Prezentace předmětu: Společenský a diplomatický protokol Vyučující: Ing. Patrik Kajzar, Ph.D. Název prezentace Název projektu Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě Registrační číslo projektu CZ.02.2.69/0.0./0.0/16_015/0002400 Logolink_OP_VVV_hor_barva_cz 1.Úvod do pravidel společenského styku Ing. Patrik Kajzar, Ph.D. Předmět: Společenský a diplomatický protokol Tato přednáška byla vytvořena pro projekt„Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě“ Opavě . Základní pravidla a pojmy qPravidla společenského styku se neustále rychleji či pomaleji mění a přizpůsobují se měnícím se potřebám. Jejich vlastností je, že jsou relativní v čase a prostoru. Přes tuto relativnost je možné stanovit tři univerzálně platné základní zásady společenského chování: üslušnost - jako například skromnost, ochota, přívětivost, atd., üzdvořilost - jako vnější výraz slušnosti ve společenském styku spojená se znalostí společenských pravidel, ütakt - jako schopnost přiměřeně aplikovat obecné zásady a pravidla společenského styku v konkrétní situaci, ohleduplnost odstupňovanou podle osob a situací, umění zvážit přiměřenost jednání, umění vžít se do situace partnera. Taktní je člověk tehdy, když přemýšlí o tom, jak jedná s jinými a když mu záleží na tom, jak s nimi komunikuje. q Základní pravidla a pojmy qZásady taktního chování: üv každém člověku předpokládáme a hledáme jeho pozitivní stránky, nikoho neposuzujeme ukvapeně, ünesnažíme se získat výhody na úkor jiných, üvůči jiným lidem se chováme s respektem, ať je jejich společenské postavení jakékoliv, respektujeme jejich názory, üsnažíme se vcítit do postavení druhého, podívat se na problém jeho očima, üjsme tolerantní k chybám druhých a snažíme se z nich poučit, üsnažíme se dostát danému slovu a plnit sliby, üvyhýbáme se konfliktům a hádkám, üřídíme se pravidlem: co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim. q Etiketa a její historie qSlovo etiketa vzniklo ze starofrancouzského "estiguer" - tedy "připevnit" nebo "vyvěsit". qPravidla, dodržovaná u královského dvora a pravděpodobně i v objektech určených pro stráže a vojsko, se vyvěšovala na zeď a stávala se z nich denní pravidla ("l´estiquet" nebo "l´estiquette). qSeznámit se s nimi mohli ovšem pouze lidé, kteří uměli číst. qVe Francii se na stejný okruh pravidel vztahoval výraz "régles du savoir vivre" (pravidla znalostí o tom, jak se chovat) a výraz "savoir vevre et savoir faire" (umět žít a umět konat). qSlovo etiketa vzniklo jako soubor pravidel pro daný den, místo, oblast, existují různé teorie, které vznik etikety blíže specifikují. Traduje se, že první pravidlo pro chování dvorské šlechty stanovil zahradník francouzského krále Ludvíka XIV, Etiketa a její historie q(1643-1715), když zakázal rozverným párům dovádět na pěstěných trávnících ve Versailles. qNapíchal do trávníku cedulky se zákazem a od starogermánského „sticken“, připichovat, se přes starofrancouzské estiquette vyvinulo slovo étiquette, etiketa. qTyto tabulky byly vlastně prvními instrukcemi pro chování dvorské šlechty. Proto je slovo etiketa homonymum, označuje jednak pravidla chování, jednak nálepku na lahvi. qDruhý možný výklad je pravděpodobnější: za významnými hodnostáři u dvora chodil ceremoniář s cedulkou se jménem. Ludvík XIV., zvaný „král Slunce“, byl považován téměř za boha a tomu odpovídala také složitost ceremoniálu na jeho dvoře. Propracovaná pravidla definovala například i uléhání do lože a vstávání. Etiketa a její historie qSpolečenský život, především na oficiální úrovni, podléhá na jedné straně pravidlům etikety, na druhé straně se dodržuje tzv. diplomatický protokol (ten vznikl v době Vídeňského kongresu v letech 1813-15 a od té doby se nezměnil) qProtokol platí jako všeobecná, velmi praktická pomůcka mezinárodního soužití, dodržuje se při všech státních a politických událostech, platí i při jiných velkých společenských příležitostech. qJiž před dvěma stovkami let platila pro chování ve společnosti tato definice: „Etiketa je soubor jistých zvyků a obyčejů ve vnějším styku společenském.