Migrace a Československo Z historie migrace v ČSR v letech 1918-1989 Migrace a Československo . •Národnostní vývoj a migrační politika v meziválečném Československu • •Změny národnostní struktury a migrace v letech 1938-1948 • •Migrační politika komunistického Československa Struktura přednášky Národnostní charakteristika meziválečné ČSR Češi a Slováci byli pojímáni jako jeden národ. Při sčítání lidu v roce 1921 se k československé národnosti hlásilo 65,5 % obyvatelstva, k německé národnosti 23,4 %, k maďarské 5,7 %, k rusínské, ruské a ukrajinské 3,4 %, k židovské 1,3 % a k polské 0,6 %. Migrace a první republika (1918-1938) Převažovalo vystěhovalectví •Mezi roky 1918-1938 ze země emigrovalo 230 000 československých občanů – jejich motivace byla primárně ekonomická a směřovali především na Západ. • •Do Československa ve stejném období přišlo 142 000 imigrantů – mezi nimi mnoho uprchlíků ze Sovětského svazu, Německa a Rakouska Azylová politika meziválečného Československa • •Meziválečné Československo bylo považováno za významný azylový stát. • Pro uprchlíky před nacismem bylo dostupné díky své blízkosti, dlouhé společné hranici a jejímu obtížnému střežení, bezvízovému styku mezi ČSR a Německem a také díky běžnému užívání německého jazyka. • •Navzdory různým vstřícným krokům nebylo „právo azylu“ legislativně upraveno •Československo mělo být pouze tranzitní zemí, což potvrzoval i zákaz zaměstnávání uprchlíků Vztah k uprchlíkům v ČSR ve 30. letech • •Československo poskytovalo azyl převážně příslušníkům politických a kulturních elit německých antifašistů. • • •Ve vztahu k uprchlíkům se střetávaly liberální i restriktivní tendence. Omezující přístup se prosadil po přijetí Mnichovské dohody v roce 1938. Změny v letech 1939-1948 (holocaust, odsun Němců) •V důsledku genocidy židovského obyvatelstva v českých zemích a poválečného vysídlení sudetských Němců ztratilo Československo po II. světové válce svůj mnohonárodnostní charakter •Nucená migrace po II. světové válce vyvolala další přesuny obyvatelstva do pohraničních oblastí. • •Země byla budována jako národní stát Čechů a Slováků Migrace po nástupu komunistického režimu Emigrace směřovala do západních zemí a měla převážně nelegální ráz. V období let 1948-1989 se z Československa vystěhovalo podle nejvyšších odhadů až 550 000 osob Otevřenost vůči imigrantům a uprchlíkům byla limitována novým politickým zřízením a s ním související mezinárodní orientací. Azyl v komunistickém Československu V letech 1949-1951 země přijala více než 12 000 Řeků a Makedonců, kteří přišli v důsledku občanské války v Řecku. Děti byly umístěny v dětských domovech. Postavení řeckých ani jiných emigrantů nebylo po celá 50. léta legislativně zakotveno. Až ústava z roku 1960 vymezovala instituci politického azylu. Pracovní imigrace v komunistickém Československu •Byla podřízena státní kontrole a omezovala se pouze na další socialistické státy. •Dočasná pracovní migrace měla řešit nedostatek pracovních sil v průmyslu zvláště v pohraničních oblastech. •Byly uzavřeny mezinárodní dohody s Polskem, s Vietnamem, Kubou, Mongolskem a dalšími. •Nejpočetnějšími skupinami zahraničních pracovníků byli Poláci a Vietnamci. • • Shrnutí •Za I. republiky převažovalo vystěhovalectví •Československo se ve 30. letech stalo nejvýznamnější azylovou zemi ve střední Evropě •Po II. světové válce se země začala měnit na národnostně homogenní stát •V období let 1948-1989 stále převažovala emigrace •Instituci politického azylu definovala ústava z roku 1960. Pracovní migrace byla založena na mezinárodních dohodách s dalšími socialistickými státy