Integrace cizinců
v Česku
z pohledu nevládních organizací
2018
Tato publikace byla vytvořena v rámci projektu OPZ č. CZ.03.2.63/0.0/0.0/99_041/0002240 s názvem
„Společně a lépe – posílení kapacit Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR“.
Integrace cizinců v Česku z pohledu nevládních organizací
K vydání připravila Eva Čech Valentová.
Obálka, typografie a sazba David Babka.
Odpovědná redaktorka Lucie Valentinová.
V roce 2018 vydalo jako elektronickou publikaci Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR,
Baranova 33, Praha 3, 130 00.
Vydání první.
Integrace cizinců v Česku
z pohledu nevládních organizací
OBSAH
Úvod...................................................................................................................................................................................................7
Seznam použitých zkratek....................................................................................................................................................... 10
Přehled členských organizací Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR....................... 10
Kapitola 1: Migrační a integrační politika ČR...................................................................................................................... 11
1. 1. Migrace v ČR.............................................................................................................................................................................................. 11
1. 1. 1. Vývoj migrační politiky............................................................................................................................11
1. 1. 2. Migrace v číslech......................................................................................................................................12
1. 1. 3. Základní rozdělení pobytových statusů...................................................................................................12
1. 2. Integrační politika ČR....................................................................................................................................................................... 13
1. 2. 1. Vývoj a strategické materiály...................................................................................................................13
1. 2. 2. Institucionální rámec české integrační politiky.......................................................................................14
1. 2. 3. Integrační politika na lokální úrovni.......................................................................................................15
Krajská integrační centra................................................................................................................................15
Integrace na úrovni obcí a měst......................................................................................................................16
1. 3. Příslušná právní úprava................................................................................................................................................................. 17
1. 4. Užitečné odkazy a materiály........................................................................................................................................................ 17
Kapitola 2: Orientace a participace migrantů v české společnosti........................................................................... 18
2. 1. Předodjezdová opatření................................................................................................................................................................19
2. 2. Popříjezdová opatření....................................................................................................................................................................19
2. 2. 1. Adaptačně integrační kurzy.....................................................................................................................20
2. 2. 2. Informační materiály pro vyřizování pobytových záležitostí..................................................................21
2. 3. Sociokulturní kurzy pro migranty......................................................................................................................................... 21
2. 4. Participace cizinců na veřejném životě.............................................................................................................................. 22
2. 4. 1. Občanská a politická práva......................................................................................................................23
2. 4. 2. Politická participace................................................................................................................................23
2. 4. 3. Možnosti občanské participace migrantů................................................................................................24
2. 5. Příslušná právní úprava............................................................................................................................................................... 26
2. 6. Užitečné odkazy a materiály....................................................................................................................................................... 26
Kapitola 3: Začleňování na trh práce....................................................................................................................................28
3. 1. Podmínky vstupu na trh práce..................................................................................................................................................28
3. 1. 1. Občané EU................................................................................................................................................28
3. 1. 2. Občané třetích zemí.................................................................................................................................28
3. 2. Zaměstnanost migrantů v ČR...................................................................................................................................................... 29
3. 2. 1. Statistiky zaměstnanosti migrantů v ČR..................................................................................................29
3. 2. 2. Příležitosti a bariéry zaměstnávání migrantů..........................................................................................30
3. 3. Migranti a nezaměstnanost......................................................................................................................................................... 31
3. 3. 1. Míra nezaměstnanosti migrantů v ČR......................................................................................................31
3. 3. 2. Migranti v evidenci Úřadu práce..............................................................................................................32
3. 4. Rekvalifikace........................................................................................................................................................................................ 32
3. 5. Podpora podnikání...........................................................................................................................................................................34
3. 6. Stáže........................................................................................................................................................................................................... 35
3. 7. Nostrifikace zahraničního vzdělání a uznávání profesní kvalifikace........................................................... 35
3. 7. 1. Nostrifikace základního, středního, vyššího odborného a vysokoškolského vzdělání..............................36
3. 7. 2. Uznávání profesních kvalifikací...............................................................................................................36
Zaměstnání.....................................................................................................................................................36
Podnikání........................................................................................................................................................37
3. 8. Příslušná právní úprava............................................................................................................................................................... 37
3. 9. Užitečné odkazy a materiály......................................................................................................................................................38
Kapitola 4: Sociální začlenění migrantů............................................................................................................................. 40
4. 1. Sociální pojištění................................................................................................................................................................................41
4. 1. 1. Nemocenské pojištění..............................................................................................................................41
Nemocenské....................................................................................................................................................41
Peněžitá pomoc v mateřství (tzv. mateřská)...................................................................................................41
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství (VPTM)............................................................................42
Dávka otcovské poporodní péče (tzv. otcovská)..............................................................................................42
Ošetřovné.......................................................................................................................................................42
Dlouhodobé ošetřovné....................................................................................................................................42
4. 1. 2. Důchodové pojištění................................................................................................................................42
Důchody s mezinárodním prvkem..................................................................................................................42
Starobní důchod..............................................................................................................................................43
Invalidní důchod.............................................................................................................................................43
Vdovský / vdovecký a sirotčí důchod...............................................................................................................44
4. 2. Dávky státní sociální podpory (SSP)......................................................................................................................................44
4. 2. 1. Dávky závislé na příjmu...........................................................................................................................44
Příspěvek na bydlení (PnB).............................................................................................................................44
Přídavek na dítě (PnD)....................................................................................................................................44
Porodné...........................................................................................................................................................45
4. 2. 2. Ostatní dávky...........................................................................................................................................45
Rodičovský příspěvek (RP)..............................................................................................................................45
Pohřebné.........................................................................................................................................................45
4. 3. Dávky pomoci v hmotné nouzi (DHN).....................................................................................................................................45
Oprávněné osoby............................................................................................................................................45
4. 4. Dávky sociální péče.........................................................................................................................................................................46
Dávky pěstounské péče...................................................................................................................................46
Dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postižením..............................................................................46
Příspěvek na péči............................................................................................................................................47
4. 5. Vznik nároku na nepojistné dávky dle typu pobytového oprávnění..............................................................47
Dokládání pobytu při podání žádosti o nepojistné dávky...............................................................................47
Doložení bydliště na území ČR.......................................................................................................................47
Předkládání cizojazyčných dokumentů...........................................................................................................47
Přehled nároku na nepojistné dávky dle typu pobytového oprávnění............................................................48
4. 6. Sociální bydlení.................................................................................................................................................................................49
4. 6. 1. Migranti a sociální bydlení v některých městech.....................................................................................49
4. 6. 2. Migranti a pobytové služby......................................................................................................................51
4. 7. Příslušná právní úprava.............................................................................................................................................................. 52
4. 8. Užitečné odkazy a materiály...................................................................................................................................................... 52
Kapitola 5: Sociální a návazné služby, komunikace s úřady........................................................................................54
5. 1. Přístup k sociálním službám.......................................................................................................................................................54
5. 1. 1. Bariéry v přístupu k sociálním službám...................................................................................................54
5. 1. 2. Spolupráce s dalšími neziskovými subjekty.............................................................................................56
5. 2. Komunitní tlumočení a interkulturní práce.................................................................................................................... 57
5. 2. 1. Komunitní tlumočení (KT).......................................................................................................................58
5. 2. 2. Interkulturní práce (IKP).........................................................................................................................................................58
5. 2. 3. Interkulturní práce v praxi.......................................................................................................................59
5. 3. Interkulturní vzdělávání pracovníků veřejných institucí.....................................................................................61
5. 3. 1. Zacílení kurzů interkulturních dovedností..............................................................................................62
5. 3. 2. Nabídka kurzů interkulturních dovedností..............................................................................................62
5. 4. Příslušná právní úprava a strategické dokumenty.................................................................................................... 63
5. 5. Užitečné odkazy a materiály....................................................................................................................................................... 63
Kapitola 6: Přístup migrantů ke zdravotní péči................................................................................................................65
6. 1. Zdravotní pojištění a přístup ke zdravotní péči............................................................................................................ 65
6. 1. 1 Veřejné zdravotní pojištění.......................................................................................................................65
6. 1. 2. Komerční zdravotní pojištění...................................................................................................................65
6. 2. Práva migrantů při čerpání zdravotní péče....................................................................................................................66
6. 3. Bariéry v přístupu migrantů ke zdravotní péči.............................................................................................................66
6. 4. Praktická doporučení k zajištění zdravotní péče o migranty............................................................................67
6. 6. Příslušná právní úprava..............................................................................................................................................................69
6. 7. Užitečné odkazy a materiály.......................................................................................................................................................69
Kapitola 7: Násilí na migrantech........................................................................................................................................... 70
7. 1. Předsudečné násilí............................................................................................................................................................................70
7. 1. 1. Právní a sociální kontext problematiky....................................................................................................70
7. 1. 2. Bariéry v přístupu ke spravedlnosti..........................................................................................................71
7. 1. 3. Komplexní péče o oběti předsudečného násilí.........................................................................................72
7. 1. 4. Specifická forma předsudečného násilí: hate speech...............................................................................72
Doporučení pro prevenci předsudečného násilí v ČR.....................................................................................73
7. 2. Domácí násilí s migračním prvkem.......................................................................................................................................... 73
7. 2. 1. Specifické situace u obětí domácího násilí z řad migrantek.....................................................................74
7. 2. 2. Dopady cizineckého práva na oběti domácího násilí................................................................................74
7. 2. 3. Bariéry migrantek při řešení situací domácího násilí...............................................................................75
7. 2. 4. Praktická doporučení: Jak lze pomoci .....................................................................................................75
7. 3. Příslušná právní úprava............................................................................................................................................................... 77
7. 4. Užitečné odkazy a materiály...................................................................................................................................................... 77
Kapitola 8: Vzdělávání migrantů............................................................................................................................................79
8. 1. Vzdělávání dětí a mladých migrantů.....................................................................................................................................79
Možnosti řešení a doporučení pro pedagogy vzdělávající děti a žáky s OMJ...................................................80
Možnosti řešení a doporučení pro rodiče dětí s OMJ......................................................................................81
8. 1. 1. Předškolní vzdělávání..............................................................................................................................82
Bariéry dětí s OMJ...........................................................................................................................................82
Možnosti řešení a doporučení pro MŠ.............................................................................................................82
8. 1. 2. Základní vzdělávání.................................................................................................................................83
Bariéry žáků s OMJ na ZŠ................................................................................................................................83
Možnosti řešení a doporučení pro ZŠ.............................................................................................................83
8. 1. 3. Středoškolské vzdělávání.........................................................................................................................84
Bariéry žáků s OMJ na SŠ................................................................................................................................84
Možnosti řešení a doporučení pro SŠ..............................................................................................................85
8. 1. 4. Vysokoškolské vzdělávání........................................................................................................................85
Požadavek znalosti českého jazyka pro studium.............................................................................................85
Další specifika studia na VŠ pro zahraniční studenty.....................................................................................86
8. 1. 5. Jiné formy vzdělávání, volný čas..............................................................................................................86
Výuka češtiny mimo školu..............................................................................................................................86
Volnočasové aktivity pro děti a žáky s odlišným mateřským jazykem............................................................87
8. 1. 6. Multikulturní výchova na školách............................................................................................................88
8. 2. Jazykové vzdělávání dospělých migrantů........................................................................................................................89
8. 2. 1. Bariéry v přístupu migrantů ke kurzům českého jazyka a v jejich absolvování........................................89
8. 2. 2. Nabídka kurzů českého jazyka.................................................................................................................90
8. 3. Příslušná právní úprava................................................................................................................................................................91
8. 4. Užitečné odkazy a materiály.......................................................................................................................................................91
Kapitola 9: Veřejný obraz migrace, migrantů a uprchlíků........................................................................................... 94
9. 1. Kde Češi získávají informace o migraci a jaké informace jim chybí?................................................................. 95
9. 2. Migranti a uprchlíci optikou českých médií.....................................................................................................................96
9. 3. Uprchlík, migrant, expat nebo cizinec – jak pojmy vytvářejí dojmy.................................................................99
9. 4. Podpora médií v kultivaci veřejné debaty o migraci...............................................................................................100
9. 5. Užitečné odkazy a materiály.................................................................................................................................................... 103
9. 6. Použité zdroje..................................................................................................................................................................................104
Kapitola 10: Specifické postavení žadatelů o mezinárodní ochranu a osob s udělenou
mezinárodní ochranou v ČR.......................................................................................................................................105
10.1 Základní charakteristiky institutu mezinárodní ochrany.................................................................................... 105
10. 1. 1. Azyl......................................................................................................................................................106
10. 1. 2. Doplňková ochrana (DO).....................................................................................................................106
10. 2. Azylové řízení a práva žadatelů o udělení mezinárodní ochrany................................................................ 107
10.3 Práva osob s udělenou mezinárodní ochranou a Státní integrační program.......................................108
10. 4. Specifika sociální práce s žadateli o mezinárodní ochranu a jejími držiteli.......................................109
10. 5. Příslušná právní úprava..............................................................................................................................................................111
10. 6. Užitečné odkazy a materiály.....................................................................................................................................................111
7
ÚVOD
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
dostává se vám do rukou publikace, která se věnuje otázkám začleňování cizinců do české společnosti,
tedy problematice integrace. Jedná se o oblast, která úzce souvisí s aktuálně velice diskutovaným tématem
migrace a vlivem konstantně narůstajícího počtu cizinců v naší zemi sama postupně nabývá
na významu jakožto důležité společenské téma na mnoha úrovních. Dotýká se totiž při nejmenším
půl milionu osob, pobývajících na území ČR v postavení cizinců, s oprávněným přechodným, dlouhodobým
či trvalým pobytem, a pocházejících ze zemí EU i mimo ní. K nim je ovšem nutno připočítat
další tisíce osob s migračním původem, ale českým občanstvím, nebo neregistrovaných občanů EU či
migrantů ze třetích zemí bez oprávnění k pobytu. Nehledě na jejich právní postavení, všechny tyto
osoby spojuje migrační zkušenost, přímá či nepřímá, nucená či dobrovolná, která pak v nejrůznějších
podobách ovlivňuje jejich každodenní život v rámci české společnosti.
Ačkoli se veřejná debata k tématu migrace omezuje v posledních letech spíše na úzce vymezené
otázky, zda přijmout uprchlíky a s tím související zajištění bezpečnosti pro české občany, je potřeba
si uvědomit, že oblast integrace má v realitě mnohem širší přesah a zaslouží si tedy i větší pozornost,
nežli jí věnují média či veřejné projevy politiků. Obecně se integrací rozumí dynamický, dlouhodobý
a vícestranný proces začleňování cizinců do hostitelské společnosti, pro jehož úspěšnost se nezbytně
vyžaduje zapojení všech zúčastněných. V případě cizinců se očekává individuální osobní odpovědnost,
iniciativa a vůle zapojit se do společnosti, znalost práv, plnění povinností, dodržování zákonů
a respekt k hodnotám ČR i EU. Stejně tak se z druhé strany předpokládá připravenost a ochota majoritní
společnosti akceptovat cizince a účastnit se na vytváření vhodných systémových podmínek pro
ekonomickou, společenskou, kulturní a politickou účast migrantů v přijímací zemi. Ve svém celku
je pak integrace cizinců klíčová pro zachování sociální soudržnosti společnosti a pro její všestranný
rozvoj. Stále více klíčových hráčů se o otázku integrace začíná intenzivněji zajímat, včetně škol, samospráv
či dalších veřejných institucí. V praxe se však zřetelně ukazuje, že v českém prostředí chybí
ucelený pohled na integrační politiku současnosti v takové podobě, která by nabízela i praktické využití
pro osoby ne zcela znalé problematiky.
Uvedený stav věcí vnesl impulz pro vznik této publikace, jejíž ambicí je nabídnout praktický
vhled do různých aspektů života cizinců pobývajících v ČR a představit celou škálu oblastí, kterých
se problematika integrace, jakožto průřezová problematika, může dotýkat. Iniciátorem publikace je
Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR (Konsorcium), což je zastřešující organizace
pro celkem 20 českých neziskových organizací s působností v oblastech migrace a integrace.
Tyto nestátní neziskové organizace (NNO) patří od počátku ke klíčovým aktérům na poli české integrační
politiky, poněvadž se zásadně podílejí na realizaci integračních aktivit napříč celou republikou,
některé již od 90. let a mnohé z nich jsou registrovanou sociální službou. Konsorcium jako takové se
svou činností předně zaměřuje na analýzu migrační politiky a podněcování k diskusi nad její změnou
a dále pak na seznamování veřejnosti se situací migrantů v českém i evropském kontextu.
V souladu s posláním Konsorcia bylo smyslem publikace sebrat zkušenosti jeho členských organizací
a v jednotné podobě je zprostředkovat profesionálům, kteří se s problematikou integrace
8
cizinců setkávají spíše okrajově, například z úřadů práce, městských úřadů, podniků zaměstnávajících
zahraniční pracovníky atp.Vedle úředníků a personalistů může být vhodná pro studenty sociální
práce a odbornou veřejnost, jakož i pro nové pracovníky neziskových organizací pracujících s migranty.
Východiskem pro výběr témat byly četné debaty pracovníků Konsorcia s veřejností i zainteresovanými
subjekty během tzv. migrační krize v Praze i v regionech, na jejichž základě v průběhu dvou
let sbírali podněty, zkušenosti a příklady z praxe a vytvářeli strukturu publikace s tím záměrem, aby
tato co nejkomplexněji shrnovala proces integrace v ČR. Na tvorbě materiálu se tak podílelo 16 autorek
z 13 členských organizací Konsorcia. Ve výsledných deseti kapitolách jsou popsány oblasti, se
kterými se cizinci v Česku nejčastěji setkávají.
První kapitola otvírá problematiku stručným úvodem do vývoje a nastavení české migrační politiky,
včetně základní typologie povolení k pobytu pro cizince na území ČR, a dále nastiňuje cíle a způsob
utváření integrační politiky na státní i lokálních úrovních. Druhá kapitola představuje nástroje
pro zvýšení orientace migrantů v české společnosti a právním prostředí, dále popisuje možnosti zapojení
samotných migrantů do správy věcí veřejných. Ve třetí až osmé kapitole pak publikace přináší
základní informace a praktické návody pro práci s cizinci podle jednotlivých životních situací: zaměstnání,
nezaměstnanost a podnikání, rekvalifikace a uznávání zahraničního vzdělání nebo kvalifikace
(kapitola 3); přístup do systému sociálního zabezpečení, k sociálním dávkám a důchodům a také
sociální bydlení (kapitola 4); přístup k sociálním službám, možnosti využití specifických asistenčních
služeb interkulturní práce a komunitního tlumočení a také možnosti pro zvyšování interkulturních
kompetencí u pracovníků veřejných institucí (kapitola 5); zdraví a přístupu ke zdravotnímu pojištění
i zdravotní péči (kapitola 6); řešení situací v případech násilí z nenávisti namířeného vůči migrantům
či práce s oběťmi domácího násilí z řad migrantek a migrantů (kapitola 7); vzdělávání dětí s odlišným
mateřským jazykem ve všech stupních českého vzdělávacího systému, včetně volnočasových aktivit
a výuky češtiny pro dospělé (kapitola 8). Devátá kapitola pak přibližuje aktuální obraz migrantů v médiích
a přináší návody pro efektivní prezentaci tématu v lokálním prostředí. Poslední, desátá kapitola
poskytuje základní informace k specifickým pravidlům integrace pro uprchlíky v postavení žadatelů
o mezinárodní ochranu anebo azylantů.
Jelikož publikace vznikla v prostředí neziskové organizace, převažují v ní hlediska lidskoprávní
a hlavní místo zde zajímají poznatky z každodenní praxe právníků, sociálních pracovníků a dalších
odborníků, jež nabyli během jejich letitého přímého kontaktu a spolupráce s cizinci a cizinkami, potažmo
ze svých vzdělávacích a osvětových činností. To se také odráží na skladbě jednotlivých kapitol,
kdy po úvodní základní deskripci jednotlivých témat každá kapitola vždy obsahuje odkazy na příklady
z praxe, upozornění na různá specifika práce s cizinci či doporučení pro efektivní postupy při řešení
konkrétních situací. V závěru jednotlivých kapitol se nachází seznam příslušné právní úpravy pro tu
kterou problematiku a také seznam užitečných odkazů a materiálů, které jsou volně dostupné k bližšímu
studiu převážně v prostředí internetu a k jejichž otevření by mělo stačit zcela jednoduché kliknutí
na interaktivní odkazy. Celková stavba publikace pak umožňuje samostatně si vybírat jednotlivé
kapitoly dle témat vlastního zájmu, aniž by bylo potřeba pročítat celý text posloupně. K zlepšení orientace
v textu slouží i klíčová sdělení, nacházející se v okraji textu, v nichž lze nalézt stručné shrnutí
obsahu té které tematické části či podkapitoly.
Z hlediska správného pochopení textu je nezbytné ještě hned na úvod vymezit některé základní
pojmy, jimiž je označována hlavní cílová skupina integrace – cizinec/cizinka a migrant/migrantka.
Přestože lze mezi těmito pojmy vysledovat částečné rozdíly a přestože média je mnohdy používají
nesprávným způsobem, v této publikaci jsou tyto pojmy chápány jako synonyma, přičemž je záměrně
dána přednost pojmům migrant/migrantka před pojmy cizinec/cizinka, které evokují od prvopočátku
nežádoucí jinakost. Výraz cizinec/cizinka se objevuje zejména tam, kde to odpovídá oficiální terminologii,
například v legislativě, nebo si to přály autorky jednotlivých kapitol. Vedle toho se v textu
občasně objeví označení pro specifické kategorie migrantů/migrantek, mezi něž lze zařadit žadatele/
žadatelky o mezinárodní ochranu a azylanty/azylantky a osoby s doplňkovou ochranou. Píše-li se
o osobách s migračním původem/zkušeností/historií, obvykle se jedná o osoby, které již mají české
státní občanství, avšak právě s ohledem na jejich migrační historii jsou konfrontovány se stejnými či
podobnými skutečnostmi a problémy jako ostatní migranti/migrantky, kteří na území ČR pobývají.
9
Publikace sleduje českou ustálenou terminologii, kdy ČR jako jeden ze států EU dělí cizince na dvě skupiny.
Do první skupiny patří cizinci a jejich rodinní příslušníci přicházející ze zemí EU, Švýcarska, Lichtenštejnska,
Norska a Islandu. Druhou skupinou jsou cizinci z třetích zemí, kteří přicházejí z jiných nežli výše uvedených
států. Cizincem se podle zákona o pobytu cizinců na území ČR rozumí „fyzická osoba, která není státním občanem
ČR, včetně občana EU“.
Ač výběr terminologie může nejednou vzbudit pochybnosti i vášně, stejně jako téma integrace samo
o sobě, věříme, že tato publikace bude především vyhledávaným zdrojem ověřených a na faktech a přímých
zkušenostech založených informací pro komunikaci a práci s osobami s migrační zkušeností, z nichž mnohé
tvoří součást české společnosti již celou řadu let a obvykle mívají běžné lidské přání žít v klidu, v lásce a s per­
spektivou.
Za Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty a jeho členské organizace
Eva Čech Valentová, editorka
10
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
	BSO	 bez státního občanství
	CPIC	 Centra pro integraci cizinců
	 ČDJ	 čeština jako druhý jazyk
	 ČJL	 český jazyk a literatura
	 ČSSZ	 Česká správa sociálního zabezpečení
	 ČŠI	 Česká školní inspekce
	 DDM	 Dům dětí a mládeže
	 DHN	 dávky hmotné nouze
	 DO	 doplňková ochrana
	 DP	 dlouhodobý pobyt
	 DV	 dlouhodobé vízum
	IAS	 Integrační azylové středisko
	IKP	 interkulturní práce, interkulturní pracovník
	 IVP	 individuální vzdělávací plán
	KT	 komunitní tlumočení, komunitní tlumočník
	KVPZ	 Karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance
	 MČ	 Městská část
	MHMP	 Magistrát hlavního města Prahy
	 MKV	 multikulturní výchova
	 MO	 mezinárodní ochrana
	 MOP	 Mimořádná okamžitá pomoc
	 MPO	 Ministerstvo průmyslu a obchodu
	MPSV	 Ministerstvo práce a sociálních věcí
PŘEHLED ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ KONSORCIA NEVLÁDNÍCH
ORGANIZACÍ PRACUJÍCÍCH S MIGRANTY V ČR
ADRA, o. p. s.: www.adra.cz
Agency for Migration and Adaption, z. s. (AMIGA): www.amiga-migrant.eu
Amnesty International Česká republika, z. s. (Amnesty): www.amnesty.cz
Centrum pro integraci cizinců, o. p. s. (CIC): www.cicpraha.org
Člověk v tísni, o. p. s.: www.clovekvtisni.cz / www.clovekvtisni.cz/cs/migrace
Diakonie ČCE – středisko celostátních programů a služeb: https://scps.diakonie.cz
Online encyklopedie migrace, z. s. (Encyklopedie M): www.encyclopediaofmigration.org
Charita ČR (pozorovatel): www.charita.cz
InBáze, z.s.: www.inbaze.cz
La Srada ČR, o. p. s.: www.strada.cz
META, o. p. s. – Společnost pro příležitosti mladých migrantů (META): www.meta-ops.cz
MOST PRO, o. p. s.: www.mostlp.eu
Multikulturní centrum Praha, z. s. (MKC Praha): www.mkc.cz
NESEHNUTÍ: www.nesehnuti.cz
Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s. (OPU): www.opu.cz
Pomáháme lidem na útěku, z. s. (PLNU): http://plnu.cz
Poradna pro integraci, z. ú. (PPI): http://p-p-i.cz
Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, z. s. : www.poradna-prava.cz
Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s. (SIMI): www.migrace.com
Slovo 21, z.s.: www.slovo21.cz
	 MSSZ	 Městská správa sociálního zabezpečení
	 MŠMT	 Ministerstvo školství, mládeže a	tělovýchovy
	 MV/MV ČR	 Ministerstvo vnitra
	 NNO	 nestátní nezisková organizace
	OMAP/OAMP MV	 Oddělení migrační a azylové politiky Ministerstva
		 vnitra ČR
	 OMJ	 odlišný mateřský jazyk
	 OSSZ	 Okresní správa sociálního zabezpečení
	 OSVČ	 Osoba samostatně výdělečně činná
	 PnB	 Příspěvek na bydlení
	 PnD	 Přídavek na dítě
	 PoS	 Pobytové středisko
	 PPM	 Peněžitá pomoc v mateřství
	 PPP	 pedagogicko-psychologická poradna
	 PSSZ	 Pražská správa sociálního zabezpečení
	 RP	 Rodičovský příspěvek
	 SIP	 Státní integrační program
	 SSP	 Státní sociální podpora
	 SUZ	 Správa uprchlických zařízení
	 ŠPZ	 školské poradenské zařízení
	 ÚP	 Úřad práce
	 VOŠ	 vyšší odborné vzdělání / vyšší odborné (vzdělání)
	 ZDC	 Zařízení pro děti cizince
11
KAPITOLA 1
1	 Historii tohoto období shrnuje kniha autorů Baršová, Andrea a Pavel Barša, Přistěhovalectví a liberální stát: Imigrační
a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku, Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 219–255, online:
http://migraceonline.cz/doc/Kniha_Barsa_Barsova_Pristehovalectvi.pdf.
2	 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, v platném znění, online na: http://www.mvcr.cz/
clanek/aktualni­‑zneni­‑zakona­‑c-326-1999-sb­‑o­‑pobytu­‑cizincu­‑na­‑uzemi­‑ceske­‑republiky-580539.aspx.
3	 Strategie migrační politiky ČR, MV ČR 2015, http://www.mvcr.cz/clanek/strategie­‑migracni­‑politiky­‑cr.aspx.
Migrační a integrační politika ČR
Anna Dumont, Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty, z. s.
1. 1. Migrace v ČR
Česká republika prožila od revoluce v roce 1989 zcela zásadní vývoj v oblasti migrace. Ze státu s významným
podílem emigrantů se za několik let po Sametové revoluci stala státem imigračním a v oblasti
postsovětského prostoru střední Evropy představovala Česká republika výjimku jak v procentuálním
poměru cizinců na počet obyvatel, tak v míře opatření a prostředků vynakládaných na jejich
integraci. Období mezi lety 1989 a 2000 lze popsat jako iniciační: v jeho průběhu nastalo několik zásadních
událostí, které podobu české migrační politiky zásadně zformovaly. Mezi ně patří především
rozdělení Československa, války v Jugoslávii a počátek přístupových jednání o vstupu ČR do EU.1
1. 1. 1. Vývoj migrační politiky
Od roku 2000 je účinný zákon o pobytu cizinců,2 který je jednou z nejčastěji novelizovaných právních
norem v českém právním řádu a čelí kvůli tomu dlouholeté kritice. Po vstupu do EU v roce 2004
zažívala ČR rychlý ekonomický růst, doprovázený novými pracovními příležitostmi, které do země
přilákaly řadu občanů třetích zemí. Vstupem do Schengenského prostoru v roce 2008 se stala Česká
republika vnitřním státem EU, jehož jedinou vnější hranici představuje mezinárodní letiště Václava
Havla v Praze. Neexistence vnějších hranic od té doby do značné míry definuje vlažný přístup ČR ke
sdílené odpovědnosti za migrační toky do EU.
Po dlouhou dobu byla problematika migrace a uprchlictví i přes její překotný vývoj tématem spíše
jen odborné veřejnosti a lidskoprávních aktivistů. Vše se změnilo v roce 2015, kdy téma migrace doslova
zahltilo veřejný prostor nejen v ČR a v celé EU,ale i ve světě obecně.Veřejnost nebyla připravena
na tlak (sociálních) médií, který se od té doby stal každodenní součástí života. Migrace se objevovala
několikrát denně v hlavních televizních zprávách,politické strany začaly poprvé v historii tímto tématem
žít a některé na něm postavily svou existenci i úspěch ve volbách.Za necelé tři roky od propuknutí
tzv. migrační krize prošlo veřejné mínění různými etapami. V téže době vláda ČR schválila dokument
Strategie migrační politiky ČR,3 připravený Ministerstvem vnitra, v níž se Česká republika mj. zavazuje
k hlubší osvětě k tématu migrace a otevření celospolečenské diskuse. Strategie se zabývá i rozvojovou
pomocí pro zdrojové země, integrací na území ČR či závazky státu v oblasti azylu, jejím průřezovým
tématem je ovšem bezpečnost. Právě důraz na bezpečnostní opatření coby prioritu azylové
a migrační politiky často kritizují nejen čeští, ale také evropští zástupci občanské společnosti.
Během uplynulých dvaceti
let se ČR proměnila
ze státu emigračního na
stát s největším procentuálním
poměrem
cizinců a nejrozvinutějším
systémem integrační
politiky v oblasti postsovětského
prostoru.
V posledních letech se
však stejně jako ostatní
evropské země potýká
se změnou nahlížení
na migraci v souvislosti
s tzv. migrační krizí.
12
1. 1. 2. Migrace v číslech
V roce 1993, kdy Český statistický úřad (ČSÚ) začal vést statistiky o cizincích na území ČR, jich zde
pobývalo kolem 78 000. V roce 2017 tento počet překonal hranici 500 000 osob.4 K tomu je nutné započítat
neregistrované občany ze zemí EU a neregulérně pobývající migranty ze třetích zemí, přičemž
odhady celkového počtu těchto skupin osob nejsou k dispozici. Nejvíce zastoupení jsou Ukrajinci, následují
Slováci a Vietnamci. Z celkového počtu všech migrantů jich 42 % tvoří občané EU. Nejvíce migrantů
žije přirozeně v Praze (jejich podíl tvoří přes 14 % z celkové populace města a 37 % z celkové
migrantské populace v ČR) a dalších velkých městech.5
Protože povolení k pobytu na území ČR se vydává za konkrétním účelem, v případě regulérních
migrantů lze tak poměrně přesně vysledovat důvody jejich příchodu do země. Zdaleka nejvíce migrantů
(přes 40 %) přichází do ČR za prací nebo podnikáním; převažují zaměstnanci ze zemí EU,
kteří představují až 74 % ze všech zaměstnaných migrantů v ČR. Pro zaměstnávání pracovníků ze třetích
zemí, zejména těch z Ukrajiny, zavedla ČR speciální vládní programy, u nichž byla pro rok 2018
navýšená kvóta na 19 600 pracovníků ročně.6 Další režimy počítají s kvótami pro migranty z Filipín
či Mongolska. Paralelně vzrůstá zájem domácích zaměstnavatelů například o pracovníky ze Srbska
(viz kapitolu 3. 2. 2). Bližší informace o režimech a vízových možnostech pro zaměstnance nabízí
např. vládní agentura CzechInvest.7
Další velká skupina migrantů přichází z rodinných důvodů: jde zejména o příchod rodinných
příslušníků cizinců (necelých 28 %). Samostatnou kategorií tvoří zahraniční studenti, kteří každoročně
tvoří přes 21 % z celkového počtu cizinců na území ČR.
Z humanitárních důvodů přichází přibližně 9 % z celkového počtu cizinců. Počet žadatelů
o mezinárodní ochranu kumulativně za 25 let převyšuje 75 000 osob, uznaných azylantů je od roku
1998 celkem přes 3 000, doplňkovou ochranu získal přibližně čtyřnásobek lidí (podrobněji viz kapitolu
10. 1.). Od roku 2015 žádá o azyl v ČR přibližně 1500 žadatelů ročně, průměrně 300 z nich získá
určitou formu ochrany (azyl, doplňkovou ochranu, humanitární azyl).
Zatímco kvantitativní data v oblasti demografického vývoje a pobytů migrantů v ČR vydává
pravidelně ČSÚ8 na základě informací cizinecké policie a ministerstva vnitra, data z oblasti zahraniční
zaměstnanosti (tedy zaměstnanosti migrantů v ČR) od roku 2012 chyběla z důvodu problémů
registračního systému MPSV a nahrazovaly je pouze kvalifikované odhady úřadů práce. Od roku 2018
se opět využívá původní systém. Vedle kvantitativních statistik vznikají také různé kvalitativní či
podrobnější výzkumy, mezi nejnovější patří především Analýza postavení migrantů a migrantek na
území hl. m. Prahy9 a Analýza sociálních sítí cizinců ve městě Brně.10 Postoje veřejnosti k otázkám migrace
pravidelně od roku 2010 zveřejňuje Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM).11
1. 1. 3. Základní rozdělení pobytových statusů
Pro pobyt cizinců na území ČR se uplatňují pravidla jasně vymezená v zákonu o pobytu cizinců (známý
též jako cizinecký zákon).12 Nejjednodušší je situace pro občany EU, na které se vztahuje svoboda
volného pohybu v rámci EU. V ČR mohou tudíž pobývat bez dalších omezení, pouze při pobytu nad
4	 Více k tomu např. na:
http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pocet­‑cizincu­‑v­‑cesku­‑loni­‑poprve­‑presahl­‑pulmilionovou­‑hranici/1576910.
5	 Např. V Česku žije a pracuje půl milionu cizinců, Statistika a my - Měsíčník Českého statistického úřadu, vydání 4/18,
online: http://www.statistikaamy.cz/2018/04/v­‑cesku­‑zije­‑a­‑pracuje­‑pul­‑milionu­‑cizincu/.
6	 Např. https://www.spcr.cz/muze­‑vas­‑zajimat/pravni­‑infoservis/11555-vlada­‑navysila­‑kvoty­‑v­‑rezimu­‑ukrajina.
7	 Více k tomu na: https://www.czechinvest.org/cz/Sluzby­‑pro­‑investory/Sluzby­‑AfterCare/Vizova­‑podpora.
8	 Český statistický úřad, Cizinci: Počet cizinců, 5. 6. 2018, https://www.czso.cz/csu/cizinci/cizinci­‑pocet­‑cizincu.
9	 Sociologický ústav AV ČR, Analýza postavení migrantů a migrantek na území hl. m. Prahy, 2018, online na:
http://metropolevsech.eu/wp­‑content/uploads/2017/11/Anal%C3%BDza­‑postaven%C3%AD­‑migrant%C5%AF­‑a­
‑migrantek-2017.pdf.
10	 Více na stránkách města Brna: https://www.brno.cz/brno­‑aktualne/tiskovy­‑servis/tiskove­‑zpravy/a/brno­‑zverejnilo­
‑vysledky­‑analyzy­‑socialnich­‑siti­‑cizincu/.
11	 Více na stránkách CVVM: https://cvvm.soc.cas.cz/cz/tiskove­‑zpravy/ostatni/vztahy­‑a­‑zivotni­‑postoje/4591-nazory­
‑verejnosti­‑na­‑usazovani­‑cizincu­‑v­‑cr­‑brezen-2018.
12	 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, v platném znění.
V roce 2018 poprvé počet
cizinců v ČR překonal
hranici 500 000. Mezi
účely pobytu patří především:
práce a podnikání
(42 %); rodinné důvody
(28 %); studium v ČR
(21 %) a humanitární
důvody (9 %)
Více než polovina všech
cizinců pobývajících v ČR
má trvalý pobyt. Ostatní
druhy pobytů se v základních
rysech dělí na
krátkodobé, dlouhodobé
nebo přechodné. V případě
uprchlíků lze získat
dva druhy mezinárodní
ochrany v ČR – azyl nebo
doplňkovou ochranu.
13
90 dnů musí splnit registrační povinnost,tj. oznámit místo svého pobytu cizinecké policii.Pokud chtějí
v ČR žít dlouhodobě či trvale,pak si mohou na Ministerstvu vnitra ČR (MV ČR) požádat o tzv. potvrzení
o přechodném pobytu, díky němuž pak mohou po 5 letech žádat o pobyt trvalý.13
Naproti tomu občané třetích zemí ve většině případů potřebují k pobytu v ČR získat vízum nebo povolení
k pobytu.14 Výjimkou jsou pouze migranti přicházející ze zemí s tzv. bezvízovým stykem na dobu
kratší než 90 dnů.Ostatní ke krátkodobému pobytu potřebují tzv. krátkodobé (Schengenské) vízum.15
Pro pobyt delší než 90 dnů musejí požádat na zastupitelském úřadě ČR v zahraničí o dlouhodobé
vízum, které se vždycky vydává za určitým účelem (např. podnikání,zaměstnání,studium,sloučení ro­
diny atd.). Navazujícím druhem pobytu je pak tzv. povolení k dlouhodobému pobytu, které se rovněž
uděluje za určitým účelem pobytu v ČR.Nevýhodou tohoto typu pobytu z pohledu cizince je jeho právní
nejistota a nutnost pravidelného prodlužování. Rodinní příslušníci občanů EU nebo ČR, kteří sami pocházejí
ze třetích zemí, si v tomto případě žádají o speciální druh povolení k pobytu, tzv. přechodný
pobyt,z něhož pro ně vyplývají jisté výhody oproti ostatním občanům třetích zemí,např. snadnější přístup
na trh práce či oprávnění žádat o sociální dávky (viz kapitoly 3 a 4).
Více než polovina cizinců je v ČR usazena trvale, tj. mají zde trvalý pobyt. Ten se obvykle získává
po 5 letech pobytu na území ČR a kromě potřebných dokumentů je nutné složit zkoušku z češtiny (některé
výjimky vymezuje cizinecký zákon). Toto postavení se nejvíce blíží postavení českého občana: až
na plné volebního právo jsou jeho držitelům přiznána stejná práva a povinnosti jako českým občanům.
Na občany EU se navíc vztahuje možnost volit v komunálních, krajských a evropských volbách.
V oblasti azylu upravuje zákon o azylu16 práva a podmínky pro pobyt cizinců ve specifickém právním
postavení. Na osoby, které v ČR žádají o udělení mezinárodní ochrany, nahlíží jako na žadatele
o mezinárodní ochranu.V případě kladného posouzení žádosti ministerstvem vnitra pak existují dva
druhy udělené mezinárodní ochrany. První, vyšší formou ochrany, je azyl. Žadateli je udělen na dobu
neurčitou a, co do rozsahu přiznaných práv, je roven trvalému pobytu. Další variantou a nižší formou
ochrany je tzv. doplňková ochrana, kterou je nutné obnovovat po dvou letech pobytu v ČR a stát ji
nemusí prodloužit, pokud pominou důvody jejího udělení. Kromě těchto dvou druhů existuje ještě
humanitární azyl, který je možné udělit pouze ve výjimečných případech (viz kapitolu 10. 1.).
1. 2. Integrační politika ČR
1. 2. 1. Vývoj a strategické materiály
Současná integrační politika České republiky je výsledkem dlouholetého vývoje. Její počátek je datován
do roku 1999, kdy byly Vládou ČR přijaty tzv. Zásady koncepce integrace cizinců na území ČR (Zásady),17
obecný dokument vymezující základní principy pro postupné budování integrační politiky státu.
Na Zásady navazovala o rok později Koncepce integrace cizinců na území ČR (Koncepce),18 která jakožto
základní rámec pro státní politiku integrace cizinců poprvé postup státu konkretizovala. Koordinace integrační
politiky byla zprvu svěřena Ministerstvu vnitra ČR (MV). Klíčovým prvkem Koncepce se stala
podpora projektů financovaných ze státního rozpočtu v rámci každoročně vyhlašovaných dotačních programů,
jejichž realizátory se staly přednostně nestátní neziskové organizace (NNO). V reakci na vývoj,
nové trendy a aktuální potřeby v souvislosti s integrací a migrací byla Koncepce dosud revidovaná třikrát
(v roce 2006, 2011 a 2016) pod názvem Koncepce integrace cizinců – Ve vzájemném respektu.19
13	 Více k podmínkám pobytu občanů EU na území ČR na stránkách MV:
http://www.mvcr.cz/clanek/obcane­‑eu­‑a­‑jejich­‑rodinni­‑prislusnici.aspx.
14	 Více k podmínkám pobytu občanů třetích zemí na území ČR na stránkách MV:
http://www.mvcr.cz/clanek/obcane­‑tretich­‑zemi.aspx.
15	 Seznam států s vízovou povinností je uveden na stránkách MZV: https://www.mzv.cz/jnp/cz/informace_pro_cizince/
kratkodobe_vizum/seznam_statu_jejichz_obcane_podlehaji/index.html.
16	 Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně některých zákonů, v platném znění.
17	 Usnesení vlády ČR ze dne 7. července 1999 č. 689.
18	 Usnesení vlády ČR ze dne 11. prosince 2000 č. 1266.
19	 Usnesení vlády ČR ze dne 18. ledna 2016 č. 26 o Aktualizované koncepci integrace cizinců – Ve vzájemném respektu
a o Postupu při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců v roce 2016; více k tomu na stránkách MV:
http://www.mvcr.cz/migrace/clanek/integrace­‑cizincu.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d.
Nejdůležitějším strategickým
materiálem
pro oblast integrace
cizinců v ČR je Koncepce
integrace cizinců – Ve
vzájemném respektu.
Dokument pohlíží
na integraci jako na
oboustranný proces,
v němž je potřeba
zapojení jak samotných
migrantů, tak i přijímací
společnosti. Konkrétní
kroky pro plnění cílů
státní integrační politiky
stanovuje roční akční
plán, nazvaný Postup při
realizaci Koncepce.
14
Ministerstvo vnitra každoročně předkládá vládě zprávu o realizaci Koncepce, vláda ji schvaluje
a současně stanovuje postupy na další roční období (viz níže), včetně schválení příslušného rozpočtu.
Kromě státního rozpočtu jsou od vstupu ČR do EU integrační opatření realizována především díky prostředkům
z evropských fondů–Evropského Azylového,migračního a integračního fondu (AMIF),Evropského
sociálního fondu (ESF) a státního rozpočtu (prostřednictvím dotací a sociálních služeb). Z dalších
zdrojů lze pak zmínit tzv. Norské fondy, grantové programy zahraničních ambasád či mezinárodních organizací
(např. UNHCR),dotace krajů a obcí,české i zahraniční nadace,či soukromé dárce atd.20
V souvislosti s nutností implementovat požadavky a doporučení EU v rámci začlenění ČR do evropských
struktur proběhly intenzivnější snahy vlády ČR vytvořit ucelený dlouhodobý rámec české
integrační politiky. Aktualizace Koncepce z roku 2006 proto definovala specifická opatření ve čtyřech
prioritních oblastech, které jsou v dokumentu zachovány dodnes: a) znalost českého jazyka,
b) ekonomickou soběstačnost cizinců, c) orientaci cizinců ve společnosti – informovanost
cizinců a d) vzájemné vztahy cizinců a majoritní společnosti. Inovovaný přístup kladl důraz na
jednotlivce, jejich samostatnost a odpovědnost ve snaze o integraci. Nejpozději od této doby je na integraci
v ČR pohlíženo, alespoň na koncepční úrovni, jako na oboustranný proces, do něhož vstupují
jak cizinci, tak majoritní společnost Z pohledu cílových skupin se integrační snahy státu vztahují pouze
na dlouhodobě a legálně usazené občany třetích zemí, a naopak ponechávají stranou občany EU, kterým
se podpory může dostat pouze v krizových situacích. Rovněž tak jsou z integrační politiky vyjmuti
žadatelé o mezinárodní ochranu (uprchlíci) a osoby s udělenou mezinárodní ochranou, na které se ovšem
vztahují specifická integrační opatření (viz kapitola 10).21 Tyto limity integrační politiky státu jsou
terčem dlouhodobé kritiky ze strany neziskových organizací pracující s migranty.
Konkrétní opatření integrační politiky pak stanovuje roční akční plán, schvalovaný vládou jako
Postup při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců – Ve vzájemném respektu22. Cílem
všech aktivit integrační politiky je:
•• předcházet vzniku uzavřených komunit imigrantů, jejich společenské izolaci a sociálnímu
vyloučení;
•• zachování sociální soudržnosti a harmonického nekonfliktního soužití všech obyvatel země;
•• udržení a další rozvoj proaktivní integrační politiky na národní, regionální i lokální úrovni;
•• posílení informovanosti cizinců i většinové společnosti a prohloubení komunikace se širokou veřejností
o problematice migrace a integrace ve vztahu k občanům i k cizincům.
1. 2. 2. Institucionální rámec české integrační politiky
V současnosti je koordinací státní politiky integrace cizinců pověřeno Ministerstvo vnitra ČR, odbor
azylové a migrační politiky (OAMP).23 Ten je odpovědný za vytváření národní integrační politiky
v podobě Koncepce integrace cizinců na území ČR (viz kapitolu 1. 2. 1.) a dále má koordinovat činnosti
subjektů zapojených do realizace politiky integrace cizinců. Současně OAMP zodpovídá za realizaci
dílčích aktivit v oblasti integrace, jako jsou např. vzdělávací programy pro zaměstnance integračních
center a NNO; aktivity určené ke zvýšení informovanosti cizinců a veřejnosti např. vydávání informačních
brožur či programy podporující aktivity na lokální a regionální úrovni. Vedle agendy integrační
politiky dále přísluší OAMP celá řada kompetencí v oblasti migrace, které z něj činí klíčového
tvůrce a realizátora migrační politiky v ČR.
Kromě ministerstva vnitra je na poli integrace aktivní též Ministerstvo práce a sociálních věcí
ČR (MPSV), které koordinovalo integrační politiku státu v letech 2004 až 2008; od roku 1999 podpořilo
prostřednictvím státních dotací řadu nejrůznějších projektů a organizací v této oblasti a především
administruje přerozdělování prostředků z Evropského sociálního fondu (ESF), k jehož cílovým
20	 Obecný přehled financování integrace cizinců je dostupný také na stránkách www.cizinci.cz (Finanční zdroje).
21	 Pro integraci azylantů a osob s doplňkovou ochranou jsou totiž učena specifická opatření Státního integračního
programu, řízeného Ministerstvem vnitra ČR (viz kapitolu 10).
