Společenský a diplomatický protokol Distanční studijní text Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar Karviná 2024 Obor: Cestování, turismus a volný čas Klíčová slova: Etika, etiketa, společenská významnost, společenské chování, společenské oblečení; cestování, volný čas, sport a chování, oblékání v zaměstnání, time management, společenského chování na vybraných společenských akcích, pravidla obchodního jednání, společenské příležitosti, jednání s partnery, diplomatický protokol, diplomatická mise, konzuláty, protokolární akce. Anotace: Cílem studijní opory je seznámit studenty se základními pojmy z oblasti společenského a diplomatického protokolu. Čtenáři se seznámí se základními pojmy souvisejícími s etiketou, společenským chováním, jednotlivými druhy oblečení, s problematikou etikety v zaměstnání, dále se základními zásadami společenského chování při návštěvě různých společenských akcí, se základními pravidly obchodního jednání, s oblastí společenských podniků a společenských příležitostí, s předáváním vizitek a pozvánkami. Závěrem budou představeny diplomatické mise, konzulární styky a konzuláty. Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Toto dílo podléhá licenci: Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Znění licence dostupné na: https://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ Autor: doc. Ing. Pavlína Pellešová, Ph.D. Ing. Patrik Kajzar, Ph.D. Recenzenti: doc. PhDr. Michal Lukáč, PhD., Ed.D. Ing. Miroslava Kostková, Ph.D. ISBN 978-80-7510-587-5 Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar –Společenský a diplomatický protokol 3 Obsah ÚVODEM............................................................................................................................5 RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY...........................................................................6 1. ÚVOD DO PRAVIDEL SPOLEČENSKÉHO STYKU .............................................7 1.1 Základní pojmy etikety a její vývoj ......................................................................7 1.2 Osobnosti české etikety.......................................................................................12 1.3 Společenská významnost lidí ..............................................................................15 1.4 Komunikace a představování ..............................................................................23 2. SPOLEČENSKÉ OBLEČENÍ.....................................................................................7 2.1 Oblečení ..............................................................................................................35 2.2 Pánské oblečení...................................................................................................49 2.2.1 Módní prohřešky mužů................................................................................52 2.3 Dámské oblečení .................................................................................................53 2.3.1 Módní prohřešky žen ...................................................................................55 3. CESTOVÁNÍ A VOLNÝ ČAS .................................................................................60 3.1 Cestování.............................................................................................................60 3.2 Dovolená, volný čas a sport ................................................................................68 3.3 Cestujeme různými dopravními prostředky........................................................71 4. V ZAMĚSTNÁNÍ......................................................................................................81 4.1 Ucházíme se o zaměstnání ..................................................................................82 4.2 Chování a oblékání v zaměstnání........................................................................91 4.3 Poprvé nadřízeným pracovníkem........................................................................95 4.4 Time management.............................................................................................105 5. ETIKA SPOLEČENSKÝCH AKCÍ A V PODNIKÁNÍ.........................................115 5.1 Základní zásady společenského chování na vybraných společenských akcích 116 5.2 Etika chování na vybraných podnikových akcích.............................................124 5.3 Pravidla stolování..............................................................................................127 6. ZÁKLADNÍ PRAVIDLA OBCHODNÍHO JEDNÁNÍ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ..........................................................................................................................133 6.1 Zásady a specifika obchodního jednání ............................................................133 6.2 Obchodní jednání ve vybraných zemích ...........................................................140 7. SPOLEČENSKÉ PODNIKY A PŘÍLEŽITOSTI....................................................146 7.1 Společenské podniky a události pro sjednávání obchodních kontaktů .............146 Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar –Společenský a diplomatický protokol 4 7.2 Pozvání a pozvánky...........................................................................................150 8. DIPLOMATICKÉ STYKY A DIPLOMATICKÝ PROTOKOL ...........................157 8.1 Diplomacie a diplomatické styky, diplomatický protokol ................................157 8.2 Pravidla pro další protokolární akce a diplomatickou korespondenci ..............166 LITERATURA ................................................................................................................175 SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY.......................................................................................182 PŘEHLED DOSTUPNÝCH IKON.................................................................................183 Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar –Společenský a diplomatický protokol 5 ÚVODEM Předkládaný studijní text je inovací studijního textu z rou 2018. Studijní opora je určena studentům bakalářské formy studia studijního programu Cestovní ruch a turismus, studijního programu Mezinárodní obchod, studijního programu Marketing, a to jak prezenční, tak i kombinované formě studia. Tato opora je určena také dalším zájemcům, kteří se o problematiku podnikání v cestovním ruchu zajímají. Slouží rovněž i dalším studentům bakalářské formy studia v rámci volitelných předmětů, ale může být také obohacením pro širokou veřejnost. Cílem studijní opory je seznámit studenty se základními pojmy z oblasti etiky a společenského chování. Čtenáři se seznámí se základními pojmy souvisejícími s etikou, oblékáním při různých příležitostech. Bude představena problematika spojená s obchodním jednáním, soukromými i služebními cestami, jakož i vnímáním a realizací volného času. Ve studijní opoře se seznámíte s částí zaměřené na ucházení se o zaměstnání, chování a oblékání v zaměstnání, etický kodex, chování vedoucího pracovníka, time management i teambuilding, Autoři popisují i zásady společenského chování při návštěvě různých společenských akcí, společenských podniků i společenských příležitostí. Závěrem je prezentována oblast diplomacie a diplomatických styků. Distanční studijní opora se skládá s osmi kapitol. Každá kapitola obsahuje vybrané distanční prvky, které Vám pomohou se orientovat v textu. Na začátku každé kapitoly byly použity distanční prvky, jako je rychlý náhled kapitoly, cíle kapitoly, klíčová slova. Dalšími distančními prvky, mezi které patří definice a k zapamatování slouží pro osvojení nejdůležitějších pojmů z probírané problematiky. Na konci každé kapitoly jsou k dispozici otázky a odpovědi pro zopakování probírané látky. K dalším použitým distančním prvkům použitých v distanční studijní opoře patří samostatný úkol, který slouží pro samostatnou práci studentů a v neposlední řadě také distanční prvek shrnutí kapitoly, který obsahuje stručný souhrn relevantních informací z vybrané problematiky. Vážení studenti, přejeme Vám hodně zdaru a mnoho úspěchů při studiu problematiky společenského a diplomatického protokolu. Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar –Společenský a diplomatický protokol 6 RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY První kapitola se věnuje základním pojmům v oblasti etiky a společenského chování, včetně vývoje etikety, charakteristiky významných osobností a popisu společenského významu lidí. Druhá kapitola představuje deskripci základních informací související s oblékáním, včetně jeho členění do vybraných skupin. Popsány jsou jednotlivé druhy oblečení a podrobněji je specifikováno pánské a dámské oblečení. Na konci kapitoly jsou uvedeny příklady prohřešků v oblékání jak žen, tak i mužů. Třetí kapitola rozlišuje vymezení pojmu obchodní cesta a soukromá cesta, pozitivní pojem volného času a negativní pojem volného času. Dalším tématem jsou informace o tom, co vyřídit a obstarat před odjezdem na dovolenou, jak je možné trávit volný čas, jaké druhy oblečení si máme vzít s sebou na dovolenou. Popsány jsou také různé druhy dopravy, které můžeme při cestování, dovolené a trávení volného času využít. Závěr kapitoly bude zaměřen na některé prohřešky v oblasti cestování. Problematika zaměstnání osob je předmětem, kde se budeme mimo jiné věnovat ucházení se o zaměstnání, dvěma strategiím hledání prvního zaměstnání, a to formálnímu způsobu a neformálnímu způsobu. Dále se dozvíte, jak se chovat a oblékat v zaměstnání, co je a není vhodné obléci si do práce. Studenti se seznání s jednáním a chováním nadřízeného pracovníka, s vymezením pojmu timemanagement, zloději času a teambuildingem, V páté kapitole bude důraz kladen na základní zásady společenského chování při návštěvě různých společenských akcí, jako jsou např. divadlo, kino, vernisáž, koncerty, plesy, taneční zábavy apod. Vysvětleny také budou základní pravidla stolování a dvě kategorie stolování, tj. rodinné stolování a sváteční stolování. Šestá kapitola se zaměřuje na přípravu na obchodní jednání, průběh jednání, základní pravidla obchodního jednání a přináší příklady obchodních jednání ve vybraných zemích. Tato kapitola také stručně představuje západní a východní kulturu. Sedmá kapitola se věnuje oblasti společenských podniků a příležitostem, při kterých se mohou uzavírat různé obchodní kontrakty. Kapitola obsahuje také vybrané příklady společenských událostí a specifikuje etiketu spojenou s obchodními jednáními, včetně výměny vizitek a vysvětlení mezinárodních zkratek na vizitkách a pozvánkách. Poslední osmá kapitola se zaměřuje na problematiku diplomacie a diplomatických vztahů. Krátce popisuje vybrané orgány státu, které slouží pro mezinárodní styk, a vysvětluje diplomatické mise, konzulární styky a konzuláty. Rovněž se zabývá rolí pravidel pro další protokolární události a diplomatickou korespondenci. Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 7 1. ÚVOD DO PRAVIDEL SPOLEČENSKÉHO STYKU RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Tato kapitola představuje studentům klíčové termíny v oblasti etiky a společenského chování. Analyzuje vývoj etikety, popisuje významné postavy české etiky a zkoumá společenskou významnost lidí a způsoby mezilidské komunikace. Důraz je také kladen na témata související s představováním, výměnou vizitek a užíváním titulů. CÍLE KAPITOLY Konkrétní výčet schopností, dovedností, kompetencí, které by měl student po prostudování kapitoly ovládat nebo dosáhnout: • definovat pojmy: společenské chování, společenský kodex, etiketa, • popsat vývoj etikety, • vyjmenovat osobnosti české etiky, • vysvětlit společenskou významnost lidí, • charakterizovat komunikaci mezi lidmi, včetně představování. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Etika, etiketa, netiketa, moderní etiketa, slušnost, zdvořilost, takt, společenské chování, společenská významnost lidí, osobnosti české etikety, společenské prohřešky lidí, komunikace, verbální komunikace, neverbální komunikace; písemná, telefonická, osobní a elektronickou komunikace, představování, vizitky, užívání vybraných titulů. 1.1 Základní pojmy etikety a její vývoj S pojmem etiketa se lze setkat v případě nějakého označení nebo štítku, kousku papíru, popřípadě viněty, jež označuje a vypovídá o obsahu dané věci. Tímto pojetím pojmu se zde ale zabývat nebudeme. Etiketa není shodný pojem jako etika. Etika je humanitní věda, která se zabývá morálními jevy v nejširším smyslu. Upírá svou pozornost k mravním hodnotám jako takovým, Etiketa Úvod do pravidel společenského styku 8 podrobuje výzkumu jejich obsahy a zdůvodňování. Etika se rovněž věnuje studiu určitého stavu mravnosti jak v individuální, tak ve společenské rovině. Etika se odvozuje od starořeckého slova étos, což znamená mrav, zvyk, obyčej či charakter (Fiala, 2006, s. 12, 16). DEFINICE ETIKETY Etiketa je soubor pravidel a konvencí, které určují společenské normy a očekávání ohledně chování, komunikace a interakce mezi lidmi v různých sociálních situacích. Tato pravidla se týkají způsobu, jakým se lidé navzájem zacházejí, a zahrnují aspekty jako zdvořilost, respekt, slušnost, a vhodné sociální normy. DEFINICE SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ Společenské chování člověka – neboli společenský kodex, popřípadě etiketu – můžeme definovat jako souhrn společenských zvyklostí, které nám umožňují efektivně přežít a chránit se před společenskými úrazy. Je to vlastně souhrn pravidel, norem, zvyklostí, tradic, nepsaných zákonů … atd., které určují obvyklé a přijatelné mechanismy našeho chování ve společnosti (Smejkal a Schelová Bachrachová, 2011, s. 18). Pravidla společenského chování se mění v čase: Co platilo za Gutha-Jarkovského, neplatí dnes tak docela. Například žena nikdy neplatila útratu, což je dnes běžné. Tato pravidla se mění rovněž v prostoru, např. v Japonsku se lidé uklánějí, v Evropě si podávají ruku. Pravidla společenského chování se stále mění a modifikují se dle měnících se potřeb. Liší se podle sociální a kulturní oblasti. Tato pravidla jsou relativní v čase a prostoru. Přes tuto relativnost je možné stanovit tři univerzálně platné základní zásady společenského chování (Kajzar, 2013, Gullová, 2011): • slušnost - jako například skromnost, ochota, přívětivost, atd.; Slušnost a slušné chování můžeme velmi obecně charakterizovat jako všeobecně přijatelný způsob chování člověka ve společnosti, neexistuje sama o sobě, ale projevuje se až ve vzájemném styku, komunikaci a vztazích lidí, • zdvořilost - jako vnější výraz slušnosti ve společenském styku spojená se znalostí společenských pravidel. Je pro ni typická triáda pozdrav-popros-poděkuj (Sedláček a Sedláček, 2001), • takt - znamená ještě něco více než slušnost nebo zdvořilost, jako schopnost přiměřeně aplikovat obecné zásady a pravidla společenského styku v konkrétní si- Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 9 tuaci, ohleduplnost odstupňovanou podle osob a situací, umění zvážit přiměřenost jednání, umění vžít se do situace partnera. Taktní je člověk tehdy, když přemýšlí o tom, jak jedná s jinými a když mu záleží na tom, jak s nimi komunikuje. Takt je dle Sedláčka a Sedláčka (2001) ohleduplné společenské chování, kdy jsme schopni si všímat jiných lidí vcítit se do jejich myšlení a snažíme se jim porozumět. Chování vymezuje řada známých osobností1 : • „Od koho ses naučil tak dobrému chování? Od těch, odpověděl, kteří se chovali špatně. Co jsem u nich viděl nesprávného, tomu jsem se vyhýbal.“ — Saadí perský básník 1184–1291, • „Chování lidí by mělo mít vlastnost jejich šatů; nemělo by být příliš volné, ani příliš těsné, ale pohodlné na práci a pohyb.“ — Francis Bacon anglický filozof, státník, vědec, právník a autor 1561–1626, • „Moudrý člověk snese všechny urážky, které se na něj valí, protože nejlepší odpovědí na neslušné chování je trpělivost a zdrženlivost.“ — Molière francouzský dramatik a herec 1622–1673, • „Schvalujeme svoje chování s takovou jistotou, s jakou je kritizujeme u druhých.“ — Étienne Bonnot De Condillac francouzský akademik 1715–1780, • „Chování je zrcadlo, v němž každý ukazuje svoji povahu.“ — Johann Wolfgang von Goethe německý spisovatel 1749–1832, • Hledání zlatých pravidel chování je stejně chimérické jako hledání kamene mudrců.“ — George Bernard Shaw irský dramatik 1856–1950, • „Hledání smyslu a smysluplnosti života je primárním motivem lidského chování. Tato potřeba - stejně jako jiné potřeby - může být uspokojována nebo neuspokojena.“ — Abraham Maslow americký psycholog 1908–1970, • „Inteligentním tvorům se zdá lidské chování podobné, jako se nám zda chování lidí nakupujících přes teleshopping.“ — Sebastián Wortys umělec a spisovatel 1994. Etiketa v moderním pojetí se objevila již ve starém Egyptě i antickém Římě, a to hlavně na panovnických dvorech. Slovo etiketa vzniklo ze starofrancouzského "estiguer" - tedy "připevnit" nebo "vyvěsit". Pravidla, dodržovaná u královského dvora a pravděpodobně i v objektech určených pro stráže a vojsko, se vyvěšovala na zeď a stávala se z nich denní pravidla ("l´estiquet" nebo "l´estiquette). Slovo etiketa vzniklo jako soubor pravidel pro daný den, místo, oblast, existují různé teorie, které vznik etikety blíže specifikují. Traduje se, že první pravidlo pro chování dvorské šlechty stanovil zahradník francouzského krále Ludvíka XIV, (1643- 1715), když zakázal rozverným párům dovádět na pěstěných trávnících ve Versailles. Napíchal do trávníku cedulky se zákazem a od starogermánského „sticken“, připichovat, se 1 CITATY.NET, 2023: Citáty o chování. [online] [vid. 10. 12. 2023]. Dostupné z https://citaty.net/citaty-o- chovani/ Úvod do pravidel společenského styku 10 přes starofrancouzské estiquette vyvinulo slovo étiquette, etiketa. Tyto tabulky byly prvními instrukcemi pro chování dvorské šlechty. Proto je slovo etiketa homonymum, označuje jednak pravidla chování, jednak nálepku na lahvi. Druhý možný výklad je pravděpodobnější: za významnými hodnostáři u dvora chodil ceremoniář s cedulkou se jménem. Ludvík XIV., zvaný „král Slunce“, byl považován téměř za boha a tomu odpovídala také složitost ceremoniálu na jeho dvoře. (Špaček, 2008). V průběhu času se význam slova "etiketa" rozšířil na soubor pravidel a konvencí týkajících se společenského chování a komunikace mezi lidmi, a to zejména ve vyšších sociálních kruzích a na dvoře. Dnes je termín "etiketa" používán pro označení těchto společenských pravidel a norem, které určují, jak se správně chovat v různých situacích. Jak uvádí Špaček (2008, s 13–14) k dalšímu rozvoji etiketypřispěl také Adolf Franz Friedrich Ludwig, který v druhé pol. 18. sepsal dílo „O jednání s lidmi“ a rozšířil myšlenky věnované problematice osvícenství a lidských práv na vztahy mezi lidmi. Mezi země, které se také podíleli na rozvoji etiket, patřili Britové a Francouzi a jejich diplomacie. Na rozvoj etikety mělo velký vliv vytvoření rozsáhlé střední vrstvy v Británii, zvané English gentry. Vrstva zahrnovala nižší šlechtu, panstvo, a také obchodníky a podnikatele, kteří zbohatli především z obchodu, profesních povolání a farmaření. V 18. století se ujal pro příslušníky této vrstvy výraz gentleman. Gentlemani se stávali vzorem celé společnosti, jejich mravy, životní zásady a styl oblékání jim záviděli i příslušníci ostatních vrstev. Američané občas etiketu zaměňují s tzv. „good manners“, můžeme přeložit jako vybrané způsoby, dobré chování, kam lze zařadit lidský charakter. K základním stavebním kamenům americké etikety patří: respekt, ohleduplnost a čestnost, laskavost a úcta. DEFINICE NETIKETY Netiketa – slovo je složeno s anglického net (síť) a známého výrazu etiketa. Označuje se jím souhrn pravidel, která bychom měli při používání internetu a emailu dodržovat, abychom neohrozili práva ostatních ani vlastní čest. (Sedláček a Sedláček, 2001, s. 58). KONTROLNÍ OTÁZKA Jak chápeme pojmy etika, etiketa, netiketa? Společenský život, především na oficiální úrovni, podléhá na jedné straně pravidlům etikety, na druhé straně se dodržuje tzv. diplomatický protokol (ten vznikl v době Vídeňského kongresu v letech 1813-15 a od té doby se nezměnil). Protokol platí jako všeobecná, velmi praktická pomůcka mezinárodního soužití, dodržuje se při všech státních a politických událostech, platí i při English gentry Good man- ners Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 11 jiných velkých společenských příležitostech. Již před dvěma stovkami let platila pro chování ve společnosti tato definice: „Etiketa je soubor jistých zvyků a obyčejů ve vnějším styku společenském. „Původ etikety je náboženský a vyjadřuje odvislost, úctu, bázeň před tím, jemuž se prokazuje." Kolem roku 1930 se již hovoří o způsobech společenských, různě odstupňovaných podle hodnoty a důstojenství, pro zdvořilost upravenou pravidly2 . Pravidla společenského chování se vyvíjela. Tradiční společnost (společnost před začátkem průmyslové revoluce) byla v evropském zeměpisném kontextu rozdělena do stavů. Náležitost ke stavu byla dědičná a nebylo ji možné změnit. Tuto nerovnost odstranil počátek průmyslové revoluce a moderní společnosti, vznikla ale nerovnost nová daná schopnostmi a majetkem. Od této doby dělíme společnost do tříd: nižší třída, střední třída a vyšší třída. Přináležitost ke třídě je dána hlavně vzděláním, majetkem, profesí, podílem na moci. Představitele společenských vrstev rozlišíme dle statusových symbolů jako je značka automobilu, značka oděvů, způsob bydlení a trávení volného času apod. Uvedené symboly určují místo jedince ve společnosti, které se mění v čase. V současné době se můžeme setkat také s pojmem moderní etiketa. Dle Špačkové (2009) se etiketa v moderním pojetí se objevila již ve starém Egyptě i antickém Římě, a to hlavně na panovnických dvorech. DEFINICE MODERNÍ ETIKETY Moderní etiketa je soubor pravidel a konvencí, které se týkají společenského chování, komunikace a mezilidských vztahů v současném světě a době. Tato etiketa reflektuje změny ve společnosti, technologii, a kulturních hodnotách, které se v průběhu času vyvinuly. Zahrnuje také nové aspekty související s digitálním věkem a globalizací. Některé charakteristiky moderní etikety zahrnují např.: • Digitální komunikaci: Moderní etiketa se zabývá také tím, jak správně komunikovat v digitálním prostředí, včetně používání e-mailu, sociálních médií, a textových zpráv. To zahrnuje zachování slušného a respektujícího tónu ve virtuálním světě. • Soukromí a kybernetická bezpečnost: Moderní etiketa zdůrazňuje důležitost ochrany soukromí a respektování osobních údajů. Lidé by měli být obezřetní při sdílení informací online a respektovat soukromí druhých. 2 CHOVANI.EU, 2018. Etiketa a její historie [online] [vid. 10. 2. 2018]. Dostupné z http://www.cho- vani.eu/etiketa-a-jeji-historie/c57 Tradiční společnost Moderní etiketa Úvod do pravidel společenského styku 12 • Multikulturalismus a diverzitu: V globalizovaném světě moderní etiketa zdůrazňuje respekt a porozumění různým kulturám, hodnotám a vícečetným společnostem. Je důležité být otevřený a tolerantní vůči různým perspektivám. • Pracovní etiketu: Moderní pracovní etiketa se týká profesionálního chování a komunikace v moderním pracovním prostředí, včetně způsobů spolupráce a vedení týmů. • Udržitelnost a environmentální ohleduplnost: Moderní etiketa zahrnuje také ohled na životní prostředí a udržitelnost. Lidé by měli být ohleduplní k přírodě a snažit se minimalizovat svůj ekologický otisk. • Genderovou a sexuální rovnost: Moderní etiketa klade důraz na dodržování principů genderové a sexuální rovnosti, což zahrnuje respekt k různým identitám a orientacím. KONTROLNÍ OTÁZKA Jaké jsou hlavní rozdíly mezi tradiční etiketou a moderní etiketou, a jaké výzvy a příležitosti přináší moderní technologie a globalizace do oblasti společenské etikety? 1.2 Osobnosti české etikety Český bonton (vybrané způsoby chování) prodělal v minulosti renovaci a získal ztracený zájem publika. Je to dáno úsilím významných osobností o jeho rozšíření do podvědomí co nejvyššího počtu lidí od top manažerů po běžného konzumního člověka. Mezi osobnosti etikety u nás patří např. (Kajzar, 2013): K ZAPAMATOVÁNÍ • Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, • Dobromil Ječný, • Ladislav Špaček, • Eliška Hašková Coolidge, • Eva Filipová • a další osobnosti etikety zde neuvedené. Jiří Guth-Jarkovský se narodil 23. 1. 1861 v Heřmanově Městci v rodině panského úředníka. Studoval na gymnáziu a poté filozofii, matematiku a fyziku na Filozofické fakultě na univerzitě v Praze. Poté se věnoval pedagogické práci - stal se vychovatelem v šlechtické Osobnosti české eti- kety Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 13 rodině. V roce 1891 zavedlo ministerstvo školství tělesnou výchovu a zájemci o ni mohli požádat o subvenci na zahraniční studijní pobyt. Guth-Jarkovský toho využil a obdržel 200 zlatých na cestu do Paříže. Zde se setkal a spřátelil s Pierre de Coubertinem, který zásadně ovlivnil celý jeho další život - nadchnul ho pro myšlenku obnovit olympijské hry po vzorů starých Řeků3 . Do roku 1887 působil4 jako vychovatel princů ze Schaumburg - Lippe v Náchodě, v letech 1887-1893 učil na Akademickém gymnázium v Praze, 1893-1896 na gymnázium v Klatovech a od roku 1896-1918 působil opět v Praze a v letech 1919-1923 generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru. V období 1900-1929 byl předsedou Českého a po vzniku republiky Československého olympijského výboru, spoluzakladatel a první předseda České amatérské atletické unie, předseda a redaktor Klubu turistů. Napsal řadu děl, z oblasti pravidel chování to jsou: Společenský katechismus, Na veřejnosti, Rodinné události atd. Stal se zakladatelem novodobé české etikety. Slušnost je člověku vrozená, zatímco zdvořilost je uvědomělým vnějším projevem slušnosti, které se musíme naučit. Pojetí etikety podle autora Gutha-Jarkovského. „Slušnost je forma takového chování, kterým člověk nikdy nikomu vědomě neublíží, naopak vždy a všude při vzájemném styku jemu chce býti s prospěchem a s užitkem.“ Dle Gutha-Jarkovského: „Zdvořilost a dobrý mrav žádá, abychom se k neznámým chovali vždy tak, aby naše přítomnost jim byla ne-li příjemnou, tož aspoň co nejméně na obtíž. Základní pravidlo obecné slušnosti jest: chovati se tak, abychom na sebe obraceli pozornost co nejméně.“ Dobromil Ječný se narodil 10. února 1917 v Ivanovicích na Hané. Po válce byl Ječný jmenován diplomatem. Díky této profesi měl možnost prohloubit znalosti světových jazyků a zúčastnit se důležitých zahraničních akcí, což mu velice pomohlo i v kariéře právníka. Od roku 1964 se stal profesorem na Univerzitě Karlově, Vysoké škole ekonomické v Praze, Vysoké škole zdravotnické v Praze a v Českých Budějovicích. Je držitelem několika československých vyznamenání. Je autorem např. knihy „Gastronomický a společenský průvodce světem – I. Evropa“. Ladislav Špaček v letech 1992 až 2003 působil na pozici mluvčího prezidenta republiky Václava Havla a také jako ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. Během svého působení na Pražském hradě navštívil spolu s prezidentem Havlem přes padesát zemí světa a absolvoval stovky společenských událostí na nejrůznějších úrovních. Je spoluautorem a protagonistou televizního seriálu Etiketa, rovněž je autorem knih Etiketa, Velká kniha etikety a Slon v porcelánu aneb jak se neztratit v labyrintu etikety. Na Fakultě sociálních věd UK vyučoval komunikaci s médii. Publikuje v různých médiích a pořádá přednášky o komunikaci s médii, krizové komunikaci a etiketě pro přední představitele top 3 QUIDO.CZ, 2013. Osobnosti. [online] [vid. 9. června 2013]. Dostupné z http://www.quido.cz/osobnosti/jarkovsky.html 4 CHOVANI.EU, 2023. Osobnosti etikety. [online] [vid. 9. 12 2023]. Dostupné z https://www.cho- vani.eu/phdrjiri-stanislav-guth-jarkovsky/c964 Úvod do pravidel společenského styku 14 managementu firem, státní správy a politiky5 . V letech 1990-19926 působil jako redaktor a moderátor ve zpravodajství Československé televize, později také jako hlavní protagonista seriálu Etiketa, dále v období 1992-2003 působil na Pražském hradě jako mluvčí prezidenta republiky Václava Havla. Od roku 2009 je znám především díky činnosti týkající se společenské etikety - pořádá přednášky pro veřejnost i různé organizace, napsal několik knih: o Velká kniha etikety, o Nová velká kniha etikety, o Malá kniha etikety - pro firmu a úřad, o Malá kniha etikety - pro manažery, o Malá kniha etikety - pro každý den, o Malá kniha etikety - u stolu, o Malá kniha etikety - pro celou rodinu, o Velká kniha etikety, o Špaček v porcelánu aneb Etiketa, vole!, o Deset let s Václavem Havlem, o Nová velká kniha etikety. Eliška Hašková Coolidge kariéru začala nástupem na prestižní Georgetown University School of Foreign Service v roce 1959. V Bílém domě kde založila Kancelář prezidentských zpráv, jejímž úkolem je zajišťovat styk s veřejností, a jako její vedoucí pracovala 18 let jako zvláštní asistentka pěti amerických prezidentů. Po osmnácti letech přešla na ministerstvo zahraničních věcí USA, kde pracovala mimo jiné jako náměstkyně šéfa protokolu Spojených států a jako alternující zástupce velvyslance v Organizaci amerických států. Od roku 1991 často navštěvovala Čechy a v roce 1998 se do rodné země vrátila trvale.7 Eliška Hašková8 má dlouholetou praxi s vedením kurzů etikety, které osobně vede. Specializuje se na rozvoj osobnosti převážně v oblasti komunikačních, prezentačních a obchodních dovedností. Je členkou správní rady AIPES (kurzy vzdělání pro mladé lidi z Východní Evropy). Napsala knihu Pět amerických prezidentů, česká babička a já (2005). Eva Filipová se narodila v roce 1961. Vystudovala fyzioterapii a poté Pražskou psychoterapeutickou fakultu. V roce 1993 působila jako externí redaktorka několika časopisů a deníků. Autorka publikací v oblasti společenské etikety, gastronomie, členka redakční rady časopisu Prestige, Stylenew a mnoha dalších tvůrčích aktivit. Po roce 1991 byla jednou z prvních, která začala s programem úspěšných kurzů pro ženy. Dlouhodobý, mimořádný zájem o gastronomii a znalost prostředí ji přivedl k napsání knih Excellent menu, Česká kuchyně v moderním pojetí, Znovuobjevené recepty, Instinkt v kuchyni. S Evou v ráji, za kterou získala v roce 2014 ocenění – třetí místo v soutěži Zlatý hrozen – nejlepší 5 DATABAZEKNIH.CZ, 2018. Ladislav Špaček. [online] [vid. 9.2.2018]. Dostupné z https://www.databazeknih.cz/zivotopis/ladislav-spacek-1697. 