KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI Vyučující: Mgr. Dagmar Svobodová, Ph.D. Název prezentace Název projektu Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě Registrační číslo projektu CZ.02.2.69/0.0./0.0/16_015/0002400 Logolink_OP_VVV_hor_barva_cz Úvod do komunikace . Vymezení komunikace a vybrané teorie komunikace Komunikační proces a druhy komunikace Funkce komunikace a komunikační styly Receptivní a expresivní komunikační dovednosti Efektivní naslouchání s metodou aktivního účastníka Metakomunikace a nevhodné reagování posluchače Struktura přednášky ÚVOD DO KOMUNIKACE . Cílem přednášky je: •Definovat komunikaci jako proces. •Popsat komunikační model s komunikačními prvky. •Specifikovat druhy komunikace a jejich funkce. •Rozlišovat receptivní komunikační dovednosti. •Pochopit význam expresivních komunikačních dovedností. •Kombinovat efektivní naslouchání s metodou pozorujícího účastníka. Vymezení komunikace Komunikace je výměna významů mezi jedinci pomocí společného systému symbolů a přenosu informací. Objevuje se řada nových komunikačních prostředků, proto se posiluje zájem odborníků o komunikaci, která se stává samostatným předmětem studia. Transakční analýza - E. Berne a D. Harris, tři úrovně dětské ego – rodičovské ego – dospělé ego Watzlawickova komunikační teorie - vztahová a obsahová rovina komunikace, digitální a analogová komunikace Rogersova teorie komunikace - empatické naslouchání klientovi Vybrané teorie komunikace Cohnova teorie TCI - tematicky centralizovaný interakční systém s pravidly pro úspěšnou komunikaci 1) Buď sám sebou, buď sám sobě představeným. 2) Zastupuj sám sebe ve svých vystoupeních. 3) Těžkosti mají přednost, nevyhýbej se jim. 4) Kladeš-li otázky, uvědom si proč a sám si na ně odpověz. 5) Buď autentický a výběrový v komunikaci. Uvědomuj si, co si myslíš, co prožíváš, děláš a říkáš. 6) Zdrž se interpretace a hodnocení jiných. 7) Zobecňuj méně. 8) Říkáš-li něco o chování spolupracovníka, dodej, co pro tebe znamená. 9) Neoficiální řeči mají přednost, protože jsou důležitější, než se zdá. 10) Když komunikujeme, tak o jednom tématu. Vnímání komunikačního procesu 1) Vnímání dat – žijeme ve světě nezpracovaných dat, protože něco vnímáme a něco ne. Záleží na síle podnětu a na našem výběru. Podnět se stane nebo nestane součástí našeho komunikačního kontextu. Výběr je filtr, který nás chrání před informačním přetížením, kde významnou roli hraje míra naši pozornosti a význam podnětu. 2) Spojování dat významem – data jsou přeměněna na informaci. Vybraná a uspořádaná data jsou spojena a naplněna podle významu, kterým je obsahová úroveň informace. 3) Vkládání záměru a postoje – konkretizování ve smyslu postoje, kterým může být citový vztah nebo konativní zaměřenost. Vnímání komunikačního procesu 4) Epizodické uspořádání dat – informace mají podobu jednotek, které účastník spojuje a vytváří tak představu o minulosti, přítomnosti a budoucnosti reality, o závislosti jednotlivých epizodických jednotek. 5) Hlavní smlouva – jde o vnímání role jedince ve vzájemných vztazích, kdy si uvědomuje, co je normální, správné a co naopak nevhodné. 6) Soubor předpokladů, očekávání a pravidel – jde o životní scénář, vzory a pravidla chování získaná výchovou. 7) Kulturní model – jsou vztahy vymezené kulturou, ve které žijeme a kde roli hrají politické a ideologické standardy, včetně celkového kulturního rámce. Komunikační proces Součástmi komunikačního procesu jsou komunikační prvky, mezi které patří: 1) Komunikátor 2) Komunikant 3) Komuniké 4) Komunikační jazyk 5) Komunikační kanál 6) Zpětná vazba (feedback) 7) Komunikační prostředí 8) Kontext Podstatu vzájemnosti v komunikaci lze vyjádřit pojmem interakce. Souhlasné interaktivní působení je spolupráce. Sociální interakce v komunikaci Komunikace probíhá v souvislosti se sociálním chováním lidí a je nezbytná k sebevyjadřování. V komunikačním procesu jsou přenášeny informace v mluvené, psané a vizuální formě. Komunikace je výměnou významů mezi lidmi použitím systému symbolů. Komunikace souvisí se sociální interakcí, která je