22	 Usnesení vlády ČR ze dne 3. ledna 2018, č. 10; celé znění Postupu je dostupné na stránkách MV:
http://www.mvcr.cz/migrace/clanek/integrace­‑cizincu.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d.
23	 Usnesení vlády ČR ze dne 23. července 2008, č. 979.
Hlavním gestorem migrační
a integrační politiky
v ČR je Odbor azylové
a migrační politiky MV
ČR (OAMP). Na státní
úrovni se na integračním
procesu významně
podílejí také další rezorty
a státní orgány. Hlavními
realizátory integračních
opatření jsou krajská
integrační centra (CPIC),
nevládní organizace
a některá městské samo-
správy.
15
skupinám se mj. řadí i migranti.24 MPSV spolu s OAMP MV také provozuje a koordinuje webový portál
www.cizinci.cz, který shromažďuje maximum dostupných informací o integraci cizinců v ČR.
Koncepce počítá i se zapojením řady dalších rezortů (MŠMT, MPO, MZD, MMR a MK), protože
v případě integrace cizinců jde o průřezovou a komplexní problematiku, dotýkající se mnoha oblastí.
Jednotlivé rezorty odpovídají za realizaci dílčích aktivit v rozsahu své gesce a za tímto účelem mají
přerozdělovat finanční prostředky alikvotně přidělené ze státního rozpočtu. Ostatní ministerstva se
však reálně integrační politice příliš nevěnují, což komplikuje účinnou realizaci Koncepce (nejvíce
se to projevuje v oblastech školství, viz kapitola 8, či v přístupu migrantů ke zdraví, viz kapitola 7).
Důležitá je také role Veřejného ochránce práv, který dohlíží především na dodržování práv cizinců.
Od počátků vzniku integrační politiky se na realizaci jejích opatření podílely především
neziskové organizace a dále pak integrační centra, vznikající v jednotlivých regionech jakožto
systémové opatření státu v posledních deseti letech (viz kapitolu 1. 2. 3.).
Vedle těchto specializovaných subjektů jsou to pak nejčastěji školy, které řeší integraci dětí cizinců
(nebo přesněji dětí s odlišným mateřským jazykem) mezi české spolužáky a jejich vzdělávání.
V otázkách integrace pracovních migrantů se pak očekává zapojení zaměstnavatelů či odborových
svazů, tito však obvykle vykazují v tomto směru jen velice skromnou činnost, většinou v podobě publikace
a diseminace informačních letáků. Obdobně lze pohlížet na přístup úřadů práce, jejichž zapojení
do oblasti integrace však v nedávné době rozvíjel prostřednictvím rozsáhlých projektů Fond
dalšího vzdělávání (FDV).25 Zásadní změnu v posledních letech způsobuje nedostatek potenciálních
pracovníků na pracovním trhu. Zaměstnavatelské svazy se díky tomu stávají velmi silným lobbistickým
hráčem v jednání s MV ohledně zvyšování kvót na počty zahraničních zaměstnanců. Mezi
nejhlasitější z nich patří Hospodářská komora ČR a Svaz průmyslu a dopravy.
1. 2. 3. Integrační politika na lokální úrovni
Vládní koncepce integrace cizinců klade čím dál větší důraz na to, že nezbytnou podmínkou pro
úspěšnou integraci migrantů je „aktivní zapojení regionální a lokální úrovně, tedy prostředí, ve kterém
reálně probíhá vzájemné soužití i začleňování cizinců do společnosti“.26 Na obou těchto úrovních je sice
možné identifikovat různé aktéry zapojené do realizace integrační politiky, ovšem mimo hl. m. Prahu,
Brno, Plzeň a několik málo dalších měst takřka neexistuje systematický přístup k integraci jak na
regionální, tak na lokální úrovni. Je tomu tak i proto, že kraje ani větší města většinou nedisponují
žádnou konzistentní strategií pro oblast integrace cizinců, natož pak aby ji vytvářely menší obce. Ačkoli
byla ve všech krajích ČR zřízena pozice krajského koordinátora pověřeného mj. integrací cizinců,
pracovní náplň těchto pracovníků je široká a k plnění aktivní koordinační role jim chybí potřebný
prostor i kompetence.
▶▶ Krajská integrační centra
Vzhledem k absenci prostředků i regionálních strategií podporuje od roku 2009 MV výše zmiňovaná
regionální integrační centra neboli Centra na podporu integrace cizinců (CPIC), vybudovaná
díky podpoře z evropských fondů, v současnosti konkrétně z Azylového, migračního a integračního
fondu (AMIF). Centra jsou zřízena ve všech krajích kromě Středočeského a jejich správci jsou vybíráni
v rámci dotačního řízení. Dosud bylo uvedeno do provozu 13 center, z nichž 8 řídí Správa uprchlických
zařízení (SUZ, organizační složka MV),27 jedno centrum spadá pod nevládní organizaci Poradna pro
integraci (v Ústeckém kraji), jedno pak pod Charitu ČR (v Královéhradeckém kraji), další pod krajskou
samosprávu (v Jihomoravském kraji) a Integrační centrum Praha zase pod místní samosprávu (Magistrát
hl. m. Prahy). Na zřízení a provoz posledního, 14. integračního centra ve Středočeském kraji byla
na jaře 2018 vypsána grantová výzva. MV usiluje o zahrnutí výdajů na provoz CPIC do státního rozpočtu.
Slibuje si od toho stabilizaci center a možnost podporovat širší cílovou skupinu cizinců (dnes
24	 Přehled projektů financovaných z prostředků ESF zaměřených na integraci cizinců je dostupný na stránkách
www.esfcr.cz nebo www.cizinci.cz.
25	 Více k projektům Fondu dalšího vzdělávání na: http://www.fdv.cz/podpora­‑cizincum.
26	 Koncepce integrace cizinců: Ve vzájemném respektu, s. 15.
27	 SUZ provozuje integrační centra v těchto krajích: Jihočeském, Karlovarském, Libereckém, Moravskoslezském,
Olomouckém, Pardubickém, Plzeňském, kraji Vysočina a Zlínském. Více na www.integracnicentra.cz.
Centra na podporu
integrace cizinců (CPIC)
existují ve všech krajích
kromě (zatím) Středočeského.
Centra vedle běžných
integračních aktivit
pro migranty pořádají
rovněž regionální poradní
platformy, které zahrnují
všechny relevantní aktéry
na území kraje.
16
je dle podmínek AMIF problematické podporovat např. občany EU). Pokud bude návrh schválen, provoz
center bude ze státního rozpočtu hrazen od roku 2020.
Integrační centra realizují státní integrační politiku obsaženou v Koncepci integrace cizinců
na území ČR (viz kapitolu 1. 2. 1.) a dle představ MV by měla být střediskem integračních aktivit
v regionu. Ve spolupráci s dalšími, zejména neziskovými organizacemi, které v oblasti působí, zajišťují
poskytování informací, sociální a právní poradenství, kurzy češtiny a sociokulturní orientace
cizinců ve společnosti, tlumočnické služby a multikulturní aktivity.28 Propojením činnosti zaměstnanců
center a pracovníků NNO pak integrační centra slouží i pro redistribuci prostředků určených
na integraci migrantů z příslušné kapitoly MV. Krom toho integrační centra organizují regionální
poradní platformy (pravidelné poradní pracovní skupiny), jejichž cílem je zprostředkovat spolupráci
všech h aktérů, kteří mohou přispět k úspěšné realizaci politiky integrace v regionu. Platformy slouží
ke sdílení informací a hodnocení situace cizinců v jednotlivých regionech nebo k identifikaci problémových
oblastí.Vzhledem k poměrně krátké historii center a jejich nelehkému postavení je však třeba
jejich činnost dále rozvíjet a prohlubovat.
▶▶ Integrace na úrovni obcí a měst
Co se obcí a měst týče, vzhledem k neexistenci lokálních integračních strategií se nejednou stalo, že
se místní samosprávy začaly aktivovat až poté, co se na jejich území vyskytly naléhavé důvody vyžadující
změnu poměrů mezi tamní většinovou společností a cizinci. Zejména po propuknutí ekonomické
krize musela některá města s větší koncentrací pracovních migrantů reagovat na nezvládnuté
problémy v důsledku hromadného propouštění těchto pracovníků a následného narůstajícího napětí
u místních obyvatel.V zájmu nalezení řešení přišlo MV s podporou v podobě tzv. emergentních
projektů, jež nabízely soubor integračních aktivit a opatření (např. jazykové i komunikační kurzy pro
cizince, úředníky i policisty, ale také intervenční a terénní práce atd.), vedoucích k mapování a zlepšování
kritické situace v dané lokalitě. Projekty realizovaly samosprávy měst např. v Havlíčkově Brodě,
Teplicích, v městských částech hl. m. Prahy (Praha 12, 13 a 14), v Pardubicích či v Plzni.
Dosud nejdále pokročila v procesu tvorby integračních strategií samospráva hl. m. Prahy. V roce
2014 vznikla Koncepce hl. m. Prahy pro oblast integrace cizinců29 a na ni každoročně navazují akční
plány její realizace.30 Díky těmto strategickým dokumentům je na území Prahy soustavně sledován vývoj
problematiky, pravidelně se scházejí odborníci, jsou vyčleněny prostředky pro integrační projekty
nevládních organizací a zřízeny samostatné pracovní pozice v rámci magistrátu.Tato opatření jsou podporována
politickou reprezentací.Podobnou cestou se vydalo město Brno,které usiluje o usnadnění komunikace
mezi úřady a migranty zaváděním služeb interkulturních pracovníků přímo ve strukturách brněnského
magistrátu (viz též kapitolu 5. 2.).31 Vysoce kvalifikovaným cizincům navíc poskytuje rozsáhlé
služby prostřednictvím organizace Brno Expat Centre,32 provozované z rozpočtu města.
V době nedostatku pracovních sil se města v posledních letech opět potýkají s vysokým nárůstem
nových zahraničních pracovníků.Často se tak děje v okolí průmyslových zón, kde na skokový nárůst
počtu obyvatel není infrastruktura malých měst vůbec připravena a soužití získává velmi problematický
rozměr.Cizinci zde bydlí ve větších skupinách na ubytovnách,daleko od občanského vybavení
i od svých rodin.Nejznámějším příkladem tohoto jevu je obec Kvasiny,resp.celé Rychnovsko,kde míra
nespokojenosti přerostla v neudržitelný stav,který musely řešit státní orgány.S velkým tlakem na navyšování
počtu nově příchozích pracovních migrantů souvisí často až zoufalý nedostatek míst k bydlení,
kapacit praktických i odborných lékařů a ostatních služeb v místě nového bydliště. V případě vyššího
počtu sloučených rodin migrantů se města musí také vyrovnat se skokovým nárůstem dětí ve školkách
a školách. Podobným vývojem si prochází v posledních letech například město Pardubice.
28	 Více k činnosti ostatních CPIC mimo vedení SUZ na jejich webových stránkách: www.centrumcizincu.cz,
www.cizincijmk.cz, www.cizincihradec.cz a www.icpraha.com.
29	 Celé znění tzv. pražské Koncepce integrace cizinců je dostupné na stránkách na integračním portálu hl. m. Prahy:
http://metropolevsech.eu/cs/o­‑nas/koncepce­‑hl­‑m­‑prahy­‑pro­‑oblast­‑integrace­‑cizincu/.
30	 Akční plán pro léta 2018-2019 je dostupný ke stažení zde: http://www.icpraha.com/wp­‑content/uploads/2018/03/
P%C5%99%C3%ADloha-%C4%8D.1-k­‑usnesen%C3%AD­‑Rady­‑HMP.pdf.
31	 Více k příslušnému projektu na stránkách města Brna: https://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/
magistrat_mesta_brna/OIEF/Projekty_realizace/Interkulturni_prostupnost.pdf.
32	 Více k tomu na: https://www.brnoexpatcentre.eu/.
Integrace v obcích
a krajích zatím postrádá
komplexní systémovou
podporu. Obce nicméně
mohou žádat o dotace
u MV a některá města
(především Praha a Brno)
vytvářejí vlastní integrační
strategie. Místní
samosprávy tak zaujímají
stále důležitější roli v oblasti
integrace cizinců.
17
FDoporučení
Pro podporu integračního procesu na svém území mohou v současné době obce využít projekty na
podporu integrace cizinců,které vznikly transformací bývalých tzv. emergentních projektů (viz výše).
Při realizaci těchto projektů poskytuje Ministerstvo vnitra obcím metodickou podporu,v jejímž rámci je
také možné žádat o konzultace či mentoring koordinátorů pro integraci cizinců, kteří působí v obcích
s předchozí zkušeností s realizací tohoto typu projektu.Projekty obcí bývají vesměs realizovány ve spolupráci
či partnerství s integračními centry či NNO působícími v dotčených lokalitách.
1. 3. Příslušná právní úprava
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců – upravuje především vstup, pobyt a ukončení pobytu
cizinců na území ČR, jakož i práva a zejména povinnosti cizinců v ČR.
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu – upravuje pravidla řízení o udělení mezinárodní ochrany, právní
postavení žadatele o mezinárodní ochranu a osoby s udělenou mezinárodní ochranou, včetně jejich
sociálních práv a podpůrných opatření.
1. 4. Užitečné odkazy a materiály
Zvýšení role neziskového sektoru v oblasti sociální integrace pracovních migrantů v České
republice – srovnání praxe v Portugalsku a Rakousku (Sdružení pro integraci a migraci, 2012):
http://www.migrace.com/docs/130220_simi_publikace_ke_cteni_dvoustrany.pdf.
Strategie migrační politiky ČR (Ministerstvo vnitra ČR, 2015):
http://www.mvcr.cz/clanek/strategie­‑migracni­‑politiky­‑cr.aspx.
Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců 2016: Ve vzájemném respektu (Ministerstvo vnitra ČR,
2016): http://www.mvcr.cz/migrace/soubor/kic-2016-a­‑postup­‑pri­‑realizaci­‑kic-2016-usneseni­
‑vlady­‑c-26-2016-pdf.aspx.
Postup při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců 2018: Ve vzájemném respektu
(usnesení vlády ČR, 2018): http://www.mvcr.cz/migrace/soubor/2018-postup­‑pri­‑realizace­‑kic-
2018-usneseni­‑vlady­‑c-10-2018-pdf.aspx.
Aktualizovaná Koncepce hl. m. Prahy pro oblast integrace cizinců (Magistrát hl. m. Prahy,
Integrační centrum Praha, o. p. s., spolupracujících organizací a instituce, 2018):
http://metropolevsech.eu/wp­‑content/uploads/2018/03/Aktualizovan%C3%A1-Koncepce­‑HMP­
‑pro­‑oblast­‑integrace­‑cizinc%C5%AF.pdf.
Akční plán Koncepce hl. m. Prahy pro oblast integrace cizinců na roky 2018–2019 (Magistrát
hl. m. Prahy, 2018): http://www.icpraha.com/wp­‑content/uploads/2018/03/P%C5%99%C3%ADloha-
%C4%8D.1-k­‑usnesen%C3%AD­‑Rady­‑HMP.pdf.
Analýza postavení migrantů a migrantek na území hl. m. Prahy (Sociologický ústav AV ČR, 2017):
http://metropolevsech.eu/wp­‑content/uploads/2017/11/Anal%C3%BDza­‑postaven%C3%AD­
‑migrant%C5%AF­‑a­‑migrantek-2017.pdf.
18
KAPITOLA 2
33	 Cit. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců – Ve vzájemném respektu; s. 27.
34	 Viz Integrační kurzy pro migranty a migrantky: zahraniční zkušenosti“ (IOM, 2014), online na:
https://www.iom.cz/vod/publikace-integracni-kurzy-pro-migranty-a-migrantky-zahranicni-zkusenosti
Orientace a participace migrantů
v české společnosti
Marie Říhová, Slovo 21, z. s.
Eva Čech Valentová, Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s.
Česká státní integrační politika klade důraz na orientaci migrantů ve společnosti, kterou pokládá
za jeden z pilířů integrace. Strategický dokument vlády ČR, Aktualizovaná Koncepce integrace
cizinců (viz kapitolu 1. 2. 1.) k tomu uvádí: „Život cizince v České republice se stává snadnějším po
zorientování se ve společnosti. Je tedy nezbytné cizince seznamovat s českými reáliemi, zprostředkovat jim
informace o zvyklostech a pravidlech soužití běžných v ČR, o procedurách legálního pobytu, zaměstnávání
a podnikání, možnostech vzdělání, nasměrovat je na organizace, které jim mohou poskytnout podporu
a pomoc.“33 Ve smyslu tohoto cíle se Ministerstvo vnitra, jakožto koordinační orgán integrační politiky,
snaží podpořit informovanost, a tím i orientaci migrantů jak před odjezdem ze země původu
(tedy v předmigračním období), tak i po jejich příjezdu do ČR.
Předodjezdová opatření představují informační materiály, které jsou k dispozici na zastupitelských
úřadech ČR v zemích původu a jsou určeny zejména cizincům ze třetích zemí, kteří zvažují
dlouhodobě pobývat v ČR. Migranti získají základní informace o podmínkách pobytu v ČR, nezbytné
kontakty na státní instituce a neziskový sektor či jsou upozorněni na případná rizika spjatá s nekalými
zprostředkovatelskými službami nebo nedodržováním českých zákonů (viz kapitola 2. 1.). Co nejdříve
po příjezdu do ČR jsou pak hlavním nástrojem na podporu začlenění nově příchozích migrantů
do zdejší společnosti tzv. adaptačně integrační kurzy. Zde se migranti seznámí se svými právy a povinnostmi
na území ČR, s místními poměry, zvyklostmi a základními hodnotami ČR i EU. Cílem je též
pomoci při řešení praktických problémů či předcházet počátečním nedorozuměním (viz kapitola 2. 2.).
Pro migranty s dlouhodobým či trvalým pobytem jsou pak určeny kurzy sociokulturní orientace,
které se mj. věnují řešení aktuálních problémů a potřeb migrantů při jejich pobytu v ČR (viz kapitolu
2. 3.). Podobná předodjezdová a popříjezdová opatření, včetně orientačních kurzů, jsou realizována
v mnoha zemích světa s cílem podpořit informovanost migrantů a usnadnit jejich začlenění v nové
zemi co nejdříve po jejich příjezdu, ovšem jejich podoba se v každém státě liší.V některých zemích jsou
povinné, jinde dobrovolné, někde jsou hrazené, jinde je zase kauce refundována po splněné docházce
nebo úspěšném absolvování zkoušky. Díky široké síti poboček po celém světě pomáhá s rozvíjením
těchto nástrojů v jednotlivých zemích například Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).34
Dalším předpokladem úspěšné integrace je participace cizinců na veřejném životě, poněvadž
díky ní si cizinci utváří pocit sounáležitosti se společností, ve které žijí. V tomto směru pak Koncepce
integrace cizinců upřesňuje, že „cílem integrační politiky je podporovat zapojení cizinců do veřejného
života tak, aby se mohli cítit jeho součástí a pociťovat svou spoluodpovědnost za dění v komunitě. V zájmu
toho je nezbytné seznamovat cizince s rolí občanské společnosti a aktivizovat je k účasti na rozhodování
o věcech veřejných na místní úrovni.“ Tzv. občanská participace či angažovanost, včetně politické participace
může mít různé podoby, od dobrovolnictví, zakládání spolků, účast v poradních orgánech
Česká státní integrační
politika klade důraz
na orientaci migrantů
v české společnosti, a to
pomocí předodjezdových
i popříjezdových
informačních opatření
pro migranty. Dalším
důležitým předpokladem
integrace je participace
migrantů na veřejném
životě.
19
místních samospráv až po volební právo.V České republice se však prozatím jedná o málo rozvinutou
sféru v rámci integračního procesu, přičemž formální politická participace cizinců v podobě je navíc
v naší právní úpravě výrazně omezená (viz kapitola 2. 4.).35
2. 1. Předodjezdová opatření
Předodjezdová opatření jsou v gesci Ministerstva vnitra společně s Ministerstvem zahraničních věcí
ČR (MZV). Nezisková organizace Slovo 21 vytvořila ve spolupráci s pracovníky Odboru azylové a migrační
politiky Ministerstva vnitra (OAMP) a Mezinárodní organizace pro migraci (International
Organization for Migration, IOM) informační balíček Příští zastávka Česká Republika, který se skládá
z několika materiálů: 1) brožury, 2) dokumentárního filmu a 3) oddělitelného kontrolního seznamu
důležitých kroků, které je nutné v souvislosti s migrací do ČR provést.
Již v zemi původu tak mohou migranti ze třetích zemí získat základní informace o ČR a povědomí
o svých právech a povinnostech vyplývajících v souvislosti s příjezdem do ČR ze zákona.
V brožuře jsou popsány různé stěžejní situace jako například podání žádosti o povolení k pobytu v ČR na
zastupitelském úřadu, druhy a náležitosti žádostí o víza či povolení k pobytu, nahlášení pobytu po příjezdu
do ČR, náležitosti pro vyřízení zdravotního pojištění, hlášení změn či prodlužování pobytu, aj. Potenciální
migranti jsou zároveň upozorněni i na rizika, kterým se vystaví, pokud své povinnosti nesplní. Součástí balíčku
jsou také kontakty na informační linky státní správy i neziskového sektoru,na které se migranti mohou kdykoli
před odjezdem i po něm obrátit. Tyto informace mají přispět k omezení služeb nekalých zprostředkovatelů
a k varování migrantů před riziky spojenými s využíváním jejich služeb.
Doprovodný krátkometrážní dokumentárně-hraný film (na DVD) přibližuje prostředí a zvyklosti v ČR
a upozorňuje na důležité informace z brožury. Film je možné zhlédnout v osmi jazycích – češtině, angličtině,
ruštině, ukrajinštině, vietnamštině, francouzštině, mongolštině a arabštině.36 Podle vloženého kontrolního
seznamu si pak mohou migranti sami zkontrolovat, zda nezapomněli splnit některou ze zákonných povinností
před odjezdem a během prvních dnů pobytu v ČR.
MV ve spolupráci s MZV pak zajišťuje propagaci předodjezdových informačních materiálů v zemích
původu migrantů prostřednictvím vybraných zastupitelských úřadů ČR. Migrantům jsou materiály
předány při jejich osobní návštěvě zastupitelského úřadu.
2. 2. Popříjezdová opatření
Po příjezdu migrantů do ČR jsou připraveny různé typy popříjezdových opatření v závislosti na
stávající délce jejich zdejšího pobytu.
Pro nově příchozí migranty ze třetích zemí existuje několik informačních nástrojů, které realizuje
s podporou Ministerstva vnitra organizace Slovo 21, a to:
•• adaptačně integrační kurzy „Vítejte v ČR“, osmihodinové kurzy, které mají migranti ze třetích
zemí absolvovat co nejdříve po příjezdu do ČR;
•• instruktážní film „Jak na to“, který má migrantům napomáhat při vyřizování pobytových
záležitostí;
•• informační leták, který podrobněji objasňuje procedury a postupy při vyřizování pobytových zá­
ležitostí.
Migrantům s dlouhodobým či trvalým pobytem jsou dále poskytovány kurzy a semináře
sociokulturní orientace. Tyto kurzy realizují neziskové organizace i integrační centra, zřízená v jednotlivých
krajích (viz kapitolu 1. 2. 3)
35	 Cit. Postup při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců - Ve vzájemném respektu v roce 2018; s. 16.
36	 Film Příští zastávka – Česká Republika je dostupný na stránkách MV:
http://www.mvcr.cz/clanek/pristi-zastavka-ceska-republika.aspx
Předodjezdová opatření
mají podobu informačního
balíčku Příští
zastávka Česká Republika,
který se skládá
z brožury, filmu a tzv.
checklistu. Migranti ze
třetích zemí tak mohou
získat základní informace
o ČR a povědomí o svých
právech a povinnostech
ještě před odjezdem ze
země původu.
Popříjezdová opatření
mají podobu adaptačních
kurzů doplněných
instruktážním filmem
a brožurou popisující
postup při vyřizování
pobytových záležitostí.
20
2. 2. 1. Adaptačně integrační kurzy
Adaptačně integrační kurzy jsou určeny pro migranty ze třetích zemí, kteří na území ČR přijeli
nově a plánují zde dlouhodobě pobývat. Kurzy nabízejí praktické a nezbytné informace o ČR, kultuře,
pobytové legislativě,vzdělávání,školském systému a kurzech českého jazyka,zaměstnání a podnikání,
zdravotní péči, zdravotním a sociálním pojištění, bydlení, volnočasových aktivitách a každodenních
praktických záležitostech. Smyslem je umožnit migrantům po příjezdu na území ČR
základní orientaci v praktických aspektech soužití a komunikace v ČR, rozšířit jejich institucionální
povědomí, přiblížit základní aspekty fungování společnosti, povinnosti a práva spojená s daným
pobytovým statusem a nabídnout kontakty na neziskové organizace, integrační centra a zdroje
užitečných informací.
Účast v kurzech je prozatím pro migranty dobrovolná a jedním z důvodů pro jejich zavedení byla
mj. snaha státu omezit vliv nekalých zprostředkovatelů (tzv. klientů) a naopak motivovat migranty
k samostatnosti a soběstačnosti. Tito „klienti“ totiž zneužívají nevědomosti migrantů a poskytují jim
služby v záležitostech spjatých s pobytem či zaměstnáním na území ČR tzv. na klíč, za vysokou úplatu
a ne vždy v souladu se zákonem. V důsledku této praxe se migranti často stávají oběťmi manipulace,
a to i přesto, že došlo v poslední dekádě ke snížení vlivu těchto zprostředkovatelů. Do budoucna se
však pracuje na zavedení povinnosti absolvovat adaptačně integrační kurz do jednoho roku od příjezdu
do ČR. Tuto změnu již k červnu 2018 schválila vláda ČR, v době vydání publikace procházela
novela cizineckého zákona ještě legislativním procesem Parlamentem ČR.
Kurzy realizuje pod názvem Vítejte v České republice od roku 2012 nezisková organizace
Slovo 21. Podpůrné materiály vznikly ve spolupráci s pracovníky OAMP, IOM, neziskovými organizacemi
a integračními centry. V rámci kurzu migranti shlédnou krátký dokumentární film a obdrží
obsáhlou brožuru, která shrnuje všechny důležité informace předávané v průběhu kurzu. Brožura
i film jsou přeloženy do angličtiny, ruštiny, ukrajinštiny, vietnamštiny, francouzštiny, mongolštiny,
arabštiny a španělštiny.37
Adaptačně integrační kurzy jsou realizovány formou otevřených a pravidelných veřejných
kurzů na různých místech ČR. Jsou vypisovány dle poptávky např. v organizaci Slovo 21, dalších neziskových
organizacích, integračních centrech, organizacích migrantů aj. Seznam aktuálně vypsaných
veřejných kurzů je k dispozici na webových stránkách www.vitejtevcr.cz, včetně veškerých informací
o kurzu. Informace jsou také přeloženy do všech osmi zmíněných jazyků. Organizátoři v současnosti
oslovují účastníky veřejných kurzů zejména pomocí propagace přes sociální sítě.
Lektory kurzů jsou sociální pracovníci, právníci, nebo interkulturní pracovníci neziskového sektoru
a integračních center, kteří se denně setkávají s migranty a jsou schopni předat aktuální a oficiální informace
dle platných zákonů ČR. Lektoři jsou certifikováni během speciálních školení, která se kromě témat
kurzu zaměřují i na lektorské dovednosti, aby byli tito odborníci schopni předat účastníkům informace ve
srozumitelné a jednoduše zapamatovatelné podobě. Lektoři po školení musí projít testem sociálně právních
znalostí vytvořeným ve spolupráci s MV a dále opakovanými supervizemi odborných i lektorských dovedností.
Jednotlivé kurzy jsou poskytovány v  českém jazyce a  jsou tlumočeny vyškolenými tlumočníky do výše
uvedených osmi jazyků.
Příklad z praxe: Kurzy pro specifické skupiny
Speciální kurzy jsou organizovány pro zahraniční zaměstnance firem. Velký podíl kurzů je
věnován také studentům ze zahraničí na vysokých školách a v přípravných jazykových kurzech,
kteří přijíždí do ČR velmi mladí, a obvykle jde o jejich první samostatnou životní zkušenost.
Jejich povědomí o nutnosti plnit určité povinnosti a pocit zodpovědnosti jsou mnohdy
nízké, z čehož vyplývá riziko možných chyb, které by mohly ohrozit i jejich pobytový status.
37	 Film je k vidění na webu www.vitejtevcr.cz nebo na stránkách MV:
http://www.mvcr.cz/clanek/vitejte-v-ceske-republice.aspx.
21
2. 2. 2. Informační materiály pro vyřizování pobytových záležitostí
V zájmu zlepšení informovanosti a orientace migrantů ze třetích zemí, kteří již pobývají na území
ČR, vytvořila organizace Slovo 21 informační materiály s názvem Jak na to?, které obsahují názorný
animovaný film a informační leták. Obojí je dostupné na pracovištích OAMP MV po celé republice.
Cílem těchto materiálů je umožnit migrantům lepší orientaci v postupech při prodlužování a povolování
pobytu v ČR tak, aby si pobytové záležitosti dokázali vyřídit samostatně.
Obsahem instruktážního animovaného filmu jsou základní informace, které migrantům objasní procedury
a legislativní podmínky vyřizování a prodlužování povolení k dlouhodobému pobytu, podmínky a postup pro
získání trvalého pobytu, způsob nahlášení změny bydliště, osobního stavu, jména nebo cestovního dokladu.
Pro lepší pochopení jsou tyto informace předávány specifickou vizuální – filmovou – formou. Film je průběžně
promítán na pracovištích OAMP bez zvuku. Texty jsou zpracovány v osmi jazykových mutacích (v češtině,
angličtině, ruštině, ukrajinštině, vietnamštině, mongolštině, francouzštině a arabštině).
Na pracovištích OAMP je dále k  dispozici také jednoduchý doprovodná informační leták, který
podrobněji představuje hlavní body zmíněné ve filmu, a to opět v osmi jazykových mutacích.
2. 3. Sociokulturní kurzy pro migranty
Sociokulturní kurzy jsou organizovány pro migranty, kteří již v ČR pobývají delší dobu a pro podporu
svého začlenění potřebují pomoc ve formě hlubších nebo specializovaných informací. Účastníci
těchto kurzů mají již povolený dlouhodobý či trvalý pobyt v ČR. Smyslem kurzů je seznámit je s reáliemi
ČR, kulturními zvyky, hodnotami i odlišnostmi, ale také s aktuálními praktickými tématy, která
migranti řeší. Na hlubší úrovni je pak záměrem těchto kurzů co nejvíce migranty zapojit do integračních
aktivit tak, aby nedocházelo k jejich izolaci. Dle Koncepce je doporučeno propojovat tyto kurzy
s výukou českého jazyka a tematickými semináři tak, aby se migranti co nejvíce účastnili na integračních
aktivitách a snižovala se tak jejich izolace, zejména pak u žen – migrantek. Sociokulturní kurzy poskytují
různou formou neziskové organizace a integrační centra.
Přesná náplň kurzů jednotlivých integračních center se může lišit v závislosti na potřebách
migrantů v jednotlivých krajích a vlastní osvědčené praxe. Jednotnou koncepci kurzů mají
zejména Centra na podporu integrace cizinců pod vedením Správy uprchlických zařízení MV ČR
(SUZ), která působí v devíti krajích ČR (viz kapitolu 1. 2. 3.). Témata sociokulturních kurzů jsou
navržena tak, aby odpovídala zájmu klientů. O některé okruhy témat je zájem dlouhodobě, a proto
se pravidelně opakují. Jedná se například o české reálie, finanční gramotnost, náležitosti trvalého
pobytu, získávání státního občanství ČR, legální zaměstnávání, důchody a sociální pojištění, zdravotní
pojištění, zkoušky z českého jazyka atd. Jiná témata vyplynou v rámci sociálního nebo právního
poradenství center a bývají formou sociokulturního kurzu realizována spíše jednorázově nebo
nárazově. Zde se jedná zejména o témata jako např. daňová problematika, kurzy věnované hlavním
českým svátkům (Vánoce,Velikonoce aj.) či kurzy věnované důležitým legislativním změnám.
Lektory sociokulturních kurzů jsou podle osvědčené praxe SUZ oborníci na danou problematiku
z řad pracovníků partnerských organizací. Například náležitosti trvalého pobytu prezentuje pracovník
OAMP, který problematiku přímo řeší v praxi. Jiná témata jsou lektorována zástupci partnerů,
kterými jsou právníci nebo pracovníci neziskových organizací. V některých případech lektorují
i zaměstnanci integračních center. Kurzy probíhají jak v českém jazyce, tak i s tlumočením
do jazyka účastníků kurzu.38
I další integrační centra v Ústeckém, Královéhradeckém a Jihomoravském kraji a v hl. m. Praze,
řízená odlišnými subjekty než je SUZ, se ve svých sociokulturních kurzech soustředí na obdobná témata,
která jsou pro migranty stěžejní nebo aktuální. Jejich sociokulturní kurzy odvisí od skladby
migrantů v kraji, takže v některých centrech je zvýšený podíl kurzů pro studenty, v jiných pro vietnamskou
komunitu apod. Některá integrační centra mají sociokulturní kurzy přímo navázané na
38	 Další informace jsou dostupné prostřednictvím rozcestníku webových stránek všech Center na podporu integrace
cizinců zřizovaných Správou uprchlických zařízení MV ČR: www.integracnicentra.cz.
Sociokulturní kurzy
jsou organizovány pro
migranty, kteří již v ČR
pobývají delší dobu.
Kurzy pořádají především
integrační centra a jejich
smyslem je seznámit
migranty se specializovanými
praktickými
informacemi, ale také
např. reáliemi ČR, kulturními
zvyky, hodnotami
i odlišnostmi..
22
kurzy českého jazyka, jiná centra pořádají i kurzy samostatné. Aktuální nabídka kurzů je dostupná
na webových stránkách jednotlivých integračních center.39
Příklad z praxe 1: Sociokulturní kurzy Integračního centra Praha
V Integračním centru Praha (ICP) mají kurzy sociokulturní orientace dva formáty. Jedním je
tříhodinová prezentace obvykle v pracovní den večer na různá témata, která zajímají klienty
a mohou jim pomoci v orientaci v české společnosti. Druhým formátem je nultá hodina první
lekce kurzu českého jazyka. Potřeby jednotlivých skupin migrantů zjišťuje vedení ICP od svých
interkulturních pracovníků, právníků a sociálních pracovníků, jakož i z přímé zpětné vazby od
svých klientů. Na základě tohoto mapování připravuje ICP semináře a jejich témata. Všechny
semináře probíhají v češtině, ale pokud je to třeba, ICP zajistí tlumočení. Příkladem takového
sociokulturního kurzu je seminář pro mongolsky mluvící klienty, kteří mívají obtíže s pochopením
některých finančních operací v ČR, neboť v Mongolsku funguje finanční systém
jinak. Jelikož se jde o velmi specifickou terminologii, je zajištěno i tlumočení do mongolštiny.40
Příklad z praxe 2: Kurzy sociokulturní orientace pro zranitelnou skupinu migrantů
Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců pořádá pestrou škálu kurzů sociokulturní
orientace na aktuální téma pro veřejnost a realizuje další významné aktivity zacílené
na oblast integrace cizinců v regionu. Od začátku roku 2018 je partnerem v projektu Statutárního
města Brna Strategie integrace cizinců ve městě Brně, kde mj. připravuje a realizuje kurzy
sociokulturní orientace pro zranitelnou skupinu osob migrantů, a to pro arabsky mluvící
matky. Tyto kurzy se tematicky zaměřují na oblasti vytipované danou cílovou skupinou –
např. očkování, bydlení, školský vzdělávací systém v ČR apod.41
2. 4. Participace cizinců na veřejném životě
Výše popsané předpříjezdové informace, stejně tak jako pořádání integračních a sociokulturních
kurzů mají především za cíl zvyšovat informovanost cizinců o právech a povinnostech a celkově zlepšit
jejich orientaci v českém prostředí. Dostatečná informovanost a orientace dále vytvářejí vhodné
podmínky případnou participaci cizinců na správě věcí veřejných, která je důležitým předpokladem
úspěšné integrace jak z hlediska individuálního, tak z perspektivy země pobytu. Tzv. občanská participace
či angažovanost podporuje pocit sounáležitosti jednotlivce se státem, společností, místními
iniciativami a umožňuje aktivně ovlivňovat dění ve své okolní společnosti. Řadí se sem různorodé
formální či neformální mezilidské vazby jako například dobrovolnictví, členství a aktivita v různých
typech spolků a sdružení, angažovanost na komunální úrovni jako například účast v poradních orgánech
místních samospráv, nebo různé formy politické participace, vč. volebního práva. Skrze občanskou
participaci či se totiž nejvýrazněji projevuje míra identifikace toho kterého migranta či migrantky
ve vztahu ke společnosti, v níž žije, nebo k níž má dlouhotrvající vazby. Jádrem tohoto pojetí
je koncept „sociálního kapitálu“.42 Míra, a především možnost, občanské a politické participace migrantek
a migrantů se ovšem odvíjí od jejich státní příslušnosti (zda se jedná o občany EU či občany
třetích zemí) a dále také od jejich pobytového oprávnění na území ČR.
39	 Viz Centrum na podporu integrace cizinců v Ústeckém kraji: http://www.centrumcizincu.cz; Integrační centrum pro
cizince Hradec Králové: http://cizincihradec.cz; Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců:
https://cizincijmk.kr-jihomoravsky.cz.
40	 Více k tomu na webových stránkách Integračního centra Praha: www.icpraha.com.
41	 Více k tomu na webových stránkách Jihomoravského regionálního centra na podporu integrace cizinců:
https://cizincijmk.kr-jihomoravsky.cz.
42	 Blíže k tomu např. Franclová, A. Role konceptu sociálního kapitálu v problematice mezinárodní migrace, diplomová práce,
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2018, dostupné na:
https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/97930.
Participace cizinců na veřejném
životě podporuje
u migrantů pocit sounáležitosti
se společností, ve
které žijí, jakož i možnost
aktivně ovlivňovat okolní
dění.
23
2. 4. 1. Občanská a politická práva
Právní základy občanské a politické participace lze nalézt v Ústavě ČR. Podle Listiny základních práv
a svobod (čl. 17–23) jsou některá občanská a politická práva pro všechny společná, bez ohledu
na státní příslušnost a mohou je tedy užívat cizinci ze všech zemí světa. Konkrétně se jedná o:
•• právo na svobodu projevu
•• právo na informace
•• petiční právo
•• shromažďovací právo
•• právo sdružovat se ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
•• právo na odpor (např. stávky).
Výkon jiných práv však má určitá omezení, například na základě plnoletosti, svéprávnosti nebo také
výše uváděného občanství. Některá politická práva tak zůstávají privilegiem jen občanů ČR, mezi nimiž
se jedná zejména o volební právo.
Otázkou politických práv migrantů se zabývá také Úmluva o účasti cizinců na veřejném životě
na místní úrovni (Rada Evropy, 1992), kterou Česká republika ratifikovala v roce 2015 pouze v omezeném
rozsahu, a to jen ve znění části A, která se věnuje svobodě projevu, shromažďování a sdružování,
včetně zapojení cizinců do veřejných šetření, plánování či dalších konzultačních procesů.
Omezenou ratifikací však ČR odmítla zpřístupnit migrantům nejen aktivní a pasivní volební právo
do voleb na místní úrovni, ale také odmítla vytvoření poradních orgánů či přijetí jiných vhodných
opatření, která by vedla k zajištění zastoupení migrantů na místní úrovni.
2. 4. 2. Politická participace
Politická participace migrantů pobývajících v ČR se odvíjí od jejich volebního práva, které je v ČR
striktně spjato s občanstvím. Východiskem pro tento stav je právní úprava v zákonech o obcích
a krajích,43 na základě které se za občany obce či kraje považují pouze občané ČR se zde přihlášených
trvalým pobytem. Důsledkem této legislativy je omezení politické participace migrantů, kteří
za občany obce či kraje nejsou považováni, a to ani ti, kteří v rámci pobytového práva dosáhli povolení
k trvalému pobytu na území ČR a jinak mají rovný přístup na trh práce, ke zdravotnímu, vzdělávacímu
či sociálnímu systému. Tento jejich pobyt je totiž hlášen v registrech MV ČR, které nejsou
propojeny s registry obcí a krajů.
Ve smyslu volebních zákonů občané zemí mimo EU tedy nemají žádná volební práva v ČR
(aktivní ani pasivní), nemůžou byt členy politických stran nebo se ucházet o politickou funkci.44 Občanství
obce a kraje je navíc spojeno i s právem účastnit se místního referenda či využívat další nástroje
k ovlivňování prostředí,ve kterém žijeme.Proto nevládní organizace pracující s migranty dlouhodobě
požadují, aby všem migrantům s trvalým pobytem bylo umožněno získat i občanství kraje a obce. Aktivní
a pasivní volební právo na úrovni obcí a krajů by pak mělo být přiznáno všem migrantům s trvalým
pobytem na území ČR a rodinným příslušníkům občanů EU s přechodným pobytem.
Pokud jde o občany jiných zemí EU, ti se vstupem ČR do EU mohou požívat jak pasivní, tak
aktivní volební právo v komunálních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu. Rovněž mohou
být členy politických stran, pokud to stanovy strany povolují, což se ovšem děje jen velice výjimečně.
Ani občané EU však nemohou volit v rámci prezidentských a parlamentních voleb. Přesto, že
ČR v rámci acquis communautaire musela ke změně volebního zákona přistoupit, stát však občany
EU k volbě nijak nemotivuje, politici na místní úrovni se k potenciálním evropským voličům až na
výjimky nijak nehlásí. Možná i proto je dlouhodobě účast velmi nízká, řádově nižší, než u českých
43	 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění; zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění.
44	 Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů;
zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů; zákon č. 491/2001 Sb., o volbách
do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů; zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu
a o změně některých zákonů; zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon
o volbě prezidenta republiky).
Občanská práva jsou v ČR
společná pro všechny
osoby bez ohledu na
jejich státní příslušnost.
Naproti tomu politická
práva se obvykle vztahují
jen na občany ČR.
Volební právo je v ČR
striktně spjato s občanstvím.
Občané zemí
mimo EU tak nemají
žádná volební práva
a občané EU mohou volit
a být voleni pouze v komunálních
volbách a ve
volbách do Evropského
parlamentu.
24
občanů. Cílem integrace je přitom i motivace cizinců podílet se na věcech veřejných a být občansky
aktivní, s čímž volební právo bezesporu souvisí.
Příklad z praxe: Letáky pro voliče z řad EU občanů
Před komunálními volbami v říjnu 2018 připravilo Konsorcium nevládních organizací pracujících
s migranty informační letáky pro občany EU v několika jazycích, které mají informovat
o možnosti jít volit do obecních zastupitelstev. Letáky současně vysvětlují postup, který se
zejména pro prvovoliče odlišuje od volebního práva občanů ČR tím, že občan EU se před volbami
musí osobně dostavit na příslušný obecní úřad a tam se nechat zapsat do dodatku stálého
seznamu voličů.
Celkově je ve srovnání se zeměmi EU volební právo pro cizince pobývající v ČR značně restriktivní.
Více než polovina států EU umožňuje cizincům s dlouhodobým či trvalým pobytem volit a být
volen v komunálních volbách. Žádný ze států ale neumožňuje bez občanství volit v celostátních volbách.45
Debaty spojené s právem volit jsou velmi staré, nejznámější jsou anti-britské protesty v Severní
Americe, které prosluly sloganem „No taxation without representation“, tedy že ti, kteří platí daně,
mají právo volit a být zastoupeni ve volených funkcích. V ČR není zatím změna volebního zákona
plánována. Za tento mimořádně restriktivní přístup k formální politické participaci migrantů je přitom
ČR dlouhodobě kritizována, a to především z toho důvodu, že podpora migrantů a migrantek aktivně
se podílet na demokratických procesech je jedním z důležitých aspektů integrace a ztotožnění
se s hodnotami demokratického státu. Politická práva jsou významná nejen jako podpora integračního
procesu a vytváření vzájemných vazeb existujících komunit s usazenými migranty, ale jsou také
významným principem demokratického státu. Je tedy žádoucí, aby migranti měli možnost aktivně se
účastnit na demokratickém zřízení České republiky, což je zásadní hodnotou našeho ústavního pořádku,
a tím se mohli aktivně podílet na jejím budování a ochraně.46
2. 4. 3. Možnosti občanské participace migrantů
V ohledu participace na komunitním životě uvádí Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců – Ve vzájemném
respektu, že je nutné přijmout opatření na podporu orientace migrantů a migrantek ve společnosti
s přihlédnutím k potřebám žen – např. podporovat zapojení migrantek do akcí místních
komunit. Na tento jistě správný cíl ovšem nenavazují konkrétní doporučení. Dostupné informace
rovněž ukazují, že migrantky a migranti často především z neznalosti či z důvodu jazykové bariéry
nevyužívají namnoze možností občanské společnosti, ať již k prosazování vlastních zájmů, tak ke
zlepšení svého postavení – např. job kluby, mateřská centra apod.Vzhledem k vzrůstajícím projevům
xenofobie a nepřátelským postojům k migrantům a žadatelům o mezinárodní ochranu/azylantům
v ČR, které pramení rovněž z nedostatku informací a osobních kontaktů, by však právě větší prostor
pro sdílení zkušeností a komunikaci mohl přispět k eliminaci podobných negativních jevů ve společnosti.
Včleňování migrantů do aktivit subjektů neziskového sektoru a sociální sféry může rovněž
vést k eliminaci potencionálního rizika sociální izolace cizinců v nové společnosti.
Doposud nejčastější formou občanské participace cizinců představuje dobrovolnictví, ať již
neformální či formální. Neformální dobrovolnictví se může odehrávat kdekoliv a takovou dobrovolnickou
činnost vykonává skoro každý z nás. Formální dobrovolnictví se nejspíš odehrává v organizacích
občanské společnosti nebo v jiných institucích (např. nemocnice), které dobrovolníka
oslovují s určitou nabídkou a pak mu poskytují podporu a zázemí v dobrovolnické činnosti. V ČR od
45	 Země, které neumožňují volit občanům třetích zemí na lokální úrovni: Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr,
Francie, Německo, Řecko, Itálie, Malta, Polsko, Bulharsko, Litva a Česko; blíž k tomu na:
http://www.bpb.de/gesellschaft/migration/kurzdossiers/184711/voting-rights-for-nationals-of-non-eu-states.
46	 Viz např. Migrační manifest, Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty, 2015, dostupné na:
www.migracnimanifest.cz; nebo Rozumek, M. Cizinci ve veřejném životě — participace nebo státní integrace?,
Organizace pro pomoc uprchlíkům, 2014, dostupné na:
https://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/cizinci-ve-verejnem-zivote-participace-nebo-statni-integrace.
25
roku 2003 existuje zákon o dobrovolnické službě,47 který nastavil podmínky pro organizované dobrovolnictví.
Organizace HESTIA se věnuje rozvoji dobrovolnictví už od roku 1993. Tato organizace
provozuje největší portál s nabídkou dobrovolnictví v ČR, kde se dá nabídky vyhledat podle vašich
zájmů – www.dobrovolnik.cz. Taktéž mnohé organizace pracující s migranty mají registrovanou dobrovolnickou
službu, díky níž zapojují dobrovolníky do části svých aktivit, převážně z řad majoritní společnosti.