6 CHOVANI.EU, 2023. Osobnosti etikety. [online] [vid. 15. 11 2023]. Dostupné z https://www.chovani.eu/phdr-ladislav-spacek/c958 7 ELIŠKA HAŠKOVÁ COOLIDGE, 2015. Bibliografie. [online] [vid. 7. 4. 2018]. Dostupné z http://www.ehc.cz/biografie/. 8 CHOVANI.EU, 2023. Osobnosti etikety. [online] [vid. 15. 11 2023]. Dostupné z https://www.cho- vani.eu/eliska-haskova-coolidge-kralovna-etikety/c957. Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 15 gastronomická kniha roku. Kniha Czech cuisine a modern approuch dosáhla jako jediná česká kniha o gastronomii velkého uznání v NYC. Je spoluautorkou Zlaté kuchařky.9 Úspěšná a stále aktuální je autorská publikace v oblasti zásad společenského chování s názvem Společenská nápověda. Její kniha o společenském chování V koutě štěstí nehledej – společenská pravidla jsou v módě se stala bestsellerem. Poslední kniha Moderní etiketa boduje má výborné ohlasy u čtenářů, prodejně je velmi úspěšná10 . KONTROLNÍ OTÁZKA Které významné osobnosti české etikety měly významný vliv na společenské chování a pravidla v České republice, a jaké jsou jejich nejvýraznější přínosy do oblasti etikety a společenského chování? Které významné osobnosti mezinárodní etikety znáte? 1.3 Společenská významnost lidí Základním zákonem etikety je zákon společenské významnosti. Jsou uvedena v dílech řady autorů, např. Rýznar (2008), Smejkal (2002), Špaček (2008): • žena je společensky významnější než muž, • starší osoba je společensky významnější než mladší osoba, • nadřízený je společensky významnější než podřízený, • a společensky významnější je populární osobnost. Pojem "společenská významnost lidí" se používá k popisu toho, jakým způsobem jsou jednotlivci vnímáni nebo jaký mají vliv v rámci společenského prostředí. Tento koncept se týká míry, do jaké jsou lidé považováni za důležité, respektované nebo význačné v rámci určité společnosti, kultury nebo sociálního okolí. Společenská významnost může být založena na různých faktorech, včetně: 9 CHOVÁNÍ EU, 2023. EVA FILIPOVÁ. [online] [vid. 15. 11. 2023]. Dostupné z http://www.chovani.eu/eva- filipova/c992. 10 CHOVANI.EU, 2023. Osobnosti etikety. [online] [vid. 15. 11 2023]. Dostupné z https://www.cho- vani.eu/eva-filipova/c992. Společenská vý- znamnost Úvod do pravidel společenského styku 16 • Pracovní pozice a úspěchu: Lidé, kteří dosahují význačných pozic v pracovním životě, jako jsou manažeři, umělci, vědci nebo politici, často mají větší společenskou významnost. • Charity a dobročinné činnosti: Osoby, které se aktivně účastní dobročinných aktivit nebo pomáhají potřebným, mohou být vnímány jako význačné ve společ- nosti. • Historického významu: Historické postavy, kteří měli vliv na formování společnosti nebo události, jsou často považovány za význačné osobnosti. • Kultury a umění: Umělci, spisovatelé, herci a další tvůrci mohou získat společenskou významnost svým uměním a kreativními díly. • Vzdělání a znalosti: Osoby s vysokým vzděláním nebo znalostmi v určité oblasti mohou být vnímány jako význační autority v této oblasti. • Popularity a mediální pozornosti: Osoby, které mají velký počet následovníků na sociálních médiích nebo jsou často v médiích zmiňovány, mohou získat významnost veřejnosti atd. Je důležité poznamenat, že společenská významnost může být subjektivní a může se lišit v různých kulturách a společnostech. K ZAPAMATOVÁNÍ URČOVÁNÍ MÍRY SPOLEČENSKÉ VÝZNAMNOSTI Při určování míryspolečenské významnosti si pomáháme pěti kritérii (Špačková,2009, s. 69): • věk – starší má přednost před mladším, • pohlaví – žena má přednost před mužem, • funkční zařazení – nadřízený má přednost před podřízeným, • věhlas – obecně populární osobnost má přednost před osobností obecně neznámou, • zdravotní stav – člověk s postižením má přednost před zdravým jednotlivcem. Všichni lidé jsou si rovni – ne však ve společnosti. Při příchodu do ní zapomeňme na ústavou zaručené právo rovnosti. Existují lidé společensky významnější a společensky méně významní. Všeobecně se stále uznává vytváření komfortu pro společensky významnější osoby. Kdo ale tyto osoby jsou? Společenský styk má svá pravidla a je nutné vědět, jak se chovat, aby naše profesionalita a oborová fundovanost byla znalostí těchto " drobností" umocněna. Následující přehled přináší některé konkrétní příklady společensky významných a méně významných osob (Kajzar, 2013, s. 9): Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 17 Společensky méně významná osoba Společensky více významná osoba mladší starší chlapec, muž dívka, žena zaměstnanec, podřízený nadřízený „obyčejný smrtelník“ známá, populární, významná osobnost takže třeba: dítě rodič, prarodič žák, student učitel, profesor hostitel host Jak si ovšem poradíme při "konfliktu principů"11? • Stojím-li se svým nadřízeným a přichází žena, koho mám představit komu jako prvního? Nebo, jsem-li žena a vítám se se starším mužem - nabídnu mu ruku, nebo budu čekat, až to udělá on? • Funkce i věk jsou relativní, jediným pevným bodem je žena. To je znak neměnný, nezpochybnitelný a na první pohled jasný. • Další dvě kategorie jsou hodně relativní. Kdo je to vlastně „nadřízený"? Vedoucí oddělení? Ředitel odboru? Náměstek, nebo sám generální? Funkce je ten nejméně významný ze všech tří principů, protože jako jediná je pomíjivá. Dnes náměstek, zítra referent. Společensky významnější podává ruku jako první žena, společensky významnější, usedá jako první. Společensky významnější dáma vstoupí do dveří jako první. Muž nikdy nenechá ženu zvedat spadlý předmět. Jednotlivci se obecně kategorizují na osoby společensky starší a společensky mladší. Ve středoevropském kontextu se patří mezi kritéria kategorizace: • věk, • pohlaví, • funkce. Základním projevem zdvořilosti je pozdrav, který se člení na verbální a neverbální pozdrav. Jako první slovně zdraví společensky méně významná osoba společensky významnější osobu. Mezi verbální pozdravy patří například: dobrý den, dobré odpoledne, dobrý večer, na viděnou, na shledanou, ahoj, zdar, čau apod. Konkrétní pozdrav volíme podle situace a společenské významnosti jednotlivce. Neverbální pozdravy jsou znázorňovány mimikou a gesty, obsahují podání ruky, políbení ruky, smeknutí klobouku, úklon, úsměv atd. Pozdrav je projevem úcty, proto hledíme do očí tomu, koho zdravíme, nemáme ruce v kapsách, nežvýkáme. 11 NOVINKY.CZ, 2013. Zapomeňte na společenskou rovnost. [online] [vid. 10.6.2013]. Dostupné z http://www.novinky.cz/kariera/120910-zapomente-na-spolecenskou-rovnost.html Pozdrav Úvod do pravidel společenského styku 18 Pozdrav dělíme na verbální (například dobrý den, na shledanou, ahoj, zdar, čau, aj.) a neverbální (například je znázorňován mimikou, gesty, obsahuje podání ruky nebo políbení ruky, smeknutí klobouku, úklon, úsměv, aj.). Brodský (2017) rozlišuje tři základní druhy pozdravů: - verbální – doporučení, aby se jednalo o pozdrav slušný, neutrální a formální, - neverbální, - salutování – unikátní typ pozdravu, spadající do kategorie neverbální. Smejkal a Schelova Bachrachová (2011, s. 49) vymezují tyto druhy pozdravů: Oslovení může být započaté pozdravem nebo představením. Hlavních zásad správného oslovování je několik (HOLMEROVÁ, I., 2014): • obecně platí a společnost nepřipouští oslovení jako třeba „hej“, „podívej/te se“, „poslouchej/te“, „ ty/vy tam“ nebo třeba ,,hele“. • Pokud neznáme jméno osoby, kterou se chystáme oslovit, tak je vždy jakýmsi neutrálním oslovením občanský titul „pane/paní“, „slečno“, „vážený pane“/,,vážená paní“, ,,vážený pane kolego“/,,vážená paní kolegyně“. Ne tak časté ale také přijatelné se v této situaci zdá být oslovení „příteli“, „mladý muži“, „chlapče“, „promiňte, ale...“, „dovolte, prosím…“. • Zvýšená koncentrace je potřeba u situací, kdy na někoho musíme nebo chceme zvolat. Pokud bychom oslovili a zavolali na osobou námi neznámou výrazem jako „haló“ nebo dokonce „vy, pane, vy“, mohla by to daná osoba považovat i za urážku. • Vždy bychom se měli snažit správně připojit k již výše uvedeným oslovením příjmení, příslušný akademický titul, popřípadě funkci oslovujícího. • Oslovení by mělo být vždy správně vyskloňované. • Vyhnout bychom se měli oslovování pouze příjmením, které může působit povýšeneckým charakterem. Oslovení Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 19 • Pokud se jedná o komunikaci a jednání korespondenční, kde nám nejsou známy, nebo si nejsme zcela jisti tituly (popř. nejvyšší funkcí) osloveného, je dovoleno použít zkratku P.T. (pleno titulo). Tato zkratka slouží jako omluva, ale zároveň v sobě uchovává skrytý význam toho, že o oslovujícím toho mnoho nevíme. • Považuje se za impertinentní hovořit o třetí osobě pouhým zájmenem jako „ona“, „on“ nebo „oni“. Ještě větší neomaleností je takto hovořit o třetí osobě, která je přítomná. Podle Šťastného (2002) má Hamburské oslovení (hamburský mix, „hamburk“) podobu rodné, tzv. křestní jméno a vykání nebo služební či akademický titul (bez občanského) a vykání. Například: „Lucie, na zítřejší zkoušku se dobře připravte....“, „Ivane, doneste mi …“. Hamburský mix zdvořile nabízí společensky vyšší osoba. Nehodí se na jakékoliv jednání na úřadech. Hamburské oslovení se vymezuje jako: − oslovování mezi vzdálenými příbuznými, − pozitivní změna na pracovišti, − modernizace oslovování mezi blízkými známými (běžnější je zde tykání), − modernizace oslovování mezi studenty vysokých škol (běžnější je zde tykání), − modernizace oslovování mezi neznámými lidmi. Co je občanský titul? Oslovením pane, paní, slečno, … se dle Sedláčka a Sedláčka (2001) můžeme obrátit na osoby, jejichž jméno neznáme. PŘÍKLADY NĚKTERÝCH SITUACÍ SPOLEČENSKÝCH PŘEDNOSTÍ Při nejasnostech o tom, za jakých okolností má být komu poskytnuta přednost, je vždy možnost vyřešit situaci rychlou ústní domluvou nebo dostatečně jasným a srozumitelným gestem. Dále budou uvedeny příklady některých společenských předností12 : • Vstup do budovy: ✓ Přednost mají osoby vycházející před vcházejícími, přičemž mohou nastat výjimky, např. vchází-li významná osoba, invalidní osoba, ženy a starší muži. Výjimku uděláte (Špaček, 2019) v případě, kdy vychází muž a vchází žena nebo vychází starší či handicapovaný člověk, tomu dáte přednost, aby nemusel čekat. ✓ Do budovy vchází a z budovy vychází první žena, muž otvírá a přidržuje dveře. ✓ V případě odchodů má jednoznačně přednost osoba vycházející před vcházející. 12 KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ, 2017. Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu. [online] [vid. 7. 4. 2017]. Dostupné z http://www.kr-kralovehradecky.cz/assets/files/2990/mi- nimum_spol_styk.pdf „hamburk“ Příklady společen- ských předností Úvod do pravidel společenského styku 20 ✓ Dle Špačka (2019) při vcházení do budovy muž dává přednost starším, váženým osobám, nadřízeným a ženám. • Vstup do místnosti: ✓ V práci (porady, konference apod.) vstupuje první osoba společensky starší. ✓ Při návštěvě kavárny, restaurace, hotelu nebo jiných veřejných místností vstupují muži v pořadí podle společenské přednosti. ✓ Je-li ve společnosti muže žena, vstupuje dovnitř jako první muž. ✓ Přichází-li žena ke stolu, kde již sedí muži, povstanou při jejím příchodu. ✓ Ke stolu usedá první žena, nejblíže stojící muž jí pomáhá odsunout a přisunout židli. ✓ Jídelní lístek se nabídne ženě při výběru, objednává muž. • Stoupání do schodů: ✓ Muž jde se ženou v jedné rovině, nebo o schod níže, aby mohl poskytnout pomoc při uklouznutí. ✓ A pokud jde před námi do schodů mladá dívka v minisukni? Co poradíme? Neměl by muž v takovém případě přece jenom jít raději před dívkou? Ne. Bezpečnost především! Ostatně v tomto případě by byl blázen, kdyby porušil tak důležité bezpečnostní pravidlo. ✓ Ale pozor, jsme taktní, vždy jdeme tak, abychom se dámy nedotkli. Ze schodů jde muž jako první, tedy opět níž. • Vstup do tramvaje: ✓ Nastupuje první žena a muž jí pomáhá, vystupuje první muž (totéž platí i při nastupování do auta – umístění v autech se řídí především bezpečnostním hlediskem a pohodlím, tj. nejčestnější místo je vpravo vzadu, druhé je vlevo vzadu). Tyto společenské přednosti můžeme využít např. při takových příležitostech, jako je např.: ✓ Představení na pracovním pohovoru – mít schopnost prezentovat sebe samého profesionálním a přesvědčivým způsobem může zvýšit šance na úspěšné získání pracovní pozice. Společenské přednosti a pří- ležitosti Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 21 ✓ Rodinná oslava nebo svatba – na těchto událostech může znalost etikety, jako například vhodných gratulací a chování na veřejných akcích, přispět k pozitivnímu prožitku pro hosty i pořadatele. ✓ Obchodní jednání – v oblasti podnikání jsou dovednosti v oblasti komunikace, vyjednávání a zachování profesionálního chování důležité pro uzavírání obchodů a udržování vztahů s klienty a partnery. ✓ Veřejné vystoupení – během veřejných vystoupení, jako jsou přednášky nebo prezentace, umění efektivní komunikace a respekt k posluchačům mohou zlepšit schopnost sdělit myšlenky nebo zprávy. ✓ Sociální akce – na společenských akcích, jako jsou večírky, bankety nebo galavečery, je důležité umět se chovat a komunikovat s ostatními. ✓ Online komunikace – na internetu a sociálních sítích je také vhodné respektovat pravidla slušného chování a dodržovat etiketu při online komunikaci a interakci s ostatními uživateli. Lévy (2000) uvádí, že každý nový komunikační systém má za následek vyloučení některých jedinců. Před vynálezem písma neexistovali analfabeti. Tisk a televize s sebou přinesl rozdíl mezi těmi, kdo publikují či se objevují v médiích, a ostatními. V dnešní době lze říci, že komunikace prostřednictvím sociálních sítí má za následek vyloučení jedinců bez přístupu k internetu, vyloučení jedinců, kteří danou sociální síť nepoužívají apod. KONTROLNÍ OTÁZKA Při jakých situacích se nejčastěji setkáváte s porušením společenské přednosti ve vašem osobním či profesním životě? SPOLEČENSKÉ PROHŘEŠKY LIDÍ Společenské nehody jsou neočekávané, nepříjemné situace a události, které se mohou vyskytnout v běžném životě, v práci, ve společnosti, při sportu, k nimž dochází, aniž jde o úmysl nebo neznalost etikety. Vznikají různě: neopatrností, shodou náhod, nepromyšleností dopředu některých kroků, nedůsledností13 . 13 .Etiketa – Společenské nehody [online] [vid. 18. 6.2013]. Dostupné z http://www.podni- kavaena.cz/web/i/File/Skripta%20-%20ETIKETA.pdf Společenské ne- hody Úvod do pravidel společenského styku 22 CO JSOU SPOLEČENSKÉ PROHŘEŠKY? Společenské prohřešky lidí jsou chování, které je považováno za nevhodné, nepřijatelné nebo proti společenským normám a hodnotám. Tyto prohřešky mohou zahrnovat různé formy nedodržování etiky, morálních zásad a pravidel chování ve společnosti. Společenským prohřeškem je zde míněno například zívání s nezakrytými ústy – tedy chyby, které vznikají vědomě nebo z neznalosti společenských pravidel. V diplomacii bychom řekli, že šlo o faux pas. Slovník spisovného jazyka českého ho definuje takto14 : • chybný krok v jednání, • společenská chyba, omyl, nedopatření. Mezi nejčastější společenské prohřešky můžeme dle serveru AskMen zařadit: • uvolnění místa v dopravním prostředku, • rušící mobilní telefon, • představení doprovodu, • zdržení, zpoždění, • kdo bude platit, • jezení s otevřenou pusou. Vybrané příklady společenských prohřešků lze rozdělit do určitých oblastí: • Nerespektování hierarchie – nedodržování formálních pravidel a protokolu týkajícího se oslovování nebo jednání s význačnými osobnostmi nebo diplomatickými zástupci. • Nerespektování kulturních rozdílů – nepřihlížení k kulturním normám a zvyklostem hostitelské země nebo kulturálnímu kontextu při diplomatických jednáních nebo společenských akcích. • Nedodržování dohod – porušení dohod nebo slibů v diplomatických jednáních, což může poškodit důvěryhodnost a reputaci. • Nadužívání alkoholu – přílišné pití alkoholu během oficiálních společenských událostí nebo jednání může vést k nevhodnému chování a poškození dobrých vztahů. 14 ROZHLAS.CZ, 2013. Faux pas a déjá vu. [online] [vid. 18.6.2013]. Dostupné z http://www.rozhlas.cz/re- gina/slova/_zprava/faux-pas-a-deja-vu--167846 Společenské pro- hřešky Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 23 • Nevhodná komunikace – nepřiměřené nebo urážlivé poznámky, verbální agrese nebo nevhodné téma rozhovoru mohou vést k diplomatickým incidentům. • Nedodržování pravidel oblékání – nerespektování kódů oblékání pro oficiální události nebo návštěvy diplomatických reprezentací. • Nesprávné používání titulů a oslovení – neznalost nebo nesprávné použití titulů a oslovení může být považováno za nedbalost v diplomatickém protokolu atd. Čemu bychom se měli při oslovování vyhnout? Jaké jsou trapasy při oslovování (Brodský (2017): • Používání zdrobnělin na veřejnosti nebo při oficiálních setkáních, • Používání přezdívek, • Úmyslné, ale i nechtěné degradování nebo komolení titulů, • Ihned po představení nabízet nebo dokonce vynucovat tykání, • Nepřítomné oslovovat jako „ON“, • Záměna jména s jinou osobou, • Ptát se na původ jména nebo ho jakýmkoli způsobem komentovat. KONTROLNÍ OTÁZKA Jaké jsou některé běžné společenské prohřešky v restauraci a jak byste je řešili? 1.4 Komunikace a představování Komunikace je klíčovým prvkem lidského života a společnosti. Je to proces, který nám umožňuje sdílet myšlenky, názory, pocity a informace s ostatními lidmi. Bez efektivní komunikace by bylo obtížné rozumět druhým, vyjádřit své potřeby, spolupracovat a budovat vztahy. Moderní technologie, zejména sociální média a mobilní telefony, dramaticky změnily způsob, jakým komunikujeme. I když nám umožňují být propojeni s lidmi po celém světě, můžou také vést k problémům, jako jsou nedostatek osobního kontaktu a konflikty online. Celkově vzato, komunikace je základní dovedností, která ovlivňuje téměř všechny aspekty našeho života. Je důležité se snažit stále zlepšovat své komunikační dovednosti, abychom mohli lépe porozumět druhým a být lépe pochopeni sami. Komuni- kace Úvod do pravidel společenského styku 24 Slovo komunikace je latinského původu. V podstatě vyjadřuje něco, co je blízké našemu výrazu spojování. Proto je možné hovořit o silniční dopravě jako o komunikaci. Spojení může vyjadřovat nejen přemísťování lidí a materiálu, ale i zpráv a informací. Účinně komunikovat znamená udělat komunikaci zajímavou hlavně pro druhou stranu. Je třeba umět zaujmout, aby měl obsah slov efektivní dopad na druhou komunikující stranu. Sdělení člověka je vyjádřeno ze 7 % slovy, z 38 % vokálně a z 55 % řečí těla. (Kajzar, 2013, s. 13). DEFINICE VERBÁLNÍ KOMUNIKACE Verbální komunikace je forma komunikace, která probíhá prostřednictvím slov, mluveného jazyka nebo psaného textu. Tato forma komunikace zahrnuje používání slov a gramatických struktur k vyjádření myšlenek, názorů, informací a emocí. Při interpretaci významu sdělované informace nám pomáhá podle Kowalikové (2012, s. 18–22) propojení: • verbální komunikace – je taková, při které používáme slova, hovoříme, píšeme. Komunikace prostřednictvím slov má zpravidla následující fáze: o poslouchání – aktivizace sluchu, vnímání okolí včetně šumů, o porozumění sdělovaným informacím – soustředění se na obsah komuni- kace, o naslouchání – vytvoření si názoru na předmět komunikace, formulace vlastní reakce, o zpětná vazba – rozvíjení rozhovoru souhlasnými nebo nesouhlasnými výroky, • neverbální komunikace – představuje veškeré mimoslovní projevy, kterými doprovázíme mluvené slovo. Jsou-li u jedince tyto dvě složky v rozporu – např. chválí nás a přitom se mračí – je žádoucí vsadit na neverbální projev. DEFINICE NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE Neverbální komunikace bývá také označována jako řeč těla, nonverbální anebo mimoslovní komunikace. Neverbální komunikace hraje klíčovou roli ve způsobu, jakým komunikujeme, a může nám poskytnout mnoho informací, aniž bychom museli vyslovit jediné slovo. Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 25 Mezi základní prvky řeči těla nejčastěji řadíme: • Mimiku (výraz tváře) - Mimika obličeje zahrnuje výrazy, které vyjadřují naše emoce. Například úsměv signalizuje radost, zatímco naštvaný výraz na obličeji signalizuje hněv. Mimika může být velmi výmluvná a nápomocná při interpretaci emocí druhých lidí. • Gesta - Gesty jsou pohyby rukou, paží a dalších částí těla, které mohou doprovázet nebo doplňovat verbální komunikaci. Například mávání rukou může znamenat pozdrav, zatímco pokrčení ramen může vyjádřit nerozhodnost nebo nejis- totu. • Postoje těla (posturika) - Postoj těla odráží naše postoje, pocity a úroveň sebevědomí. Například vzpřímený postoj může signalizovat sebejistotu, zatímco skloněná hlava a sklopená ramena mohou signalizovat smutek nebo frustraci. • Oční kontakt - Oční kontakt je důležitým prvkem neverbální komunikace. Jeho intenzita a délka mohou signalizovat zájem, sebevědomí nebo nervozitu. Oči mohou také vyjadřovat emocionální stavy, jako je radost, smutek nebo vztek. • Tón hlasu - Jak mluvíme, naše hlasové tóny mohou vyjádřit různé emoce. Například rychlý a hlasitý hlasový tón může signalizovat vztek, zatímco klidný a monotónní hlasový tón může naznačovat nudu nebo nezájem. • Oblečení a vzhled - Naše oblečení, účes a celkový vzhled mohou také komunikovat informace o naší identitě, postavení a osobním vkusu. • Doteky (haptika) - Fyzický dotek, jako jsou stisk ruky, objetí nebo pohlazení, může vyjádřit něžnost, podporu nebo blízkost. • Symboly - Používání symbolů, jako jsou různé gesta, která mají specifický význam v dané kultuře, může také být součástí neverbální komunikace. Celkový vzhled hraje významnou roli zejména při prvním kontaktu. To, jaký dojem uděláme na druhého člověka, často ovlivňuje budoucí vztah, který budeme mít s touto osobou. Do fyzického vzhledu zahrnujeme opět řadu atributů od oblečení, tvaru těla, účesu, ale i hygieny a dalších. Osoby udržují čtyři různé zóny, a ty jsou uplatňovány při setkávání i komunikaci s ostatními osobami. Jak vnímáme prostor kolem sebe (Suchomel, 2007)15 : • intimní zóna (asi 15-45 cm) – pouštíme tam jen nejbližší – partnery, děti, členy rodiny, 15 SUCHOMEL, P., 2007. Koho si to pouštíte k tělu? [online] [vid. 17. 6. 2013]. Dostupné z https://fi- nance.idnes.cz/koho-si-to-poustite-k-telu-dcc-/podnikani.aspx?c=A070821_805865_zamestnani_amr Prvky řeči těla Úvod do pravidel společenského styku 26 • osobní zóna (asi 45-120 cm) – komunikace s přáteli, rozhovor a jednání s blízkými kolegy, • společenská zóna (asi 120-360 cm) – pracovní schůzky, rozhovor s nadřízeným, prodavačem v obchodě, • veřejná zóna (asi 360 cm a více) – vystoupení na veřejnosti, letmé setkání s cizími lidmi. K ZAPAMATOVÁNÍ Kowaliková (2012, s. 23-24) rozlišuje: - Písemnou komunikaci – písemná sdělení poskytují autorovi prostor na důkladné promyšlení formulací. Text lze pročítat opakovaně, vracet se k náročným pasážím; lze jej přepisovat, upravovat, rozmnožovat, archivovat, proto jsou písemná sdělení potvrzením proběhlých jednání, přesně zachycují smlouvy a dohody. Písemná sdělení jsou pracnější a působí formálně. Neumožňují průběžnou zpětnou vazbu. Tato forma komunikace není vhodná pro výměnu názorů a postojů. - Telefonickou komunikaci – je vhodná pro konkrétní sdělení, vyjasnění základních informací, domluvení osobní schůzky. Předností je rychlý přenos informací na velké vzdálenosti a možnost průběžné zpětné vazby. K nedostatkům se řadí vysoké náklady spojené s telekomunikačními službami, bariéry technického charakteru, možnost chybné interpretace. Před začátkem hovoru se vždy představíme. Pokud se hovor přeruší, volá zpět volající. - Osobní komunikaci – výhodou je možnost okamžité zpětné vazby včetně neverbálních projevů. Umožňuje dynamickou výměnu názorů a postojů, případné zapojení dalších osob. Představuje vhodný způsob k přesvědčování. Klade zvýšené nároky na verbální i neverbální dovednosti, znalost tématu a úpravu zevnějšku. Při osobním kontaktu se snáz přesvědčuje, ale obtížněji prosazuje, zvláště při větším množství komunikujících. Osobní komunikace neumožňuje záznam pronesených informací (s výjimkou porad, schůzí, kdy je pořizován zápis). Může se stát zdrojem konfliktů. - Elektronickou komunikaci – komunikace prostřednictvím elektronických médií. Samozřejmostí je používání e-mailů, chatování, využívání sociálních sítí. Pravidla komunikace v rámci těchto médií upravuje tzv. netiketa, soubor zásad, jejichž dodržování je v prostředí internetu žádoucí. Domněle anonymní klima internetu svádí k porušování pravidel společenského chování. Internetoví uživatelé by si měli prokazovat respekt, nepoužívat vulgarismy, neobtěžovat ostatní nevyžádanou poštou. Předností je možnost rychlé zpětné vazby, relativní dostupnost. Výhodou i nedostatkem je téměř nepřetržitá dostupnost uživatele. E-maily a zprávy přicházejí bez ohledu na denní či noční hodinu, pracovní dobu či volný čas. Zóny Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 27 Při společenské konverzaci existují vhodná a nevhodná témata pro komunikaci. Vhodná témata pro komunikaci se liší v závislosti na situaci, osobě a kontextu konverzace. Nicméně, některá obecná témata, která obvykle fungují dobře při společenské komunikaci, zahrnují např.: • Příjemné zážitky: Zeptejte se lidí, co nedávno zažili, co je těší nebo co je potěšilo. Může to zahrnovat výlety, koncerty, restaurace, filmy nebo jiné zážitky. • Hobby a zájmy: Diskutujte o tom, co vás a vaše společníky zajímá mimo práci. Hobby, sport, umění, kulinářské dovednosti a jiné zájmy mohou být inspirujícími tematickými oblastmi. • Knižní a filmové tipy: Zeptejte se na nedávno přečtené knihy nebo viděné filmy. Dávejte doporučení nebo sdílejte své vlastní oblíbené tituly. • Cestování: Otevřená diskuse o cestování, dovolených nebo dojmech z různých míst může být velmi zajímavá a inspirující. • Jídlo a nápoje: Společná láska k jídlu a nápojům může být skvělým tématem. Můžete se ptát na oblíbené restaurace, recepty nebo vaření obecně. Naopak k nevhodným tématům společenské konverzace můžeme zařadit např.: • Politiku - Politická diskuse může být velmi kontroverzní a emocionální. Názory na politiku se mohou velmi lišit, a tak mohou snadno vyvolat konflikty a nepříjemné situace. Mějte na paměti, že ne všichni mají stejný názor, a respektujte odlišné postoje. • Náboženství - Diskuse o náboženství může být velmi citlivá. Víra je osobní záležitostí, a lidé mají různé náboženské přesvědčení. Je důležité toto téma respektovat a nepřinášet ho do konverzace, pokud není vhodné. • Obecně finance - Ptaní se lidí na jejich příjmy, finanční situaci nebo majetek může být považováno za nediskrétní a nevhodné. • Zdravotní problémy a nemoci - Ptaní se lidí o jejich zdraví nebo konkrétní zdravotní problémy může být vnímáno jako invazivní a nepříjemné. Pokud vám někdo sám sdělí své zdravotní problémy, buďte empatičtí a soucitní. • Rodinné problémy - Otázky ohledně rodinných vztahů, rozvodů nebo osobních rodinných problémů mohou být velmi citlivé a intimní. Respektujte soukromí druhých. Sedláček a Sedláček (2001) jmenují mezi nevhodná témata společenské konverzace: - peníze, - politiku, - nemoci, - osobní potíže, - pomluvy, - počasí, - vtipy. Témata ko- munikace Úvod do pravidel společenského styku 28 PŘÍPADOVÁ STUDIE Hotel XYZ je luxusní resort umístěný na exotickém ostrově, který přitahuje turisty z celého světa. Hotel má vynikající pověst díky svým krásným plážím, kvalitnímu ubytování a špičkovým službám. Nicméně, nedávno začal čelit problémům spojeným s nevhodnou komunikací, která začala ovlivňovat zkušenosti hostů a pověst hotelu. Problém: Problémy s nevhodnou komunikací v hotelu XYZ začaly vznikat na několika různých místech: Nejasné informace o cenách a poplatcích, kdy někteří hosté se stěžovali, že jim nebyly poskytnuty jasné informace o cenách za ubytování a další poplatky. Někteří z nich byli překvapeni dodatečnými poplatky, které nebyly uvedeny v ceníku. Neslušný personál, kdy několik hostů si stěžovalo na neslušné chování některých členů personálu. Například nevhodné poznámky nebo na nedostatečně profesionální komunikaci. Problémy s rezervacemi a pokojovým servisem, kdy někteří hosté měli potíže s rezervacemi a pokojovým servisem kvůli chybám v komunikaci mezi různými odděleními hotelu a v neposlední řadě také na špatná komunikaci v krizové situaci, kdy během jedné události, kdy došlo k výpadku elektrického proudu na ostrově, byli hosté špatně informováni o situaci a řešení pro- blému. Návrh řešení: Hotel XYZ se rozhodl aktivně řešit problémy spojené s nevhodnou komunikací. Provedl následující kroky: Zamyslete se nad případovou studií a navrhněte vedení hotelu XYZ, jak danou situaci řešit a jaká opatření přijmout, aby se už takové problémy nevyskytovaly. PŘEDSTAVOVÁNÍ Aby se mohli účastníci společenské akce společně bavit, musejí se znát nebo se poznat. Představování (se) patří mezi obtížné disciplíny v oblasti společenského styku, protože vyžaduje pohotovost a jistý šarm (Špaček, 2008). Představování lidí ve společnosti je proces, při kterém jedna osoba představí druhou osobu nebo skupinu lidí ostatním. Tento proces slouží k vytváření spojení mezi lidmi, umožňuje navázání nových kontaktů a usnadňuje komunikaci. Představování se řídí určitými pravidly a etiketou, které zajišťují respekt a zdvořilost ve společenských situacích. Často řešíme rébus, kdo komu podává ruku, setkáli se žena s klientem. Dle Špačka (2019) Klient je společensky významnější než dodavatel Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 29 služby, proto by podání ruky mělo být na něm. Ovšem každý slušně vychovaný muž nenabídne ruku ženě, a proto i v tomto případě by iniciativa k pozdravu byla na straně ženy. K ZAPAMATOVÁNÍ PŘEDSTAVOVÁNÍ Představením se zbavujeme anonymity a zpříjemňujeme tak další společenský styk. Kowaliková (2012, s. 13 - 15) rozlišuje: • představení přímé - představujeme sami sebe, • nepřímé představení - představování je prostředkováno třetí osobou. V minulosti bylo nepřípustné, aby se dvě osoby, zvláště jednalo-li se o muže a ženu, představili sobě navzájem. Ve společenských situacích, kdy jsme zodpovědní za jiné osoby, vystupujeme v ručitelské roli, jsme povinni tyto osoby představit. Jedná se o následující okolnosti: o hostitel je povinen představit své hosty, o nadřízený představuje své podřízené, o muž představuje svou