KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI Vyučující: Mgr. Dagmar Svobodová, Ph.D. Název prezentace Název projektu Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě Registrační číslo projektu CZ.02.2.69/0.0./0.0/16_015/0002400 Logolink_OP_VVV_hor_barva_cz Čeština jako nástroj komunikace v českém prostředí . Specifika češtiny a jazyková správnost jako součást image komunikujícího Jazykové normy, jazykové příručky a jazykové problémy Stylistika a stylistické prostředky Lexikální stránka jazyka (anglicismy, profesionalismy, termíny) Aspekty komunikační situace Zápis slova (caudex) Struktura přednášky ČEŠTINA JAKO NÁSTROJ KOMUNIKACE V ČESKÉM PROSTŘEDÍ . Cílem přednášky je: •Vysvětlit specifika češtiny jako mateřského jazyka. •Demonstrovat jazykovou správnost jako součást image komunikujícího. •Strukturovat jazykové normy. •Používat jazykové příručky. •Aplikovat aktivní slovní zásobu. •Modifikovat stylistické prostředky. • Specifika češtiny Jazyk je systém psaných a mluvených znaků, který slouží k výměně a vyrovnání obsahů lidského vědomí k dorozumívání a myšlení. Lidé se mezi sebou dorozumívají konkrétním jazykem. Metajazyk tvoří názory odborníků na jazyk a jazykovědnou terminologii. Čeština patří mezi indoevropské jazyky: Þslovanské jazyky => západoslovanské jazyky (slovenština, polština a lužická srbština) Þ ÞSpisovná čeština se používá pro oficiální styk s úřady Þ ÞNespisovná čeština s používá jako nářečí, slang, vulgarity a argoty. Jazyková správnost jako součást image komunikujícího Mluva je souhrnem výrazových prostředků užívaných v určitém sociálním prostředí. Mluva formuje image komunikujícího jako součást jeho jazykové kultury. Nejde pouze o jazykovou správnost, ale i vhodnost, přiměřenost vzhledem k adresátovi, srozumitelnost, působivost, pestrost a originalitu komunikace. Image komunikujícího je součástí celonárodní kultury. Analogií bohatého jazyka komunikujícího je transakční pojetí komunikace. Jazykové normy Jazyková norma je soubor jazykových prostředků, které jsou jazykovým společenstvím pravidelně užívány a považovány za závazné. Spisovná norma je kritériem jazykové správnosti. Spisovná norma je předmětem péče lingvistů. Jazykové příručky Jazykové příručky češtiny jsou rozděleny na gramatické příručky, ke kterým patří: Příruční mluvnice češtiny Pravidla českého pravopisu Česká mluvnice češtiny Příruční mluvnice češtiny Retrográdní slovník jazyka českého Teorií a praxí vytváření slovníků se zabývá lexikografie. Jazykové slovníky Druhým typem jazykových příruček jsou jazykové slovníky, ke kterým patří: výkladové (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a Slovník spisovného jazyka českého) pravopisné (Pravidla českého pravopisu) synonymní (Slovník českých synonym, Slovník cizích slov, Česko-anglický slovník) synonymní (Slovník českých synonym, Slovník cizích slov, Česko-anglický slovník) Jazykové problémy Pravopis (ortografie) je ustálený způsob záznamu zvukové podoby spisovného jazyka systémem grafických znaků. Obecně bývá uznáván pravopis vyhlášený příslušnou státní nebo vědeckou institucí, významným odborníkem a užívaný významnou skupinou uživatelů jazyka. V rozporu s určitým pravopisem je psaní s chybami nebo užívání jiného pravopisu. Ortoepie je správná výslovnost jako důležitá součást jak hovorového, tak spisovného jazyka. Kodifikace správné výslovnosti je udržována jazykovědci a lektory rétoriky na hereckých školách. Velkou tradici má právě jevištní řeč. Popisem vad řeči a cestami k jejich nápravě se zabývá se logopedie. Okruh práce logopeda je však širší (celková náprava řeči, řešení poruch řeči, včetně mutismu a koktavosti). Jazykové problémy Ortofonie je nauka o znění hlásek spisovného jazyka. Řeší vztahy mezi hláskou ve spisovném projevu jako správnou, odpovídající normě, a jako nesprávnou, stojící mimo normu. Ortofonické nedostatky způsobené vadou řeči vznikají jak při anatomických změnách řečových orgánů, tak při narušení jejich funkce vinou onemocnění nebo nesprávného zvládnutí mechanismu artikulace. Po 7. roce věku dítěte se výslovnostní mechanismy ustalují a jejich změna je složitější. Na výslednou podobu výslovnosti působí zejména kvalita sluchu jedince. Stylistika a stylistické prostředky Rozměry komunikátů zkoumá stylistika jako nauka o slohu. Slohotvorní činitelé jsou souhrnem komunikativních podmínek v jedinečné komunikační situaci. Subjektivní (osobní, individuální) činitelé, kteří jsou podmíněni osobností autora, jeho stanoviskem, věkem, vzděláním a povahou. K objektivním (obecním) činitelům je autor nucen přihlížet: 1) Funkce – zaměření projevu v pojetí cíle, na který chce autor poukázat. 