Ovšem i mezi migranty se najdou zájemci o dobrovolnictví, kteří věnují svůj volný čas práci
nejen s lidmi, ale také se zvířaty nebo ochraně přírody. Dobrovolnictví mimo jiné nabízí skvělý způsob,
jak zlepšit jazykové kompetence a zapojit se více do dění v nové zemi. Zapojování migrantů do dobrovolnictví
se věnuje zejm. organizace AMIGA, která je sama migrantskou iniciativou.48 Mladí migranti
se pak sdružují a realizují řadu dobrovolnických aktivit v anglicky mluvící iniciativě Youth Included.49
Uvedené migrantské iniciativy jsou také příkladem toho, že i migranti (a to jak občané zemí EU,
tak občané třetích zemí) mají možnost zapojovat se v organizacích občanské společnosti jako
dobrovolníci, členové spolku, můžou se podílet na činnosti správní rady nebo jiného orgánu organizace
a mají možnost organizace občanské společnosti zakládat (viz též kapitolu 5. 1. 2). Migrantských
organizací již existuje v ČR několik desítek a většinou se věnují sbližování a prezentaci kultur jednotlivých
zemí původu migrantů žijících v ČR či udržování vzájemných dobrých vztahů mezi ČR a těmito
zeměmi, tudíž jejich aktivity mají obvykle informační, kulturní a společenských charakter.50
V posledníchletechserozvíjíi novýzpůsobobčansképarticipacemigrantů,a toskrzeinterkulturní
práci, což je disciplína v rámci pomáhajících profesí s cílem napomáhat odstraňování sociokulturní
a jazykové bariéry při jednání mezi veřejnými institucemi a migranty a přispívat k harmonickému
a spravedlivému soužití v kulturně rozmanité společnosti (více k tomu v kapitole 5. 2.). Jedním z přístupů
této disciplíny je participační a komunitní interkulturní práce, která se orientuje na posílení
možností a zájmu migrantů o věci veřejné a na práci s komunitou lidí/společenstvím, kteří žijí společně,
obývají stejný prostor (dům, čtvrť, obec) a jsou tam zastoupeny osoby migrantského původu, nebo tvoří
migrantskou komunitu, která sdílí obdobné zájmy a cíle. Koncept vychází z přesvědčení, že zapojení
migrantů v rámci občanské společnosti a místa, kde žijí, může být zdrojem podpory pro jednotlivce
a silným nástrojem pro pozitivní změny světa, ve kterém žijeme.51
Rovněž na komunální úrovni samospráv dochází k jistému posunu a migranti jsou pozvolna víc
a víc zapojování do správy obecních záležitostí. Příkladem lze uvést občasnou účast migrantů při komunitním
plánování v některých městských částech hl. m. Prahy, či přímé zaměstnávání osob s migrantskou
zkušeností na úřadech místních samospráv. Prozatím mají tuto zkušenost jen pražské městské
části Praha 7 a Praha 14, ovšem tento přístup se ukazuje jako velice slibný pro dalších rozvoj integračních
aktivit na lokální úrovni. Přesto však je na tomto poli ještě široký prostor pro další rozvoj a je
potřeba učinit řadu kroků k opravdovému začlenění agendy integrace cizinců do struktur místních
samo­správ. Proto se jako jeden z dílčích kroků předně nabízí posilování spolupráce mezi neziskovými
organizacemi, migrantskými iniciativami a samosprávami.
47	 Zákon č. 86/2014 Sb., o dobrovolnické službě, v platném znění.
48	 Blíže k tomu na stránkách AMIGA, z.s.: http://amiga-migrant.eu/.
49	 Blíže k tomu na stránkách Youth Included: http://youthincluded.com.
50	 Seznam migrantských spolků je uvedený např. na zde: https://migraceonline.cz/cz/uzitecne-zdroje/institutions-and-
organizations-in-cze-3/zajmove-a-kulturni-organizace-komunit-migrantu-v-ceske-republice.
51	 Více k tomu v Praktická doporučení pro občanskou participaci migrantů v ČR, Asociace pro interkulturní práci, 2016,
dostupné na: http://interkulturniprace.cz/wp-content/uploads/2016/12/doporuceni-final.pdf.
26
2. 5. Příslušná právní úprava
▶▶ Občanská a politická práva
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
Úmluva Rady Evropy o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni, přijatá dne 5. 2. 1992
Úmluva č. 51/2015 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o účasti
cizinců na veřejném životě na místní úrovni
▶▶ Politická a občanská participace
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění
Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů, v platném znění
Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, v platném znění
Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, v platném znění
Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, v platném
znění Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů, v platném
znění (zákon o volbě prezidenta republiky)
Zákon č. 86/2014 Sb., o dobrovolnické službě, v platném znění.
2. 6. Užitečné odkazy a materiály
▶▶ Předodjezdová opatření
Předodjezdový balíček Příští zastávka Česká Republika určený pro migranty v předodjezdové fázi
ze země původu (MV): http://www.mvcr.cz/clanek/pristi-zastavka-ceska-republika.aspx.
▶▶ Popříjezdová opatření
Webová stránka Vítejte v ČR – poskytuje informace o adaptačně integračních kurzech v osmi
jazycích, včetně online registračního systému pro aktuálně otevřené kurzy realizované po celé ČR
(Slovo 21 s podporou MV): www.vitejtevcr.cz.
Film Vítejte v ČR – k dispozici v osmi jazycích na webových stránkách www.vitejtevcr.cz nebo na:
http://www.mvcr.cz/clanek/vitejte-v-ceske-republice.aspx.
Animovaný film Jak na to? je k vidění na: http://www.slovo21.cz/index.php/projekty-cizinci/
vsechny-projekty-pro-cizince/313-jak-na-to-instruktazni-film.
▶▶ Sociokulturní kurzy integračních center
Aktuální nabídku sociokulturních kurzů lze nalézt na webových stránkách integračních center.
Rozcestník webových stránek Center na podporu integrace cizinců v ČR zřizovaných Správou
uprchlických zařízení MV ČR: www.integracnicentra.cz
Integrační centrum Praha: http://www.icpraha.com/vzdelavaci-seminare/
Centrum na podporu integrace cizinců v Ústeckém kraji: http://www.centrumcizincu.cz
Integrační centrum pro cizince Hradec Králové: http://cizincihradec.cz
Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců: https://cizincijmk.kr-jihomoravsky.cz.
27
▶▶ Zahraniční zkušenosti
Integrační kurzy pro migranty a migrantky: zahraniční zkušenosti – publikace Mezinárodní organizace
pro migraci (IOM, 2014): https://www.iom.cz/vod/publikace-integracni-kurzy-pro-migranty-a-
migrantky-zahranicni-zkusenosti
Volební práva migrantů v zemích EU: http://www.bpb.de/gesellschaft/migration/kurzdossiers/184711/
voting-rights-for-nationals-of-non-eu-states.
▶▶ Participace na veřejném životě
Migrační manifest (Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty, 2015):
www.migracnimanifest.cz
Praktická doporučení pro občanskou participaci migrantů v ČR (Asociace pro interkulturní práci, 2016):
http://interkulturniprace.cz/wp-content/uploads/2016/12/doporuceni-final.pdf.
Rozumek, M. Cizinci ve veřejném životě — participace nebo státní integrace? (Organizace pro pomoc
uprchlíkům, 2014): https://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/cizinci-ve-verejnem-zivote-participace-
nebo-statni-integrace.
Webové stránky migrantské iniciativy AMIGA, z.s.: http://amiga-migrant.eu/
Webové stránky migrantské iniciativy Youth Included: http://youthincluded.com
Seznam migrantských spolků: https://migraceonline.cz/cz/uzitecne-zdroje/institutions-and-
organizations-in-cze-3/zajmove-a-kulturni-organizace-komunit-migrantu-v-ceske-republice.
28
KAPITOLA 3
52	 Podrobněji viz například: https://www.mpsv.cz/files/clanky/1365/priloha_V.pdf.
53	 Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, v platném znění.
Začleňování na trh práce
Michaela Límová a Kateřina Ošancová, Centrum pro integraci cizinců, o. p. s.
Práce patří k základním předpokladům soběstačnosti každého jednotlivce ve společnosti, migranty
a migrantky nevynímaje. V jejich případě práce představuje také jeden ze stěžejních prvků integrace
v přijímací zemi.Proto strategický vládní dokument Koncepce integrace cizinců –Ve vzájemném respektu
staví ekonomickou soběstačnost a začlenění migrantů na trh práce mezi své základní priority.
3. 1. Podmínky vstupu na trh práce
3. 1. 1. Občané EU
Česká republika,stejně jako ostatní členské země EU si chrání trh práce pro své občany a občany dalších
členských zemí EU a Evropského hospodářského prostoru (EHP),tedy Islandu,Lichtenštejnska,Norska
a Švýcarska (dále souhrnně „občané EU“). Na území těchto států platí na základě evropské legislativy
právo volného pohybu osob za výdělečnou činností,tedy zaměstnáním a podnikáním.To znamená,že
občané EU mohou být v ČR zaměstnáni bez omezení.Omezeno může být toto právo pouze pro občany
nových členských zemí EU po určitou dobu po přistoupení těchto zemí do EU.52
Zvláštní kategorií jsou rodinní příslušníci občanů EU (včetně ČR), kteří jsou sami občany zemí
mimo EU (typicky: manžel, manželka, registrovaný partner). Evropské právo jim zaručuje stejné
postavení jako občanům EU. K tomu, aby mohli v ČR pracovat bez povolení, však musí splnit zásadní
podmínku, a to mít na území ČR povolený přechodný pobyt, nebo o něj mít alespoň zažádáno.
Volný vstup na trh práce tedy není zaručen např. pouhým sňatkem.
Pro účely zaměstnávání se tyto dvě kategorie zahraničních pracovníků nepovažují za cizince
a dle zákona o zaměstnanosti mají tedy stejné postavení jako občané ČR.53
3. 1. 2. Občané třetích zemí
Oproti občanům EU a  jejich rodinným příslušníkům mají pak státní příslušníci zemí mimo EU
(tzv. občané třetích zemí) přístup na trh práce regulovaný. Obecně lze říci, že tito migranti nemohou
pracovat bez souhlasu a vědomí Úřadu práce ČR (ÚP) a Ministerstva vnitra ČR (MV). Úřední
souhlas, resp. povolení k práci může být vydán v různé podobě, a to jako:
•• zaměstnanecká karta (duální či neduální);
•• modrá karta (pro vysoce kvalifikované profese); nebo
•• povolení k zaměstnání, které se vydává k dříve povolenému pobytu (obvykle za jiným účelem pobytu,
např. podnikání, sloučení rodiny, studia, aj.).
Postup je takový, že zaměstnavatel ohlásí úmysl zaměstnat migranta na krajskou pobočku ÚP. Úřad
provede tzv. test trhu práce, tedy posoudí poptávku ze strany zaměstnavatelů po dané profesi v daném
regionu a pravděpodobnost jejího uspokojení českými pracovníky nebo občany EU. Obvykle po
jednom měsíci je místo volné pro pracovníka ze země mimo EU. Nově existuje možnost tzv. sezónní
práce, omezené na 6 měsíců bez možnosti prodloužení.
Občané členských zemí
EU, EHP a Švýcarska mají
právo volného pohybu po
EU, včetně ČR, a mohou
zde tedy být zaměstnáni
bez omezení. Stejné
právo mají i jejich rodinní
příslušníci (manžel,
manželka, registrovaný
partner, apod.) s uděleným
přechodným
pobytem v ČR.
Vstup na trh práce pro
migranty ze třetích
zemí je regulovaný, a to
různými druhy souhlasu
od Úřadu práce a Ministerstva
vnitra.
29
Existuje však celá řada výjimek, kdy migranti ze třetích zemí souhlas Úřadu práce nepotřebují.
Stejně jako u občanů EU i u zaměstnanců ze třetích zemí s volným přístupem na trh práce má zaměstnavatel
tzv. informační povinnost: musí jen nahlásit vznik a zánik pracovního poměru migranta
na krajské pobočce ÚP. Povolení k zaměstnání tedy nepotřebují cizinci, kteří jsou:
•• držiteli povolení k trvalému pobytu;
•• osobami s udělenou mezinárodní ochranou, a to ve formě azylu nebo doplňkové ochrany;
•• žadateli o mezinárodní ochranu (pokud od zahájení řízení o mezinárodní ochraně uplynulo
nejméně 6 měsíců);
•• studenty, kteří se na území ČR soustavně připravují na budoucí povolání formou denního
studia na střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole a jazykové škole s právem státní
jazykové zkoušky, a během prezenčního (denního) studia na vysoké škole veřejné či akreditované
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT);
•• absolventy, kteří získali střední nebo vyšší odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání na konzervatoři
nebo vysokoškolské vzdělání na vysoké škole veřejné či akreditované MŠMT.54
Paradoxně výhodnější postavení na trhu práce má občan třetí země, který získal dlouhodobý pobyt
za účelem společného soužití rodiny, než jeho partner/ka, který/která je nositelem pobytového
oprávnění za účelem výdělečné činnosti.
Specifická je situace cizince s dlouhodobým pobytem rezidenta jiného členského státu EU za
účelem zaměstnání, který může začít pracovat až po 12 měsících od vydání povolení k pobytu.
Dále existuje celá řada případů, kdy se nevyžaduje povolení k zaměstnání (resp. zaměstnanecká
karta či modrá karta), nebo se povolení k zaměstnání vydá bez ohledu na situaci na trhu
práce. Zejména jde o duchovní církví, akademické pracovníky VŠ, výkonné umělce, některé sportovce,
pracovníky mezinárodní dopravy a další. Za zaměstnání je považováno i plnění úkolů zajišťovaných
společníkem nebo jednatelem, s. r. o., členem družstva nebo členem statutárního orgánu
družstva pro družstvo.
3. 2. Zaměstnanost migrantů v ČR
3. 2. 1. Statistiky zaměstnanosti migrantů v ČR
Česká republika má do určité míry zájem o tzv. ekonomickou migraci, tedy o příchod zahraničních
pracovníků, od kterých se očekává okamžité a  nepřerušované zapojení do pracovního procesu.
V současné době je zaměstnána valná většina z celkového počtu migrantů, kteří v ČR pobývají.
Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ)55 bylo ke konci roku 2016 evidováno celkem
382 889 zahraničních pracovníků56 z celkového počtu 468 517 migrantů pobývajících v ČR včetně
dětí (tzn. asi 80 %).
Ve srovnání s předchozími roky aktuálně narůstá celkový počet migrantů na českém trhu
práce. Přesto, že se v důsledku nedávných legislativních omezení postupně snižoval podíl zahraničních
pracovníků, kteří ke své pracovní činnosti potřebují povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou
kartu nebo modrou kartu, navyšuje se na druhou stranu neustále počet těch pracovníků, kteří mají
volný přístup na trh práce. Tuto skupinu dnes tvoří převážně zaměstnanci ze zemí EU, kteří představují
až 74 % ze všech zaměstnaných migrantů v ČR.57 V tomtéž roce 2016 bylo na živnostenských
odborech evidováno 85 628 držitelů platného živnostenského oprávnění z řad migrantů, a to nejvíce
54	 Právo studentů a absolventů na volný vstup na trh práce však zaniká neplněním podmínek studia (například
přerušením) a samozřejmě v případě neúspěšného ukončení studia.
55	 Více k tomu na: https://www.czso.cz/csu/czso/cizinci­‑v­‑cr-2017.
56	 Při čtení statistických údajů je důležité vědět, že termín „cizinci evidovaní Úřadem práce“ představuje nahlášené
zaměstnance, nikoli evidenci nezaměstnaných. Dále se kvůli nefunkčnosti softwaru státních orgánů od roku 2012
vytváří pouze kvalifikované odhady o zaměstnanosti migrantů v ČR. Obojí je patrno v grafu ČSÚ Zaměstnanost cizinců
v ČR dle postavení v zaměstnání 2004–2016: https://www.czso.cz/csu/cizinci/2-ciz_zamestnanost.
57	 Pro další údaje viz též Zprávu o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2016 (MV
ČR, 2017): http://www.mvcr.cz/clanek/zpravy­‑o­‑situaci­‑v­‑oblasti­‑migrace­‑a­‑integrace­‑cizincu­‑v­‑ceske­‑republice­‑za‑roky-2001-2016.aspx.
S. 68 a dále.
Zaměstnanost cizinců
ovlivňuje mnoho faktorů-
kvóty, jimiž počet
příchozích pracovníků
reguluje stát, míra nezaměstnanost
či celková,
hospodářská situace.
Na straně migrantů je
to pak zejména míra
znalosti češtiny, odborná
kvalifikace a celková
schopnost přizpůsobit se
požadavkům trhu práce.
I když drtivá většina
migrantů v ČR pracuje,
stejně jako v případě
občanů ČR vždy zůstává
určité procento osob bez
výdělečné činnosti.
30
z Vietnamu, Ukrajiny a Slovenska. V případě živností nejde nutně o jiné osoby, neboť i cizinci mohou
mít podnikání jako vedlejší činnost.58
3. 2. 2. Příležitosti a bariéry zaměstnávání migrantů
Zaměstnanost migrantů, totiž počty a strukturu, určuje v každém období několik faktorů, vnějších
i vnitřních. Z vnějších faktorů jmenujme míru nezaměstnanosti a aktuální politiku státu v oblasti
pracovní migrace, tedy regulaci příchozích ze zemí mimo EU. V období vzniku této publikace dosahuje
míra nezaměstnanosti rekordně nízkých čísel a zaměstnavatelé volají po zahraniční pracovní
síle. Kupříkladu z Ukrajiny, tradiční zdrojové země, je t. č. možné obdržet zaměstnaneckou kartu
pouze skrze vládní projekty, které určují roční kvóty pro nábor nových pracovníků z této země. Kvóty
byly v dubnu 2018 stanoveny na 500 osob ročně pro Projekt Ukrajina (vysoce kvalifikovaní pracovníci)
a 9 600 osob ročně v projektu Režim Ukrajina (ostatní pozice). Počet zájemců o práci v ČR, zejména
z této země, dlouhodobě převyšuje možnosti vydání víz. K náboru dalších zahraničních pracovníků
byl pak schválen ještě projekt Režim ostatní státy, který k červnu 2018 zahrnoval pracovníky z Mongolska,
Filipín a Srbska.59
V současnosti se stále vyskytují problémy s vysíláním zahraničních pracovníků, zejména ukrajinských,
k práci v ČR poté, co jim bylo vydáno vízum v jiné členské zemi EU. O vyslání za účelem
poskytnutí služby, které je zakotvené v evropském právu, se však jedná pouze za určitých pevně
stanovených podmínek. Vždy platí, že k práci v ČR je třeba schválení státních orgánů ČR. Na straně
potenciálních pracovníků panuje bohužel mnoho neznalostí, které je snadné zneužít, a to kýmkoli
na cestě do ČR – náborovými agenturami, zprostředkovateli, budoucími zaměstnavateli. Díky
tomu je oblast zaměstnávání cizinců značně pokřivená, a to i pokud jde o zaměstnanecká práva
a povinnosti.60
Mezi bariéry na straně migrantů počítáme zejména omezenou znalost češtiny, která je pro
konkrétní pozici třeba. S vyššími požadavky na kvalifikaci pak nároky na znalost češtiny rostou, může
být vyžadována i dobrá písemná čeština. Mezi vnitřní faktory, které dobu hledání práce ovlivňují,
patří schopnost orientace ve způsobech hledání práce, flexibilita a mobilita, a tzv. měkké dovednosti
při výběrovém řízení. Také v tom pomáhají neziskové organizace pracující s migranty a Úřad
práce ČR (ÚP).
Uspokojivé pracovní uplatnění je jedním z klíčových předpokladů úspěšné integrace příchozích
do společnosti, a rovněž zdrojem jejich osobní a rodinné spokojenosti. Již od 90. let 20. století si neziskové
organizace působící v této oblasti uvědomovaly důležitost podpory ekonomické soběstačnosti
migrantů a jejich činnost je dlouhodobě namířena tímto směrem. Neziskové organizace
prostřednictvím sociálních služeb, pracovního a kariérního poradenství, s využitím dotací
státu a Evropského sociálního fondu podporují v úsilí o pracovní uplatnění celou řadu
migrantů, zejména těch, kteří si vlivem různých bariér nedokáží najít či udržet zaměstnání.
Projekty určené k podpoře začlenění na trh práce mají přínos především pro ty migranty, kteří kromě
jazykové bariéry mají i další znevýhodnění – věk, pohlaví, zdravotní omezení, či nutnost péče o závislého
člena rodiny. Obvykle se nejedná o ekonomické migranty/migrantky, ale třeba o jejich rodinné
příslušníky, azylanty nebo osoby s doplňkovou ochranou. U běžných pracovních migrantů se
pak práce neziskových organizací soustředí zejména na zvyšování jejich povědomí o jejich pracovních
právech i povinnostech, dále pak na zvyšování ochrany jejich práv před nekalými postupy zaměstnavatelů
a zprostředkovatelů, kdy se v poradenství často řeší například vymáhání nevyplacených mezd,
či jiné otázky související s legálním zaměstnáním v ČR.
58	 Tamtéž; s. 71 a dále.
59	 Aktuální informace ke všem projektům jsou uvedeny na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO):
https://www.mpo.cz/cz/zahranicni­‑obchod/ekonomicka­‑migrace/.
60	 Viz Informační kampaň a stanovisko státních orgánů k problematice vysílání občanů třetích zemí k poskytování
služeb v rámci EU, dostupné zde: https://www.mpo.cz/cz/zahranicni­‑obchod/ekonomicka­‑migrace/informacni­
‑kampan­‑k­‑problematice­‑vysilani­‑obcanu­‑tretich­‑statu­‑k­‑poskytovani­‑sluzeb­‑v­‑ramci­‑eu--237190/.
31
Příklad z praxe 1: Projekty na podporu začleňování migrantů na trh práce realizované
Centrem pro integraci cizinců (CIC)
Nezisková organizace CIC realizovala v minulosti mnoho projektů na podporu začleňování
migrantů na trh práce. Získané zkušenosti ukázaly, že začlenění migrantů na trh práce je třeba
podporovat stálou sociální službou, nikoli jen projekty s omezeným časovým rozsahem. CIC
proto otevřela další sociální službu – sociální rehabilitaci Perspektiva, registrovanou zatím
jen v hl. m. Praze. Jde o specifickou sociální službu, zaměřenou na cílenou podporu pracovního
a společenského uplatnění těch migrantů, kteří takové uplatnění nemohou získat nebo
si jej držet.61
Příklad z praxe 2: Pracovněprávní poradna provozovaná Organizací na pomoc
uprchlíkům (OPU)
V Plzni založila OPU specializovanou Pracovněprávní poradnu určenou zejména pro cizince
ze třetích zemí,kterou v roce 2018 financuje přímo městský obvod Plzeň 3.V některých dalších
krajích (Královéhradeckém, Jihomoravském a Moravskoslezském) pak OPU nabízí podpůrná
centra, kde mohou migranti čerpat zdarma kurzy češtiny, právní poradenství i psychologickou
pomoc.62
Příklad z praxe 3: Projekt Nový začátek: zlepšení postavení žen – migrantek na trhu
práce realizovaný organizací Inbáze
Projekt nabízí migrantkám komplexní program, jenž zahrnuje poradenství, motivační složku
i vzdělávání a jehož smyslem je usnadnit jim vstup na trh práce či zlepšit jejich postavení na
tomto trhu.63
3. 3. Migranti a nezaměstnanost
3. 3. 1. Míra nezaměstnanosti migrantů v ČR
Stejně jako v běžné populaci, tak i mezi migranty zůstávají jednotlivci, kteří v pracovním procesu nejsou
z důvodů osobních či rodinných, někteří však nemohou pracovat také proto, že to jejich pobytové
postavení neumožňuje nebo zatím neumožňuje. Míra nezaměstnanosti u migrantů však nepatří
mezi údaje vykazované Českým statistickým úřadem. Podíl zahraničních pracovníků v celkovém počtu
uchazečů o zaměstnání sleduje pouze Úřad práce ČR, a to jen v případě pracovníků ze třetích zemí.64
Dle ústního sdělení pracovníka krajské pobočky ÚP v Liberci činí podíl uchazečů o zaměstnání
ze zemí mimo EU na celkovém počtu maximálně 2 % (údaj k dubnu 2018). Podle výzkumné zprávy
z roku 2010,65 představovali z více než 900 000 osob, které v průběhu roku 2010 prošly evidencí uchazečů
o zaměstnání, jen 1,3 % občané EU a jen 1 % občané třetích zemí.
Tyto údaje ilustrují, že jen někteří migranti mohou uplatnit nároky plynoucí z titulu evidence nezaměstnaných.
Zkušenost neziskových organizací ukazuje, že ani ti z migrantů, kteří toto právo mají,
61	 Více k tomu na stránkách organizace CIC: http://www.cicpraha.org/cs/pracovni­‑poradenstvi/socialni­‑rehabilitace­‑cic.html.
62	 Více k tomu na stránkách organizace OPU: https://www.opu.cz/cs/projekty/.
63	 Více k tomu na stránkách organizace Inbáze:
http://www.inbaze.cz/2016-2018-opz­‑novy­‑zacatek­‑zlepseni­‑postaveni­‑zen­‑migrantek­‑na­‑trhu­‑prace/.
64	 Naopak existují samostatné statistiky MPSV ohledně počtu uchazečů ze zemí EU, EHP a třetích zemí dle okresů ČR
a občanství. Podrobněji viz: https://portal.mpsv.cz/sz/stat/eu.
65	 Rákoczyová, M. et al., Nezaměstnanost cizinců v České republice(VÚPSV, 2013), dostupné na:
http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_359.pdf.
Stejně jako v případě
českých občanů existuje
vždy rovněž určité
procento cizinců, kteří
zaměstnáni nejsou. Míra
nezaměstnanosti u migrantů
je však daleko nižší
než u běžné populace.
Nezaměstnaní migranti
navíc mnohem méně
často pobírají dávky v nezaměstnanosti,
přestože
na ně mají právní nárok.
32
ho ne vždy využijí, nebo ani nevědí o této možnosti, konkrétním postupu a důsledcích (nutnost plnit
podmínky evidence, nárok na podporu v nezaměstnanosti, zdravotní pojištění apod.). Opět to dokazují
statistiky, kdy například v březnu 2017 bylo mezi uchazeči o zaměstnání zaevidováno celkem
4 985 občanů třetích zemí a z toho jen 25 % (1 260 osob) pobíralo podporu v nezaměstnanosti.
3. 3. 2. Migranti v evidenci Úřadu práce
Pokud ztratí práci občan EU nebo jeho rodinný příslušník, který má v ČR stále bydliště a který pracoval
u zaměstnavatele se sídlem v ČR, ale nenavazuje mu další pracovní poměr, může se zaregistrovat
se na místním Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.66 Nárok na dávky v nezaměstnanosti má
takový uchazeč za stejných podmínek jako český občan, tedy musel být zaměstnaný s účastí na sociálním
pojištění nejméně jeden rok. Žádost o podporu v nezaměstnanosti může být pro občany EU důležitá
i z toho důvodu,že po skončení zaměstnání v ČR jim nemusí automaticky zůstat účast na veřejném
zdravotním pojištění ČR.Zdravotní pojišťovna může vyžadovat prokázání bydliště v ČR a těžiště zájmů.
Přiznání podpory v nezaměstnanosti tak udrží nezaměstnaného občana EU v systému českého veřejného
zdravotního pojištění.Pro nároky je možné zohlednit dobu sociálního pojištění získanou v jiných
zemích EU. Toto upravují pravidla koordinace sociálního zabezpečení v rámci EU.67
Občan třetí země musí pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání také splňovat podmínku
bydliště, čímž se pro tuto kategorii migrantů rozumí trvalý pobyt na území ČR, přiznaný azyl
nebo doplňková ochrana. Výjimka platí pro držitele modré karty (povolení pro zaměstnání s vysokou
kvalifikací), u nichž se za bydliště považuje adresa uvedená jako místo pobytu v agendovém informačním
systému cizinců.68
Úřad práce ČR může, kromě vyhledávání vhodných pracovních pozic, poskytovat zaměstnavatelům
i uchazečům finanční podporu formou různých příspěvků, jakožto nástrojů a opatření aktivní politiky
zaměstnanosti. Jde například o příspěvek na společensky účelné pracovní místo, na zapracování
nového zaměstnance, který byl předtím v evidenci ÚP, na veřejně prospěšné práce, na rekvalifikaci
zaměstnanců a další. Na tyto příspěvky není právní nárok, posuzují se podle míry a charakteru nezaměstnanosti
v regionu (počty, odvětví) a podle míry zranitelnosti dotčených pracovníků (věk, rodinná
situace, zdravotní stav, délka nezaměstnanosti). Migranti mohou být adresáty této podpory, splňují­­­-li
podmínky evidence (viz výše). Některé ÚP poskytují jako rekvalifikační kurz i kurz češtiny.
3. 4. Rekvalifikace
Pod pojmem rekvalifikace si obvykle představíme odborný kurz, který pomůže zvýšit kvalifikaci v nějaké
profesní oblasti nebo získat kvalifikaci novou. U migrantů žijících v ČR se otázka rekvalifikace
stává aktuální, pokud:
•• svou původní kvalifikaci ze zahraničí v ČR nemohou z nějakého důvodu využít;
•• nepodaří se jim úspěšně projít procesem uznání kvalifikace (viz kapitolu 3. 7.); nebo
•• kvalifikace jim zcela chybí.
Vybrat vhodnou oblast rekvalifikace a následně kvalitní rekvalifikační kurz je poměrně obtížné,
zvláště pro migranty bez znalosti místního prostředí a s jazykovou bariérou. Pro úspěšný výběr
rekvalifikace je nutná určitá znalost trhu práce v ČR a taktéž je velice užitečná jistá zkušenost
s poskytovateli rekvalifikačních kurzů. Jejich úroveň se totiž často diametrálně liší, a to i v případě
těch s akreditací MŠMT. Výběru rekvalifikačního kurzu by mělo proto předcházet, či ho doprovázet,
kariérové poradenství. Teoreticky by s výběrem rekvalifikace měl dokázat pomoci i Úřad práce, dle
zkušeností z praxe se ale mnohem více doporučuje využít služeb pracovního či kariérního poradenství
některé z neziskových organizací, která se této oblasti dlouhodobě věnuje a svoje služby poskytuje
obvykle zdarma (viz kapitolu 3. 2. 2.). Úřad práce lze pak spíše oslovit ohledně možnosti vybraný
kurz financovat.
66	 Viz § 5 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění.
67	 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 o koordinací systémů sociálního zabezpečení a Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) 987/2009, kterým se stanovují prováděcí pravidla k předchozímu nařízení.
68	 Více k tomu na: http://www.szrcr.cz/registr­‑obyvatel/agendove­‑systemy.
Pokud je občan EU či jeho
rodinný příslušník zaměstnán
u zaměstnavatele se
sídlem v ČR a přijde o práci,
má nárok na dávky v nezaměstnanosti
za stejných
podmínek jako občan ČR,
včetně vzniku nároku na
účast na veřejném zdravotním
pojištění.
Občan třetí země má
v analogické situaci
nárok na dávky v nezaměstnanosti
a účast na
veřejném zdravotním
pojištění, získal­­­-li na
území ČR trvalý pobyt,
přiznaným azylem nebo
doplňkovou ochranou.
Při volbě profesní dráhy
v ČR je pro migranty optimální
vyhledat pomoc
kvalifikovaného pracovního
či kariérového poradce,
který se orientuje
na českém pracovním
trhu. Řada neziskových
organizací poskytuje tuto
službu zdarma.
33
Některé profese v ČR nelze vykonávat bez konkrétního osvědčení či profesního průkazu
(např. práce ve skladu, řidič kamionu, svářeč, ostraha a celá řada dalších), a pokud rekvalifikační kurz
umožní takové osvědčení získat, je pak při hledání práce velkým přínosem, protože zaměstnavateli
šetří čas a náklady, které by musel do nového pracovníka investovat. V některých oborech umožní
rekvalifikační kurz doplnit rozdíly oproti praxi ve stejném oboru v zahraničí (typicky je to účetnictví,
kde je třeba znát české účetní standardy).V případech, kdy klient nebyl dosud zaměstnán, je výhodné
uvést v životopise alespoň rekvalifikační kurz.
Příklad z praxe 1: Podpora nezaměstnaných migrantů při vstupu na trh práce
v Centru pro integraci cizinců (CIC)
Nevládní organizace CIC má za sebou deset let zkušeností s realizací projektů zaměřených na
podporu nezaměstnaných migrantů při vstupu na trh práce, jejichž součástí bylo i zajišťování
rekvalifikačních kurzů. Těchto projektů bylo (díky podpoře z ESF) realizováno celkem 8
a prošlo jimi celkem 470 migrantů a migrantek. Pracovníci CIC zajistili svým klientům desítky
rekvalifikačních kurzů v nejrůznějších oborech a asistovali jim od začátku, tj. od fáze volby
profesní dráhy v ČR přes výběr rekvalifikace a podporu v jejím průběhu až do fáze hledání
a nalezení zaměstnání.
Tuto bohatou zkušenost organizace CIC lze shrnout tak, že absolvovat rekvalifikační
kurz má smysl v případě, že jsou splněny další faktory (viz níže), ovšem význam samotného
absolvování rekvalifikace pro úspěšné pracovní uplatnění v daném oboru nelze příliš
přeceňovat. Pokud absolvent kurzu nezíská v rozumném časovém horizontu pracovní uplatnění
(cca do 1 roku), kde by aplikoval poznatky a dovednosti z rekvalifikačního kurzu, je
málo pravděpodobné, že si znalosti udrží. Stejně jako v případě, že klient dlouho nevykonává
aktivně svou profesi, dochází postupně k dekvalifikaci. Část znalostí postupně zapomíná
a to, co nezapomněl, může zase zastarávat, protože jeho profesní obor se dále vyvíjí. Pro
zaměstnavatele bývá obvykle cennější předchozí praxe v daném oboru, byť získaná v zahraničí,
než pouhý kurz.
V  celém procesu hledání a  nalezení práce hraje však největší roli motivace klienta.
Praxe organizace CIC ukazuje, že pokud byla motivace klienta slabá, např. klient/klientka absolvovali
rekvalifikaci na nátlak manželky/manžela, nebo nebyli v situaci, že by práci potřebovali
z existenčních důvodů, tak ani po rekvalifikaci nenastala obvykle žádoucí změna.V jiných
případech naopak vytrvalost klienta/klientky byla tak vysoká, že nakonec uspěli, i když situace
už vypadala beznadějně – příkladem je klientka lékařka, které se teprve na šestý pokus
podařilo složit aprobační zkoušku pro lékaře.
FDoporučení: Jak vybrat vhodnou rekvalifikaci
Výběr rekvalifikace by měl zohledňovat dvě zásadní proměnné:
•• situaci na trhu práce, tj. zda je na trhu poptávka po dané profesi a klient má reálnou šanci na
uplatnění a
•• osobní předpoklady klienta, které, jsou­­­-li splněny, zvyšují šanci, že po absolvování
rekvalifikačního kurzu nalezne v dané oblasti pracovní uplatnění:
•• Klient má předchozí praxi v daném oboru. Navazuje na nějakou předchozí zkušenost, nebo
má alespoň k dané profesi vztah a už si ji vyzkoušel např. v mimopracovních vztazích.
•• Klient má realistická očekávání, co mu rekvalifikace přinese a má jasnou představu o tom,
jaké kroky budou následovat po rekvalifikaci.
•• Danou profesi mohou bez větších překážek vykonávat migranti, tedy např. zahrnuje
přiměřené jazykové požadavky.
•• Klient nemá zdravotní omezení, která by mu bránila vykonávat danou profesi.
Při výběru rekvalifikace je
třeba vzít v úvahu osobní
předpoklady klienta
(praxe, vzdělání, jeho
preference a omezení)
a situaci na trhu práce
v ČR.
34
•• Daná profese nabízí pracovní pozice, které obvykle fungují v režimu slučitelném s ostatními
povinnostmi a rolemi klienta, nejčastěji rodičovskými. To bývá poněkud opomíjené téma,
ale často hraje rozhodující roli v možnostech následného pracovního uplatnění. Celá řada
profesí nabízí práci převážně ve směnném provozu (noční směny, krátký a dlouhý týden).
Pokud klient ví, že nemůže pracovat ve směnném provozu a v dané profesi je minimum
uplatnění v nesměnném provozu, nemá velký smysl se tam rekvalifikovat.
Příklad z praxe 2: Klientka paní Irina (26), trvalý pobyt v ČR
Klientka se obrátila na organizaci CIC s tím, že bude brzy končit rodičovskou dovolenou a potřebuje
si najít práci. Jako matka samoživitelka, jejíž bývalý partner byl navíc ve vězení, se
nacházela v dost obtížné situaci. V ČR měla minimum sociálních vazeb, český jazyk ovládala
na středně pokročilé úrovni, ale měla značný problém s psanou češtinou. V zahraničí vystudovala
magisterský obor účetnictví a finance. Pracovní praxi neměla prakticky žádnou, jelikož
ihned po studiích odjela do ČR, kde záhy otěhotněla. V programu pracovního poradenství CIC
jí byla nabídnuta účast v několika vzdělávacích aktivitách (kurzy češtiny, kurzy práce na PC,
rekvalifikační kurz) a dále možnost praxe prostřednictvím podporovaného pracovního místa
se mzdovým příspěvkem pro zaměstnavatele. S klientkou spolupracovali pracovní poradce
(sociální pracovník) a specialista na trh práce (kvalifikovaný personalista). Klientka si během
konzultací postupně ujasnila své možnosti na českém trhu práce, které byly díky nedostatku
praxe a postavení matky samoživitelky po rodičovské dovolené poměrně omezené. Proto se
rozhodla pro profesní dráhu účetní, vzhledem k oboru, který vystudovala v zahraničí.
Díky podpoře CIC klientka absolvovala rekvalifikační kurz účetnictví, jehož součástí byla
i řízená praxe. Obeznámila se tak s českými účetními standardy a mohla začít hledat práci
v oboru. Navíc absolvovala kurz práce s Excelem a v kurzech českého jazyka si zlepšila jazykové
dovednosti natolik, že dokázala samostatně reagovat na pracovní inzeráty. Klientka ve
spolupráci s pracovní poradkyní nakonec nalezla pracovní místo v menší účetní firmě na pozici
junior účetní na zkrácený pracovní úvazek. Nevýhodu, kterou pro zaměstnavatele představovala
skutečnost, že je paní Irina bez pracovních zkušeností, vyvážila nabídka příspěvku
na mzdu, který mohl zaměstnavatel čerpat po dobu 6 měsíců. Po skončení podporovaného období
byla již klientka natolik zapracována, že si ji zaměstnavatel ve firmě ponechal a po roce
jí dokonce nabídl smlouvu na dobu neurčitou.
3. 5. Podpora podnikání
Občané EU mohou podnikat v ČR stejně jako občané ČR. Občané třetích zemí mohou získat živnostenské
oprávnění pouze tehdy, pobývají­­­-li v ČR alespoň na vízum k pobytu nad 90 dní. Před udělením
víza nebo dlouhodobého pobytu za účelem podnikání je zastupitelským úřadem ČR zkoumán
podnikatelský záměr žadatele z hlediska reálnosti a udržitelnosti.
Začínající podnikatelé mohou žádat o podporu svého podnikání různé instituce. První volbou
jsou banky, které poskytnou úvěr. K tomu musí žadatel splnit řadu podmínek, zejména mít dobrý podnikatelský
plán a reálný rozpočet. Existují zvýhodněné úvěry pro začínající podnikatele, které poskytuje
Českomoravská záruční a rozvojová banka. Tato banka je speciálním ekonomickým subjektem
s většinovou účastí státu, který poskytuje na základě vládou schválených programů finanční podporu
malým a středním podnikatelům. Je pravděpodobné, že se banka bude ptát na pobytový status žadatele
o úvěr a příliš krátká pobytová historie bude na překážku.
Dalším možným adresátem žádosti o podporu je Úřad práce. Tzv. příspěvek na podnikání, tedy
příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa pro uchazeče o zaměstnání za účelem
výkonu samostatné výdělečné činnosti, je jednorázová finanční výpomoc. Je určená uchazečům v evidenci
ÚP, kteří se rozhodli začít podnikat. Příspěvek je nenárokový a jeho maximální výše je šestinásobek
průměrné mzdy. Příspěvek na podnikání může mít formu návratného příspěvku, příspěvku
na úhradu úroků z úvěrů nebo jiného účelově určeného příspěvku.
Občané EU mohou
podnikat v ČR za stejných
podmínek jako občané
ČR. Občané třetích zemí
mohou získat živnostenské
oprávnění pouze
s vízem nebo povolením
k pobytu nad 90 dní.
35
Příklad z praxe 1: Projekty na podporu podnikání migrantek
Podporu v podnikání mohou migranti získat mj. v rámci projektů NNO pracujících s migranty
a integračních center. Jedním takovým byl projekt Začátek ve svém, realizovaný Organizací
pro pomoc uprchlíkům (OPU) v letech 2012–2014,69 ze kterého vznikla učebnice pro začínající
podnikatelky a podnikatele z řad migrantů (k dispozici v poradnách OPU). Migrantky s podnikatelským
záměrem obdržely kurz podnikání a následnou podporu, přičemž do současnosti
(2018) si výrazná část podpořených žen toto podnikání udržela.
Příklad z praxe 2: Sociální podnik Ethnocatering
Příkladem sociálního podnikání je projekt Ethnocatering, který provozuje organizace Inbáze.
Kuchařky pracující v Ethnocateringu jsou migrantky ve věku nad 50 let, které z různých důvodů
(politických, sociálních, ekonomický)ch) přišly, často s velmi pohnutými osudy, hledat
nový domov do ČR. V nabídce je okolo 70 pokrmů z různých koutů světa a mezi zákazníky
patří i Česká spořitelna, IKEA, Scio a další společnosti.70
3. 6. Stáže
Cizinci mohou za určitých podmínek přijet do ČR na stáž. Stáž je pracovní působení na určitém pracovišti,
které slouží k získání praktických znalostí a k rozšíření kvalifikace; ne vždy je placená. Může
se jednat o studijní programy, odbornou praxi určenou k získání praktických a odborných zkušeností
a uskutečňovanou v tuzemské hostitelské organizaci, nebo dobrovolnickou službu. Nejznámějším
programem, zejména pro studenty i ze zemí mimo EU, je Erasmus+.71
Některé firmy nabízejí placené nebo neplacené stáže jako příležitost k dalšímu vzdělávání
prostřednictvím získané praxe. Migranti však mohou této nabídky využít jen v případě, že to jejich
pobytové oprávnění dovoluje.
Další typ stáží probíhá v souvislosti s aprobační zkouškou u některých profesí. Nejčastěji se
s ní setkáváme u lékařů a zdravotních sester z ciziny. Jedním z požadavků akreditačního procesu je
pětiměsíční stáž na odborném pracovišti, kde tento pracovník působí pod dohledem zkušeného lékaře
(viz následující kapitolu).
3. 7. Nostrifikace zahraničního vzdělání a uznávání profesní
kvalifikace
Nostrifikovat své vzdělání v České republice znamená získat oficiální doklad o tom, že vzdělání ze
země původu bylo uznáno za rovnocenné či srovnatelné se vzděláním získaným v ČR. Nostrifikace
se týká zpravidla základního, středního, vyššího odborného a vysokoškolského vzdělání, v některých
případech si lze nechat uznat též rekvalifikační kurz. Mít nostrifikované vzdělání je nezbytné
v případě, že chce migrant v ČR dále studovat.
Pro řadu migrantů je doklad o uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace též nutným předpokladem
pro to, aby nalezli odpovídající uplatnění na českém trhu práce, neboť pro výkon celé řady
profesí je v ČR nutné prokázat odbornou způsobilost.V závislosti na typu profese žadatel předkládá
buď doklady o dosaženém vzdělání, nebo o získané praxi, případně dokládá obojí.
69	 Více k tomu na stránkách Evropského sociálního fondu: https://www.esfcr.cz/documents/21802/749951/3.4+Za%C4%
8D%C3%A1tek+ve+sv%C3%A9m_A/2a3487f7-6865-4483-a324-07d67e5ab908
70	 Více k tomu na stránkách organizace Inbáze: https://www.ethnocatering.cz/o­‑nas.
71	 Erasmus+ je program, který má za cíl zvýšit kvalitu a přiměřenost kvalifikací a dovedností; prostředky z něj jsou
určeny na stipendia pro více než 4 miliony osob za účelem studia, odborné přípravy, práce či dobrovolnické činnosti
v zahraničí po dobu trvající od několika dnů až po jeden rok: http://www.naerasmusplus.cz.
Cizinci mohou za
určitých podmínek přijet
do ČR na stáž v rámci
různých programů,
např. Erasmus+. Stáže
mohou být i součástí
aprobačních zkoušek
pro některé profese.
Migranti a migrantky,
kteří chtějí v ČR studovat
nebo vykonávat profesi
spadající mezi regulovaná
povolání nebo
živnosti, potřebují získat
doklad o nostrifikaci
či o uznání kvalifikace.
Postup se liší dle dosaženého
stupně vzdělání,
popř. dle účelu (studium,
práce, podnikání). Pro
výkon ostatních povolání
nostrifikace a uznání
kvalifikace nutné nejsou.
36
3. 7. 1. Nostrifikace základního, středního, vyššího odborného
a vysokoškolského vzdělání
Postup nostrifikace se liší podle dosaženého stupně vzdělání. Obvykle je však potřebné předložit
žádost k příslušnému orgánu (krajskému úřadu či vysoké škole, viz níže). K žádosti se přikládá kopie
vysvědčení ze základní nebo střední školy či vysokoškolského diplomu, popř. též rámcový obsah vzdělávání
či výpis vykonaných zkoušek a doklad o místě pobytu v ČR. Dále je nutné zaplatit příslušný
správní poplatek. Lhůta k vyřízení žádosti je pak obvykle 30 až 60 dnů.
Uznání rovnocennosti vysvědčení vydaných zahraničními základními, středními a vyššími odbornými
školami (VOŠ) provádí krajské úřady, resp. v Praze Magistrát hl. m. Prahy – odbor školství.
Nostrifikovat lze pouze dokončený stupeň vzdělání získaného na škole, která má v zemi původu
akreditaci tamního ministerstva školství. Posuzuje se, zda obsah a rozsah vyučovaných předmětů
odpovídá obdobnému studijnímu programu v ČR. V případě, že úřad shledá dílčí odlišnosti anebo
pokud nejsou předloženy kompletní doklady, může nařídit složení nostrifikační zkoušky z některého
předmětu. U některých států je vyžadována legalizace, tj. ověření pravosti podpisů a otisků
razítek na originálech zahraničních vysvědčení a ověření, že má daná škola odpovídající akreditaci.
Ověření vydává příslušný zastupitelský úřad ČR a dále ministerstvo zahraničních věcí státu, v němž
má škola sídlo.72
O uznání VŠ vzdělání rozhodují jen veřejné vysoké školy, soukromé tuto pravomoc nemají.
V konkrétním případě rozhoduje ta veřejná vysoká škola, která uskutečňuje v ČR obdobný
akreditovaný studijní program.73 Pokud takový obor nelze najít, určí příslušnost MŠMT, popř. vydá
samo rozhodnutí o uznání vzdělání. Posuzuje se opět míra shody mezi studijním programem v ČR
a tím v zahraničí. Uznat lze pouze dokončené vzdělání a pouze takové, které bylo získáno na škole
s odpovídající akreditací. Taktéž v tomto případě je vždy třeba si předem ověřit, zda pro daný stát
není vyžadována legalizace originálu VŠ diplomu. Držitelé slovenských, maďarských, polských
nebo slovinských dokladů mohou doklady používat na území ČR přímo, aniž by bylo nutné
předkládat osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání.