manželku, partnerku, o rodiče představují své děti. Smejkal (2002, s. 52) prezentuje situace, kdy je vhodné použít přímé představování: • když jdeme s někým po ulici, ve foyeru divadla, na výstavě apod. a potkáme známou osobu, s níž chceme déle pohovořit, • při příchodu do místnosti, kde máme jednání, nebo mezi lidmi, s nimiž se budeme častěji setkávat, • když někoho, koho jsme neznali, jdeme navštívit soukromě, do bytu, • máme-li pohovořit k jiným lidem (jako přednášející, s diskusním příspěvkem apod.), • setkáme-li se s přáteli, pozveme si hosty, kteří se všichni mezi sebou neznají, • trávíme-li dovolenou, lázeňské léčení, kongres atp., kde se setkáváme se spolubydlícími nebo spolustolovníky, • nezbytné je představit se do telefonu a při jakémkoli jednání, zejména obchodním nebo úředním. Kdo se představuje jako první? Jestliže se spolu setkají dva lidé, společensky významnější nesmí zůstat ani na okamžik na pochybách, s kým to vlastně hovoří. Společensky méně významná osoba se představuje společensky významnější osobě. Jeho společensky méně významná protějšek musí strpět, že nejprve je představen on a teprve pak se dozví, komu se vlastně představil či byl představen. Představo- vání Úvod do pravidel společenského styku 30 Správný postup je tedy tento: Muž se představí ženě jako první a nato se představí žena muži nebo nejdříve představí hostitel muže ženě a potom ženu muži. Součástí představování je ovšem i vzájemné potřesení rukou a tady pozor: jestliže se jako první představuje méně významná osoba (muž), ruku podává nejdříve společensky významnější osoba (žena). Představujeme se vždy vestoje, muži si zapnou sako. Ženy sice mohou sedět, když se jim představuje muž, ale představování je silnější akt než pouhé podání ruky, u kterého žena běžně zůstává sedět. Když představuje osobu s akademickým titulem někdo třetí, připojí titul, představuje-li se osoba sama, řeší to raději předáním vizitky, na níž je titul uveden (Špaček, 2008). Obvykle záleží na situaci a společenském kontextu, kdo se představí jako první ve společnosti. Zde jsou některá obecná společenská pravidla: • Hostitel: Pokud jste hostem na nějakém akci nebo události, měl by hostitel nebo hostitelka obvykle začít představováním. Hostitel by měl představit své hosty a říct něco o nich, aby se zahájila konverzace. • Doprovázející osoba: Pokud jdete na akci nebo setkání s někým, kdo již má známosti v daném prostředí, může být přirozené, aby vás tato osoba představila. Například, pokud jdete na večírek s přítelem, může vás představit svým známým. • Přítomný host nebo nejvýznamnější osoba: Pokud se nacházíte v situaci, kde neexistuje jasný hostitel nebo doprovázející osoba, může být vhodné, aby se představil nejvýznamnější účastník akce nebo osoba s nejvyšším sociálním po- stavením. ZÁKLADNÍ PRAVIDLO PŘI PŘEDSTAVOVÁNÍ Nezapomeňte, že ve společenském styku platí základní pravidlo a to je: že osoba společensky mladší představuje nebo je představována osobě společensky starší. Dále také platí, že představujeme muže ženě. Představuje se muž ženě. Představujeme mladšího staršímu. Představuje se mladší staršímu. Představujeme služebně níže postaveného služebně výše postavenému. Při představování musíme říct vše, co je nutné pro další společenský kontakt osob, které jsme představili, tedy funkce, označení, hodnost a podobně. Mistři konverzace přidají i stručnou charakteristiku. Raději by měla vstát, zvlášť, kdyby se jí představoval starší muž, a vždy, když se seznamuje se ženou. Kdy se představuje žena jako první? Muž musí být výrazně starší a zasloužilý a žena výrazně mladší, aby se představila jako první. Jestliže se potkají dva páry, kde se znají pouze muži, ti se pozdraví a představí si své partnerky. Kdo začne? Pánové se pozdraví, mladší představuje svou partnerku, starší dáma jí podává ruku, starší dáma podává ruku i mladšímu muži a mladší žena podává ruku staršímu muži (Mathé a Špaček, 2005). Obecná společenská pravio- dla Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 31 ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte konkrétní příklady přímého představování v těchto situacích: • průvodce a skupina turistů, • recepční ve vybraném ubytovacím zařízení, • ve vybraných dopravních prostředcích, • v jiných vybraných zařízeních cestovního ruchu. VIZITKY A TITULY Navštívenky, vizitky se v dnešní digitální době používají o něco méně než v letech minulých, ale i tak hrají pořád důležitou roli v různých situacích i v různých zemích při představování. Vizitky a navštívenky jsou malé karty nebo listy, které obsahují informace o osobě nebo firmě a slouží k usnadnění komunikace, vytváření obchodních kontaktů a udržování profesionálního vzhledu. Vizitky by měly být dvojjazyčné, druhá strana v jazyce partnera. V některých zemích se vizitky podávají vždy pravou rukou (Jihovýchodní Asie, Afrika, Střední Východ), v Japonsku oběma rukama potištěnou stranou vzhůru, písmeny k partnerovi. Ve velké Británii se používají vizitky ryté na kvalitním kartónu. Vizitku, kterou obdržíme, si prohlédneme. Je nezdvořilé ji uschovat, aniž bychom si ji přečetli. (Kowaliková, 2012). Spokečensky méně významná osoba předává dle Špačka (2019) vizitku jako první, ta významnější jako druhá. Grafické ztvárnění vizitky hodně prozradí o majiteli vizitky, atypický formát vizitky obrázky a barvy svědčí o snaze zaujmout vizitkou. Jednoduché vizitky prozrazují dobrý vkus a sebevědomí. U vizitek rozlišujeme několik druhů podle jejich zamyšleného použití (Brodský, 2017). Základní dělení je osobní a profesní. Pracovní vizitky lze dále dělit na osobní a konferenční (nebo obecné). Vizitky v osobním styku obvykle nepoužíváme, ale při služebních jednáních je tato forma představení se dokonce společensky nejsprávnější. Vizitku odevzdáme sekretářce, ta nás ohlásí a oznámí nám, zda či kdy můžeme být přijati. Při obchodních jednáních se společensky rovnocennými partnery je naopak vhodné odevzdat vizitku až po představení nebo i v průběhu vlastního jednání. Platí pravidlo: čím vyšší je funkce v hierarchii řadu či firmy, tím méně údajů vizitka obsahuje. Pokud nechceme poskytovat telefonní číslo každé osobě, musíme si obstarat dvoje vizitky. Vizitky a navští- venky Úvod do pravidel společenského styku 32 ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady z praxe, při jakých příležitostech jste se setkali s předáním vizitky. Své odpovědi porovnejte s ostatními studenty ve skupině. V procesu oslovování osob se setkáváme s používáním akademických titulů a hodností. Slovo titul lze přeložit jako hodnost. Akademické tituly mají právo přiznávat jenom vysoké školy. Oficiální zkratky akademických a vědeckých titulů mají zákonem danou závaznou podobu, kterou je nutné dodržovat. Tituly používáme především v obchodní a úřední korespondenci. Osobu oslovujeme při ústní komunikaci titulem. V bakalářských studijních programech se uděluje akademický titul bakalář (zkratka Bc. před jménem), v oblasti umění akademický titul bakalář umění (BcA. před jménem). V magisterských studijních programech se uděluje akademický titul uváděný před jménem: inženýr (Ing.), inženýr architekt (Ing. arch.), doktor medicíny (MUDr.), zubní lékař (MDDr.), doktor veterinární medicíny (MVDr.), magistr umění (MgA.) a magistr (Mgr.). Dále se také můžeme setkat se zkratkou před jménem (JUDr.) doktor (obojího) práv/a (juris utriusque doctor), (PhDr.) doktor filozofie, (RNDr.) doktor přírodních věd, (PharmDr.) doktor farmacie. Vyšší odborné vzdělávání se ukončuje absolutoriem a uděluje se titul pro všechny obory stejný (diplomovaný specialista – ve zkratce DiS.), uváděný za jménem. V doktorských studijních programech se udělují tituly uváděné za jménem: doktor (Ph.D.) a doktor teologie (Th.D.), ale u titulu (PaedDr.) doktor pedagogiky a (PhMr.) magistr farmacie se uvádí titul před jménem. Dříve používané vědecké hodnosti kandidát věd (CSc.) a doktor věd (DrSc.) se již neudělují, ale jsou platné. Vědecko-pedagogické tituly akademických pracovníků na vysokých školách jako je docent (doc.) a profesor (prof.) píšeme s malým počátečním písmenem před jménem. Čestným titulem je doctor honoris causa, Dr.h.c., který se uděluje významným osobnostem za přínos a zásluhy o rozvoj příslušného oboru. Osobu, která získala více akademických titulů, oslovujeme pouze titulem nejvyšším. K nejčastěji užívaným anglosaským titulům v našich poměrech patří: • BBC Bachelor of Business Administration - absolvent vysoké školy ekonomického zaměření, • DBA Doctor of Business Administration - doktorská úroveň, mezinárodně uznávaný doktorský titul v oblasti podnikání a management, • MBA Master of Business Administration - absolvent univerzity zaměřené především na management, ale i jiné obory, jako např. logistiku a finance, Užívání akademických titulů Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 33 • LL.M. Master of Laws - absolvent právnické fakulty. Při ústní nebo písemné komunikaci vždy přidáváme před samotný titul oslovení „pan“ nebo „paní“. Při oslovování osob máme možnost si zvolit vykání nebo tykání. Vykání řadíme mezi formální způsob oslovení a považujeme jej za výraz vážnosti a úcty. Tykání znamená důvěru a přátelství. Pokud osobě vykáme, můžeme s ní mít bližší vztah než s osobou, které tykáme. Anglicky mluvící země mají v tomto ohledu výhodu. Pro tykání platí stejná pravidla jako pro podávání ruky, tedy tykání nabízí společensky významnější osoba osobě společensky méně významné. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady používání akademických titulů na naší univerzitě. OTÁZKY 1. Je vhodné zvednout mobilní telefon a provádět hovory během slavnostního oběda? 2. Je vhodné hlasitě žvýkat žvýkačku během setkání se skupinou lidí? 3. Měli by lidé ve společenském prostředí projevovat úctu a respekt k lidem bez ohledu na jejich sociální status nebo majetek? 4. Vizitky v osobním styku obvykle používáme? 5. Společenská etiketa, nazývaná také společenský protokol, je soubor pravidel a norem, které určují vhodné chování a interakce mezi lidmi v různých společenských situacích? ODPOVĚDI 1. ne, 2. ne, 3. ano, 4. ne, 5. ano, SHRNUTÍ KAPITOLY Etiketa je souhrn pravidel a zvyklostí pro chování ve společnosti. Jedná se o soubor pravidel pro společenské chování a mezilidské interakce, které nejsou pevně stanoveny zákony. Tyto zvyklosti se vyvíjely během řady generací a mohou se lišit podle regionů, kultur, náboženství, klimatických podmínek a dalších faktorů. Existuje několik univerzálních Úvod do pravidel společenského styku 34 zásad pro společenské chování. Slovo "etiketa" pochází z francouzského slova "estiguer," což znamená "připevnit" nebo "vyvěsit." Mezi významné osobnosti etikety v České republice patří např. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Dobromil Ječný, Ladislav Špaček, Eliška Hašková-Coolidge, Eva Filipová. Etiketa hraje klíčovou roli při udržování dobrých mezilidských vztahů a vytváření příjemného prostředí ve společnosti. Základním principem etikety je respektovat pravidla společenské významnosti. Při hodnocení úrovně této významnosti se řídíme pěti kritérii, a to věkem, pohlavím, funkcí v rámci společnosti, pověstí a zdravotním stavem jedince. Základním projevem zdvořilosti a respektu vůči ostatním je pozdrav, který můžeme rozdělit do dvou základních forem: verbálního a neverbálního. Při komunikaci se používají dvě hlavní formy – verbální komunikace, tedy komunikace prostřednictvím slov, a neverbální komunikace, která zahrnuje mimiku, gesta, doteky, vzdálenost mezi lidmi, pohyby a držení těla apod. Dále rozlišujeme písemnou, telefonickou, osobní a elektronickou komunikaci. Při vstupu do společenského styku a za účelem zlepšení mezilidských vztahů platí jednoduché pravidlo: osoba, která je společensky mladší nebo nižšího postavení, představuje nebo je představována osobě, která je společensky starší nebo vyššího postavení. Představování může probíhat dvěma způsoby - přímým, kdy se osoba představuje sama, nebo nepřímým, kdy někdo třetí zprostředkovává představení. Součástí procesu představování mohou být také vizitky a navštívenky, které usnadňují výměnu kontaktů a informací. Při oslovování druhých osob můžeme narazit na používání akademických titulů a hodností. Je třeba poznamenat, že akademické tituly mohou být udělovány pouze vysokými školami v souladu se zákonem o vysokých školách. Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 35 2. SPOLEČENSKÉ OBLEČENÍ RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V průběhu studia kapitoly se studenti seznámí se základními informace zaměřenými na oblékání. Uvedeny budou pojmy jako Dress Code, pracovní a společenský Dress Code, Casual Dress, Business Dres, Coctail a dalšími vztahujícími se k pojmenování jednotlivých druhů oblečení. Podrobněji bude charakterizováno pánské oblečení a dámské oblečení. Nezapomeneme ani na některé prohřešky v oblékání. CÍLE KAPITOLY Konkrétní výčet schopností, dovedností, kompetencí, které by měl student po prostudování kapitoly ovládat nebo dosáhnout: • definovat pojmy: Dress Code, Casual Dress, Business Dress, Little Black Dress, Black Tie, White Tie, Creative Black Tie, Coctail, apod., • charakterizovat pracovní oblečení, vycházkové oblečení, společenské oblečení a oblečení pro volný čas, • specifikovat dámské oblečení a pánské oblečení, • vyjmenovat příklady prohřešků v oblékání žen a prohřešků v oblékání mužů. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Oblékání, pracovní oblečení, vycházkové oblečení, společenské oblečení, oblečení pro volný čas, dámské oblékání, pánské oblékání, Dress Code, Casual Dress, Casual Friday, Business Dress, Little Black Dress, Black Tie, White Tie, Creative Black Tie, Coctail. 2.1 Oblečení Oblečení je vizitkou člověka, součást prvního dojmu, a proto je vhodné mu věnovat pozornost nejen ve společnosti, ale i v soukromí. Oblečení nás dle Smejkala a Schelové Brachrachové (2011) zařazuje do určité společenské skupiny, přiděluje nám určitý status, a jednak toho hodně vypovídá o nás. Oděv je předepsán jen pro určité příležitosti, jinak Společenské oblečení 36 záleží na vkusu a rozhodnutí. Podle Němčanského (2011) je významné nejen v životě pracovníka zahraniční služby i správné a vhodné oblékání. To platí i v normálním služebním styku. Naproti tomu není Vašim úkolem ve společnosti, abyste udávali tón módy a ve svém oblečení se řídili přehnaně módními výtvory. Není také vhodné se oblékat staromódně - je nutno mít na zřeteli současnou módní linii, avšak bez nápadných, křiklavých prvků. DEFINICE OBLEČENÍ Oblečení je vizitkou každého člověka ve styku s jinými, odpovídá jeho osobnímu vkusu, účelu, místu a době setkání. Je to v podstatě ta část společenského styku, na kterou je možné se připravit ještě před je uskutečněním, tj. před jednáním nebo společenským podnikem. I přes ležérnost, kterou prosadila v oblékání současná móda, platí stále především v pracovním styku určitá pravidla (Gullová, 2013, s. 29). Oblečení dle Špačka (2019) volíme podle příležitosti: slavnostní oblečení pro společenské příležitosti (formal dress, black tie), pro denní nošení do práce (business dress) a pro neformální příležitosti a volný čas (casual dress). Etiketa není určena k tomu, aby nás omezovala ale aby nám život usnadňovala činila náš pohyb ve společnosti přirozeným a pohodlným. Budeme-li dobře oblečeni … budeme se cítit lépe … Správné oblečení vymezuje Wolffová (s. 22): Orientujte se při výběru svého oděvu dle očekávání zákazníků a zvyklostí ve své profesi. A jestliže ve vaší firmě víte o doporučeních ohledně oblečení nebo přátelsky vyslovených požadavcích, jsou to přesně vzato příkazy. I tehdy jestliže se skrývají za vlídnými formulacemi. Jdete-li na jakoukoliv společenskou akci nebo podnik, musíte předem vědět, jaká je její společenská úroveň, protože teprve podle toho zvolíte oblečení (Brodský, 2017). A protože na jakoukoliv společenskou akci musíte přijít na základě pozvánky, , tak právě pozvánka je to místo, kde Vás etiketa svojí laskavostí vede. K ZAPAMATOVÁNÍ ZÁSADY OBLÉKÁNÍ Jakékoliv vybočení z normy v rámci oblékání je chyba, ať už jsme overdressed (oblečení ve vyšší společenské rovině) nebo underdressed (oblečení v nižší rovině, než předepsal hostitel. Správné oblečení Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 37 ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady oblečení overdressed a underdressed. Odpovědi porovnejte s ostatními studenty ve skupině. Jaké jsou zásady oblékání? Náš oblek má být za každé situace slušivý, elegantní, čistý, bezpečný a vhodný pro určitou příležitost (Smejkal a Schelová Brachrachová, 2011, s. 128). Zásadně by naše oblékání mělo být: • vhodné pro danou příležitost, • vhodné vzhledem k naší osobě (postavě), • vhodné ke klimatickým podmínkám, • vhodné pro dané prostředí a činnost, kterou v něm budeme vykonávat, • čisté, upravené, elegantní, mělo by mít „šmrnc“. Oblečení do zaměstnání volíme značné míry podle profese. V mnohých profesích používáme pracovní oděv nebo uniformu (lékaři, policisté, hasiči, letušky apod.). Charakter odívání podle Kowalikové (2012) v ostatních profesích se proměňuje od konzervativních odvětví jako je bankovnictví nebo právo přes pojišťovnictví, prodej, vzdělávání až po uvolněnější styl kreativních odvětví jako je reklama, umění, zábava atd. V žádné profesi není vhodné oblečení, u kterého je vidět skrz, přes nebo pod. Dále jsou nepřijatelné oděvy viditelně obnošené, příliš vyzývavé, těsné, krátké nebo jinak extrémní. Případné není oblečení určené pro společenské události, na sport či volný čas. Oblečení podle Špačka (2010) vybíráme podle příležitosti: • slavnostní oblečení pro společenské příležitosti (formal dress, black tie), • pro denní nošení do práce (business dress) a pro neformální příležitosti a volný čas (casual dress). Některé druhy oděvů mají podle Smejkala a Schelové Brachrachové (2011, s. 128) kultovní charakter (jsou to vlastně jakési uniformy): tedy nejen stejnokroj vojáka či policisty, ale i sutana kněze, talár soudce nebo akademického funkcionáře, dres sportovce … ale pozor, tento kultovní charakter má i naše oblečení do zaměstnání. K ZAPAMATOVÁNÍ DRUHY OBLEČENÍ Oblečení je možné obecně rozdělit na (Gullová, 2011): • pracovní, • vycházkové, • společenské, Oblečení do zaměst- nání Společenské oblečení 38 • a oblečení pro volný čas (domácí, sportovní). Snad každý zná slova písně, že „…je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka“. Pro společenský život to platí dvojnásob. Němci mají přísloví (Špaček, 2010): „Když přicházíš, všichni tě posuzují podle toho, jak vypadáš, když vcházíš, všichni tě posuzují podle toho, jak ses choval.“ Náš oděv vytváří onen pověstný první dojem, který mnohdy rozhoduje o úspěchu či neúspěchu naší návštěvy. Nikdy nemáme druhou šanci udělat první dojem. První dojem je vytvářen gesty, hlasem, výrazem očí, ale také oblečením. Oděv prozradí vkus, sociální roli, společenskou úroveň. Oblečení má tu vlastnost, že nás přesně definuje v různých prostředích a dokáže demonstrovat náš vkus a smysl pro žánr situace, ve které jsme se ocitli. S oblékáním a oblečením souvisí vkus. Vkus znamená gusto, chuť a v přeneseném slova smyslu je to smysl pro krásno, schopnost rozlišit a ocenit estetické hodnoty, ale znamená rovněž potřebu zlepšovat sebe i okolí. Vkus také souvisí s tolerancí, lpěním na stereotypech odsuzujícími výroky na adresu jiných. Co to ten vkus vlastně je16 ? Dle módní redaktorky a stylistky Lenky Poláčkové: „Řečí definic se jedná o schopnost posoudit krásu, harmonii, dokonalost a taky módnost. Víte, co vám sluší, a inspirujete se trendy. Dokážete převzít takové, které se hodí pro vás, a zbylé s klidným srdcem ignorujete. Když tohle zvládnete, jste na dobré cestě, ale pořád to nemusí stačit. Aby se o někom dalo říct, že má vytříbený vkus, musí dávat do oblékání něco svého, originálního. Být inspirací pro ostatní. A takových lidí je málo. Jsou lidé, kteří sledují trendy a umí stylově napodobit módní ikony – říká se jim followeři. Dříve se inspirovali módními časopisy, dnes se nechají ovlivnit především internetem. Dá se o nich říct, že jistý vkus mají, protože vědí, koho následovat, a umí jeho styl převzít tak, že jim to sluší. Nicméně pouze kopírují trend. Se schopností nechat ve světě módy vlastní otisk a být inspirací pro ostatní se člověk většinou narodí.“ Módní trendy určují lidé na ulici. A každý člověk se má oblékat podle toho, v čem se cítí dobře. Myslí si to uznávaný kubánský módní návrhář žijící v Česku Osmany Laffita Češi mají vkus. Při oblékání ale dělají jednu zásadní chybu. Za problém však považuje nedodržování předepsaných kodexů oblékání (dress code). Chybí mi tu respektování etiket. Lidé nosí nevhodné oblečení do divadel, na plesy i jiné společenské události. Stále spoustu lidí to nerespektuje a největší vinu na tom mají pořadatelé akcí. Já to dělám tak, že když není někdo adekvátně oblečený, není vpuštěný, dodal.17 Pokud se chceme zúčastnit společenské akce, musíme znát její úroveň, neboť podle toho volíme oblečení (slavnostní). Hostitel zpravidla v pozvánce uvede tak zvaný dress code, 16 SYSLOVÁ, J., 20017. Vkus není jen o trendech. Má blízko k umění a dá se rozvíjet. [online] [vid. 10.2.2024]. Dostupné z https://www.idnes.cz/onadnes/moda/kde-se-bere-vkus-trendy-michaela-noskova- anna-geislerova.A171025_143054_modni-trendy_kace 17 TN.cz, 2022. Osmany Laffita: Češi mají vkus. Při oblékání ale dělají jednu zásadní chybu. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/474358-osmany-laffita-cesi-maji-vkus-pri- oblekani-ale-delaji-jednu-zasadni-chybu?campaignsrc=tn_clipboard Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 39 tedy návod, jak se obléci. Obvykle se uvádí jen pro muže a žena se mu přizpůsobuje, aby společně vytvořili souladný pár. Například na pozvánce na galavečer konference AHR ČR bal uveden dress code jak pro muže, tak pro ženy. Volba jiného, než předepsaného oblečení je považována za odchýlení se od normy. Jedná se: „overdressed“ - oblečení ve vyšší společenské rovině, naopak „underdressed“ - oblečení v nižší rovině, než předepsal hostitel. DEFINICE DRESS CODU Dress code (formální oblečení) je obecně uznávaným vzorem a souborem pravidel v oblékání. Jedná se o určité normy, které určují, jaké oděvy mohou být nošeny v zaměstnání, na úřadě, při obchodním jednání či společenské události.18 Dress code je pravidlo, upravující způsob oblékání a obouvání k určité příležitosti. Rozhodně to ale není žádný přežitek, i když si to někteří lidé myslí. Nevhodným oblečením můžete urazit nejenom ostatní hosty, ale především hostitele.19 Z dress codů (instrukcí, jak se na konkrétní událost obléknout) má většina lidí strach, ale zbytečně. Naopak je super, že víte, v čem máte vyrazit, a nemusíte obvolávat všechny známé, kteří jdou, a vyptávat se jich, v čem půjdou. Navíc není nic trapnějšího, než když někam nakráčíte a zjistíte, že jste nedostatečně vyfiknutá (viz výše underdressed) nebo naopak, že jste to s tou večerní róbou přehnala. Málokteré módní téma vyvolává takovou polaritu názorů jako právě dress code. Soubor pravidel striktně určujících, jaké oblečení je přípustné a jaké ne, má své zastánce i odpůrce. Jedni jej považují za společenskou normu a vyjádření úcty, podle druhých je dress code přežitkem potlačujícím osobní svobodu. Dress code lze v zásadě rozdělit do dvou sfér, na20 : • Pracovní dress code určuje zaměstnavatel, jenž má právo na stanovení požadavků k výkonu práce, které mohou směrnice o konkrétním způsobu oblékání zaměstnanců obsahovat a jejichž nedodržení může být důvodem k výpovědi. Společnosti vyžadující přesně daný styl oblékání pak mají svůj vlastní psaný kodex definující oděv, střih, barvy i materiál požadovaného oděvu, který je zaměstnanec povinen respektovat. 18 CHOVANÍ.EU, 2018. Formální oblečení – Dress Code. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/formalni-obleceni-dress-code/c799 19 POREBSKÁ, H., 2018. Dress code. Víte, co na sebe? 21.1.2018 [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z Moravskoslezský deník https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/dress-code-vite-co-na-sebe- 20180121.html 20 HARTMANOVÁ, J., 2017. Dress code: nutnost nebo přežitek? [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://forum24.cz/lifestyle/2017/01/11/dress-code-nutnost-nebo-prezitek/#1 Dress code Společenské oblečení 40 • Se společenským dress codem je to ovšem složitější. Je chápán jako soubor doporučení, jak se vhodně obléct pro určitou společenskou příležitost a jeho respektování je individuální záležitostí. Jedná se o otázku kultury, kultivovanosti a etikety. Pracovní oblečení se dnes často podle Gullové (2013) rozděluje také na: • casual dress (nebo business informal) a • business dress – oblečení volené pro styk se zákazníkem. Termíny business formal a business casual21 na pozvánce asi běžně neuvidíte. I tak se ovšem vyplatí je znát, patří totiž do sféry firemního odívání. Zaměstnankyně, primárně ty, které jednají s lidmi, by se před nástupem do nové práce měly vybavit dobře padnoucími, a tedy i pohodlnými kalhotovými kostýmky, pouzdrovými sukněmi ke kolenům, formálními halenkami s dlouhým rukávem, propínacími svetříky a blejzry. Dnes již neplatí, že by se ženy nutně musely trápit celý den v lodičkách, přípustné jsou tedy i oxfordky nebo mokasíny. Pánové mohou obléknout klasické kalhoty, tzv. chinos, a neformální, sportovní sako. Na výběr pak mají klasickou košili s dlouhým rukávem a polo tričko. Kravaty a motýlky mohou s klidným srdcem nechat doma. Nepsané pravidlo říká, že barva pásku by měla ladit s botami – buďto formálními či mokasínami, a ponožky zase s kalhotami. Pokud jste pozváni na konferenci, firemní oběd či důležitou obchodní schůzku, dejte přednost dress codu business formal, který se liší spíše jen délkami oděvů – třeba sukní pod kolena. Také barvy by měly být tlumenější, a tedy i důstojnější. Vedle nešlápnete s šedou, hnědou, bílou, černou, olivovou či bordó. Perfektní oblečení je podle Špačka (2010) se sladěnými doplňky je jen předpoklad k tomu, abychom ve společnosti zaujali. Pokud se v dokonalém kostýmu nebo v drahém večerním obleku neskrývá osobnost, je veškerá naše námaha marná. Pozná se to už při vstupu do sálu, při představování, pohledu, úsměvu, při konverzaci. Společnost rychle pozná, kdo je sterilní kráska z reklamy a kdo je osobnost, se kterou je užitečné trávit čas. Jak je již známo, oblečení vždy volíme podle příležitosti a můžeme je rozlišit na: • slavnostní oblečení pro společenské příležitosti – formal dress, bleck tie, • oblečení pro denní nošení do práce – označované business dress, • oblečení pro neformální příležitost a volný čas – označované casual dress. Obchodní dům KOTVA mezi základní typy dress codu uvádí 5 následujících22 : 1. Black tie - Black tie znamená v překladu černá vázanka, aplikováno na dress code – smoking. Košili do smokingu nosíme bílou s manžetami, jako doplněk manžetové 21 https://www.idnes.cz/onadnes/moda/dress 22 OD KOTVA, 2018. Základní typy dress codu. online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z https://www.od- kotva.cz/cs/clanek/rady-a-tipy-oblek-na-miru Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 41 knoflíčky a černý motýlek. Smoking může být doplněn o vestu, popřípadě šerpu kolem pasu. Boty nosíme společenské, černé, lesklé. Kapesníček do saka skládáme konzervativním způsobem. 2. Semi formal - akce vyžaduje formální oblečení. Pro tuto příležitost se ideálně hodí obleky v modré, šedé nebo jiné neutrální barvě. Doplnit byste je měli o kravatu. S barvami je vhodné se řídit hodinou, ve které akce začíná – pokud je její start do 18.00, nemusí pánové volit nutně tmavý oblek. Startuje-li akce večer, jsou vhodnější tmavé barvy. 3. Business casual - pro schůzky a příležitosti business casual se ideálně hodí uvolněnější móda, přísná obchodní není třeba. Můžete volit také světlejší barvy obleku, opět s přihlédnutím k denní době. Úplně špatnou volbou nejsou ani poloformální chino kalhoty se sportovním sakem nebo blejzrem. 4. Casual - objeví-li se na pozvánce casual neboli ležérní dress code, mějte na paměti především vlastní pohodlí. Opět můžete zvolit variantu chinos se sportovním sakem, přijatelné jsou ovšem už i například džíny. Vždy ale dbejte na úpravu zevnějšku, jak oblečení, tak například vlasů, nehtů nebo vousů. 5. Smart casual - základem by mělo být sportovní sako nebo blejzr, dále pak můžete kombinovat podle vlastního stylu, vkusu a odvahy. Klidně doplňte outfit kapesníčkem, vázankou nebo rozhalenkou, jakkoliv vám to vyhovuje. Zaměstnavatel je oprávněn vyžadovat, aby zaměstnanci dodržovali jím určený způsob oblékání nebo vzhledu pro výkon sjednané práce. Může požadovat předepsané firemní oblečení, tzv. firemní dress code, což musí nejprve stanovit a zaměstnance s tím seznámit. Povinnost nosit dress code vyplývá ze zákona 262/ 2006, S., Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů23 , (HLAVA II Základní povinnosti zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiné povinnosti zaměstnanců, zvláštní povinnosti některých zaměstnanců a výkon jiné výdělečné činnosti, § 301 zaměstnanci jsou povinni dodržovat (c) právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané a dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni. Zaměstnavatel při vymezení dress code musí vycházet také ze zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, § 3 odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. PRAVIDLA ODÍVÁNÍ NA AKADEMICKÉ PŮDĚ Ve školách a na akademické půdě platí dle Smejkala a Schelové Bachrachové (2011) stejná základní doporučená pravidla odívání, jimiž jsou čistota, střídmost, vhodnost a styl. Žák nebo žákyně, resp. student nebo studentka, během školního působení prochází nejdůležitějšími vývojovými fázi, které určují osobnost každého. V mateřských školkách a na prvním stupni základních škol lze vypozorovat, že děti velmi často napodobují a chtějí 23 PODNIKATEL.CZ, 2018. Předpis č. 262/2006 Sb. Zákoník práce. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z https://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-c-262-2006-sb-zakonik-prace/uplne/#p301 Volba oble- čení Oblékání v za- měst- nání Společenské oblečení 42 přesně to, co má někdo jiný. Ve školkách a mezi nejmladšími žáky základní školy nacházíme v odívání rozmanitost, pestrost a různost barev. Objevují se zde velmi často potisky fiktivních animovaných postav. Na základní škole, a především na střední škole, kdy jedinec prochází pubertou a dospíváním se jeho osobnost nejvíce promítá právě do jeho zevnějšku, tedy převážně do stylu a volby oblékání. DRESS CODE A FIRMY Dress code se liší podle odvětví, podle jednotlivých profesí, ale i podle firem. Machálková (2013) 24 uvádí, jaké jsou pravidla oblékání v: • Bankách a finančních službách - tady bývají pravidla pro oblékání nejpřísnější. Muži musí nosit oblek a kravatu, ženy kalhotové nebo sukňové kostýmky a uzavřené boty na nižším podpatku. Samozřejmostí jsou punčochy, a to i v létě. Nevhodné jsou výrazné šperky, líčení nebo silný parfém. • reklamní agentury, média - uvolněné kreativní prostředí agentur přímo vybízí k tomu se v oblečení trochu vyřádit: barvy, zajímavé střihy, netradiční kombinace. Výjimkou nejsou asymetrické účesy nebo výrazné šperky. Muži nosí třeba košile s ohrnutými rukávy. Volná oděvní pravidla panují i v médiích: džíny, tenisky, trička, košile, běžné denní sukně a šaty. • IT - o oblékání „ajťáků“ koluje spousta vtipů. Ovšem stejně jako je široká celá tato profesní oblast, lze narazit i na různě oblečené IT odborníky. Ti na vedoucích pozicích, kteří se scházejí se zákazníky, volí oblek nebo formálnější oděv. DEFINICE LITTLE BLACK DRESS Little Black Dress (LBD) - jsou večerní nebo koktejlové šaty. Střih je krátký. Tyto šaty jsou universalní, cenově dostupné a barvu mají neutrální (většinou černou). Měli by být součástí šatníku každé ženy. Též je možné se setkat s pojmem "glamour". Znamená to, že žena má být okouzlující.25 DEFINICE BLACK TIE Black Tie - doslovný překlad je černá kravata. Od mužů se vyžaduje smoking (tedy nikoliv oblek s kravatou). Black Tie je nejčastějším formálním oblečením pro velmi slavnostní příležitost. Ženy by měly zvolit dlouhou večerní toaletu. Barevnému provedení se 24 MACHÁLKOVÁ, J., 2013. Jak se obléct na (první) pracovní pohovor. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z https://www.jobs.cz/poradna/jak-se-oblect-na-prvni-pracovni-pohovor/ 25 CHOVANÍ.EU, 2018. Formální oblečení – Dress Code. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/formalni-obleceni-dress-code/c799 Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 43 meze nekladou, takže se nemusíte striktně držet černé. V současné době je velice módní barva fialová, vínová či tmavě modrá. Jde-li o komornější událost odehrávající se při menším počtu zúčastněných, můžete využít i koktejlové šaty - lidově koktejlky.26 U oblečení Black Tie se barevnému provedení šatů meze nekladou, takže se nemusíte striktně držet černé. Zvolit můžete fialovou, vínovou či tmavě modrou. Jde-li o komornější událost odehrávající se při menším počtu zúčastněných, můžete využít i koktejlové šaty koktejlky. Boty s uzavřenou špičkou, punčochy a psaníčko27 . Muži volí smoking, lakovky a motýlka, kravata je v tomto případě absolutně nevhodná a nepřijatelná. DEFINICE WHITE TIE White Tie = ultra formal, jedná se o velmi formální událost. Pánové by měli zvolit frak s bílou košilí, vestou a bílým motýlkem a k tomu černé lakýrky. Muži mohou nosit šperky. Zlaté knoflíky na vestě v dnešní době, dříve se k White Tie patřilo vytáhnout i řády a medaile. Ženy volí dlouhou večerní honosnou róbu.28 DEFINICE FORMAL Formal - je formální oblečení. Pravidla platí stejná jako u black tie. Ocitnete-li se v kreativním prostředí můžete svému outfitu trochu ulehčit - pánové mohou zvolit smoking s černou košilí bez kravaty a ženy dlouhé večerní šaty, koktejlky nebo i elegantní večerní kostýmek.29 DEFINICE CREATIVE BLACK TIE Creative Black Tie - jedná se o formální událost, takže společenské šaty, ale zde máte prostor pro uplatnění žhavých módních trendů ve večerním oblečení. Ženy mohou zvolit 26 CHOVANÍ.EU, 2018. Formální oblečení – Dress Code. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/formalni-obleceni-dress-code/c799 27 POREBSKÁ, H., 2018. Dress code. Víte, co na sebe? 21.1.2018 [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z Moravskoslezský deník https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/dress-code-vite-co-na-sebe- 20180121.htm 28 CHOVANÍ.EU, 2018. Formální oblečení – Dress Code. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/formalni-obleceni-dress-code/c799 29 CHOVANÍ.EU, 2018. Formální oblečení – Dress Code. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/formalni-obleceni-dress-code/c799 Společenské oblečení 44 např. luxusní dlouhé úplety, luxusní svetřík s korálovými výšivkami v kombinaci s širokou sukní či luxusní korzet. Pánové smoking, výměna bílé košile za černou bez motýlka.30 DEFINICE SEMI FORMAL Semi-Formal – většinou to znamená, že velké večerní šaty či smoking nejsou vhodné. Z hlediska oblékání je Semi-Formal nejošemetnější. Zde záleží na hodině, kdy se událost bude konat. Je- li začátek dopoledne nebo odpoledne do 18.hodiny, ženy volí elegantní kostýmek, pánové oblek (nemusí být nutně tmavý). Je-li začátek po 18.hodině, ženy by si měly obléci koktejlové šaty - koktejlky, muži tmavý oblek.31 DEFINICE COCKTAIL Cocktail - jak už název napovídá, ženy volí krátké elegantní koktejlové šaty - koktejlky. Správně zvolí doplňky v podobě lodiček na vysokém podpatku a malé kabelky nebo psaníčka. Muži společenský oblek.32 DEFINICE DRESSY CASUAL Dressy casual - to znamená nedbalá elegance (pozor - neznamená to džíny!!!). Hostitel vám chce naznačit, že máte vypadat elegantně, ale s formálností to nemusíte přehánět. Ženy mohou zvolit kostýmek, zajímavé šaty, lesklé halenky či krajkový top. Muži volí kalhoty, tričko s límečkem a svetr nebo vestu. Vhodný materiál pro tuto příležitost může být satén nebo samet.33 DEFINICE SMART CASUAL Smart casual - to je velká výzva - nesmíte totiž být příliš formální, ale ani příliš ležérní. Ideální je zlatá střední cesta. Pánové mohou zvolit oblek a místo košile obléknout tričko 30 CHOVANÍ.EU, 2018. Formální oblečení – Dress Code. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/formalni-obleceni-dress-code/c799 31 CHOVANÍ.EU, 2018. Formální oblečení – Dress Code. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/formalni-obleceni-dress-code/c799 32 CHOVANÍ.EU, 2018. Formální oblečení – Dress Code. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/formalni-obleceni-dress-code/c799 33 POREBSKÁ, H., 2018. Dress code. Víte, co na sebe? 21.1.2018 [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z Moravskoslezský deník https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/dress-code-vite-co-na-sebe- 20180121.htm Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 45 s potiskem, které sladí s barevnými ponožkami. Ženy vsadit například na dívčí sukni v áčkovém stylu nebo na kalhoty se zakasanou halenkou a sandálky na podpatku.34 DEFINICE BUSINESS CASUAL Business casual - vyžadován je na pracovní schůzky nebo denně do zaměstnání. Pánové mohou vyměnit košile za polo trička, oblekové kalhoty zase za ty plátěné a klasické sako za sportovní. Pro ženy jsou ideální pouzdrové šaty nebo sukně i společenské kalhoty. Ideálním vrškem je padnoucí halenka nebo trochu formálnější košile. V každém případě jsou nutností lodičky. 35 Za vrcholně společenský oblek, který se nosí jen na výjimečné události (např.: svatba), patří žaket. Jeho střih vychází z fraku, má jen jakoby odstřižené šosy (anglicky se mu říká cut-away). Žaket může být v barvě černé nebo šedé. Kalhoty mohou být proužkované. K žaketu se nosí šedá vesta a stříbrošedá kravata, obvykle šitá, které se říká regata, anebo takový šátek - tomu se říká plastron, a cylindr. Oblékání pro kancelářské profese lze rozdělit do dvou skupin. Casual dress představuje oblečení pro zaměstnance, kteří nepřicházejí do styku s klienty či zástupci jiných, často zahraničních firem. Tento způsob odívání pro muže zahrnuje kalhoty, barevné košile, trička s límečkem, kravata není nutností. Pro ženy představuje kalhoty nebo sukně doplněné halenkou, topem, šaty, kostýmy kalhotové nebo se sukní (Kowaliková, 2012). Konzervativní způsob oblékání podle Kowalikové (2012,s.30) reprezentuje business dress. Muži nosí obleky s košilí kravatou a uzavřenou obuv. Ženy mají kostýmek se sukní v tlumených barvách, uzavřenou společenskou obuv na podpatku a punčochy. Pásková obuv se nenosí ani v létě. Taktéž muži nosí pod oblek košili s dlouhým rukávem, manžeta košile musí být pod rukávem saka vidět. Sako obleku působí formálněji, je-li dvouřadové. Pokud muž nesedí, musí být jako vždy zapnuté. Ve společnosti si sako sundávají nejvýš po dovolení druhé strany. DEFINICE BUSINESS DRESS CODE Business dress code – styl odívání, který převažuje pro trávení času v práci, pro pracovní setkávání nebo pro styk s klienty a zákazníky i v rámci mimopracovních aktivit. Některé profese nebo firmy přímo vyžadují po svých zaměstnancích a spolupracovnících, aby 34 POREBSKÁ, H., 2018. Dress code. Víte, co na sebe? 21.1.2018 [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z Moravskoslezský deník https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/dress-code-vite-co-na-sebe- 20180121.htm 35 POREBSKÁ, H., 2018. Dress code. Víte, co na sebe? 21.1.2018 [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z Moravskoslezský deník https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/dress-code-vite-co-na-sebe- 20180121.htm Společenské oblečení 46 dodržovali jistá a konkrétní pravidla oblékání, aby dodrželi tzv. firemní kulturu (Brodský, 2017). K nejčastějšímu faux pas v oblékání u českých manažerů, obchodníků i diplomatů patří rozepnuté košile u krku, chození v bačkorách na pracovišti, nošení pánských sandálů bez ponožek k obleku, uvolněná kravata, nošení kraťasů, košile s krátkým rukávem pod sako apod. Mezi oblečení, které se neslučuje s byznysovým prostředím patří dle Špačka (2019): šaty a trička na ramínka, pytlové a kolové sukně, průhledné a průsvitné materiály, děravé džíny, šortky, krátká trička, příliš krátké sukně, tenisky, papuče, jakákoliv domácí obuv, letní sandály, výrazné a pestré vzory, křiklavé barvy, výrazné výstřihy, odhalená ramena. V profesním světě36 má první dojem často rozhodující význam a váš vizuální vzhled hraje klíčovou roli v tom, jak jste vnímáni kolegy, nadřízenými a obchodními partnery. Správný business look vám může otevřít dveře k novým příležitostem, zatímco nevhodné oblečení může poslat nesprávný signál. Jak se vyvarovat módního faux pas? Při sestavování profesního šatníku je důležité vsadit na osvědčenou klasiku. Investujte do kvalitních kousků, které nejen vypadají skvěle, ale také vydrží. Dobře ušité a kvalitní materiály posílí dojem profesionality. Dalším důležitým bodem je vytipovat si vhodné barvy a střihy. Zvolte takové, které vám lichotí a odpovídají vaší postavě. Klasické barvy jako černá, šedá, modrá a bílá jsou vždy bezpečnou volbou, zatímco střihy by měly být vkusné a formální. Vyhněte se naopak zářícím barvám, jako je žlutá nebo výrazná růžová, které zbytečně přitahují pozornost. Špaček (2019) představuje základní typy dress codu pro firmu a úřad: - High business styl – určen pro top manažerskou pozici; muži: oblek černý, tmavě šedý nebo tmavě modrý, košile, kravata, pásek, boty, ponožky, hodiny, kabát; ženy: tmavě modrý, černý, šedý, bordó kostým se sukní i kalhoty, halenka, tmavé nebo pastelové šaty, tmavá sukně, vždy tělové punčochy, boty – spíše tmavší jen kožené lodičky s uzavřenou špičkou, šperky, make-up, parfémy. - Business styl - určen pro pracovníky středního managementu a administrativy při kontaktu s klienty a obchodními partnery, při oficiálních příležitostech, při vystupován v médiích; muži: oblek černý, šedý, v létě světlejší, košile, kravata, pásek, boty, ponožky, hodiny, kabát; ženy: tmavší kostým se sukní i kalhotový, šaty tlumených barev, nepříliš nápadných vzorů s decentním dekoltem, tmavá úzká jednobarevná sukně, kalhoty, košile, halenka, sako, tělové, béžové, černé nebo hnědé punčochy, boty - jen kožené lodičky s uzavřenou špičkou, spíše tmavší jednobarevné, šperky, make-up, vůně. 36 LAŽANSKÁ, L., 2023. Business look: Čím zaujmout a jak se vyvarovat faux pas. [online] [vid. 22.11.2023]. Dostupné z https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-business-look-cim-zaujmout-a-jak-se- vyvarovat-faux-pax-40450573 Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 47 - Business casual styl – určen pro běžný pracovní den, kdy nepřicházíme do styku s klienty máme neoficiální program v budově firmy, nevystupujeme v médiích; muži: šedý i hnědý oblek, nebo kalhoty a sako i sportovního střihu, košile, kravata, pásek, boty, ponožky, hodiny, kabát; ženy: kostým se sukní i kalhotový, jednobarevné i vzorované šaty, sako libovolné barvy, sukně, kalhoty, košile, halenka, boty – uzavřené lodičky, lodičky s otevřenou špičkou, baleríny, v létě i bez punčoch. - Casual styl - určen pro práci v kanceláři bez kontaktu s klienty, bez vycházení ven z administrativní budovy, pro terénní pracovníky, pro funkčně nejnižší pracovní pozice; muži: oblek šedý, spíše sako a kalhoty, košile, boty, ponožky, kabát; ženy: šaty, halenka, košile, kalhoty, boty. Za jaké společenské nedostatky jsou naši obchodníci, diplomaté, manažeři a podnikatelé v zahraničí nejčastěji kritizováni? Oblečení je vizitkou každého člověka ve styku s jinými, odpovídá jeho osobnímu vkusu, účelu, místu a době setkání. Prozradíme základní manažerské přešlapy:37 • K nejobvyklejším českým "přešlapům" v oblékání patří chození v bačkorách na pracovišti, nošení pánských sandálů bez ponožek k obleku a rozepnutá košile s uvolněnou kravatou. • Ruce nepatří do kapes a žvýkačka na jednání. Smrkat na veřejnosti nepovoluje žádná etiketa, ani ta naše! Místo toho se musíte omluvit a jít se vysmrkat ven. • Jak se obléci? Business dress - je to styl, ve kterém pracují vysocí manažeři firem. Zde nejsou povoleny ani se nepředpokládají žádné větší výstřelky. Hlavní vlastností to, aby oblečení neodvádělo pozornost od jednání. U mužů jde o oblek, zpravidla tmavý. U žen o sukňový nebo kalhotový kostým. Casual business - pod pojmem Casual dress code se rozumí volný pracovní styl, který se používá při méně závazných příležitostech. Často je určen pro pracovníky, kteří nepřicházejí do styku s veřejností, např. v kance- lářích. • Obchodníci často podceňují význam vhodného oděvu, a to zejména v rozvojových zemích. Na schůzku do luxusního hotelu v jedné latinskoamerické zemi přišla česká delegace přímo z pláže: obalená pískem, v krátkých sportovních kalhotách, s kšiltovkami na hlavě. • Manažerům navíc mnohdy schází orientace v pojmech. V hospodářské praxi se setkáte s výrazy casual dress, business dress nebo business casual light, businnes casual či business style, v té diplomatické potom s termíny vycházkový oblek, neformální oblek či neoficiální oblek. • Trika či jiné části oděvu s reklamními slogany patří na firemní akce nebo na pracoviště. Obchodní jednání či večerní akce s člověkem, kterého zdobí na hrudi název jakési firmy nebo produktu, či dokonce fotografie zvířat, solidnost postrádá. Vhodné nejsou ani sportovní košile či košile křiklavých, nápadných vzorů. 37 GULLOVÁ, S., 2012. Prozradíme základní manažerské přešlapy. [online] [vid. 11.2.2018]. Dostupné z https://byznys.ihned.cz/lide-a-personalni-rizeni-manazerske-dovednosti/c1-57137360-co-se-nenosi-pri- obchodnim-jednani-at-uz-doma-ci-v-zahranici-prozradime-zakladni-manazerske-preslapy Společenské oblečení 48 • Za chůze by mělo být jednořadové sako zapnuté na horní knoflík, dvouřadové by mělo být zapnuté. Při sezení se může rozepnout další knoflík u jednořadového saka, u dvouřadového pouze spodní. Chození v rozepnutém saku je nevhodné. • Českým problémem zůstávají boty. Býváme kritizováni za sešlapané, špinavé boty s vysokou gumovou podrážkou a v nevhodné barvě. Boty k obleku mají být s koženou velmi tenkou podrážkou a jsou vždy tmavší než oblek. PRO ZÁJEMCE Klíčové aspekty vědomého oblékání38: − Osobní výraz a identita: lidé si vybírají oblečení, které jim pomáhá vyjádřit svou osobní identitu a vkus. Vědomé oblékání může být spojeno s větší pozorností k vlastnímu stylu a tomu, jak oblečení reflektuje jejich hodnoty. − Kvalita před kvantitou: místo rychlého nakupování mnoha levných kousků preferují lidé vědomě oblékající se kvalitní oblečení, které je odolné a může vydržet déle. Tím mohou přispět k nižšímu environmentálnímu dopadu. − Minimalismus: někteří lidé upřednostňují minimalismus a vědomě se snaží snižovat množství oblečení ve svém šatníku. Tím mohou podporovat udržitelnost. − Etická a udržitelná móda: vědomé oblékání zahrnuje také výběr oblečení z etických a udržitelných značek, používající organické materiály, které respektují pracovní podmínky a minimalizují negativní vliv na životní prostředí. − Pohodlí: lidé, kteří se věnují vědomému oblékání, kladou důraz na pohodlí. Vybírají si oblečení, ve kterém se cítí dobře a které podporuje jejich každodenní aktivity. − Vědomé kombinování: vybírání oblečení, které lze snadno kombinovat, umožňuje lidem vědomě vytvářet různé styly s omezeným množstvím kusů. Oblečení není pouhým povrchním prvkem, ale je to forma komunikace, která může sdělovat mnoho o naší osobnosti, hodnotách a postojích. Vysílá signály jak k nám, tak k ostatním lidem. Proto je důležité, jak se v oblečení cítíte. Spojte vaše emoce a vzhled k vyjádření se pro sebe sama. Ve společnosti je kromě pracovních povinností by měli mít muži na paměti i společenskou povinnost, kterou je péče o ženu, pomoc při oblékání. Tato péče je vhodná u žen jako obchodních partnerek, nadřízených i podřízených, známých, stejně tak jako u rodinných příslušnic. 38 https://andtouch.cz/vedome-oblekani-aneb-obleceni-neni-jen-kus-hadru-2/ Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 49 V mnoha státech světa se sukně nosí dodnes. Nezapomínejme, že kalhoty se nosí jen 150 až 200 let. Jak jde móda stále více kupředu, muži v sukni nastavují nové limity. Páni vystavují na obdiv svá lýtka. Sukně se do pánského šatníku vracejí pro svou pohodlnost a vzdušnost. Pánská sukně patří do mužského šatníku tak, jako kalhoty do dámského. Zavinovací sukně nosí muži, jako jsou číšníci, kováři a podobně. Pánské šaty - kutny, roucha jsou běžné v náboženství. V Asii jsou zavinovací sukně běžné. Víte, co je kilt?39 Kilt je tradiční nebo moderní zavinovací sukně. Pánská sukně je tradiční střídmá sukně, jak ji známe typu „A". 2.2 Pánské oblečení Pánský šatník společensky žijícího muže by podle Smejkala a Schelové Bachrachové (2011, s. 128) měl obsahovat odpolední (světlejší) a večerní (tmavší) oblek, několikery kalhoty a saka, nejméně patnáct až dvacet košil s dlouhým i krátkým rukávem, stejné množství ponožek v barvách sladěných s ostatním oblečením, ke každému obleku či saku alespoň jednu vhodnou kravatu, světlé, hnědé a černé boty. Pro méně formální chvíle budeme potřebovat několik kusů kalhot, svetr, vestu, bundu. Chybět by neměla ani trička s krátkými rukávy a s límečkem, ovšem v tzv. společenském provedení – nikoliv do tělocvičny. Horní vybavenosti se meze nekladou. Pro pracovní styk je sportovní oblečení, stejně jako tričko, rozhalenka, džínsy, botasky apod. podle Němčanského (2011) nevhodné. Pánská móda je v podstatě konzervativnější než dámská, i když v průběhu století zaznamenala značné změny. V této době se projevují módní změny pouze ve vzoru látky a drobnějších rozdílech ve střihu. Na pánské obleky je nutno používat kvalitních látek, které lze dobře zpracovat. V případě nákupu konfekce musí se velmi přísně posuzovat, zda oblek skutečně dobře padne. Základním oblečením muže do společnosti je oblek. To není tak samozřejmé konstatování, jak se nám dnes zdá, protože do třicátých let 20. století byly za společenské pánské úbory považovány frak a žaket, případně stresemann. Oblek se skládá z kalhot a saka, případně ještě z vesty, ze stejného materiálu a stejného vzoru. Vesta z pánského šatníku mizí. Oblek má přesně definované součásti, ale záleží na jeho materiálu a střihu, zda je stroze formální, ležérní nebo sportovní. Dnes se obleky šijí ze směsových materiálů, u kterých upřednostňujeme lehkost, nemačkavou úpravu a trvanlivost. Občas spatříme elegána v novém obleku s našitým firemním štítkem na rukávu saka. Jakmilejesako naše,štítekodpáráme. Za klasické barvypovažujeme černou, všechnyodstínyšedé a tmavomodrou. Oblekyhnědé nebozelenénepatří dokategoriespolečenských, amáme-li vtěchto barvách zálibu, nosíme je jen přes den. Totéž platí o dalších barvách, například béžové nebo safari, které jsou vhodné pro sportovní obleky, tomu ovšem musí odpovídat i jejich střih. Během dne je vhodný šedý oblek v jakémkoli odstínu. Světle šedý oblek nazýváme též vycházkový nebo odpolední, z toho vyplývá, že ho odkládáme po 18. hodině a nahrazujeme ho tmavým oblekem. Večer 39 CHOVANI.EU, 2018. Muži a sukně. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/muzi-a- sukne/c795 Kilt Oblek Společenské oblečení 50 nosíme jen oblek černýnebo tmavomodrý, ten pak ovšem v tónu “midnight blue“, půlnoční modři. Černý oblek je univerzální, můžeme ho nosit čtyřiadvacet hodin denně (Špaček, 2019). Správné a vhodné oblékání je stejně důležité jako dodržování etikety, nelze je podceňovat. Oblečení odpovídá vkusu každého člověka, účelu, místu a době setkání. Pro pracovní styk volíme oblek z jedné látky nebo sako a kalhoty z různých látek. V každém případě40 : • dobrý střih, • kvalitní materiál, • čisté, vyžehlené, • ne křiklavé barvy, spíše decentní, • sladit barvu, materiál, doplňky. V době uvolňování pravidel a osvojování si nových, jemnějších pravidel oblékání se společnost dle Brodského (2017) naučila dělit dress code na pracovní a společenský. Ten pracovní stále více tíhne k ležérnosti, kdežto ten společenský se snaží držet se svých formálních pozic a jen pomalu na sebe nechává působit moderní trendy. Základní oblečení muže, který se pracovně i soukromě pohybuje ve společnost, je pánský oblek. Oblek se skládá z kalhot, saka, případně vesty. Muži mají dle autora tři úrovně společenského oblečení: • smoking – výhradně večerní, obléká se po 18 hodině, • černýoblek–jemyšlenivelmi,velmitmavěmodrýoblek,jezcelauniverzální,lzenosit ve dne i večer, k černému obleku se nosí pouze šněrovací obuv na tenké podrážce, • denní oblek – je nejčastěji šedý, může být hnědý, modrý, béžový, nosí se do 18 hodiny. Denní oblek je vhodné doplnit doplňky v jednotné barvě a také dekorativním kapesníčkem. Saka bývají vypasovaná na tělo a kalhoty mají užší nohavice. Muž, který nemá ve svém šatníku černý oblek, je naprosto vyřazen ze společenského života. Brodský rozlišuje oblek čistě formální, sportovní, ležérní, vycházkový, denní nebo večerní. Součástí pánského společenského deress codu je košile a kravata, obuv a ponožky ostatní oblečení (v zimním období pánský kabát nebo plášť, neklamní a neskládací deštník) a doplňky (manžetové knoflíky, opasek, šála, kožené rukavice, látkový kapesník nebo spona do kravaty). Mezi obecné doplňky patří kvalitní pero, diář, hodinky, kožená aktovka nebo pánská kabelka, brýle a dnes i mobilní telefon, tablet nebo notebook. Muži by se měli vyvarovat reklamních propisek, bloků, brašen apod. Špaček (2019) uvádí mezi doplňky také kapesníky a kapesníčky, rukavice, šle, opasek, pánskou kabelku, batůžek, stříbrné a zlaté doplňky (prsten, řetízky – nosí muži pod košilí, hodinky, knoflíčky), řády a vyzname- nání41 . Na oblek si nemůžeme obléct péřovku, všechny vrstvy musí být v souladu a ve stejném žánru. 40 Minimum ze společenského styku a diplomatického protokolu. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.kr-kralovehradecky.cz/assets/files/2990/minimum_spol_styk.pdf 41 Mezi vyznamenání lze zařadit řády a medaile, například: Řád Bílého lva, Řád Tomáše Garrigua Masaryka, Medaile Za hrdinství, Medaile Za zásluhy. Správné a vhodné oblékání Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 51 Gullová (2011) uvádí kromě výše prezentovaného také národní oděv dámský i pánský, který je vhodný ke všem příležitostem (i k diplomatickým či velmi slavnostním). Je vždy velmi vítaným a žádoucím osvěžením monotónní uniformity. Klasické druhy oblečení, které se stále používají, jsou podle Němčanského (2011) tyto: • frak, • smoking, • žaket, • černý nebo tmavý oblek, • vycházkový oblek, • pláště, • obuv, • kravata, • košile, • kapesníky, • řády a šperky (obvykle hodinky a prsteny, někdy jehlice do kravat. Opravdu manažeři stále nevědí, jak se správně obléci? Ano, většina mužů má oblek a kravatu, košili a tak dále. Nemá ale základní poznatky o tom, jak se tyto věci užívají. Přijdou do obchodu s kartou, na které je ta nechutně vysoká suma, jak říká Richard Gere v Pretty Woman, a nakoupí tam hadry, které potom na sebe oblékají, jak je napadne. Ale detaily muže okamžitě prozradí. Základní faux pas je například vzorovaná košile večer nebo košile s krátkým rukávem pod sako či špatně zvolený uzel na kravatě vzhledem k límečku. Všechno musí být v souladu. U hodinek, manžetových knoflíčků a přezky na opasku musí být dodržena jednota kovů. Důležitá je i jednota kůží. Muži nad tím nepřemýšlejí, nejsou kreativní. Je jim to jedno. Právě proto si musí nastavit určité standardy a stereotypy pro oblékání. Musí vědět, že k obleku se nosí jen a pouze šněrovací boty a podobně. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady porušení formálnosti oblečení v rámci business dress code u mužů. Odpovědi porovnejte s ostatními studenty ve skupině. Druhy ob- lečení Společenské oblečení 52 2.2.1 MÓDNÍ PROHŘEŠKY MUŽŮ Tomis (2015) představuje Deset největších módních chyb mužů. Děláte je taky?42 Protože je česká kultura oblékání i kvůli předrevoluční minulosti dost bídná, raději bychom si neměli brát příklad ze svých rodičů, ale naopak se pokusit sami najít ten správný vkus a styl. Jaké chyby v oblékání tedy čeští muži dělají nejčastěji: 1. Pot místo vůně - Stačí používat deodorant, antiperspirant nebo jejich kombinaci. 2. Špinavé boty - jsou ve společnosti (to znamená i na ulici) neomluvitelné. Špinavé by neměly být žádné boty, takže třeba ani tenisky. 3. Neladící pásek a boty - je jen pár základních pravidel, které není radno porušovat. 4. Příliš krátké ponožky - máte na sobě dlouhé kalhoty, sednete si, dáte nohu přes nohu a je vám vidět holá kůže. Elegantním řešením je pořídit si vysoké společenské podkolenky. Druhou variantou jsou běžné vysoké ponožky. 5. Batoh a oblek - Jediné přípustné zavazadlo k obleku je kožená taška do ruky, maximálně s popruhem přes rameno. 6. Špatná délka kravaty - kravata má končit na sponě pásku. 7. Trekové sandále - Do města pak trekové sandále (ale ani boty!) nepatří vůbec. Treková móda je v Česku, kdo ví proč, velmi oblíbená. Tyhle "funkční" oděvy ve městě skutečně nepotřebujete a nikdo z vás asi netouží po tom, aby neustále vypadal, jako když jde z hub. 8. Zvednutý límec - Límeček by samozřejmě ještě měl být ohnutý rovnoměrně a také vyžehlený. 9. Neznáte etiketu - na pohřeb se chodí v černém, do divadla ve společenském oblečení, na golf nesmíte vkročit v riflích. Pravidel etikety není zase tolik, aby se v nich člověk nemohl zorientovat. Kniha o etiketě může být velmi praktickým vánočním dárkem. 10. Absence barev - na černé, hnědé nebo šedé barvě není vůbec nic špatného, ale proč svůj šatník alespoň občas něčím neosvěžit. Oblečením a oblékáním byste se měli hlavně bavit. I když chcete vypadat elegantně, nikde není psáno, že to zákonitě musí být sterilní a nudné. Vezměte si někdy barevné ponožky, výraznou šálu, bekovku nebo rukavice v nějaké pestré barvě. Brodský (2017) mezi společenské trapasy při oblékání řadí: - nevhodné oblečení ve vztahu k typu události, - nevhodné sladění barev oblečení a doplňků, - krátké ponožky a vykukující noha, - krátká kravata, - nepečlivě uvázaná kravata, - rozvázaná kravata a rozepnutý límeček u košile, 42 TOMIS, Z., 2015. 10 největších módních chyb mužů. Děláte je taky? Žena aktualne.cz. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z https://zena.aktualne.cz/moda/10-nejvetsich-modnich-chyb-muzu-delate-je- taky/r~i:article:762647/?redirected=1523453780 Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 53 - krátký rukáv u košile, - zapnutý poslední knoflík saka nebo vesty, - šusťáková nebo kožená bunda k obleku, - špinavé nebo okopané boty, - nedostatečné nebo výrazné užití parfému, - zouvání bot, - nacpané kapsy u saka a kalhot, - nedokonalá manikúra nebo vlasová hygiena. Nejčastější stylové chyby v pánské módě:43 - nadměrná loga, - špatně zapnuté sako, - košile bez nátělníku, - příliš dlouhé kalhoty, - obuv se čtvercovou špičkou, - příliš dlouhé rukávy u saka, - příliš mnoho rozepnutých knoflíků u košile, - špatně padnoucí košile, - nezastrčená košile, - nacpané kapsy, - špatné tenisky k obleku, - košile s krátkým rukávem a s kravatou, - oblek a batoh, - sandály a pantofle mimo bazén a pláž. Nejčastější faux pas v oblékání stručně shrnuje Gullová (2013, s. 273), přičemž uvádí například: smokingová košile se nehodí ke sportovním či pracovním oblekům, chození v rozepnutém saku neposkytuje příliš pěkný pohled, držení rukou v kapsách u obleku, košile se nezasouvá do slipů, šperky patří ženám, bunda se k obleku nehodí apod. 2.3 Dámské oblečení V dámském oblečení je rozdíl, zda se nosí v pracovním styku nebo se jedná o společenské oblečení. Platí základní pravidla (oblečení čisté, vyžehlené). Ve společenském styku podléhá dámské oblečení daleko více módě než oblečení pánské. Přitom je nutné vystříhat se nadměrných výstřelků, nevhodných doplňků a barev. V pracovním styku by neměla být žena oblečena nápadně a výstředně. U žen dnes můžeme rozdělit oblečení na casual dress a business dress (Gullová, 2013, s. 273). Ženy, oproti mužům si mohou v rámci společenského oblečení volit z nepřeberného množství variant. Základní varianta jsou šaty. Ovšem pokud jde o společenské události pak je podle Brodského (2016) hlavním úkolem ženy 43 DOBIÁŠOVÁ, R, |2023.Nejčastější stylové chyby v pánské módě. [online] [vid. 10.11.2023]. Dostupné z https://www.stylista-osobni.cz/nejcastejsi-stylove-chyby-v-panske-mode/ Druhy ob- lečení Společenské oblečení 54 sladit své oblečení s mužem. Muž většinou dle pozvánky ví, jaké oblečení má zvolit a žena se mu přizpůsobí stejným stylem oblečení. Pokud je na pozvánce například formal dress, tedy tmavý oblek, žena volí krátké šaty. Nejstarším dámským oblečením jsou podle špačka (2019) šaty. V současnosti mají ženy výběr z mnoha stylů a střihů. Praktické pro denní nošení, pro byznys i do společnosti jsou stále chanelovské pouzdrové šaty úzkého střihu, které dokonale obepínají postavu. Košilové nebo plášťové šaty se nehodí jako společenské, mají dlouhé rukávy, ležatý límec a zapínají se po celé délce vpředu jako pánská košile nebo plášť. Délky šatů a sukní jsou zcela individuální. Pro byznysové prostředí platí, že by si žena měla vybrat, jestli odhalí nohy, nebo ramena a dekolt. Žena v rámci business dress code nesmí (Brodský, 2017): - nosit šaty na úzkých ramínkách, - nosit záměrně a vulgárně hluboké výstřihy, - nosit trička odhalující pas a záda, - nosit bokové nebo tzv. harémové kalhoty, - dopustit, aby ji někde vykukovalo spodní prádlo, - mít pouze jednu jedinou kabelku na všechny příležitosti, - nosit sukně, pokud si je vědomá nějakého defektu na noze, - mít střevíce s otevřenou špičkou za předpokladu, že nemá perfektivní pedikúru, - porušit jednotu kůže: (boty-opasek-kabelka v jedné barvě kůže), - mít nasazené tmavé brýle v místnosti. Dámské oblečení podle Němčanského (2011, s. 31) podléhá daleko více módě než pánské. Je různé co do barvy, střihu a materiálu pro jednotlivé použití během dne i během roku. Jednotlivé světadíly, oblasti, ale i města si rovněž vytvářejí vlastní názor na módnost materiálu a střihu, použití barev i výběr doplňků. Je proto nutno otázku zejména dámských šatů náležitě prokonzultovat s pracovníky, kteří se z příslušné země vrátili, aby nedošlo k nákladnému pořizování obleků, které pak v místě působení budou posuzovány jako neobvyklé nebo je nebude možno vůbec použit. Pro dámské oblečeni v podstatě platí, že nemá být módním výstřelkem, má být spíše jednoduché linii a kvalitní v materiálu, má barvou a střihem doplňovat majitelku s přihlédnutím k jejímu věku i vzhledu a v každém případě musí být vhodné k dané příležitosti. Při nákupu materiálu je nutno vyzkoušet, zda kupovaný textil sluší k obličeji a vlasům, a to v takovém světle, v němž bude nošen, neboť umělé osvětlení někdy zkresluje odstín barvy. Žena - diplomatka je proti ženě - manželce o něco více vázána konvencemi v oblékání. Pro ni nejvhodnějším oblečením je kostým, který je navíc univerzální. Lze ho používat celý den k různým více či méně formálním příležitostem za předpokladu, že je nepříliš nápadné barvy a klasického střihu. Je protějškem pánského vycházkového, tmavého i černého obleku. Černý kostým s bílou blůzou může být i protějškem žaketu. Pouze je-li předepsán smoking nebo frak, bere na sebe žena - diplomatka malou nebo velkou večerní toaletu. Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 55 Mezi součásti dámského společenského deress codu uvádí Brodský (2017, s. 23-25): sukně a halenky, kalhoty kalhotový kostým, obuv, ostatní oblečení (kabáty, pláště, kabátky a skládací deštník) a doplňky (brože, řetízky, náramky, telefon, psací potřeby, diář, kabelka). V případě ženy jsou doplňky jakýmsi charakteristickým rysem, na základě, kterého bývá na „první dobrou“ zařazena do jisté sociální skupiny obyvatel, ze které se, pokus se jednalo o nedopatření nebo defekt, velmi těžko vymaňuje. Špaček (2008) jako součásti dámského oblečení uvádí také blůzy, topy, baleríny, prádlo, punčochy (má žena do společnosti vždy), rukavice (svléká jen při jídle), batůžek (pro volný čas), klobouk. Němčanský (2011, s. 31) jmenuje druhy oblečení, které ženy stále používají: • velká večerní toaleta, • malá večerní toaleta, • vycházkové šaty, • sportovní oblečení, • plášť, • klobouk, • kabelka, • rukavice, • obuv, • prádlo, • punčochy, • kapesníky, • šperky. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady porušení formálnosti oblečení v rámci business dress code u žen. Odpovědi porovnejte s ostatními studenty ve skupině. 2.3.1 MÓDNÍ PROHŘEŠKY ŽEN Wolffová (2007, s. 23) nazývá společenské přešlapy smrtícími injekcemi a řadí mezi ně: • příliš mnoho toaletní vody, • křivé podpatky, roztřepené tkaničky nebo špinavé boty, • uvolněné lemy, natržené švy, viditelná podšívka na části oděvu, vykukující spodní prádlo, chybějící knoflíky. Součásti dámského oblečení Chyby v oblékání žen Společenské oblečení 56 Pět nejčastějších chyb, které ženy při oblékání dělají (2014)44 : 1. Délky - chybují ženy v délkách, ... spíše v délkách u sukní a šatů, ale také v délkách rukávů sak, bund. I u žen je hezké, když z rukávu saka kouká košile; … lepší je si vzít dlouhé kožené rukavice, než mít dlouhý rukáv na kabátu. U sukní a šatů souvisí délka s věkem a botami. 2. Špatné střihy a velikosti - ženy by si měly uvědomit, že každé postavě sluší něco jiného. „Dobře zvoleným střihem předejdete zvýraznění tělesných nedostatků, respektive je můžete i dokonale zakrýt.“ 3. Velké tašky do společnosti. 4. Barevné kombinace - pravidlo tří barev, to je to, čeho by se měly ženy držet, pokud si s módou zrovna netykají a neumí kombinovat barvy. Ženy by měly mít na sobě maximálně tři barvy! S tím, že ta třetí by měla být jen doplňková. 5. Silonky vs holé nohy - pokud pracujete ve firmě, kde nosíte bussiness módu, musíte mít silonky! Pokud máte silonky, musíte mít uzavřenou obuv. Nejčastější módní chyby aneb 5 věcí, kterých si na vás každý všimneme, uvádí Nosková (2017)45 . Žádné statisíce ale utrácet nemusíte, stačí, když budete respektovat několik následujících pravidel: - Padnoucí sako, - Vyčištěné boty, - Nápadité doplňky - můžete mít úplně jednoduchý outfit, který doplníte zajímavými slunečními brýlemi nebo šperky, které nezruinují rozpočet. - Nadčasový svrchník - trenčkotem či koženou bundou nemůžete nikdy nic zkazit. - Kvalitní kabelka. Výběrem oblečení a líčením mohou ženy zvýraznit svůj styl a vyzdvihnout na sobě to nejlepší. Je potřeba o sebe pečovat a udržovat se ve formě. Čas, který nám přidělává vrásky, se nedá zastavit. Nejlepší cestou proto je se stárnutím se smířit a stárnout přirozeně a s elegancí. Jakých 10 chyb v oblékání a líčení nás dělají starší a čemu se vyhnout46 : 1. Oblékáte se příliš trendy - být oblečená každou módní sezonu podle posledních horkých trendů je fajn – když je vám 20. S přibývajícími lety byste si měla najít svůj styl. Takový, který vám bude slušet a ve kterém se budete cítit dobře. Vyberte si však v každé sezoně jen pár kousků, které budou ladit s vašimi oblíbenými kusy. 2. Jste v oblékání nostalgická - hodně lidí má sklon lpět na věcech. Platí to i v případě oblečení – staré kousky na vás mohou být buď příliš velké a neforemné, nebo malé, 44 SÁBLÍKOVÁ, T., 2014. Odbornice na módu: 5 nejhorších chyb, kterých se dopouštějí ženy při oblékání. [online] [vid. 11.2.2018]. Dostupné z https://lajk.iprima.cz/extrem/odbornice-na-modu-5-nejhorsich-chyb- kterych-se-dopousteji-zeny-pri-oblekani 45 NOSKOVÁ, A., 2017. Nejčastější módní chyby aneb 5 věcí, kterých si na vás každý všimne. [online] [vid. 11.2.2018]. Dostupné z https://www.prozeny.cz/clanek/nejcastejsi-modni-chyby-aneb-5-veci-kterych-si-na- vas-kazdy-vsimne-30211 46 10 chyb v oblékání a líčení, které vás dělají starší. [online] [vid. 11.2.2018]. Dostupné z http://zeny.iprima.cz/moda-krasa/10-chyb-v-oblekani-liceni-ktere-vas-delaji-starsi Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 57 takže z nich vaše postava „přetéká“ a vy vypadáte tlustší než ve skutečnosti. Dbejte na to, aby vám to, co nosíte, hezky sedlo. Když už vám nesedne, zbavte se ho. 3. Máte příliš dlouhé vlasy, 4. Přeháníte to s líčením očí, 5. Příliš se opalujete, 6. Zapomínáte na krk, dekolt a ruce, 7. Používáte nevhodnou rtěnku, 8. Používáte příliš make-upu, 9. Nehydratujete, 10. Oblékáte se příliš mladě - v naší společnosti očekáváme, že se lidé určité věkové skupiny budou oblékat určitým způsobem. Julia Silajdžić, stylistka uvádí 4 nejčastější chyby47 , které dělají ženy v oblékání: 1. Zapomínání na doplňky, 2. Ženy často nenosí své velikosti, 3. Nedostatek bot v šatníku, 4. Snažení se na někoho zapůsobit. Společenského trapasu při oblékání se může dopustit dokonce i žena, jak uvádí řadí Brodský (2017) mnoha způsoby a na mnoha úrovních: - nevhodné oblečení ve vztahu k typu události, - nevhodné sladění barev oblečení a doplňků, - absence punčoch nebo viditelné punčochy v nevhodném typu oblečení, - vykukující spodní prádlo, - nevhodně sladěná barva spodního prádla a vrchního oblečení, - špinavé nebo okopané boty, - když žena nenosí kabelku, - nedostatečné nebo výrazné užití parfému, - zouvání bot, - nedokonalá manikúra nebo vlasová hygiena. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady z praxe, při jakých příležitostech jste se setkali s prohřešky při oblékání u žen, například ve volném čase a v divadle. Při jakých příležitostech jste se setkali s prohřešky při oblékání u mužů, například ve volném čase a v divadle. Odpovědi porovnejte s ostatními studenty ve skupině. 47 ČALADI, T., 2024. „Oblečení má moc zlepšit vám každý den,“ říká personální stylistka zaměřená na obyčejné ženy. [online] [vid. 24.1.2024]. Dostupné z https://www.marianne.cz/moda/4-nejcastejsi-chyby- v-oblekani-podle-stylistky-zamerene-na-obycejne-zeny Společenské oblečení 58 OTÁZKY 1. Dress code je obecně uznávaným vzorem a souborem pravidel v oblékání. Jedná se o určité normy, které určují, jaké oděvy mohou být nošeny v zaměstnání. 2. Oblečení se člení na vycházkové, pracovní a slavnostní. 3. „overd-ressed“ znamená oblečení v nižší rovině, než předepsal hostitel. 4. Pro pracovní styk volíme vždy čisté, vyžehlené, křiklavé barvy. 5. Mezi společenské přešlapy paří příliš mnoho toaletní vody. 6. Zaměstnavatel nemůže vyžadovat, aby zaměstnanci dodržovali určený způsob oblé- kání. 7. Večer nosíme jen oblek černý nebo tmavě hnědý. 8. V pracovním styku by neměla být žena oblečena nápadně a výstředně. 9. Je součástí ostatního oblečení skládací deštník? ODPOVĚDI 1. ne, 2. ne, 3. ne, 4. ne, 5. ano, 6. ne, 7. ne, 8. ano, 9. ano. SAMOSTATNÝ ÚKOL • Najděte příklady pracovního oblečení. • Najděte příklady oblečení v pozvánkách na významné akce. Vypracované samostatné úkoly v písemné podobě prosím odevzdejte do konce daného semestru vyučujícímu ke kontrole. SHRNUTÍ KAPITOLY Oblečení je vizitkou každého člověka ve styku s jinými, odpovídá jeho osobnímu vkusu, účelu, místu a době setkání. Oblečení je část společenského styku, na kterou se lze přichystat před její realizací. V pracovním styku platí určitá pravidla v oblékání. Oblečení vybíráme vždy podle příležitosti. Rozlišujeme slavnostní oblečení pro společenské příležitosti, oblečení pro denní nošení do práce a oblečení pro neformální příležitosti a volný čas. Za slavnostní oblečení pro společenské příležitosti považujeme formal dress, black tie, oblečení pro denní nošení do práce přestavuje styl zvaný business dress a oblečení pro neformální příležitosti a volný čas se nazývá casual dress. Obecně lze oblečení rozdělit na pracovní, vycházkové, společenské a oblečení pro volný čas. Mezi styly oblečení řadíme semi Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 59 formal, business casual, casual, apod. Zaměstnavatel může vyžadovat, aby zaměstnanci dodržovali určený způsob oblékání, a to s ohledem na výkon sjednané práce. Řídí se přitom odpovídajícími právními předpisy. Podnik, organizace, úřad tedy může požadovat předepsané firemní oblečení, tzv. firemní dress code. Oblékání mužů a žen se liší. Casual dress představuje oblečení pro zaměstnance, kteří nepřicházejí do styku s klienty či zástupci jiných, často zahraničních firem. Pro muže zahrnuje kalhoty, barevné košile, trička s límečkem, kravata není nutností. Pro ženy představuje kalhoty nebo sukně doplněné halenkou, topem, šaty, kostýmy kalhotové nebo se sukní. Business dress představuje konzervativní způsob oblékání. Muži nosí obleky s košilí kravatou a uzavřenou obuv. Muži nosí pod oblek košili s dlouhým rukávem, manžeta košile musí být pod rukávem saka vidět. Ženy mají kostýmek se sukní v tlumených barvách, uzavřenou společenskou obuv na podpatku a punčochy. Zajisté jste se setkali s prohřešky v oblékání. U mužů k prohřeškům v oblékání řadíme například pot místo vůně, špinavé boty, batoh a oblek, špatná délka kravaty, trekové sandále, zvednutý límec apod. Prohřešky v oblékání neminou ani ženy, u nich se můžeme také setkat s módními trapasy jako jsou například skvělý outfit a odrostlé vlasy, špatně nalakované nehty, kombinování více různých vzorů, levné silonky, špinavé boty, velká a přeplněná kabelka či aktovka, igelitka, šperků více než je zdrávo, špičky vykukující z bokovek nebo příliš úzkého oblečení, rozmazaný nebo nedokonalý make-up, od bot zabarvené punčocháče na černo, čouhající spodní prádlo apod. Cestování a volný čas 60 3. CESTOVÁNÍ A VOLNÝ ČAS RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V kapitole rozlišíme pojetí obchodní cesty a soukromé cesty. Uvedeny budou skutečnosti o tom, co musíme zařídit před odjezdem na dovolenou, jaké jsou možnosti trávení volného času, jakými různými druhy dopravy lze cestovat. Tak jako v předchozí kapitole budou uvedeny vybrané prohřešky v oblasti cestování. CÍLE KAPITOLY Konkrétní výčet schopností, dovedností, kompetencí, které by měl student po prostudování kapitoly ovládat nebo dosáhnout: • definovat pojem obchodní cesta, • definovat pojem soukromá cesta, • vymezit pojem dovolená a trávení volného času, • popsat rozdíl mezi pozitivním a negativní pojem volného času, • popsat vybrané druhy oblečení pro volný čas, • charakterizovat možnosti cestování v jednotlivých druzích dopravy. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Obchodní cesta, plán obchodní cesty, soukromá cesta, nepříjemnosti na cestách, dovolená, volný čas, oblečení pro volný čas, druhy dopravních prostředků. 3.1 Cestování Člověk jako společenský tvor udržuje kontakty s jinými lidmi, při nichž se setkává s různými mezemi, jako například odlišné zájmy a preference. Společenská pravidla mu pomáhají chovat se vhodně a ohleduplně v různých situacích. Způsob chování ve společnosti, na cestách může působit na život každého jedince. Ať se nám to líbí, nebo ne, jsme druhými lidmi neustále sledováni, což závisí na našem postavení. Většina lidí nás hodnotí podle subjektivních pocitů, čemuž se nelze vyhnout. Dobrá společenská prezentace nám usnadní pozitivní přijetí druhé strany. Lidé mnohdy podceňují pravidla a teprve při svízelné situaci Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 61 pochopí nutnost jejich znalosti, například kdo by měl vstoupit jako první do dopravního prostředku nebo jak se chovat v dopravních prostředcích. SOUKROMÉ A OBCHODNÍ CESTY DO CIZINY Soukromou i obchodní cestu je vhodné předem plánovat. Při plánování cesty musíme brát v potaz kulturní odlišnost, které se mohou projevit při obchodních jednáních a které se liší nejen v rámci Evropy, ale i ve srovnání s ostatními kontinenty. Při obchodním jednání v zahraničí nebo se zahraničními partnery se můžeme opřít o obecné zásady společenského chování, na schůzky chodíme včas, netykáme, chováme se zdvořile, nemluvíme vulgárně. Pokud nevládneme jazyk partnera, zajistíme si překladatele. Liší se i zvyklosti ohledně pozdravu. Při komunikaci si dáváme pozor na různá gesta, mají totiž v různých zemích různý význam. Do přípravy obchodní cesty Smejkal a Schelová Bachrachová (2011) zahrnují: • rozvahu, zda je cesta přínosná (efekty versus náklady), • zkontrolování všech obchodních partnerů a dohodnutí termínu jednání (emailem, faxem, zpětné potvrzení), je vhodné oznámit téma jednání, popř. zaslat dopředu materiály, • zabezpečení ubytování a dopravy, je ideální si předem rezervovat, • cestovní výbavu volíme s ohledem na program, který nás čeká: při obchodní cestě je nezbytné alespoň jedno odpolední a jedno večerní oblečení. Nezapomínejte na cestovní pojištění. Na obchodní cestě záleží na prvním dojmu, kterým zapůsobíme. U obchodního jednání s partnerem, kterého známe jen z dopisů či telefonů, to platí obzvlášť. Naše celkové vystupování vzhledem k zahraničním partnerům bychom měli vést pod heslem „Já pán, ty pán“. Tedy nebýt ustrašení, nepodlézat, nekoukat na to, na čem můžeme ušetřit. Veškerou naši prezentaci na obchodní cestě bychom podle Smejkala a Schelové Bachrachové (2011) měli připravit z tohoto hlediska a způsobem odpovídajícím naší společenské úrovni (resp. společenské úrovni našeho partnera): • sladit naše oblečení, • dopravní prostředek a volbu ubytování, • trávení volné času při pobytu. Špaček (2019) používá místo pojmu obchodní cesta pojem pracovní cesta. Tvrdí že pracovní cesta mimo sídlo firmy je pro manažera komplikací: musí nadále polnit všechny povinnosti, které vyplývají z funkce, ale ve ztížených podmínkách – nemá k dispozici svoji kancelář, asistentku, servis firmy, řeší problémy s internetovým připojením, s dochvilností při jednáních navzdory dopravním obtížím, musí se přizpůsobit hostitelskému prostředí. Je praktické aby měl manažer připraven seznam všech cestovních potřeb, které s sebou bere na cestu. Příklad univerzálního seznamu na cesty: Soukromá cesta Obchodní cesta Pracovní cesta Cestování a volný čas 62 − cestovní pas, řidičský průkaz,doklady k vozidlu, zelená karta, − platební karty, PINy, karta zdravotní pojištovny, karta zdravotního pojištění, − letemnky, cestovní doklady, pojištění, voucherym jízdenky, lodní lístky, valuty, − vizitky, − mobilní telefon, notebook, nabíječky, flešky, adaptéry na cizokrajné zásuvky, − holící strojek, kulma, fén, − šití, manikura, make-up, − hygienické a kosmetické potřeby, osobní léky, − obleky, kravaty, košile, opsek, manžetové knoflíčky, šaty, kostýmy, halenky, − svetr, sportovnéí sako, sportovní kalhoty, trička, sukně, casual dress pro volný čas, − plášť, šála, deštník, čepice, šátek, − prádlo, ponožky, punčochy, kapesníky, − plavky, pyžamo, sluneční brýle, − borty, sportovn obuv, − fotoaparát, − nůž, vývrtka, dvoje klíce od auta, − mapy a plány, slovník, − tužka, blok, podlklady pro jednání. K ZAPAMATOVÁNÍ PŘÍPRAVA NA JEDNÁNÍ Přípravu jednání můžeme rozdělit podle Gullové (2013, s. 24) a Brodského (2017) na: • přípravu věcnou, • přípravu organizační (včetně na ní navazující přípravy společenské). Organizační stránka se skládá ze zajištění: • místa jednání, • doby jednání, • počtu jednajících osob. Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 63 Příprava věcná zahrnuje komplexní zajištění obsahu a témat k jednání včetně přípravy podkladů. Dle Brodského (2017) lze věcnou přípravu sepsat do několika bodů: - o čem se bude jednat, - sepsat scénář jednání, - zajistit veškeré potřebné a dostupné materiály, - pokud je to možné je vhodné sehnat životopisy hosta nebo spolujednajících osob, - pokud není možné sehnat životopis, je dobré prověřit internet a sociální sítě, osoby prolustrovat a snažit se zjistit, s kým máte tu čest, - vytýčit témata k rozhovoru, - vytýčit témata, kterým se je nutné vyhnout, - veškeré dosud známé informace o protistraně je třeba zaktualizovat nejpozději den před jednáním. Organizační příprava zahrnuje přípravu všeho ostatního, co se vztahuje k jednání a jeho obsahu. Dle Brodského (2017) organizační příprava zahrnuje: - každém jednání předchází objednání, - objednání musí v organizaci probíhat pouze přes jedno jediné centrální místo (tj. funkce nebo pozice), - kdy, kde a v kolik hodin proběhne jednání, - je třeba znát místo jednání - jak se tam parkuje, kde je možné se upravit atd., - jak dlouho jednání asi/maximálně potrvá, - doprava na místo jednání, - doba příjezdu na místo, - fyzicky očekává návštěvu 15 minut předem hostitel nebo pověřená osoba, - jednání začíná hostitel, - jednání končí hostitel, ovšem na základě signálu od hosta („myslím že jsme probrali vše“), - hosta vyprovází hostitel nebo pověřená osoba. K ZAPAMATOVÁNÍ SMALL TALKING – SHRNUTÍ JEDNÁNÍ Na začátku jednání se věnujeme pár minut tzv. small talking (Brodský, 2017) krátká společenská komunikace na neutrální téma která má navodit příjemnou atmosféru a umožnit vzájemné naladění se na stejnou vlnu. Na small talking se vyhněte tématům jako je počasí, hodnocení zaměstnanců nebo kolegů, náboženství, politika, politická témata, rodina, finance, sexualita. Věcná pří- prava Organizační pří- prava Cestování a volný čas 64 Shrnutí jednání – na závěr jednání by měly přijít příjemné a shrnující věty, případně nenásilné sdělované fráze. Jednání by mělo končit po oboustranném odsouhlasení, že bylo řečeno vše, co řečeno být mělo. Jednání končí hostitel, ale na pokyn hosta. Obchodní jednání pracovníka vyžaduje znalost a dodržování (Němčanský, 2011): a) všeobecných zásad obchodního jednání, aktuálních pro všechny pracovní činnosti a zařízení cestovního ruchu, podle kterých zákazník obyčejně posuzuje nejen úroveň práce daného pracovníka, ale i celé firmy, b) pravidel obchodního jednání, tj. odborných zvyklostí, které se diferencují s ohledem na konkrétní podmínky pracoviště a vykonávání jednotlivých pracovních činností. Stručný návod, jak uspět při jednání, zejména pracovním (Sedláček a Sedláček, 2001): - stanovme si cíl, - zvolme prostředky, se kterými k cíle dojdeme - pokud organizujeme jednání, připravme co nejvhodnější podmínky, - držme se tématu, - jednání je dialog, dialog znamená, že pustíme k řeči i ostatní, - neztotožňujeme předmět jednání s jednající osobou. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady neúspěšných obchodních jednání a navrhněte řešení. Pro jednání využíváme neutrální prostory, např. zasedací místnost. Hosta usazujeme vždy na výhodnější místo Host nikdy nemá sedět naproti dveřím. Na jednání dáváme prostor pro mluvení i hostu/ům. Dbejme na dostatek světla a vzduchu v místnosti. Ze společenského hlediska se více cení pracovní večeře než pracovní oběd. Dobu jednání obvykle navrhuje hostitelská strana, stejně tak navrhuje čas jednání. V Evropě nejčastěji dopoledne kolem 10 hodiny nebo odpoledne kolem 15-16 hodin. Nelze přepokládat, že jednání bude probíhat přes víkend nebo v období pracovního volna, o svátcích. Proto je nezbytné při jednání se zahraničními hosty nebo jednání v zahraničí brát ohled na místní zvyklosti. Podle Kachlíka (2000) vedle státních svátku se totiž slaví i svátky neoficiální, dnem pracovního klidu nemusí být všude neděle, svátky se někdy přesouvají nebo spojují, liší se doba velkých prázdnin a dovolených apod. Obchodní partneři v jedné zemi mohou být různých etnik či různé náboženské příslušnosti. Například dnem pracovního klidu je ve většině Závěr jed- nání Doba jed- nání Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 65 zemí neděle, v Izraeli je to sobota. Také během dovolených v období velkých prázdnin je řada podniků uzavřená nebo pracují pouze několik hodin a jejich obchodní aktivita klesá. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Připravte pracovní jednání k představení výsledků projektu, který jste zpracovávali v rámci mezinárodního projektu. Na celém světě je výměna dárků mezi partnery podle Gullové (2013) vnímána jako gesto sloužící budování přátelských vztahů, posilování vazeb mezi firmami, zeměmi, institucemi i jednotlivými osobami. Dary se často také zasílají a pak se k nim přikládá vizitka, při společném dárku vizitky. Vhodnými předměty jsou předměty mající vztah k naší zemi – především značkové tuzemské výrobky, které mají ve světě dobré jméno. Praxe ukazuje, že právě alkohol tvoří velkou část dárkových předmětů. U nově navazovaných kontaktů se podle Smejkala a Schelové Bachrachové (2011) neočekávají žádné dary a pozornosti, zatímco dlouhodobému obchodnímu partnerovi nebo jeho manželce můžeme přivézt něco, co má rád, co je pro naši zemi typické. Pokud chceme obdarovat cizince je nejlepší vybrat dárky typické pro naši zemi jako jsou broušené sklo, růžový porcelán, perník, slivovice, pivo, suvenýry z vašeho měst apod. Dle Travel bible48 máme 13 typicky českých dárků, které potěší v zahraničí: 5. obrázky Josefa Lady, 6. Švejk, 7. jedlé mince, nebo pamětní medaile, 8. tradiční kapesní nůž (česká rybička), 9. domácí perníčky, 10. sirky, ponožky nebo 3D přání s obrázkem Prahy, 11. moravské víno, 12. sušené houby, 13. knížka Václava Havla, 14. ježek v kleci, 15. porcelán, 16. kofola, 17. Pat a Mat. Bagbag.cz49 uvádí 15 tipů na typicky české dárky pro cizince: 1. pivo, 2. krteček 3. becherovka 48 TRAVELBIBLE.CZ. [online] [vid. 11.12.2023]. Dostupné z https://travelbible.cz/typicky-ceske-darky-2/ 49 BAGBAG.CZ. [online] [vid. 11.12.2023]. Dostupné z https://bagbag.cz/typicky-ceske-darky/ Dary Cestování a volný čas 66 4. český křišťál, 5. výběrová káva, 6. lázeňské oplatky, 7. merch vašeho města, 8. česká čokoláda, 9. tvarůžky (olomoucké syrečky), 10. české knihy v anglickém jazyce, 11. české sladkosti, 12. dřevěná hra české výroby, 13. česká přírodní kosmetika, 14. klasické české suvenýry (hrníček, magnetka, čepice, klíčenka, aj.), 15. domácí slivovice. Důvodem k obdarování obchodního partnera je symbolicky projevit díky a uznání za dosavadní a úspěšnou spolupráci. Motivem k obdarování obchodního partnera by nemělo být poskytování prospěchu za účelem dosažení neoprávněných výhod v rámci obchodních vztahů. Jasně dané pravidlo pro nakládání s dary po stránce etické a po stránce etikety neexistuje. Existují pravidla pro předávání darů (Brodský, 2017): - Dary se nedávají na prvním společném jednání. - Dary se předávají v poslední třetině jednání. - Dary musí být adekvátní typu jednání a jednajícím osobám. - Není rozhodující cena daru, ale schopnost a snaha potěšit. - Vhodné dary jsou charakterizující organizaci nebo zemi, případně lokální dary. - Před předáním daru musí vždy proběhnout jeho kontrola, zda je v pořádku. - Dary se totiž předávají rozbalené. - První obdarovává host a hostitel na předaný dar pouze reaguje. - Je třeba mít vždy nějaký dar v zásobě. - Největší úspěch je pokud zjistíte, co má dotyčný rád. - V případě zahraniční návštěvy nesmí být dar cizí výroby. Obecně lze říci, že vzájemné obdarovávání je tím častější a hojnější, čím více jsou vztahy podpořeny osobními kontakty a vzájemnou důvěrou. V asijských, arabských a latinskoamerických zemích si nelze představit navázání spolupráce nebo podpis kontraktu bez výměny dražšího dárku a případné faux pas muže mít i nepříjemný dopad na celkový výsledek jednání. Evropané jsou v tomto směru zdrženlivější, dárky nejsou nevyhnutelné a obvykle bývají skromnější, hrají však určitou roli. Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 67 ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady darů, které byste vzali na služební cestu, pokud budete zaměstnanci nebo manažery firmy sídlící v Karlovarském kraji. Budou se dary lišit, pokud budete manažerem firmy se sídlem v Moravskoslezském kraji? Může se zdát, že při jednání s jinými Evropany nás nečekají významné rozdíly v chování, všechny evropské země vykazují drobné kulturní odlišnosti, které mohou ovlivnit úspěch obchodního vyjednávání. Vnímání jednotlivých národů může být výrazně ovlivněno stereotypními představami o jejich typických představitelích. Kritizované charakteristiky jsou ironizovány v následujícím výčtu50 . V zemích severní a střední Evropy je zřejmá snaha o efektivní jednání, které předpokládá využití vymezeného času a důkladnou přípravu na jednání. Dochvilnost a přesnost v dodržování závazků je vyžadována zejména v severských zemích, v Nizozemsku, Německu a Belgii. Pozvolna se k tomuto postoji přidávají Španělsko a Portugalsko. Volnější přístup panuje v Řecku a jižních částech Itálie a Francie. Při oslovování se ustupuje od užívání titulů (kromě Itálie a Rakouska) a oslovuje se pane, paní v kombinaci se jménem. Je nezbytné si při pracovním jednání vyměnit si vizitky (Šroněk, 2001). Hostitel podle Gullové (2013) zpravidla nabízí malé pohoštění. Jeho výběr zajišťuje sekretářka, která hosty také obslouží. V průběhu pracovního jednání se u nás až na výjimky nenabízí alkohol. K ukončení jednání dává podnět hostitel. Oblečení je vizitkou každého člověka ve styku s jinými a odpovídá jeho osobnímu vkusu, účelu, místu a době setkání. Dochvilnost je nejen výsada králů, ale povinností českého člověka. Od Středoevropanů se očekává, že se na jednání dostavíme včas. Pokud máme zpoždění, je potřebné hostiteli zavolat a omluvit se. Důvodem zpoždění nemůže být nefungující doprava, dopravní zácpa. V pracovním a obchodním styku přijímáme hosty ohlášené na určitou hodinu v pořadí, v jakém přicházejí. Přijmout osobu známou nebo významnější mimo poradí je nezdvořilé vůči ostatním. Máme-li objednanou zahraniční návštěvu nebo významnější návštěvu, rezervujeme si vždy více času. Pokud host přijede autem, předem mu parkování zajistíme. Jestliže odjíždíme na několikadenní služební cestu v tuzemsku či v zahraničí, skládáme oblečení a další potřeby do kufru. Cestování s tornou apod. v případě zahraničních cest je nepřípustné. Při balení i při použití zavazadla je nutné přihlížet k tomu, že se hlavně při letecké dopravě, několikrát překládají. Na většině letišť jsou důkladné bezpečnostní prohlídky, při nichž se zavazadla prohlížejí i zevnitř a všechen obsah se někdy musí vybalit. Při několikadenních služebních cestách, ať v tuzemsku nebo v zahraničí, je vhodné mít se 50 Být k dispozici - jako Belgičan. Být diskrétní – jak Dán. Být mnohomluvný – jako Fin. Řídit automobil – jako Francouz. Být střízlivý – jako Ir. Kontrolovat se – jako Ital. Být slavný – jako Lucemburčan. Mít smysl pro humor – jako Němec. Být štědrý – jako Holanďan. Být technicky zdatný – jako Portugalec. Být trpělivý – jako Rakušan. Být dobrým organizátorem – jako Řek. Být skromný – jako Španěl. Být přizpůsobivý – jako Švéd. Vařit – jako Brit. Pohoštění Dochvil- nost Cestování a volný čas 68 sebou u mužů více jak jeden oblek, u žen vždy více druhů oblékání. Výměna košil je nezbytná denně minimálně z důvodů hygienických, pestrost oděvů u mužů by měl zvýšit větší počet druhů košil a zvláště vázanek. Pro přenos podkladových materiálů nutných k jednání používáme aktovky, kufříky, attaché. Přicházet na jednání s igelitovou nebo nákupní taškou je nevhodné. Ženy nosí buď obdobné tašky jako muži, nebo jim přizpůsobené větší kabelky (Němčanský, 2011, s. 13). Při soukromé cestě či oddechové cestě máme daleko větší volnost, ale dobré naplánování (trasy, ubytování a dopravu) se nám určitě vyplatí. Před cestou do ciziny je velmi užitečné se seznámit s prostředím, přečíst si něco o počasí, vhodném oblečení, místních zvyklostech, měně apod. Není nic horšího se vydat v obleku do pralesa v Brazílii nebo na Kapverdy v obleku, stejně jako si nevzít deštník do Anglie. A hlavně je třeba se zamyslet kam a s kým jedeme. Nebo naopak, můžeme-li si vybrat, koho vezmeme s sebou tam, kam máme namířeno. Mějte na paměti, že společná dovolená, zejména ta první – je spolehlivou rozbuškou vztahu dvou lidí. Jak se vyvarovat nepříjemnostem na cestách uvádí Smejkal a Schelová Bachrachová (2011, s. 350): • dámy (ale i pánové), neustále si hlídejte kabelku. Zvlášť v tlačenici ji noste vpředu a při nákupu ji neodkládejte do nákupního košíku, • páni (ale i dámy) mobilní telefony nenoste viditelně připnuté na opasku u kalhot, nezavěšujte na opěradlo židle, • v restauraci neodkládejte mobilní telefony na stůl, kabelku, tašku, kameru či fotoaparát nezavěšujte na opěradlo židle, • pokud si pověsíte sako na opěradlo svojí židle, vyndejte všechny cenné věci z kapes a dejte je tam, kde je můžete mít pod stálou kontrolou, • doklady noste vždy oddělené od finanční hotovosti a platebních karet, • pokud cestujete autem, zamykejte ho i při sebekratší přestávce, na sedadlech nenechávejte cenné věci, • pro případ krádeže si na cesty do ciziny vezměte kopii hlavní stran cestovního dokladu, popřípadě dalších dokumentů, jako je řidičský průkaz nebo zelená karta. 