2) Forma projevu – projev psaný nebo mluvený 3) Místo, kde se projev uskutečňuje – projev veřejný nebo soukromý 4) Kontakt s adresátem – přímý (veřejný projev) nebo nepřímý (formou rozhlasu). 5) Počet mluvčích – monolog (jeden mluvčí) nebo dialog (dva a více mluvčích) Lexikologie jako lingvistická disciplína Lexikologie je lingvistická disciplína, která se zabývá lexikem, tedy slovní zásobou určitého jazyka a jejím užíváním. Mezi aplikované disciplíny lexikologie patří: slovotvorba sémantika etymologie frazeologie onomastika lexikografie neologie toponomastika, nauka o jménech lidských produktů dialektologie slangologie terminologie Lexikální stránka jazyka Lexikální rovina je složitými vztahy propojena s ostatními jazykovými podsystémy. Slova se skládají z jednotek rovin nižších, tj. fonémů a morfémů. Po roce 1990 významně zasáhly zejména oblast informatiky a výpočetní techniky, re-klamy, obchodu a managementu anglicismy, které se v češtině vyskytují v odborné terminologii. O úspornost a krátkost výrazových prostředků se snaží profesionalismy, které lpějí na tradici určité profese a na vyjádření příslušnosti k určitému profesnímu prostředí. Termíny jsou odborná pojmenování s přesně jednoznačným významem. Aktivní a pasivní slovní zásoba Aktivní slovní zásobu tvoří slova, výrazy a slovní spojení, kterým rozumíme. Běžně je používáme v řeči, plně chápeme jejich význam a jsou stálou součástí našeho projevu. Pasivní slovní zásobu představují slova, výrazy a slovní spojení, která jsme někde viděli, četli nebo slyšeli. Nemusíme znát ani jejich význam. Průměrný uživatel jazyka má v aktivní slovní zásobě 7 – 10 000 slov. V pasivní slovní zásobě má průměrný uživatel 50 – 100 000 slov. Složky komunikační situace Komunikační situace je rámec, ve kterém komunikace probíhá. Vnitřní složka se odehrává v naslouchajících, jak na ně zpráva působí. Vnější složka jsou stimuly, které ovlivňují kontextovou modalitu komunikace. Mezi stimuly kontextové modality situace patří: čas, prostor, emoce, míra formálnosti mezilidských vztahů, jazyk dorozumívání, stereotypy očekávaného chování, motivace účastníků, sociální situace, pohlaví a věk účastníků, sociální pozice, sociální role, kvalifikace. Další aspekty komunikační situace Subjektivní a objektivní faktory upravují podobu komunikátu. Původce komunikátu je mluvčí nebo pisatel. Adresát komunikátu je příjemce. Řetězec komunikačních událostí zajišťuje jejich vzájemnou propojenost. Zápis slova (caudex) Česká abeceda je sestavena ze 42 grafémů/písmen, 10 samohlásek, 27 souhlásek a 3 dvojhlásky. Rozlišuje 10 slovních druhů, 3 jmenné rody a dvojí mluvnické číslo. Čeština se vyznačuje komplikovaným systémem skloňování a časování. Skloňuje pomoci 7 pádů a slovesa vyjadřují 3 časy. K písemným záznamům čeština používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Způsoby zápisu Tesáno do kamene Psáno na papyrus Destička z hlíny Dřevěná destička Kniha Sbírka zákonů Shrnutí přednášky •Specifikem češtiny je komplikovaný systém skloňování a časování. •Jazyková správnost posiluje image komunikujícího. •Jazykové příručky pomáhají zkvalitnit jazykový a výkladový styl psaného i mluveného projevu. •Chceme-li se vyvarovat chyb, potřebujeme sledovat pět věcí – s kým mluvíme, o kom, jak, kdy a kde. •Použití bohatého živého jazyka projev podbarví a odliší. •Dobrý rétor zbavuje posluchače nudy – mimo jiné i jazykem, který používá. Mluví-li kultivovaně a nezaměnitelně, bohatě a neotřele, vyzývavě i jemně, jazyk vypovídá o úrovni svého nositele.