3. 7. 2. Uznávání profesních kvalifikací
▶▶ Zaměstnání
Pro výkon celé řady profesí je v ČR nutné prokázat odbornou způsobilost. Předpisy stanoví, čím se
odborná kvalifikace doloží. Pro každé povolání se požadavky liší, nejčastěji musí žadatel předložit
doklady o ukončeném vzdělání, ale někdy se kvalifikace prokazuje též praxí, popř. je požadována
kombinace obojího. Může být nutné složení zkoušky před odbornou komisí, doložení zdravotní
způsobilosti nebo trestní bezúhonnosti. Profesní uznávání provádí orgány, do jejichž kompetence
daná povolání spadají (např. profesní komory, ministerstva). Zda je či není dané povolání regulované,
lze zjistit v databázi regulovaných povolání MŠMT. Žadatel zde nalezne zároveň požadavky
pro výkon dané profese a také informaci, který uznávací orgán bude o jeho profesní způsobilosti
rozhodovat.74
Žádost na vyplněném formuláři, spolu s doklady potřebnými pro konkrétní profesi, dokladem
totožnosti a zaplaceným správním poplatkem, se podává uznávacímu orgánu, který je příslušný pro
danou profesi dle databáze regulovaných povolání. Lhůta pro vyřízení je 60 – 90 dní. Pokud uznávací
orgán shledá dílčí nedostatky, může nařídit kompenzační opatření – složení rozdílové zkoušky nebo
adaptační období, kdy bude žadatel své povolání vykonávat pod dohledem odborníka.
V případě, že o profesní uznání žádá občan třetí země a součástí předložené dokumentace jsou
doklady o vzdělání, musí být zahraniční vzdělání vždy nostrifikováno (viz kapitolu 3. 7. 1.).
Specifickou oblastí při uznávání kvalifikace je zdravotnictví. Lékaři a zdravotní sestry ze zemí
mimo EU nemohou vykonávat v ČR svou profesi bez složení aprobační zkoušky. Zkouška je značně
72	 Více k tomu např. na: http://nostrifikace.mkc.cz/.
73	 Přehled studijních programů je dostupný na stránkách MŠMT: https://aspvs.isacc.msmt.cz/.
74	 Databáze regulovaných povolání je dostupná na stránkách MŠMT: http://uok.msmt.cz/uok/ru_list.php.
37
finančně i časově náročná, skládá se z několika částí a u lékařů je její součástí i praxe, která musí být
vykonávána v akreditovaném českém zdravotním zařízení po dobu 6 měsíců.75
▶▶ Podnikání
Pro účely podnikání je třeba doložit odbornou způsobilost pouze v případě, že se jedná o některou
z regulovaných živností. Živnostenský zákon76 rozlišuje čtyři typy živností: volné, vázané, řemeslné
a koncesované. U volných živností není třeba žádné prokázání profesní způsobilosti. Naopak
všechny ostatní živnosti jsou regulované a jejich přesný seznam je uveden v přílohách živnostenského
zákona.
Rekvalifikační kurz absolvovaný v zahraničí sice nelze nostrifikovat výše uvedeným způsobem
(viz kapitolu 3. 7. 1.), ale i tak může být uznán v rámci ověřování kvalifikace pro účely založení živnosti.
Žádost bude v tomto případě řešit Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a žadatel bude dokládat
obsah a rozsah absolvovaného vzdělání v rámci rekvalifikačního kurzu.77
FDoporučení
•• V případě, že o profesní uznání žádá občan třetí země a součástí předložené dokumentace jsou
doklady o vzdělání, musí být tyto doklady vždy nostrifikovány.
•• Pro všechny dokumenty, které je nutné předložit za účelem nostrifikace/uznání kvalifikace platí,
že musí být přeloženy českým soudním tlumočníkem. U všech dokumentů, které nepředkládá
žadatel v originálu, musí být kopie úředně ověřené.
•• Jak v případě uznávání kvalifikace za účelem zaměstnání, tak za účelem podnikání by si žadatel
měl nejprve ověřit,zda se na něj vztahuje zákon o uznávání odborných kvalifikací či nikoliv –
rozhodující je pobytový status v ČR, popř. to, zda svou kvalifikaci získal na území EU.
3. 8. Příslušná právní úprava
▶▶ Podmínky vstupu migrantů na trh práce:
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (§ 3, 5, 85 a 98) – upravuje především podmínky vstupu
cizinců na český trh práce, povinnosti zaměstnavatelů v případě zaměstnávání cizinců, agenturní
zaměstnávání cizinců a sankční opatření v případě nelegálního zaměstnávání cizinců; dále
stanovuje, které kategorie migrantů mají při vstupu na trh práce shodné postavení jako občané ČR
(viz kapitola 3. 1. 1.) a které naopak mají tento vstup omezený (viz kapitola 3. 1. 2.).
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (§ 42 g–l) – upravuje především vstup a pobyt cizinců
na území ČR, včetně několika druhů pobytových oprávnění, jejichž účelem je závislá výdělečná
činnost, tedy výkon zaměstnání; za určitých okolností lze dle tohoto zákona zaměstnání vykonávat
i s povolením k pobytu za jiným účelem než ekonomickým (např. sloučení rodiny, studia či strpění
pobytu).
Nařízení Rady 1612/68/EHS, o volném pohybu pracovníků v rámci Společenství, dle kterého
občané EU požívají svobody volného pohybu po EU, a stejně tak jejich rodinní příslušníci, kteří na
území mohou pobývat na základě oprávnění k přechodnému pobytu.
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu – upravuje vstup na trh práce pro žadatele o mezinárodní ochranu
a osoby s udělenou mezinárodní ochranou ve formě azylu nebo doplňkové ochrany.
75	 Podrobněji k aprobační zkoušce pro lékaře na: https://www.mzcr.cz/dokumenty/aprobacni­‑zkousky_1784_952_3.html;
více k aprobační zkoušce pro zdravotní sestry na: www.nconzo.cz.
76	 Zákon č. 451/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Online na:
https://www.mpo.cz/cz/podnikani/zivnostenske­‑podnikani/pravni­‑predpisy/zivnostensky­‑zakon--166698/.
77	 Více informací lze získat na stránkách MPO na: https://www.mpo.cz/cz/podnikani/zivnostenske­‑podnikani/uznavani­
‑odborne­‑kvalifikace­‑pro­‑oblast­‑zivnostenskeho­‑podnikani/.
38
▶▶ Nezaměstnanost občanů EU:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 o koordinací systémů sociálního zabezpečení.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 987/2009 jakožto prováděcí nařízení.
▶▶ Nostrifikace a uznávání kvalifikace:
Zákon č. 561/2004 Sb.,o předškolním,základním,vyšším odborném a jiném vzdělávání,v platném znění.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v platné znění.
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků
členských států EU a některých příslušníků jiných států, v platném znění.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění.
3. 9. Užitečné odkazy a materiály
▶▶ Služby a materiály neziskových organizací:
V  souvislosti se zaměstnáváním migrantů mohou vyvstat různé nejasnosti a  otázky. Ohledně
výše uvedených témat (přístup migrantů na trh práce a podpora jejich aktivního zařazení, uznání
zahraničního vzdělání, základní informace o podnikání, souvislosti s povolením k pobytu, sociálním
zabezpečením, atd.) se je možné obracet na etablované NNO zaměřené na pomoc migrantům.
Tyto organizace mohou být dále užitečné úředníkům veřejné správy, neboť poskytují akreditovaná
školení nebo školení na míru dle potřeb pracovníků úřadů. Jejich odbornost mohou výhodně využít
i zaměstnavatelé, kteří hodlají svou pracovní sílu rozšířit o zahraniční pracovníky, nebo ti, kteří již
tak učinili a mají otázky na tzv. interkulturní odlišnosti a zacházení s těmito pracovníky.V neposlední
řadě je zde prostor pro spolupráci sociálních pracovníků těchto organizací se sociálními pracovníky
obcí pro optimální řešení situace jejich obyvatel – cizinců a jejich začlenění do života obce.
Seznam neziskových organizací pracujících s migranty, včetně stručné charakteristiky
jejich činnosti a funkce filtrování organizací podle jejich konkrétního zaměření:
http://www.migracnikonsorcium.cz/cs/kdo­‑jsme/clenskeorganizace.
Materiály k zaměstnávání cizinců – pokrývají témata vstupu na trh práce, zaměstnávání studentů
a rodinných příslušníků, dalšího postupu v případě ztráty zaměstnání atd.; ke stažení v řadě jazykových
mutací (CIC): http://www.cicpraha.org/cs/pracovni­‑poradenstvi/materialy­‑ke­‑stazeni2.html
Webové stránky organizace Centrum pro integraci cizinců (CIC) – témata zaměstnávání migrantů:
•• Job manuál – základní informace k zaměstnávání, aplikace k tvorbě CV (česky, anglicky), volná
místa aj.: www.jobmanual.cz
•• letáky k zaměstnávání cizinců – vstup na trh práce – studenti, rodinní příslušníci; finanční
nároky zaměstnanců a zaměstnavatelů; škoda na majetku zaměstnavatele; mýty o zaměstnání
v ČR aj.: http://www.cicpraha.org/cs/pracovni­‑poradenstvi/materialy­‑ke­‑stazeni2.html
Manuál Bezpečná práce – představuje rady pro cizince a pracovníky v pomáhajících profesích
ve 3 jazykových verzích (SIMI – OPU – MKC, 2014): http://www.migrace.com/bx/cs/1.
Manuál pro migrantky nad 40 let ( kapitoly Zaměstnání a Podnikání) – předkládá základní
informace o živnostech a podnikání ve firmách, o právech a povinnostech zaměstnanců a OSVČ
ve 3 jazykových verzích (SIMI, 2016):
http://www.migrace.com/docs/161013_zvk_manual_cz_zafixovane­‑barvy.pdf
39
▶▶ Obecné informace veřejné správy:
Zahraniční zaměstnanost (MPSV) –informace k zaměstnávání cizinců,zaměstnávání uprchlíků,
zaměstnanecká a modrá karta,projekty ekonomické migrace, atd.: http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam.
Zprávy o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců v České republice za roky 2001–2016
(Ministerstvo vnitra): http://www.mvcr.cz/clanek/zpravy­‑o­‑situaci­‑v­‑oblasti­‑migrace­‑a­‑integrace­
‑cizincu­‑v­‑ceske­‑republice­‑za­‑roky-2001-2016.aspx.
Ekonomická migrace (MPO) – informace k projektům zaměstnávání migrantů ze třetích zemí v ČR:
https://www.mpo.cz/cz/zahranicni­‑obchod/ekonomicka­‑migrace/.
Informační kampaň a stanovisko státních orgánů k problematice vysílání občanů třetích zemí
k poskytování služeb v rámci EU (MPO): https://www.mpo.cz/cz/zahranicni­‑obchod/ekonomicka­
‑migrace/informacni­‑kampan­‑k­‑problematice­‑vysilani­‑obcanu­‑tretich­‑statu­‑k­‑poskytovani­
‑sluzeb­‑v­‑ramci­‑eu--237190/.
Výzkum Nezaměstnanost cizinců v České republice (Rákoczyová, M. et al., VÚPSV, 2013):
http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_359.pdf.
▶▶ Statistiky o zaměstnanosti a nezaměstnanosti migrantŮ v ČR:
Cizinci v ČR, 2017 (ČSÚ, 2017): https://www.czso.cz/csu/czso/cizinci­‑v­‑cr-2017.
Uchazeči z EU, EHP a třetích zemí (MPSV): https://portal.mpsv.cz/sz/stat/eu.
Agendové systémy o fyzických osobách: Cizinecký informační systém (Správa základních registrů):
http://www.szrcr.cz/registr­‑obyvatel/agendove­‑systemy.
▶▶ Stáže:
Národní katalog stáží - volně přístupná platforma pro setkávání uchazečů o stáž a poskytovatelů
stáží: http://www.narodnikatalogstazi.cz/.
Portály pracovních příležitostí: např. www.jobs.cz.
Program Erasmus+: http://www.naerasmusplus.cz.
▶▶ Nostrifikace a uznávání kvalifikací:
Postup pro nostrifikaci a uznání kvalifikace: http://nostrifikace.mkc.cz/.
Seznam studijních programů v ČR: https://aspvs.isacc.msmt.cz/.
Databáze regulovaných povolání v ČR: http://uok.msmt.cz/uok/ru_list.php.
Aprobační zkouška pro lékaře: https://www.mzcr.cz/dokumenty/aprobacni­‑zkousky_1784_952_3.html.
Aprobační zkouška pro zdravotní sestry: http://www.nconzo.cz.
40
KAPITOLA 4
78	 Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře; zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi; zákon č. 329/2011
Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením; zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění; zákon
č. 108/2006 Sb., o sociálních službách; zákon č. 355/1999 Sb., o sociálně­‑právní ochraně dětí; zákon č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění.
79	 Tamtéž.
Sociální začlenění migrantů
Barbora Eisová, Poradna pro integraci, z. ú.
Systém sociálního zabezpečení ČR je prostředkem sociální politiky, který zabezpečuje obyvatele
naší země pro případ různých sociálních událostí a předchází, nebo alespoň zmírňuje dopady
sociálně nepříznivých situací. Obyvatele zabezpečuje tak, že potřebným poskytuje sociální dávky,
vytváří síť dostupných sociálních služeb a sociálních azylů (pobytových sociálních služeb). Systém
sociálních dávek, na který se soustředí tato kapitola, pak stojí na 3 základních pilířích:
•• Pojištění – sociální pojištění (kapitola 4. 1.) a zdravotní pojištění (kapitola 6. 1.),
•• Podpora – státní sociální podpora (kapitola 4. 2.)
•• Pomoc – dávky hmotné nouze a sociální péče (kapitola 4. 3.)
Základním prostředkem státu pro zabezpečení obyvatel v případě nepříznivých sociálních situací
je zdravotní a sociální pojištění. Formou nepojistných dávek zabezpečuje Česká republika obyvatele
pro celou řadu dalších sociálních situací, které neošetřují dávky plynoucí z pojištění. Nepojistné
dávky lze rozdělit na dávky podpory a dávky pomoci.
Český systém sociálního zabezpečení pamatuje také na migranty, kteří se zdržují na území ČR. Pro
získání podpory z daného systému musí ovšem tyto osoby splňovat podmínky, stanovené příslušným
zákonem78 (podrobněji viz níže v jednotlivých podkapitolách).V opačném případě jsou ze systému nebo
z určitých jeho částí vyloučeny,a to na základě vymezení okruhu oprávněných osob v těchto zákonech.79
Nejsou to však jen legislativní překážky, které omezují migranty v přístupu k potřebné formě
pomoci. Často je hlavním problémem neznalost vlastních práv a možností sociální pomoci v ČR
nebo také jazyková či kulturní bariéra. Dále je třeba mít na paměti skutečnost, že migranti mohou
pocházet ze zemí, kde je systém sociálního zabezpečení nastaven značně odlišným způsobem,
nebo zde obdobný systém zcela chybí. V praxi se tak setkáváme s lidmi, kteří svá sociální práva
neuplatňují, protože o jejich existenci nemají tušení. Tito lidé se pak snadno dostávají do velmi nepříznivé
situace, kdy jsou přímo ohroženi různými sociálně patologickými jevy.
FDoporučení
Informace o sociálním zabezpečení migrantů lze získat u řady neziskových organizací, které poskytují
sociální poradenství migrantům (viz seznam v úvodu publikace). Pracovníci těchto organizací
poskytují migrantů nejen informace o možnostech získání podpory, ale zajišťují například
i další asistenci při jednáních s úřady (viz kapitola 5.2). Některé organizace, jako například Sdružení
pro integraci a migraci (SIMI) a Centrum pro integraci cizinců (CIC) zpracovávají informační
materiály pro migranty a tématu sociálního zabezpečení migrantů se věnují také na svých webových
41
stránkách. Organizace CIC dále vypracovala několik letáků, které v různých jazykových mutacích
informují migranty o možnostech řešení základních životních situací.
4. 1. Sociální pojištění
Systém sociálního pojištění (zdravotním pojištěním se bude samostatně zabývat kapitola 6) je ve
svém jádru velmi spravedlivý. Ten, kdo do něj přispívá, má nárok získat podporu v době, kdy ji potřebuje.
Systém sociálního pojištění spravuje Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) a veškeré
žádosti o dávky ze systému sociálního pojištění vyřizují Okresní správy sociálního zabezpečení
(OSSZ), v Praze pak Pražská správa sociálního zabezpečení (PSSZ) a v Brně Městská správa sociálního
zabezpečení (MSSZ).80
Sociální pojištění se skládá z několika složek:
•• nemocenského pojištění;
•• důchodového pojištění; a
•• příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (o přístupu migrantů na trh práce a ke vzniku jejich
nároku na dávky v nezaměstnanosti pojednává samostatně kapitola 3).
Pro získání podpory z  nemocenského pojištění mají občané ČR i  migranti prakticky shodné
podmínky. Složitější je naopak situace je u stanovení nároku na důchody (viz kapitolu 4. 1. 2.).
•• U zaměstnanců platí, že sociální pojištění odvádí z části zaměstnavatel a z části zaměstnanec
ze své mzdy, přičemž nerozlišujeme, zda jde o zaměstnance – občana ČR či migranta. Sociálně
pojištěn je tedy každý zaměstnanec, který pracuje na základě pracovní smlouvy, na základě
dohody o pracovní činnosti s příjmem nad 2 500 Kč měsíčně či na základě dohody o provedení
práce s příjmem nad 10 000 Kč měsíčně.
•• Pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) platí ze zákona povinnost hradit důchodové pojištění
a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, účast na nemocenském pojištění je pro ně
pouze dobrovolná.
Migranti bohužel často nemají dostatečné informace o systému sociálního pojištění či o výhodách,
které by z něj, v případě potřeby, mohli čerpat. Stává se, že je zaměstnavatel o právech neinformuje
správně, nebo jim v případě nemoci neumožňuje čerpat tzv. nemocenské a nutí je namísto toho čerpat
klasickou dovolenou, či si dokonce dny nemoci později „napracovat“.
4. 1. 1. Nemocenské pojištění
Pro určení nároku na dávku nemocenského pojištění je zásadní samotná účast na nemocenském
pojištění, která je de facto povinná pro všechny zaměstnance, ne však pro OSVČ. Ti si mohou nemocenské
pojištění platit dobrovolně, avšak stejně jako u českých občanů se i u migrantů setkáváme s nedostatečnou
informovaností o výhodách nemocenského pojištění, a tedy nízkou mírou zapojení do
tohoto typu pojištění. V případech migrantů, jimž je z důvodu konkrétního typu pobytového oprávnění
odepřen vstup do veřejného zdravotního pojištění (podrobněji viz kapitola 6. 1. 2), pak může
kombinace komerčního zdravotního pojištění (ze kterého lze získat pouze omezenou zdravotní péči)
spojená s absencí nemocenského pojištění značně zvyšovat riziko propadu životní úrovně a s tím
souvisejících problémů.
▶▶ Nemocenské
Migranti jsou v případě posuzování nároku na dávky nemocenského pojištění opět ve stejné situaci
jako občané ČR. Pro kladné vyřízení žádosti je zásadní účast žadatele na nemocenském pojištění
a jeho délka. V případě nemocenské jde o povinnost být účasten nemocenského pojištění alespoň po
dobu 3 měsíců, které bezprostředně předchází dni, od něhož byl žadatel uznán práce neschopným.
80	 Více k tomu na stránkách ČSSZ: www.cssz.cz.
Systém sociálního
pojištění zabezpečuje
všechny, kdo do něj
přispívají, v konkrétních
případech jsou však
pro migranty stanoveny
zvláštní podmínky, které
musí pro získání pomoci
splnit.
Nárok na dávky nemocenského
pojištění vzniká
migrantů za prakticky
stejných podmínek jako
občanům ČR.
42
▶▶ Peněžitá pomoc v mateřství (tzv. mateřská)
U migrantek je stejně jako u občanek ČR nutné pro nárok na mateřskou doložit minimálně 270 dní
nemocenského pojištění v posledních 2 letech.V případě, kdy žena není schopna pojištění v takovém
rozsahu doložit, může místo toho, po dohodě s lékařem, využít možnost čerpat dávky nemocenského
místo mateřské. Ženy, které nesplňují podmínky ani pro jednu z těchto dávek, jsou odkázány na dávky
ze systému státní sociální podpory či dávky hmotné nouze (viz kapitoly 4. 2. a 4. 3.).
Nárok na mateřskou může samozřejmě vzniknout i muži, ten ji však může začít pobírat až
6 týdnů po porodu. Dle našich zkušeností není příliš časté, že by muži – migranti o tuto dávku žádali.
Mateřská totiž slouží jako náhrada mzdy, a není tedy možné současně s jejím pobíráním pracovat.
Pokud rodina neplánuje, že by péči o dítě dlouhodobě zajišťoval otec a matka se vrátila do zaměstnání,
nemá tato varianta smysl.
▶▶ Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství (VPTM)
VPTM může být vyplácen těm zaměstnankyním, které z důvodu těhotenství a mateřství musely být
zaměstnavatelem převedeny na jinou práci, ze které mají nižší výdělek. Tento příspěvek se tedy může
vyplácet těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním do konce 9. měsíce po porodu a kojícím za­
městnankyním.
▶▶ Dávka otcovské poporodní péče (tzv. otcovská)
Od 1. 2. 2018 je nově možné čerpat i tzv. otcovskou. Pro získání otcovské je nutné, aby byl zaměstnanec
nemocensky pojištěn v době nástupu na otcovskou dovolenou, v případě OSVČ alespoň 3 měsíce
před nástupem na otcovskou dovolenou. Otcovskou je nutné nastoupit v prvních 6 týdnech od
narození dítěte (či po převzetí dítěte mladšího 7 let věku do péče nahrazující péči rodičů na základě
rozhodnutí přísl. orgánu). Otcovská je poskytována maximálně po dobu 7 kalendářních dnů a nelze
ji čerpat přerušovaně.
▶▶ Ošetřovné
Na ošetřovné má nárok každý zaměstnanec, který nemůže pracovat z důvodu ošetřování nemocného
člena rodiny nebo protože musí pečovat o zdravé dítě mladší 10 let z důvodů uzavření školského
nebo dětského zařízení a dále v případě, kdy je dítěti nařízena karanténa, nebo když osoba,
která jinak o dítě pečuje, sama onemocněla. Pro splnění podmínky nároku na ošetřovné je nutné, aby
ošetřovaná osoba žila se zaměstnancem ve společné domácnosti. Výjimkou jsou pouze rodiče dětí
mladších 10 let, kteří mají děti po rozvodu ve společné či střídavé péči; zde se za společnou domácnost
považuje domácnost obou rodičů.
▶▶ Dlouhodobé ošetřovné
Od 1. 6. 2018 byla nově zavedena dávka dlouhodobého ošetřovného. Ke vzniku nároku na dlouhodobé
ošetřovné je nutné splnit podmínku nemocenského pojištění alespoň 90 kalendářních dnů v posledních
4 měsících bezprostředně předcházejících dni vzniku potřeby dlouhodobé péče.
V případě,žejeošetřující osobou migrant/migrantka,musímíts ošetřovanouosoboushodnémísto
hlášeného pobytu v ČR nebo obdobného pobytu v cizině, a to po dobu alespoň 3 měsíců bezprostředně
předcházejících dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče.
4. 1. 2. Důchodové pojištění
Důchodový systém ČR je založen na povinném základním důchodovém pojištění,81 jakožto součásti
sociálního pojištění, díky čemuž se při splnění podmínek vztahuje na všechny ekonomicky aktivní
osoby. Ze základního důchodového pojištění se poskytují důchody starobní, invalidní, vdovský
a sirotčí.
Důchod bez ohledu na typ se skládá ze dvou složek:
1.	 základní výměry, stanovené pevnou částkou stejnou pro všechny druhy důchodů bez ohledu
na délku doby pojištění a výši výdělků, která od 1. 1. 2018 činí 2700 Kč měsíčně, a
2.	 procentní výměry, stanovené na základě doby pojištění a výše výdělků.
81	 Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění.
Pro posouzení nároku
na důchod je potřeba
vždy doložit získání
potřebné doby pojištění,
a v případě starobního
důchodu také dosažení
stanoveného věku. Do
doby pojištění lze započítat
také dobu pojištění
v cizině, ale musí se
jednat o zemi EU nebo
zemi, se kterou má ČR
uzavřenou mezinárodní
smlouvu o sociálním
zabezpečení.
43
▶▶ Důchody s mezinárodním prvkem
Napříč organizacemi, které poskytují sociální poradenství migrantům, se velmi často setkáváme
s dotazy ohledně možnosti započítání odpracovaných let v cizím státě při posuzování žádosti
o důchod (a to starobní i invalidní). Z pohledu ČSSZ se jedná o důchody s mezinárodním prvkem,
tedy důchody, kdy je při stanovení nároku na důchod zohledněna také doba pojištění žadatele v jiném
státě. Přihlíží­­­-li se k dobám pojištění získaným v cizině, jedná se o tzv. dílčí důchod. Odpracované
doby v cizím státě je možné započítat pouze v případě, že s příslušným státem má ČR uzavřenou
mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. Přehled těchto smluv je možné najít na stránkách
MPSV,82 kde je k dispozici aktualizovaná tabulka s údaji o rozsahu konkrétních smluv. Mezi členskými
státy EU se doby pojištění sčítají.
Výjimkou jsou migranti, kteří v ČR požívají mezinárodní ochrany. V případě, že by tito lidé
chtěli započítat doby pojištění ze země původu, z důvodu jejich právního postavení nemůže ČSSZ
kontaktovat obdobný úřad v zemi původu a ověřit potřebné doby pojištění, a to ani v případě, kdy
je mezi státy uzavřena mezinárodní smlouva. ČSSZ totiž, stejně jako ostatní české úřady, nesmí sdělit
státu původu, že se dotčená osoba nachází na území ČR.
▶▶ Starobní důchod
Podmínkou nároku na starobní důchod je získání potřebné doby pojištění a dosažení stanoveného
věku.
Potřebný věk a doba pojištění se postupně prodlužuje, proto je vždy nutné si aktuální podmínky prověřit.
V roce 2018 vznikne nárok na plný starobní důchod těm, kdo:
•• dosáhnou potřebného důchodového věku a mají
a) 34 let odpracovaných v ČR včetně náhradních dob,
b) 30 let odpracovaných v ČR bez náhradních dob,
•• dosáhnou věku o 5 let vyššího, než je důchodový věk a mají
a) 20 let odpracovaných v ČR včetně náhradních dob,
b) 15 let odpracovaných v ČR bez náhradních dob.
Na dílčí starobní důchod (tedy důchod, při jehož posouzení se přihlíží k dobám pojištění v cizině)
vznikne nárok v případě, že žadatel po sečtení doby pojištění v ČR a doby pojištění ve smluvním státě
splní 34 let pojištění.
▶▶ Invalidní důchod
Migranti se stejně jako občané ČR mohou dostat do situace,kdy jim jejich zdravotní stav neumožňuje
vykonávat výdělečnou činnost. Poměrně velký počet migrantů v ČR vykonává fyzicky velmi náročné
zaměstnání, což se v některých případech odráží na jejich zdraví. S migranty, kteří řeší možnost podání
žádosti o invalidní důchod, se tedy setkáváme poměrně často.
FUpozornění
U tohoto tématu je třeba si s klienty ujasnit, co znamená pojem invalidita a co je invalidní důchod.
Migranti totiž často předpokládají, že jsou­­­-li uznáni invalidními, mají automaticky nárok na invalidní
důchod. To ovšem není pravda.
Invalidita je vymezena jako pokles pracovní schopnosti, jenž nastal z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu. Podle míry poklesu pracovní schopnosti rozlišujeme 3 stupně invalidity:
•• první stupeň invalidity (pokles o 35–49 %);
•• druhý stupeň invalidity (pokles o 50–69 %);
•• třetí stupeň invalidity (pokles o 70 %).
82	 Více k tomu na: https://www.mpsv.cz/cs/1275.
44
Nárok na invalidní důchod má však pouze ten, kdo byl uznán invalidním a ještě nedosáhl důchodového
věku, ale pro důchod získal potřebnou dobu pojištění. Tato doba činí u pojištěnce ve věku:
a) do 20 let méně než jeden rok,
b) od 20 let do 22 let jeden rok,
c) od 22 let do 24 let dva roky,
d) od 24 let do 26 let tři roky,
e) od 26 let do 28 let čtyři roky,
f) nad 28 let pět roků.
V případě, že invalidita vznikla ještě před dosažením 18 let věku, jedná o tzv. invaliditu z mládí a není třeba
dokládat žádné doby pojištění. Doba pojištění se také nevyžaduje v případě, že invalidita vznikla následkem
pracovního úrazu.
▶▶ Vdovský / vdovecký a sirotčí důchod
Důchodový systém pamatuje i na situace, kdy je ohrožen příjem a zajištění osob v důsledku:
1.	 úmrtí manžela či manželky (vdovský / vdovecký důchod), nebo
2.	 úmrtí osoby, která měla vyživovací povinnost k nezaopatřeným dětem (sirotčí důchod).
O vdovský/vdovecký důchod lze žádat v těchto situacích:
•• manžel nebo manželka pobíral/a starobní důchod či invalidní důchod;
•• manžel nebo manželka ke dni úmrtí splnil/a podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na
invalidní nebo starobní důchod;
•• k úmrtí manžela nebo manželky došlo následkem pracovního úrazu.
O sirotčí důchod může žádat nezaopatřené dítě, v případě že rodič (osvojitel) nebo osoba, která dítě
převzala do péče ke dni úmrtí:
•• pobírala starobní či invalidní důchod;
•• v období deseti let před úmrtím odpracovala aspoň jeden rok anebo zemřelá osoba starší 38 let
v období dvaceti let před úmrtím odpracovala aspoň dva roky;
•• zemřela následkem pracovního úrazu.
4. 2. Dávky státní sociální podpory (SSP)
Dávky ze systému státní sociální podpory upravuje zákon o státní sociální podpoře83 a vyřizují je
kontaktní pracoviště Úřadu práce (ÚP), konkrétně pak jejich oddělení státní sociální podpory. Na
tuto formu pomoci mají nárok migranti pobývající v ČR pouze za předpokladu, že splňují podmínky
stanovené tímto zákonem (viz podrobnou tabulku v kapitole 4. 5.).
Dávky SSP se dále dělí na:
1.	 dávky závislé na příjmu; a
2.	 ostatní dávky.
4. 2. 1. Dávky závislé na příjmu
Pro posouzení nároku na dávky závislé na příjmu je nutné doložit Úřadu práce příjmy (za předchozí
čtvrtletí) a to nejen příjmy žadatele, ale také příjmy osob, které s ním budou společně posuzovány.84
▶▶ Příspěvek na bydlení (PnB)
Tuto dávku ÚP poskytuje těm, u nichž 30 % (35 % v Praze) z příjmu nestačí na úhradu normativních
nákladů na bydlení.85 Dávku lze poskytnout pouze v případě, že žadatel žije ve vlastním
bytě/domě nebo užívá byt/dům na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel s majitelem nemo­
83	 Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění.
84	 Viz § 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
85	 Více k tomu na: https://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prisp_na_bydleni.
Pro určení nároku na
nepojistné dávky je
u migrantů rozhodující
typ jejich povolení k pobytu
na území ČR a další
podmínky stanovené
příslušnými zákony.
45
vitosti a zároveň tento byt/dům odpovídá požadavkům pro trvalé bydlení dle stavebního zákona
nebo je jako byt zkolaudován. Další podmínkou pro žadatele je nutnost být v bytě, na nějž PnB
žádá, trvale hlášen.
▶▶ Přídavek na dítě (PnD)
Tato dávka slouží k úhradě nákladů spojených s výchovou nezaopatřeného dítěte a je poskytována
těm, jejichž příjmy nepřesahují 2,7 násobek životního minima.86
▶▶ Porodné
Jedná se o jednorázový příspěvek, který je určen na úhradu nákladů spojených s narozením 1. a 2. dítěte.
Tato dávka může být poskytnuta rodině, jejíž příjmy nepřesahují 2,7 násobek životního minima.
4. 2. 2. Ostatní dávky
Pro vznik nároku na tyto dávky není posuzována výše příjmů, i když v případě rodičovského příspěvku
může výše příjmu ovlivnit rychlost čerpání příspěvku, a tedy výši příspěvku.87
▶▶ Rodičovský příspěvek (RP)
Tato dávka je určena těm, kteří celodenně pečují o dítě (max. do 4 let věku). RP obvykle navazuje na
peněžitou pomoc v mateřství (PPM), která obvykle končí 20 až 22 týdnů po porodu. V případě, že na
PPM neměla pečující osoba nárok, je možné požádat o RP hned od 1. dne narození dítěte.
▶▶ Pohřebné
Jedná se o jednorázovou dávku, která je určena k úhradě nákladů spojených s vypravením pohřbu.
O pohřebné může žádat ten, kdo vypravil pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo rodiči nezaopatřeného
dítěte a to v případě, že zemřelá osoba měla trvalý pobyt na území ČR.
4. 3. Dávky pomoci v hmotné nouzi (DHN)
Podmínky nároku na DHN určuje zákon o pomoci v hmotné nouzi.88 Dávkami DHN jsou:
1.	 příspěvek na živobytí;
2.	 doplatek na bydlení; a
3.	 mimořádná okamžitá pomoc.
Při podání žádosti o DHN posuzuje Úřad práce obvykle příjem a majetkové poměry žadatele a společně
s ním posuzovaných osob (osoby žijící ve společné domácnosti, které společně hradí náklady na
živobytí). Existují nicméně výjimečné situace, kdy příjem žadatele nemusí být posuzován.
▶▶ Oprávněné osoby
Dle Listiny základních práv a svobod má každý (nikoliv pouze občan ČR), kdo je v hmotné nouzi,
právo na pomoc, která je nezbytná k zajištění jeho základních životních podmínek. To, kdy je
osoba v hmotné nouzi, stanoví zákon89 poměrně jasně. Jde o zejména situace, kdy žadateli v důsledku
nepříznivé situace hrozí újma na zdraví, byl zasažen mimořádnou událostí či nemá dostatečné prostředky
k úhradě jednorázového nezbytného výdaje.
Zákon o hmotné nouzi také pamatuje na osoby, které jsou ve zvláštní situaci, v důsledku které
jsou zranitelnější a jsou ohroženi různými negativními jevy. Jde zejména o ty, kdo byli propuštěni ze
zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, z léčebny chorobných závislostí,
z ústavní či ochranné výchovy nebo jsou osobami bez domova či byla jejich práva ohrožena
trestnou činností jiné osoby.
86	 Viz § 2 a § 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
87	 Více k tomu na: https://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/rodicovsky_prisp.
88	 Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění.
89	 § 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění.
Zákon o hmotné nouzi
stanoví pro nárok na
dávky okruh oprávněných
osob z řad migrantů.
Ten však platí zejména
pro dávky příspěvek na
živobytí a doplatek na
bydlení, mimořádnou
okamžitou pomoc lze
přiznat všem, kterým
hrozí vážná újma.
46
Zákon o hmotné nouzi stanoví také okruh oprávněných osob z řad migrantů, a to s přesně
vymezenými druhy povolení k  pobytu na území ČR.90 Tento okruh platí zejména pro dávky
příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení (viz tabulka v kapitole 4. 5.). Společnou podmínkou
pro všechny typy pobytu je opět prokázání bydliště na území ČR, a to stejným způsobem
jako u dávek SSP.
Kromě toho zákon umožňuje přiznat migrantům i dávku mimořádné okamžité pomoci (MOP), a to
u všech kategorií migrantů uvedených v kapitole 4. 5. a navíc:
1.	 Osobám legálně pobývajícím v ČR ve smyslu zákona o pobytu cizinců,91 pokud mají
bydliště na území ČR a  jsou zároveň ohroženy sociálním vyloučením; nemohou
překonat nepříznivou situaci svými silami; nemají dostatek prostředků k úhradě nákladů
spojených s pořízením nebo opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby;
na úhradu odůvodněných nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností
nezaopatřeného dítěte a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálně­‑právní
ochranou dětí.
2.	 Osobám legálně pobývajícím v ČR ve smyslu zákona o pobytu cizinců, přičemž bydliště
na území ČR se nevyžaduje, pokud nemají dostatek prostředků k úhradě nezbytného
jednorázového výdaje (spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané
ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí
do zaměstnání; s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků; v případě nezbytné
potřeby s úhradou noclehu).
3.	 Osobám nelegálně pobývajícím v ČR, pokud jim hrozí vážná újma na zdraví.
V praxi se ovšem často setkáváme spíše s nevolí ÚP přiznat dávku MOP žadatelům z řad migrantů,
kteří o ni žádají např. z důvodu ztráty dokladů. Ze zkušenosti neziskových organizací v Praze převažují
případy, kdy přiznání dávky bývá například limitováno maximální částkou 1 000 Kč, kterou je
možno v případě poskytnutí dávky za tímto účelem přiznat. Vydání biometrického průkazu náhradou
za průkaz ztracený či odcizený však stojí 4 000 Kč. Migrant, který u sebe nemá platný průkaz
povolení k pobytu, se navíc dále vystavuje riziku, že mu bude udělena pokuta, v extrémním případě
i správní vyhoštění. Nepřiznání dávky v těchto případech může tedy situaci migrantů značně
zkomplikovat.
4. 4. Dávky sociální péče
Český systém sociálního zabezpečení nabízí ještě několik typů podpory v podobě dávek sociální péče
pro specifické životní situace související s péčí o druhého či vlastním zdravotním hendikepem,
kdy dotčené osoby nemohou plnohodnotně působit na trhu práce, a tím si samostatně obstarávat dostatečné
prostředky na živobytí. Jedná se o dávky pěstounské péče, dávky pro osoby se zdravotním
postižením a příspěvek na péči. Tyto druhy podpory upravují zvláštní zákony, resp. zákon o sociálních
službách.
▶▶ Dávky pěstounské péče
Od roku 2013 jsou dávky pěstounské péče poskytovány podle zákona o sociálně­‑právní ochraně dětí.92
Dávky pěstounské péče93 náleží osobám, kterým bylo rozhodnutím soudu svěřeno dítě do péče
nahrazující péči rodičů, a to do pěstounské péče či do pěstounské péče na přechodnou dobu. Pokud
jde o pěstouny z řad migrantů, o dávky pěstounské péče mohou žádat pouze osoby s vymezenými
druhy povolení k pobytu ve výše uvedeném zákoně.
90	 § 5 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi
91	 Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, v platném znění.
92	 Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně­‑právní ochraně dětí.
93	 Jedná se o následující dávky: příspěvek na úhradu potřeb pěstouna, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte,
příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla a příspěvek při ukončení pěstounské péče. Viz § 47e-§ 47za
zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně­‑právní ochraně dětí.
47
▶▶ Dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postižením
Osobám se zdravotním postižením (OZP) mohou být poskytovány některé specifické dávky, které
upravuje zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a k němu příslušná prováděcí
vyhláška.94 Těmito dávkami jsou především příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku.
Dále může být těmto osobám přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením, který jim umožňuje
čerpat další výhody. O tyto dávky mohou žádat jen kategorie migrantů explicitně uvedené v zákoně
o sociálních službách (viz kapitola 4. 5.).95
▶▶ Příspěvek na péči
Příspěvek na péči je poskytován osobám, které jsou závislé na péči druhé osoby. Výše příspěvku se
pak odvíjí od míry závislosti na této péči. Poskytování tohoto příspěvku oproti výše uvedeným dávkám
upravuje zákon o sociálních službách.96 V mezích tohoto zákona mohou o tuto dávku žádat i migranti,
prokáží­­­-li legálnost svého pobytu na území ČR.
4. 5. Vznik nároku na nepojistné dávky dle typu pobytového
oprávnění
Při žádosti o sociální dávky musí migranti oproti českým občanům v řízení prokázat, že splňují
podmínku pobytu na území ČR. O přiznání jednotlivých druhů dávek mohou žádat pouze migranti
s typy pobytu, které stanoví k tomu příslušný zákon (viz přehledovou tabulku níže).
▶▶ Dokládání pobytu při podání žádosti o nepojistné dávky
Typ pobytu prokazují migranti předložením svého povolení k pobytu a v případě, kdy je nutné prokázat
také délku pobytu (když to například z průkazu nevyplývá), jsou migranti Úřadem práce požádáni
o doložení potvrzení o pobytu – tzv. historie pobytu. Tento dokument migrantům vydává přísl.
pracoviště MV. Jedná se o podrobný výpis všech pobytů, na základě kterých migrant nebo migrantka
v ČR v minulosti pobýval/a. V některých případech však vydání historie pobytu může MV trvat velmi
dlouho, což v důsledku způsobuje nepřiměřené průtahy v řízení o dávce. Historii pobytu by tedy měl
ÚP požadovat jen v případech, kdy nelze danou skutečnost prokázat jinak.
▶▶ Doložení bydliště na území ČR
Úřad práce dále prověřuje, zda mají migranti (žadatelé) v ČR místo bydliště, což lze prokázat dokumenty
prokazujícími délku pobytu na území ČR a dalšími dokumenty, které prokazují vazby k místu
bydliště (např. dokumenty osvětlující rodinné vazby a rodinnou situaci, způsob bydlení, zaměstnání,
studium, zájmovou činnost apod.). Ze zkušeností neziskových organizací vyplývá, že bydliště se velmi
podrobně posuzuje zejména v případě migrantů, u nichž je možné, že by nárok na obdobnou dávku
mohl vzniknout v jiném státě (zejm. u občanů EU).
▶▶ Předkládání cizojazyčných dokumentů
Pokud žadatelé předkládají dokumenty v cizím jazyce, musí zajistit jejich úřední překlad do českého
jazyka. V případě států, se kterými nemá ČR uzavřenou smlouvu o právní pomoci, je musí opatřit
vyšším ověřením:
1.	 apostilou – pokud je stát, který dokument vydal, signatářem tzv. Haagské úmluvy o apostile
z roku 1961, nebo v případě ostatních zemí;
2.	 superlegalizací  – ověřením pravosti podpisů, úředních razítek a  pečetí, které se provádí
dvakrát: nejprve v  zemi, ze které dokument pochází, a  to na příslušném úřadě a  poté na
konzulárním úřadě státu, ve kterém má být listina použita, tedy konzulátu ČR.
94	 Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů;
vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním
postižením.
95	 § 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
96	 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
48
▶▶ Přehled nároku na nepojistné dávky dle typu pobytového oprávnění
Druh povolení k pobytu / sociální
dávky
Dávky státní
sociální
podpory
Dávky
hmotné
nouze
Dávky sociální
péče pro OZP
Příspěvek
na péči
Dávky
pěstounské
péče
Trvalý pobyt
ANO ANO ANO ANO ANO
Azyl a doplňková ochrana ANO ANO ANO ANO ANO3)
Žadatel o mezinárodní ochranu Viz bod 2) níže
NE (lze žádat
pouze MOP4)
NE
Viz bod 1
nebo 6
ANO3)
Přechodný pobyt – rodinný příslušník
občana EU
ANO
(NE porodné)
ANO2)
ANO2) nebo
bod 3
ANO (jen
RP6 občana
ČR a bod 3)
Viz bod 3
Občan EU s potvrzením
o přechodném pobytu
ANO
(NE porodné)
ANO2)
ANO2) nebo
bod 3
Viz bod 3 Viz bod 3
Dlouhodobý pobyt (DP) rezidenta EU
a jejich rodinní příslušníci s DP v ČR
ANO ANO ANO (bez RP6)
ANO (bez
RP6)
ANO
DP za účelem vědeckého výzkumu
a jejich rodinní příslušníci s DP v ČR
ANO
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6 ANO Viz bod 3,5,6
Modrá karta a jejich rodinní
příslušníci s DP v ČR
ANO
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6 ANO Viz bod 3,5,6
Zaměstnanecká karta a jejich rodinní
příslušníci s DP v ČR
ANO
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6 ANO Viz bod 3,5,6
DP za účelem sloučení s migrantem
s TP
ANO
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6 ANO Viz bod 3,5,6
DP za účelem strpění Viz bod 2) níže
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6
Viz bod 1
nebo 6
Viz bod 3,5,6
Karta vnitropodnikově převedeného
zaměstnance (KVPZ) a KVZP jiného
člen. státu EU, pokud byl převeden
do obchodní korporace / odštěpného
závodu se sídlem na území ČR, a jeho
rodinným příslušníkům s DP
Viz bod 2) níže
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6 ANO Viz bod 3,5,6
Dlouhodobé vízum (DV) za účelem
studia
Viz bod 2) níže
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6
Viz bod 1
nebo 6
Viz bod 3,5,6
DV za účelem podnikání Viz bod 2) níže
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6
Viz bod 1
nebo 6
Viz bod 3,5,6
DV za účelem zaměstnání Viz bod 2) níže
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6
Viz bod 1
nebo 6
Viz bod 3,5,6
DV za účelem strpění Viz bod 2) níže
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6
Viz bod 1
nebo 6
Viz bod 3,5,6
Krátkodobé a dlouhodobé vízum za
účelem sezónního zaměstnání
Viz bod 2) níže
NE (lze žádat
pouze MOP4)
Viz bod 6 ANO Viz bod 3,5,6
1) Pokud nejsou žadateli o MO ubytovanými v pobytovém středisku MV.
2) V případě, že prokáží minimální dobu pobytu 3 měsíce.
3) Za předpokladu, že nejsou ubytovaní v azylovém zařízení MV.
4) Mimořádná okamžitá pomoc za předpokladu, že jim to zaručuje mezinárodní smlouva.
5) §3 odst. 2 písm. l) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
6) Rodinní příslušníci
49
Druh povolení k pobytu / sociální
dávky
Dávky státní
sociální
podpory
Dávky
hmotné
nouze
Dávky sociální
péče pro OZP
Příspěvek
na péči
Dávky
pěstounské
péče
Situace, kdy je podle příslušného zákona oprávněnou osobou i migrant,
kterému nevyplývá nárok na dávku na základě pobytového oprávnění
1
Migrant s DP, který je zaměstnán
nebo byl zaměstnán alespoň po
dobu 6 měsíců a nyní je v evidenci
uchazečů o zaměstnání,
a jeho rodinní příslušníci s DP
v ČR
ANO X X ANO X
2
Migrant je hlášen k pobytu na
území ČR po dobu delší než
365 dnů
ANO1) X X X X
3
Nárok na dávku migrantovi
vyplývá z přímo použitelných
předpisů EU, přičemž oprávněnými
osobami jsou i jeho rodinní
příslušníci, pokud se na ně předpisy
EU také vztahují
ANO5) ANO ANO ANO ANO
4
Migrant narozený na území ČR
do 1 roku věku a hlášený k pobytu
v ČR
ANO1) X X X X
5
Nezletilý migrant svěřený do náhradní
péče na území ČR
ANO X X X ANO
6
Migrantovi nárok zaručuje
mezinárodní smlouva, která je
součástí právního řádu ČR
X ANO ANO ANO X
1) Pokud nejsou žadateli o MO ubytovanými v pobytovém středisku MV.
2) V případě, že prokáží minimální dobu pobytu 3 měsíce.
3) Za předpokladu, že nejsou ubytovaní v azylovém zařízení MV.
4) Mimořádná okamžitá pomoc za předpokladu, že jim to zaručuje mezinárodní smlouva.
5) § 3 odst. 2 písm. l) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
6) Rodinní příslušníci
FUpozornění
•• Další kategorie migrantů, kteří mají nárok na konkrétní dávky SSP, stanoví § 3 zákona o státní
sociální podpoře.
•• Další podmínky k nároku na MOP stanovuje § 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi.