3.2 Dovolená, volný čas a sport V rámci volného a pracovního času je vhodné si do plánu zařadit odreagování se, odpočinek a dovolenou. Krátkodobou možností relaxace je víkend. Vhodnější způsob relaxace je vícedenní dovolená, kdy můžete nechat starosti doma. Mnoho firem v průběhu července nebo srpna má celopodnikovou dovolenou. S dovolenou je spojeno cestování, doprava, ubytování. Zdálo by se, že dovolená představuje období, kdy můžeme zapomenout na pravidla etikety. Všude budeme ale podle Špačka (2010) mezi lidmi a ti si nás budou všímat, jak i my si budeme všímat jich. Například do přírody si muži oblékají plátěné kalhoty, tričko s límečkem, mokasíny a ženy kalhoty a halenku nebo tričko s rukávem. Soukromá cesta Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 69 K ZAPAMATOVÁNÍ VOLNÝ ČAS Volný čas není světem sám pro sebe, který naslouchá výhradně vlastním zákonům. Naopak je důsledkem a současně částí průmyslově společenského systému, organizace člověka a moderní civilizace. Nepřipouští chápání, oddělené od svých příčinných určujících faktorů (Vážanský, 1993, s. 5). Podle Vážanského (1993, s. 11) existují dva hlavní směry v chápání pojmu volný čas: 1. negativní pojem volného času: volný čas v tomto slova smyslu znamená zbývající dobu celkového denního průběhu, která zůstala po studijně nebo pracovně podmíněném čase, povinnostech v domácnosti a uspokojení základních biologických potřeb atd., 2. pozitivní pojem volného času: volný čas je charakterizován jako volně disponibilní časový prostor, v němž by volný čas mohl pro jedince znamenat svobodu. Je také dobou, v níž se individuum může nezávisle na jakýchkoli povinnostech výhradně svobodně realizovat a dělat to či ono, k čemu jej ni-kdo nenutí a k čemu také není podvědomě nucen. K ZAPAMATOVÁNÍ ASPEKTY VOLNÉHO ČASU Pávková, Hájek a kol. (2002) spojuje s pojmem volný čas jak časové aspekty (pracovní doba), tak i obsahové (volnost). Do oblečení pro volný čas patří podle Wolffové (2007) džíny, trička, cyklistické kalhoty, legíny, kraťasy, nátělníky, soupravy na běhání, cvičky, botasky, u žen průhledné halenky a tílka. Pro oblečení ve volném čase je typické praktické oblečení, muž třeba v košili nebo tričku a džínách, žena v kalhotách a tričku nebo mikině. Oblečení pro soukromí, rodinné chvíle je formální. Pokud se chceme ve volné chvíli nějak stylizovat, reprezentovat, je to otázka volby materiálů nedbalé elegance, jednoty stylu. Prostřednictvím těchto prvků můžeme docílit elegantního oblečení pro volný čas. Považujeme za naprosto nevhodné, aby se lidé mimo sportoviště oblékali do joggingových kompletů a nosili tenisky, či sportovní tepláky či šusťákovku. Je to světový trend a možná lze ustoupit opovrhování teniskami, a to v kombinaci s vhodným oblečením jako jsou džíny, pláťáky, vesty a svetry, bundy (Smejkal a Schelová Bachrachová, 2011). Smejkal a Schelová Bachrachová uvádějí stejně jako Wolfová, že oblečení pro volný čas by mělo představovat kompromis mezi společenským a sportovním oblečením. Dělení volného času Cestování a volný čas 70 Oblečením pro volný čas nemyslíme dle Špačka (2019) vytahané tepláky, tričko a ošoupané sandále, ale oblečení, které je zbaveno formalizujících znaků a doplňků. Máme na mysli uvolněný oděv na procházku městem, do kina, do běžné restaurace. Měl by to být pohodlný, ale nezaměňujme pohodlné oblečení za obnošené nebo takové, které patří do cela jiného prostředí, třeba na sportovní stadion nebo do hospody. Umění zvolit oblečení přiměřené prostředí a společenské příležitosti patří k největšímu umění etikety odívání. Neformální oblečení se hodí pro „nižší“ formy společenských akcí, třeba pro malé divadlo, schůzku s kamarády, návštěvu kina. Dnes si muž může vzít džíny i na společenské akce nižšího formátu (ženy už dávno). ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady oblečení na mistrovství světa v ledním hokeji a příklady oblečení na výšlap na Lysou horu. Odpovědi porovnejte s ostatními studenty ve skupině. Volba oblečení na dovolenou závisí na tom, kam míříme, kde budeme ubytováni a jaký program nás čeká. Někdy nedokážeme odhadnout, zda budeme společenské oblečení potřebovat. Podle Špačka (2019) buďme připraveni na všechno. Do kufru sbalíme i lehké sako a kalhoty, společenskou košili a pro všechny případy i kravatu. Žena by měla mít připraveny letní krátké šaty pouzdrového nebo volného střihu, ale se zakrytými ramen. Dále se hodí tílko, úpletová halenka v oblíbené barvě, barevná trička s krátkým rukávem, jedny dlouhé kalhoty, capri nebo bermudy. Vhodná je hedvábná tunika, pestrobarevné šaty, sandály, tenisky, otevřené střevíčky. O volném čase si například do přírody muži oblékají plátěné kalhoty, tričko s límečkem, mokasíny a ženy kalhoty a halenku nebo tričko s rukávem Špaček (2010). K ZAPAMATOVÁNÍ ZÁKLADNÍ PRAVIDLO VSTUPU DO VYBRANÝCH ZAŘÍZENÍCH CESTOVNÍHO RUCHU Pamatujeme na všeobecně platné pravidlo, že na večeři do restaurace i v hotelu, kde jsme ubytovaní, vstupujeme jen v dlouhých kalhotách a košili nebo tričku s límečkem, ženy v šatech, dlouhých kalhotách nebo v sukni. Šortky, dámská trička s odhaleným bříškem nebo dokonce plavky do restaurace nepatří. Nezáleží při tom, v které zemi dovolenou trávíme. Na snídani ještě můžeme do hotelové restaurace přijít v tričku bez límečku a v šortkách, ale u oběda si t už nedovolíme a večer se bezpodmínečně oblékneme společensky. (Špaček, 2019, s. 290). Oblečení na volný čas Volba ob- lečení Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 71 Při cestě na dovolenou je důležité nejen dbát na vlastní bezpečnost a pohodlí, ale také respektovat potřeby a pohodlí ostatních. To zahrnuje vhodnou přípravu, etiketu v různých dopravních prostředcích a veřejných prostorech, stejně jako ohleduplnost a slušné chování ve všech situacích. Etiketa a správné chování přispívají k pozitivnímu cestovnímu zážitku pro všechny. Co zařídit před odjezdem na dovolenou uvádí portál chovani.eu51 : • Cestovní pojištění, a to i v případě, že jedete jen na pár dní. Cena standartního základního pojištění na jeden den se pohybuje okolo 20 Kč. • Důležité kontakty - vyhledejte si minimálně spojení na český konzulát a místní policii. • Platnost pasu - zkontrolujte si platnost cestovních dokladů. Myslete na to, že na nový pas se čeká až 1 měsíc. Pokud cestujete s pasem, zkontrolujte i platnost víz. • Nezapomeňte na pravidelné léky a udělejte si malou lékárničku, kam přidejte náplasti, obvaz, léky na bolest, horečku a průjmy. Nezapomeňte na kompenzační pomůcky, pokud je používáte. Zvláště při cestování letadlem mimo EU, budete potřebovat lékařské potvrzení o svém onemocnění a užívaných lécích. • Očkování - zjistěte si, zda v dané zemi je zapotřebí očkování (radu vám poskytne CK nebo váš ošetřující lékař). • Vezměte si mapu a slovníček alespoň česko – anglický, nebo pár základních frází • Vyměňte si peníze a vezměte si jich dostatek i sebou, popř. kreditní kartu. Peníze si uschovejte do kufru na několik míst. Prevence před krádeží všech vašich pe- něz. • Detaily - informujte se na meteorologických webech o počasí a podle toho přizpůsobte svůj cestovní šatník. • Vezměte si něco na zahnání nudy např. karty, časopisy, knihu, křížovky, sudoku, MP3/MP4. • Než odjedete na dovolenou, zkontrolujte zavřená okna v bytě, a alespoň dvakrát zkontrolujte zamknutí dveří. Odpojte spotřebiče z elektřiny. • Klíče od bytu svěřte důvěryhodné osobě. 3.3 Cestujeme různými dopravními prostředky Na cesty se můžeme vypravit různými dopravními prostředky počínaje autobusem, autem, letadlem, lodí apod. Podle Špačka (2019) i Němčanského (2011, s. 9) do vlaku, autobusu, tramvaje, metra nastupuje nejdřív žena, protože nastupování bývá často spojeno s chůzí do schodů. Muž nese zavazadlo a ženě poskytuje oporu. Ve vlaku nebo autobuse by měla žena nechat muže předejít, aby ji provedl uličkou, vyhledal místo a usadil ji. Při 51 CHOVÁNÍEU.CZ, 2018. Co zařídit před odjezdem na dovolenou. [online] [vid. 12.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/co-zaridit-pred-odjezdem-na-dovolenou/c890 Před od- jezdem Cestování a volný čas 72 vystupování z vlaku, autobusu, tramvaje či metra muž vystupuje jako první (obvykle přitom sestupuje ze schodů). Jakmile sestoupí na zem, otočí se a nabídne ženě oporu. ZÁSADY SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ VE VYBRANÝCH DOPRAVNÍCH PROSTŘEDCÍCH Při cestování dálkovým autobusem bývá dobrým zvykem pozdravit řidiče při nastupování i vystupování. Cestující zdravíme při vstupu do kupé ve vlaku (samozřejmě i při vystupování), v letadle zdravíme letušku, která na palubě letadla představuje hostitelku. Je-li v ceně letenky občerstvení, opět jako všude nezapomeneme letušce poděkovat. Nejsme-li si jisti, zeptáme se letušky. Hezkým zvykem, který bychom měli vědomě pěstovat, stejně jako všechny projevy dobrých vztahů mezi lidmi, je doprovázení blízké osoby na delší cestu. Ten, kdo je doprovázen, se má svému doprovodu věnovat, doprovázející by měl svou pozornost dovršit drobným dárkem na cestu (zábavný časopis, pomeranč, čokoláda apod.) 52 . Pokud sami patříte k těm, kterým zdravotní stav nedovolí příliš dlouho stát, nebojte se někoho ze sedících spolucestujících požádat o uvolnění místa. Rozhodně není na místě remcání o „té dnešní mládeži“, spíše opět platí pravidlo „líná huba, hotové neštěstí“. Podle Špačka (2005), Mathé a Špačka (2005) i v dopravních prostředcích mají přednost ti, kteří vycházejí ven, před těmi, kteří vcházejí dovnitř. Batoh sundáme raději venku a žádná zavazadla nepokládáme na sedadla. Během jízdy nepořádáme piknik, svačíme velmi decentně. Ve vlaku, autobuse, tedy všude, kde se cestuje s ostatními lidmi je nepřístojné „udělat si pohodlí“ , jaké si můžeme dovolit doma. Notebooky by měly sloužit k práci, ne k zábavě a každý je vybaven sluchátky, proto je nutné je používat. Za jízdy totiž není vhodné rušit ostatní cestující. V soukromém autě je nutností respektovat základní pravidlo, že rozhodující osobou je řidič. Má zodpovědnost za všechny ostatní spolujezdce a je třeba umožnit mu, aby se mohl plně soustředit na řízení. Je nepřípustné zapálit si bez výslovného řidičova svolení. Není vhodné vést za jeho zády hlasitou konverzaci, rozptylovat jeho pozornost různými dotazy, řešit s ním vážné problémy. V autě je nejvýhodnější, a proto také nejčestnější, místo vpravo vzadu. Další je místo za řidičem. Nejnepohodlnější a výjimečně používané je místo vzadu uprostřed. Nejnebezpečnější místo z hlediska případné nehody je sedadlo vedle řidiče. Dozadu vždy usedají různé oficiální osobnosti, mělo by to být i místo pro účastníky služebních cest. Rozhodně není chybou, zvolíte-li si toto místo sám (neboť taxikář vám ho patrně nenabídne) a v každém případě si sedáte dozadu, jedete-li s dámou. Tehdy je možné, aby si žena sedla na zadním sedadle vlevo a muž vpravo. Muž má tak možnost pomoci ženě při nastupování a vystupování, postarat se o její zavazadla, otevřít a zavřít dveře. Nejen nevhodné, ale přímo nebezpečné jsou jakékoliv rady a kritika způsobu jízdy 53 . Podle Špačka (2005) by měl být pořádek uvnitř vozu samozřejmostí. Když někoho vezeme, jako bychom ho pozvali na návštěvu. Slušný řidič negestikuluje a nenadává. Pořadí významnosti sedadel dle Špačka (2019) ve voze řízeném řidičem je následující: 1. vpravo vzadu, 2. vlevo vzadu, 52 CESTOVÁNÍ. EU, 2018. V dopravních prostředcích. [online] [vid. 12.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/v-dopravnich-prostredcich/c59 53 CESTOVÁNÍ. EU, 2018. V dopravních prostředcích. [online] [vid. 12. 2. 2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/v-dopravnich-prostredcich/c59 Autobus Auto Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 73 3.vpravo vpředu, 4. uprostřed vzadu. Pokud řídíme sami, rozhodujeme se podle významu hosta, kterého vezeme: buď je velmi významný a pak ho usadíme doprava dozadu nebo jde o méně významného pasažéra a pak je možné ho usadit vedle sebe na pravé přední sedadlo. Vždy se raději zeptáme, kde by chtěl host sedět – třeba dává přednost přednímu sedadlu, protože se mu vzadu dělá nevolno. Ve městech jsme zvyklí na prostředky veřejné hromadné dopravy, kde z názvu vyplývá, že necestujeme sami. Platí zde pravidla pro vstup do dveří – nikdy se netlačíme, nepředbíháme, přednost mají ti, co vystupují před nastupujícími. V případě zavazadel manipulujeme opatrně, batoh si sundáme ještě před nástupem do autobusu a neseme si ho před sebou. Nepokládejte žádná zavazadla na sedadla. V případě nástupu s kočárkem pomáháme maminkám při nastupování. U dálkových autobusů se takhle velká zavazadla ukládají do zavazadlového prostoru. Starší osobě uvolníme svoje místo. Při cestování s dětmi klademe důraz na to, aby neobtěžovaly ostatní cestující. Snažíme se zabavit. Pokud se chystáte svačit, tak velmi decentně. Neobtěžujte ostatní cestující svým chrápáním. Nečtěte nikomu nic přes rameno. Neobtěžujte ostatní cestující hrou na hudební nástroje a hlasitou hudbou. V žádném případě není dopravní prostředek vhodný pro intimní chvilky54 . Podle Špačka (2005) všichni pomáháme maminkám při nastupování s kočárkem, autobus není vhodné místo jako kosmetický salón. Nečteme nikomu přes rameno. Nic nevyhazujeme z oken. Přednost při obsazování sedadel mají dle Špačka (2019) ženy, zvláště matky s dítětem, starší a handicapovaní. Během jízdy se nechováme hlučně, nevyprávíme si důvěrnosti ze včerejšího večírku a neřešíme partnerské, rodinné nebo pracovní problémy. Nemůžeme svým telefonickým hovorem bavit celý trolejbus, tramvaj ani autobus. Hlasitá hudba, telefonní hovor nebo běžný rozhovor – je jedno, zda jste fanoušky heavy-metalu nebo techna – tak či tak si můžete být jistí, že o vaši hudební produkci nemá nikdo ze spolucestujících zájem. Málokdo však ví, že v závislosti na dopravci jde o porušování přepravních podmínek, za které může být uložena pokuta. Pokud tedy dotyčným nestačí upozornění, je možné na takové chování upozornit odpovědnou osobu55 . Cestování s rozměrnými zavazadly a zvířaty – zavazadla by měla být uložena tak, aby nepřekážela, a především neohrožovala bezpečnost cestujících. Jistě je rozumné se, zvláště v případě objemnějších zavazadel, ostatních cestujících zeptat, zda jim nevadí. Podobně je to i se zvířaty. Přestože nám náš čtyřnohý miláček přijde jako nejmírumilovnější tvor pod sluncem, ostatní mohou mít jiný názor. Pamatujme také na to, že lidé trpí různými fobiemi, a tak je například při cestování ve společném kupé vhodné se zeptat, zda ostatním není vaše zvíře na obtíž56 . 54 CESTOVÁNÍ. EU, 2018. V autobuse a v letadle. [online] [vid. 12. 2. 2018]. Dostupné z http://www.cho- vani.eu/v-autobuse-a-v-letadle/c920 55 ZÁSADY.CZ, 2018. Zásady slušného chování v dopravních prostředcích. [online] [vid. 12. 2. 2018]. Dostupné z http://www.zasady.cz/zasady-slusneho-chovani-v-dopravnich-prostredcich/ 56 ZÁSADY.CZ, 2018. Zásady slušného chování v dopravních prostředcích. [online] [vid. 12. 2. 2018]. Dostupné z http://www.zasady.cz/zasady-slusneho-chovani-v-dopravnich-prostredcich/ Hromadná doprava Hudba Zavazadla a zvířata Cestování a volný čas 74 Na palubě letadla – spící spolusedící, který vám blokuje cestu do uličky – pokud někam opravdu nutně potřebujete, prostě ho proberte a slušně požádejte, ať vás pustí. Pokud je vám to nepříjemné, poproste o pomoc letušku. Upovídaný spolusedící – nechte ho chvíli mluvit a pak řekněte něco jako „diskuze s vámi je skvělá, ale teď bych si pár minut rád četl“. Případně si také můžete nasadit sluchátka a dát tak najevo, že rozhovor skončil. Dítě kopající do sedadla – zde se doporučuje trpělivost. Pokud to ale už opravdu nejde vydržet, zdvořile se zeptejte jeho rodičů, zda by vám s tímto problémem nemohli pomoci. Opilý spolucestující – v podstatě to jediné, co můžete udělat, je upozornit na něj letušku. Velká fronta při nástupu či výstupu a lidé, kteří s oblibou předbíhají – prostě si vyberte místo a trpělivě čekejte. Rozhodně se nesnažte nějak organizovat ostatní. Na moři – jachtaři doporučují, aby se posádka během plavby příliš nepohybovala po palubě. Neměla by zbytečně stát. V ideálním případě tak všichni sedí, pracují nebo odpočívají v kajutě. Tento zvyk přetrval z dřívějších zákazů, kdy posádka neměla překážet kormidelníkovi ve výhledu na kurs a loď. Dnes je důležitá hlavně bezpečnost cestujících – při pohybu na palubě během plavby totiž hrozí ztráta rovnováhy a následně pád přes palubu. Z dalekých plaveb pak pochází zvyk nemáčet si ruce a nohy ve vodě, pokud je loď v pohybu. To souvisí především s ochranou proti živočichům, které se pod vodou nacházejí. Jednak tak můžete narazit na žraloka nebo na menší, ale stejně zákeřné živočichy, jejíž žahavá vlákna jsou až patnáct centimetrů dlouhá. Posádka by během plavby měla dávat pozor na lana a fendry, které by neměly být namočeny ve vodě57 . Příjezd do přístavu – i když si během plavby neděláte hlavu z toho, jak to na lodi vypadá, příjezdem do přístavu se dostáváte na oči těm, kteří velmi dobře rozumí svému řemeslu. Námořníci, rybáři i další jachtaři sledují z břehů každý manévr připlouvající lodi a vyhodnocují ho. Stejně jako posádku. Nezapomeňte mít palubu uspořádanou, smotaná lana, záplety, sbalené plachty, to vše je v tomto případě samozřejmost. Pokud přijedete do přístavu, kde jsou lodě vyvázané bokem na sebe i v několika řadách, nesmíte zabraňovat lidem ze sousedních posádek, aby přešli přes palubu na břeh. Když jste vy těmi, kteří potřebují přejít, vždy buďte milí a slušní. Jakmile vidíte, že někdo další potřebuje pomoc při připlouvání k břehu, pomozte. Pomozte loď podržet, chyťte lano, když je potřeba. Vyvazujte svou loď k druhé, pokud možno tak, aby byla vaše příď u jejího kokpitu. Jestliže máte v úmyslu opustit přístaviště brzy ráno, domluvte se předem se sousedy a převažte loď více na kraj58 . Příklady nevhodného chování při cestování letadlem. Na palubě letadla je velmi nevhodné, když cestující: • odmítá nasadit si bezpečnostní pásy během vzletu a přistání, • ignoruje pokyny letušek, • agresivně se domáhá nadměrného množství alkoholu. 57 NAPALUBU.CZ, 2018. Jak se chovat na palubě lodi? [online] [vid. 12.2.2018]. Dostupné z http://www.napalubu.cz/plavba/technika-plavby/jak-se-chovat-na-palube-lodi-1.aspx 58 NAPALUBU.CZ, 2018. Jak se chovat na palubě lodi? [online] [vid. 12.2.2018]. Dostupné z http://www.napalubu.cz/plavba/technika-plavby/jak-se-chovat-na-palube-lodi-1.aspx Letadlo Jachta přístav Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 75 Příklady nevhodného chování při cestování dálkovým autobusem. V dálkovém autobusu cestující: • způsobuje nepříjemnosti rozkládáním sedadel bez ohledu na cestujícího sedícího za ním, • hlasitě telefonuje, • poslouchá hlasitě filmy a videa, • konzumuje například tvarůžky nebo obdobná jídla, která obtěžují ostatní cestu- jící. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte konkrétní příklady nevhodného chování v rámci cestování letadlem a dálkovým autobusem. Své odpovědi porovnejte s ostatními studenty ve skupině. SPORT Existuje několik dokumentů, které popisují etická pravidla ve sportu. Mezi stěžejní patří Olympijská charta, Kodex sportovní etiky a Antidopingový kodex. Kodex sportovní etiky je listina vydaná Radou Evropy závazná pro všechny evropské země. Olympijská charta a Antidopingový kodex mají mezinárodní platnost. Zdůvodnění pravidel je jak v Olympijské chartě, tak v Kodexu sportovní etiky založeno na chápání sportu jako činnosti prospěšné pro společnost. Sport by měl podporovat přátelství mezi národy, přispívat k vytvoření mírovějšího a lepšího světa a vychovávat prostřednictvím sportu mládež. Aby mohl sport plnit tyto požadavky, vznikl koncept fair-play. Etický kodex mezinárodního olympijského výboru, viz https://www.olympijskytym.cz/files/documents/c815_eticky-kodex-mov.pdf. Oficiálně platný dokument zastřešující etiku ve sportu je Kodex sportovní etiky59 (Kodex byl poprvé přijat v roce 2003 na konferenci WADA v Kodani) – listina upravující pravidla práce (aktivit) v rámci různých organizací, popřípadě profesí (etický kodex lékařů, novinářů atd.). Kodex sportovní etiky je společný pro všechny evropské země a klade nejvyšší důraz na princip fair-play. Z opakovaného zdůrazňování tohoto principu v kodexu vyplývá jeho role jako základního stavebního kamene sportovní etiky. Kodex je uveden heslem „Kdo hraje čestně, je vždy vítězem“. Poskytuje pevný etický rámec pro to, aby se dalo čelit tlakům moderní společnosti, takovým tlakům, které ohrožují tradiční základy sportu spočívající na fair-play, sportovním duchu a dobrovolnosti. Klade důraz na nutnost posílení fair-play a poskytuje definici tohoto slovního spojení: „Fair-play znamená mnohem více než jen pouhé respektování pravidel, je to způsob myšlení, nikoliv pouze chování, 59 https://www.zdarns.cz/media/files/grantove-programy/kodex_sportovni_etiky.pdf Kodex sportovní etiky Cestování a volný čas 76 … zahrnuje problematiku boje proti podvádění, umění působit lstí i při respektování pravidel, dopingu, násilí, nečestným výhodám, nerovnosti šancí, nadměrné komercionalizaci a korupci. Etický kodex Národní sportovní agentury – jeho účelem je upravit a podporovat dodržování žádoucích standardů chování zaměstnanců ve vztahu k veřejnosti a spolupracovníkům s cílem zvyšovat důvěru veřejnosti ve státní správu a sport. Agentura se tímto hlásí rovněž k dodržování 10 principů dobré správy přijatým veřejným ochráncem práv, které tvoří významný pilíř pro řádný výkon veřejné správy. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte konkrétní příklady chování v rámci sportovního utkání. Své odpovědi porovnejte s ostatními studenty ve skupině. ETIKETA PRO ŘIDIČE Koncept řidičské etikety60 spontánně vznikl už v raném 19. století, kdy se na silnicích ještě pohybovaly zejména vozy a spřežení tažené koňmi. O století později se řidičský bonton vyvinul spolu s technologiemi a přizpůsobil se prostředí, zvykům a potřebám řidičů v různých zemích. Některá z pravidel jsou však nadčasová a univerzální. Pokud dle nich budete jednat a řídit i dnes, neprohloupíte, a naopak na silnici uděláte dojem. Zde jsou některé z nich: 1. Gentleman nepřejíždí z pruhu do pruhu v pomalu se pohybující dopravě. Buďte solidární, ostatní se chtějí dostat do cíle stejně jako vy. 2. Předjíždění vždy přináší uspokojení, nebuďte však agresivní. Předjížděnému řidiči zlehka mávněte a tím mu poděkujte. 3. Gentleman přebírá zodpovědnost za své činy. Pokud při řízení uděláte chybu, například poškrábete na parkovišti někomu zrcátko, neutíkejte od problému obrazně a už vůbec ne doslovně. Omluvte se, domluvte se na vhodném řešení, případně kompen- zaci. 4. Žádný milovník vozidel, zejména těch klasických s choulostivým interiérem, by si nedovolil kouřit v autě, a už vůbec ne v přítomnosti pasažérů. Kouření je vhodné pouze v kabrioletu se staženou střechou. 5. Gentleman vypíná dálková světla s dostatečným předstihem tak, aby neoslepil a neohrozil protijedoucí vozidla. Zazařte raději vzájemným respektem a citem pro bez- pečnost. 60 HAKOVÁ, P., 2921. Etiketa pro řidiče: Jak být gentlemanem i na silnici. [online] [vid. 12.11.2023]. Dostupné z https://www.esmond.cz/etiketa-pro-ridice-jak-byt-gentleman-i-na-silnici/ Řidičská etiketa Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 77 6. Gentleman ví jak okolo sebe vytvořit klidnou a příjemnou atmosféru i v autě. Ke svým spolupasažérům se chová zdvořile a konverzuje. Pokud se chce soustředit pouze na jízdu, je lepší, aby na silnici vyrazil sám. 7. Umění ohleduplného řízení a dobré znalosti silničního provozu vyžaduje také to, abyste při jízdě nezabírali střed vozovky, udržujte vůz ve svém jízdním pruhu a vyhněte se nepříjemnostem. 8. Gentleman řídí jen a pouze za střízliva. Toto pravidlo snad ani nemusíme zdůrazňovat. Řízením pod vlivem alkoholu nebo omamných látek ohrožuje nejen sebe, ale také okolí. 9. Před tím, než gentleman vyrazí na cestu, zapne si pás a zkontroluje, zda i ostatní pasažéři mají pás zapnutý. Nastaví si také zrcátka a zapne denní světla. 10. Gentleman přijíždějícím vozidlům vždy umožní zařadit se do pomalu se pohybující dopravy. 11. Opravdový gentleman nikdy nikdy nepouští hlasitou muziku se staženými okénky. Nikdy. Jde o projev nevyzrálosti, který obtěžuje okolí. 12. Pravý gentleman otevře při nástupu do vozidla dámě dveře a podá jí pomocnou ruku také při vystupování. V dnešní době vzácný ovšem příjemný zvyk, který byl ještě před dvěma stoletími při vystupování z vozu normou. 13. Interiér vozidla má gentleman vždy čistý. Vyleštěná palubní deska, žádné povalující se papíry v přihrádkách nebo na sedadlech, žádné chlupy, špína, ani drobky. 14. Gentleman při parkování nestojí na čáře, neparkuje šikmo, jednoduše nezabírá více než jedno parkovací místo. V žádném případě neparkuje na místech určených pro vozíčkáře. Snaží se být ohleduplný a nezastavuje na místech, kde by mohl způsobit omezení dopravy. 15. Gentleman má své vozidlo vždy v perfektním technickém stavu. Nevynechává žádné kontroly a dokumenty k vozidlu má v přehledně připravené v pouzdře. K řidičské etiketě dodáváme: • Gentleman na silnici respektuje nejen rychlostní limity a pravidla, ale rovněž aktivně predikuje chování ostatních účastníků provozu. • Gentleman se přizpůsobuje tomu, aby zajistil bezpečnost všech. • Gentleman také nezanechává vozidlo zaparkované na místech pro nabíjení elektromobilů, pokud nenabíjí. • Gentleman respektuje prioritní parkování pro postižené a rodiny s dětmi. • Gentleman nepoužívá mobilní telefon během řízení bez handsfree zařízení. Cestování a volný čas 78 BĚŽECKÁ ETIKETA Běžecká etiketa61 - etiketa, ohleduplnost, dodržování nepsaných pravidel. I toto by mělo patřit do běžcova povědomí. Nejde jen o kilometry a čas. Chování ve společnosti běžců, když jste na jedné trati, když se potkáváte, má své zásady. Nejde o nic převratného, ale do slušné běžecké společnosti to prostě patří. A pokud si nebudete vědět rady, držte se tří slov – používejte zdravý rozum. Chodník je hlavně pro chodce, zkuste se jako běžci držet na straně, žádné kličkování, předejdete možným kolizím, které budou nepříjemné hlavně pro chodce. Při běhání ve městě se někdy nevyhnete přebíhání silnice, zkuste využít zebru. Vyběhnout do silnice mimo přechod, když to řidič na silnici neočekává, může být nebezpečné pro obě strany. Běžíte v davu, není místo pro vlastní tempo, nejde předbíhat, vznikl by chaos, strkanice. Navíc může jít o stezku sdílenou s cyklisty a milovníky in-line bruslí. V takovém případě vám nezbude nic jiného než se držet s davem. Nikdy nejste na trati sami, i když to nevypadá. Proto pokud máte potřebu běhat vedle sebe, maximum by měly být dvě osoby. Buď parťákem – občas se stane každému, že trénink nevyjde, tempo uvadá a vy druhého zdržujete. Co teď? Pláchnout a odjet si svoji tréninkovou dávku? Ne. Povolte taky, pomozte, nabídněte vodu, udělejte pauzu. Možná váš trénink a čas pro tentokrát nebude nejlepší, ale příště se nemusí dařit vám, budete rádi za pomoc druhého. Ahoj a palec nahoru – někdy svoji roli hraje i stud, díváte se mimo, nechcete oční kontakt, ale uvidíte, že tohle za chvíli zmizí. Tady se vykání nenosí. Běžíte, vidíte proti sobě běžce, míjíte se, oba řeknete ahoj, případně si rukou mávnete, dáte palec nahoru, usmějete se. Běžec by měl vždy signalizovat svůj úmysl předběhnout jiného běžce nebo chodce, aby předešel kolizím. Toto lze udělat verbálně nebo jednoduše předjet na straně, kde je dostatek prostoru. Pokud jde o běh skupin, je během nich důležité dodržovat tempo skupiny a nevytvořit tlak na pomalejší běžce, aby zrychlili, což by mohlo vést k přetížení nebo i zranění. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady z praxe, jaké oblečení a další potřebné věci si s sebou vezmete na zimní dovolenou do Beskyd, co bude součástí její přípravy? Jak se bude lišit příprava na dovolenou do vybrané oblasti například do Itálie? Odpovědi konfrontujte se studenty na semináři. OTÁZKY 1. Je vhodné při cestování dálkovým autobusem pozdravit řidiče při nastupování i vystupování? 2. Nejčestnější místo v autě je vpravo vzadu? 61 KALOUS, L., 2017. Běžecká etiketa. Nebuďte jako stádo, hlavní je zdravý rozum. [online] [vid. 12.2.2018]. Dostupné z https://www.sport.cz/behani/ladime/clanek/752372-bezecka-etiketa-nebudte-jako-stado-hlavni- je-zdravy-rozum.html Běžecká etiketa Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 79 3. Small talking je krátká společenská komunikace na neutrální téma na konci jednání. 4. Oblečení na obchodní cestě je vizitkou každého člověka. 5. Oblečení pro volný čas je shodné s oblečením do kina. 6. Nejčestnější místo v autě řízeném řidičem je vpravo vzadu. 7. Do autobusu nastupuje vždy první žena. 8. Pokud porušíme dopravcem stanovené přepravní podmínky, může nám být uložena pokuta? 9. Je zákonnou povinností před odjezdem na dovolenou se pojistit a očkovat? 10. Patří do univerzálního seznamu na pracovní cestu vizitky? 