Fakta a čísla o Evropské unii - 2016 1
BANKOVNÍ UNIE
Finanční krize, která propukla v roce 2007, jasně ukázala, že regulaci činností bank a dohled
nad nimi je třeba harmonizovat v rámci celé EU, a zejména v eurozóně. Krize především
přinesla zjištění, že chybný odhad rizik v bankovním sektoru může podrýt finanční stabilitu
celých členských států. V červnu 2012 se proto Evropská rada dohodla, že je třeba „rozetnout
bludný kruh mezi bankami a státy“. Jednou z forem reakce EU ve snaze napravit dřívější
nedostatky bylo vytvoření dvou institucí, které jsou klíčovými prvky tzv. bankovní unie.
Prvním klíčovým prvkem je jednotný mechanismus dohledu (SSM), který připisuje roli
orgánu vykonávajícího přímý bankovní dohled Evropské centrální bance, aby bylo zajištěno,
že největší banky v Evropě budou pod nezávislým dohledem podle společných pravidel.
Druhým klíčovým prvkem je jednotný mechanismus řešení krizí (SRM), jehož úkolem je
vytvořit plán pro nejhorší možný scénář vývoje, tj. pro případ bankrotu určité banky, aby bylo
zajištěno, že bude možno takovouto situaci vyřešit bez velkých otřesů, s minimálními náklady
pro daňové poplatníky. Snaha ušetřit daňovým poplatníkům náklady spojené s řešením
problémů bank v budoucnu vedly ke změně příslušných předpisů, zejména ustanovení
směrnice o ozdravných postupech a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků
(BRRD), podle níž by náklady na řešení problémů bank měli v první řadě nést jejich akcionáři
a věřitelé. V případě nutnosti lze doplňkově poskytnout finanční prostředky z nově zřízeného
jednotného fondu pro řešení problémů bank (SRF), který je financován bankovním sektorem.
Mechanismus SSM již plně funguje od listopadu 2014, mechanismus SRM od ledna 2016.
Fond SRF však dosáhne cílové výše svých finančních prostředků až v roce 2023. Členové
eurozóny jsou automaticky součástí bankovní unie, zatímco jiné členské státy se pro členství
v ní mohou rozhodnout.
Dne 24. listopadu 2015 předložila Evropská komise legislativní návrh, který má za cíl rozšířit
bankovní unii o další prvek, a to o evropský systém pojištění vkladů (EDIS), který má
vzniknout na základě stávajících systému pojištění vkladů ve členských státech.
PRÁVNÍ ZÁKLAD
Článek 114 a čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).
CÍLE
Bankovní unie je nezbytným doplňkem hospodářské a měnové unie (HMU) a vnitřního trhu,
který slaďuje odpovědnost za dohled, řešení problémů bank a financování na úrovni EU a nutí
banky v celé eurozóně, aby dodržovaly stejná pravidla. Tato pravidla zajišťují zejména to, aby
banky podstupovaly měřená rizika, a aby banka, která se dopustí chyby, platila za své ztráty
a aby jí hrozila možnost uzavření, přičemž musí být minimalizovány náklady pro daňového
poplatníka.
Fakta a čísla o Evropské unii - 2016 2
DOSAŽENÉ VÝSLEDKY
A. Plán pro bankovní unii
V prosinci roku 2012 předseda Evropské rady v úzké spolupráci s předsedou Evropské
komise, prezidentem Evropské centrální banky (ECB) a předsedou Euroskupiny vypracoval
konkrétní a časově vymezený plán na vytvoření skutečné hospodářské a měnové unie. Jednou
z nejdůležitějších částí tohoto plánu bylo vytvoření integrovanějšího finančního rámce, tj.
bankovní unie.
B. Dohoda na mechanismu SSM
V březnu 2013 bylo dosaženo mezi Parlamentem a Radou politické dohody ve věci zřízení
prvního pilíře bankovní unie, jednotného mechanismu dohledu (SSM) vztahujícího se na
všechny banky v eurozóně. Pokud chtějí, mohou se do mechanismu SSM zapojit i členské státy,
které nejsou členy eurozóny. Mechanismus SSM, který funguje od 4. listopadu 2014, působí
v rámci ECB a odpovídá za přímý dohled nad největšími a nejvýznamnějšími bankovními
skupinami (v lednu 2016 se jednalo o 129 subjektů), zatímco vnitrostátní orgány dohledu
i nadále vykonávají dohled nad ostatními bankami, přičemž konečnou odpovědnost nese
ECB. Kritéria pro určení toho, zda se banky považují za významné – a spadají tudíž pod
přímý dohled ECB –, jsou stanovena v nařízení o mechanismu SSM a v rámcovém nařízení
o mechanismu SSM a týkají se velikosti banky, její ekonomické důležitosti, přeshraničních
aktivit a potřeby přímé podpory z veřejných rozpočtů. Podle vývoje těchto kritérií se tudíž
může současný počet bank pod přímým dohledem ECB časem změnit; ECB se rovněž může
kdykoli rozhodnout zařadit určitou banku mezi významné, aby zajistila konzistentní uplatňování
náročných standardů dohledu.