•• Další kategorie migrantů, kteří mají nárok na konkrétní dávky pěstounské péče, stanoví § 47o
zákona o sociálně právní ochraně dětí.
4. 6. Sociální bydlení
Pod sociální bydlení patří takové byty, které jsou financovány z veřejných prostředků a jejichž účelem
je pomoci lidem, kteří se ocitli v bytové nouzi. Nájemné v sociálních bytech je nižší než v komerčních
bytech. Sociální bydlení prozatím v ČR není právně ošetřeno a neexistuje tedy žádný jednotný
systém, který by upravoval okruh oprávněných osob nebo stanovil obcím povinnost sociální bydlení
zajišťovat. I přes absenci zákona či ucelené koncepce nabízí některá města a obce různé formy
bydlení pro obyvatele nacházející se v bytové nouzi. Pravidla pro získání takového bytu se ovšem
mezi jednotlivými městy liší, a stejně tak i okruh oprávněných osob.
4. 6. 1. Migranti a sociální bydlení v některých městech
V Praze je systém sociálního bydlení zajišťován jak jednotlivými městskými částmi, tak samotným
Magistrátem hl. m. Prahy (MHMP). Podrobné informace o způsobu podání žádosti o sociální byt
V současné době chybí
v ČR jednotný koncept
sociálního bydlení. Přístupy
jednotlivých měst
k řešení této otázky se
značně liší a to i v přístupu
k migrantům, coby
žadatelům o některou
z forem sociálního
bydlení
50
a okruhu oprávněných osob lze vždy najít na webových stránkách městských částí (popř. MHMP)
a většinou jsou žádosti přijímány bytovým odborem konkrétního úřadu.
Pravidla pro přidělování bytů se v různých částech Prahy liší a většinou jsou pro poskytování sociálních bytů
stanoveny tyto podmínky:
1.	občanství ČR popř. EU, nebo povolení k trvalému pobytu na území ČR, a to přesto, že tento
požadavek je ve vztahu k migrantům značně diskriminační;
2.	různá délka pobytu v konkrétní městské části, obvykle 3 nebo 5 let nepřetržitě, což vylučuje migranty,
kteří jsou v ČR krátce, nebo se z různých důvodů museli stěhovat.
V konečné situaci je nutné při podání žádosti v případě migrantů žádat o prominutí konkrétních
podmínek, což značně snižuje šanci na získání bytu. Žádost zpravidla vyhodnocuje zastupitelstvo
MČ a její úspěch tak může ovlivnit také politická situace na konkrétní MČ.
Příklad z praxe: Akční plán koncepce hl. m. Prahy pro oblast integrace cizinců na
období 2018–201997
Plán reaguje na těžkou situaci migrantů, kteří si v hlavním městě hledají bydlení. Hlavní město
Praha chce aktivně předcházet segregaci migrantů a vytváření uzavřených komunit: pro migranty
plánuje vytvořit informační materiál k bytové politice jednotlivých MČ a MHMP.
Situace v Praze, kde je patrný velmi rozdílný postoj jednotlivých městských částí k realizaci sociálního
bydlení je odrazem situace ostatních měst, u nichž se přístup k řešení bytové situace obyvatel
rovněž liší. Podmínky pro získání sociálního bytu jsou nicméně značně přísné všeobecně. Kromě
složité administrativy musí žadatel splňovat i další striktní podmínky. Města například často vyžadují,
aby vůči nim žadatelé neměli žádné dluhy. Sociální bydlení ovšem potřebují osoby a rodiny,
které jsou dlouhodobě v nouzi a dluhy samozřejmě velmi často mají. Na dostupné a odpovídající bydle­ní,
které by jim pomohlo jejich situaci stabilizovat a začít dluhy splácet, tedy z důvodu přísných
podmínek nedosáhnou.
Mnoho měst nicméně bytovou situaci obyvatel v nouzi aktivně řeší. Realizují například program
tzv. prostupného bydlení.98 Tento systém se zaměřuje na pomoc těm, kteří jsou na trhu s byty diskriminováni,
nebo jim chybí kompetence k udržení dlouhodobého vyhovujícího nájemního bydlení.
Pronajímatelé často nejsou ochotni pronajmout byt migrantům, tudíž migranti jsou diskriminováni
na trhu s byty a splňují jednu z podmínek zapojení do tohoto programu. V programu prostupného
bydlení prochází klient několika stupni podpory. Od krizového řešení bydlení (azylový dům
nebo ubytovna s regulovanou cenou a sociální asistencí) přes tréninkové bydlení v bytě s asistencí
sociální služby po dlouhodobé sociální bydlení. Program prostupného bydlení je bohužel realizován
jen v některých městech a častěji v městech se sociálně vyloučenými lokalitami: jeho efekt na situaci
migrantů, kteří řeší akutní bytové problémy, je tedy minimální.
Příklad z praxe: Rapid Re­‑housing a Housing First v Brně a Liberci
Nadějně se oblast sociálního bydlení rozvíjí v Brně a Liberci. Obě města se zapojila do projektu
Rapid Re­‑housing a Housing First,99 které migranty nijak explicitně nevylučují z okruhu
osob oprávněných zapojit se do projektu. Migranti mají pouze prokázat legálnost pobytu na
území ČR. Počet nabízených bytů je ovšem stále o mnoho nižší než počet zájemců o ně.
97	 Celé znění akčního plánu je dostupné na: http://www.icpraha.com/wp­‑content/uploads/2018/03/
P%C5%99%C3%ADloha-%C4%8D.1-k­‑usnesen%C3%AD­‑Rady­‑HMP.pdf.
98	 Více k tomu na: https://www.mpsv.cz/files/clanky/12800/prezentace_7.pdf.
99	 Více k tomu na: https://hf.socialnibydleni.org/základní­‑principy.
51
4. 6. 2. Migranti a pobytové služby
V praxi neziskových organizací se setkáváme se skupinami migrantů, kteří jsou díky nevyhovujícímu
bydlení nebo jeho absenci ohroženi sociálním vyloučením a dalšími sociálně­‑patologickými jevy.
Tito lidé musí svou bytovou situaci řešit okamžitě, poněvadž jsou bez domova nebo jsou bezdomovectvím
přímo ohroženi. Příslušné sociální služby, jakými jsou např. azylové domy, je však poměrně
často odmítají přijmout. Jako důvod uvádí, že jsou zařízením pouze pro občany ČR, případně pro občany
EU.Velkou bariérou je v případě pobytových služeb také neznalost jazyka (viz kapitola 5. 1.).
Příklad z praxe: Služby komunitních tlumočníků
V Praze zavádějí v posledních letech jednotlivé organizace služby komunitních tlumočníků
a interkulturních pracovníků. Ti mohou v situacích, jako jsou například komplikace při
poskytnutí sociální služby vinou jazykové bariéry, zajistit konkrétní sociální službě potřebnou
podporu při práci s klientem migrantem. Podpora těchto služeb je také jedním z doporučení
analýzy,100 vzniklé k aktualizované Koncepci hl. m. Prahy pro oblast integrace cizinců.101 Služby
komunitních tlumočníků a interkulturních pracovníků podrobně představuje kapitola 5.
V oblasti bydlení stát alespoň částečně zabezpečuje ty migranty, kteří žádají o mezinárodní
ochranu (MO), nebo jim byla mezinárodní ochrana udělena a vstoupili do Státního integračního
programu (SIP). Tito lidé mohou před udělením MO žít v pobytových zařízeních Správy uprchlických
zařízení (SUZ), po udělení MO pak mohou bydlet v integračních azylových střediscích SUZ.102 Zároveň
mají možnost se do těchto zařízení po domluvě vracet v případě, že přišli o bydlení a nemají kam jít,
a to po dobu 18 měsíců od udělení MO. Migranti zapojení v SIP mohou dále využít možnosti získání
podpory k úhradě prvních nájmů a nákladů spojených se stěhováním (viz kapitola 10).
Zvláštní služba je zřízena také pro nezletilé děti bez doprovodu. Zařízení pro děti cizince
(ZDC)103 poskytuje péči dětem, které nejsou občany ČR a které není možné umístit do jiných zařízení
zajišťujících péči o ohrožené děti. ZDC provozuje Diagnostický ústav, Středisko výchovné péče a základní
školu. Pro děti zajišťuje ZDC také startovací byt na půl cesty.
V oblasti bydlení je třeba brát zřetel na skupiny migrantů, kteří do ČR přijíždějí primárně za
prací a jejichž povolení k pobytu je svázáno se zaměstnáním.V některých případech těmto pracovníkům
zajišťuje zaměstnavatel (nebo zprostředkovatelská agentura) také ubytování a migranti
se tak mohou snadno dostat do pozice, kdy jsou na zaměstnavateli zcela závislí, a tedy snadno
zneužitelní. Situaci těchto lidí částečně řeší zákon o pobytu cizinců,104 který stanoví minimální nároky
na ubytovávání sezónních zaměstnanců. Stále se bohužel setkáváme s lidmi, jejichž ubytování
vůbec neodpovídá standardům a migranti samotní mají obavu svou situaci řešit.105
Zcela specifická a obvykle kritická je pak situace migrantů pobývajících v ČR bez pobytového
oprávnění. Tito lidé zde často pracují bez pracovní smlouvy a jsou zcela odkázání na zvůli svých
zprostředkovatelů. Obětem vykořisťování či obchodu s lidmi nabízí pomoc a krizové ubytování organizace
La Strada.106
100	Analýza postavení migrantů a migrantek na území hl. m. Prahy je dostupná na integračním portálu hl. m. Prahy:
http://metropolevsech.eu/wp­‑content/uploads/2017/11/Anal%C3%BDza­‑postaven%C3%AD­‑migrant%C5%AF­‑a-
migrantek-2017.pdf.
101	Viz http://www.icpraha.com/ke­‑stazeni/aktualizovana­‑koncepce­‑hmp­‑pro­‑oblast­‑integrace­‑cizincu/.
102	Více k tomu na stránkách SUZ: http://www.suz.cz.
103	Více k tomu na stránkách Zařízení pro děti cizince: http://zdcpraha.cz.
104	§ 107 odst. 10 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.
105	Této problematice se podrobně věnuje publikace Subdodavatelské vztahy a porušování pracovních práv občanů Evropské
unie: od konkrétních případů k systémovým doporučením (Multikulturní centrum Praha, 2016):
http://migraceonline.cz/cz/e­‑knihovna/subdodavatelske­‑vztahy­‑a­‑porusovani­‑pracovnich­‑prav­‑obcanu­‑evropske­
‑unie­‑od­‑konkretnich­‑pripadu­‑k­‑systemovym­‑doporucenim.
106	Více k tomu na stránkách organizace La Strada: http://www.strada.cz/cz/registrovane­‑socialni­‑sluzby.
V případech, kdy migranti
žádají o přijetí do
pobytové služby, může
pro ně druh pobytového
oprávnění nebo jazyková
bariéra představovat
značný problém.
52
4. 7. Příslušná právní úprava
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění.
Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění.
Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, v platném znění.
Vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám
se zdravotním postižením, v platném znění.
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.
Zákon č. 355/1999 Sb., o sociálně­‑právní ochraně dětí, v platném znění.
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění.
Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění.
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, v platném znění.
4. 8. Užitečné odkazy a materiály
▶▶ Služby a materiály neziskových organizací:
Seznam neziskových organizací pracujících s migranty, včetně stručné charakteristiky
jejich činnosti a funkce filtrování organizací podle jejich konkrétního zaměření:
http://www.migracnikonsorcium.cz/cs/kdo­‑jsme/#clenskeorganizace
Webové stránky organizace Sdružení pro integraci a migraci: www.migrace.com.
Webové stránky organizace Centrum pro integraci cizinců: www.cicpraha.org.
Letáky se základními informacemi pro cizince:
http://www.cicpraha.org/cs/socialni­‑poradenstvi/materialy­‑ke­‑stazeni1/letaky­‑infoservis.html.
▶▶ Sociální pojištění:
Webové stránky České správy sociálního zabezpečení: www.cssz.cz.
Seznam dvoustranných smluv o sociálním zabezpečení: https://www.mpsv.cz/cs/1275.
▶▶ Nepojistné dávky:
Dávky státní sociální podpory: https://portal.mpsv.cz/soc/ssp.
Dávky pomoci v hmotné nouzi: https://portal.mpsv.cz/soc/hn.
Dávky pěstounské péče: https://portal.mpsv.cz/soc/dpp.
Dávky sociální péče pro OZP: https://portal.mpsv.cz/soc/dzp.
Příspěvek na péči: https://portal.mpsv.cz/soc/ssl/prispevek.
▶▶ Sociální bydlení:
Systém prostupného bydlení (Agentura pro sociální začleňování, 2012):
https://www.mpsv.cz/files/clanky/12800/prezentace_7.pdf.
Housing first/Bydlení především (Platforma pro sociální bydlení):
https://hf.socialnibydleni.org/základní­‑principy.
53
Subdodavatelské vztahy a porušování pracovních práv občanů Evropské unie: od konkrétních
případů k systémovým doporučením (MKC, 2016):
http://migraceonline.cz/cz/­­­­e­‑knihovna/subdodavatelske­‑vztahy­‑a­‑porusovani­‑pracovnich­‑prav­
‑obcanu­‑evropske­‑unie­‑od­‑konkretnich­‑pripadu­‑k­‑systemovym­‑doporucenim.
Aktualizovaná Koncepce hl. m. Prahy pro oblast integrace cizinců (Magistrát hl. m. Prahy,
Integrační centrum Praha, o. p. s., spolupracujících organizací a instituce, 2018):
http://metropolevsech.eu/wp­‑content/uploads/2018/03/Aktualizovan%C3%A1-Koncepce­‑HMP­
‑pro­‑oblast­‑integrace­‑cizinc%C5%AF.pdf.
Webové stránky Správy uprchlických zařízení: http://www.suz.cz.
Webové stránky Zařízení pro děti – cizince: http://zdcpraha.cz.
Nabídka sociálních služeb organizace La Strada: http://www.strada.cz/cz/registrovane­‑socialni­‑sluzby.
54
KAPITOLA 5
107	Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.
Sociální a návazné služby, komunikace
s úřady
Vlasta Stulíková, Středisko pro integraci a migraci, o. p. s.
Karina Kapounová, Integrační centrum Praha, o. p. s.
5. 1. Přístup k sociálním službám
Migranti se stejně jako čeští občané mohou dostávat do obtížných sociálních situací, z nichž bez
odborné pomoci jen těžko hledají východisko. Zákon o sociálních službách107 rozlišuje přes třicet
typů služeb, které mají potenciálním klientům poskytnout podporu a pomoc v nejrůznějších životních
situacích. Orientace v nabídce sociálních služeb není jednoduchá pro rodilého občana, natož
pak pro nově příchozího migranta. Sociální poradenství v organizacích pracujících s migranty
proto slouží mimo jiné jako první rozcestník k nabídce dalších institucí a organizací poskytujících
sociální služby.
Sociální pracovníci NNO pracujících s migranty v rámci poradenské praxe vytváří sítě důležitých
kontaktů. Flexibilita jejich spolupráce s pracovníky dalších služeb je různá a velkou měrou záleží také
na samostatnosti, orientaci a jazykových kompetencích konkrétního klienta – migranta. V některých
situacích stačí klienta informovat a předat kontakt na vybranou službu; častěji je však třeba dojednat
schůzku s pracovníky sociální či návazné služby, zajistit tlumočení, klienta na schůzku doprovodit,
případně uspořádat interdisciplinární setkání. Stejně často se setkáváme i s opačnou situací, kdy pracovníci
jiných organizací kontaktují poradny pro cizince se sociálně­‑právními dotazy, nebo domlouvají
pro své klienty schůzky. Neziskové organizace pracující s migranty se spolu s dalšími sociálními
a návaznými službami snaží i o dlouhodobou spolupráci a realizují společné projekty.
5. 1. 1. Bariéry v přístupu k sociálním službám
Taxativní výčet typů sociálních služeb dostupných v ČR je obsažený v zákoně o sociálních službách.
Zákon rozděluje služby do tří skupin:
1.	 samostatně stojící sociální poradenství,
2.	 služby sociální péče a
3.	 služby sociální prevence.
Neziskové organizace pracujíczí s  migranty ve většině případů poskytují odborné sociální
poradenství, popř. sociálně­‑aktivizační programy pro rodiny s dětmi, terénní programy nebo služby
sociální rehabilitace, tedy pouze výseč z celkové nabídky. Občas se sami migranti, ale také pracovníci
NNO, státní správy nebo samosprávy mylně domnívají, že organizace pracující s migranty jsou
schopny pokrýt všechny typy služeb a vytvořit tak jakousi paralelní strukturu ke službám pro české občany,
což ale není technicky možné. Spolupráce s jinými službami je nezbytná, bohužel ne všechny
jsou pro migranty otevřené. Podobně jako v ostatních oblastech života limitují migranty v přístupu
k sociálním službám zejména dva faktory: pobytový status a neznalost českého jazyka.
Sociální poradenství v organizacích
pracujících
s migranty slouží mimo
jiné jako první rozcestník
k nabídce dalších institucí
a organizací poskytujících
sociální služby.
Podobně jako v ostatních
oblastech života limitují
migranty v přístupu
k sociálním službám
zejména dva faktory:
pobytový status a jazyk.
55
Především v závislosti na typu pobytového oprávnění v ČR mají mnozí migranti omezený přístup
nejen k dávkám systému státní sociální podpory a hmotné nouze (viz tabulku v kapitole 4. 5.), ale
právě i k určitým typům sociálních služeb a k příspěvku na péči, který slouží jako zásadní zdroj
k osobnímu financování sociální péče (viz kapitola 4. 4.). Z hlediska pobytu zákon o sociálních službách
v § 4 vymezuje okruh oprávněných osob (vč. migrantů), tedy oprávněných uživatelů služby,
které lze rozlišit následovně:
1.	 teoreticky zcela vyloučeny jsou z  užívání sociálních služeb osoby pobývající na území
ČR bez pobytového oprávnění (s výjimkou obětí trestného činu obchodování s lidmi nebo
trestného činu zavlečení), přestože právě tyto osoby se často nacházejí ve velmi svízelné
sociální situaci;
2.	 omezený přístup k  sociálním službám mají také držitelé určitých typů dlouhodobých
pobytových oprávnění (např. studenti a OSVČ ze třetích zemí a jejich rodinní příslušníci,
či osoby pobývající v ČR na základě tzv. strpění pobytu);108
3.	 naopak stejný přístup k  sociálním službám jako občané ČR mají migranti s  povolením
k trvalému pobytu.
Pokud jde o služby sociální prevence, jako jsou azylové domy, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční
centra, nízkoprahová denní centra či zařízení pro děti a mládež, noclehárny a terénní programy,
tyto by měly být teoreticky poskytovány všem legálně pobývajícím migrantům,protože poskytují nízkoprahovou
pomoc v krizových situacích.Nicméně,v praxi se nejednou setkáváme s odmítáním klientů
pouze na základě toho,že jde o migranty a bez ohledu na typ jejich pobytového oprávnění.Je proto nutné
vždy ověřit, zda konkrétní uchazeč skutečně nemá na poskytnutí této služby nárok.
Oproti tomu služby sociální péče, jako např. odlehčovací služby pro osoby se zdravotním postižením
nebo pobytové služby pro seniory, zůstávají mnoha migrantům nedostupné. Některé skupiny
migrantů zároveň nemají nárok žádat o příspěvek na péči dle zákona o sociálních službách. I kdyby
tyto osoby mohly využívat například odlehčovací služby sociální péče, chybí jim právě tento podstatný
zdroj financování.
Příklad z praxe 1: Nedostupnost sociálních služeb pro migranty s pobytovým
omezením pečující o dítě se zdravotním postižením
Paní K. je v řízení o udělení dlouhodobého pobytu za účelem společného soužití rodiny. Manžel
má dlouhodobý pobyt za účelem podnikání.V ČR se jim narodilo dítě se zdravotním postižením.Vzhledem
k pobytové situaci nemá paní K. nárok na příspěvek na péči, který by pomohl
financovat např. osobního asistenta pyro hendikepované dítě. Teoreticky nemá ani přístup
k části sociálních služeb, které by pro dítě, potažmo pro celou rodinu, nutně potřebovala. Po
jednání s organizacemi poskytujícími služby rodinám v obdobné situaci se podaří pro rodinu
dohodnout přijatelnou, přesto však znatelně omezenou formu pomoci.
Druhým podstatně limitujícím faktorem je neznalost jazyka, resp. absence komunikačních prostředků
s pracovníky sociální služby. Zejména u služeb pobytových, nebo i některých ambulantních,
kde ale klient či klientka tráví velké množství času a předpokládá se, že se bude účastnit speciálního
programu, je prakticky nemožné zajistit stálé tlumočení.
Příklad z praxe 2: Nedostupnost azylových zařízení pro migrantky vystavené
domácímu násilí
Paní O. je dlouhodobě vystavována domácímu násilí, které dosáhlo takové intenzity, že se
rozhodla od partnera – agresora odejít. Ten jí mj. bránil v pokusech osvojit si český jazyk,
108	Blíže k tomu viz § 4 zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění.
V praxi občas dochází
k odmítáním migrantů
pouze na základě toho,
kdo jsou, bez ohledu na
typ jejich pobytového
oprávnění. Je proto nutné
vždy ověřit, zda konkrétní
uchazeč o službu
skutečně nemá nárok na
její poskytnutí.
56
aby jí udržel v závislosti na jeho osobě. Paní O. učinila zásadní rozhodnutí, že chce odejít,
ale nemá kam. Nemůže sehnat místo v azylovém domě pro oběti domácího násilí právě kvůli
nemožnosti domluvit se s pracovníky této sociální služby. Komunikace s pracovníky je velmi
intenzivní a není možno zajistit non­‑stop tlumočení.
Bariéru v přístupu k sociálním službám mohou tvořit také kulturní zvyklosti a stereotypy.
Může se jednat o principiální odmítání pomoci od instituce, nebo nepochopení či negativní vnímání
role pomáhajícího pracovníka. V poradenské praxi se setkáváme například se ztotožněním role psychologa
a psychiatra a s odmítnutím konzultace s vysvětlením, že klient je přece „duševně zdravý“.
Nejednou narážíme i na nepochopení a nedůvěru k samotnému neziskovému sektoru, a to jak na
straně migrantů, tak i mezi českými občany. Nicméně, vždy jde o to pokusit se klientovi situaci co
nejsrozumitelněji vysvětlit a rozptýlit tak jeho obavy.
5. 1. 2. Spolupráce s dalšími neziskovými subjekty
Síťování organizací pracujících s migranty se neomezuje pouze na další sociální služby. Spolupráce
probíhá s řadou dalších subjektů občanské společnosti, například s mateřskými a rodinnými centry,
nebo organizacemi, které poskytují volnočasové aktivity a doučování pro děti mimo režim zákona
o sociálních službách (viz kapitola 8. 1. 5.). Čím dál častěji se objevují i akce, programy či projekty se
zaměřením na integrace v prostředí knihoven, nebo také sportovních klubů a center.
Mnohé neziskové organizace pracující s  migranty pak zapojují do části svých aktivit
i dobrovolníky, a to převážně z řad majoritní společnosti, ale také z řad migrantů (viz též kapitolu
2. 4. 3.). Dobrovolnictví mimo jiné nabízí skvělý způsob, jak zlepšit jazykové kompetence a vytvořit sociální
vazby v nové zemi. Zapojování migrantů do dobrovolnictví se věnuje zejm. organizace AMIGA,
která je sama migrantskou iniciativou.109
Obdobných iniciativ, které zakládají sami migranti,110 působí v ČR celá řada a také ony jsou
důležitými partnery členských organizací Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR.
Názorně lze uvést například spolupráci vytvořenou mezi Organizací pro pomoc uprchlíkům (OPU)
a Centrem pro afghánsko-české vztahy.111 Centrum pomáhá v tlumočení a při příležitostném organizování
akcí pro českou a afghánskou komunitu. Dále OPU spolupracuje s Barmským centrem Praha112
na přípravě socio-kulturních večerů pro místní komunity, kde jsou ubytováni uprchlíci z Barmy (viz
kapitola 10.4).
Příklad z praxe 1: Pomoc obětem domácího násilí s migračním prvkem
Organizace Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) dlouhodobě spolupracuje při řešení případů
domácího násilí s organizací ACORUS. Pracovníci SIMI pravidelně odkazují klientky na
krizovou linku ACORUSu, a pokud je nutno zajistit tlumočenou konzultaci, pak klientky doprovází
sami, nebo zajišťují služby interkulturních pracovníků (viz kapitola 5. 2.). Na oplátku
Acorus zase využívá služeb sociálního a  právního poradenství v  pobytových záležitostech
svých klientek, při ověřování jejich nároku na dávky apod.V letech 2015/2016 tyto dvě organizace
realizovaly společný projekt Nebudu obětí!,113 zaměřený na domácí násilí s migračním
prvkem (k domácímu násilí s migračním prvkem podrobně viz kapitola 7.2). Obě organizace
poskytovaly poradenství obětem domácího násilí z řad migrantek, vzájemně vzdělávaly své
109	Více o tom na stránkách AMIGA, z.s.: http://amiga-migrant.eu/.
110	Seznam migrantských spolků je uvedený např. na zde: https://migraceonline.cz/cz/uzitecne-zdroje/institutions-and-
organizations-in-cze-3/zajmove-a-kulturni-organizace-komunit-migrantu-v-ceske-republice.
111	Více o tom na stránkách Centra pro afghánsko-české vztahy www.cfacr-institute.org.
112	Více o tom na stránkách Barmského centra Praha: www.burma-center.org.
113	Více o projektu Nebudu obětí! na: http://www.dejmezenamsanci.cz/projekty/nebudu­‑obeti/.
Organizace pracující
s migranty spolupracují
nejen s poskytovateli
jiných sociálních služeb,
ale rovněž s dalšími
subjekty občanské společnosti
a dobrovolníky,
a to včetně migrantských
iniciativ.
57
zaměstnance a společně uspořádaly vzdělávací seminář pro další pracovníky pomáhajících
profesí, z něhož vzešel také praktický manuál s názvem „Nebudu obětí!“.114
Příklad z praxe 2: Doprovázení umírajících
V rámci poradenské praxe řeší pracovníci organizace SIMI občas také otázky týkající se umírání.
Zajistit důstojný odchod sobě nebo svým blízkým může být pro migranty velmi obtížné
pro výše zmiňované překážky (jazyková bariéra, absence příspěvku na péči a nedostupnost
služeb, odlišné kulturní zvyklosti).V SIMI se poměrně často setkáváme se situací, kdy migranti
dlouhodobě žijící v ČR přestěhují k sobě i svoje stárnoucí rodiče, kteří se již v zemi původu nedokáží
o sebe sami postarat. Takto radikální změna prostředí v pozdním věku bývá dramatická,
rodiny však mnohdy nemají na výběr. Pracovníci SIMI spolupracují s organizací Cesta domů,
která se věnuje důstojnému odchodu a hospicové péči. Migranti mnohdy nemají o existenci
podobné služby žádné povědomí, proto je SIMI o možnostech poradenství a dalších služeb
informuje a případně domlouvá další spolupráci. Mezi SIMI a Cestou domů proběhla setkání,
během nichž se řešila specifika situace umírajících migrantů. Cesta domů využila také například
služeb interkulturních pracovníků při setkáních s klienty – migranty (viz kapitola 5. 2.).
Spolupráce mezi organizacemi poskytujícími sociální a návazné služby je naprosto klíčová pro
efektivní provázení klienta náročnými životními situacemi.To platí pro všechny cílové skupiny sociálních
služeb, tedy také pro migranty. Spolupráce s některou NNO poskytující sociálně­‑právní poradenství
migrantům či integračním centrem se nabízí zejména v případech, když pracovníci úřadů a dalších
veřejných instituci či sociálních služeb nemohou při občasném řešení životních situací migran­­­tů
přesně porozumět jejich právnímu postavení či se s nimi dorozumět kvůli jazykové bariéře.
FDoporučení: Co očekávat od spolupráce s NNO pracujících s migranty
1.	 Sociální pracovníci a právníci působící v těchto NNO se dobře orientují v cizinecké legislativě
a dokáží popsat práva a možnosti klienta či klientky dle jejich typu pobytového oprávnění.Mohou
poskytnout informace o přístupu konkrétního klienta k dalším službám či dávkám.
2.	 NNO pracující s migranty mohou pomoci s tlumočením: samy zaměstnávají jazykově vybavené
pracovníky, mohou však také pomoci sehnat tlumočníky, popřípadě nabídnout služby interkulturních
pracovníků (viz kapitola 5. 2.).
3.	 NNO pracující s  migranty však nedokáží samy pokrýt veškeré druhy sociálních služeb.
Těžištěm jejich práce je obvykle odborné sociálně­‑právní poradenství, případně další služby
(viz webové stránky konkrétní organizace).
5. 2. Komunitní tlumočení a interkulturní práce
Od začátku nového milénia rozvíjejí převážně nevládní organizace se sídlem v Praze projekty zaměřené
na vzdělávání a činnost v oblasti interkulturního zprostředkování. Nové přístupy se etablují
v reakci na potřebu odborníků, migrantů a veřejných institucí zajistit profesionální služby, které mají
napomáhat k překonávání jazykových a sociokulturních bariér mezi majoritou a migranty,resp.k efektivní
komunikaci v interkulturním prostředí a současně napomáhat k odbourávání neprofesionál­ních
zpro­středkovatelských služeb pro migranty, které často hraničí s vykořisťováním. Jedná se tedy o nové
114	Manuál je dostupný ke stažení na stránkách SIMI:
http://www.migrace.com/docs/160627_manual_nebudu­‑obeti_cela­‑struktura_ecv_final­‑grafika­‑tisk.pdf.
Při práci s migranty je
užitečné kontaktovat
organizaci poskytující
sociálně­‑právní poradenství
této skupině osob.
Poradci těchto organizací
se dobře orientují v cizinecké
legislativě a dokáží
popsat práva a možnosti
klienta či klientky dle
jejich typu pobytového
oprávnění
58
formy návazných služeb k sociální práci s migranty, které v posledních letech nacházejí oporu také ve
strategických materiálech integrační politiky na národní i lokální úrovni.115
Protože názvy nových specializací vznikaly v závislosti na mnohačetné poptávce, jednotlivé organizace
při své práci zdůrazňovaly různé aspekty výkonu svých asistenčních či vzdělávacích činností,
s čímž souvisela i nejednotnost v pojmenování nových služeb. Pracovalo se tak s pojmy komunitní
tlumočník, sociokulturní mediátor, interkulturní asistent, interkulturní pracovník a mnohými
dalšími. Od roku 2014 se pak vyčlenily a stabilizovaly dva hlavní proudy – komunitní tlumočení
a interkulturní práce.
5. 2. 1. Komunitní tlumočení (KT)
Komunitní tlumočení (nebo též sociální tlumočení, kontaktní tlumočení, doprovodné tlumočení,
tlumočení ve veřejných službách či kulturní tlumočení) má za cíl umožnit efektivní oboustrannou komunikaci
mezi jedincem, který se není schopen dorozumět v českém jazyce a zástupcem veřejné instituce či
služby. Od běžného tlumočení se KT liší především mírou vlastního zásahu tlumočníka do komunikace
jednajících stran a jeho aktivní rolí při jednání.Je to dáno tím,že komunitní tlumočník často zprostředkovává
komunikaci mezi dvěma stranami, jejichž postavení je nerovné – na jedné straně vystupuje
migrant sám za sebe, na druhé straně stojí často instituce (např. úřad či škola). Zároveň je nutné brát
v úvahu rozdíly, které plynou z různého sociokulturního zázemí obou jednajících stran.
Komunitní tlumočník tedy nejen tlumočí předávané informace, ale zároveň zasazuje tlumočený
obsah do sociokulturního kontextu a vysvětluje různé specifické pojmy (např. žákovská knížka,variabil­ní
symbol,číslo popisné atd.).Nejednou je také třeba zjednodušovat jazyk instituce do srozumitelnější
formy,případně migranta v komunikaci směřovat k předávání relevantních informací.Profesionální KT
tedy předpokládá velmi dobrou znalost obou kultur a jazyků,schopnost identifikovat a stanovit komunikační
překážky: snaží se tak předcházet nedorozuměním či možným konfliktům vzniklým z neobratného
zacházení s kulturními rozdíly, a tím zefektivňuje a zrychluje celou komunikaci.
Ukotvení pravidel pro komunitní tlumočení. Hlavním iniciátorem a  nositelem profese komunitního
tlumočníka, včetně pravidelného zajišťování jejich vzdělávání je nevládní organizace META, o. p. s. Tato
organizace uskutečnila mj.  školení pro komunitní tlumočníky s  navazující stáží a  rovněž tak se snažila
o  rámcové ukotvení tohoto oboru, v  jehož rámci vypracovala etický kodex komunitního tlumočníka.116
Kodex upravuje obecná i konkrétní pravidla pro výkon profese komunitního tlumočníka, specifikuje jeho roli
v procesu komunikace, jeho povinnosti a práva, rozsah služby a také stanovuje podmínky pro poskytování
plnohodnotné služby KT.
5. 2. 2. Interkulturní práce (IKP)
Interkulturní práce je komplexnější disciplína v rámci pomáhajících profesí a jejím cílem je pomáhat
migrantům a většinové společnosti vést bezproblémovou komunikaci,odstraňovat sociokulturní a jazykové
bariéry při jednání a současně tak napomoci odbourávat oboustranné stereotypy. Z obecného hlediska
má služba IKP přispívat k harmonickému a spravedlivému soužití v kulturně rozmanité společnosti.
Interkulturními pracovníky jsou nejčastěji migranti,kteří prošli odpovídajícím vzděláním a profesionálně
pomáhají jiným migrantům v orientaci v českém prostředí a v komunikaci s českými úřady.
Snaha profesionalizovat službu IKP je zároveň snahou o zamezení působení neprofesionálních
zprostředkovatelů. Ti využívají závislosti migrantů, kteří často nevědí o jiných možnostech, na jejich
drahých, ale současně často neodborných či nespolehlivých službách. Zatímco zprostředkovateli toto
klientovo závislé postavení vyhovuje, jelikož je pro něj migrant zdrojem zisku, interkulturní pracovník
se za všech okolností snaží podporovat samostatnost klienta a jeho schopnost v budoucnosti
vyřizovat své záležitosti sám.
115	Aktualizovaná koncepce integrace cizinců – Ve vzájemném respektu, dostupná na: http://www.mvcr.cz/migrace/
clanek/integrace­‑cizincu.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d; Koncepce integrace cizinců na území hl. m. Prahy, dostupná
na: http://www.praha.eu/public/1e/ad/85/2181317_660642_Koncepce_HMP_pro_oblast_integrace_cizincu.pdf.
116	Etický kodex je dostupný ke stažení na: http://www.meta­‑ops.cz/sites/default/files/eticky_kodex_kt_1.pdf.
59
Ještě do nedávna neexistovala žádná závazná definice profese interkulturního pracovníka; teprve
od dubna 2018 existuje zápis kvalifikačního standardu profese interkulturní pracovník v Národ­ní
soustavě kvalifikací117 a dále pak zařazení karty typové pozice interkulturní pracovník do Národní
soustavy povolání.118 Tento materiál obsahuje jasné popsání kompetencí a činností profese, jakož
i možnost složit kvalifikační zkoušky pro získání osvědčení pro výkon profese.
Informační materiály a metodiky k interkulturní práci
O rozvoj interkulturní práce v ČR a o zapsání profese do výše uvedených registrů usilovala především
organizace Inbáze,z níž se v roce 2014 vyčlenila Asociace pro interkulturní práci (AIP). Přestože činnost asociace
je v současnosti utlumená, její dosud aktivní webové stránky www.interkulturniprace.cz obsahují bohaté
informace o profesi a různých směrech IKP, jakož i metodická doporučení pro rozvoj interkulturní práce či
metodiku workshopů pro prezentaci interkulturní práce v praxi. Stránky také obsahují slovník v 7 jazycích
s nejčastěji využívanými výrazy pro komunikaci s migranty ve veřejných institucích.
5. 2. 3. Interkulturní práce v praxi
Základem služby IKP je především tlumočení a  asistence na úřadech a  dalších veřejných
institucích (např. školách, nemocnicích atd.). Interkulturní pracovník se zároveň soustředí na odstraňování
různých bariér, které by mohly migrantovi znesnadňovat zapojení do zdejší společnosti
a úspěšné fungování v ní. V případě, že je zároveň pracovníkem v sociálních službách, poskytuje
základní sociální poradenství v českém a dalším jazyce (např. o pobytových oprávněních, podnikání,
zaměstnání, vzdělání, zdravotnictví atd.) a rovněž tak pomáhá zorientovat se v novém
prostředí (např. seznamuje s právy a povinnosti migrantů v ČR, předává kontakty na NNO pracující
s migranty atd.). Interkulturní pracovník je nestranný a má za cíl zajistit porozumění všech jednajících
stran.
V první řadě jde o zprostředkování fungování systému různých institucí v ČR. Interkulturní pracovník
si je vědom rozdílností systému ČR, ať již školského, zdravotnického, či státního, oproti systému
země, odkud migrant pochází, a proto ho je schopen seznámit s informacemi, které jsou pro
příslušníky majority samozřejmé, pro migranta však takto jasné nejsou. Konkrétně se může jednat
o tyto situace:
•• ve školství je třeba vysvětlit povinnou předškolní docházku či nutnost omlouvat absence;
•• ve zdravotnictví je třeba objasnit existenci a roli praktického lékaře, který na zdravotní stav
pohlíží komplexně;
•• na úřadech je často třeba vysvětlit formu komunikace prostřednictvím dopisů, které úřady zasílají
a na které je třeba do stanovené lhůty reagovat.
Interkulturní pracovník však nepředává informace jen migrantům, ale informuje i  majoritní
společnost, a to především o odlišnostech sociokulturního zázemí migrantů. Zejména učitelé se často
potýkají s tím, že neví, zda konkrétní problémy žáka vyplývají z odlišného kulturního prostředí, či je
nutné hledat příčiny jinde. Interkulturní pracovník by měl být schopen vyhodnotit situaci a doporučit
nejvhodnější způsob, jak s migranty pracovat.
V neposlední řadě pak interkulturní pracovník pomáhá překonávat psychologické bariéry,
které rovněž mohou být překážkou v bezproblémovém začlenění migranta do společnosti. Migrant
může mít nedůvěru v instituce, kterou si přináší ze země svého původu. Častá je například skepse
migrantů k psychologické pomoci, protože v některých zemích je stále pokládána za stigma a vede
k vyloučení ze společnosti. S psychologickou bariérou se interkulturní pracovníci setkávají také ve
zdravotnictví. Mnozí migranti se totiž návštěvy lékaře velmi obávají nejen kvůli jazykovým obtížím,
ale také proto, že nerozumí zdejšímu zdravotnímu systému. Přítomnost někoho, kdo mluví jejich
117	Kvalifikační standard profese interkulturní pracovník je dostupný na stránkách Národní soustavy kvalifikací MŠMT
zde: https://www.narodnikvalifikace.cz/kvalifikace-1151-Interkulturni_pracovnik/revize-1478.
118	Karta typové pozice pro povolání interkulturní pracovník je dostupná na stránkách Národní soustavy povolání MPSV
ČR zde: https://www.nsp.cz/jednotka­‑prace/interkulturni­‑pracovnik.
60
rodným jazykem, může výrazně pomoci snížit pocit zranitelnosti. S touto pomocí jsou migranti pak
ochotni své problémy konzultovat s lékaři dříve a neřeší je až ve chvíli, kdy se stanou akutními (viz kapitola
6. 1.).
Předpokládané dovednosti interkulturního pracovníka jsou:
•• výborná znalost více jazyků (nejčastěji se zaměřením na jednu zemi či jazyk);
•• dobrá znalost sociokulturního kontextu země, ze které migrant pochází, a schopnost s těmito
informacemi citlivě pracovat;
•• znalost pravidel komunikace vyjednávání a řešení krizových situací;
•• umění zacházet s tématy xenofobie a diskriminace a schopnost na ně vhodně reagovat;
•• zachovávání morálních zásad, přičemž v současnosti jednotný etický kodex služby IKP neexistuje,
proto si jej vytváří zvlášť každá organizace poskytující tuto službu; důležitý je především respekt
ke klientovi, jeho situaci a názorům, podpora samostatnosti klienta a ochrana jeho osobních
údajů;
•• výhodou může být vlastní migrantská zkušenost.
Jedním z nejdůležitějších úkolů interkulturního pracovníka je podpora samostatnosti klienta. Interkulturní
pracovník nepřebírá zodpovědnost za řešení problému migranta, nevnucuje mu svá stanoviska,
pouze mu pomáhá překonávat největší překážky (jazykové či psychologické) a předává mu
relevantní informace. Důležité je, aby migrant při jednání s institucemi vždy vystupoval sám za sebe,
interkulturní pracovník mu tedy musí nechat prostor k tomu, aby klient jednal sám a díky tomu získal
kladnou zkušenost s komunikací s úřady. V některých případech může sloužit jen jako jakási „pojist­ka“:
klient tedy jedná sám a interkulturní pracovník zasáhne pouze ve chvíli, kdy vidí neporozumění
v komunikaci či postřehne nastávající problém.
Součástí práce interkulturního pracovníka je také síťování, tj. má přehled o dalších státních i neziskových
organizacích, které se zaměřují na oblast migrace, i o těch, které pracují s různými zranitelnými
skupinami (senioři, matky s dětmi, nemocní a handicapovaní), ví o jejich službách a dokáže
tak migrantovi nabídnout co nejúčinnější pomoc. Rovněž tak zprostředkovává kontakt i opačným
směrem, předává tedy informace o aktivních jedincích a migrantských spolcích veřejným institucím
a organizacím, které plánují integrační nebo multikulturní akce.
Při oslovování svojí cílové skupiny migrantů interkulturní pracovník používá různé metody, jimiž
jsou:
•• terénní práce, při níž navštěvuje konkrétní místa, kde se nacházejí migranti (pracoviště,
ubytovny atd.) a předává jim informace o neziskovém sektoru, s nímž migranti často nemají žádné
zkušenosti, protože tento není v zemích jejich původu rozvinutý;
•• přímé kontaktování migrantských spolků či aktivních jednotlivců a účast na jejich akcích;
•• navazování spolupráce s velvyslanectvími daných zemí;
•• využívání sociálních sítí, vč. spolupráce s blogery či vlogery, kteří jsou známí v migrantských
komunitách;
•• mapování komunity, sledování sociálních sítí či jiných kanálů, kterými si komunita předává
informace, přičemž cílem je zjišťování nálad a tendencí v komunitě, aktuálně diskutovaných té­
mat apod., na základě čehož lze lépe vytvářet integrační aktivity přizpůsobené potřebám komunity
(kurzy sociokulturní orientace, kurzy češtiny pro vymezené skupiny, atp.).
Příklad z praxe: Interkulturní práce v Integračním centru Praha (ICP)
ICP je v současné době největším poskytovatelem interkulturní práce, přičemž tyto služby
nabízí pro šest různých jazykových komunit.
Interkulturní práce je zde pojímána jako velmi komplexní služba. Kromě asistence
při jednáních na úřadech je služba IKP úzce propojena s dalšími službami ICP, se kterými
61
pracovník klienta seznamuje (např. kurzy češtiny, kurzy sociokulturní orientace či různé integrační
akce). V rámci poradenství interkulturní pracovník tlumočí konzultace sociálních
pracovníků či právníků, se kterými klient konzultuje své problémy. Na podporu samostatnosti
klientů využívá ICP koncept interkulturních setkání, což je pravidelná skupinová aktivita,
organizovaná jednotlivými interkulturními pracovníky pro jejich komunity. Nejčastěji se
jedná o nácvik reálných situací, se kterými se klienti v každodenním životě potkávají. Cílem
je posílit komunikační dovednosti a orientaci v českém prostředí klientů, aby byli schopni
samostatně zvládnout základní úkony na úřadech, u doktora, na poště apod. Interkulturní
pracovníci ICP též poskytují podporu aktivním migrantům v jejich zapojení do veřejného
života, zejm. jim předávají informace o tom, jak se zapojit do činnosti centra a dalších NNO
jako dobrovolníci (např. v rámci interkulturních setkání, komunitních akcí či v roli lektorů
jazykových klubů pro zájemce z řad veřejnosti); dále o možnosti realizace vlastních nápadů
prostřednictvím menší finanční podpory přímo od ICP119 či získáním grantu od Magistrátu
hl m. Prahy; případně o možnosti účasti na Regionální poradní platformě, kde se setkávají
aktéři s působností v oblasti integrace a obvykle ji pořádají krajská integrační centra
(viz kapitolu 1. 2. 3.)
V Praze působí několik organizací, které v různém rozsahu nabízí služby IKP. Jejich služby si lze
obvykle objednat s předstihem několika dnů, interkulturní pracovník pak dorazí přímo na domluvené
místo. Případně lze sjednat tlumočení a asistenci po telefonu. Výjimku tvoří Charita ČR, která nabízí
služby IKP přímo na odděleních OAMP MV ČR v pravidelných a pevně stanovených termínech. Charita
také provozuje asistenční telefonickou linku ve vietnamském a mongolském jazyce, kde může
volající dostat informace ohledně pobytu cizinců v ČR, sociálního a zdravotního zabezpečení atd.
(viz odkazy v kapitole 5. 5.).
V době vzniku této publikace byl sestaven seznam aktuálně činných interkulturních pracovníků
napříč všemi NNO v Praze, který je zveřejněna na integračním portálu hl. m. Prahy: www.prahame­
tropolevsech.cz.
5. 3. Interkulturní vzdělávání pracovníků veřejných institucí
Asistenční služby v podobě komunitního tlumočení či interkulturní práce nejsou natolik rozšířené,
aby pokryly veškerou existující poptávku. Prakticky je navíc lze využívat především Praze a – v omezené
míře – v některých větších městech. Přitom zaměstnanci státní správy i dalších veřejných služeb
se vzhledem ke stoupajícímu počtu migrantů v ČR při své práci s nimi stále častěji potkávají a mnohdy
mohou tato setkání představovat velkou zátěž pro obě strany, a to pouze vinnou jazykové bariéry či
nedostatečné orientaci migrantů v českém systému veřejných služeb a jejich neznalosti standardních
postupů při vyřizování běžných záležitostí. Ke vzájemnému neporozumění dochází často právě
z důvodu neznalosti sociokulturních vzorců chování jedné i druhé strany a mylné interpretaci komunikačních
strategií.
Řešení se nabízí v podobě specifického vzdělávání obou stran, jehož smyslem je osvojení dovedností
potřebných pro vzájemnou nekonfliktní komunikaci. Zatímco migranti mají možnost
účastnit se integračně adaptačních kurzů (např. Vítejte v ČR, viz kapitola 2. 2. 1.) či později také
sociokulturních kurzů (viz kapitola 2. 3.), zaměstnanci státní správy a dalších institucí zase mohou
využít nabídku kurzů interkulturních dovedností a komunikace, které rovněž realizují různé NNO.
Společným cílem těchto seminářů je přiblížit pracovníkům sociokulturní specifika klientek a klientů
z migrantské populace a usnadnit jim tak práci s nimi.
119	Více k tomu na: www.vasenapady.icpraha.com.
Kromě využívání služeb
interkulturních pracovníků
a komunitních
tlumočníků mohou zaměstnanci
státní správy
a dalších institucí využít
nabídku kurzů interkulturních
dovedností
a komunikace.