11. Je vhodné si před cestováním zkontrolovat aktuální dopravní informace a stav silnic či letových spojů? ODPOVĚDI 1. ano, 2. ano, 3. ne 4. ano, 5. ne, 6. ano, 7. ano, 8 ano, 9. ne, 10 ano, 11 ano. SHRNUTÍ KAPITOLY Čas se obvykle dělí na čas práce a volný čas. Jestli budeme uskutečňovat soukromou nebo obchodní cestu, je vhodné předem plánovat. Při plánování cesty musíme počítat s kulturními odlišnosti navštíveného regionu, země. Na obchodní cestu bychom se měli připravit způsobem odpovídajícím naší společenské úrovni, resp. společenské úrovni našeho partnera, tzn. sladit naše oblečení, dopravní prostředek a volbu ubytování, trávení volné času při pobytu. Přípravu jednání členíme na věcnou a organizační, včetně na ní navazující přípravy společenské. Organizační přípravu tvoří zajištění místa jednání, doby jednání a počtu jednajících osob. Oblečení na obchodní cestě je vizitkou každého člověka ve styku s jinými a odpovídá jeho osobnímu vkusu, účelu, místu a době setkání. Existuje univerzální seznam na cesty. Při soukromé cestě máme větší volnost, také plánujeme, tzn. plánování trasy, ubytování a dopravy. Volný čas není světem sám pro sebe, je důsledkem a současně částí průmyslově společenského systému, organizace člověka a moderní civilizace. Autoři uvádějí dvojí chápání pojmu volný čas: pozitivní pojem volného času a negativní pojem volného času. Oblečení pro volný čas by mělo být kompromisem mezi společenským a sportovním oblečením. Do oblečení pro volný čas patří například džíny, trička, cyklistické kalhoty, legíny, kraťasy, nátělníky, soupravy na běhání, cvičky, botasky, u žen průhledné halenky a tílka. Pro oblečení ve volném čase je typické praktické oblečení, muž třeba v košili nebo tričku a džínách, žena v kalhotách a tričku nebo mikině. Cestování a volný čas 80 Při cestě na dovolenou je potřeba dbát určitých zásad, například obstarat si cestovní pojištění, zapsat si důležité kontakty, ověřit platnost pasu, vzít s sebou pravidelné léky a léky pro případ bolesti, horečky, průjmu, zajistit si předem potřebné očkování, vzít mapu a slovníček peníze a kreditní kartu, informovat se o počasí, vzít si něco na zahnání nudy, klíče od bytu svěřte důvěryhodné osobě. Cestovat můžeme různými dopravním prostředky. Pro cestování dopravními prostředky platí zásady slušného chování, například: většinou nastupuje první žena, snažíme se vyvarovat hlasité hudby, chrápání, nečteme noviny přes rameno apod. Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 81 4. V ZAMĚSTNÁNÍ RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V kapitole zabývající se problematikou zaměstnání a etikety se budeme věnovat ucházení se o zaměstnání, chování v zaměstnání. Dále bude popsáno jednání a chování nadřízeného pracovníka, model SCARF, formální a neformální komunikace se zaměstnanci, charakterizován bude time management, který se v podniku uplatňuje. Kapitola je ukončena popisem pracovního kolektivu. CÍLE KAPITOLY Konkrétní výčet schopností, dovedností, kompetencí, které by měl student po prostudování kapitoly ovládat nebo dosáhnout: • specifikovat postup při ucházení se o zaměstnání, • popsat chování, jednání v práci, • charakterizovat chování a jednání vedoucího pracovníka, • popsat model SCARF, • popsat verbální a neverbální komunikaci se zaměstnanci, • zdůvodnit, proč uplatňovat etický kodex, • charakterizovat time management, • vyjmenovat žrouty času (zloděje času), • vyjmenovat odlišnosti v chování pracovního kolektivu. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Ucházíme se o zaměstnání, hledání inzerovaných volných pracovních míst, kontaktů a adres; hledání neinzerovaných volných pracovních míst kontaktem potenciálního zaměstnavatele; formální strategie hledání zaměstnání, neformální strategie hledání zaměstnání, chování v zaměstnání, vedoucí pracovník, model SCARF, time management, žrouti času, teambuilding, pracovní kolektiv. Etiketa v pracovním prostředí se týká profesionálního chování, komunikace a vzájemných vztahů mezi kolegy. Dodržování pravidel etikety v pracovním procesu může podporovat spolupráci a vytvářet pozitivní pracovní prostředí. Etiketa a pracovní prostředí V zaměstnání 82 4.1 Ucházíme se o zaměstnání Podle Národního ústavu pro vzdělávání62 je přechod absolventů do praxe významnou životní křižovatkou, jehož úspěšnost závisí na řadě faktorů. Kromě aktuální situace na trhu práce hraje podstatnou roli při vstupu na trh práce i absolvovaná vzdělávací cesta, zejména získaná úroveň vzdělání a obor. Rozhodování o vzdělávací dráze tak významně ovlivňuje budoucí možnost uplatnění na trhu práce, úroveň finančního ohodnocení, často i celkovou životní úroveň a sociální status. Z tohoto důvodu je potřeba věnovat jak samotnému přechodovému procesu, tak i předcházejícím rozhodnutím o volbě vzdělávací dráhy významnou pozornost. Ukazuje se, že volba oboru i typu školy v mnoha případech neodpovídá studijním možnostem a zájmovému zaměření žáka. Důsledkem je osobní nespokojenost, snaha odejít z vystudované profese a najít si pracovní uplatnění v jiném oboru. Podmínkou úspěšného vstupu na trh práce je i dobrá připravenost pro výkon profese a odpovídající úroveň získaných dovedností a znalostí. Vzhledem k problémům, které s přechodem absolventů na trh práce souvisí, jako jsou obtíže s uplatněním, vyšší míra nezaměstnanosti, nespokojenost s vystudovaným oborem nebo získaným vzděláním i odliv absolventů z původní profese, je přechod absolventů podstatným tématem řady šetření. Pro úspěch při nástupu do zaměstnání není ani tak důležitá noha, kterou do nového zaměstnání vstoupí, ale vědomosti, vystupovaní i vzhled absolventa. Vstup do prvního zaměstnání není jen výraznou změnou životního rytmu, ale hlavně zkouškou odborné a lidské schopnosti přizpůsobit se novému sociálnímu prostředí. Přechod do týmu spojeného složitými mezilidskými vztahy a namíchaného obvykle z lidí různého věku i vzdělání, je zkouškou přizpůsobivosti. To, že byl ve škole člověk hvězdou a spolužáky uznávanou autoritou, a jiný naopak outsiderem, s kterým nikdo nechtěl kamarádit, nemusí v pracovním kolektivu platit. Už proto, že v zaměstnání se potkávají příslušníci různých generací, zájmů a názorů a při plnění pracovních úkolů jsou nuceni spolu komunikovat a vytvářet pracovní tým. A to i přesto, že jim na první pohled kolegové nemusí být sympatičtí. Nástup do práce není jenom změnou životního rytmu, ale také alespoň částečně i stylu života. Doporučovala bych absolventům, aby pečovali o svůj zevnějšek, nástup do zaměstnání žádá většinou i částečnou změnu šatníku, s jednou sukní už většinou dívky nevystačí a uvolněný módní styl snowboardistů se do každého pracovního prostředí nehodí63 . K ZAPAMATOVÁNÍ RADY JAK SI USNADNIT VSTUP DO ZAMĚSTNÁNÍ Jak si usnadnit vstup do zaměstnání (Vichnarová, L., 2000): • přizpůsobit oblečení pracovnímu místu, • nezapomenout na zásady slušného chování, • nebát se zeptat zkušenějších kolegů, 62 NÁRODNÍHO ÚSTAVU PRO VZDĚLÁVÁNÍ, 2018. Přechod absolventů škol do praxe. [online] [vid. 20.2.2018]. Dostupné z http://www.nuv.cz/t/prechod-absolventu-skol-do-praxe-1 63 VICHNAROVÁ, L., 2000. Jak si usnadnit nástup do práce po škole. [online] [vid. 20.2.2018]. Dostupné z https://finance.idnes.cz/jak-si-usnadnit-nastup-do-prace-po-skole-f0d-/podnikani.aspx?c=2000M213Z01C První za- městnání Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 83 • vyvarovat se unáhlených soudů a rozhodnutí, • neprosazovat za každou cenu hned na začátku svůj názor. Přechod ze školy do zaměstnání je jeden z nejtěžších přechodů v lidském životě64 : • i v těch ekonomicky nejlepších letech je přechod ze školy do práce složitý proces, na který mají vliv takové proměnné jako délka a kvalita získaného vzdělání, národní tradice, trh práce, ekonomické podmínky a demografie. • v období hospodářské recese je rozumné investovat do vzdělávání. • ke zlepšení postavení mladých lidí na trhu práce je třeba ideálně skloubit sociální politiku, politiku zaměstnanosti a politiku vzdělávací. Pro absolventy je tento přechod a první uplatnění se na trhu práce zásadním životním okamžikem. Úspěšné zahájení pracovní dráhy je přitom ovlivněno mnoha aspekty65 : • aktuální situací na trhu práce, • získanými znalostmi a dovednostmi, • perspektivností absolvovaného oboru, • zájmem zaměstnavatelů, • strategiemi hledání prvního zaměstnání. K ZAPAMATOVÁNÍ STRATEGIE HLEDÁNÍ PRVNÍHO ZAMĚSTNÁNÍ Rozlišujeme dvě strategie hledání prvního zaměstnání (Kotrusová, 2018): • formální způsob – úřady práce, inzeráty v novinách, internet, personální agentury, • neformální způsob – absolventi nacházejí práci za pomocí příbuzných a stále více prostřednictvím svých sociálních sítí. 64 KOTRUSOVÁ, M., 2018. SP v perspektivě životního cyklu. Jednotlivec na trhu práce. Přechod ze školy do zaměstnání. Přechod mezi zaměstnaností a nezaměstnaností.K [online] [vid. 20.2.2018]. Dostupné z.http://samba.fsv.cuni.cz/~dobik0as/Soci%C3%A1ln%C3%AD%20poli- tika%20v%20%C5%BEivotn%C3%ADm%20cyklu/P%C5%99edn%C3%A1%C5%A1ka%202%20P%C5 %99echod%20na%20trh%20pr%C3%A1ce.pdf 65 KOTRUSOVÁ, M., 2018. SP v perspektivě životního cyklu. Jednotlivec na trhu práce. Přechod ze školy do zaměstnání. Přechod mezi zaměstnaností a nezaměstnaností. [online] [vid. 20.2.2018]. Dostupné z http://samba.fsv.cuni.cz/~dobik0as/Soci%C3%A1ln%C3%AD%20poli- tika%20v%20%C5%BEivotn%C3%ADm%20cyklu/P%C5%99edn%C3%A1%C5%A1ka%202%20P%C5 %99echod%20na%20trh%20pr%C3%A1ce.pdf Co ovlivňuje první zaměst- nání V zaměstnání 84 Podle Pažitné66 hledání práce podléhá určitým módním trendům. Takže pokud jste mysleli, že pošlete životopis a budete čekat, až někdo zavolá, tak to se asi načekáte. Osm rad, jak si najít práci na Monster.cz: 1. Ujasněte si, co chcete dělat a jak toho dosáhnout - někde se začít musí, ale pokud máte ambice se rozvíjet a růst, je potřeba naplánovat i cestu v pár krocích, jak se dostat na vysněné místo. 2. Vytvořte si profil - jednoduchou registrací spláchnete dvě mouchy jednou ranou… Budoucího zaměstnavatele můžete zaujmout svým životopisem. 3. Napište kvalitní životopis - jeden z nejdůležitějších dokumentů, který budete v životě psát. Jinak vypadá životopis pro technické pozice a jinak pro obchodní. Každý životopis má svou strukturu, podle které se jeho čtenáři orientují. Stojí za to ji dodržet. 4. Sledujte nabídky od svých oblíbených firem, 5. Hledejte kdykoli a kdekoli – sledujte, co se děje na pracovním trhu i ve vašem profilu kdykoli máte čas, 6. Pasivní hledání - máte zaměstnání a nechcete na sebe zbytečně upozorňovat? Neusínejte na vavřínech …. Nikdy nevíte, kdy se objeví vaše práce snů. Nechte si novinky z oboru zasílat na váš e-mail, vytvořte si profil pro networking nebo nechte váš životopis aktivní, ... 7. Nechte si poradit - náš tým specialistů je vám plně k dispozici, ať potřebujete pomoci s trémou u pohovor nebo napsat životopis. 8. Sledujte sociální sítě - o všechny novinky ze s vámi dělíme skrze sociální sítě. Najděte tam aktuální pozice, nejnovější trendy při hledání práce a občas přidáme i nějakou tu legrácku. Najdete nás na Facebooku, Twitteru, G+ nebo YouTube. Hledání nového pracovního uplatnění by měl uchazeč chápat jako své dočasné zaměstnání, jako práci samu o sobě. Ucházíte-li se o zaměstnání, prodáváte svou kvalifikaci, své znalosti, dovednosti a schopnosti. Chce-li někdo něco prodat, musí obvykle investovat do reklamy. Vaší reklamou je dokumentace, kterou o sobě zpracujete a předáte zaměstnavateli, u kterého byste chtěli pracovat. Je to např. Váš motivační dopis, životopis, Vaše vysvědčení, osvědčení, certifikáty 67 . 66 PAŽITNÁ, I., 2018. 8 rad, jak si najít práci. [online] [vid. 20.2.2018]. Dostupné z https://www.mons- ter.cz/rady-a-tipy/clanek/8-rad-jak-si-najit-praci-na-monster-cz 67 Ucházení se o místo, 2013. [online] [vid. 6. 7. 2013]. Dostupné z http://www.vstupnatrhprace.cz/vy- uka/uchazoza/up_tp_01.htm Nové uplatnění Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 85 DESET RAD, JAK SE PREZENTOVAT PŘI HLEDÁNÍ PRÁCE68: • Při hledání práce buďte aktivní: volejte i do podniků, které právě lidi nehledají, choďte do kurzů a učte se jazyky. A zajímejte se o firmy, které zajímají vás. Neposílejte jeden obecný životopis na všechny pracovní pozice, které vás zajímají. Vypadá to pak, že o místo nejevíte skutečný zájem. Životopis vždy upravte tak, aby v něm byly pouze informace, které zaměstnavatele budou zajímat, a připojte také průvodní dopis, který váš zájem o pozici zdůvodňuje. Posílejte svůj životopis i tam, kde momentálně nikoho neshánějí. Kdo o vás neví, práci vám nenabídne. Tím, že projevíte zájem, získáte u mnohých personalistů kladné body. Kromě praxe navštěvujte různé kurzy, které v životopise mohou vypadat atraktivně. Zkuste také firmu přesvědčit, že máte o své profesi jasno a nehodláte zase rychle odejít jinam. • Zaměstnavatelé ocení, když své znalosti doložíte certifikáty, jimiž vám renomované školy či nezávislé instituce potvrdí, že nějakou dovednost, například cizí jazyk, zvládáte na úrovni. Certifikát je mezinárodně uznávané měřítko vašich znalostí - třeba stupeň C2 řekne zaměstnavateli, že jazykem plynně mluvíte a zvládáte i konverzaci na složitější témata. Certifikáty udělují oprávněné organizace, třeba Francouzský institut, British Council, ale i některé licencované jazykové školy. • Pokud nevíte, proč o danou pozici stojíte a proč byste ji měli získat právě vy, ani se o ni nezajímejte. Nemusíte sice personalistům říkat, že práce, pro kterou vás vybrali, je pro vás jen oslí můstek k vysněnému pracovnímu místu, který hodláte využít pouze na pár týdnů - ale vy sami to vědět musíte. Když víte, čím můžete firmě prospět, řekněte to. Žádný personalista nemá času na rozdávání. S vaším životopisem se tudíž nebude moc párat. Ulehčete mu život a napište své CV stručně a věcně. Stejně tak do e-mailu napište jasné a krátké info. První dojem tvoří už předmět emailu a text v těle e-mailu. Otevření CV a motivačního dopisu je až druhý krok. Napište proto do předmětu něco, co personalistovi poradí, o koho jde - jméno, pracovní pozici, o niž se ucházíte. Zapomeňte na předměty typu "Dobrý den" či "Životopis". Pozor si dejte také na formát - nikdo se nebude obtěžovat s netradičními programy, aby si mohl váš životopis přečíst. • Když se ucházíte o práci ve firmě, začněte klidně s požadavkem nižšího platu zkuste klidně nejdřív brigádu, hlavně, ať je to v oboru, který vás baví a který chcete dělat. Nechystejte se hned usednout na nějaké vedoucí místo, i z nižší pozice můžete časem postoupit výše. • V dnešní multimediální době můžete potenciálního zaměstnavatele neotřele zaujmout takzvanou videovizitkou. Pokud si netroufáte vyrobit ji sami, pomohou vám třeba v personální agentuře. Vizitka dává oproti strukturovanému životopisu prostor k vysvětlení, jakou problematikou se student zaobíral a kam směřuje. S vizitkou jste pro zaměstnavatele rázem živou osobou, která může zaujmout i svým charizmatem, ne jen listem papíru plným údajů. 68 PELÁKOVÁ, I., 2012. Deset rad, jak se prezentovat při hledání práce. Zkuste třeba video. [online] [vid. 20.2.2018]..Dostupné z https://finance.idnes.cz/hledani-prace-video-0ok-/podni- kani.aspx?c=A120322_1752682_podnikani_zuk V zaměstnání 86 • Pokud máte za sebou nějakou tvůrčí činnost, mělo by být samozřejmé, že její výsledky předvedete na internetu. Když třeba nabízíte jakékoli služby, zřiďte si vlastní webové stránky. Poskytnete potenciálnímu zaměstnavateli dostatek informací, navíc to působí seriózně a profesionálně. • Češi jsou známí neochotou cestovat za prací, absolventi by však ještě zlenivělí být neměli. Pokud se vám nedaří ve vašem bydlišti, máte vždy šanci najít práci v jiném městě nebo i jiném státě - dnes to v Evropské unii není problém. • Pracovní místa se logicky hledají lépe ve velkých městech, zvláště ta úzce specializovaná. Dlouhodobě je na tom nejlépe Praha. Na druhé straně sem míří velké množství absolventů, takže i poptávka je tady mnohem vyšší než v ostatních regionech. Ideální je rozmyslet si, o které místo máte zájem, porovnat náklady, výdaje a příjem, případné dojíždění za rodinou a podobně. Projděte si nabídky práce ve všech pro vás možných regionech a pak se teprve rozhodněte. • Někdy hledání práce sami zvládnout nemůžete. Hodí se zkušenosti starších kamarádů, mentorování zkušených zaměstnanců firem, veletrhy práce nebo i koučink. • U absolventů se lze často setkat s tím, že chtějí pracovat v úplně jiném oboru, než který vystudovali. Koučink v oblasti jejich talentu jim přesně ukáže, jaké vlohy mají a jakým směrem se mají ubírat. Zároveň s mladými lidmi pracuji na zvýšení jejich sebevědomí - což jim pomůže cítit se dobře nejen v oblasti práce, ale i vztahů a zdraví. A v neposlední řadě si sebevědomý jedinec je také schopen říci o adekvátní finanční odměnu. K ZAPAMATOVÁNÍ ZPŮSOBY HLEDÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ Možností, jak novou práci hledat je mnoho, podívejme se na některé z nich (Onderová, 2007). Dříve než využijete dalších možností, je vhodné se poptat přátel a známých, zda o nějakém místě nevědí. Další možnosti zahrnují69 : • Úřady práce, • Inzeráty, • Agentury, • Internet. 69 ONDEROVÁ, E., 2007. Možností, jak novou práci hledat je mnoho, podívejme se na některé z nich. [online] [vid. 6. 7. 2013]. Dostupné z https://www.finance.cz/zpravy/finance/116655-praci-lze-hledat-mnoha- zpusoby/ Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 87 Jak najít nabídky volných pracovních míst?70 Hledání zaměstnání je možné rozdělit do dvou fází: 1. hledání inzerovaných volných pracovních míst, kontaktů a adres. 2. hledání neinzerovaných volných pracovních míst kontaktem potenciálního zaměst- navatele. Orienteexpress.cz uvádí několik možností hledání volných míst: − inzeráty v tisku: denní místní a regionální tisk, specializované měsíční nebo odborné publikace, mívají také stránky s názvem zaměstnaní. využijte také informace z rozhlasu a televize. − vlastní informační síť: i členové Vaší rodiny patří do informační sítě, stejně jako přátelé a známí, přátelé přátel, spolužáci, lektoři z různých kurzů, osoby, se kterými jste se seznámil(a) při různých příležitostech apod. − sledování webových stránek: - jsou dva způsoby, jak hledat hlášená pracovní místa na webových stránkách: můžete hledat podle webových stránek jednotlivých podniků nebo hledat stránky, které nabízejí různé pracovní příležitosti. Seznam internetových stránek, specializovaných na hledání pracovních příležitostí, najdete na: o http://www.jobs.cz o http://cz.jooble.org/ o http://www.prace.cz o http://www.careerjet.cz o http://www.easy-prace.cz o http://www.jobpilot.cz o http://neuvoo.cz/ o http://www.vypracujse.cz o http://www.prace-rychle.cz o http://www.profesia.cz o http://jooble.org/ o https://cz.jooble.org/ o https://www.europa.eu/eures o https://joblungo.cz/ − účast na fórech a prezentacích firem, podniků a škol. 70 Orienteexpress.cz, 2024. Jak najít nabídky volných pracovních míst. [online] [vid. 26. 1. 2024]. Dostupné z https://orienteexpress.cz/chci-pracovat/jak-najit-nabidky-volnych-pracovnich-mist V zaměstnání 88 Informace o pracovních místech, kde je najít71 : • asi nejvíce po ruce jsou vaši stávající či bývalí spolužáci a kolegové a jejich osobní zkušenost. • zdroj, na který se z věcného hlediska můžete spolehnout, jsou webové stránky jednotlivých firem. • míříte-li ještě dále a rozhodnete se podat přihlášku do zahraničí, pak můžete očekávat, že mezinárodní firmy většinou mívají podobné, či dokonce zcela shodné náborové strategie i v rámci regionu a na celosvětové úrovni. • dalším a určitě ne nepodstatným zdrojem informací jsou různé katalogy firem zaměřené většinou na určitou cílovou skupinu. • řada společností pořádá dny otevřených dveří. • další možností je zúčastnit se různých manažerských her, které se ve firmách pořádají. • v neposlední řadě může posloužit i denní tisk a další média. • a nezapomeňte si zjistit, kdy se objeví ve Vaší blízkosti pracovní veletrhy. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Kde jste získali informace o volných pracovních místech při hledání prvního zaměstnání, popř. kde je budete hledat? Odpovědi konfrontujte se studenty na semináři. PŘIJÍMACÍ POHOVOR A OBLÉKÁNÍ Smyslem přijímacího pohovoru je zjistit, zda si podnik i uchazeč navzájem vyhovují a mají zájem o budoucí spolupráci. Personalisté proto chtějí uchazeče o zaměstnání zhodnotit, zda se pro danou pozici hodí a zda je schopen pracovat v týmu. Mnoho firem klade velký důraz na motivaci uchazečů a jejich sociální přizpůsobivost. Proto jsou vysoce hodnoceni uchazeči o práci, kteří jsou aktivní, přátelští a schopni týmové práce. Také bychom si měli zjistit všechny informace o firmě nebo společnosti kde se chystáme na přijímací pohovor. Ve firmách si pracovníci řídí firemní kulturou, proto je vhodné se jí přizpůsobit, pokud chceme uspět. Měli bychom si dát pozor na první dojem, oblečení, účes, čistotu, jak vstupujeme do místnosti, jak zdravíme, co proneseme jako první větu – to může ovlivnit sociální pozici v našem novém zaměstnání. Nemáme-li žádné informace o specifickém stylu oblékání, zvolíme dle Špačka (2019, s. 298) univerzální model: Muži si vezmou vycházkový oblek s jednobarevnou košilí a nevtíravou kravatou, šněrovacími botami, budou mít umyté a učesané vlasy a hladce oholenou tvář, případně pečlivě střižená vous. 71 Ze školy do práce – jak na to? [online] [vid. 6. 7. 2013]. Dostupné z ttp://www.pwc.com/cz/cs/kariera- absolventi/tipy-pro-vas/jak-a-kde-ziskat-informace.jhtml Pracovní pohovor a oblečení Univerzální mo- del Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 89 Ženy si mohou vzít kostýmek decentní barvy (černá, modrá, lososová, bordó), halenku bez vyzývavého dekoltu, lodičky a punčochy (i v třicetistupňovém vedru). Parfém by měly použít lehčí, denní, líčení nenápadné, stejně jako doplňky. Víme-li bezpečně, že jdeme na interview do firmy, pro kterou je typické „free“ oblečení, můžeme si dovolit větší volnost. Přesto by muž neměl ustupovat od saka a kalhot, žena by měla raději volit sukni, nedá-li přednost kalhotovému kostýmu. Žena může na přijímací pohovor přijít v jednobarevném, tmavém, střízlivém kostýmku, s barevně sladěnou halenkou a na nohou klasické lodičky na středně vysokém podpatku. Celkový obraz dotváří hezký účes od kadeřníka, nenápadné šperky, punčochy v tělové barvě, decentní líčení, perfektně upravené ruce a nehty. Naopak muž si může vybrat tmavý oblek konzervativního střihu, světlá košile s dlouhým rukávem, tmavé, perfektně vyčištěné boty, upravené vlasy, dokonale oholené tváře, čisté ruce s upravenými nehty a třeba klasické, náramkové hodinky (Kajzar, 2013). Odborná literatura v rámci pohovoru upozorňuje na tato fakta: - skromnost a respekt k představitelům firmy, - očima sledujeme všechny osoby v místnosti, nemračíme se, - hovoříme spisovně, nahlas, zřetelně, srozumitelně, - hovoříme i tělem, proto si dáváme pozor na mimiku, gesta; na to, jak sedíme, neopíráme si lokty o stůl, - používání nářečí působí nedbale, není vhodné, - nepoužíváme lakonické odpovědi, - výhodou je otevřená, přátelská povaha se smyslem pro humor, - projevujeme zájem o firmu, předem se seznámíme s firmou (webové stránky), - v prvním pohovoru bychom se neměli ptát na výhody a platové ohodnocení (solidní firma tyto informace poskytne jako jedny z prvních). Oblečení muže a ženy Free oble- čení V zaměstnání 90 K ZAPAMATOVÁNÍ, CO ZAJÍMÁ ZAMĚSTNAVATELE PŘI POHOVORU Zaměstnavatele zajímají tři věci72 : • Vaše kvalifikace a dovednosti, • Vaše zkušenosti a profesionální minulost, • Vaše osobnost charakter. Dva posledně jmenované jsou velmi důležité. Může se stát, že vaše profesionální minulost nevyhovuje požadavkům uvedených v inzerátu, avšak přesvědčíte zaměstnavatele, že vaše osobní vlastnosti vám umožní dokonale se uplatnit na nabízeném místě. Dovednosti lze předávat, zkušenosti získáte při práci, ale své charakterové vlastnosti Snadno nezměníte. Co se u přijímacího pohovoru očekává, prezentuje jobs.cz73 : • včasný příchod – na recepci firmy byste měli být 5 minut před začátkem pohovoru, Špaček (2019) hovoří o deseti minutách předem (čas na aklimatizaci a pravu ze- vnějšku), • základní znalosti o firmě – zjistěte si proto ještě před pohovorem více než základní informace o firmě: historii, portfolio produktů, významné klienty, plány do budoucna a podobně, • vhodné oblečení – personalista si o uchazeči dělá obrázek už během prvních 30 vteřin, kdy zájemce vezme za kliku, vejde do místnosti a řekne Dobrý den. Tedy dlouho předtím, než stihne promluvit o svých zkušenostech a dovednostech. Nepodceňujme tedy, co máme na sobě a jak vypadáme. • jak se obléct na (první) pracovní pohovor – až o 12 procent vyšší nástupní plat si podle průzkumů dokáže vyjednat člověk, který na pohovor přijde jako profesionál v hezkém a padnoucím oblečení. Podceňovat výběr oděvu na pohovor se nevyplácí – personalista si první dojem dělá už během prvních 30 vteřin. Třeba podle odřených bot. Inspirace pro muže - dobře padnoucí oblek, kvalitní a čisté boty, business aktovka, tím nemůžete nic zkazit. Inspirace pro ženy - můžete mít klidně levné šaty z řetězce. Investujte ale do kvalitní kabelky a bot. Ženy ztrácejí body přílišnou vyzývavostí – hluboké výstřihy, krátké sukně, otevřené páskové boty, přehnaný make-up. Častou chybou českých kandidátů je celková zanedbanost – neupravené a přerostlé vlasy, nepadnoucí oblečení, špinavé boty, odřená kabelka. • slušné vychování – před vstupem do místnosti vypněte mobil a vyplivněte žvýkačku. Usmívejte se, personalistovi a dalším lidem při pozdravu přátelsky podejte ruku (pozor 72 SLU.CZ, 2018. Přijímací pohovor. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z https://www.slu.cz/slu/cz/pora- denska-centra/docs/prijimaci-pohovor 73 JOBS.CZ, 2013. Jak se obléct na (první) pracovní pohovor. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z https://www.jobs.cz/poradna/jak-se-oblect-na-prvni-pracovni-pohovor/ Pohovor Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 91 na stisk „tzv. leklá ryba“ nebo naopak „tzv. gladiátor“). Neskákejte personalistovi do řeči – naopak jej nechte, ať určuje tempo pohovoru. Nebuďte žoviální, nesnažte se působit světácky nebo nadřazeně. Pozor, otázku finančního hodnocení na pohovoru vždy jako první otevírá personalista, nikoli uchazeč. K ZAPAMATOVÁNÍ RADY JAK USPĚT PŘI PRACOVNÍM POHOVORU Deset rad, jak uspět při prvním pracovním pohovoru74 : 1. nastudujte co nejvíce informací o firmě a pozici, 2. soustřeďte se na dobrý první dojem, 3. pozdní příchod na pohovor Vám často zavře dveře, 4. pozor na řeč vašeho těla, 5. vhodně se oblečte, 6. nelžete ani v životopise, ani při pohovoru, 7. pozor na cizí jazyky, 8. nebuďte arogantní, jen přiměřeně sebevědomí, 9. prokažte zájem o pozici, připravte si vlastní otázky, 10. platovou otázku sami neotvírejte. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Jak se obléknete na přijímací pohovor na místo manažera lázní? 4.2 Chování a oblékání v zaměstnání První den ve firmě se řídíme dle sloganu, že nikdy nemáme druhou šanci udělat první dojem. Dle Špačka má každá firma korporátní kulturu, se kterou se musíme co nejdříve sžít. To se týká i oblečení, chování a jazyka Oblékáme se tak, jak se od nás očekává, nebo se aspoň co nejvíce snažíme tomuto stylu přiblížit. Raději se oblékáme o úroveň výš, než opačně. Na kariérní růst má vliv spousta činitelů, nejen to, co člověk umí, ale i jak vypadá a jak se chová. Pokus se naučíme chovat na pracovišti podle společenských pravidel, můžeme jednodušeji získat pověst profesionála, bez kterého se firma nemůže existovat. 74 NOVOTNÝ, P. P., 2013. Deset rad, jak uspět při prvním pracovním pohovoru. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z https://finance.idnes.cz/deset-rad-jak-uspet-pri-prvnim-pracovnim-pohovoru-fsn-/podni- kani.aspx?c=A100826_1439360_zamestnani_bab V zaměstnání 92 Jak se správně chovat na pracovišti75 : • Jak správně zdravit: o Na pracovišti by měli jako první zdravit podřízení šéfa, bez ohledu na věk a pohlaví. V ostatních případech zdraví muž ženu a mladší staršího. o První zdraví ten, kdo vejde do místnosti. Při zdravení je nutné vyndat ruce z kapes. Zdravte nahlas a zřetelně. Při pozdravu se podívejte do očí a usmějte se. o V open space asi nemá smysl zdravit hned ve dveřích, stejně vás nikdo neuslyší. Pak zdravíte ty, které potkáváte, za nimiž jdete¨. o Nikdy ale neuděláte chybu, pozdravíte-li vždy první, bez ohledu na vaši společenskou významnost. První zdraví ten, kdo je zdvořilejší. • Jak nechybovat z podání ruky: o Stisk ruky má být pevný a trvat nejdéle vteřinu. Vyvarujte se přemíry síly. První podává ruku šéf nebo žena. Podání ruky doprovoďte úsměvem a pohledem do očí. o Když se podávají ruce ve skupince, nikdy ne "do kříže". Muž při podání ruky vždy stojí. Pokud sedí, musí vstát. Komu se potí ruce, měl by mít kapesník, jímž si ruku před podáním nenápadně otře. o Na poradě je podávání ruky vhodné jen při malých sešlostech, kde ze svého místa účastníci dosáhnou rukou k ostatním. Ruce se totiž nepodávají přes překážku, třeba přes pracovní stůl. Jinak se zdraví jen slovy při příchodu a odchodu. • Časté chyby při telefonování: o Hlasité zvonění mobilního telefonu v práci je naprosto nepřípustné. Vyzváněcí tón volte raději neutrální a nikoliv provokující. Do telefonu se snažte mluvit potichu, abyste nerušili ostatní. Omezte soukromé hovory a neposlouchejte a nekomentujte telefonáty kolegů. Dle Špačka (2019) ani v kanceláři před kolegy, nebo dokonce před návštěvou nehovoříme o soukromých záležitostech, dáme přednost textovým zprávám. o Pracovní hovory vyřizujte až po osmé hodině ranní a před osmou hodinou večerní. Pokud voláte do zahraničí, spočítejte si, jaký je tam časový posun, abyste nevolali ve chvíli, kdy je obchodní partner v posteli. o V případě, že se volání přeruší, znovu volá ten, kdo volal první. • I jízda výtahem má svá pravidla: o Při vstupu do výtahu – stejně jako do dveří – dávejte přednost společensky významnějším lidem. Vždy čekejte, než osoby uvnitř výtahu vystoupí, nehrňte se do- předu. 