Migrace v ČSR a ČR Od první republiky k migrační krizi První republika (1918-1938) – mnohonárodnostní stát Migrace a první republika (1918-1938) Převažovalo vystěhovalectví • Mezi roky 1918-1938 ze země emigrovalo 230 000 československých občanů – jejich motivace byla primárně ekonomická a směřovali především do západních zemí. • Do Československa ve stejném období přišlo 142 000 imigrantů – mezi nimi mnoho uprchlíků z Ruska (po bolševické revoluci), a po roce 1933 (Hitlerův nástup k moci) z Německa a Rakouska. • Ve 30. letech bylo Československo nejvýznamnější azylovou zemí ve střední Evropě. Podrobněji viz Studijní opora, s. 61-62. Rozporuplný vztah k uprchlíkům Reálné postavení uprchlíků především ovlivňoval fakt, že Československo mělo být pouze tranzitní zemí. To potvrzoval i zákaz zaměstnávání uprchlíků. Po nástupu nacismu v Německu poskytovalo azyl převážně příslušníkům politických a kulturních elit německých antifašistů. Např. spisovatelé bratři Mannové. Změny v letech 1939-1948 Cesta k národně homogennímu státu • V důsledku genocidy židovského obyvatelstva v českých zemích a poválečného vysídlení sudetských Němců ztratilo Československo po II. světové válce svůj mnohonárodnostní charakter. Podrobněji Studijní opora, s. 62-64. Migrace po nástupu komunistického režimu Stále převažující Emigrace směřovala do západních zemí a měla převážně nelegální ráz. V období let 1948-1989 se z Československa vystěhovalo podle nejvyšších odhadů až 550 000 osob. V uvedeném období došlo k dvěma výrazným emigračním vlnám – po nástupu KSČ k moci v roce 1948 a po sovětské okupaci Československa v roce 1968. Emigranti směřovali především do Rakouska, Německa, USA a Kanady. Legální vycestování do nesocialistických států bylo v tomto období dostupné pouze omezenému počtu občanů výhradně na základě úředního povolení. Azyl v komunistickém Československu V letech 1949-1951 se ČSR stala útočištěm asi 12 000 Řeků a Makedonců, kteří přišli důsledku občanské války v Řecku. Na základě dohody československých úřadů a vedení řecké komunistické strany byly děti umisťovány do dětských domovů. Postavení řeckých ani jiných emigrantů nebylo po celá 50. léta legislativně zakotveno. Až nová ústava z roku 1960 vymezovala instituci politického azylu. Pracovní imigrace v komunistickém Československu Také pracovní migrace byla v komunistickém období podřízena státní kontrole a omezovala se pouze na další socialistické státy. S cílem řešit nedostatek pracovních sil v průmyslu v českém pohraničí byly uzavřeny mezinárodní dohody s Polskem, s Vietnamem, Kubou, Mongolskem, Severní Koreou, Jugoslávií a Maďarskem. Podle oficiálních statistik v průmyslových závodech v Československu pracovalo ke konci roku 1989 asi 46 000 zahraničních pracovníků. Mezi nimi byli nejpočetnější skupinou občané Vietnamu (33 200 osob). Změny v oblasti migrace po roce 1989 • ČR se začala měnit z převážně vystěhovalecké země na cílový stát pro imigranty. • V roce 1992 byl přijat nový zákon o pobytu cizinců, na jehož základě bylo zavedeno povolení ke krátkodobému pobytu do 6 měsíců, k dlouhodobému pobytu do 1 roku a k trvalému pobytu. • V roce 1999 byly v ČR přijaty klíčové zákony týkající se migrace – Zákon č. 326/1999 o pobytu cizinců na území ČR a Zákon č. 325/1999 o azylu. • Zákon také nově vymezoval dva typy pobytu – přechodný a trvalý. • Klíčovou institucí v oblasti migrace se stalo ministerstvo vnitra Podrobněji viz Studijní opora, s. 69-71. Migrace po roce 1989 Změny azylové politiky Zákon č. 325/1999 o azylu zavedl označení „azylant“ a „žadatel o azyl“. V roce 2006 byla zavedena tzv. doplňková ochrana, která mohla být udělena cizincům bez nároku na azyl. Žádost o azyl musela být v případě těch cizinců uprchlických zařízeních podána do sedmi dnů. Ministerstvo může také rozhodnout o zajištění žadatele to až po dobu 120 dní. https://www.suz.cz/co- delame/provoz-zarizeni/#informace- o-zarizenich-zzc Důsledky vstupu ČR do EU • Občané EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci nemuseli nově žádat o povolení k pobytu ani o pracovní povolení • Odlišné postavení měli občané tzv. třetích zemí. • Dopady hospodářské krize v roce 2008 se staly impulsem k posilování restriktivních tendencí v české imigrační politice. Podrobněji viz Studijní opora, s. 72-76. Imigrace do ČR Hlavní zdrojové země migrace jsou Ukrajina, Slovensko, Vietnam, Rusko, Polsko a Německo Imigrace do ČR měla primárně ekonomický charakter, cizinci do země přicházeli se záměrem získat zde práci. Situace se změnila po vypuknutí ruské agrese na Ukrajině. V jejím důsledku ČR přijala statisíce ukrajinských uprchlíků. Pozice ČR v době tzv. migrační krize v letech 2015/2016 jako jedna z mála z členských států EU odmítající přerozdělování žadatelů o azyl. V oblasti společné migrační a azylové politiky EU je typické je zásadní odmítání uprchlických kvót a důraz na ochranu vnější hranice EU. Převažuje pojetí migrace jako bezpečnostní hrozby. Migrační politika v ČR a EU Shrnutí • Za I. republiky převažovalo vystěhovalectví. Československo se ve 30. letech stalo nejvýznamnější azylovou zemi ve střední Evropě • Po II. světové válce se země začala měnit na národnostně homogenní stát • Pracovní migrace po roce 1948 byla založena na mezinárodních dohodách s dalšími socialistickými státy. • Po roce 1989 se otevřely se znovu hranice a postupně byla rušena vízová povinnost pro vybrané státy. ČR nově cílovým státem imigrace. • V souvislosti s úsilím o vstup do EU byly na konci 90. let přijaty Zákon č. 326/1999 o pobytu cizinců na území ČR a Zákon č. 325/1999 o azylu. • Důsledkem vstupu ČR do EU v roce 2004 bylo ustavení odlišného právního přístupu k různým skupinám migrantů (občané EU a tzv. občané třetích zemí). • Imigrace do ČR měla primárně ekonomický charakter. Po únoru 2022 přijala ČR statisíce uprchlíků z Ukrajiny.