V České republiky, je poměrně pozdním a nikoli univerzálním uspořádáním: např. v islámských zemích platí církevní právo (šaría) a v některých působí náboženská policie (která má mj. právo přestupce na místě tělesně potrestat), ve Středomoří se uplatňuje právo vendety, v mnoha afrických zemích vynucují právo 1.3          PRÁVNÍ  STÁT 

Žít ve společnosti jiných lidí je člověku geneticky dáno. Ve společnosti rozumem nadaných tvorů však nemůže jejich spolužití umožňovat jen existenci samu o sobě, ale zejména umožňovat vytváření obecně přijatelných

-          vtahů,

-         mechanizmů,

-         řídících procesů

usměrňujících  rozvoj  společnosti lidí a v jejím rámci i každého jedince. Z tohoto faktu vyplývá

Vnitřní vztahy, soubory mechanismů a řídících procesů každé organizované společnosti
se bytostně  dotýkají i každého člověka jako člena této společnosti. Dotýkají se ho jak v jeho roli občana, tak i v jeho roli člena rodiny, zaměstnance, voliče, vlastníka, spotřebitele atd. Zmiňované vztahy, mechanismy a procesy se každého člověka dotýkají bezprostředně tím, že přímo či nepřímo ovlivňují a vymezují jeho jednání i jeho seberealizaci v rámci daného společenství lidí a jejich kvalitativní úroveň má nepochybně značný vliv i na vztah občana k institucionalizované formě společenství, ve které žije. Jak je výše uvedeno je taková společnost v zájmu svého bezkonfliktního vývoje  nucena předmětné vztahy, mechanizmy a procesy organizovat a řídit. V každé společnosti soustavně dochází k celé řadě rozporů mezi zájmy fyzických osob, právnických osob, sociálních skupin apod., a to jak mezi nimi samými, tak ve vztahu ke společnosti jako celku

To vyžaduje existenci takové funkční společnosti, ve které její jednotlivé subjekty  mohou nerušeně v klidu a pořádku žít a současně uspokojovat své materiální  i kulturní potřeby. Neuspořádanost  společenských vztahů mezi jejich subjekty, je proto nezbytné podle možnosti snižovat tak, aby ve společnosti byl udržován rovnovážný vztah (homeostáza).

Principy právní státu

Právní stát „vláda práva/zákona“, znamená takový stát, v němž výkon státní moci je omezen zákonem. Podle Listiny základních práv a svobod[1]:

„Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem,
a to způsobem, který zákon stanoví.“

Princip právního státu je jedním ze základních pilířů demokratického systému. Pojem „právní stát“
se teoreticky rozvinul zejména v Anglii v osmnáctém a devatenáctém století. Pravděpodobně nejprecizněji byla doktrína právního státu formulována britským ústavním teoretikem Albertem V. Diceyem.

Podle něho se právní stát musí opírat o tyto tři základní  zásady:

·         Nikdo nesmí být trestán, a majetková práva, jakož i osobní integrita nikoho nesmí být porušována, pokud taková osoba neporušila zákon.

·         Nikdo nestojí nad zákonem; každý je subjektem práva.

·         Vláda lidu musí být založena na vládě zákona.

Lze konstatovat, že stát musí být definován skrze právo, především garantuje, aby právo bylo aplikováno na každého člena společnosti stejně a sám musí být podřízen právu.

Hlavním cílem teorie právního státu bylo a je definovat správný vztah mezi jedincem
a státem. Tento vztah je v demokratické společnosti založen na principu:

·         občanovi je dovoleno vše, co není zakázáno právem, zatímco

·         orgánům státu je zakázáno vše, co jim právem není výslovně dovoleno nebo co jim není výslovně přikázáno.

Respektování tohoto principe je právním výrazem širšího politického principu, podle něhož vše, co není zakázáno zákonem, je dovoleno. Občan si musí být jist, že s ním bude vždy v rámci uplatňování státní moci, zacházeno v souladu s právem a stát se vždy musí řídit právem. To znamená, že:

·         aktivity všech státních orgánů musí mít právní základ,

·         každý vztah mezi jedincem a státní institucí musí být právním vztahem.

V podmínkách České republiky je Ústavní soud povolán k tomu, aby všechny právní normy byly v souladu s ústavnosti. Právní předpisy, které se aplikují na stát i na jednotlivce, byly „dobré a spravedlivé“. Demokratický stát by měl být vázán čtyřmi faktory:

·         ústavou,

·         zákony,

·         mezinárodním právem, 

·         obecnými demokratickými principy.

Základní  znaky  právního  státu

K atributům každé demokratické společnosti patří, že její regulační funkce je uskutečňována prostřednictvím právního státu. To znamená, že i při výkonu veřejné správymusí být naplňovány  základní znaky právního státu, k nímž  patří :

■ zákonnost,

která je charakterizována tím, že každý je povinen  zachovávat ve svém konání právo (právní předpisy), a to včetně státu samého (jeho organizačních složek)

■ právní jistota,

tj. jistota každého, že

-          stát vůči němu bude postupovat podle práva,

-          stát mu poskytne právní ochranu proti porušováni jeho práva,

-          právo nebude působit nazpět – retroaktivně (lex  retro non agit),

-          práva jednou nabytá mu nebudou se zpětnou účinností zákonem ani jinak odňata.

K právní jistotě patří též právo  každého se co možno nejsrozumitelněji  seznámit s právem.

■ přiměřenost práva,

která znamená nepřípustnost nepřiměřeného použití práva a jeho jednotlivých prostředků k cíli, jehož má být dosaženo. Nebude právním státem ten, který aplikuje postihy neúměrné závažnosti spáchaného deliktu (šaria, diskuse o přiměřenosti sankcí v dopravě).

     Vedle uvedených základních funkci práva je třeba zmínit též některé další jeho funkce. Jedná se např. o funkce :

-          práva jako prostředku společenského řízení,

-          práva jako společenského regulačního systému (prevence a regulace předchozích chyb),

-          práva jako informačního systému (jak se podle práva chovat a jak se nesmím chov

Požadovaná  právní jistota je podmíněna srozumitelnosti právních předpisů  a potřebnou možnosti seznámení se s nimi tak, aby mohla být naplněna jedna ze základních právních zásad, tj. „neznalost zákona neomlouvá – ignoratia iuris non excusat“. 

V souvislosti s uvedeným je třeba se zamyslet nad současnou kvalitou našeho právního řádu. Jak
je výše uvedeno

každý občan ČR má právo na kvalitní, srozumitelné a čitelné právní předpisy,  což v sobě zahrnuje
i jejich stabilitu, která patří mezi znaky právního státu.

Úvodní kapitola má návodčí charakter, když konstatuje, že předpokladem a východiskem pro funkční výkon veřejné správy je v první řadě působení práva na snižování neuspořádanosti společenských vztahů. Předmětné společenské vztahy tedy musí být regulovány obecně přijatelnými právními předpisy aplikovanými příslušným právním státem.

Pozornost je proto věnována zejména principům a základům právního státu.