ZÁJMOVÉ
SKUPINY
Teorie hospodářské
politiky
Prezentace č. 9
Obsah prezentace
2
1. Co jsou zájmové skupiny?
2. Členění zájmových skupin
3. Pluralitní model zájmových skupin
4. Neokorporativní model zájmových skupin
5. Aktivity zájmových skupin
6. Zájmové skupiny vs. politické strany
7. Zájmové skupiny vs. nátlakové skupiny
8. Neziskové organizace
9. Tripartita
Zájmové skupiny - definice
3
• Klasické pojetí – M. Weber:
 „…omezený nebo uzavřený sociální vztah regulovaný
navenek tehdy, když je dodržování jeho řádu garantováno
vlastním chováním určitých lidí zaměřeným na jeho
provádění: vedoucího a/nebo správního (administrativního)
štábu, který má případně za normálních okolností pravomoc
svaz zastupovat.“
(cit. v: Říchová, 2002, s. 115)
Zájmové skupiny - definice
4
• Moderní pojetí – U. von Alemann:
 „ …dobrovolně utvářené sociální jednotky s určitými cíli a
s určitým – na dělbě práce spočívajícím – vnitřním
členěním (organizací), které se snaží uskutečnit
individuální, materiální a ideové zájmy svých členů ve
smyslu potřeb, užitku a ospravedlnění, přičemž to dělají
uvnitř sociální jednotky (malý sportovní klub) nebo vůči
jiným skupinám, organizacím a institucím (velký sportovní
svaz).“
(cit. v: Říchová, 2002, s. 116)
Členění zájmových skupin
5
• z hlediska organizovanosti na:
 organizované (odbory),
 neorganizované (spotřebitelé)
• z hlediska vzniku na:
 profesní,
 občanské.
Modely zájmvých skupin
6
• Zájem členů → vznik zájmové skupiny → působení na stát
(ovlivňování mocenských institucí dle zájmů skupiny).
• Modely zájmových skupin:
 Pluralitní model → konkurenční
 Neokorporativní → nekonkurenční
Pluralitní model
7
• Velké množství autonomních, dobrovolných a ne-hierarchicky
organizovaných skupin.
• Nejsou ve svém působení vázány přímo na stát (nepovoluje jejich
vznik, nevykonává dohled nad nimi apod.).
• Vznik a zánik skupin v přímé vazbě na proměnu a dynamiku
občanské společnosti.
• Skupiny mají možnost svobodně působit na mocenské instituce
státu, samosprávné celky nebo politické strany, nejsou nijak
omezeny tím, jakou míru vlivu si vytvoří.
• Postavení skupin není často rovnocenné - existuje omezený počet
skupin, které mají přístup ke zdrojům → možnost většího tlaku
těchto skupin na vládu.
Pluralitní model
8
• Problematický svobodný vznik nových zájmových skupin a
prosazení nové organizační struktury - všechny nové zájmy musí
být přijatelné pro historicky starší a v systému již etablované
zájmové skupiny.
• Neexistence neutrální vládní struktury – vláda je pouze další
zájmovou skupinou, dalším aktérem,
• na rozdíl od zájmových skupin je vláda v centru boje o politickou
moc (např. v parlamentu zákulisní dohody mezi skupinami
politiků, zájem občanů se zde nepromítá).
Neokorporativní model
9
• Do systému nejsou připuštěny žádné nesystémové skupiny, které
by usilovaly o systémové a radikální změny.
• Existence pouze těch aktérů a skupin, které stát akceptuje jako
partnery v politickém procesu.
• Výrazná vazba zájmových skupin na stát - aktivní podíl státu na
životě společnosti - stát koordinuje činnost skupin,
zprostředkovává jejich jednání apod.
• Model tak představuje vztah koordinace mezi státem a občanskou
společností - strnulý systém, důraz na řád a jeho udržování,
omezení přístupu jiných k prezentaci svých zájmů.
Neokorporativní model
10
• Malý počet zájmových skupin, reprezentují většinou jen největší
zájmy (přednostně v oblasti ekonomické).
• Existence regulovaného prostředí zájmových skupin
nekonkurenční model.
