Evropská unie Přednáška Prameny práva EU. Právo EU nEU od členských států získala pravomoc vytvářet právní normy závazné nejen pro tyto státy, ale i pro vnitrostátní subjekty těchto států (osoby). nEU tak vytvořil svůj vlastní právní systém. Nadstátnost neboli supranacionalita nje to princip naprosto nový, dosud nerealizovaný, neboť je v protikladu se základní zásadou mezinárodního práva – zásadou svrchované rovnosti států nOrganizace, která bude stát nad členskými státy a bude tedy disponovat svými vlastními pravomocemi vyššího řádu. npůvodními nositeli svrchovanosti jsou členské státy. nOrganizace tedy může své pravomoci získat jedině od svých členských států, které se jich částečně ve prospěch této organizace vzdají. n Projevy, resp. formy realizace nadstátnosti jsou tyto: nNejvýznamnějším projevem supranacionality je pravomoc orgánů EU tvořit právo, které má bezprostřední závaznost vůči orgánům EU, čl. státům a jejich fyzickým a právnickým osobám a představuje samostatný právní systém. nPravidla práva EU platí na území čl. států a mají přednost před pravidly práva čl. státu. Princip subsidiarity nV oblastech, které nespadají do jeho výlučné pravomoci, EU vyvíjí činnost v souladu se zásadou subsidiarity jen tehdy a potud, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, avšak může jich být, co do rozsahu či účinků navrhované činnosti, lépe dosaženo EU. Činnost EU nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této smlouvy. Kategorizace norem podle způsobu resp. subjektu jejich tvorby n1. normy vytvářené státy (akty členských států), tedy právo primární n2. normy vytvářené orgány EU (akty EU) na základě zmocnění práva primárního (právo sekundární) Kategorizace norem podle způsobu resp. subjektu jejich tvorby n3. mezinárodní smlouvy uzavírané EU (a případně zároveň členskými státy) se státy nečlenskými n4. právo, které není vytvářeno činností čl. států či EU, ale vzniká spontánně jako projev respektu určitým společenským zájmům a hodnotám, tzv. obecné právní zásady n Rozhodnutí Soudního dvora nSpecifickou povahu vykazují rozhodnutí Soudního dvora. nZde můžeme rozlišovat dvě situace: n1. rozhodnutí Soudního dvora, kterými jsou rušeny akty EU pro neplatnost n2. výkladová rozhodnutí Soudního dvora Z hlediska vnitrostátního uspořádání systému – hierarchie norem n1. „ústava“ EU, kterou tvoří zřizovací smlouvy tří Společenství a další smlouvy je měnící a doplňující n2. ostatní právní předpisy, které musí být s „ústavou“ v souladu Kategorizace z hlediska obsahového n n1. právo institucionální n2. právo materiální Akty členských států na) zřizovací smlouvy nb) subsidiární smlouvy nc) akty zástupců členských států Zřizovací smlouvy (právo primární) nPařížská smlouva o zřízení ESUO nŘímské smlouvy o zřízení EHS a EURATOMu nSlučovací smlouva nJednotný evropský akt nMaastrichtská smlouva o Evropské unii nAmsterdamská smlouva nSmlouva z Nice nSmlouvy o přístupu nových členů nLisabonská smlouva Změny a doplňky (revize) zřizovacích smluv nnení možné změnit prostou společnou dohodou všech zúčastněných států, ale je nezbytná účast též orgánů Unie. nnávrh se podává Radě. nO případné změně rozhoduje konference zástupců vlád čl. států následně svolaná Radou. nratifikace všemi čl. státy Přílohy, protokoly a prohlášení nPřílohy a protokoly jsou nedílnou součástí zřizovacích smluv nProhlášení zřejmě nemohou být považována za součást smlouvy, neboť nepředstavují shodný projev vůle smluvních stran. Akty orgánů EU (sekundární právo) n1. nařízení (regulations) n2. směrnice (directives) n3. rozhodnutí (decisions) n4. doporučení (recommendations) n5. stanoviska (opinions) n Nařízení nzávazný akt normativní povahy npřímo zavazuje jak čl. státy, tak i osoby, jednotlivce npoužívá se tam, kde je vhodné určitou otázku regulovat jednotně pro celou EU nnařízení je pro právo EU tím, čím je pro vnitrostátní právo zákon n Směrnice nnemá obecnou závaznost ve vztahu k jednotlivcům, je adresována výhradně čl. státům npředepisuje jen výsledek, jehož má být dosaženo, zatímco formy a metody dosažení tohoto cíle zůstávají na vůli státu nobsahuje lhůtu, do jejíhož ukončení musí být transponovány do vnitrostátního práva Integrace je z tohoto pohledu zajišťována dvojím způsobem: n1. unifikací práva, tj. „tvrdým způsobem“ prostřednictvím nařízení nurčitá otázka je upravena výlučně právem EU, které nahradí případnou vnitrostátní legislativu. nV každodenní praxi je pak používáno právo EU Integrace je z tohoto pohledu zajišťována dvojím způsobem: n2. sbližováním práva, tj. „měkkým“ způsobem prostřednictvím směrnic nsměrnice stanoví právní rámec a cíl, který má být dosažen Rozhodnutí nje individuálním aktem zavazujícím pouze subjekty, jimž je adresováno, např. osobám nebo státům. npostrádají na rozdíl od nařízení všeobecnou právní závaznost a nelze je tak považovat za skutečný pramen práva. Doporučení a stanoviska nNejsou právními akty a jsou tedy právně nezávazná. Mají jen pomocnou roli, jejich nerespektování nelze právně sankcionovat. nDoporučení lze chápat jako svého druhu návody k určitému žádoucímu či preferovanému chování. nStanoviska vymezují názory a postoje orgánů EU, které ji vydaly, k určité věci. Jiné akty Společenství n1. zelené knihy a n2. bílé knihy nv obou případech se nejedná o právně závazné dokumenty nnelze je považovat za pramen práva. nPřesto jsou velmi významné a zásadní měrou mohou ovlivňovat budoucí legislativu Mezinárodní smlouvy nPrávní nástroj vnějších vztahů EU. nJe tomu tak proto, že tyto vnější vztahy, tedy k subjektům mimo EU, nemohou být regulovány unijním právem, ale pouze právem mezinárodním. Obecné zásady práva EU njsou obsahově obecná, a tudíž relativně abstraktní pravidla nzákladní zásady, které ovládají právo EU nzdrojem obecných zásad práva EU jsou: zřizovací smlouvy a vnitrostátní právní řady členských států Soudní dvůr – tvůrce práva nJudikatura Soudního dvora je obecně považována za směrodatnou, obsah práva EU není určen jen zněním vlastního textu příslušného předpisu, ale také jeho výkladem na základě předchozí judikatury Soudního dvora Interpretační činnost Soudního dvora: nTýká se následujícího: nSpecifikace obsahu obecných pravidel či pojmů obsažených v právu EU nZaplňování mezer v právu EU nStanovení zásad pro aplikaci práva EU v členských státech nFormulace základních zásad práva EU (např. ochrana lidských práv)