“ Původ etikety je náboženský a vyjadřuje odvislost, úctu, bázeň před tím, jemuž se prokazuje." qKolem roku 1930 se již hovoří o způsobech společenských, různě odstupňovaných podle hodnoty a důstojenství, pro zdvořilost upravenou pravidly. Osobnosti české etikety qČeský bonton (vybrané způsoby chování) prodělal v minulosti renovaci a získal ztracený zájem publika. qJe to dáno úsilím významných osobností o jeho rozšíření do podvědomí co nejvyššího počtu lidí od top manažerů po běžného konzumního člověka. qMezi osobnosti etikety u nás patří např.: üJiří Stanislav Guth-Jarkovský, üDobromil Ječný, üLadislav Špaček, üEliška Hašková Coolidge, üa další osobnosti etikety zde neuvedené. Osobnosti české etikety qOsobnosti, jež svými mnohostrannými aktivitami – zahrnujícími vydávání odborných a zároveň vtipně psaných knih, pořádání společenských kurzů, účinkování v televizních pořadech či v rozhlase, přiblížili slušné chování doslova všem. qJiří Guth-Jarkovský se narodil 23. 1. 1861 v Heřmanově Městci v rodině panského úředníka. Studoval na gymnáziu a poté filozofii, matematiku a fyziku na Filozofické fakultě na univerzitě v Praze. Poté se věnoval pedagogické práci - stal se vychovatelem v šlechtické rodině. qV roce 1891 zavedlo ministerstvo školství tělesnou výchovu a zájemci o ni mohli požádat o subvenci na zahraniční studijní pobyt. Guth-Jarkovský toho využil a obdržel 200 zlatých na cestu do Paříže. Zde se setkal a spřátelil s Pierre de Coubertinem, který zásadně ovlivnil celý jeho další život - nadchnul ho pro myšlenku obnovit olympijské hry po vzorů starých Řeků. Osobnosti české etikety qStal se zakladatelem novodobé české etikety. qSlušnost je člověku vrozená, zatímco zdvořilost je uvědomělým vnějším projevem slušnosti, které se musíme naučit. qNejdůležitější vlastností člověka, který se pohybuje mezi lidmi, jsou takt a empatie - schopnost vcítit se do situace, potřeb a pocitů druhého. qDo jisté míry je vlastností vrozenou, nedostává se jí obvykle lidem egocentrickým, kteří jsou příliš zaujati sami sebou a svými zájmy. Guth-Jarkovský, byl také první ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka. qDobromil Ječný od roku 1950 působil v diplomatických službách. Nejprve jako zástupce velvyslance v hodnosti velvyslaneckého rady a dočasně také jako charge d'affaires v Moskvě. Po návratu pracoval šest let jako vedoucí diplomatického protokolu. Osobnosti české etikety qLadislav Špaček v letech 1992 až 2003 působil na pozici mluvčího prezidenta republiky Václava Havla a také jako ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. qBěhem svého působení na Pražském hradě navštívil spolu s prezidentem Havlem přes padesát zemí světa a absolvoval stovky společenských událostí na nejrůznějších úrovních. Je spoluautorem a protagonistou televizního seriálu Etiketa, rovněž je autorem knih Etiketa, Velká kniha etikety a Slon v porcelánu aneb jak se neztratit v labyrintu etikety. qNa Fakultě sociálních věd UK vyučoval komunikaci s médii. Publikuje v různých médiích a pořádá přednášky o komunikaci s médii, krizové komunikaci a etiketě pro přední představitele top managementu firem, státní správy a politiky. Osobnosti české etikety qEliška Hašková Coolidge začala kariéru v Bílém domě, kde pracovala jako zvláštní asistentka pěti amerických prezidentů (John F. Kennedy, Lyndon B. Johnson, Richard Nixon, Gerald Ford a James Carter). qZaložila a řídila Kancelář prezidentských zpráv, jejímž úkolem je zajišťovat styk s veřejností. qPo osmnácti letech přešla na ministerstvo zahraničních věcí USA, kde pracovala mimo jiné jako náměstkyně šéfa protokolu Spojených států a jako alternující zástupce velvyslance v Organizaci amerických států. qOd roku 1991 často navštěvovala Čechy a v roce 1998 se do rodné země vrátila trvale. Prostřednictvím své agentury Coolidge