Veřejná volba
doc. Ing. Jan Nevima, Ph.D.
Teorie veřejné volby
„Veřejná volba analyzuje motivy a činy politiků, vlády a
vládních úředníků jako lidí s osobními zájmy, které se
mohou či nemusí shodovat se zájmem veřejnosti, jíž mají
sloužit. Je to analýza chování lidí v reálném světě.“
Arthur Seladon
„Strany nevyhrávají volby, aby formulovaly své politické
programy, nýbrž formulují své politické programy, aby
vyhrály volby.“
Anthony Downs
2
Teorie veřejné volby
Vychází z metodologického individualismu: pouze
jednotlivci volí a jednají, kolektivní entity nevolí ani
nejednají.
 Národ se nerozhoduje a nejedná – jedině občané se
rozhodují a jednají.
 Stát se nerozhoduje a nejedná – jedině politikové se
rozhodují a jednají.
Teorie veřejné volby zjednodušeně voliče považuje za
zákazníka a politika za výrobce či obchodníka. Každý
z nich sleduje svůj vlastní zájem.
3
Předmět zkoumání
o chování voličů,
o politika stran,
o teorie státu,
o fungování institucí,
o byrokracie,
o zájmové skupiny,
o volební pravidla,
o apod.
4
Voliči
Voliči vystupují na politickém trhu jako poptávající
strana, která hledá v politických programech
jednotlivých politických stran, nakolik je ten či onen
politický program v souladu s preferencemi voliče a
zda vyjadřuje jeho individuální zájem.
Racionální ignorance - občané vědí, že jejich hlas
ovlivní výsledky voleb nepatrně. Nepovažují svůj
hlas za rozhodující. Proto jejich motivace strávit čas
a věnovat úsilí na získání informací potřebných
pro „správnou“ politickou volbu je nepatrná.
Tento jev, který teoretikové veřejné volby nazývají
efektem racionální ignorance, hraje významnou
roli v analýze chování voličů a politiků.
5
Voliči
Volič – ignorant si uvědomuje, že existuje
možnost objektivizovat veřejnou volbu z hlediska
vlastního zájmu za předpokladu, že by získal
potřebné informace. Protože získání potřebných
informací je velmi nákladné a konečný volební
výsledek je velmi nejistý, volič zaujímá zdánlivě
paradoxně „aktivní postoj“ tím, že ignoruje
získání potřebných informací pro svou
rozhodovací účast ve volbách. Základní výchozí
otázkou voliče tedy je, zda volit či nevolit.
Racionálně se chovající volič využije svého
volebního práva tehdy, bude-li mít jeho hlas
vysokou rozhodovací hodnotu.
Politikové
Politické strany vystupují na politickém trhu jako
strana nabídky, která chce svým racionálním
chováním maximalizovat svůj užitek. Politické
programy, stranická ideologie a hodnotové orientace
politických stran představují nabídkový koš, který je
předkládán občanovi-voličovi v procesu veřejné volby.
Při úvaze o skladbě nabídkového koše veřejných statků
se politické strany chovají tak, aby maximalizovaly
počet svých hlasů.
7
Obsah politiky a jeho roviny
1. Institucionální
(instituce: především ty formální, příp. neformální)
2. Normativní
(obsahová stránka: řešení konkrétních problémů
společnosti)
3. Procesní
(procesy: řešení konfliktu zájmů)
8
Politická moc
Je reálná schopnost určité skupiny či jednotlivců
realizovat svou vůli prostřednictvím politiky a
příslušných právních norem.
Jedná se také o společenský vztah mezi lidmi,
organizacemi (institucemi) a státy.
Politická moc ve světě: Je dána schopností
mezinárodního společenství zaujmout jednotné anebo
většinové stanovisko k řešenému problému
(ekonomickému, vojenskému, globálnímu, atp.)