62
5. 3. 1. Zacílení kurzů interkulturních dovedností
Kurzy interkulturních dovedností a komunikace se ze své podstaty dotýkají citlivé oblasti osobních
postojů, stereotypů a předsudků. Lidé mají přirozenou tendenci vytvářet kategorie a generalizovat,
aby se mohli lépe orientovat v rozmanitém světě, v němž žijí a pracují. Nahlížení na odlišnosti
odráží kulturní hodnoty každého člověka, na jejichž základě si vytváří své názory a postoje.
Stereotypy, ať už pozitivní či negativní, evokují zásadní představu, že všichni lidé náležející k určité
skupině budou jednat předvídatelně stejným způsobem. Objevuje se tedy tendence nahlížet na určité
skupiny migrantů (např. dle státní příslušnosti či geografického regionu) jako na homogenní seskupení,
tzv. komunitu. Stereotypizaci samu lze považovat za jev, který není primárně sociálně škodlivý,
problém však nastává, když se na základě stereotypů objevuje diskriminační jednání.
Protože cílem kurzů je zároveň přiblížit účastníkům základní informace o vybraných skupinách
migrantů a jejich sociokulturních specifikách, určitému zobecňování se není možné zcela vyhnout,
ale je třeba si vždy uvědomit, že popsané typické vzorce chování se nikdy nevztahují na každého jednoho
člena dané skupiny.
Tyto kurzy obecně pracují s aktuálními znalostmi účastníků, jejich osobními zážitky a z nich
vyplývajícími postoji a stereotypy. V případě mylného přesvědčení ohledně faktů o migraci je
náprava snadná, protože lektoři se mohou opřít o dostupné statistiky a platnou legislativu (lidé se
například běžně domnívají, že české občanství je automaticky získáváno narozením v ČR nebo sňatkem
s občanem ČR, avšak tento model známý třeba z USA pro ČR neplatí a získání občanství je vázáno
na jiné podmínky). Ovšem při práci s postoji a stereotypy účastníků je třeba pokusit se porozumět
tomu, z jakého předchozího zážitku ten který postoj vychází, a hlavně jakým způsobem může
negativně ovlivňovat spolupráci účastníka kurzu s klientem migrantem. Cílem kurzů není účastníky
přesvědčovat o neadekvátnosti jejich osobního názoru, ale spíše jim ukázat jiný úhel pohledu, sdílet
s nimi odlišnou zkušenost a nabídnout jim prostor pro reflektování vlastního přístupu k rozmanitým
skupinám migrantů a jejich jednotlivým zástupcům.
5. 3. 2. Nabídka kurzů interkulturních dovedností
Kurzy interkulturních dovedností pro zaměstnance státní správy a dalších veřejných či soukromých institucí
realizuje celá řada NNO z oblasti migrace. Kurzy jsou obvykle organizovány na objednávku a připravovány
tzv. na míru každému jednotlivému odboru, instituci či organizaci. Jejich cílem je seznámit
účastníky, kteří se při své práci s migranty setkávají, s kulturními a komunikačními odlišnostmi
různých skupin migrantů žijících či pobývajících na území ČR a usnadnit jim tak každodenní práci.
Lektory bývají zkušení sociální a vzdělávací pracovníci, interkulturní pracovníci, právníci nebo
také externí lektoři se specializací na komunikační dovednosti a práci s kulturní a sociální identitou;
vždy jsou vybíráni dle potřeb a složení účastnické skupiny. Například kurzy pro pracovníky OSPOD
společně školí sociální a vzdělávací pracovníci,zatímco kurz pro Policii ČR obvykle školí sociální pracovník
ve spolupráci s právníkem. Lektoři mají navíc osobní zkušenosti s prací s lidmi z odlišného
sociokulturního prostředí, interkulturní pracovníci jsou pak většinou sami migrantského původu.
Vzhledem k tomu, že jsou to tzv. lidé z praxe, jejichž hlavní pracovní náplní je poradenství a podpora
orientace migrantů v českém prostředí,jsou také vhodnými kontaktními osobami pro další spolupráci
v případě potřeby účastníků semináře. Např. při řešení konkrétní situace s klientem migrantem se
úředník může obrátit na sociálního pracovníka s dotazem, žádostí o radu či spolupráci.
Příklad z praxe: Sociální podnik Centrum Czech In120
Nevládní organizace Poradna pro integraci (PPI), resp. její sociální podnik Centrum Czech
In, je jedním z  realizátorů kurzů interkulturních dovedností. Tyto kurzy nabízí v  podobě
interaktivního semináře, který kombinuje teorii a fakta se zkušenostmi z praxe a aktivním
dialogem mezi lektory a účastníky. Lektoři jsou profesionálové ve svém oboru a využívají přehledně
zpracované audiovizuální materiály. Samotnému kurzu předchází příprava a důkladné
120	Více k tomu na: Poradna pro integraci: www.p­‑p-i.cz; Centrum Czech In: www.czechinskola.cz.
Kurzy interkulturních
dovedností a komunikace
se ze své podstaty
dotýkají citlivé oblasti
osobních postojů,
stereotypů a předsudků.
Stereotypizaci samu lze
považovat za jev, který
není primárně sociálně
škodlivý, problém
však nastává, když se
na základě stereotypů
objevuje diskriminační
jednání.
63
seznámení se specifickými potřebami účastnické skupiny. Kurz je zaměřen na ty skupiny migrantů,
s nimiž se účastníci kurzu nejvíce setkávají při své práci. Na základě získaných informací
je následně nastaven přesný obsah semináře o délce 4–6 hodin.
Obecná struktura semináře zahrnuje tyto body programu:
•• Základní informace o migraci a cizincích (pojmy migrant/azylant/uprchlík, důvody migrace,
migrační vlny, statistiky, koncepce integrace, legislativa – druhy pobytů a z nich
vyplývající práva a povinnosti);
•• kulturní dimenze (obecná úroveň kulturních rozdílů mezi zeměmi);
•• interkulturní komunikace, kulturní rozdíly, zásady komunikace s migranty, jejich komunikační
strategie, modelové situace, verbální/neverbální komunikace;
•• charakteristika a specifika nejčastěji zastoupených skupin migrantů v Praze, fungování
komunit v ČR, význam interkulturního tlumočení;
•• specifika dalších vybraných komunit migrantů (kulturní, sociální, politické a náboženské
odlišnosti);
•• interkulturní kvíz (shrnutí specifik jednotlivých zemí).
Přestože příprava kurzů vychází z této obecné struktury, každý seminář je zcela unikátní a to
nejen co do jeho obsahu, ale také vzhledem ke konkrétním zkušenostem účastníků při práci
s migranty. Na kurz je v případě zájmu možné zajistit také hosta z řad migrantů, který s účastníky
kurzu sdílí svůj příběh, nebo lze přiobjednat etnickou ochutnávku. Účastníci dostávají
v  závěru kurzu osvědčení a  mají možnost navázat si konkrétní pracovníky jako kontaktní
osoby. Na ty se v případě potřeby mohou obrátit s žádostí o spolupráci při řešení konkrétních
případů.
5. 4. Příslušná právní úprava a strategické dokumenty
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
v platném znění.
Aktualizovaná koncepce integrace cizinců – Ve vzájemném respektu (MV ČR):
http://www.mvcr.cz/migrace/clanek/integrace­‑cizincu.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d
Koncepce integrace cizinců na území hl. m. Prahy (Magistrát hl. m. Prahy): http://www.praha.eu/
public/1e/ad/85/2181317_660642_Koncepce_HMP_pro_oblast_integrace_cizincu.pdf
5. 5. Užitečné odkazy a materiály
▶▶ Kontakty na interkulturní pracovníky a komunitní tlumočníky:
Seznam interkulturních pracovníků v Praze:
http://metropolevsech.eu/cs/seznam­‑interkulturnich­‑pracovniku/.
Integrační centrum Praha (ICP): http://www.icpraha.com/interkulturni­‑pracovnici/.
Inbáze: http://www.inbaze.cz/asistencni­‑a­‑poradenske­‑sluzby­‑pro­‑migranty/.
Poradna pro integraci (PPI): http://p­‑p­‑i.cz/interkulturni­‑prace­‑praha/.
Sdružení pro integraci a migraci (SIMI):
http://www.migrace.com/cs/regularizace/migrace­‑na­‑skolach/databaze­‑ip.
64
Charita ČR: http://www.charita.cz/jak­‑pomahame/pomoc­‑cizincum­‑v­‑cr/infolinka/.
META: https://www.meta­‑ops.cz/kontakty­‑na­‑komunitni­‑tlumocniky.
▶▶ Registry a kodexy:
Etický kodex komunitních tlumočníků:
http://www.meta­‑ops.cz/sites/default/files/eticky_kodex_kt_1.pdf.
Etický kodex interkulturních pracovníků:
http://interkulturniprace.cz/pro­‑interkulturni­‑pracovniky/eticky­‑kodex/.
Kvalifikační standard profese interkulturní pracovník (Národní soustava kvalifikací MŠMT):
https://www.narodnikvalifikace.cz/kvalifikace-1151-Interkulturni_pracovnik/revize-1478.
Karta typové pozice pro povolání interkulturní pracovník (Národní soustava povolání MPSV):
https://www.nsp.cz/jednotka­‑prace/interkulturni­‑pracovnik.
▶▶ Metodiky a publikace:
Komunitní tlumočníci ve víru integrace (META):
https://www.meta­‑ops.cz/sites/default/files/meta_komunitni_tlumocnici.pdf.
Formování profese interkulturní pracovník/ice: Zahraniční zkušenosti, praxe a vzdělávání v ČR
(Inbáze, 2014):
http://interkulturniprace.cz/co­‑je­‑interkulturni­‑prace/publikace­‑o­‑interkulturni­‑praci/.
Slovník pro interkulturní práci v sedmi jazykových verzích, včetně webové aplikace (Inbáze, 2014):
http://interkulturniprace.cz/pro­‑interkulturni­‑pracovniky/slovnik­‑pro­‑interkulturni­‑praci/.
Doporučení pro rozvoj interkulturní práce v ČR, metodika (Asociace pro interkulturní práci, 2016):
http://interkulturniprace.cz/doporuceni­‑pro­‑rozvoj­‑interkulturni­‑prace­‑v­‑cr/.
Metodika workshopů o interkulturní práci (Asociace pro interkulturní práci, 2016):
http://interkulturniprace.cz/metodika­‑workshopu­‑o­‑interkulturni­‑praci/.
Kurzy interkulturních dovedností Poradna pro integraci: www.p­‑p­‑i.cz,
Centrum Czech In: www.czechinskola.cz.
65
KAPITOLA 6
121	V případě akutního ohrožení zdraví má povinnost poskytnout pomoc jakýkoli lékař nebo zdravotnické zařízení, a to
včetně těch, které s příslušnou pojišťovnou nemají uzavřenou smlouvu, nebo také tehdy, nemá­­­-li pacient uzavřené
žádné zdravotní pojištění.
122	Občanům některých států může být zdravotní péče poskytnuta bezplatně na základě dvoustranné mezinárodní
smlouvy o spolupráci v oblasti zdravotnictví nebo dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení; jejich seznam je
dostupný na stránkách Ministerstva zdravotnictví: http://www.mzcr.cz/obsah/mezinarodni­‑smlouvy_2632_22.html
a Ministerstva práce a sociálních věcí: https://www.mpsv.cz/cs/1275.
Přístup migrantů ke zdravotní péči
Elena Tulupova, AMIGA, z. s.
Zdraví je jedním z hlavních zdrojů kvalitního života jak jedince, tak celé společnosti a je ovlivněno řadou
faktorů, včetně sociálně­‑ekonomických podmínek, genetiky, stavu životního prostředí, kvality
zdravotní péče nebo také migračního statusu. Přestože migranti pobývající v ČR i v jiných zemích jsou
ve většině případů spíše lidé mladí a zdraví, jejich přístup k prevenci a včasné zdravotní péči je nezbytnou
podmínkou pro zachování zdraví nejen jich samotných, ale také celé místní společnosti.
Právo každého člověka na ochranu vlastního zdraví je v českém právním řádu zakotveno v Listině
základních práv a svobod. Z hlediska migrantů je důležitá především otázka, do jaké míry mohou toto
právo požívat i oni, pokud v ČR pobývají dlouhodobě nebo trvale. Dlouhodobá praxe totiž ukazuje, že
přístup migrantů ke zdravotním službám v ČR je výrazně ovlivněn právě migračním statusem a z toho
vyplývajícím druhem zdravotního pojištění.
6. 1. Zdravotní pojištění a přístup ke zdravotní péči
Každý migrant má povinnost pobývat v ČR řádně zdravotně pojištěn na celou dobu svého pobytu,
a to buď v rámci veřejného zdravotního pojištění anebo tzv. komerčního zdravotního pojištění cizinců,
na jehož základě je oprávněn čerpat zdravotní péči u lékaře nebo ve zdravotnickém zařízení, které
má s příslušnou pojišťovnou uzavřenou smlouvu.121 Volba mezi těmito variantami pojištění není pro
migranty dobrovolná a odvíjí se od jejich statní příslušnosti122 a druhu pobytového oprávnění.
6. 1. 1 Veřejné zdravotní pojištění
Právo a povinnost být zařazen do systému veřejného zdravotního pojištění mají všechny osoby
s trvalým pobytem v ČR, občané EU a jejich rodinní příslušníci, z migrantů ze zemí mimo EU bez trvalého
pobytu pak také osoby v postavení zaměstnanců českých firem, azylanti a žadatelé o mezinárodní
ochranu. Všechny ostatní skupiny migrantů ze zemí mimo EU, jako jsou např. živnostníci,
podnikatelé, studenti a dále také rodinní příslušníci migrantů ze třetích zemí, kteří sami nemají
zdani­telné příjmy, se ovšem nemohou stát pojištěnci veřejných zdravotních pojišťoven a jsou odkázáni
na soukromé (smluvní či komerční) zdravotní pojištění.
6. 1. 2. Komerční zdravotní pojištění
Ve srovnání s pojištěním veřejným pak komerční zdravotní pojištění poskytuje migrantům podstatně
horší podmínky, a to zejména z hlediska dostupné sítě poskytovatelů, rozsahu hrazených
zdravotních služeb a administrativních bariér. Navíc je finanční náročné, poněvadž pojistné se musí
uhradit předem na celou dobu platnosti příslušného povolení k pobytu, někdy až na dva roky, přičemž
výše pojistného se odvíjí od míry „rizikovosti“ klienta. Ve výsledku se tak komerční zdravotní pojiš­
66
tění stává největší zátěží pro nejvíce zranitelné skupiny migrantů: děti, těhotné ženy, chronicky nemocné
osoby, seniory, apod.V důsledku těchto bariér migranti nezřídka musí volit jiné, často rizikové
způsoby řešení svých zdravotních potíží, jako jsou např. platby lékařům v hotovosti, samo­léčbu
anebo odkládání léčby do návštěvy země původu, nebo až dokud nezískají v ČR trvalý pobyt, a nezařadí
se tak do systému veřejného zdravotního pojištění.Všeobecně v ČR neexistují projekty zaměřené
na podporu zdraví migrantů.
6. 2. Práva migrantů při čerpání zdravotní péče
Práva migrantů v situaci, kdy potřebují pomoc v oblasti zdraví, lze rozdělit na:
•• univerzální práva pacientů a
•• práva migrantů jako pojištenců příslušných veřejných či komerčních pojišťoven.
Univerzální práva a povinnosti všech pacientů jakožto klientů poskytovatelů všech zdravotnických
služeb v ČR jsou vymezena v zákoně o zdravotních službách.123 Pokud jde o migranty, tato práva
se vztahují nejen na ty v ČR legálně pobývající, ale i na tzv. neregulérní migranty, tj. migranty bez
jakéhokoliv oprávnění k pobytu. Mezi práva pacientů patří například:
•• právo na poskytování zdravotnických služeb jenom se svobodným a informovaným souhlasem
a na náležité odborné úrovni;
•• právo na úctu, důstojné zacházení, na přítomnost blízké osoby;
•• právo být podrobně informován o svém zdravotním stavu, navržené léčbě a jejích změnách, nebo
naopak právo vzdát se podání informace o zdravotním stavu;
•• u služeb nehrazených v rámci pojištění právo znát předem cenu poskytovaných služeb a způsob
jejich úhrady a mnoho dalšího.
Pokud má migrant nárok na veřejné zdravotní pojištění, vztahují se na něj veškerá práva a povinnosti
stanovené zákonem o veřejném zdravotním pojištění,124 a to ve stejném rozsahu jako na české
občany. Toto pojištění je postaveno na principu solidarity, je administrováno specializovanými veřejnými
zdravotními pojišťovnami a je přísně regulováno. Pojišťovny nesou povinnost zajistit péči
pro všechny své pojištence a nesmí pojištěnce, kteří si je zvolili, odmítnout ani s nimi samy ukončit
smluvní vztah. Migranti zařazení do tohoto systému pak mají právo na svobodnou volbu pojišťovny,
lékařů a zdravotnického zařízení, na péči bez přímé úhrady nebo na podání stížnosti v případě nespokojenosti
s kvalitou léčby.
Naproti tomu komerční zdravotní pojištění se od pojištění veřejného výrazně liší v tom, že je
zaměřeno především na generování zisku a řídí se jinými zákonnými normami.125 I když toto pojištění
je pro mnohé migranty povinné, není nárokové. Komerční pojišťovna tedy může „nevýhodného“
klienta odmítnout nebo kdykoliv bez uvedení důvodu smlouvu vypovědět.
6. 3. Bariéry v přístupu migrantů ke zdravotní péči
Zásadní bariery, které v praxi výrazně ovlivňují přístup migrantů ke zdravotní péči, jsou spojené především
s komerčním zdravotním pojištěním. Podmínky tohoto druhu pojištění nesou řadu omezení,
jako jsou:
•• finanční limity úhrady zdravotních služeb;
•• čekací lhůty, kdy k poskytnutí úhrady dochází až po uplynutí určité doby od uzavření pojištění;
•• výluky, včetně tzv. pre­‑existing conditions, tj. situací vylučujících úhradu za lečbu oněmocnení,
jehož příznaky či příčiny nastaly před uzavřením pojištění;
123	Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění.
124	Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění.
125	Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, v platném znění; zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, v platném znění.
Univerzální práva
pacientů uvedená
v zákoně o zdravotních
službách se vztahují na
všechny osoby nezávisle
na pobytovém statusu
nebo druhu zdravotního
pojištění.
Hlavními bariérami
v přístupu migrantů
ke zdravotní péče jsou
nedostatky komerčního
zdravotního pojištění jako
různé výluky, administrativní
překážky apod.
a dále především komunikační
bariéra, neznalost
fungovaní zdravotnického
systému a špatná
orientace v podmínkách
pojištění.
67
•• síť smluvních zdravotnických zařízení je mnohem užší, než ve veřejném systému (zvlášť mimo
velká města), což pro migranty omezuje možnost volby vhodného lékaře;
•• nezřídka není předem jasné, zda komerční pojišťovna zdravotní péči proplatí a v jakém rozsahu,
což způsobuje administrativní komplikace jak pro pacienta, tak pro zdravotnické zařízení a negativně
ovlivňuje vztah a komunikaci mezi pacientem a zdravotníkem.
Důsledkem odmítání komerčních pojišťoven pojistit chronicky nebo těžce nemocné pacienty je vytváření
skupiny tzv. nepojistitelných migrantů, do které mohou patřit děti s vrozenými vadami,
předčasně narozené děti, chronicky nemocné a hendikepované osoby. Za takové migranty se veškeré
zdravotní služby musí hradit v hotovosti, což v případech dlouhodobé hospitalizace a nákladné
péče často vede k vytváření dluhu migrantů a jejích rodin vůči nemocnicím, nejednou i v řádech
milionů korun.
Významnými bariérami, které neodvisí od druhu pojištění, jsou také nedostatečná znalost
jazyka a neinformovanost o nárocích migrantů na zdravotní péči či pojištění, a to jak na straně
pacientů migrantů, tak i na straně zdravotníků. Pro migranty mohou tyto překážky, ztížené navíc
neznalostí fungovaní českého zdravotnického systému, vyústit ve strach obrátit se na lékaře
a v odkládání léčby až do kritického stavu. S tím se pojí nižší úroveň kvality poskytovaných zdravotnických
služeb a někdy i neochota lékařů přijímat pacienty s komerčním pojištěním nebo s jazykovou
a kulturní odlišností, která s sebou přináší vyšší časovou náročnost ošetření.
V praxi dochází i k jiným druhům diskriminace migrantů coby pacientů ze strany některých českých
zdravotnických zařízení. Nejčastěji jde o vyžadování finanční zálohy ještě před poskytnutím
zdravotních služeb kvůli nejistotě úhrady zdravotní péče v rámci komerčního pojištění, nebo vybírání
poplatků na pohotovostních odděleních, pokud zdravotní problém následně nebyl vyhodnocen
jako život ohrožující atd. Podobné praktiky jsou v rozporu s platnými právními předpisy a lze se proti
nim bránit podáním stížnosti k příslušným organům (viz níže).
6. 4. Praktická doporučení k zajištění zdravotní péče o migranty
Hlavními faktory, přispívajícími jak k fyzickému, tak k duševnímu zdraví každého jedince, jsou zdravé
životní a pracovní podmínky a zdravý životní styl. Z hlediska podpory zdraví migrantů je proto
důležitá zejména dostupnost sociálních služeb, vč. sociálně­‑právního poradenství v obtížných životních
situacích a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Na úrovni obce je potřeba usilovat
o zapojení migrantů do komunitního života, včetně organizovaných pohybových aktivit a akcí
pro rodiny. Dalším důležitým faktorem je včasná prevence nemoci, včetně pravidelných preventivních
prohlídek, které jsou hrazeny jak z veřejného zdravotního pojištění (jednou za dva roky), tak ve
většině případů i v rámci komerčního pojištění (jednou ročně). V této otázce může být pro migranty
nápomocná asistence s hledáním praktického lékaře (pro dospělé nebo pro děti a dorost), který spolupracuje
s konkrétní pojišťovnou. Každá pojišťovna je totiž povinna poskytnout na vyžádání seznam
smluvních lékařů.
Pokud se lékař nebo pacient obávají komunikačních problémů kvůli nedostatečné znalosti jazyka,
lze doporučit využití služeb interkulturních pracovníků (viz kapitolu 5. 2.), nebo použít
komunikační karty pro pacienty cizince a zdravotníky. Karty jsou dostupné na stránkách Ministerstva
zdravotnictví v devíti jazykových verzích pro oblast pediatrie, gynekologie a porodnictví,
ošetřovatelství, vnitřního lékařství, konkrétních zdravotních obtíží a stravy.126
Je důležité pomoci migrantovi zjistit, jestli má správné zdravotní pojištění. V praxi se totiž
stává, že někteří migranti si z neznalosti pořídí komerční zdravotní pojištění, i když mají nárok na
pojištění veřejné, například při získaní trvalého pobytu v ČR.V tom případě se mohou ocitnout nejen
bez jakéhokoli krytí zdravotních nákladů, protože platnost komerčního pojištění většinou končí ihned
po zařazení migranta do systému veřejného pojištění, ale současně budou nuceni zaplatit penále
veřejné zdravotní pojišťovně. V případě pochybností, o jaký typ pojištění se v konkrétním případě
126	Více k tomu na: www.mzcr.cz.
K překonání jazykových
bariér mezi lékařem
a migrantem je možné
využít komunikační karty
pro cizince a zdravotníky
dostupné na stránkách
Ministerstva zdravotnic-
tví.
68
jedná, se lze obrátit na klientskou službu kterékoli veřejné zdravotní pojišťovny, nebo na neziskové
organizace pomáhající migrantům.127
V případě náhlých onemocnění, včetně například akutní bolesti zubu nebo úrazu, se migrant
může obrátit na speciální pohotovostní službu (nebo na kteréhokoli lékaře, a to i mimo ordinační
hodiny), nebo zavolat zdravotnickou záchrannou službu. V těžších případech se pro migranty s komerčním
pojištěním doporučuje volit přepravu do zdravotnického zařízení pomocí záchranné služby,
protože na rozdíl od samostatné dopravy do nemocnice se tak zvyšuje šance, že zdravotní péče bude
následně vyhodnocena jako neodkladná a bude pojišťovnami proplacena.
Není­­­-li pacient spokojen s přístupem lékaře, považuje­­­-li podávané informace za nedostačující, či
došlo­­­-li k odmítnutí nebo prodlení v poskytnutí kvalitní péče nebo je­­­-li na místě podezření ze zanedbání
povinné péče, pak má právo podat stížnost128 u některého z příslušných orgánů:
•• vedoucí, zřizovatel nebo ombudsman zdravotnického zařízení;
•• profesní komora: Česká lékařská komora (www.clk.cz), Česká stomatologická komora
(www.dent.cz) – v případě pochybností v odborném postupu či podezření, že lékař postupoval
neeticky; dále také Česká lékárnická komora (www.lekarnici.cz);
•• příslušná zdravotní pojišťovna – zejména když zdravotník odmítá provedení výkonu, který je
součástí hrazené péče;
•• odbor zdravotnictví příslušného krajského úřadu – například při odmítnutí registrace
u praktického lékaře v rámci veřejného zdravotního pojištění;
•• kancelář veřejného ochránce práv (www.ochrance.cz) – v případě diskriminačního jednání;
•• pacientské organizace: Svaz pacientů ČR (www.pacienti.cz), Unie pacientů ČR
(www.uniepacientu.cz) – zejména v případě neochoty řešit stížnost ze strany zdravotnického
zařízení.
Příklad z praxe: Interkulturní pracovníci ve zdravotnictví
Jednou z hlavních překážek migrantů v přístupu ke zdravotní péči je neinformovanost o fungování
zdravotnického systému a komunikační bariéra. Přestože právo na plnou informaci
o diagnóze a následné léčbě je základním právem každého pacienta, v ČR neexistuje systematické
a z veřejných zdrojů hrazené tlumočení a/nebo kulturní mediace ve zdravotnictví.
Při využití služeb profesionálního tlumočníka spadá úhrada za tlumočení na pacienta, proto
je často přizván k tlumočení laik (např. člen rodiny nebo známý pacienta), což v praxi může
být problematické.
V reakci na tuto potřebu se i ve zdravotnictví začaly využívat nové profesionální asistenční
služby,vytvořené zejména na půdě NNO k podpoře efektivní komunikace v interkulturním
prostředí – komunitní tlumočení a interkulturní práce (viz kapitolu 5. 2.). V otázkách
zdraví mohou interkulturní pracovníci plnit následující funkce:
•• pomáhají migrantům zorientovat se v českém zdravotnickém systému a nárocích na zdravotní
péči s ohledem na individuální situaci;
•• doprovázejí migranty k lékaři;
•• pomáhají s vyplňováním formulářů;
•• poskytují tlumočení a překlad pro migranty a zdravotníky;
•• pomáhají předcházet možným konfliktům mezi migranty a zdravotníky či již vzniklé konflikty
řešit.
127	Pro orientaci v typech průkazu pojištence je možné použít návod na stránkách Ministerstva zdravotnictví:
https://www.vzp.cz/poskytovatele/informace­‑pro­‑praxi/poradna/na­‑co­‑ma­‑narok­‑cizinec­‑napovi­‑barva­‑prukazu.
128	Postup pro podání stížnosti je uveden na stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR www.mzcr.cz.
V náhlých a život či zdraví
ohrožujících případech
má kterýkoli službu konající
lékař i lékař mimo
své ordinační hodiny povinnost
zajistit základní
ošetření. Migranti také
mohou využít zdravotní
záchrannou službu.
69
6. 6. Příslušná právní úprava
▶▶ Obecné předpisy:
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách – upravuje práva a povinnosti pacientů
a poskytovatelů zdravotních služeb.
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců – stanovuje povinnost migranta být pojištěn a povinnost
předložit při pobytové kontrole doklad o uzavření pojistné smlouvy; dále stanovuje rozsah
povinného zdravotního pojištění.
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu – stanovuje právo azylantů a žadatelů o mezinárodní ochranu na
zdravotní péči.
▶▶ Veřejné zdravotní pojištění:
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění – stanovuje principy fungování
veřejného zdravotního pojištění, podmínky poskytovaní zdravotní péče hrazené z veřejného
zdravotního pojištění a práva a povinnosti pojištenců a plátců pojistného.
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění – stanovuje výši a způsoby placení
pojistného v rámci veřejného zdravotního pojištění.
Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně; zákon č. 280/1992 Sb.,
o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách – stanovují zásady
organizací a hospodaření veřejných zdravotních pojišťoven.
▶▶ Komerční pojištění:
Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví – stanovuje podmínky provozování pojišťovací činnosti.
Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě – upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na
základě pojistné smlouvy.
6. 7. Užitečné odkazy a materiály
Informační příručka pro cizince Průvodce systémem zdravotní péče v České republice (Institut
zdravotní politiky a ekonomiky, 2004):
http://cizinci.cz/repository/2172/file/Prirucka_zdravotni_pece_2004.pdf.
Informační leták „Jste cizinka a narodilo se Vám dítě?“ v šesti jazycích – o zdravotním pojištění
u nově narozených děti (CIC): http://www.cicpraha.org/cs/socialni­‑poradenstvi/manzelstvi­
‑narozeni­‑ditete­‑rodina/narozeni­‑ditete­‑cizince.html.
Informační letáky „Máma ví aneb informovaná matka“ a „Máma ví II. aneb příprava
k porodu“ v osmi jazycích – informace pro ženy před a po porodu v českých porodnicích (CIC):
http://www.cicpraha.org/cs/socialni­‑poradenstvi/materialy­‑ke­‑stazeni1/letaky­‑pro­‑porodnice­‑a­
‑matky.html.
70
KAPITOLA 7
Násilí na migrantech
Tereza Cajthamlová, In IUSTITIA, o. p. s.
Eva Čech Valentová, Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s.
Migranti a migrantky musí v nové zemi překonávat nejrůznější obtíže. Musí se vyrovnat s kulturním
šokem, zvládnout podmínky pro udělení pobytových oprávnění, složitě zdolávat jazykové a kulturní
bariéry apod. Krom toho se také nejednou ve svém okolí setkávají s projevy odmítání v podobě diskriminace
nebo dokonce násilí. Právě násilí z nenávisti neboli předsudečné násilí může významně
znesnadnit jejich integraci do společnosti. Specifickým projevem násilí na migrantech je pak domácí
násilí v případě smíšených párů či rodin migrantů.
7. 1. Předsudečné násilí
7. 1. 1. Právní a sociální kontext problematiky
Případ z praxe: Nenávistné projevy souseda vůči rodině paní O.
Od prvního útoku do chvíle, kdy paní O. vytočila telefonní číslo poradny, uplynuly dlouhé tři
roky. Po celou dobu nacházela v poštovní schránce anonymní dopisy plné výhružek a urážek,
jejichž autora však dobře znala. Byl jím soused bydlící ve stejném domě o patro výš. Na
jeho slovní útoky kvůli rumunskému původu, nesmyslná udání a telefonáty na OSPOD si už
zvykla. Když ale agresivní soused fyzicky napadl jejího muže a vyhrožoval jemu i celé rodině,
že se postará o to, aby nedostali občanství a museli „táhnout, odkud přišli,“ paní O. si řekla,
že takhle to dál nejde. Soused paní O. si vybral jako terč své agrese mladou rodinu, protože
nenávidí cizince.
Předsudečné násilí je vždy motivováno předsudky útočníka vůči skupině, do které oběť skutečně
nebo domněle patří. Předsudky se mohou vztahovat k národnosti, etnicitě, barvě pleti, náboženskému
vyznání, sexuální orientaci, sociálnímu statusu nebo příslušnosti k jiné podobné skupině.
V posledních letech je evidován zvýšený počet útoků na migranty, osoby s uprchlickým statusem
a muslimy. Tento trend je patrný přibližně od roku 2015 a nepochybně souvisí s aktuálně probíhající
„migrační krizí“.V roce 2016 zaznamenala nevládní organizace In IUSTITIA celkem 175 útoků, z nichž
77 bylo vedeno kvůli národnosti nebo etnicitě, 11 kvůli migrantskému nebo uprchlickému statusu
a 28 z důvodu vyznávání islámu. Pro srovnání, v roce 2014 to bylo 41 incidentů motivovaných národností
nebo etnicitou a 10 útoků mířilo proti muslimům nebo muslimkám.
Rovněž obvyklé bývá, že napadené osoby o útocích dlouho mlčí, zůstávají bez pomoci a do
policejních statistik i monitoringu nevládních organizací se tak dostane pouze malá část incidentů.
V případě paní O. (viz Příklad z praxe) byly důvodem vyčkávání obavy z trestního řízení a přístupu
policistů i z toho, že by mohlo být skutečně ohroženo řízení o udělení občanství. Paní O. sama říkala,
že útoky vnímala jako „daň za to, že tady může žít“.
Předsudečné násilí
je vždy motivováno
předsudky útočníka vůči
skupině, do které oběť
skutečně nebo domněle
patří. U některých trestných
činů platí, že pokud
se prokáže nenávistná
(předsudečná) pohnutka,
hrozí pachateli až o třetinu
vyšší trest.
71
České právo rozlišuje některé trestné činy, které obsahují nenávistnou pohnutku už v základní
skutkové podstatě, a to:
•• trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci;
•• trestný čin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob; a
•• trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.129
Dále existují trestné činy, u kterých je předsudečná pohnutka podmínkou použití vyšší trestní
sazby (například vražda, ublížení na zdraví, vydírání nebo poškození cizí věci). Pokud se tedy prokáže,
že pachatel jednal předsudečně, zvyšuje se hrozící trest o jednu třetinu. Nenávist vůči národnosti, etnicitě
nebo třeba náboženství se také může promítnout do výše trestu pro pachatele v podobě obecné
přitěžující okolnosti. Tehdy se trest ukládá v horní hranici zákonné sazby.
7. 1. 2. Bariéry v přístupu ke spravedlnosti
U migrantů, kteří se stali obětí předsudečného násilí, může snadno dojít k sekundární viktimizaci.
To znamená, že se jejich újma prohlubuje například v důsledku nešetrného zacházení policie nebo
sociálních pracovníků. Podle zákona o obětech trestných činů130 jsou proto migranti a migrantky
a oběti předsudečného násilí vnímáni jako zvlášť zranitelní. Mohou například požádat o přidělení
bezplatného zmocněnce nebo využít tlumočení do jazyka, o kterém prohlásí, že mu rozumí. Povědomí
o právech v trestním řízení je však mezi migranty velmi nízké. Například paní O. (viz Příklad z praxe)
o svých právech nevěděla téměř nic, ale měla velký strach, že se útoky budou opakovat nebo dokonce
stupňovat poté, kdy na souseda podají s manželem trestní oznámení.
Útok často zasahuje do mnoha oblastí lidského života. Paní O. s manželem se dokonce začali
bavit o návratu do Rumunska, protože se zdálo, že proti agresivnímu sousedovi nic nesvedou. Jenže
zatímco paní O. už byla téměř rozhodnuta kvůli bezpečí své rodiny odejít, její manžel pořád trval
na tom, že zůstanou. Nejistá existenční situace měla dopad rovněž na partnerské soužití, což velmi
špatně nesl jejich devítiletý syn, který se za neshody rodičů začal sám obviňovat.
Příklady bariér u obětí předsudečných trestných činů z řad migrantů a migrantek
•• strach z policie a trestního řízení;
•• jazyková a kulturní bariéra;
•• problém nepřesného tlumočení nebo zdánlivé srozumitelnosti (migranti často tlumočení odmítají,
protože se mylně domnívají, že budou všemu rozumět, případně se bojí si na špatné tlumočení
stěžovat);
•• neznalost českého právního systému;
•• jiná očekávání od trestního řízení (např. kvůli zkušenostem ze země původu);
•• akceptace násilí jako součásti pobytu v nové zemi.
Příklady práv obětí předsudečných trestných činů v trestním řízení:
•• právo nahlížet do spisu, který vede policie;
•• právo na skrytí údajů ve spise (např. telefonního čísla nebo adresy);
•• právo navrhovat důkazy;
•• právo uplatnit nárok na náhradu škody na zdraví, majetku nebo nemajetkové újmy, která vznikla
trestným činem;
•• právo na doprovod důvěrníkem;
•• právo vypovídat v mateřském jazyce nebo jazyce, o kterém oběť prohlásí, že mu rozumí;
•• právo na sociální a psychologickou pomoc;
•• právo na přidělení bezplatného zmocněnce;
•• právo na výběr pohlaví vyslýchajícího;
•• právo nesetkat se s pachatelem v průběhu celého trestního řízení.
129	Viz § 352, odst. 2; § 355 a § 356 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.
130	Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, v platném znění.
Oběti z řad migrantů
a migrantek a oběti
předsudečného násilí
musí překonávat nejrůznější
bariéry. I proto jsou
podle zákona o obětech
trestných činů vnímány
jako zvlášť zranitelné
oběti. Díky tomu mají
v trestním řízení specifická
práva, která by měla
snížit riziko sekundární
viktimizace.
72
7. 1. 3. Komplexní péče o oběti předsudečného násilí
Příběh paní O. ukazuje, že oběti předsudečných útoků potřebují nejen právní pomoc, ale velmi
důležitá je i sociální práce, která pomáhá řešit problémy vzniklé v důsledku napadení. Jde především
o ochranu zdraví a psychického stavu, zajištění bezpečí či pomoc s orientací v problematické situaci
a v možnostech jejího řešení. Často je třeba pracovat s každým členem rodiny zvlášť. V důsledku napadení
může oběť například přijít o práci, a tedy o příjem, může se chtít přestěhovat nebo může dojít
k narušení sociálních vztahů s rodinou a širším okolím. Napadení mohou také trpět posttraumatickou
stresovou poruchu, pocity úzkosti, strachu, studu nebo viny. Mnohdy bývá nevyhnutelná odborná
terapeutická pomoc. Sociální pracovníci často zajišťují napadeným doprovod a asistenci při komunikaci
s lékaři, úředníky nebo policií.
Příklad z praxe: řešení případu paní O.
Paní O. s manželem bylo nejprve poskytnuto základní právní a sociální poradenství v nevládní
organizaci In IUSTITIA, díky kterému se dozvěděli, jaké jsou právní možnosti řešení jejich
situace i jeho rizika. Získali také informace o tom, v jakých dalších oblastech mohou čerpat
podporu. Velmi důležité pro ně bylo ujištění, že pozice oběti v trestním řízení nemůže ohrozit
řízení o udělení občanství.
Velmi brzy bylo nutné pracovat s každým členem rodiny zvlášť. Manžel paní O. podal na
agresivního souseda trestní oznámení a prostřednictvím svého zmocněnce se připojil s žádostí
o náhradu škody. K trestnímu oznámení bylo nutné také dodat patřičné důkazy – lékařskou
zprávu po napadení a výhružné dopisy. Zmocněnec rovněž zajistil, aby se napadený
muž nemusel během trestního řízení setkat s pachatelem a aby policie skryla jeho osobní
údaje ve spise. Ačkoli se muž v běžných situacích domluví bez obtíží česky, využil možnosti
tlumočení výslechu na policii do rumunštiny, aby si byl jistý, že všechno popíše skutečně tak,
jak se to stalo.
Sociální pracovnice pomohla každému členu rodiny vytvořit bezpečnostní plán pro případ,
že by se ocitli v blízkosti pachatele. Manželům byla zprostředkována párová terapie a jejich
devítiletý syn začal navštěvovat dětskou psycholožku, která mu pomohla zbavit se pocitů
viny. Probíhající trestní řízení sice pachatele od dalších útoků odradilo, ale napadená rodina
se přesto chtěla z domu odstěhovat. I s tím jim pomohla sociální pracovnice.
7. 1. 4. Specifická forma předsudečného násilí: hate speech
Formy útoků, které zažila rodina paní O., jsou pro předsudečné násilí vůči migrantům typické.
Nejčastěji jde o verbální útoky, obtěžování a zastrašování, dlouhodobý psychický nátlak nebo
fyzické napadení. Zatímco v případě rodiny paní O. bylo poměrně snadné identifikovat konkrétní
oběti útoků, stále častěji se setkáváme s verbálními nenávistnými projevy (hate speech),
směřovanými vůči celé ohrožené skupině lidí (např. vůči migrantům, uprchlíkům či náboženským
skupinám). Hate speech se vyskytuje na internetu, ve veřejném prostoru, na demonstracích,
koncertech nebo sportovních utkáních a ve sdělovacích prostředcích. Také identifikace
pachatele bývá někdy obtížná, zejména pokud jde o projev zveřejněný prostřednictvím internetu
a sociálních sítí.
V roce 2017 se proto organizace In IUSTITIA zapojila do testování účinnosti boje sociálních
sítí a orgánů činných v trestním řízení proti nenávistným projevům v kyberprostoru. Zástupci
z 25 zemí EU nahlašovali ve sledovaném období nenávistný obsah v prostředí sociálních
sítí Facebook, Twitter a YouTube. Všechny uvedené IT společnosti se totiž přihlásily ke Code of
Conduct on Countering Illegal Hate Speech Online, v rámci kterého se zavázaly k účinnému postupu
proti nenávistným projevům v prostředí jejich platforem. Monitorující organizace byly
také motivovány k tomu, aby využily lokálních možností oznamování trestných činů na sociálních
sítích. V České republice k tomu byl využit oznamovací formulář Policie ČR. Během moPro
oběti předsudečného
útoku je zásadní, zda se
jim dostane komplexní
péče. Kromě právní
pomoci často potřebují
i sociální služby, které
zahrnují zajištění terapeutické
pomoci, bezpečnostní
poradenství či
doprovody a asistenci
při komunikaci s lékaři,
úředníky nebo policií.
Specifickou formou
předsudečného násilí
jsou verbální nenávistné
projevy (neboli hate
speech), se kterými se
lze setkat ve veřejném
prostoru i na internetu.
Možnou obranou je
nahlášení nenávistného
obsahu administrátorovi
webu nebo sociální sítě,
případně podání trestního
oznámení.
73
nitoringu bylo například zjištěno, že ze všech jmenovaných sociálních sítí odstraňuje předsudečný
obsah nejaktivněji Facebook. Naopak YouTube v českém prostředí neodstranil ani jeden
příspěvek, který mu byl oznámen. Policejní online formulář k hlášení kyberkriminality se ukázal
jako nedostatečný nástroj pro řešení nenávistných projevů na internetu. Národní centrála pro
boj s organizovaným zločinem jako problematickou vyhodnotila pouze jednu třetinu podnětů.
V současné době Policie ČR vyvíjí nový typ pokročilejšího nástroje pro ohlašování extremistického
obsahu na internetu.131
Problematikou hate speech se zabývala také studie organizace Člověk v tísni z roku 2016 s názvem
Projevy nenávisti v online prostoru a na sociálních sítích. Autoři se do určité míry vymezují
proti názoru, že nejefektivněji lze proti nenávisti na internetu bojovat zvýšením dostupnosti informací
a změnou hodnotových postojů veřejnosti, protože publika jednotlivých médií údajně vyhledávají
spíše zábavu a potvrzení vlastních postojů než relevantní věcné informace. Místo toho
výzkum zmiňuje některé mezinárodní organizace (např. Anti-Defamation League nebo The Online
Hate Prevention Institute), které se obracejí přímo na zprostředkovatele internetového obsahu s požadavkem
na účinnější odstraňování nenávistných projevů. K tomu mohou například v prostředí
sociálních sítí přispět i jednotliví uživatelé prostřednictvím k tomu určených formulářů pro nahlašování
závadného obsahu.
V některých případech má smysl bránit se projevům nenávisti na internetu i trestněprávní
cestou, jak ukazuje například půlroční podmíněný trest se zkušební dobou na jeden rok pro exposlance
Otto Chaloupku, který prostřednictvím sociální sítě Facebook podněcoval k nenávisti
vůči Romům.
▶▶ Doporučení pro prevenci předsudečného násilí v ČR
•• Respektujte odlišnost, ale nezdůrazňujte ji. Vyhněte se stereotypům.
•• Vysvětlujte migrantům a migrantkám, že násilí není normou v naší společnosti a je možné se
proti němu bránit.
•• Zajistěte tlumočení.
•• Informujte o právech obětí předsudečných útoků.
•• Důsledně braňte nenávistným projevům ve veřejném prostoru i na internetu. V prostředí sociálních
sítí využívejte formulářů k nahlašování závadného obsahu.
7. 2. Domácí násilí s migračním prvkem
Domácí násilí je celospolečenský fenomén, který zasahuje do života celé řady osob v ČR, přičemž se
nemusí nutně jednat jenom o české občany.Všeobecně se jedná o fyzické, psychické nebo sexuální násilí
mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a skrytě, mimo pozornost
veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se stupňuje. Role násilné a ohrožené osoby jsou vždy stejně
dané, nejedná se o vzájemné hádky a napadání, kdy jednou má navrch jeden, jindy druhý. Dochází­­­-li
k takovému násilí u smíšených párů, kde má jeden z dvojice cizí státní příslušnost, nebo v rodině, kde
mají cizí státní příslušnost všichni její členové, jde o domácí násilí s migračním prvkem, nebo také
domácí násilí v migraci.
Praxe neziskových organizací ukazuje, že i situace migrantek či migrantů ohrožených
domácím násilím je v našich podmínkách řešitelná, a to mnohdy lépe nežli v zemi původu dané
osoby. I migrantky a migranti totiž požívají v mnoha ohledech stejná práva a stejné nástroje ochrany
jako české osoby, jen je třeba mít na paměti, že řešení situací domácího násilí s migračním prvkem
nese řadu specifik, jež vyžadují spolupráci více zainteresovaných subjektů.
131	Více k tomu na: http://www.policie.cz/clanek/ukonceni­‑provozu­‑hotline.aspx.
Situace migrantek či
migrantů ohrožených
domácím násilím je
v našich podmínkách
řešitelná! Nicméně,
ochrana před domácím
násilím s migračním prvkem
nese řadu specifik.
74
7. 2. 1. Specifické situace u obětí domácího násilí z řad migrantek132
Coby oběti domácího násilí i migrantky (a ojediněle migranti) cítí stejnou bolest a ponížení jako
ostatní, ale oproti českým osobám jsou navíc znevýhodněny svým právním či sociálním postavením.
Jejich zranitelnost je dána neznalostí jazyka, nízkým povědomím o právech, sociální izolací či pobytovými
omezeními v ČR. To z nich dělá snadné oběti a způsobuje, že se násilí neumějí účinně bránit
či se bojí možností obrany využít. Především ženy migrantky se zpravidla nacházejí v mnohostranně
závislém postavení na násilném partnerovi, Čechovi či migrantovi, zejména pokud se zde kromě závislosti
finanční či sociální kumuluje i strach z neexistence nebo ztráty pobytového oprávnění. Často
mají také ztížený přístup k odborným službám, nebo jim nedůvěřují.
Typickým jevem bývá, že migrantky mají v ČR omezené sociální vazby. Například na rodičovské
dovolené postrádají kontakty na příbuzné či kamarádky, kterým by se mohly svěřit. Nejednou bývá
oslabeno i jejich zázemí, pokud jejich rodina žije v zemi původu a je, stejně tak jako ony, závislá na
penězích (tzv. remitencích), zasílaných domů velmi často právě agresorem. Závažným momentem
pak bývá zneužívání dětí jako prostředku k vydírání: buď únosem dítěte do zahraničí, nebo naopak
ženiným nuceným odchodem z ČR bez dítěte. Dále se objevují situace dlouhodobého ponižování
či verbálního napadání, kdy se násilný partner kromě ženiny různorodé závislosti na něm odkazuje
také na její původ, kulturní „tradici“ či sociální model v zemi oběti, nebo naopak na svoji kulturní
nadřazenost. Sociální pracovníci ovšem v praxi pozorují, že ochota migrantek snášet útisk ze strany
partnera klesá úměrně s jejich narůstající délkou pobytu v ČR. Zcela logicky se tak svoji situaci lépe
odhodlávají řešit ženy, které zde již mají udělený trvalý pobyt.