• Důraz je kladen na organizační strukturu, hierarchicky
uspořádanou, těžištěm je malé mocenské centrum
• Záruka, že představitelé skupin jsou jejich legitimními
reprezentanty, mohou skupinu zastupovat při jednáních s jinými
skupinami a státem.
• Stěžejní prvek: překrývání zájmů jednotlivých skupin nesoutěživá
kooperace mezi jednotlivými skupinami a jejich
aktéry.
Aktivity zájmových skupin
11
• Prezentace zájmů svých členů na veřejnosti,
• zapojování občanů do politického života,
• šíření cíleně orientovaných informací,
• monitorování vládního programu,
• veřejná kontrola exekutivy (překračování pravomocí),
• uplatňování přímo své moci na trhu za účelem redistribuce zisku ve
prospěch zájmové skupiny (omezování konkurence),
• finanční podpora politických stran,
• účast členů zájmové skupiny přímo v komisích řešících danou
problematiku (účast na dialogu),
• organizování násilných akcí (občanská neposlušnost, stávka, hrozba násilí
apod.),
• lobbing.
Nejznámější a nejvýznamnější zájmové skupiny
12
• odborové svazy a samostatné odborové organizace – většinou se
spojují do zastřešujících organizací s celostátní působností,
• důchodci,
• ženské, mládežnické a dětské organizace,
• sdružení pěstitelů, chovatelů, sportovní kluby a svazy,
• organizace zdravotně postižených, veteránů, ochrany přírody,
• svazy podnikatelů, svazy zaměstnavatelů,
• profesní sdružení, profesní komory, tovaryšstva, cechy či asociace,
• církve.
Regulace zájmových skupin vládou
13
• Vláda, která využívá činnosti zájmových skupin, by měla čelit nebezpečí
jednostranné orientace silných zájmových skupin zákonnou úpravou
jejich působení:
 podporovat konkurenci v konstituování zájmových skupin,
 omezovat vliv státní exekutivy přenosem rozhodování na profesní
komory, nezávislé komise či rozhodčí výbory,
 využitím jiných mechanismů rozhodování (např. zákony o ochraně
hospodářské soutěže),
 podporou vzniku takových zájmových skupin, které by bez vnější pomoci
vznikaly obtížně (důchodci, spotřebitelé),
 zákonným omezením pravomocí dominantních zájmových skupin,
 zpřístupněním informací, které poskytují zájmové skupiny veřejnosti,
 podporou získávání konkurenčních informací z nezávislých zdrojů,
 vytvářením prostředí, které by odsuzovalo kontakty politiků se
zájmovými skupinami.
Zájmové skupiny vs. politické strany
14
• Administrativní štáb → úkolem je zastupovat svaz - potřeba
aparátu ke zprostředkování zájmu.
• Totéž platí pro politické strany → zprostředkování stranických
zájmů.
• Pole působnosti zájmových skupin a politických stran se
překrývají.
• Jinak jde ale o dvě samostatné skupiny.
Zájmové skupiny vs. politické strany
15
• Politická strana
 cíl: prosadit zájem v mocenském aparátu státu jako záležitost ve
veřejném zájmu,
 potřebuje své zástupce v ústavních orgánech státu,
 usiluje o podíl na moci.
• Zájmové skupiny
 aktér specifického typu,
 primárně zprostředkující funkce,
 neusiluje o přímý podíl na státní moci,
 nenesou přímou odpovědnost za politická rozhodnutí,
 nejsou tedy formálními politickými stranami, i když se snaží
ovlivnit veřejnou politiku.
Zájmové skupiny vs. nátlakové skupiny
16
• Zájmové skupiny
 reprezentace ekonomických zájmů,
 jde o zájmy určité úzce vymezené sféry společnosti → skupiny
orientované na obhajobu zájmů zaměstnanců, zaměstnavatelů,
svobodných profesí (umělci, lékaři, právníci, architekti), pracovníků
v zemědělství apod.
