Prezentace předmětu: Společenský a diplomatický protokol Vyučující: Ing. Patrik Kajzar, Ph.D. Název prezentace Název projektu Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě Registrační číslo projektu CZ.02.2.69/0.0./0.0/16_015/0002400 Logolink_OP_VVV_hor_barva_cz 11. Diplomatické styky a diplomatický protokol Ing. Patrik Kajzar, Ph.D. Předmět: Společenský a diplomatický protokol Tato přednáška byla vytvořena pro projekt„Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě“ Opavě Diplomacie a diplomatické styky qPojem diplomacie v dnešním slova smyslu se používá od 18.století. Nejčastěji se v nich objevuje konstatování, že diplomacie představuje zastupování státu navenek a vedení jednání v zájmu státu s představiteli jiných suverénních státu. qDiplomacie je tedy chápána jako souhrn nástrojů zahraniční politiky státu k prosazování jeho zájmu především v zahraničí. qDefinice R.P. Barstona : „Diplomacie se zabývá řízením vztahů mezi státy a mezi státy a dalšími subjekty“. qV 70. létech se objevuje pojem „moderní diplomacie“, kterou např. E.Satow definuje, jako „využití vzdělanosti a taktu k uskutečňování oficiálních vztahů mezi vládami nezávislých států“ q Diplomacie a diplomatické styky qVzhledem k tomu, že jednání jsou často zaměřena na určité oblasti (např. oblast kultury, vojenskou, obchodní, kulturní, sportovní, parlamentní apod.), vyžadují tato jednání speciální odbornou přípravu, odborné znalosti a i samotná jednání mají svá specifika, vznikají nové, relativně samostatné oblasti a metody, které diplomacie využívá. q K takovým oblastem patří např.: üagrární diplomacie – vznikla zejména díky specifikum v mezinárodním obchodování se zemědělskými výrobky, übezpečnostní diplomacie – zaměřená na naplňování bezpečnostní politiky státu a jeho bezpečnostních zájmů, Diplomacie a diplomatické styky üekonomická (obchodní) diplomacie – zaměřená na aktivity různých vládních i nevládních subjektu a institucí, směřujících k vytváření podmínek pro uplatňování ekonomických a obchodních zájmu státu v zahraničí. ükulturní diplomacie - cílem je posílit dobré jméno státu v zahraničí v rámci kulturních aktivit (koncerty, filmová představení, výstavy, apod.) üsportovní diplomacie – využívání sportovních akcí k propagaci svých cílů. üvojenská diplomacie – zabývá se otázkami, které jsou spojeny s armádou nebo obranou. Diplomatický protokol qSlovo protokol je odvozeno od řeckého slova „protokolos“ neboli „po sobe jdoucí“. qStejně jako se stránky knížky obracejí a po straně 5 přichází strana 6, tak krok za krokem či stránka za stránkou se odvíjí určitá protokolární akce. qV souvislosti s mezinárodními vztahy se „protokol“ vyskytuje jako označení nebo název zápisu o jednání mezinárodní konference nebo kongresu. qVýrazem „protokol“ se často také označují některé druhy mezinárodních smluv a dokumentů: üprodloužení mezinárodní dohody, jejíž platnost má skončit, üúprava nebo změna platné dohody. Při dalších dodatcích může být protokol označen jako „dodatkový protokol“, nebo „další doplňující protokol“, üprotokol jako technický dokument v rámci širší, obecnější dohody, üjako druh smluvního dokumentu namísto dohody nebo namísto výměny nót. Diplomatický protokol qDiplomatický protokol je soubor pravidel, zásad a formálních konvencí využívaných při oficiálním společenském styku na mezinárodní úrovni. Zároveň také umožňuje vzájemnou komunikaci mezi státy. qPředmět diplomatického protokolu je definován Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a dalšími mezinárodními smlouvami. q Do předmětu patří formy navázání diplomatických vztahů, ukončení činnosti diplomatické mise, forma zahájení a ukončení konzulární činnosti, pravidla oficiálních návštěv představitelů států v zahraničí, diplomatické přijetí, zásady mezinárodních konferencí a summitů, způsob uzavírání mezinárodních dohod a s tím souvisejících formalit, apod. Orgány státu pro mezinárodní styk qStátní orgány uskutečňující mezinárodní styky, můžeme dělit na: üorgány vnitrostátní üorgány zahraniční ü qK vnitrostátním orgánům patří především: ühlava státu, vláda, MZV a v některých zemích i ministerstvo zahraničního obchodu. Mezinárodní právo jim přiznává reprezentativní povahu. To znamená, že tyto orgány mohou jednat jménem státu ve všech věcech zpravidla bez zvláštního zmocnění. üdále sem můžeme zařadit