nasazování a využívání výpočetní techniky. ´V podnikové sféře je možno v zásadě rozdělit specialisty v závislosti na převažující formě jejich předchozí profesní přípravy na techniky, ekonomy a personalisty. > Technici, ekonomové a personalisté ´Technici – představují nejpočetnější skupinu, jejich profese také mají zpravidla vyšší prestiž než ekonomové a personalisté. Dominující postavení mezi techniky mají nesporně profese konstruktérů a projektantů. V obsahu práce těchto profesí dochází ke spojení mezi konkrétními požadavky spotřebitelů, možnostmi výroby a dosaženými výsledky ve vědě a výzkumu. ´Ekonomové – má se na mysli jednak ekonomové v podnicích, dále také v pobočkách bank, dalších finančních institucích a v podnicích zahraničního obchodu. Vysokou prestiž mají profese účetních a ekonomů pracujících v oblasti financování a marketingu. ´Personalisté – málo početná skupina, ale stále významnější. Do této skupiny řadíme profese: ekonomů, právníků, techniků, pedagogů, sociologů a psychologů. >