7. 2. 2. Dopady cizineckého práva na oběti domácího násilí
Z právního hlediska je domácí násilí závažným porušením lidských práv a je odpovědností státu obětem
takového násilí poskytnout efektivní ochranu na nediskriminačním principu, tedy bez ohledu na
jejich státní příslušnost, národnost či druh pobytu v ČR. Tato odpovědnost vychází jak z vnitrostátního
práva (Ústava ČR,Listina základních práv a svobod), tak z práva mezinárodního (např. Vše­obecná
deklarace lidských práv a základních svobod) jakožto primárních zdrojů právní úpravy ochrany obětí.
Teprve nedávno se Česká republika přihlásila k řešení této problematiky i přijetím příslušných zákonů
(viz kapitola 7. 6.), v nichž deklaruje nulovou toleranci k násilí a závazek ochrany ohrožených
osob. Dnešní právní rámec zakotvuje tři pilíře pomoci – Policii ČR, intervenční centra a justici. Vytváří
tedy dostatečné možnosti jak pro ochranu osob ohrožených násilím, tak pro právní postih pachatelů
násilí a ukončení násilného jednání.
Nad rámec uvedených prostředků právní ochrany je pro migrantky, které jsou oběťmi domácího
násilí, zcela zásadní samotná možnost pobytu na území ČR po ukončení násilného vztahu
a opuštění agresora,která se řídí specifickou úpravou v zákoně o pobytu cizinců a v zákoně o azylu.133
Nicméně, současné cizinecké právo obětem domácího násilí výslovnou a dostatečnou ochranu neposkytuje,
neboť o jejich osudu v řadě případů rozhoduje dle správního uvážení k tomu příslušný
správní orgán – Odbor migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra ČR (OAMP nebo OAMP MV).
Možnost zachování či prodloužení pobytu pro oběti se tudíž různí právě dle druhu jejich povolení
k pobytu, přičemž úroveň ochrany je již tradičně nižší v případě migrantek ze třetích zemí a rodinných
příslušnic občanů EU (včetně ČR) oproti občankám zemí EU.
Potíž spočívá v tom, že zákon o pobytu cizinců je postaven na principu tzv. účelu pobytu a jeho
plnění. Především osoby ze třetích zemí, které nemají povolení k trvalému pobytu, musejí mít povolení
k pobytu za určitým účelem a tento účel pak plnit po celou dobu jejich pobytu v ČR (např. studium,
zaměstnání, sloučení rodiny). Neplnění účelu tedy může být důvodem pro zahájení řízení o zrušení
víza nebo pobytu, resp. jeho neprodloužení. U řady obětí domácího násilí je tedy rozhodující, za
jakým účelem pobývají na území ČR. Tato komplikace se nejvíce týká osob, které v ČR pobývají na
132	Více k tomu Nebudu obětí!: Manuál pro pracovníky pomáhajících profesí (SIMI – Acorus, 2016):
http://www.migrace.com/docs/160627_manual_nebudu­‑obeti_cela­‑struktura_ecv_final­‑grafika­‑tisk.pdf.
133	Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR; zákon č. 325/1999 Sb., o azylu.
Coby oběti domácího
násilí se migrantky
a migranti se oproti
českým občanům
nacházejí v znevýhodněném
postavení kvůli
neznalosti jazyka, svých
práv, či kvůli omezeným
sociálním vazbám. Jejich
zranitelnost umocňuje
mnohostranná závislost
na násilném partnerovi,
zejména pokud jde
o pobytové oprávnění na
území ČR.
Přijetím příslušné
legislativy vztahující se
k problematice domácího
násilí Česká republika
deklarovala nulovou
toleranci k násilí
a závazek ochrany
ohroženýchosob.Dnešní
právní rámec zakotvuje
dostatečné možnosti
jak pro ochranu osob
ohrožených domácím
násilím, tak pro právní
postih osob násilných
a ukončení násilného
jednání.
75
základě soužití s násilnou osobou, neboť v případě opuštění domácnosti či ukončení manželství či
partnerství přestávají splňovat účel pobytu.
Jistou ochranu obětem násilí pak při aplikaci správního uvážení zajišťuje tzv.  princip
přiměřenosti, dle kterého má OAMP povinnost134 posuzovat přiměřenost dopadů svých rozhodnutí,
zejm. tedy zohlednit délku pobytu cizince v ČR, jeho zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných
vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby na ČR apod. U některých druhů pobytu je
pak OAMP povinen posoudit též dopad do soukromého a rodinného života. Princip přiměřenosti
tak může při správné aplikaci zajistit obětem ochranu ve formě získání oprávnění k pobytu nezávislého
na agresorovi, což obvykle bývá povolení za účelem tzv. strpění pobytu. V případě úspěšně dokončené
ratifikace Istanbulské úmluvy135 by mělo dojít k dalšímu posílení práv migrantek ohrožených
násilím, a to i z hlediska pobytového. Úmluva totiž mj. klade na smluvní státy specifické
požadavky týkající se ochrany migrujících žen, včetně nutnosti zajistit obětem násilí na ženách, aby
jim v případě žádosti bylo uděleno povolení k pobytu nezávislé na předchozím manželství a době
jeho trvání.
7. 2. 3. Bariéry migrantek při řešení situací domácího násilí
Ačkoliv by měly být migrantky chráněny stejně jako jiné osoby, kromě trestního zákoníku a dalších
právních norem (mj. antidiskriminačního zákona či zákona o obětech trestných činů), praxe nevládních
organizací ukazuje na existenci zásadních bariér v přístupu těchto obětí k ochraně. Omezená
ochrana migrantek dnes vyplývá i z celospolečenského pohledu na migranty a častého tematizování
jejich trestné činnosti (viz kapitola 9). Nikoliv výjimečně se například stává, že nemají­­­-li migrantky
jakožto oběti násilí potřebné doklady, zaměří se orgány na ukončení jejich pobytu na území,
místo toho, aby hledaly pachatele a činily úkony v trestním řízení, které by vedly k potrestání agresora.
Navíc, jak uvádíme výše, v případě nutnosti řešit pobytovou závislost oběti na partnerovi pak
v zákoně o pobytu cizinců chybí výslovná ochrana obětí násilí, načež tyto z důvodu zachování pobytového
statusu raději zůstávají v násilném vztahu.
Závažnou komplikací může být i situace, kdy se rozvodové řízení řídí právem jiného státu:
zejména v zemích bývalého Sovětského svazu agresoři nejednou zneužívají tamějších netransparentních
a korupčních praktik ve svůj prospěch. Svoji roli hraje i neznalost českého právního prostředí
na straně migrantek, které se například při úpravě poměrů dětí mnohdy mylně obávají, že v opatrovnickém
řízení budou mít menší práva nežli otec jejich dítěte, je­­­-li to Čech, občan EU, nebo cizinec
s trvalým pobytem.
Překážkou při řešení jejich situace často bývá také jazyková bariéra či nedosažitelnost
potřebných služeb. Kontaktování občanské poradny, azylového domu nebo sociálního odboru obecního
úřadu totiž často končí neúspěchem kvůli neschopnosti domluvit se či pro odmítnutí přijmout
migrantku do příslušného zařízení kvůli nesprávné interpretaci zákona o sociálních službách,136 ačkoli
ten se vztahuje i na osoby s uděleným povolením k pobytu na dobu delší než 90 dní a pobývající
na území ČR více než rok (viz kapitola 5. 1.). Proto je zcela na místě situaci pečlivě ověřit v každém
individuálním případě.
7. 2. 4. Praktická doporučení: Jak lze pomoci137
Přestože existuje při řešení situací domácího násilí s migračním prvkem celé spektrum překážek,
situace obětí z řad migrantek a migrantů je řešitelná!
Především zákony trestního práva poskytují několik možností, jak se domácímu násilí bránit.
Policie může vykázat násilníka na 10 dnů z domu a soud může toto období prodloužit až na 30 dnů.
Účelem je, aby oběť získala čas rozmyslet si bez nátlaku, co dál, a mohla si zařídit potřebné praktické
134	§ 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.
135	Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí; v platnost vstoupila 1. 8. 2014; více
k tomu na: https://rm.coe.int/1680464e6f.
136	§ 4 zákona č. 108/2006, o sociálních službách.
137	Řada dalších praktických rad a doporučení je uvedena v manuálu Nebudu obětí!:
http://www.migrace.com/docs/160627_manual_nebudu­‑obeti_cela­‑struktura_ecv_final­‑grafika­‑tisk.pdf.
Migrantky čelí celé řadě
vnějších i vnitřních bariér,
které komplikují jejich
přístup k dostatečné
ochraně před domácím
násilím. Nejzásadnější
z nich je hrozba ztráty
pobytového oprávnění
v ČR.
Situace obětí domácího
násilí z řad migrantek je
řešitelná. Kromě vykázání
agresory či jeho trestněprávního
postihu, lze pak
obětem nabídnout různé
formy odborné pomoci
a asistenčních služeb.
76
kroky, a také aby násilník měl čas přemýšlet nad možnými důsledky svého jednání. Domácí násilí
také může naplňovat znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí s trestní sazbou
vězení až na 4 roky.
Ohrožené migrantky lze nasměřovat na bezplatnou odbornou pomoc. V každém kraji existují
tzv. intervenční centra (www.domacinasili.cz), nebo se lze obrátit na další právní, sociální a psychologické
poradny se specializací na oblast domácího násilí, krizová ubytování s utajenou adresou či
bezplatné non­‑stop telefonické linky. V případě akutního ohrožení je nutné volat přímo policii
na lince 158.
NONSTOP LINKY POMOCI
Bílý kruh bezpečí: (+420) 116 006
projekt Magdala: (+420) 737 234 078
ACORUS: (+420) 283 892 772
V případě, že je vinou jazykové bariéry dorozumění s ženou v ohrožení obtížné, mohou být nápomocné
neziskové organizace pracující s migranty. Ty kromě vlastní poradenské činnosti mnohdy
poskytují například doprovod klientky do jiných institucí s adekvátní službou, nebo pomohou zprostředkovat
služby interkulturních pracovníků či komunitních tlumočníků, kteří klientce i příslušné
veřejné instituci poskytnou tlumočení, popř. situaci dostatečně objasní z hlediska kulturních
odlišností (viz kapitola 5. 2.).
Právníci a sociální pracovníci těchto organizací pak obvykle řeší otázky při úpravě pobytového
statusu oběti po rozvodu/odchodu od násilného partnera, hlášení jejich utajené adresy odpovědným
orgánům, dále otázky zdravotního pojištění či uplatňování sociálních dávek, nebo také při umísťování
dětí s odlišným mateřským jazykem do škol, atd. Je opravdu nutné, aby každá oběť s migračním
statusem od počátku vyhledala právní pomoc a došlo k včasnému řešení a stabilizaci její pobytové
situace na území ČR!
Příklad z praxe: Komplexní řešení situace oběti domácího násilí prostřednictvím
tzv. Případové konference
Cesta k vymanění se ze spárů domácího násilí je trnitá, neboť mnohdy vhání oběť do složité
sociální situace, jejíž řešení pak vyžaduje zapojení celé řady odborníků. Základním předpokladem
efektivní podpory při řešení konkrétních případů migrantek (a migrantů) ohrožených
domácím násilím se pak, stejně jako u českých klientek, jeví intenzivní spolupráce odborníků
z institucí, jež na konkrétním případu participují. Při mezioborové (interdisciplinární) spolupráci
je důležité přesné rozdělení úkolů a kompetencí. Vhodným nástrojem je tzv. případová
konference, tedy plánované a koordinované společné setkání klienta, jeho rodiny a všech, kteří
pro něj představují, nebo mohou představovat, podpůrnou síť.138 Letité zkušenosti s pořádáním
případových konferencí u migrantek mají organizace Sdružení pro integraci a migraci (SIMI)
a ACORUS. Na společných setkáních jsou obvykle přítomni:
•• osoba ohrožená domácím násilím;
•• za organizaci pracující s  oběťmi domácího násilí: klíčová sociální pracovnice klientky,
její terapeutka a pedagogická pracovnice, která s klientkou vytváří individuální plán péče
o dítě a poskytne jí v této oblasti poradenství;
•• za organizaci pracující s migranty: nejčastěji sociální pracovník a právník specializující se
na cizinecké právo;
•• za OSPOD: sociální pracovnice dítěte, nezřídka doprovázená svou vedoucí;
•• pracovníci organizace zprostředkovávající asistovaný styk rodičů s dětmi
138	Více k tomu na: Poradna pro integraci: www.p­‑p-i.cz; Centrum Czech In: www.czechinskola.cz.
77
Zainteresovaní odborníci jsou přibližně 1x za 3 měsíce svoláváni k pravidelným setkáním, na
nichž si vyměňují aktuální informace o případu, ověřují správnost dohodnutých postupů a harmonizují
postupy jednotlivých intervencí. Výstupem setkání je písemné shrnutí jeho průběhu
a stanovení konkrétních úkolů s vyznačením odpovědných osob a termínů plnění. Díky spolupráci
neziskových organizací a odpovědných orgánů státní správy se již podařilo vymanit několik
migrantek z násilného vztahu.
7. 3. Příslušná právní úprava
▶▶ Násilí a ochrana obětí
Zákon č 40/2009 Sb., trestní zákoník.
Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, ve znění zákona
č. 77/2015 Sb.
▶▶ Domácí násilí obecně
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách – upravuje zřizování a provoz intervenčních center
jakožto poradenských zařízení pro osoby ohrožené domácím násilím.
Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím
násilím – zakotvuje institut vykázání, tj. možnost zásahu státu prostřednictvím Policie ČR do vztahu
dvou osob v jejich společném obydlí, pokud je jedna osoba druhou ohrožena.
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky – stanovuje oprávnění policisty rozhodnout
o vykázání ze společného obydlí, zákazu vstupu do něj a zákazu navazování kontaktu s osobou
ohroženou.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník – stanovuje trestní postih projevů domácího násilí (trestný
čin týrání osoby ve společném obydlí) a projevů nebezpečného pronásledování a vyhrožování
(tzv. stalking).
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí – upravuje postavení dětí, které jsou
ohrožovány násilím mezi rodiči či jinými osobami odpovědnými za jejich výchovu.
Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
▶▶ Domácí násilí v migraci
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR; § 87f, § 174a.
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,o Policii České republiky (zákon o azylu).
Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí
(Istanbulská úmluva), v ČR v současné době probíhá proces ratifikace: https://rm.coe.int/
CoERMPublicCommonSearchServices/DisplayDCTMContent?documentId=0900001680462471
7. 4. Užitečné odkazy a materiály
▶▶ Předsudečné násilí
In IUSTITIA: http://www.in­‑ius.cz/.
Nenávist na sociálních sítích: Výsledky testingu hlášení nenávistně motivovaných příspěvků na
sociálních sítích Česká republika ve srovnání EU (In IUSTITIA, 2016): https://tinyurl.com/nenavistsocsite.
78
Zprávy o násilí z nenávisti v České republice (In IUSTITIA, 2016): https://tinyurl.com/ybgzxatf.
Znáte jejich práva: Sociální práce a lidé ohrožení násilím z nenávisti (In IUSTITIA, 2016):
https://tinyurl.com/y7fpnxdg.
Projevy nenávisti v online prostoru a na sociálních sítích (Člověk v tísni,2016): https://www.
clovekvtisni.cz/media/publications/553/file/1459365027-hate­‑speech­‑zaverecnazprava­‑final­‑verze.pdf.
▶▶ Domácí násilí s migračním prvkem
Informační leták Nebuďte obětí! Braňte se domácímu násilí! nabízí migrantkám ve 3 jazykových
verzích návod na řešení krizové situace při ohrožení domácím násilím(SIMI):
http://www.migrace.com/cs/podpora/ke­‑stazeni/prakticke­‑informace­‑pro­‑cizince.
Nebudu obětí!: Manuál pro pracovníky pomáhajících profesí (SIMI – ACORUS, 2016): http://www.
migrace.com/docs/160627_manual_nebudu­‑obeti_cela­‑struktura_ecv_final­‑grafika­‑tisk.pdf.
#Za Istanbul 2: Ženy & migrace – vybraná témata z genderově podmíněného násilí, sborník
obsahuje tematické články o formách násilí páchaného (nejen) na ženách se zkušeností migrace
(Český svaz žen, 2017): https://www.csz.cz/userfiles/istanbul/sbornik_2_2017.pdf.
Semináře pro sociální pracovníky: organizace SIMI a ACORUS pořádají semináře v rozsahu
3 – 6 h, na kterých účastníci získají základní informace o specifikách obětí domácího násilí
z řad migrantek, kazuistiky s návody na provádění mezioborové spolupráce, praktické rady, atp.
Kontaktujte Sdružení pro integraci a migraci na poradna@migrace.com.
79
KAPITOLA 8
139	Všeobecná deklarace lidských práv (článek 26), Listina základních práv a svobod (článek 33), Úmluva o právním
postavení uprchlíků (článek 22), Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (článek 5)
140	Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, vyšším odborném a jiném vzdělání (školský zákon, § 20 a 108);
zákon č. 325/1999 Sb., o azylu (§ 70), vyhlášky MŠMT č. 48/2005 Sb., č. 348/2008 Sb. a č. 27/2016 Sb., zákon č. 435/2004
Sb., o zaměstnanosti (rekvalifikační kurzy).
141	Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, v platném znění
(školský zákon).
142	Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, v platném znění.
Vzdělávání migrantů
Kristýna Titěrová, Tereza Linhartová, Tereza Vágnerová, Michaela Jiroutová, Eva Kalinová –
META, o.p.s. – Společnost pro příležitosti mladých migrantů
Kristýna Kratochvílová, Poradna pro integraci, z. ú.
Vzdělávání je jedním ze základních předpokladů pro úspěšné naplňování integračního procesu. Především
dostupná výuka českého jazyka u nově příchozích migrantů značně napomáhá k překonání
jazykových i kulturních bariér mezi nimi a majoritní společností. Osvojením společného jazyka a poznáním
kulturních aspektů každodenního života se posiluje sociální soudržnost, zvyšuje se potenciál
pro uplatnění na trhu práce či pro dosažení uspokojivých školních výsledků a rovné příležitosti.
Po stránce legislativní je právo na vzdělávání zakotveno v nadnárodních i mezinárodních dokumentech139
a podrobněji upravuje oblast vzdělávání migrantů vnitrostátní právní úprava.140
Specifickým způsobem je třeba přistupovat ke vzdělávacím potřebám dospělých migrantů
a vzdělávacím potřebám dětí a žáků migrantů. Zatímco v případě vzdělávání dětí a žáků lze navazovat
a vycházet z legislativních norem, které tuto oblast upravují, vzdělávání dospělých představuje
sféru, kde schází dostatečná systémová podpora. Týká se to nejen jazykového vzdělávání, ale i odborné
přípravy k zaměstnání. Není tudíž překvapení, že dle státní Koncepce integrace cizinců se právě
školství a další vzdělávání dospělých řadí mezi oblasti, ve kterých se cizinci neorientují dobře. V reakci
na tento stav neziskové organizace ve spolupráci se školami a dalšími vzdělávacími institucemi
postupně vytvářejí různé formy metodické a praktické podpory, a to jak pro migranty, tak pro pedagogy.
Podrobně jsou možnosti této podpory představeny v této kapitole.
8. 1. Vzdělávání dětí a mladých migrantů
Vzdělávání dětí migrantů a jejich participace na volnočasových aktivitách vrstevníků jsou stejně
jako jazykové vzdělávání dospělých nepřekročitelnou podmínkou integrace do většinové společnosti.
Podmínky vzdělávání dětí migrantů upravuje zejména školský zákon141 a jeho prováděcí předpisy.
Studium na vysoké škole a podmínky uznání zahraničního vzdělání pak upravuje zákon o vysokých
školách.142
Uvedené právní předpisy využívají stejnou kategorizaci cizinců jako cizinecká legislativa (zejm.
zákon o pobytu cizinců), takže cizinci ze třetích zemí, žadatelé o mezinárodní ochranu, azylanti a občané
EU mohou mít různé přístupy ke školským službám. Zásadní rozdíl je v přístupu k nepovinnému
vzdělávání, protože k povinnému vzdělávání, které se týká posledního ročníku v předškolním
zařízení a následujících devíti let v ZŠ, mají přístup všichni cizinci bez rozdílu, a to dokonce včetně
těch, kteří na území ČR pobývají bez jakéhokoliv oprávnění k pobytu.
80
Pro označení dětí migrantů se v praxi zažil pojem děti nebo žáci s odlišným mateřským
jazykem (děti s OMJ). Ve školách se totiž vzdělávají nejen děti s občanstvím jiného státu (cizinci),
ale také děti s občanstvím ČR, které mají migrační zkušenost nebo původ, a také děti s dvojím občanstvím,
které školská legislativa nepovažuje za cizince. Zastřešující pojem děti/žáci s OMJ poukazuje na
nejzásadnější překážku pro úspěšné začlenění těchto dětí do výuky, tj. na odlišnost jejich mateřského
jazyka od jazyka vyučovacího. Legislativa ovšem pracuje s termínem žáci cizinci, případně děti/žáci
s nedostatečnou znalostí či neznalostí vyučovacího jazyka.
Kromě jazykové bariéry, která způsobuje problémy v socializaci, adaptaci a v samotném vzdělávání,
mohou děti s OMJ a jejich rodiče (zákonní zástupci) čelit nedostatku informací o právech
a povinnostech ve vzdělávání v českém vzdělávacím systému. Na druhé straně čelí nedostatku
informací a dovedností v praktické aplikaci i mnohé školy a pedagogové. Ti při průpravě ke svému
povolání nejsou připravováni na výuku dětí/žáků z odlišného jazykového a kulturního prostředí.
Školy mají se vzděláváním těchto dětí různou míru zkušeností a k jejich podpoře se staví různým
způsobem. Obecně systém podpory při vzdělávání dětí a žáků s OMJ není v ČR nastaven optimálně.
Například jazyková příprava ani podpora nejsou nastaveny nárokově a bezodkladně a navíc nejsou
dosažitelné pro všechny.
Z uvedených důvodů mohou děti a jejich rodiče čelit odmítání při přijetí do školy či nedostatku
podpory ve škole (jazykové, adaptační, socializační). A to i přesto, že na tuto podporu mají ze zákona
nárok. V současné době se zároveň mění vzdělávací politika, stává e inkluzivnější a děti a žáci s OMJ
mají díky ní nárok na jazykovou podporu. Ta je podmíněna návštěvou školského poradenského zařízení
(ŠPZ), konkrétně pak pedagogicko­‑psychologické poradny (PPP), a následným doporučením
podpůrných opatření, která realizuje škola.143 Zkušenosti z praxe ukazují, že ŠPZ ani školy legislativu
neaplikují vždy správně. V krajních případech ŠPZ odmítají děti vyšetřit a vydat doporučení, anebo
školy nerealizují doporučení vhodným způsobem. Bariéra může být ale i na straně rodin migrantů,
které mohou návštěvu PPP pokládat za stigmatizující.
Pro rodiny migrantů je tudíž důležitá podpora neziskových organizací, jejichž role v oblasti vzdělávání
dětí a žáků s OMJ spočívá zejména v:
•• podpoře informovanosti rodin migrantů o právech a povinnostech;
•• poskytování praktických informací a asistence rodinám při hledání vhodných škol;
•• zprostředkování komunikace se školami a ŠPZ, včetně zajištění tlumočení;
•• nabídce jazykových kurzů a doučování;
•• informování školských zařízení o možnostech podpory dětí s OMJ a způsobech vzdělávání;
•• vzdělávání pedagogů v oblasti výuky dětí s OMJ;
•• síťování klíčových aktérů (škol, úřadů, vzdělávacích institucí apod.) s cílem optimalizace systému
vzdělávání a podpory.
Konkrétní možnosti podpory škol a rodičů jsou v mnoha ohledech na všech stupních vzdělávání
(MŠ, ZŠ i SŠ) velice podobné, jak popisuje souhrn uvedený níže. Specifické informace pro jednotlivé
stupně vzdělávání jsou níže rozepsány samostatně.
▶▶ Možnosti řešení a doporučení pro pedagogy vzdělávající děti a žáky s OMJ
Pedagogové vzdělávající děti a žáky s OMJ si často s jejich výukou nevědí rady. Na potřeby pedagogů
reaguje mj. organizace META nabídkou aktivit různého typu:
•• Poradenství pro školy: Odborné pracovnice z  organizace META poskytují pedagogům
poradenství po telefonu či e­‑mailu,144 v případě potřeby lze domluvit návštěvu konkrétní školy
a podporu poskytnout přímo na místě ve výuce. Pro rychlé nalezení odpovědi lze využít také sekci
143	§ 16 školského zákona, provedeno ve vyhlášce č. 27/2016 Sb., http://www.inkluzivniskola.cz/novela­‑SZ-2016.
144	Kontakty na odborné pracovnice pro jednotlivé stupně vzdělávání najdete na:
https://www.meta­‑ops.cz/poradenstvi­‑metodicka­‑podpora­‑vyukove­‑materialy.
Nejzásadnější překážkou
pro úspěšné začlenění
dětí a žáků s OMJ do
výuky je odlišnost jejich
mateřského jazyka od
jazyka vyučovacího, ale
i nedostatečná informovanost
jejich rodičů či
některých zaměstnanců
škol.
81
FAQ – často kladené dotazy na webových stránkách organizace.145 Poradenství pro školy nabízí
i organizace Poradna pro integraci (PPI).146
•• Semináře pro pedagogy: Organizace META nabízí pedagogům všech stupňů otevřené semináře
akreditované MŠMT, kde se dozví konkrétní postupy pro práci s celou třídou se zohledněním dětí
s OMJ či pro vedení kurzů češtiny pro děti s OMJ. Náplň seminářů je především praktická, lektorky
prezentují konkrétní ukázky lekcí a poskytují prostor pro sdílení zkušeností. Aktuální semináře
jsou průběžně zveřejňované na webových stránkách METY.147 Kurzy pro pedagogy nabízí také
organizace PPI nebo CIC.148
•• Webový portál www.inkluzivniskola.cz: Pedagogové zde najdou metodické články, materiály
pro výuku, užitečné odkazy, informace týkající se legislativy a možností začlenění dětí s OMJ,
přeložené texty pro rodiče, pracovní listy k výuce češtiny jako druhého jazyka a další podklady
pro podporu dětí a žáků s OMJ.
•• Materiály k výuce češtiny jako druhého jazyka (ČDJ): různé neziskové organizace (např. META,
CIC, PPI, OPU) i některé školy vytvořily velké množství výukových materiálů či e­‑learningových
a elektronických zdrojů k výuce ČDJ, které lze při výuce plně využívat.149
•• Dopisy pro rodiče: Spolupráce školy s rodinou je velice důležitá. Ke správnému porozumění
mohou sloužit dopisy a formuláře pro rodiče přeložené do několika jazyků. Tyto formuláře jsou
obecné, školy si je tak mohou dle vlastních potřeb upravit.150
•• Využití podpůrných opatření: Děti a žáci s OMJ mají nárok na podpůrná opatření dle § 16 školského
zákona,151 což může v praxi znamenat výuku češtiny jako dalšího jazyka, vzdělávání podle
individuálního vzdělávacího plánu (IVP) nebo asistenta pedagoga. Vhodné podpůrné opatření
v odpovídajícím stupni zvolí školské poradenské zařízení (ŠPZ, resp. PPP) na základě vyšetření
dítěte. Pomoc s realizací a aplikací podpůrných opatření mohou poskytnout uvedené NNO.
▶▶ Možnosti řešení a doporučení pro rodiče dětí s OMJ
Rodiče těchto dětí se často v novém prostředí nedokáží snadno orientovat a potřebují se vzděláváním
dětí poradit. Jak mohou pomoci svým dětem zvládnout školní povinnosti?
•• Sociální poradenství: Potřebuje­­­-li rodina pomoci s řešením záležitostí ohledně vzdělávání dítěte
(přijetí do školy, docházka, nostrifikace, doučování apod.), může se obrátit na sociální pracovníky
NNO pracujících s migranty (např. META, CIC, PPI, InBáze, SIMI atd.).
•• Doučování: Kromě podpory žáků s OMJ ve výuce je důležitá i jejich další podpora formou
doučování mimo školu, které zajišťují např. proškolení dobrovolníci NNO (viz kapitola 8. 1. 5. 1.).
•• Kurzy českého jazyka mimo školu: Kurzy pro žáky s OMJ opět zajišťuje řada NNO i soukromé
jazykové školy (viz kapitola 8. 1. 5. 1.).
•• Interkulturní pracovníci a komunitní tlumočníci: V případě, že rodiče dostatečně nerozumí
česky, mohou oni (nebo sami zástupci školního zařízení) využít pomoci komunitních tlumočníků
nebo interkulturních pracovníků. Jejich služby poskytují např. organizace ICP, SIMI, META,
InBáze, Klub Hanoi a další (viz kapitolu 5.2).
•• Volnočasové aktivity: Pro děti a jejich jazykový rozvoj je velice důležité, aby mohly trávit volný
čas podnětně a setkávat se se svými českými vrstevníky při volnočasových aktivitách (viz kapitola
8. 1. 5. 2.).
145	Více k tomu na: https://www.meta­‑ops.cz/faq.
146	Více k tomu na: http://p­‑p­‑i.cz/vzdelavani/sluzby­‑pro­‑skoly/.
147	Více k tomu na: https://www.meta­‑ops.cz/aktualni­‑otevrene­‑seminare.
148	Více k tomu na: http://www.kurzycestinyprocizince.cz/cs/pro­‑ucitele­‑a­‑lektory.html.
149	Více k tomu na: http://www.inkluzivniskola.cz/cestina­‑jako­‑druhy­‑jazyk.
150	Více k tomu na: https://www.inkluzivniskola.cz/informace­‑pro­‑rodice­‑jazykove­‑verze.
151	Viz školský zákon č. 561/2004 Sb., v platném znění; § 16, a vyhlášku č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními
vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, více na: http://www.inkluzivniskola.cz/novela­‑SZ-2016.
82
8. 1. 1. Předškolní vzdělávání
Děti s OMJ jsou běžnou součástí dětských kolektivů mateřských škol (MŠ), kde podle šetření České
školní inspekce (ČŠI) z roku 2015 představují 4 % z celkového počtu dětí. Tento podíl se v různých
oblastech liší, přičemž největší podíl těchto dětí je vzděláván v Praze. Některé pražské městské části
evidují v mateřských školách i více než 30 % dětí s OMJ.
Rodiče (zákonní zástupci) dětí ze zemí mimo EU musí při přijetí do MŠ prokázat nejpozději v den
nástupu oprávněnost k pobytu na území ČR. Výjimku tvoří děti v posledním „předškolním“ ročníku
MŠ, na které se vztahuje povinná školní docházka. Na tu mají nárok všechny děti bez rozdílu
typu pobytu i země původu.
▶▶ Bariéry dětí s OMJ
Nástup do MŠ pro děti s OMJ není snadný, poněvadž se zde potýkají s adaptací a jazykovou bariérou.
Cílený a systematický rozvoj češtiny je pro ně přitom zásadní, dítě se pouhou přítomností v české
školce češtině nenaučí. Úroveň zvládnutí jazyka přímo ovlivňuje úspěšnost dítěte při nástupu na ZŠ.
Bohužel se stává, že dítě sice po určitém čase v MŠ dobře funguje (účastní se společných aktivit díky
nápodobě, nijak nevyčnívá), česky ale vlastně neumí. Pedagogové mnohdy nevědí, jak u takového dítěte
cíleně češtinu rozvíjet. Právě v této oblasti potřebují pedagogové MŠ podporu.
▶▶ Možnosti řešení a doporučení pro MŠ
Kromě obecně platných možností řešení a doporučení pro pedagogy i rodiče (viz kapitola 8. 1.) lze
v MŠ využít i další specifické možnosti podpory:
•• Úvodní setkání s rodiči: Před nástupem dítěte do MŠ je třeba s rodiči naplánovat adaptaci,
způsob komunikace a mnoho dalších věcí, vhodné je přizvat tlumočníka. Službu tlumočníka nabízí
META, další NNO či integrační centra v krajích (viz kapitolu 5. 2.).
•• Adaptační plán: Pobyt dítěte v MŠ by se měl prodlužovat postupně, využít lze Berlínský model
adaptačního plánu.152
•• Metodika Děti s odlišným mateřským jazykem v mateřských školách: Ucelená příručka pro
pedagogy se věnuje tématům souvisejícím se začleňováním dětí s OMJ.Metodika vychází z odborné
literatury i praxe; získala evropské jazykové ocenění LABEL a je dostupná online.153
•• Nápadníček aktivit pro MŠ: Činnost pro celou třídu s ohledem na děti s odlišným mateřským
jazykem: Práce s celou třídou, ve které jsou přítomné děti bez znalosti češtiny, je pro pedagogy
často nesnadným úkolem. Činnosti v publikaci jsou upraveny tak, aby umožnily zapojení dětí
s OMJ a podpořily jejich osvojování češtiny, zároveň však rozvíjely i kompetence českých dětí.
Nápadníček je také dostupný online.154
•• Metoda KIKUS: Výuka češtiny jako druhého jazyka v předškolním věku je velmi specifické
téma, k němuž dosud na našem trhu není mnoho podkladů. Ucelený přístup nabízí německá
metoda KIKUS (Kinder In Kulturen Und Sprachen), zahrnující metodiku, pracovní listy či obrázkové
karty KIKUS pro práci v kurzu češtiny. META pilotovala po dobu dvou let (2016–2018) kurz
češtiny KIKUS ve dvou partnerských MŠ, metoda i materiály jsou prezentovány na seminářích pro
pedagogy. Metodika byla přeložena do češtiny a je dostupná online.155
Příklad z praxe: Úspěšné začleňování dětí s odlišným mateřských jazykem
Mnoha mateřským školám se daří úspěšně začleňovat a rozvíjet děti s OMJ. Jednou takovou
je Fakultní mateřská škola Sluníčko pod střechou na Praze 13, která se tématu věnuje
již řadu let. Její pedagogové prošli semináři METY a spolupracují na dalších aktivitách
152	Více k tomu na: http://www.inkluzivniskola.cz/organizace­‑aneb­‑cizinci­‑ve­‑skole/adaptace­‑ditete­‑v­‑ms.
153	Děti s odlišným mateřským jazykem v mateřských školách (META, 2015): http://www.inkluzivniskola.cz/zdroje­‑inspirace/
metodika­‑deti­‑s­‑odlisnym­‑materskym­‑jazykem­‑v­‑materskych­‑skolach.
154	Nápadníček aktivit pro MŠ: Činnost pro celou třídu s ohledem na děti s odlišným mateřským jazykem (META, 2018):
https://www.inkluzivniskola.cz/napadnicek.
155	Volně ke stažení na: https://www.inkluzivniskola.cz/kikus.
Děti s odlišným mateřským
jazykem se v českých
mateřských školách
nejčastěji potýkají
s adaptací a jazykovou
bariérou. U těchto dětí je
obzvlášť důležité cíleně
a systematicky rozvíjet
češtinu, k čemuž již
vznikla řada podpůrných
nástrojů NNO.
83
organizace. Řízené činnosti pro celou třídu promýšlí i z hlediska dětí s OMJ a využívají specifické
principy práce. Na základě novely školského zákona získaly děti podpůrná opatření,
mají asistenty a účastní se kurzů češtiny, které vedou místní proškolené učitelky. Pedagogové
přistupují k dětem s OMJ citlivě a flexibilně reagují na jejich potřeby.
Mateřská škola K Lukám je příkladem mateřské školy s vysokým podílem dětí s OMJ,
kde se v jedné třídě společně vzdělává 12 českých dětí a 12 dětí z Vietnamu. Díky podpůrným
opatřením a dotačním programům jsou ve třídě dvě asistentky, což velmi přispívá k efektivní
práci.V době volné hry asistentky jazykově připravují děti s OMJ na nadcházející činnost s celou
třídou. V rámci řízené činnosti asistentky pomáhají v zapojení těchto dětí či mají na starosti
pouze určitou část dětí.
8. 1. 2. Základní vzdělávání
Žáci s OMJ jsou na základních školách (ZŠ) v současné době běžnou součástí třídních kolektivů.
Ukazuje se, že jejich počet od roku 2013 narostl o 45 %.Ve školním roce 2017/2018 bylo na základních
školách v ČR celkem 21 992 žáků cizinců z celkového počtu 926 108 žáků. Jejich počty a rozložení dle
národností se regionálně liší. Největší počet žáků cizinců je bezkonkurenčně vzděláván v Praze, dále
jsou vysoké počty těchto žáků ve větších městech a v místech při průmyslových zónách, kde jsou zaměstnáváni
pracovní migranti.
V ČR se povinná školní docházka vztahuje na všechny žáky, tedy i na žáky cizince bez ohledu
na jejich pobytový status. Školy si při přijetí těchto žáků nesmí klást žádné podmínky a měly by je
přijímat bezodkladně. V praxi se ovšem stává, že školy odmítají přijmout tyto žáky k povinné školní
docházce. Rodiče žáků bez oprávnění k pobytu v ČR se tak následně obracejí s žádostí o podporu na
neziskové organizace, které školám vysvětlují legislativu upravující danou situaci.
▶▶ Bariéry žáků s OMJ na ZŠ
Nástup do ZŠ, zejména pokud jde o žáky s malou nebo nedostatečnou znalostí češtiny, není jednoduchý.
Čeká je náročný proces, který začíná adaptací na nové prostředí, integrace do kolektivu, osvojení
si nového jazyka a samozřejmě osvojení si školní látky (obsahu vzdělávání). Proto je pro tyto žáky
zásadní výuka češtiny jako druhého jazyka, díky které mohou úspěšně zvládnout povinnou školní
docházku a předejde se tak jejich předčasnému opuštění vzdělávacího systému.
Podpora a vzdělávání žáků s OMJ je poměrně komplexní téma. Z toho důvodu je pro vzdělávání
žáka a jeho plnohodnotný život ve škole třeba participace více aktérů. Do integračního procesu
je třeba zapojit školu, žáka a rodiče, ale i dalších subjekty, jako např. školská poradenská zařízení
(pedagogicko­‑psychologické poradny), NNO, kraje a zřizovatele škol.V praxi žáci s OMJ a jejich rodiče
naráží na řadu problémů, neboť vzdělávací systém zatím v této oblasti není dostačující a negarantuje
učitelům ani školám jistotu a podporu při vzdělávání těchto žáků.
V zásadě největší překážkou je v současnosti nedostatečná (v mnoha regionech dokonce zcela
chybějící) dostupnost jazykové přípravy pro žáky s OMJ. A to i přesto, že podle školského zákona156
mají na jazykovou přípravu od roku 2012 nárok všichni cizinci. Možnosti škol, jak tuto potřebnou podporu
financovat, jsou velmi omezené, zároveň chybí jasné legislativní vymezení podmínek a rovněž
oficiální schválení kurikula češtiny jako druhého jazyka.
▶▶ Možnosti řešení a doporučení pro ZŠ
Kromě obecně platných možností řešení a doporučení pro pedagogy i rodiče (viz kapitola 8. 1.) lze
v ZŠ využít i další specifické možnost podpory:
•• Checklist audit pro školy: Školy mohou využít nástroj „checklist audit“, který popisuje jednotlivé
kroky v procesu vzdělávání a začleňování žáků s OMJ.157
156	Viz § 20 školského zákona v platném znění.
157	Více k tomu na: https://www.inkluzivniskola.cz/checklist­‑audit­‑pro­‑skoly.
Aby žáci s odlišným
mateřským jazykem
úspěšně zvládli povinnou
školní docházku, je pro
ně zásadní výuka češtiny
jako druhého jazyka. Podpora
a vzdělávání žáků
s OMJ je však komplexní
problematika, která
vyžaduje participaci více
aktérů
84
Příklad z praxe: Pilotáž jazykové přípravy na ZŠ
Organizace META v letech 2016–2018 realizovala projekt Češtinou k inkluzi, v jehož rámci
pilotovala na dvou partnerských ZŠ způsob organizace jazykové přípravy, metodologii výuky
a v neposlední řadě také ověřovala kurikulum češtiny jako druhého jazyka (ČDJ).
Jazyková příprava byla organizovaná tak, že nově příchozí žáci bez znalosti jazyka měli
možnost navštěvovat intenzivní kurz ČDJ v rozsahu až 12 hodin týdně po dobu minimálně
3–4 měsíců. Kurz probíhal v době běžné výuky, žáci tedy odcházeli z hodin, kterým beztak nemohli
kvůli jazykové bariéře porozumět. Po zvládnutí jazyka na komunikační úrovni se rozsah
výuky ČDJ postupně snižoval.
V partnerských školách byla zároveň intenzivně podporována komunikace v rámci pedagogického
sboru o potřebách dětí s OMJ a jejich jazykových pokrocích. Pedagogové také prošli
vzděláváním zaměřeným na podporu těchto žáků v jejich výuce.
Výstupem tohoto projektu je mj. popis pilotáže Organizujeme výuku ČDJ a metodika
Učíme ČDJ, včetně ukázek výukových materiálů, testů apod. Obojí je dostupné ke stažení na
stránkách METY.158
8. 1. 3. Středoškolské vzdělávání
Ve školním roce 2017/2018 se na středních školách (SŠ) v ČR vzdělávalo 9 195 cizinců,159 což odpovídá
zhruba 2 % všech žáků SŠ. Ačkoli v této statistice nejsou započítáni všichni žáci s OMJ, jde ze
všech stupňů vzdělávání o nejmenší podíl těchto žáků. Přesto však mluvíme celkem o zhruba deseti
tisících žáků na středních školách, jejichž znalost vyučovacího jazyka může být nedostatečná, a kteří
proto potřebují při vzdělávání odpovídající podporu.
▶▶ Bariéry žáků s OMJ na SŠ
Žáci s OMJ, kteří chtějí absolvovat střední školu, musejí překonávat několik bariér, jež jim jejich specifická
jazyková situace přináší. První velkou překážkou jsou pro ně jednotné přijímací zkoušky,
které se skládají z didaktického testu z českého jazyka a literatury (ČJL) a matematiky. Oba testy jsou
však koncipovány pro rodilé mluvčí, větší úspěch je tedy pro žáky s OMJ učící se češtinu kratší dobu
téměř nemožný.
Příklad z praxe: Roční intenzivní přípravný kurz na SŠ
Pro žáky, kteří do ČR přišli s již ukončeným základním vzděláním, by byl ideálním startem
přípravný ročník, který by je dostatečně jazykově i odborně vybavil pro další studium na
SŠ. Neziskové organizace META a Centrum pro integraci cizinců (CIC) realizovaly v letech
2016–2018 pilotáž ročního přípravného kurzu CLICK WITH SCHOOL160 podpořeného
z prostředků dánské organizace The Velux Foundations. Kurz je určen pro migranty ve věku
14 až 18 let, kteří chtějí nastoupit na střední školu v ČR, ale nejsou pro to dostatečně jazykově
vybaveni. V rámci tohoto denně navštěvovaného kurzu se žáci v první polovině roku učí
češtinu jako druhý jazyk na úroveň A2, později se pak učí češtinu i další odborné předměty na
konkrétních tématech (např. lidské tělo), která propojují vyučovací předměty ZŠ (např. přírodopis,
chemie, literatura aj.). Žáci jsou tak pro vstup na SŠ vybaveni základní slovní zásobou
obecných vyučovacích předmětů. Kromě toho mají k dispozici sociální pracovníky z uvedených
NNO, kteří jim pomáhají mj. i s výběrem SŠ. Díky velkému zájmu o kurz byl stejným
158	Volně ke stažení na: https://www.meta­‑ops.cz/metodicke­‑a-vyukove­‑materialy#ucimecdj
a https://www.meta­‑ops.cz/metodicke­‑a-vyukove­‑materialy#organizujemevyuku.
159	Žáci, kteří mají jinou státní příslušnost než ČR. Viz statistickou ročenku školství MŠMT – výkonové ukazatele na:
http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp.
160	Více k tomu na: https://www.meta­‑ops.cz/ukoncene­‑projekty#velux.
Žáci s nedostatečnou
znalostí vyučovacího
jazyka, kteří chtějí využít
svůj potenciál a chtějí
absolvovat střední školu,
musejí překonávat
hned několik zásadních
bariér: jednotné přijímací
zkoušky z Českého jazyka
a literatury (ČJL), náročný
odborný obsah vzdělávání
a v neposlední řadě
závěrečnou maturitní
zkoušku z ČJL.
85
donátorem podpořen také navazující projekt DON’T GIVE UP.161 Roční přípravný kurz tak
bude pokračovat i v následujících 3 letech (2018–2021) společně s dalšími formami podpory
jeho absolventů přímo na středních školách.
I v případě úspěchu u přijímacích zkoušek na SŠ musejí žáci s OMJ překonávat další překážky
každý den, každou vyučovací hodinu, kdy jim horší znalost českého jazyka ztěžuje pochopení výkladu,
což je značně demotivuje ve studiu. Potřebují tudíž podporu všech svých pedagogů během
běžné výuky i mimo ni.
V neposlední řadě je významnou bariérou pro žáky s OMJ složení závěrečné maturitní zkoušky
z českého jazyka a literatury (ČJL), která je podobně jako přijímací zkoušky koncipovaná pro rodilé
mluvčí. Kromě zvládnutí ústní zkoušky musejí uspět také u didaktického testu a písemné práce z ČJL,
což se ukazuje jako největší a mnohdy nepřekonatelný problém.
▶▶ Možnosti řešení a doporučení pro SŠ
•• Přijímací zkoušky: Za určitých okolností je možné podmínky pro konání přijímacího řízení z ČJL
uzpůsobit pro žáky s OMJ, konkrétně jde o prodloužení doby konání testu či možnost použití
překladového slovníku.162
•• Maturitní zkouška: Žáci s OMJ mohou mít také u maturitní zkoušky z ČJL uzpůsobené podmínky
jejího konání, tj. prodloužený čas na vypracování didaktického testu a písemné práce a možnost
použití některých slovníků.163
•• Materiály do výuky ČJL: Při výuce ČJL a přípravě žáků s OMJ k maturitě z ČJL se mohou pedagogové
inspirovat materiály do výuky dostupnými na www.inkluzivniskola.cz.164
8. 1. 4. Vysokoškolské vzdělávání
Vysoké školy (VŠ) poskytují terciární vzdělávání v rámci akreditovaných studijních programů a programů
celoživotního vzdělávání. V roce 2016 studovalo na VŠ 43 622 zahraničních studentů, včetně
Slováků (kteří mohou studovat ve své mateřštině), studentů na výměnných pobytech a studentů, kteří
studují placené programy akreditované v cizím jazyce. V souhrnu jde o jednoznačně největší poměr
migrantů ze všech stupňů škol (14 %, zatímco na nižších stupních je to kolem 2–3 %).
▶▶ Požadavek znalosti českého jazyka pro studium
Migranti, kteří se hlásí na veřejnou vysokou školu a chtějí studovat v češtině (a zdarma), musí
úspěšně podstoupit test z českého jazyka. Ten ověří jejich schopnost porozumět psanému i mluvenému
projevu v českém jazyce. Migranti, kteří mají maturitní zkoušku z českého jazyka a uchazeči
ze Slovenska nemusí test z českého jazyka skládat. Univerzity většinou požadují znalost češtiny
na úrovni B1–B2. V případě lékařských fakult nebo technicky zaměřených VŠ je požadována
čeština na úrovni B2. Každá VŠ má svou katedru jazyků, kde se zkouška z češtiny uskutečňuje
a je nutné se k ní přihlásit a zaplatit za ni. V některých případech univerzitě stačí certifikát od
státní jazykové školy s právem státní zkoušky, který prokazuje, že uchazeč má požadovanou úroveň
češtiny.