správní, technické nebo kulturní orgány, které jednají jménem státu ve vymezených oblastech (ministr dopravy, zdravotnictví nebo kultury). Orgány státu pro mezinárodní styk qZahraniční orgány lze je dělit jednak podle povahy jejich práce, jednak podle trvání jim udělených plných mocí. q1. Podle povahy práce a rozsahu zplnomocnění je dělíme na: üorgány diplomatické üorgány nediplomatické q q2. Podle trvání plných mocí se zahraniční orgány dělí na: üstálé üdočasné Orgány diplomatické a nediplomatické qDiplomatické orgány : mají politické funkce, a proto mají zastupitelskou tj. reprezentační povahu, což znamená, že po akreditaci u cizího státu již nepotřebují žádných zvláštních plných mocí pro své služební úkony. üZa jejich úkony a činy nese odpovědnost vláda. üPožívají zvláštních výsad a imunit. qNediplomatické orgány: nemají politické funkce ani zastupitelskou povahu. Tyto orgány jsou již svými plnými mocemi omezeny na věci nepolitické, např. konzulové, obchodní agenti apod. üKonzulové jsou považováni za stálé nediplomatické zástupce, i když obsah jejich činnosti se postupně mění. Mezistátní vztahy se dnes dotýkají nejen otázek politických, ale i hospodářských, kulturních, vědecké a technické spolupráce apod. Stálé a dočasné diplomatické mise qStálé diplomatické mise - jsou velvyslanectví a vyslanectví, obchodní oddělení, stálí zástupci a stálé delegace u mezinárodních organizací, např. v OSN, při NATO nebo při EU. qStálé nediplomatické mise - jsou např. konzulární úřady. qDočasné diplomatické mise - jsou to např. občasné delegace vyslané na mezinárodní kongresy a konference, oficiální zástupci vysíláni do zahraniční při různých slavnostních příležitostech jako je např. korunovace hlavy státu, pohřby atd. qPatří sem také zvláštní mise (hovoříme o tzv. diplomacii ad hoc), které se vysílají do zahraničí dočasně za účelem splnění nějakého úkolu. qDočasné nediplomatické mise - jsou to např. různí delegáti, komisaři v oblasti technických nebo kulturních styků apod. Diplomatické mise qMezi nejvýznamnější zahraniční orgány pro mezinárodní styky patří diplomatická mise. qK základním právům každého svrchovaného státu patří právo na diplomatické styky, tj. právo zřizovat stálé diplomatické mise a vysílat a přijímat diplomatické zástupce. qDiplomatické styky mezi státy a výsady a imunity stálých diplomatických misí a jejich členů byly dříve upraveny obyčejovým mezinárodním právem. qFunkce diplomatické mise spočívají mimo jiné v zastupování vysílajícího státu ve státě přijímacím, v chránění zájmů vysílajícího státu a jeho příslušníků ve státě přijímajícím v rozsahu dovoleném mezinárodním právem, v jednání s vládou přijímajícího státu. Dalšími funkce jsou uvedeny ve Vídeňské úmluvě. qVysílajícím státem se označuje stát, který vysílá svou misi na území cizího státu a přijímajícím státem je stát, na jehož území bude mise vykonávat svou činnost. Diplomatické mise qDiplomatická mise se skládá z vedoucího mise a členů personálu mise. qČleny personálu mise jsou členové diplomatického personálu, tj. členové mise, kteří mají diplomatickou hodnost, velvyslanec, vyslanec, chargé d´ affaires, rada-ministr, velvyslanecký rada, tajemníci, různí odborní přidělenci, např. vojenský, letecký, námořní, obchodní, kulturní apod. Personál mise tvoří dále administrativní a technický personál, tj. sekretářky, písařky apod. a personál služební, řidiči, zahradníci atd. qDiplomatická mise a členové jejího personálu požívají výsady a imunity. Výsady a imunity poskytované jednotlivým členům mise se odlišují podle jednotlivých kategorií personálu. qV největším rozsahu jsou poskytovány výsady a imunity členům diplomatického personálu. Rozsah výsad a imunit u služebního personálu je nejomezenější. q Vnitřní orgány státu pro oblast zahraničních styků qKaždý stát má konkrétní představy o svých vztazích s jinými státy. qUskutečňováním těchto představ jsou pověřovány orgány a instituce státu, a to jednak v oblasti zákonodárné, jednak v oblasti výkonné. qVznik těchto orgánů, jejich práva a povinnosti, upravuje obvykle ústava nebo jiné zákonné normy. qZákonodárný sbor schvaluje zákony upravující pravomoci hlavy státu a ostatních ústavních činitelů, vyjadřuje se k politice vlády, včetně politiky směrem k zahraničí. qPrezident republiky: üzastupuje stát navenek, üsjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu, nebo