75 SOVOVÁ, E., 2010. Jak se správně chovat na pracovišti a nešlapat si po kariéře? [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z https://finance.idnes.cz/jak-se-spravne-chovat-na-pracovisti-a-neslapat-si-po-kariere-p49-/pod- nikani.aspx?c=A100902_1443283_firmy_rady_hru Chování na praco- višti Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 93 o Výtah je stísněným prostředím, kde je narušen psychický "ochranný obal" člověka, takže nepříjemný pocit řešte příjemným pohledem. Nedívejte se přitom cizím lidem do očí. o Při vstupu do výtahu je vhodné pozdravit a při výstupu je nutné se rozloučit. • Silný parfém může pracovní vztahy zhoršit: o Před vstupem do kanceláře vedoucího je vhodné si zkontrolovat zapnuté knoflíky a zipy, případně přičísnout vlasy a zapřemýšlet nad svou vůní. o Silný parfém totiž není žádán a může dokonce zhoršovat pracovní vztahy. Stejně jako lechtivé vtipy nebo dvojsmyslné narážky. A je jedno, jestli sedíte v malé kanceláři nebo v open space. Proto se vyhýbejte všemu, co by mohlo kolegovi vadit, včetně zapáchajícího jídla. TYKÁNÍ A VYKÁNÍ V PRACOVNÍM PROSTŘEDÍ Mezi pracovníky na stejné pozici si tykání navrhujeme podle věku a pohlaví. Žena (bez ohledu na věk) může navrhnout tykání i muži ve vyšší firemní pozici, pokud není její přímý nadřízený (vedoucímu jiného oddělení), ale musí je pojit přátelský vztah. Protože tykání navrhuje vždy společensky významnější osoba, nelze je odmítnout, stejně jako napřaženou pravici. Když tykání navrhne společensky méně významná osoba, pak můžeme klidně říct: „Nezlobte se já bych raději zůstal při vykání“. Al e i pak bychom měli pečlivě zvážit, zda druhého neurazíme. Budeme-li chtít někomu navrhnut tykání, pečlivě zvažme, jestli ho to potěší, nebo ho náš návrh přivede do rozpaků. Firemní reprezentanti často řeší, jak přejít s klientem na tykání. Klient je společensky významnější, proto je nabídka tykání na něm. Ovšem, je-li zástupkyní žena, málokdy klient využije svého práva společensky významnější osoby, k tomu, aby ji nabídku tykání učinil (Špaček, 2019). Pokud si s někým potykáte, nelze již toto ujednání vrátit zpět. Součástí péče o pracovní prostředí a pracovní podmínky je i dodržování zásad duševní hygieny, osobní hygieny, hygieny práce, estetiky práce a bezpečnostních předpisů. Dodržování zásady nehlučnosti souvisí s ochranou pracovního prostředí. Při běžné práci v cestovním ruchu je pro pracovníky nezanedbatelné respektování zásad estetiky, která má význam hlavně ve tvorbě příjemného prostředí, ve vkusu a úpravě exteriéru a interiéru zařízení, ve vytvoření a udržení pracovního prostředí. Při plnění pracovních úkolů je nevyhnutelné také dodržovat bezpečnostní předpisy, které souvisí se zásadou opatrnosti, v zájmu předcházení úrazům i ze zanedbatelných příčin. Každý zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance s předpisy o bezpečnosti ochrany zdraví při práci a protipožárními směrnicemi. Jde o bezpečnost spolupracovníků i zákazníků. Vytvoření příznivého klimatu na každém pracovišti předpokládá podle Němčanského (2011, s. 35): • včasný příchod pracovníků na pracoviště a jejich řádnou přípravu na výkon pracovní činnosti, • odpoutání se od osobních, rodinných a jiných problémů, tykání - vy- kání Pracovní prostředí V zaměstnání 94 • v každé činnosti brát do úvahy hlavní cíl, kterým je vždy spokojenost zákazníka, • pomoc při poskytování odborné a lidské pomoci starších a zkušenějších pracovníků mladším, méně zkušeným, • nekonzumovat na pracovišti alkoholické nápoje, • v zájmu kvalifikovaných reakcí během rozhovoru se zákazníkem neustále sledovat vývoj doma i v zahraničí, • soustavně si zvyšovat kvalifikaci studiem odborné literatury a časopisů, využívat příležitosti k návštěvě jiných zařízené cestovního ruchu a odborných seminářů, výstav a veletrhů v tuzemsku i v zahraničí, • vést vzorný soukromý (rodinný) život, protože spolehlivé zázemí je jedním ze základních předpokladů úspěšné práce. Styl oblékání, který používáme v práci, pro pracovní jednání, styk se zákazníky a klienty je nazýván business dress code. Jak již bylo uvedeno, některé firmy a některé profese vyžadují konkrétní pravidla oblékání. Brodský (2017) uvádí jako důvod kromě marketingové prezentace, aby nedošlo k nežádoucímu provinění proti společenským pravidlům a aby bylo jasné, kdo je ve firmě zaměstnanec a kdo zákazník. U business oblečení pro muže se dnes netrvá na šedém obleku s kravatou a jejich nošení od rána. Muž vždy vyhodnocuje, kdo je jeho pracovním protějškem a v jakém prostředí se potkají. Je tedy běžné se setkat na pracovních jednáních s vzorovanými saky, pestřejšími kravatami i košilemi, semišovými botami na místo kožených nebo i méně společenskými kalhotami. Nikdy muž v rámci business dress code nesmí (Brodský, 2017, porovnejte kapitola 2.2): • nosit sandály, • mít nevyčištěné boty, • nosit ryze sportovní nebo outdoorové oblečení, • nosit mikiny, • nosit, ani dva dny po sobě stejné oblečení (celkový outfit), • svlékat si sako v dámské společnosti, • svlékat si sako bez předchozího svolení ostatních, • porušit jednotu „kůže“ (boty-opasek-pásek hodinek ve stejné barvě kůže), • chodit s igelitovou taškou, • používat papírové kapesníky ve společnosti, • neomluvit se za náhlý defekt na oblečení, pokud o něm ví. V pracovním styku by žena neměla být podle Gullové (2011) oblečena nápadně a výstředně. I u žen lze dnes rozdělit oblečení na casual dress (lze volit oblečení sportovního charakteru, jak kalhoty, tak i sukně) a business dress (pro obchodní a podobná jednání lze volit šaty nebo kostým doplněný halenkou vhodně volené barevné punčochy a střevíce, aby ladily s šaty nebo kostýmem). U business oblečení pro ženy se podle Brodského (2016, s. 26) žije dnes ženám svobodněji než v rámci společenského oblečení. Ženy dnes běžně nosí kalhoty kombinované se sakem nebo jen svetříkem, ideální variantou je kostým, klidně Business dress code Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 95 kalhotový. Žena by měla vždy při oblékání citlivě zvažovat, jaký je před ní pracovní úkol a pracovní setkání. Nikdy žena v rámci business dress code nesmí: • nosit šaty na úzkých ramínkách, • nosit hluboké výstřihy, • nosit trička odhalující pas a záda, • nosit bokové nebo tzv. harémové kalhoty, • dopustit, aby jí někde vykukovalo spodní prádlo, • mít pouze jednu jedinou kabelku pro všechny příležitosti, • nosit sukně, pokus si je vědoma jakéhokoliv defektu na noze (modřina, řezná rána po holení, …), • mít střevíce s otevřenou špičkou za předpokladu, že nemá perfektní manikúru, • porušit jednotu kůže (boty-opasek-kabelka ve stejné barvě kůže), • mít nasazené tmavé brýle v místnosti. 4.3 Poprvé nadřízeným pracovníkem Nástup do funkce a jeho oslava závisí na firemní kultuře, popř. zvyklostech na vašem oddělení. S postupem času se ve firmách setkáváme s menším pochopením pro pořádání oslav. Předtím než chcete oslavit svůj nástup, rozmyslete si, čeho tím chcete dosáhnout76 : − chcete poznat podřízené, abyste přispěli k harmonické spolupráci. − chcete se seznámit s běžným pracovním dnem. − chcete tím naplnit očekávání svých spolupracovníků. Doposud jsem spolupracovníkům tykal, ale co dělat jako vedoucí týmu? Existují různá doporučení, například portál Chovani.eu a další zdroje, jako například Špaček (2010), Smejkal a Schelová Bachrachová (2011), uvedeny jsou některé z nich: • v tomto případě se k sobě budeme chovat tak, jak jsme zvyklí. • u nových zaměstnanců začínáme vykáním a potom dle firemní kultury. • v „mladých" firmách si většinou nastolí tykání, podobně to bývá v týmech, které vytváří něco nového. • pokud nabídnete tykání, berte zřetel, že druhá strana to nesmí odmítnout. • tykání je výrazem blízkých vztahů. • na pracovišti navrhuje tykání jedině šéf. • není vhodné, aby ani starší podřízený ani žena navrhovali tykání nadřízenému. • tykání mezi šéfem a podřízeným může být i na škodu – snaha získávat výhody. • šéf musí taktně vycítit, zda jeho návrh dotyčná osoba ráda příjme. 76 CHOVÁNÍ.EU, 2018. Musím svůj nástup oslavit? [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.cho- vani.eu/musim-svuj-nastup-oslavit/c952 Tykání – vykání V zaměstnání 96 • v pracovním styku může tykání usnadnit komunikaci, na druhou stranu může svádět k důvěrnostem. • pokud se na tykání necítíte, spolehněte se na svůj instinkt. • tykání nabízí vždy společensky významnější osoba – žena muži, nadřízený podřízenému, starší mladšímu. Výhody společensky významnější osoby není vhodné vyžadovat mimo pracoviště. DÁRKY Vztahy mezi firmou a klienty nebo dodavateli nejsou jen obchodní. K pěstování vztahů patří obědy, večeře, společenské a sportovní akce, promotion akce, fun tripy, dárky a pozornosti. Maličkosti přijme každý bez obav, ale drahé a exkluzivní dary mohou způsobit rozpaky. Hranice je u každého manažera různá, pro někoho je mobil exkluzivní a drahý dar, pro jiného běžná maličkost. Proto musíme dobře odhadnout svůj protějšek dodržet úroveň, která ho potěší, nikoli rozladí. Vybíráme to, co se buď hodí univerzálně, (kravata, hodinky, láhev dobrého vína, literární bestseller), nebo něco, o čem víme, že se dotčenému manažeru hodí(golfová hůl, bag na šaty, obrazová publikace, tablet). Firmy mohou mít svá etická pravidla, která omezují přijímání darů od dodavatelů, in s tím musíme počítat (Špaček, 2019). ZAPAMATOVÁNÍ JAK SE CHOVAT VŮČI PODŘÍZENÝM A KOLEGŮM Jak se mám správně chovat k podřízeným a ke kolegům77? • Buďte milí – zaměstnanci, kteří mají pocit, že je s nimi po lidské stránce dobře nakládáno, nepodávají dobré výkony. Jako vedoucí nepřecházejte takovou maličkost, jako je i zdravení. Považujte to za nutnost. Úsměv a pozdrav jsou nejmenší investicí, která se rozhodně vyplatí. • Ukažte své lidské stránky – pokud k tomu nastane příležitost, projevte zájem o své podřízené. Všímejte si nejmenších signálů, které vaši spolupracovníci vysílají. • Podřízené je třeba dostatečně úkolovat, ale i podporovat: přiměřené vytížení, přílišné vytížení, neustálé výzvy. Při příchodu do kanceláře šéfa jsme zdvořilí. On je společensky významnější, proto klepeme, čekáme na vyzvání ke vstupu, zdravíme, čekáme na vyzvání k sednutí, hovoříme stručně, ne familiárně. Ruku nenabízíme, je na něm, zda nám ji nabídne. Přijde-li ještě vyšší 77 CHOVÁNÍ.EU, 2018. Jak se mám správně chovat k podřízeným a ke kolegům. [online] [vid. 10.2.2018]. Dostupné z http://www.chovani.eu/jak-se-mam-spravne-chovat-k-podrizenym-a-ke-kolegum/c954 Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 97 nadřízený, vstaneme, pozdravíme a čekáme, co se bude dít. Má-li šéf telefon, je vhodné aspoň naznačit, že se chystáme poodejít. Smejkal a Schelová Bachrachová (2013) doporučují chovat se kamarádsky a rovnocenně, neflirtovat, neprovokovat, příležitostně se zmínit o snoubenci, či manželovi, a to nikoliv zlehčujícím způsobem (jak mnoho nerozumných žen často činí), zachovávat si zdvořilý odstup (od šéfa i od kolegů). Ve vztahu muž – žena – zaměstnání – rodina, je potřeba si rozdělit role a plnit požadavky, které na každého z nás tato role klade. V průběhu jednání se nenecháme rušit telefony a ni dalšími návštěvníky (ani „na minutku“). Pokud volá nadřízený, omluvíme se návštěvě. Přijde-li šéf osobně, představíme mu návštěvníka. Povinnosti zaměstnanců a povinnosti vůči podřízeným Zaměstnanci jsou povinni dle § 301zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů78 : a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Vedoucí zaměstnanec vystupuje vůči jemu podřízeným zaměstnancům jménem zaměstnavatele, reprezentuje firemní kulturu, firemní cíle, vize a mise sfirmy. Vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni dle § 302 Zákoníku práce79 . a) řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky, b) co nejlépe organizovat práci, c) vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci, d) zabezpečovat odměňování zaměstnanců podle tohoto zákona, e) vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců, 78 PRACEPROPRACOVNIKY.CZ, 2024. Zákoník práce 2024 - úplné znění online (zákon č. 262/2006 Sb.) [online] [vid. 12.2.2024]. Dostupné z https://www.pracepropravniky.cz/zakony/zakonik-prace-uplne-zneni/ 79 dtto V zaměstnání 98 f) zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů, g) zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele. Mezi povinnosti vedoucích tak patří80 např. plánování dovolené a dohled nad tím, aby k čerpání dovolené skutečně došlo a dovolená byla v rámci daného kalendářního roku beze zbytku vyčerpána. V judikatuře pak najdeme celou řadu soudních případů, kdy vedoucí zaměstnanec překročil pravomoci určené zaměstnavatelem. (A je jedno, zda se tak stalo z dobré vůle či vědomě, protože podle § 167 Občanského zákoníku zaměstnavatele zavazují i protiprávní jednání zaměstnance.) … nastane-li pochybnost o významu jednání, resp. jednání umožní více možných výkladů, pak se vždy musí použít výklad nejpříznivější pro zaměstnance (viz § 18). Bez spokojených zaměstnanců může firma jen stěží dlouhodobě prosperovat. Jestliže má firma dobře fungovat a vydělávat, musí mít spokojené zaměstnance. Server Podnikatel.cz přináší sedm rad, jak se k zaměstnancům chovat81 : 1) Spravedlivý přístup ke všem. 2) Dát příležitost k dalšímu rozvoji a postupu. 3) Zastat se svého týmu při kritice shora (či zvenčí). 4) Dát dostatek svobody – kladné body vám může jednoznačně přinést, jestliže pracovníkům poskytnete větší míru svobody při plnění svěřených pracovních úkolů. 5) Být konkrétní v cílech a požadavcích – s dostatkem svobody úzce souvisí i další dvě rady. První je, abyste byli co nejkonkrétnější ve svých požadavcích a cílech. V postupech a metodách nechte zaměstnancům volnost, stanovte však hranice v podobě cílů a požadavků. Pracovníci potřebují vědět, jakým směrem se má jejich aktivita ubírat. Obecné požadavky “chci od vás maximum”, “naším cílem je růst” apod. si odpusťte. Čím konkrétněji cíle určíte, tím jednodušeji můžete zaměstnance hodnotit. 6) Být kromě šéfa také průvodcem a pomocníkem – správný šéf by neměl být jen tím, kdo seshora určuje, co kdo má udělat. Zaměstnanci u svých nadřízených vždy velmi oceňují, pokud jim dokážou naslouchat a vést je nejen fakticky ale doslova, a být jim průvodci a pomocníky při práci. 7) Ochota přijmout od pracovníků zpětnou vazbu - naopak byste měli pracovníky ke zpětné vazbě vyzývat a snažit se s ní konstruktivně zacházet. Jak být dobrým lídrem.82 Jak komunikovat se zaměstnanci a motivovat je? To, že je někdo šéf, automaticky neznamená, že je také lídr. Říká se, že někteří lidé se jako lídři rodí, ti ostatní se však musí naučit vést lidi a důležité manažerské vlastnosti pilovat. Co 80 BLAŽKOVÁ, D., Povinnosti vůči podřízeným. [online] [vid. 15.12.2023]. Dostupné z https://www.top- vision.cz/blog/povinnosti-vuci-podrizenym 81 PODNIKATEL.CZ, 2012. Sedm rad, jak se chovat vůči zaměstnancům, aby chodili do práce s úsměvem. [online] [vid. 15.2.2018]. Dostupné z https://www.podnikatel.cz/clanky/sedm-rad-jak-se-chovat-vuci-za- mestnancum-aby-chodili-do-prace-s-usmevem/ 82 ČSOB, 2021. 1. díl: Jak být dobrým lídrem: Jak komunikovat se zaměstnanci a motivovat je online] [vid. 15.12.2023]. Dostupné z https://www.pruvodcepodnikanim.cz/clanek/jak-komunikovat-se-zamestnanci/ Pravidla chování k zaměst- nancům Dobrý lídr Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 99 tedy udělat pro to, aby se z vás stal dobrý lídr? Jak se stát dobrým lídrem? Jednou z nejdůležitějších schopností dobrého lídra je umět své zaměstnance motivovat. Co dalšího by měl schopný manažer splňovat: • Jasná vize - jednou ze základních rolí lídra je vytvářet vizi tím, že spojí své týmy k naplnění smyslu. Lídři by měli mít vizi toho, o co usilují a také vědět, jak se tam dostanou. Jasná vize je pro zaměstnance inspirativní a vzbuzuje v nich důvěru. • Integrita - aby zaměstnanci mohli svému vedoucímu důvěřovat, musí být to, co říká v souladu s jeho činy. Klíčovými znaky integrity jsou čestné jednání, dobře kontrolované emoce a také absence lhaní. • Přirozená autorita - častou chybou manažerů je, že počítají s tím, že získáním vedoucí pozice automaticky dostanou i potřebnou dávku autority. Tak to však není, autoritu je třeba si přirozeně budovat. Jak? Tím, že se manažer bude o své podřízené zajímat, bude inspirovat tým a úkoly nebude dávat rozkazem, ale spíše jako žádost nebo výzvu. • Otevřenost - je také důležité, aby byl lídr ke svým zaměstnancům naprosto otevřený a naslouchal jejich nápadům a připomínkám. Žádný poznatek by neměl dopředu odsuzovat nebo své zaměstnance ignorovat. • Asertivita - další důležitou vlastností lídra je asertivita, což znamená, že by vedoucí pracovník měl být komunikativní a vstřícný, řešit všechny problémy s klidem a bez zbytečné agresivity a své názory prosazovat s rozvahou a respektem k druhým. Kromě toho, že by měl být vedoucí pracovník asertivní, měl by být i pokorný a skromný. • Smysl pro humor - asi nám dáte za pravdu, že by měl mít ideální lídr také smysl pro humor, aby v týmu panovala příjemná atmosféra. Lídr by si měl dokázat udělat legraci sám ze sebe a zasmát se i se svými podřízenými. Neznamená to však, že by se měl s každým kamarádit. Chybou je samozřejmě i úplný opak, kdy si manažer vynucuje autoritu mocí a nátlakem. • Práce s emocemi – jak už jsme naznačili, manažeři by měli umět pracovat s emocemi, a to nejen svými, ale také svých podřízených. Lídři by proto měli pracovat na sebepoznání a seberozvoji a být odolní vůči stresu. Měli by se také dokázat vcítit do pocitů svých podřízených a v případě potřeby jim podat pomocnou ruku. S vedením lidí může vedoucím pracovníkům pomoci model SCARF83 , který je založený na poznatcích moderní neurovědy a ukazuje, kterých pět oblastí nepodcenit, pokud chcete mít funkční tým. Autorem tohoto modelu je Australan Dr. David Rock, který je celosvětovým průkopníkem metody Brain-Based, jež se v praxi využívá k rozvoji leadershipu. A na jakých pět oblastí se tedy tento model zaměřuje? Název je tvořený začátečními písmeny anglických slov označujících: 83 dtto Model SCARF V zaměstnání 100 • Status - je založený na myšlence, že musíte respektovat druhé a dávat jim najevo, že jsou pro vás důležití. Dobrý lídr by neměl nikdy přehlížet dobře odvedenou práci a neměl by také šetřit pochvalou a uznáním. • Jistota - pro správný chod firmy je také velmi důležitý pocit jistoty. Tým je třeba vést tak, aby zaměstnanci věděli, na čem a proč pracují a co mají dělat. • Autonomie - ukažte zaměstnancům, že důvěřujete jejich úsudku tím, že se vyhnete každodennímu vstupování do jejich práce. Zapojte je také do rozhodovacích procesů a delegujte úkoly namísto toho, abyste zaměstnancům do detailu popisovali, co mají dělat. • Vztahovost - pokud chcete, aby vaši zaměstnanci vytvořili soudržný tým, měli by všichni členové sdílet stejný cíl a na naplnění tohoto cíle spolupracovat. Podporujte také důvěru v týmu a svým zaměstnancům pomáhejte a vyslechněte si jejich názory. • Férovost - pro všechny členy týmu by měla platit stejná pravidla, na férovosti by mělo být založeno povýšení, ale také propouštění. Pokud totiž budou důvody pro propuštění férové a jasné, budou se cítit lépe i zaměstnanci, kteří firmu neopustí. Verbální a neverbální komunikace se zaměstnanci84 Říká se, že komunikujeme, i když zrovna nic neříkáme. Jak je to možné? I mlčením svým zaměstnancům něco sdělujete a konkrétní význam je možné vyvodit z kontextu. Pokud tedy chcete rozvíjet své komunikační dovednosti, musíte pracovat na všech složkách komunikace, tedy nejen na té verbální, ale také neverbální a paraverbální (rychlost řeči, barva hlasu, hlasitost, pauzy, dynamika, tempo…). Platí, že neverbální komunikace by vždy měla být v souladu s tou verbální. Pokud totiž budete svým zaměstnancům něco sdělovat ústně, ale vaše tělo bude říkat něco jiného, zaměstnanec ve vás nebude mít důvěru. Které komunikační dovednosti by měl lídr ovládat? Každý člověk komunikuje trošku jinak, komunikaci byste proto měli přizpůsobit způsobu komunikace každého člena týmu. Dobrý lídr by měl také umět porozumět skrytým neverbálním podnětům členů týmu, naslouchat jejich názorům a získávat od nich zpětnou vazbu. Komunikace se zaměstnanci by vždy měla být transparentní a upřímná. Závěr: být dobrým lídrem rozhodně není nic jednoduchého, pokud však budete intenzivně pracovat na rozvoji potřebných dovedností, můžete se stát člověkem, který zaměstnance motivuje k co nejlepším výkonům a inspiruje je. Při jednání s problémovými zaměstnanci podle Morawitzové85 nezapomínejme na zlaté „patero“: • neberte si problematické chování kolegů osobně, • zachovejte vždy klid a pozitivní přístup při jednání, 84 ČSOB, 2021. 1. díl: Jak být dobrým lídrem: Jak komunikovat se zaměstnanci a motivovat je. [online] [vid. 15.12.2023]. Dostupné z https://www.pruvodcepodnikanim.cz/clanek/jak-komunikovat-se-zamest- nanci/ 85 MORAWITZOVÁ, S., 2013. Jak si poradit s problematickými kolegy na pracovišti? [online] [vid. 15.2.2018]. Dostupné z https://www.superkariera.cz/poradna/pro-zamestnance/jak-si-poradit-s-problematic- kymi-kolegy-na-pracovisti.html Verbální komunikace – ne- verbální komuni- kace Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 101 • nesnažte se změnit člověka, jen jeho chování, • jednejte vždy sám za sebe a pojmenovávejte situace ze svého pohledu, • respektujte právo na odlišnost a důstojné zacházení s každým člověkem. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Uveďte příklady nevhodného chování vůči kolegům. Etický kodex definuje firemní a etické hodnoty chování ve společnosti, je nedílnou součástí komplexního systému interních firemních opatření a postupů pro prevenci, detekci a reakci na případná trestněprávní či neetická jednání a je strategickou součástí firemní kultury. Dle Dytrta (2006) je dodržování zásad etického kodexu věcí všech pracovníků bez ohledu na funkční postavení. Jinak by se prestiž pracovníka snižovala. Jedna ze zásad by měla spočívat v časovém vymezení platnosti etického kodexu a systematického vyhodnocování jeho přínosu. Výsledky hodnocení by měly ovlivnit zpracování následujícího kodexu. Zvláště důležité je vyvozování důsledků jeho neplnění. Pro přípravu etických kodexů je dle autora nutné zvážit následující směrnice: 1. Zdůraznit hodnoty významných zákonů a vnitřních pravidel organizace. Zejména těch, které doposud působily komplikace. Stanovit priority, kterými by se komplikace mohly překonávat. 2. Uvést hlavní oblasti a metody, kterými chcete problémy řešit. Příklad: vysoká zmetkovitost výrobků provozu x, příčina: vysoká fluktuace, náprava: metody stabilizace pracovníků, zlepšení úrovně mezilidských vztahů atp. 3. Uveďte, jak lze hledat cesty k překonání nežádoucí situace. Určete tým, který bude současný stav nedostatků a jejich příčin analyzovat metodou SWOT a doporučovat cesty k nápravě. 4. Návrh sestavení a řešení analytického týmu. Společný návrh s místními odborníky, jak odstranit zjištěné slabé stránky řešeného pracoviště, jak využít stávajících předností, jak krátkodobě a dlouhodobě překonávat vnitřní a vnější vlivy, které na pracoviště pŧsobí. 5. Stanovit etické hodnoty řešení, které uspokojí stakeholders. Např.: očekávání odběratelů, dodavatelů, členů místní komunity, zaměstnanců, v čem jsou a nejsou spokojeni. 6. Vyberte z výsledků předchozích kroků nejdůležitější priority. Např.: důvěryhodnost (poctivost, bezúhonnost, dodržení slibů, loajalita), respekt, (samospráva, soukromí, důstojnost, zdvořilost, tolerance), odpovědnost (konkrétně vymezená, formy ohodnocení apod.) spravedlnost, čestnost (nezaujatost, důslednost, slušnost, rovnost), kvalita popisů práce a hodnocení výkonů (jak se projevují v motivaci pracovníků), technická úroveň, kreativita, obětavost pracovníků. Etický ko- dex V zaměstnání 102 7. Vypracujte návrh etického kodexu. Pro organizaci jako celek nebo v členění podle hierarchie stupňů na řídící vertikále, pokud možno v konkrétním reálném čase. Dytrt (2006) vymezil deset výhod etiky: 1. Respektování etiky v managementu přineslo sociální změny, jako likvidace roboty, 16tihodinové pracovní doby, pracovních sobot. 2. Morální stabilita v mimořádných podmínkách. 3. Týmová práce – zvyšuje kreativitu, loajalitu, partnerství. 4. Řízení lidských zdrojů – důvěra mezi manažerem a pracovníkem, pozitivní pracovní atmosféra. 5. Legálnost managementu – etika manažera a jeho příklad ovlivňuje etické postoje pracovníka a je prevencí neetiky. 6. Eliminace trestných činů a pokut – etika na pracovišti je prevencí nezákonnosti a ekonomických ztrát. 7. Ovlivňuje hodnoty managementu – erudice pracovníků, znalost a uplatňování vývoje teorie. 8. Etické programy prohlubují vztah k ekonomicko-sociálnímu okolí – to je správnou cestou k posilování a zvyšování dobrého jména organizace. 9. Etika zvyšuje kulturu organizace. 10. Formální metoda managementu – etika v řízení, manažerská etika. Etické chování manažerů předpokládá dodržovat psané i nepsané normy jednání. Některé mohou být deklarovány explicitně písemnou formou (základní lidská práva, ústava, zákony apod.), jiné jsou nepsanými pravidly (morálka, slušnost vůči lidem, korektní vztahy při soutěži o funkční postup, delikátnost sdílení některých informací apod.). Zatímco jasně deklarované etické normy jsou brány jako dané a mimo diskusi, jasně nedeklarovaná pravidla jsou často chápána rozdílně. Některé organizace se snaží vypracovat vlastní specifická etická pravidla chování svých zaměstnanců a vedoucích (etické kodexy). Jak vytvořit a uplatňovat etický kodex organizace86: Požadavky na etické chování firem a jejich zaměstnanců ze strany zákazníků, obchodních partnerů i širšího společenského prostředí dlouhodobě rostou. Spolu s nimi se zvyšuje i význam etického kodexu organizace jako jednoho z hlavních nástrojů sloužících k prosazení etických norem jednání. Úkolem a náplní etického kodexu organizace je jasné stanovení principů a pravidel etického jednání manažerů i dalších zaměstnanců, a to jak pravidel 86 URBAN, J., 2017. Jak vytvořit a uplatňovat etický kodex organizace. [online] [vid. 15.12.2023]. Dostupné z https://www.praceamzda.cz/clanky/3762/jak-vytvorit-a-uplatnovat-eticky-kodex-organizace Etické chování manažérů Tvorba etického kodexu Pavlína Pellešová, Patrik Kajzar - Společenský a diplomatický protokol 103 uplatňovaných navenek organizace, tak i zásad týkajících se vztahů k vlastní organizaci, resp. vztahů mezi zaměstnanci či manažery navzájem. Východiskem etických kodexů je, podnikatelská etika, tedy soubor morálních zásad a hodnot, uplatňujících se při řízení podniků i ve vzájemných vztazích mezi nimi. Tato etika vychází z obecných morálních norem společnosti a jejím cílem je zlepšit mezilidské vztahy vznikající v podnikové praxi. Základem etického řízení organizace je dobrovolné přijetí určitých závazků ze strany organizace, resp. jejího vedení. Jde o zásady, které brání (nebo by měly bránit) tomu, aby se postup organizace dostával do výraznějších konfliktů se zájmy jejích stakeholderů. Na prvém místě jde přitom většinou o konflikty, které by poškozovaly jejich zájmy, aniž by si toho tyto subjekty byly vědomy. K výchozím předpokladům účinnosti etického kodexu patří jeho správné a konkrétní tematické zaměření. Vedle obecných zásad a pravidel eticky správného jednání by totiž kodex měl zaměstnancům i manažerům poskytovat i jednoznačná řešení konkrétních, eticky exponovaných či komplikovaných situací, se kterými se ve své praxi opakovaně setkávají. Mělo by přitom jít především o situace, ve kterých se určité obecně přijímané morální hodnoty mohou dostávat vzájemně do konfliktu. Etický kodex dle Urbana (2017) by tak měl zaměstnancům pomoci si ověřit, zda jejich jednání je zákonné a v souladu s politikou organizace, zda svoje jednání mohou obhájit před ostatními členy organizace, především svými nadřízenými, ale i před úřady, které mají pravomoc jejich rozhodování či jednání kontrolovat. Účinnost etického kodexu jako nástroje prosazování etických principů závisí na tom, nakolik organizace využívá i další nástroje, sledující obdobné cíle. Jde o nástroje, které s etickým kodexem souvisejí nebo na něj navazují. Patří k nim zejména: − etický leadership - vedení příkladem ze strany nejvyššího managementu i dalších manažerů podniku. Je zpravidla vůbec nejdůležitějším nástrojem prosazování etického jednání v organizaci; − zakotvení a úprava whistleblowingu - upozornění zaměstnanců na určité nekalé praktiky, především nedodržování etických zásad na pracovišti. Zaměstnanci se o nich zpravidla dozvídají mezi prvními, při upozorňování na ně však často čelí dilematu, zda porušit loajalitu a důvěrnost vůči kolegovi, nadřízenému, popř. zaměstnavateli, a reálně tak ohrozit jeho (ale i své vlastní) postavení, nebo upřednostnit ochranu veřejného zá- jmu; − vzdělávání zaměstnanců a manažerů v oblasti etického chování. Cílem je upozornit na etická pravidla i význam jejich dodržování a sjednotit názory pracovníků na aplikaci etických norem v každodenní práci jejich podniku; − hlášení rizik porušení etických pravidel - jde o praxi sledující podobné cíle jako whistleblowing, fungující poněkud odlišným způsobem. Spočívá v povinnosti manažerů i za- V zaměstnání 104 městnanců poskytnout nadřízenému, případně jinému představiteli firmy včasné a relevantní informace zahrnující popis situace, kdy hrozí porušení etických pravidel. Důvodem hrozby může být například určitý způsob řízení, kontroly či motivace zaměstnanců, který rizika etických prohřešků zvyšuje; − interní etický výbor - orgán, který je podřízen vedení organizace a tvořen manažery i zaměstnanci. V jeho pravomoci je poradenství v oblasti etických otázek, prošetřování (domnělých) porušení etických pravidel a doporučování kroků, které by vedení organizace mělo na jejich podporu přijmout; − etické „horké linky“ - specializované telefonní, případně internetové kontakty sloužící k poradenství zaměstnancům při řešení komplikovanějších etických problémů. V zájmu účinnosti i důvěryhodnosti etického kodexu (Urban, 2017) lze při jeho tvorbě, implementaci i uplatňování doporučit dodržování několika důležitých pravidel. Patří k nim především: - identifikace hlavních etických dilemat. Etický kodex by měl identifikovat klíčové etické otázky či dilemata, se kterými se zaměstnanci mohou dostat do kontaktu, a poskytovat návody na jejich řešení. Neměl by být příliš obecný ani suplovat jiné dokumenty firmy, měl by se symetricky dotýkat jak vztahu firmy k jejím partnerům včetně zaměstnanců, tak i vztahu zaměstnanců k firmě. Specifickou pozornost by měl kodex věnovat řízení lidských zdrojů. - kodex je třeba „šít organizaci na tělo“. Hlavní důvody pro vytvoření etického kodexu87 : - Kodex vymezuje hranice žádoucího chování pro pracovníky firmy či členy asociace. - Jednoznačně vymezené zásady podporují manažerské řízení a usnadňují rozhodování zaměstnanců, především v nestandardních situacích. - Kodex se za určitých okolností může stát kritériem pro posuzování a porovnávání daných subjektů. - Deklarovaný závazek vyjádřený kodexem zvyšuje důvěryhodnost organizace. - Konečným efektem je zkvalitňování interní komunikace, vztahu se zákazníky, obchodními partnery, nejrůznějšími zájmovými skupinami apod. Etickým kodexem se řídí i sdružení a asociace, například Asociace hotelů a restaurací ČR v etickém kodexu shrnuje pravidla chování AHR ČR, jejích zaměstnanců i členů Asociace, kteří Kodex přijímají vstupem do Asociace a otevřeně tak deklarují dodržování sta- 87 HESKOVÁ, M., 2019. Etické kodexy v české ekonomice [online] [cit. 12.10.2023]. Dostupné z