Úvod do ekonomie veřejného sektoru Veřejný sektor a smíšená ekonomika • Soudobé pojetí ekonomie zabývající se poznáním ekonomických jevů a procesů prostřednictvím mikroekonomie a makroekonomie se v podstatě nezabývá neziskovým sektorem. • Proto vedle uvedených dvou vědních disciplín vznikla VEŘEJNÁ EKONOMIE jako věda o neziskovém sektoru. Veřejná ekonomie • Veřejnou ekonomii můžeme definovat jako vědní disciplínu, která zkoumá příčiny existence, strukturu, principy fungování a efektivnost neziskového sektoru. Veřejná ekonomie a aplikované vědní disciplíny • Veřejná ekonomie představuje teoretický základ pro aplikované vědní disciplíny, které se na ni úzce váží. • Jedná se především o: o ekonomiku veřejného sektoru neboli veřejnou ekonomiku, o ekonomiku neziskových organizací, o veřejné finance. Definice veřejného sektoru • V současné ekonomické teorii nepřevládá jednoznačná definice veřejného sektoru (VS). Nejčastěji definujeme VS z hlediska: o vlastnictví, o financování, o právního, o potřeb. VS a teorie potřeb • Blok odvětví společenských potřeb (veřejná správa, policie, justice, armáda). • Blok odvětví rozvoje člověka (školství, kultura, sport, zdravotnictví, sociální služby). • Blok odvětví poznání a informací (věda a výzkum, informační systémy, masmédia). • Blok odvětví technické infrastruktury (doprava, spoje, energetika, vodní hospodářství). • Blok odvětví privátních statků podporovaných z veřejných rozpočtů (bydlení, zemědělství, lesnictví, rybolov). • Blok odvětví existenčních jistot (zaměstnanost, sociální zabezpečení, životní prostředí). Hlavní znaky VS • Představuje sektor netržní. • Jedná se o sektor neziskový. • Je financován z veřejných financí. • Je řízen a spravován veřejnou správou. • Rozhoduje se v něm veřejnou volbou. • Podléhá veřejné kontrole. • Představuje oblast společenské reality, která se nachází ve veřejném vlastnictví. • Účelem jeho fungování je naplňování veřejného zájmu a správa věcí veřejných při respektování kritéria efektivnosti a spravedlnosti. Rozsah a struktura VS • Rozsah veřejného sektoru v určitém státě, regionu či obci je ovlivňován výší výdajů, které uvolňují příslušné organizace a instituce z jednotlivých typů veřejných rozpočtů, či na druhé straně výší příjmů těchto organizací a institucí, tedy jejich rozpočtovým omezením. • Struktura veřejného sektoru je nejblíže vymezena pomocí teorie potřeb, podle které veřejný sektor členíme na jednotlivé bloky a odvětví. Příčiny ovlivňující růst VS • Faktory ekonomické • Faktory geopolitické • Faktory historické • Faktory kulturně náboženské • Faktory politické • Faktory demografické • Faktory vnitřní efektivnosti Efektivnost VS (I.) • Efektivnost vs. hospodárnost vs. účinnost • Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě definuje: - efektivnost: použití veřejných prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění. Efektivnost VS (II.) • Produkční neefektivita ve veřejném sektoru (příklad) • Účinnost veřejného cíle (příklad) Příčiny selhávání veřejného sektoru • menší inovační aktivita; • tendence k byrokratizaci; • rigidita principů a zásad při zadávání veřejných zakázek, • veřejná produkce statků bez ohledu na zákazníky a jejich preference. Druhy neefektivnosti • alokační, • makroekonomická, • redistribuční, • produkční. Faktory efektivnosti VS • rozsah a struktura VS, • vnější faktory efektivnosti: fungování tržního sektoru, konkurenční prostředí, financování VS podle výkonu (příklad) • vnitřní faktory efektivnosti: VaVaI, kvalifikace pracovníků, management ve VS, rozsah činností VS. Hodnocení efektivnosti VS (I.) • Podle mezinárodních organizací (OECD, IMF, OSN) lze využít tyto ukazatele: - podíl veřejných výdajů na HDP, - podíl veřejných příjmů (nebo daní) na HDP, - zaměstnanost ve VS. Hodnocení efektivnosti VS (II.) • Vyjádření efektivnosti pomocí následující funkce: EVS = f(EVP, EVV) EVP efektivnost veřejné produkce EVV efektivnost veřejných výdajů Výkonnost veřejného sektoru: schopnost VS svým fungováním za pomoci struktury a rozsahu veřejné produkce dosáhnout tradiční makroekonomické cíle ve spojitosti se zajištěním sociálně-udržitelné distribuční rovnosti. Použitá literatura • HALÁSEK, D. Veřejná ekonomika. 2. vyd. Opava: Optys, 2007, 207 s. ISBN 80-85819-60-0. • STIGLITZ, J. E. Ekonomie veřejného sektoru. 1. vyd. Praha: Grada, 1997, 661 s. ISBN 80-7169- 454-1. • STRECKOVÁ, Y. A KOL. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. 1. vyd. Praha: Computer Press, 1998, 214 s. ISBN 80-7226-112-6. • TETŘEVOVÁ, L. Veřejná ekonomie. 1. vyd. Příbram: Professional Publishing, 2008, 185 s. ISBN 978-80-86946-79-5. DĚKUJI ZA POZORNOST ☺