pozitivně realizovaná v podobě kooperace, participace, konsensu, koordinace, synergie, akomodace a asimilace. V negativní podobě jako soutěživost, rivalita, segregace, diskriminace, vyobcování nebo konflikt. Nezaměnitelný image komunikující získává významným znakem v úpravě zevnějšku, osobních vlastností a chování. Věrohodnost image závisí na souladu s celkovou osobní identitou a s představou o společenství, jehož je komunikující součástí. Komunikační model Model komunikace lze znázornit jako dvousměrnou aktivitu, kde na jedné straně stojí komunikátor a na druhé straně komunikant, přičemž se jejich pozice vzájemně střídají. Způsob výměny informací může být transakční nebo transformační. Komunikace je intencionální se zaměřením na konkrétní účel. Symbolická s využitím verbálních a neverbálních symbolů. Srozumitelná podle mateřského jazyka k dorozumívání. Nepřetržitá průběžným zapojením v komunikačním procesu. Druhy komunikace Druhy komunikace označují specifikum komunikační interakce podle složek komunikačního projevu. záměrná - nezáměrná vědomá – nevědomá kognitivní - afektivní pozitivní – negativní shodná - neshodná asertivní - agresivní manipulativní - pasivní Druhy komunikace Druhy komunikace označují specifikum komunikační interakce podle složek komunikačního projevu. masová, mezikulturní intrapersonální - interpersonální tváří v tvář - zprostředkovaná - postranní diadycká intimní - dyadická, jednostranně řízená jednosměrná - dvousměrná činem - agování, komplementární metakomunikace - dvojsmyslná mluva, dvojná zpětná vazba Funkce komunikace Funkcí komunikace je dorozumívání mezi lidmi, kde je podle komunikačních prostředků způsobem komunikace lidská řeč a písmo: Verbální komunikace - komunikace slovem či písmem Neverbální komunikace - dorozumívání beze slov Vizuální komunikace - komunikace prostřednictvím vizuálních prostředků Paralelní komunikace Sériová komunikace Synchronní komunikace -vysílač i přijímač jsou taktovány hodinovým signálem nebo třetí stranou Komunikační styly Satirová rozlišuje čtyři komunikační styly: 1) Vinič obviňuje a ponižuje okolí 1) 2) Smířlivec přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sebe sama 3) Rušič odvádí komunikaci od tématu a mění vlastní názor 4) Počítač je nelidsky objektivní a ignoruje pocity Receptivní komunikační dovednosti Mezi receptivní komunikační dovednosti řadíme pozorování, naslouchání, empatii. Nasloucháním trávíme nejvíce času. Každý den slyšíme různé zvuky a zprávy. Mnoho z nich si neuvědomujeme, protože uplatňujeme selektivní filtr. Empatické naslouchání probíhá ve třech fázích: 1) Identifikace emocí. 2) Vyslechnutí faktů se snahou porozumět souvislostem. 3) Nenechat člověka vyřešit svůj problém. Expresivní komunikační dovednosti Mezi expresivní komunikační dovednosti řadíme dotazování, popisování, přijímání závěrů. Dotazování je nejširším způsobem získávání informací od subjektů, se kterými komunikujeme. Závěr je osobní názor, který vyjadřuje specifické osobní hledisko jednotlivce, individuální stanovisko člověka a jedinečný postoj konkrétní osoby k určité skutečnosti. Přijímat závěry lze jako shrnutí nebo rekapitulaci výsledků jednání nebo jako epilog, což je poslední část stati a doslov. Metakomunikace a nevhodné reagování Metakanály Metajazyk Dvojsmyslná mluva Dvojná vazba Kontextová situace Emoční zabarvení hlasu Popírání pocitů Hodnotící reagování Zobecňující reagování Kladení otázek Odhalování Předsudky Rady k řešení situace Obrana svěřujícího se oponenta Typy posluchače podle nevhodného reagování Líný posluchač Nejistý posluchač Nesoustředěný posluchač Egoistický posluchač Střídavě vnímající posluchač Pasivní posluchač Kompetitivní posluchač Shrnutí přednášky •Fungování základních prvků komunikačního procesu je ovlivněno druhy komunikace. •Vybrané komunikační teorie mají praktický význam. •Součástí komunikace je naslouchání, které zaujímá v komunikačních procesech nejvýznamnější prostor. •Faktory ovlivňující kvalitu naslouchání mají dopady na postoje a ochotu lidí naslouchat. •Interpretační chyby snižují efektivitu naslouchání.