Aby se předešlo možnému střetu zájmů, upravují organizační a provozní oddělení rolí ECB
v oblasti dohledu a měnové politiky jasná pravidla.
C. Komplexní posuzování a zátěžové testy
Předtím, než se ujala svých odpovědností v oblasti dohledu, provedla ECB komplexní posouzení
sestávající z přezkumu kvality aktiv a zátěžových testů. Cílem tohoto posouzení bylo dosáhnout
větší transparentnosti rozvah bank, aby byl zajištěn spolehlivý výchozí bod pro práci ECB.
Výsledky, zveřejněné dne 27. října 2014, ukázaly, že 25 ze 130 testovaných bank vykazovalo
nedostatek kapitálu. I když v některých případech byl v době zveřejnění výsledku již tento
nedostatek zacelen, musely všechny banky předložit ECB plány v oblasti kapitálu, v nichž je
popsáno, jak mají v úmyslu v průběhu roku 2015 zjištěné nedostatky odstranit.
Jak již bylo řečeno, přesný počet bank pod přímým dohledem ECB se časem mění. Všechny
banky, které jsou přidány na seznam subjektů pod dohledem ECB, projdou podobnou kontrolou
finanční situace; v roce 2015 bylo předmětem komplexního posuzování devět bank a u pěti z
nich byl zjištěn nedostatek kapitálu v různém rozsahu. V současnosti provádí ECB komplexní
posuzování dalších čtyř bank z Irska, Itálie, Lotyšska a Slovinska, které byly nedávno označeny
za významné nebo které se mohou stát významnými. Posuzování začalo v březnu 2016 a
očekává se, že výsledky budou zveřejněny v listopadu 2016.
D. Mechanismus SRM
V březnu 2014 bylo dosaženo mezi Parlamentem a Radou politické dohody ve věci zřízení
druhého pilíře bankovní unie, jednotného mechanismu pro řešení problémů bank (SRM).
Hlavním cílem mechanismu SRM je zajistit, aby případné budoucí úpadky bank v bankovní unii
byly řešeny účinným způsobem, a to s minimálními náklady pro daňové poplatníky a reálnou
Fakta a čísla o Evropské unii - 2016 3
ekonomiku. Působnost mechanismu SRM je zrcadlovým odrazem působnosti mechanismu
SSM. To znamená, že ústřední orgán – jednotný výbor pro řešení problémů (SRB) – nese
konečnou odpovědnost za iniciování řešení problémů určité banky, přičemž v praxi bude toto
rozhodnutí uskutečněno ve spolupráci s vnitrostátními orgány pro řešení problémů bank. Výbor
SRB zahájil své působení jako nezávislá agentura EU dne 1. ledna 2015 a plně funguje od ledna
2016.
E. Fond SRF
Cílem předpisů, kterými se řídí bankovní unie, je zajistit, aby jakékoli řešení problémů bylo
nejprve financováno akcionáři banky, a pokud je to nutné, částečně i věřiteli banky, nyní je
ovšem k dispozici další zdroj financování, který může být použit v případě, že příspěvky od
akcionářů a věřitelů banky nejsou dostačující – je jím jednotný fond pro řešení problémů
bank (SRF), který je spravován výborem SRB. Jakmile fond SRF dosáhne cílové výše svých
finančních prostředků, bude disponovat částkou přibližně 55 miliard EUR, která odpovídá
zhruba 1 % pojištěných vkladů v eurozóně. Do fondu SRF budou přispívat banky po dobu
osmi let. V prosinci 2015 se členské státy, které se účastní bankovní unie, dohodly na zavedení
systému mechanismů překlenovacího financování, který stanoví národní individuální úvěrovou
linku, kterou zaštítí svůj podfond v rámci Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF), pokud by
se objevil schodek ve financování.