Consulting Services napomáhá společenským i podnikatelským kontaktům mezi Českou republikou a USA a poskytuje poradenství nejen v otázkách protokolu, etikety, personalistiky a public relations, ale i v oblasti gastronomie a turistiky. Společenská významnost lidí qVšichni lidé jsou si rovni - ne však ve společnosti. qPři příchodu do ní zapomeňme na ústavou zaručené právo rovnosti. qExistují lidé společensky významnější a společensky méně významní. qVšeobecně se stále uznává vytváření komfortu pro společensky významnější osoby. qKdo ale tyto osoby jsou? Společenský styk má svá pravidla a je nutné vědět, jak se chovat, aby naše profesionalita a oborová fundovanost byla znalostí těchto " drobností" umocněna, qZákladní společenské poměry z pohledu významnosti. Společensky výše je: üNadřízený než podřízený, üŽena než muž, üStarší osoba než osoba mladší. q Společenská významnost lidí Společenská významnost lidí qJak si ovšem poradíme při "konfliktu principů"? qStojím-li se svým nadřízeným a přichází žena, koho mám představit komu jako prvního? Nebo, jsem-li žena a vítám se se starším mužem - nabídnu mu ruku, nebo budu čekat, až to udělá on? qFunkce i věk jsou relativní, jediným pevným bodem je žena. To je znak neměnný, nezpochybnitelný a na první pohled jasný. qDalší dvě kategorie jsou hodně relativní. Kdo je to vlastně „nadřízený"? Vedoucí oddělení? Ředitel odboru? Náměstek, nebo sám generální? Funkce je ten nejméně významný ze všech tří principů, protože jako jediná je pomíjivá. Dnes náměstek, zítra referent. [102] qSpolečensky významnější podává ruku jako první žena, společensky významnější, usedá jako první. A společensky významnější dáma vstoupí do dveří jako první. Muž nikdy nenechá ženu zvedat spadlý předmět. q Společenská významnost lidí qPŘÍKLADY NĚKTERÝCH SITUACÍ SPOLEČENSKÝCH PŘEDNOSTÍ: qVstup do budovy qPřednost mají osoby vycházející před vcházejícími, přičemž mohou nastat výjimky, např. vchází-li významná osoba, invalidní osoba, ženy a starší muži. Do budovy vchází a z budovy vychází první žena, muž otvírá a přidržuje dveře. V případě odchodů má jednoznačně přednost osoba vycházející před vcházející. qVstup do místnosti qV práci (porady, konference apod.) vstupuje první osoba společensky starší. Při návštěvě kavárny, restaurace, hotelu nebo jiných veřejných místností vstupují muži v pořadí podle společenské přednosti. Je-li ve společnosti muže žena, vstupuje dovnitř jako první muž. Přichází-li žena ke stolu, kde již sedí muži, povstanou při jejím příchodu. Ke stolu usedá první žena, nejblíže stojící muž jí pomáhá odsunout a přisunout židli. Jídelní lístek se nabídne ženě při výběru, objednává muž. q Společenská významnost lidí qStoupání do schodů qMuž jde se ženou v jedné rovině, nebo o schod níže, aby mohl poskytnout pomoc při uklouznutí. A pokud jde před námi do schodů mladá dívka v minisukni? Co poradíme? Neměl by muž v takovém případě přece jenom jít raději před dívkou? Ne. Bezpečnost především! Ostatně v tomto případě by byl blázen, kdyby porušil tak důležité bezpečnostní pravidlo. Ale pozor, jsme taktní, vždy jdeme tak, abychom se dámy nedotkli. Ze schodů jde muž jako první, tedy opět níž. qVstup do tramvaje qNastupuje první žena a muž jí pomáhá, vystupuje první muž (totéž platí i při nastupování do auta – umístění v autech se řídí především bezpečnostním hlediskem a pohodlím, tj. nejčestnější místo je vpravo vzadu, druhé je vlevo vzadu) q Výběr z použité literatury: qKAJZAR, P., 2013. Společenský protokol. Karviná: SU OPF qMATHÉ, I. a L. ŠPAČEK, 2005. Etiketa. Praha: BB art. ISBN 80-7341-564-X. qNĚMČANSKÝ, M., 2011. Společenský, diplomatický a obchodní protokol. SU OPF Karviná, ISBN 978-80-7248-636-6. qSMEJKAL, V. a H. S. BACHRACHOVÁ, 2011. Velký lexikon společenského chování. 2. rozšířené vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3650-1. qŠPAČEK, L, 2008. Nová velká kniha etikety. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-1954-5.