• Nátlakové skupiny
 reprezentace zájmů v oblasti ideologie,
 jde o zájmy definované jako zájmy všech (blaho všech) členů
společnosti - reprezentanti zájmů konfesně vymezených skupin:
skupiny věřících, církevní organizace, organizace na obhajobu
lidských práv, organizace na ochranu životního prostředí, hnutí
proti rasismu a různým formám diskriminace apod.
Trendy současného vývoje
17
• Počet aktivních nátlakových organizací stále roste, jejich působení se rozšiřuje.
• Stávající zájmové skupiny se výrazně politicky angažují a staly se tak pro vládní
politiku nepostradatelnými.
• Propojení zájmových a nátlakových skupin s vládou - posilování vazby na státní
instituce; naopak vazby k občanské společnosti (reprezentace jejich zájmů) se
výrazně oslabují.
• Vznik formalizovaných kontaktů mezi státními institucemi a zájmovými
skupinami.
• Silná orientace na politické strany, využívání jejich vlivu a postavení k
prosazení svých zájmů, k ovlivňování politiky státu:
 často kontakty přímo s poslanci, jež pak hájí zájmy skupin (lobbování).
 finanční podpora politickým stranám.
 zařazování členů skupin na kandidátní listiny (např. členové odborů)
apod.
Vztah zájmových skupin k politice
18
Zájmové skupiny
Stát:
Občanská
společnost:
parlament veřejná správa
politické strany masová média
• finanční podpora stran
• podpora určitých kandidátů
• šíření určitého názoru (konference,
diskusní pořady apod.)
• přímé akce (stávky, demonstrace)
• vyhledávání „mluvčích“ v
rámci dané parlamentní
struktury
• poskytování informací
• spolupráce
Neziskové organizace
19
• Specifický případ zájmových skupin.
• Organizace, působící na bázi dobrovolné občanské účasti na
veřejném životě, směřující své aktivity do oblastí, jež nejsou
většinou soukromé, ale nemusí být nutně státní.
• Non – profit organizace nemusí nutně znamenat neziskovost –
zdůrazňuje se zde především základní lidský humánní princip
těchto organizací.
• Mohou být i ziskové, ale zisk si nerozdělují, reinvestují jej do své
další činnosti.
Proč neziskové organizace vznikají?
20
• existence externalit a veřejných statků,
• rostoucí bohatství společnosti,
• rozšiřující se volný čas,
• víra lidí v tyto aktivity.
• Proces jejich vzniku by měl být spontánní, na státu nezávislý.
Úloha státu zde není ve vytváření těchto organizací, ale v tvorbě
legislativního rámce pro tuto činnost.
Tripartismus
21
• Tripartitní korporativismus.
• Sociální trialog mezi mocenskou složkou státu, zaměstnavateli a
zaměstnanci.
• Vznik tripartity → vznik paralelní politické struktury.
• Objevuje se ve větší míře od 60. a 70. let 20. století → období
welfare state.
• Cíl: zachování společenského konsensu a zajištění sociálního
smíru.
Tripartita v ČR
22
• Důležitá role tripartity v první letech transformace → podařilo se
přesvědčit společnost o nutnosti podpory hospodářských a
sociálních reforem:
 oddělení důchodového pojištění od státního rozpočtu,
 zvýšení hranice pro odchod do důchodu,
 stanovení principů důchodového připojištění,
 zrušení centrální mzdové regulace ve státním sektoru,
 celková rekodifikace pracovního práva apod.
Tripartita v ČR
23
• Generální dohoda
 základní dokument (nebyl právně závazný), jenž byl
každoročně uzavírán mezi aktéry tripartity,
 stanovila opatření pro zmírnění sociálních dopadů reforem,
 obsahovala ustanovení týkající se především politiky trhu
práce, mzdové a sociální politiky a systému sociálního
pojištění,
 byla uzavírána každoročně v letech 1991-94, poté
přerušeno, návrat až od roku 1998
Tripartita ve světě
24
• Mezinárodně právní oblast → např. Mezinárodní organizace
práce:
 Úmluva o svobodě odborů a ochraně práva odborově se
sdružovat (1950),
 Úmluva o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat
(1951),
 Úmluva o diskriminaci (1960),
Děkuji za pozornost a přeji hezký den
☺
25