F. Směrnice BRRD
Nová pravidla pro sdílení zátěže v případě řešení problémů bank jsou stanovena ve směrnici
o ozdravných postupech a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (BRRD),
kterou přijal Parlament v dubnu 2014. Směrnice BRRD stanoví způsoby, jakými lze řešit
problémy bank v nesnázích, aniž by byla nutná finanční pomoc z peněz daňových poplatníků,
přičemž uplatňuje zásadu, že ztráty musí v první řadě pokrýt akcionáři a věřitelé, nesmí se
automaticky počítat s pomocí z veřejných finančních prostředků.
G. Směrnice o kapitálových požadavcích (CRD) / nařízení o kapitálových požadavcích
(CRR)
Minimální kapitálové požadavky stanoví, jaké množství kapitálu musí mít banka v držení,
aby bylo její působení považováno za bezpečné a aby se byla schopna sama vyrovnat
s provozními ztrátami. Finanční krize ukázala, že dřívější minimální kapitálové požadavky
stanovené v právních předpisech byly v konfrontaci s vážnou krizí příliš nízké. Proto bylo na
mezinárodní úrovni dohodnuto zvýšit minimální limity (zásady dohody Basilej III). V dubnu
2013 přijal Parlament dva právní akty, které převádějí do evropského práva obezřetnostní
kapitálové požadavky pro banky: čtvrtou směrnici o kapitálových požadavcích (CRD) a nařízení
o kapitálových požadavcích (CRR). Směrnice CRD a nařízení CRR vstoupily v platnost dnem
1. ledna 2014.
Rovné podmínky v rámci jednotného trhu posiluje jednotný soubor pravidel, který se vztahuje na
všechny banky v EU. V právních aktech, které přijal Parlament, bylo třeba ještě dotáhnout určité
technické podrobnosti. Komisi proto byla svěřena pravomoc vypracovat doplňující legislativní
akty (tzv. opatření úrovně 2), které tyto chybějící technické podrobnosti stanoví; opatření úrovně
2 jsou důležitým zadáním, které je třeba splnit v tomto volebním období (2014–2019).
H. Systém EDIS
Dne 24. listopadu 2015 předložila Komise legislativní návrh, který má za cíl rozšířit bankovní
unii o další prvek, a to o evropský systém pojištění vkladů (EDIS), který má být vytvořen
na základě stávajících systému pojištění vkladů ve členských státech (které dosud nejsou
podepřeny společným evropským systémem). Systém EDIS bude zaváděn postupně a je
Fakta a čísla o Evropské unii - 2016 4
koncipován tak, aby byl pro bankovní sektor celkově nákladově neutrální (i když rizikovější
banky budou platit vyšší příspěvky než banky bezpečnější). Spolu s ním budou přijaty přísné
záruky a opatření k omezení bankovních rizik.
ÚLOHA EVROPSKÉHO PARLAMENTU
V reakci na časový plán na vytvoření skutečné hospodářské a měnové unie přijal Parlament dne
20. listopadu 2012 usnesení nazvané „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“, které
obsahuje doporučení Komisi k vytvoření skutečné bankovní unie. Přijetím legislativních aktů
o SSM, SRM, DGS, BRRD a CRD IV v roce 2013 a 2014 Parlament významnou měrou přispěl
k vytvoření skutečné bankovní unie.
Tyto legislativní akty určily Parlamentu úlohu při kontrole nově zřízených institucí. ECB ze své
úlohy orgánu dohledu (tj. prostřednictvím mechanismu SSM) skládá účty Parlamentu a Radě.
Podrobnosti jejího zodpovídání se Parlamentu jsou stanoveny v interinstitucionální dohodě
(IID) mezi Parlamentem a ECB.
V Hospodářském a měnovém výboru se zatím konalo šest pravidelných veřejných slyšení
s předsedkyní mechanismu SSM (dne 18. března 2014, 3. listopadu 2014, 31. března 2015, 19.
října 2015, 22. března 2016 a 13. června 2016). Další pravidelné slyšení se má uskutečnit 9.
listopadu 2016.
V zásadě stejný přístup se uplatňuje u jednotného výboru pro řešení problémů, jehož předseda
se má účastnit nejméně jednou v každém kalendářním roce slyšení, které se věnuje plnění úkolů
výboru v oblasti řešení problémů a které pořádá příslušný výbor Parlamentu. V Hospodářském a
měnovém výboru se zatím konala dvě veřejná slyšení s předsedou výboru SRB (dne 16. června
2015 a 28. ledna 2016). Další slyšení se má uskutečnit 13. července 2016.
Podrobnosti zodpovídání se výboru SRB Parlamentu a s tím související praktické postupy
jsou stanoveny v interinstitucionální dohodě mezi Parlamentem a výborem SRB, který byla
zveřejněna dne 24. prosince 2015.
Marcel Magnus / Cairen Power
06/2016