9
Politická moc a její uplatnění
donucení:
a) fyzické (vojenské, infrastrukturní)
b) ekonomické či neekonomické
aplikace autority řídícího subjektu:
a) formální
b) neformální
10
Politologie a její metody
metody právních věd
historická metoda
psychologická metoda
matematické a statistické metody
komparativní metody
11
Politologie a její funkce
poznávací
metodologická
výkonná
prognostická
12
Politický cyklus
Jelikož volební cyklus je krátkodobý,
praktickým důsledkem může být to, že po
volbách vítězná politická strana, resp.
koalice zpravidla přijímá nepopulární
opatření.
Jak se blíží termín dalších voleb, snaží se
získat další voliče a udržet si své pozice.
Zaměřuje se na volební vítězství. Proto
rozhodovatelé hlasují a přijímají populární
ekonomická opatření, většinou však
krátkodobá.
13
Politický cyklus II.
Vláda chce být znovu zvolena (to platí pro
komunální i národní úroveň)
Voliči mají obecně krátkou paměť.
14
Politický cyklus III.
15
Vládní selhání
Neadekvátně prováděná hospodářská politika.
Důvody vládního selhání:
a) existence byrokracie;
b) (ne)vztah politiků k ekonomické teorii;
c) nevyužití politického kapitálu.
16
Prvky politického systému
státní orgány a instituce
politické strany
zájmové skupiny
jednotlivci
politické normy a vazby
17
Modely politického systému
klasická parlamentní demokracie
kabinetní demokracie
kancléřská demokracie
direktoriální demokracie
prezidentský model
18
Diktatura
Totalitní diktatura: jedna politická
skupina (zdroj státní a politické moci)
Rysy diktatury:
- totalitní ideologie;
- příkazová ekonomika;
- monopol v informační (i)mobilitě;
- tajná policie;
- akcent zbrojního průmyslu.
19
Anarchie
Anarchie je obecný stav společnosti bez
zákona nebo nejvyšší formy vlády.
Rysy anarchie:
- anti-institucionalismus;
- anti-elitismus;
- anti-ideologie;
- federalismus.
20
Byrokracie
Byrokraté jsou úředníci, kteří ve
výkonných orgánech ve veřejné správě
rozhodují, resp. realizují rozhodnutí
volených orgánů v praxi.
Tradiční analýza chování byrokracie
vycházela z předpokladu, že byrokraté
sledují přání svých politických
vůdců.
21
Rent-seeking (dobývání renty)
Jedná se o využívání politického procesu
k obohacení se na úkor jiných.
Tento pojem poprvé systematicky vysvětlil
Gordon Tullock.
Živnou půdou pro renty a jejich dobývání
jsou subvence, licence ke vstupu na trh,
k dovozům, k vývozům či k jiným
činnostem, cenové stropy apod.
22
Zájmové skupiny
mezioborové skupiny: sociologie,
politologie a ekonomie
evropské pojetí: dosažení
kompromisu
korporatismus: zájmové skupiny
tvoří mezičlánek mezi občany a
vládou
23
Zájmové skupiny II.
majoritní pojetí: vláda je
kontrolována širokou veřejností a
volby jsou „občanskou povinností;“
konsensuální model: model
politické sítě, existuje výměna
informací.
24
Zájmové skupiny III.
Charakteristiky zájmových skupin:
- nesestavují kandidátky;
- nevládnou;
- sledují jen svůj zájem;
- jsou homogenní;
- nenesou politickou odpovědnost.
25
Zájmové skupiny IV.
Klasifikace:
a) organizované vs. neorganizované;
b) ekonomické vs. Ideologické;
c) materiální vs. nemateriální zájem.
26
Lobbying
Členové zájmových skupin tlačí na
zákonodárce tak, aby zájmová
skupina realizovala své cíle.
Formy: přímý (osobní) a nepřímý
(veřejné mínění).
Obrana proti lobbyismu: nutnost
registrace, veřejná prezentace cílů,
přehledné hospodaření, média. 27
Děkuji za pozornost 