s jejím souhlasem na jednotlivé cleny, üPřijímá vedoucí zastupitelských misí, üPověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. Konzulární úřad qKonzulární úřad (konzulát) je zahraniční orgán státu zřízený na území druhého státu za účelem ochrany zájmů vysílajícího státu a jeho příslušníků, tj. fyzických i právnických osob a k plnění určitých správních, hospodářských a občanskoprávních funkcí. qÚkolem konzulární služby je poskytovat pomoc v rozmanitých životních situacích, do kterých se naši občané mohou během svého pobytu v zahraničí dostat a které nejsou schopni řešit vlastními silami. Velmi často se jedná o pomoc v nouzi, například při nehodách, závažných onemocněních, ztrátě dokladů, či omezení osobní svobody. qKonzulární úřady v minulosti na rozdíl od diplomatických misí nezastupovaly stát všestranně, neměly reprezentativní povahu a plnily převážně administrativní a nikoli politické funkce. qToto původně velmi ostré rozlišení mezi oběma státními orgány se v poslední době stírá, a to v obou směrech. Konzulární úřad qDiplomatická mise plní zpravidla i konzulární funkce a mívá pro ten účel vlastní konzulární oddělení. qKonzulární úřady plní naopak i některé reprezentativní úkoly politického rázu. Přímo Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z roku 1963 umožňuje, aby ve státě, ve kterém nemá vysílající stát diplomatickou misi, pověřil konzulárního úředníka výkonem diplomatických úkonů, jestliže s tím souhlasí přijímající stát. qPokud jde o rozsah výsad a imunit, jsou zde určité rozdíly, což vyplývá z odlišnosti hlavních funkcí obou orgánů. qVýsady a imunity konzulárních úřadů a jejich personálu jsou omezenější, jak vyplývá z jednotlivých ustanovení Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z r. 1963 a jsou výrazněji omezeny na výkon konzulárních funkcí členů konzulárního úřadu, tj. konzulárních úředníků (osoby pověřené výkonem konzulárních funkcí, jako vedoucí nebo tajemníci), konzulárních zaměstnanců (překladatelé, sekretářky, účetní apod.) a služebního personálu (domovník, zahradník apod.). Konzulární úřad qJakou pomoc lze tedy od českých zastupitelských úřadů v zahraničí očekávat: üvystavení cestovního průkazu při ztrátě cestovního dokladu, üposkytnutí informací, příp. pomoci při obstarání finančních prostředků, üinformování příbuzných při nehodách a úmrtích (v případě, že byly zastupitelskému úřadu ohlášeny), üposkytování kontaktních údajů pro nezávislý výběr lékařů, zdravotnických zařízení, advokátů, tlumočníků, üpomoc při repatriaci nemocných, zraněných nebo zemřelých, üv případě omezení osobní svobody předávání informací příbuzným, zprostředkování právního zástupce na náklady zatčených osob, üpomoc při zajišťování návštěv uvězněných osob (v případě, že omezení svobody bylo zastupitelskému úřadu ohlášeno), apod. Konzulární úřad qCo naopak český zastupitelský úřad udělat nemůže: ü platit účty za hotelové a jiné služby, pokuty, poplatky za pobyt v nemocnici a kauce při omezení osobní svobody, ü financovat další pobyt v zahraničí při ztrátě finančních prostředků, ü vykonávat činnosti, které mají v náplni práce komerční instituce jako jsou banky, cestovní kanceláře, zdravotní pojišťovny, advokáti, tlumočníci a detektivní kanceláře, ü vykonávat činnosti poštovního či pracovního úřadu, ü poskytovat pomoc při obstarání víza cizího státu a zaručit vstup na území cizího státu, pokud občan nemá platný pas, resp. vízum, ügarantovat lepší péči v nemocnicích či zacházení ve věznicích, než je místní standard, üprovádět vyšetřování protiprávního jednání, zasahovat do probíhajících soudních řízení a vyvíjet činnost jako obhájce u soudu, apod. Výběr z použité literatury: qGULLOVÁ, S., 2013. Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol. 3., doplněné a přepr. vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN 978–80-247-4418-6. qMATHÉ, I. a L. ŠPAČEK, 2005. Etiketa. Praha: BB art. ISBN 80-7341-564-X. qNĚMČANSKÝ, M., 2011. Společenský, diplomatický a obchodní protokol. SU OPF Karviná, ISBN 978-80-7248-636-6. qSMEJKAL, V. a H. S. BACHRACHOVÁ, 2011. Velký lexikon společenského chování. 2. rozšířené vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3650-1. qŠPAČEK, L, 2008. Nová velká kniha etikety. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-1954-5. qWebové stránky MZV ČR.