Jednotlivé VŠ aktivně reagují na příliv potenciálních studentů z jiných zemí, proto studentům
nabízejí různé druhy přípravných kurzů českého jazyka. Například Ústav jazykové a odborné přípravy
Univerzity Karlovy (ÚJOP) nabízí jak studentům ze zahraničí, tak českým studentům různé druhy
kurzů a certifikovaných zkoušek. Nevýhodou těchto kurzů je jejich vysoká cena: roční kurz pro cizince
stojí podle vědního zaměření v přepočtu 130.000 Kč a více., přičemž studentům ani nezaručí
161	Více k tomu na: https://www.meta­‑ops.cz/projekty#dontgiveup.
162	Více k tomu na: http://www.inkluzivniskola.cz/prijimaci­‑rizeni­‑na­‑ss.
163	Více k tomu na: http://www.inkluzivniskola.cz/maturita­‑z­‑cjl.
164	Volně ke stažení na: http://www.inkluzivniskola.cz/ss­‑vyuka­‑cjl
a http://www.inkluzivniskola.cz/materialy­‑pro­‑pripravu­‑k­‑maturite.
Migranti, kteří chtějí studovat
na veřejné vysoké
škole v češtině a zdarma,
musí splnit test z českého
jazyka, který ověří jejich
schopnost porozumět
psanému a mluvenému
projevu v českém jazyce.
Jednotlivé VŠ aktivně
reagují na příliv potenciálních
studentů z jiných
zemí a nabízejí jim různé
druhy přípravných kurzů
českého jazyka.
86
bezproblémové přijetí na VŠ. Cena a kvalita přípravných kurzů češtiny pro cizince se výrazně liší.
VŠ své kurzy propagují také v zemích původu klientů (např. Rusko, Ukrajina).
Příklad z praxe: E­‑learningový kurz pro mediky
3.lékařská fakulta Univerzity Karlovy vytvořila online výukové prostředí Čeština pro mediky.
Studenti zde mohou trénovat lékařské obraty a slovní zásobu pomocí interaktivních cviče­
ní.165
▶▶ Další specifika studia na VŠ pro zahraniční studenty
Pokud se migranti hlásí na veřejnou VŠ, musí mít uznané předchozí vzdělání ze zahraničí. Zahraniční
studenti musí nejpozději v den zápisu přinést nostrifikační doložku. Základní informace o nostrifikacích
poskytuje MŠMT166 (viz kapitolu 3. 7.).
V rámci zahraniční rozvojové spolupráce nabízí Česká republika cizincům stipendia. Ta mohou
využít při standardním studiu na veřejných VŠ i při studiu v kurzu českého jazyka a odborné přípravy.
Stipendia jsou přiznávána na standardní dobu studia v bakalářských, magisterských a doktorských
studijních programech uskutečňovaných v českém jazyce, kterým předchází roční kurz českého
jazyka a odborné přípravy, a ke studiu v navazujících magisterských a doktorských studijních programech
uskutečňovaných v anglickém jazyce.167
8. 1. 5. Jiné formy vzdělávání, volný čas
▶▶ Výuka češtiny mimo školu
Možností, jak se mladí migranti mohou zapojit do neformálního typu vzdělávání, je celá řada.
Neziskové organizace nabízejí například doučování češtiny nebo jiných předmětů, které
je zajišťováno prostřednictvím proškolených dobrovolníků skupinovou či individuální formou
(dobrovolníci působí např. v organizacích META, CIC, Člověk v tísni, PPI, InBáze, SIMI, Nová
škola aj.). Dobrovolníci často představují pro žáky s OMJ také pozitivní vzor a velkou motivaci
pro studium.
Mladí migranti mohou též navštěvovat specializované kurzy češtiny v jazykových školách
nebo neziskových organizacích jako např. META, CIC, PPI, ICP, dále v integračních centrech v jednotlivých
krajích, popřípadě také v ÚJOP. Z placených kurzů od neziskových organizací lze uvést
Víkendové kurzy češtiny pro děti ve věku 6 až 11 let, které pořádá organizace InBáze.168
Příklad z praxe: Mimoškolní výuka češtiny pro děti s odlišným mateřských jazykem
Organizace META pořádá kurzy Čeština po škole, které navštěvují děti a žáci s OMJ dvakrát
týdně. Jsou rozděleni dle úrovně češtiny na začátečníky a mírně pokročilé, přičemž důraz je
kladen mj. na získání sociokulturních dovedností nutných k úspěšnému začlenění do většinové
společnosti.169
Organizace Nová škola realizuje projekt Společně v knihovně. Záměrem programu je propojit
knihovnu jakožto přirozené kulturní a komunitní centrum, s žáky okolních ZŠ a zároveň
s dobrovolníky, kteří chtějí pomoci dětem v jejich vzdělávání. V knihovně je vyhrazeno místo,
kde jsou v pravidelných časech k dispozici dobrovolníci připravení pomoci se školní přípravou
každému dítěti, které bude mít zájem a přijde. Program je zacílen především na pomoc dětem
165	Viz http://old.lf3.cuni.cz/cestina/levels/index.php.
166	Více k tomu na: http://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke­‑skolstvi/nostrifikace a http://nostrifikace.mkc.cz/.
167	Více k tomu na:
http://www.msmt.cz/mezinarodni­‑vztahy/stipendia­‑vlady­‑ceske­‑republiky­‑rozvojove­‑zeme-1?lang=1.
168	Více k tomu na: http://www.inbaze.cz/inbaze­‑praha/inbaze­‑detem/program­‑pro­‑mladsi­‑deti/kurzy/.
169	Více k tomu na: http://www.meta­‑ops.cz/kurzy­‑cestiny­‑pro­‑deti.
NNO nabízí mladým
migrantům doučování
češtiny nebo jiných
předmětů či specializované
kurzy češtiny
pro cizince; nesmírně
důležité však také je, aby
mohli podnětně trávit
volný čas a setkávat se se
svými českými vrstevníky
mimo školu
87
prvního i druhého stupně ZŠ, které z nejrůznějších důvodů nemají v rodině dostatečnou podporu
v domácí přípravě.170
Neformální skupina Language Exchange in Prague pořádá pravidelné jazykové výměny na území hl.
m. Prahy. Migranti a Češi se setkávají každou neděli odpoledne. Pro migranty je to praktická forma cvičení
českého jazyka a pro Čechy dobrá příležitost zdokonalit požadovaný jazyk. Mimo to se mohou jednotlivci
seznámit se zajímavými lidmi. Informace jsou dostupné na sociální síti Facebook.171
▶▶ Volnočasové aktivity pro děti a žáky s odlišným mateřským jazykem
Pro děti s OMJ je nesmírně důležité, aby mohly podnětně trávit volný čas a setkávat se se svými českými
vrstevníky. To jim v rozvoji znalosti českého jazyka může často pomoci více než škola a díky tomu
mohou dosáhnout mnohem rychlejšího pokroku i ve školních výsledcích. Pro psychiku dítěte je zásadní
mít možnost dělat něco, co ho baví a v čem je úspěšné. Pro děti, které nechaly své přátele a členy rodiny
v zemi původu, je také velmi důležité, aby se v novém prostředí cítily dobře, přijaly ho za své a mohly si
najít nové kamarády.
V ČR existuje rozvinutá síť volnočasových aktivit pro děti.172 Ty často nabízejí samotné školy či
další instituce jako místní domy dětí a mládeže (DDM), lidové školy umění, nízkoprahová centra, neziskové
organizace aj. Pro děti od předškolního věku existují sportovní, pohybové, výtvarné či hudební
kroužky, děti mohou navštěvovat také skautské nebo turistické oddíly. Skvělou příležitost ke konverzaci
v češtině a poznávání nových přátel poskytují i letní a příměstské tábory. Dětem, které nejsou
„organizované“ v kroužku či klubu mohou vhodnou náplň volného času nabídnout tzv. nízkoprahové
kluby, kde se pod dohledem a vedením dospělých pracovníků mohou věnovat hrám a dalším zajímavým
aktivitám nebo si jenom tak popovídat.
Výzkumná zpráva Národního institutu dětí a mládeže (NIDM) z roku 2009 na téma Multikulturalita
v zájmovém a neformálním vzdělávání,173 ukázala, že děti cizinců (v tomto případě Vietnamců a Číňanů)
žijící v ČR doposud jen málo využívají nabídky volnočasových aktivit. Pozornost je věnována začleňování
do formálního vzdělávání, ale jejich smysluplné trávení volného času bývá zatím opomíjeno.
A to jak ze strany poskytovatelů volnočasových aktivit, tak ze strany rodičů migrantů. Zpráva vymezuje
několik důvodů na straně rodin. Především je to nedostatek času, protože domácí příprava do školy je
pro ně oproti českým dětem mnohem časově náročnější (Vietnamci), nebo paralelním studiem v mateřském
jazyce na soukromé škole (Číňané). Dále pak děti věnují spoustu času pomoci pracovně vytíženým
rodičům v domácnosti i v zaměstnání. Dalším důvodem je nedostatečná znalost českého jazyka,
z níž plyne obava rodičů, že se děti v kroužcích neuplatní nebo nezapojí, a v neposlední řadě také sociální
uzavřenost skupiny.174
Příklad z praxe: Volnočasové kluby, tvůrčí ateliéry a víkendové a letní pobyty pro děti s OMJ
Organizace META realizuje volnočasový klub ČEKUJ! aneb Česká kultura jinak,175 v rámci kterého
pořádá nejrůznější akce v Praze a okolí, jejichž smyslem je hlubší seznámení s českou kulturou,
tradicemi a prostředím.
Organizace InBáze realizuje interkulturní kluby (např.  ClubIn pro starší děti) a  tvůrčí
ateliéry. Organizuje také víkendové pobyty a letní tábory.176
170	Více k tomu na: http://www.novaskolaops.cz/spolecne­‑v-knihovne­‑o-co­‑jde.
171	Více k tomu na: https://www.facebook.com/groups/623246537757692/about/
172	Více k tomu na: http://www.inkluzivniskola.cz/organizace­‑integrace­‑cizincu/volnocasove­‑aktivity.
173	Multikulturalita v zájmovém a neformálním vzdělávání (Národní institut dětí a mládeže, 2009):
http://www.vyzkum­‑mladez.cz/cs/registr/vyzkumy/202-multikulturalita­‑v­‑zajmovem­‑a­‑neformalni.html.
174	Více k tomu na: http://www.vyzkum­‑mladez.cz/zpravy/1259756256.pdf.
175	Více k tomu na: https://www.meta­‑ops.cz/cekuj­‑aneb­‑ceska­‑kultura­‑jinak.
176	Více k tomu na: http://www.inbaze.cz/.
88
8. 1. 6. Multikulturní výchova na školách
Vzhledem ke vzrůstající etnické a kulturní rozmanitosti Evropy se stala multikulturní výchova (MKV)
jedním z průřezových témat, která mají školy v rámci výuky realizovat napříč předměty. Cílem MKV
je seznámit všechny žáky s rozmanitostí různých kultur, s jejich tradicemi a hodnotami, díky čemuž
by si pak děti měly být schopny lépe uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu. MKV rozvíjí smysl
pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vede k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní
rozmanitosti.Všeobecně se doporučuje k MKV přistupovat transkulturně, tzn. nehledat rozdíly
mezi kulturami, ale pracovat s konkrétními jevy, zkušenostmi, příběhy lidí a jejich odlišnými kulturními
interpretacemi. Je tedy velmi důležité vnímat člověka jako osobnost s vlastní identitou, nikoli
jako typického představitele té které kultury.
Existuje více možností, jak děti/žáky s multikulturalitou seznámit. Buďto se do problematiky
může pustit pedagog sám, nebo může do školy pozvat organizace, které nabízí workshopy podporující
multikulturalitu.
Příklad z praxe 1: Workshopy kulturního rozumění pro školy
Bedýnky příběhů – Vyprávění pohádek a tvořivé dílny (InBáze): Dílny jsou pořádány pro
děti z MŠ nebo 1. stupně ZŠ. Každá dílna je zaměřená na jednu zemi, ze které pochází početná
skupina migrantů žijících v ČR. Kultura je dětem přiblížena pomocí pohádek, pak následují
výtvarné dílny, kde mají děti možnost pohádku zpracovat pomocí tradičních materiálů a technik
dané země.177
I Jan Amos chodil do školy v cizině (META): Workshop pro žáky ZŠ a SŠ je věnován
tématu integrace cizinců a začleňování žáků s OMJ do české školy.178
Jsme lidé jedné země (Organizace pro pomoc uprchlíkům): Program je zaměřen na
prevenci rasismu a xenofobie prostřednictvím MKV a vzdělávání o migraci a migrantech
žijících v ČR.179
Podpora tolerantní společnosti v reálném i virtuálním prostoru (Člověk v tísni): Na
školách probíhají studentské týmové projekty a rozvíjí se debaty o projevech nenávisti na sociálních
sítích.180
Crossing Borders (SIMI): Organizace pořádá besedy na školách s hosty migranty a kreativními
workshopy, nebo také komunitní akce pro školy a rodiče dětí na multikulturní té­
matiku.181
Příklad z praxe 2: Metodiky multikulturní výchovy pro pedagogy
•• Metodika multikulturní výchovy (SIMI);182
•• Já a oni jsme my: Nápady a náměty pro multikulturní výchovu (In IUSTITIA);183
•• 10 × s MKV – Metodické listy pro výuku multikulturní výchovy dle osobnostního
přístupu (Člověk v tísni, program Varianty).184
177	Více k tomu na: http://www.inbaze.cz/bedynky­‑pribehu­‑tvorive­‑dilny­‑pro­‑deti/.
178	Více k tomu na: https://www.meta­‑ops.cz/worshop­‑pro­‑zakladni­‑a­‑stredni­‑skoly.
179	Více k tomu na: http://www.lidejednezeme.cz/.
180	Více k tomu na: https://www.clovekvtisni.cz/co­‑delame/migrace­‑v­‑souvislostech/projekty­‑pro­‑skoly.
181	Více k tomu na: http://www.migrace.com/cs/regularizace/migrace­‑na­‑skolach.
182	Volně ke stažení: http://www.migrace.com/docs/180807_metodika­‑multikulturni­‑vychovy.pdf.
183	Volně ke stažení: http://www.in­‑ius.cz/dwn/ja­‑a­‑oni­‑jsme­‑my/ja­‑a­‑oni­‑jsme­‑my­‑mkv.pdf.
184	Volně ke stažení: https://www.varianty.cz/publikace/79-10krat­‑s­‑mkv.
89
8. 2. Jazykové vzdělávání dospělých migrantů
Znalost českého jazyka lze považovat za základní stavební kámen úspěšné integrace migranta do
společnosti. Ovládání češtiny znamená pro většinu migrantů lepší postavení na trhu práce, možnost
navázání přátelství a dalších sociálních vazeb se členy majority, snazší přístup k potřebným informacím
a obecně vyšší orientaci v prostředí České republiky. Pro rodiče s dětmi hraje znalost jazyka také
důležitou roli při komunikaci se školami a realizátory volnočasových aktivit.
Bez znalosti českého jazyka je migrant při řešení zásadních problémů při hledání práce a bydlení,
při zajišťování zdravotní péče či při komunikaci s úřady zcela odkázán na další členy své
komunity, kteří ne vždy mají správné a aktuální informace. Pomoc migrantům v těchto případech
samozřejmě nabízejí nestátní neziskové organizace, jejichž profesionální sociální a interkulturní
pracovníci (viz kapitola 5) klienty podporují při řešení konkrétní životní situace a často je doprovázejí
na úřady, k lékařům apod., kde tlumočí přímo na místě. Tato forma pomoci je zcela relevantní
v případě nově příchozích migrantů, cesta k dlouhodobě udržitelné soběstačnosti migrantů se však
bez znalosti českého jazyka neobejde.
Dosažení určité úrovně znalosti českého jazyka je také podmínkou pro získání trvalého
pobytu (složení zkoušky úrovně A1) a občanství (složení zkoušky úrovně B1 a zkoušky z českých reálií).
Aktuálně probíhají diskuze s odbornou veřejností, které směřují ke zvýšení obtížnosti zkoušky
pro trvalý pobyt na úroveň A2. Pro migranty, kteří pocházejí ze zemí mimo EU a mají zájem se v České
republice dlouhodobě usadit, je proto znalost jazyka zcela zásadním milníkem na cestě k získání
dalších práv, které se s trvalým pobytem, resp. občanstvím pojí.
8. 2. 1. Bariéry v přístupu migrantů ke kurzům českého jazyka a v jejich
absolvování
Bariéry je z hlediska účasti migrantů možné rozdělit do několika kategorií. Pro nezaměstnané
migranty, kteří si nemohou dovolit hradit kurzy sami, je problematický rozsah nabídky kurzů
češtiny poskytovaných zdarma. Možnost vyhlášení neplacených kurzů je ze strany nevládních
organizací vázána na zajištění financování těchto kurzů (většinou z prostředků projektového financování),
kdy nelze garantovat kontinuitu výuky, resp. organizaci navazujících kurzů. Účast na
kurzech realizovaných v rámci projektů bývá pak často umožněna pouze určité skupině migrantů
(např. občanům třetích zemí, ženám muslimkám, nezaměstnaným migrantům atd.) a někdy bývá
podmíněna i účastí na dalších aktivitách daného projektu. Bezplatné kurzy jsou tedy málokdy otevřeny
všem zájemcům.
Vzhledem k závislosti kurzů na externím financování je také omezeno množství kurzů,které lze
v rámci projektu či dotace realizovat, bez ohledu na aktuální poptávku ze strany migrantů. Zároveň
je velkým problémem motivace klientů na bezplatné kurzy pravidelně docházet. Stává se, že první
týdny je kapacita kurzu zcela naplněna,nicméně s postupujícím časem účastníků ubývá a celý kurz dochodí
pouze několik málo studentů.Možným řešením je výběr zálohy,která je vratná např. při splnění
75 % docházky na kurz. Tuto variantu projektové kurzy češtiny však ne vždy umožňují.
V případě pracujících migrantů, ať již jsou zaměstnaní nebo pracují na živnostenský list a mají
tak možnost si kurzy českého jazyka sami platit, bývá bariérou nedostatek času kurzy navštěvovat,
resp. je časově skloubit s vlastním pracovním rozvrhem.V Praze je vzhledem k množství neziskových
organizací i soukromých jazykových škol, které skupinové kurzy češtiny nabízejí, pro migranty snazší
vyhovující kurz nalézt. V dalších krajích, kde je nabídka menší, to však může představovat zásadní
problém při hledání vhodného kurzu. Možným řešením je zajištění individuální výuky, která časově
vychází vstříc potřebám migranta, zároveň je ale finančně nákladnější než skupinový kurz.
Za další bariéru pro jazykové vzdělávání migrantů lze považovat uzavřenost a soběstačnost
početně výrazně zastoupených komunit. Jejich příslušníci nemají potřebu učit se česky, protože
v jejich okolí se nacházejí osoby, které český jazyk více či méně dobře ovládají a v případě potřeby
jim pomohou s tlumočením či překladem (ať už na základě příbuzenských vztahů nebo za úplatu).
V těchto případech je zásadní kontinuální terénní práce interkulturních pracovníků, kteří do komunity
pronikají a vysvětlují význam a výhody znalosti českého jazyka jejím členům.
Znalost českého jazyka je
základní stavební kámen
úspěšné integrace
migranta do společnosti.
Jazykové vzdělávání
často poskytují neziskové
organizace a je důležitá
zejména pro nově
příchozí. Dosažení určité
úrovně znalosti českého
jazyka je také podmínkou
pro získání trvalého
pobytu a občanství ČR.
90
8. 2. 2. Nabídka kurzů českého jazyka
Kurzy českého jazyka pro dospělé nabízí mnoho neziskových organizací napříč ČR. Kurzy můžeme
rozdělit podle několika základních kritérií, tj. na skupinové a individuální, semestrální a nízkoprahové,
placené a neplacené.
V Praze nabízí kurzy češtiny pro dospělé migranty tyto organizace (stav k červnu 2018):
•• Poradna pro integraci/Centrum Czech In – placené kurzy: skupinové semestrální kurzy pro různé
úrovně, individuální kurzy na míru, příprava na zkoušky;
•• Centrum pro integraci cizinců – Čeština do práce a Kurz pro rodiče školních dětí zdarma, dále
placené nízkoprahové kurzy, skupinové semestrální kurzy, intenzivní kurzy a kurz přípravy na
zkoušku z češtiny pro trvalý pobyt;
•• META – placené skupinové semestrální kurzy;
•• Integrační Centrum Praha – skupinové semestrální kurzy zdarma.
Kurzy v Praze i mimo Prahu realizuje Ústav jazykové a odborné přípravy UK. Nabízí skupinové i individuální
kurzy, přípravu ke zkouškám, přípravu ke studiu na VŠ i SŠ či kurz češtiny pro lékaře. Kurzy
jsou vyučovány v různé intenzitě a existují i v online verzi; všechny typy kurzů jsou placené.
V dalších krajích (s výjimkou Středočeského kraje) působí Centra na podporu integrace cizinců
(CPIC) s rozmanitou nabídkou skupinových kurzů, které jsou pro účastníky zdarma.V rámci svých integračních
a migračních center poskytuje kurzy českého jazyka Charita Česká republika.
V Pardubickém kraji se navíc dospělí migranti mohou přihlásit i na kurzy nevládní organizace
MOST PRO, která nabízí placené skupinové semestrální kurzy.
V Olomouckém kraji pak realizuje kurzy ve spolupráci se CPIC Olomouc organizace Žebřík,
a to skupinové kurzy zdarma.
Příklad z praxe: – Výuka českého jazyka v sociálním podniku Centrum Czech In
Podnik založila a provozuje nezisková organizace Poradna pro integraci a je zaměřený na výuku
českého jazyka pro děti i dospělé. V rámci Centra Czech In si migranti výuku češtiny sami
hradí, což odráží jejich zájem a motivaci zvládnout český jazyk. V nabídce jsou:
•• semestrální skupinové kurzy pro začátečníky, mírně pokročilé i více pokročilé účastníky;
•• individuální kurzy na míru (včetně přípravy na přijímací zkoušky, zkoušku A1 k trvalému
pobytu, zkoušku B1 pro získání občanství a jiné).
Z praxe Centra vyplývá několik doporučení k výuce dospělých migrantů (byť většina z nich
je aplikována také při realizaci kurzů pro děti):
4.	 Udržujeme příjemnou atmosféru, při níž se studenti nebojí projevit a mluvit.
5.	 Obsah kurzu diskutujeme s účastníky,aby co nejvíce odpovídal jejich skutečným potřebám
a zájmům.
6.	 Bereme v potaz původ účastníků a jejich mateřský jazyk, což nám pomáhá porozumět
případným komplikacím, které migranti s osvojováním češtiny jako cizího jazyka mají.
7.	 Věnujeme pozornost skupině jako celku, ale také jednotlivcům tak, aby se každý mohl
rozvíjet dle svého vlastního tempa.Záměrně máme ve skupinách menší počet účastníků.
8.	 Umíme dobře strukturovat každou lekci: na začátku v bodech shrneme, co účastníky čeká,
a na konci zrekapitulujeme, co se naučili. Lekce na sebe vhodně navazují.
9.	 Novoulátkuprezentujemeatraktivněa zároveňjasněa srozumitelněv dílčíchnavazujících
krocích (tj. od jednoduššího ke složitějšímu). Zároveň střídáme aktivity během lekce, což
napomáhá udržení pozornosti účastníků a plynulému průběhu výuky.
10.	 Během výuky rozvíjíme všechny 4 řečové dovednosti, tj. mluvení, psaní, čtení a poslech
s porozuměním. Při výkladu používáme praktické, konkrétní a využitelné příklady.
91
11.	 Lektora chápeme jako průvodce,nikoli jako kantora.Účastníci kurzů jsou sami zodpovědní
za své učení.
12.	 Samozřejmostí je klidný a přívětivý přístup lektorů, pečlivá výslovnost a volba vhodného
tónu a hlasitosti.
13.	 Žádný pokrok není příliš malý.V rámci opakovacích aktivit nabízíme účastníkům možnost
prožít úspěch a reflektovat vlastní pokrok.
Na kurzech je prezentován skutečně využitelný jazyk a podle toho jsou také vybírány vhodné
materiály pro různé úrovně. Pracuje se s praktickou slovní zásobou a komunikačními situacemi.
Účastníci mají vždy prostor pro dotazy a opakované vysvětlení jazykových jevů, kterým
zcela neporozuměli. Lekce jsou vedeny zábavnou a zapamatovatelnou formou, protože výuka
má klienty bavit a zároveň být maximálně efektivní.
8. 3. Příslušná právní úprava
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání,
v platném znění (školský zákon).
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých
školách), v platném znění.
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a změně některých zákonů, v platném znění (zákon o azylu; § 70).
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, v platném znění.
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (rekvalifikační kurzy).
Vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb., o základním vzdělání a některých náležitostech plnění povinné
školní docházky, upravující vzdělávání ve třídách pro jazykovou přípravu, v platném znění.
Vyhláška MŠMT č. 348/2008 Sb., o výuce a zkouškách znalosti českého jazyka pro účely získání
povolení k trvalému pobytu na území České republiky, v platném znění.
Vyhláška MŠMT č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků
nadaných, v platném znění.
Vyhláška MŠMT č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních
školách maturitní zkouškou, v platném znění.
Orientaci v legislativě v oblasti vzdělávání cizinců na ZŠ usnadní souhrnné informace na webových
stránkách organizace META:
http://www.inkluzivniskola.cz/nove­‑prichozi/ceska­‑legislativa­‑v­‑oblasti­‑vzdelavani­‑cizincu.
8. 4. Užitečné odkazy a materiály
▶▶ Vzdělávání dětí
Portál Inkluzivní škola: přehledné informace pro pedagogy a školy z oblasti vzdělávání žáků
s OMJ: legislativa, materiály a tipy do výuky včetně pracovních listů pro inspiraci, užitečné odkazy,
dostupné publikace a další: www.inkluzivniskola.cz
META – pro pedagogy i žáky s OMJ:
•• otevřené semináře zdarma: https://www.meta­‑ops.cz/aktualni­‑otevrene­‑seminare
92
•• poradenství pro pedagogy:
https://www.meta­‑ops.cz/poradenstvi­‑metodicka­‑podpora­‑vyukove­‑materialy
•• sociální poradenství pro rodiče, pro děti pak doučování, kurzy češtiny nebo volnočasové aktivity
v rámci klubu Čekuj! aneb Česká kultura jinak: http://meta­‑ops.cz/
Metodické a výukové materiály META: https://www.meta­‑ops.cz/metodicke­‑a­‑vyukove­‑materialy
Centrum pro integraci cizinců (CIC): sociální poradenství, kurzy češtiny pro cizince, informace
ke školství v ČR, výukové materiály a metodiky pro výuku cizinců:
http://www.kurzycestinyprocizince.cz/cs/pro­‑ucitele­‑a­‑lektory.html
Poradna pro integraci (PPI): nabídka poradenství pro cizince i pro školy, kurzy češtiny, semináře
pro pedagogy aj.: http://p­‑p­‑i.cz/
Sdružení pro integraci a migraci (SIMI): školení pro pedagogy k problematice migrace
a interkulturní práce při začleňování žáků s OMJ; besedy na školách s hosty cizinci a kreativními
workshopy; akce pro veřejnost a školy s multikulturní tématikou, interkulturní práce:
http://www.migrace.com/cs/regularizace/migrace­‑na­‑skolach
InBáze: interkulturní kluby, doučování a kurzy češtiny pro děti, multikulturní skupiny aj.:
http://www.inbaze.cz/
Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy (ÚJOP): nabízí cizincům intenzivní,
letnčií online kurzy češtiny nebo certifikovanou zkoušku z češtiny pro cizince, dále metodické kurzy
pro učitele k výuce češtiny jako cizího jazyka: http://ujop.cuni.cz/
Nová škola: doučování dětí s OMJ v knihovnách:
http://www.novaskolaops.cz/spolecne­‑v­‑knihovne­‑o­‑co­‑jde
▶▶ Vzdělávání dospělých
Výše uvedené NNO
Centrum Czech In: www.czechinskola.cz
Ústav jazykové a odborné přípravy UK: www.ujop.cuni.cz.
Informace o zkouškách úrovně A1 k získání trvalého pobytu a úrovně B1 k získání občanství:
http://cestina­‑pro­‑cizince.cz.
▶▶ Doporučené studijní materiály pro různé úrovně jazykové znalosti185
Úroveň A0
•• Čeština Expres 1 (Lída Holá)
•• Česky krok za krokem 1 (Lída Holá)
•• Česky prosím/Start (Jitka Cvejnová)
Úroveň A1–A2
•• Čeština pro cizince: Jazykové hry (Jana Rodrová, Markéta Vymětalová)
Úroveň A2–B1
•• Čeština Expres 2 a Čeština Expres 3 (oboje Lída Holá)
•• Česky krok za krokem 2 (Lída Holá)
•• Čeština pro cizince úroveň B1 (Marie Kestřánková, Gabriela Šnaidaufová, Kateřina Kopicová)
185	Jedná se o základní tipy, zde uvedený seznam vhodné literatury pro výuku českého jazyka není kompletní.
93
Úroveň B1–B2
•• Čeština pro život a Čeština pro život 2 (oba Alena Nekovářová)
•• Česká čítanka (Ilona Kořánová)
Úroveň B2
•• Čeština pro cizince úroveň B2 (Kateřina Hlínová, Marie Kestřánková, Pavel Pečený,
Dagmar Štěpánková)
94
KAPITOLA 9
186	Lebeda, P., Menšíková, V. (eds.): Proč uprchlíci jitří naše emoce? Narativy související s migrací a uprchlictvím v české
společnosti a nahlédnutí za ně (Glopolis, o. p. s., 2017).
Veřejný obraz migrace, migrantů
a uprchlíků
Adéla Jurečková, Tereza Freidingerová, Člověk v tísni, o. p. s.
Rok 2015 znamenal pro českou veřejnost významný zvrat ve vnímání migrace, migrantů a uprchlíků.
Až do vypuknutí tzv. uprchlické krize se o migrantech a migraci do ČR, vyjma krátkého období
během globální ekonomické recese mezi lety 2008 až 2011, téměř nemluvilo. Uprchlictví a azyl byly
veřejně diskutovaným tématem naposledy v 90. letech 20. století v souvislosti s jugoslávskými válkami
a poté krizí v Čečensku. Až během léta 2015 se migrace náhle stala každodenním obsahem
titulních stran většiny novin i hlavních televizních a rozhlasových zpravodajsko–publicistických pořadů.
Podle studie českého nezávislého think­‑tanku Glopolis186 se zájem médií o téma oproti předchozímu
roku až zdesetinásobil, nicméně rozmanitost úhlů pohledu a dílčích podtémat byla nízká a nabízený
obraz byl značně polarizovaný. Migrace začala rezonovat celou společností. Ze všech směrů
zaznívaly komentáře a pozice politiků a celé řady veřejně známých osobností, ovšem bez patřičné
znalosti a odbornosti či osobní zkušenosti, které nezřídka nahrazoval silný názor. Problematika, ke
které si ještě lidé nestačili utvořit vlastní postoj vycházející z faktů a věcné diskuze, se tak záhy stala
rozbuškou veřejných debat.
K tématu migrace se neodlučně váže téma integrace, tj. začleňování nově příchozích, ať už migrantů
nebo uprchlíků do společnosti a prostředí přijímajících států. Integrace je obousměrný
proces, k jehož zdaru musí přispívat jak příchozí migranti, tak i většinová neboli přijímající společnost.
To vyžaduje podporu a zapojení státu, občanské společnosti i jednotlivců, ale také odborníky
dobře zvládnuté vysvětlení otázek, které se k migraci váží. Byť integrace v migračním procesu
představuje tu delší a v mnoha ohledech nikdy nekončící část, není médii ani veřejně vystupujícími
osobnostmi tolik akcentována jako samotná migrace, resp. imigrace. Jelikož však veřejná debata o integraci
(až na občasné lokální kauzy) na celospolečenské úrovni neprobíhá, nebo není tak emočně
zatížena strachem a pocitem bezmoci, média s tématem pracují mnohem pestřeji než s tématy imigrace
a uprchlictví. Avšak právě dobře zvládnutá komunikace tématu integrace přišedších a role
přijímající společnosti je alfou a omegou zdařilé, konstruktivní a na faktech postavené diskuse
o migraci a uprchlictví, a tedy i cestou k obrušování ostrých hran v současnosti velmi silně názorově
rozpolcené České republiky.
Na tomto místě hrají nezastupitelnou roli organizace pracující s  migranty a  zástupci
veřejné správy na lokální, regionální i celostátní úrovni. Ti kromě vlastní realizace aktivit na podporu
integrace cizinců dostávají pro zajištění úspěšné integrace ještě jeden zásadní úkol – informovat
média a veřejnost o své činnosti a konkrétních opatřeních, jakož i srozumitelně a bez přílišné
odbornosti vysvětlovat kontext příchodu migrantů a okolnosti jejich začleňování do české společnosti,
zároveň však nepodlehnout emočně vypjatému způsobu komunikace, který dnes ve veřejném
prostoru převládá.
Téma migrace českou
veřejnost polarizuje,
konstruktivní debata o
integraci naopak téměř
neprobíhá. Aktéry změny
mohou být organizace
pracující s migranty a
zástupci veřejné správy.
95
9. 1. Kde Češi získávají informace o migraci a jaké informace jim chybí?
V období od dubna do května 2016 zjišťovala výzkumná agentura MEDIAN pro společnost Člověk v tísni,
jakou důležitost připisují Češi tématu migrace, z jakých zdrojů čerpají informace a jaké informace naopak
postrádají. Podle výsledků reprezentativního šetření považovalo téma migrace za důležité více
než 61 % mužů a 67 % žen v ČR. Spolu se stoupajícím věkem, vzděláním, výší příjmu a velikostí města
bydliště se zájem o tematiku zvyšoval. Z příznivců různých politických stran migrační témata nejvíce
zajímala voliče KSČM (80 %), Úsvitu přímé demokracie (75 %)187 a ODS (73 %), naopak nejméně voliče
KDU­‑ČSL (65 %) a ČSSD (64 %). I tak se ale jednalo o nadpoloviční většinu dotázaných.
Zcela dominantním zdrojem informací o tématech migrace napříč všemi věkovými skupinami
byla televize,kterou uvedlo 84 % dotázaných (obr. 1).Její význam s věkem respondentů stoupá.Opačnou
tendenci vykázaly online zpravodajské servery, kde informace o migraci získává 39 % populace
a spíše střední a mladší ročníky. Tradiční média jako rozhlas a tisk oslovují především starší ročníky,
zatímco sociální sítě převažují u mladších. Přibližně 30 % lidí ve věku 18 až 34 let uvedlo právě články
a názory,které na Facebooku zveřejňují jejich přátelé.Zatímco obsazení první místo pomyslného žebříčku
zdrojů informací televizí není až tak překvapivé, je naopak přinejmenším zarážející, že pouze
2–3 % dotázaných jako zdroj informací o migraci a uprchlictví využívalo webové stránky odborných
institucí a organizací. Toto zjištění je jasným signálem pro odbornou veřejnost, že kanály, které využívá,
a způsoby, jimiž se svou znalostí prostředí a tématu seznamuje veřejnost, nejsou efektivní.
Klasická média jsou tak nadále hlavním způsobem získávání informací, který Češi využívají, a není
namístě jejich vliv podceňovat,neboť odsud často pochází i obsah sdílený na sociálních sítích.
Obr. 1: Zdroje, z nichž respondenti nejčastěji čerpali informace o migraci v roce 2016 (v %)
Zdroj: Reprezentativní šetření agentury MEDIAN pro organizaci Člověk v tísni (2016)
Zejména v období mezi léty 2015 a 2016 dosahovala intenzita mediálního zájmu o migraci v českém
prostředí do té doby nevídaných rozměrů. Nicméně, šetření agentury MEDIAN prokázalo, že
i přesto Čechům chyběla zevrubná debata k celé řadě dílčích podtémat. Více než polovině obyvatel
se nedostávalo informací o politických opatřeních, zákonných procesech a pravidlech týkajících
se přijímání uprchlíků a migrace. Nejvíce dotázaných (přibližně 60 %) uvedlo, že by se z médií chtěli
dozvídat více o plánech vlády na integraci uprchlíků, kteří mají do ČR přijít. Mezi voliči KSČM, ANO
a ČSSD mělo o tento druh informací zájem dokonce 70 % lidí. Druhá nejvyšší poptávka (56 % dotázaných)
byla po informacích o podmínkách udělování azylu a mezinárodní ochrany v ČR. Nadpoloviční
většina dotázaných (53 %) postrádala také informace ohledně integrace uprchlíků a migrantů na trh
práce a ve společnosti či o dopadech imigrace na trh práce a ekonomiku. Necelá polovina dotázaných
projevila zájem dozvědět se více o integraci uprchlíků a migrantů v ČR a v jiných zemích EU.
187	Úsvit přímé demokracie bylo politické hnutí založené v roce 2013 Tomiem Okamurou, které téhož roku získalo 14 míst
v Poslanecké sněmovny PČR. V roce 2015 se hnutí vnitřně restrukturovalo, jeho zakladatel vystoupil a založil Stranu
přímé demokracie (SPD).
Česká veřejnost má o
migraci a integraci pouze
kusé informace, jejich
hlavními zdroji jsou televize
a online média. Řada
lidí by si přála dostávat
více informací o procesech
a souvislostech.
96
Z šetření vyplynulo, že se do článků a reportáží promítla jen velmi úzká škála pohledů a témat.
I přes zdánlivě masivní mediální pokrytí témat migrace (zejm. uprchlické problematiky) byla
ve výsledku česká společnost informována pouze výsečově. K závěru, že široká veřejnost má
poměrně nízké povědomí o migrační realitě v ČR, došla i analýza Glopolisu z roku 2016. Podle ní
to mj. dokazují i odhady o počtu cizinců, které Češi nadhodnocují zhruba třikrát a mají představu, že
cizinci tak tvoří až 15 % populace země. Počty muslimů dokonce nadhodnocují až pětkrát. Zároveň
tyto nepřesné a velmi nadhodnocené odhady vyvolávají u lidí pocit, že je tu cizinců příliš.188
Novější výsledky speciálního šetření Eurobarometru na téma Integrace migrantů v Evropské unii
z dubna 2018189 rovněž potvrzují, že česká veřejnost je o migraci informována výrazně hůře, než je
v EU obvyklé: tři čtvrtiny dotázaných uvedli, že se cítí být informováni spíše špatně nebo vůbec
(obr. 2). Data ukazují nízké povědomí české veřejnosti o tom, co integrace migrantů a uprchlíků konkrétně
znamená, kdo se může v Česku usadit a za jakých podmínek a jestli má stát efektivní nástroje
pro úspěšnou integraci nově příchozích. Je na místě klást si otázku, do jaké míry tuto informační mezeru
vyplňuje právě strach a nejistota a jak ji může odborná veřejnost zacelit. Zásadní role v tomto
procesu připadá médiím, která informace nejen šíří mezi cílové příjemce, ale aktivně modulují smysl
sdělení prostřednictvím zvolené rétoriky a zasazování informací do specifického kontextu.
Obr. 2: Názory Čechů ohledně míry jejich informovanosti o záležitostech týkajících se přistěhovalectví a integrace
Zdroj: Eurobarometr č. 469 na téma „Integrace imigrantů v Evropské unii“, 13. 4. 2018.
9. 2. Migranti a uprchlíci optikou českých médií
Na fenomén migrace se dá nahlížet z mnoha různých úhlů. Optikou ekonomického rozvoje budeme
vnímat zejména příchod nových pracovních sil, z humanitární a lidskoprávní perspektivy pak budeme
zdůrazňovat potřebu pomáhat lidem prchajícím před pronásledováním nebo válkou. Anebo můžeme
volit primárně perspektivu národní bezpečnosti a k migraci přistupovat jako k bezpečnostnímu riziku.
Na otázku, jakou perspektivu nejčastěji volí česká média, se v průběhu tzv. uprchlické krize
snažilo odpovědět hned několik analýz.
První z nich byla Analýza mediálního pokrytí uprchlické krize190 z Masarykovy univerzity
v Brně, která zkoumala zobrazování tzv. uprchlické krize v období od března do září 2015 v hlavních
188	Lebeda, P., Menšíková, V. (eds.), Proč uprchlíci jitří naše emoce? Narativy související s migrací a uprchlictvím v české
společnosti a nahlédnutí za ně. (Glopolis, 2017).
189	Speciální šetření Eurobarometr č. 469 na téma Integrace imigrantů v Evropské unii, vydaný dne 13. 4. 2018: http://
ec.europa.eu/commfrontoffice/publicopinion/index.cfm/survey/getsurveydetail/instruments/special/surveyky/2169.
190	Tkaczyk, M., Pospěch, P., Macek, J.: Analýza mediálního pokrytí uprchlické krize. Výzkumná zpráva. (Masarykova
univerzita v Brně, 2015).
Uprchlíci a migranti jsou
v médiích často zobrazováni
jako hrozba a
nebezpečí, jako lidé, kteří
jsou „jiní, exotičtí“, nebo
jako oběti. Chybí obraz
cizince jako souseda,
obchodníka, kolegy apod.
To zkresluje většinou
bezproblémovou realitu
soužití.
97
televizních zpravodajstvích dvou největších stanic České televize (Události) a TV Nova (Televizní noviny).
V analyzovaném vzorku zpráv a reportáží byly identifikovány tři hlavní okruhy témat: aktuální
dění v různých evropských lokalitách, politická jednání o krizi včetně návrhu kvót a „policejní
témata“. Zatímco tato témata představovala nadpoloviční většinu všech zpráv, příčinám krize se nevěnoval
ani jeden příspěvek a o pomoci lidem na útěku či životu těchto lidí se televizní stanice věnovaly
pouze okrajově (v jednotkách procent; obr. 3).
Obr. 3: Prezentace uprchlíků v Událostech a Televizních novinách během tzv. uprchlické krize v období
4. 3.–30. 9. 2015 (podle Tkaczyk, Pospěch, Macek 2015).
Zdroj: převzato z Tkaczyk, Pospěch, Macek 2015, s. 4.
Autoři si též všímali toho, jaký vliv má výběr mluvčích, kteří komentují či reprezentují
danou problematiku, na celkové vyznění zpráv. Nejčastěji se k tématu migrace u obou stanic
vyjadřoval ministr vnitra, následovaný premiérem a policejním mluvčím. Ve zpravodajství tak
převládal obraz migrace jako bezpečnostního problému a výrazně mu dominovala bezpečnostní
rétorika. Naopak politici reprezentující sociálně–politický a lidskoprávní rozměr věci, jako jsou
rezorty práce a sociální věcí nebo lidských práv a rovných příležitostí, dostali slovo pouze okrajově
nebo vůbec. Stejně zanedbatelné bylo i zastoupení mluvčích z řad expertů (u obou stanic
1  %). Mluvčí z  řad uprchlíků sice prostor dostávali (15  % v  ČT a  11  % v  TV Nova), ale jak autoři
uvádějí, „počet jejich promluv ovšem neodpovídá kvalitě obsahu: v drtivé většině šlo o výroky či
výkřiky, které často nebyly přeloženy do češtiny“.191 Kromě toho autoři poukazují i na specifický
jazyk reportáží: využívání metafor jako vlna, příliv nebo tsunami podle nich v divácích mohlo
evokovat strach z přicházející katastrofy. Uprchlíkům samotným zpravodajství použitím pasivních
slovních konstrukcí (uprchlíci byli zachyceni, přemístěni, registrováni apod.) většinou přisoudilo
roli pasivního objektu.
K obdobným závěrům došla i zpráva Multikulturního centra Praha (Ne)přítomní uprchlíci:
mediální obraz dění v Králíkách a na Moldavě,192 která analyzovala dvě čistě regionální kauzy spojené
s tzv. uprchlickou krizí a jejich zobrazení v regionálních i celostátních médiích. Jednalo se o plán
ministerstva vnitra přebudovat bývalý výchovný ústav a dětský domov v Králíkách na pobytové středisko
pro žadatele o mezinárodní ochranu a dále o situaci v pohraniční obci Moldava, u níž bylo na
německé straně hranice zřízeno pobytové zařízení pro uprchlíky. V obou případech bylo o uprchlících
(přičemž v Králíkách ještě ani nebyli a nebylo jasné, zda kdy budou) informováno implicitně
jako o hrozbě za použití metafor evokujících nekontrolovatelnost situace, kterou je třeba „zvládnout,
191	Tamtéž, str. 3.
192	Lokšová, T.,(Ne)přítomní uprchlíci: Mediální obraz dění v Králíkách a na Moldavě. Výzkumná zpráva. (Multikulturní
centrum Praha, 2016).
98
přibrzdit, zachytit“.193 Kromě hojně využívaných metafor vodní katastrofy, byla často používána i metafora
boje a honu (hrozba odvrácena, bitva vyhrána, uprchlíci obsadí, atd.).
Studie poukázala též na problematickou práci se zdroji, kdy novináři např. nevěnovali dostatečnou
pozornost vyváženému výběru mluvčích či ověřování jejich výpovědí, ale braly je jako zdroje
informací samy o sobě. Ve většině příspěvků dominovala vyjádření odpůrců, naproti tomu odborníci
či obyvatelé, kteří měli s uprchlíky osobní zkušenost, prostor nedostali. Zajímavá byla i skutečnost,
že novináři nehledali paralelu v již existujících situací v ČR, v jejichž kontextu by o příchodu uprchlíků
informovali. Například nedaleko Králík funguje již několik let pobytové středisko pro uprchlíky,
ale tato informace se do zpráv o vybudování nového střediska téměř nepromítla.
Odhlédneme­­­-li od mediálního vyobrazování uprchlické krize, která ve výsledku hraje v reálném
životě Čechů pouze okrajovou roli, je možné vysledovat určité trendy i v mediálním rámování
běžné migrace a každodenního života migrantů v ČR již usazených. Ti bývají nejčastěji zobrazovaní
ve čtyřech rovinách: jako bezpečnostní hrozba či pachatelé protiprávní činnosti, jako pracovní
síla (vč. rétoriky dovozu a vývozu pracovních sil, nikoliv příchodu lidí), jako exotický prvek
nebo jako oběť.194 Naopak velmi vzácně jsou vyobrazováni jako řadoví obyvatelé země, např. jako
volič, obchodník, umělec nebo učitel. A pokud ano, zpravidla je zdůrazňovaná jejich migrační minulost
nebo etnický původ.
Častým jevem v českých médiích je informování o jednotlivých případech trestných činů/
přestupků spáchaných cizincem, přičemž tytéž činy jsou zpravodajsky naprosto nezajímavé, pokud
je spáchá obyvatel českého původu. Převaha negativních zpráv a téměř výlučně bezpečnostního rámování
mediálních sdělení může snadno vzbuzovat dojem, že většina cizinců jsou zločinci představující
hrozbu, i když podle policejních statistik a kriminologických výzkumů kriminalita cizinců není
výrazně vyšší než kriminalita Čechů. Dalším obecným trendem, zejména v případě diskuse o uprchlících,
je jejich dehumanizace neboli odlidštění: média, politici či diskutující na internetových fórech
o nich nemluví jako o plnohodnotných lidských bytostech, ale jako o věcech, případně je přirovnávají
k různým živočichům či používají označení spojená s nelidskostí (jako barbaři či vetřelci). Dehumanizace
ale může mít vážné negativní důsledky v podobě posilování hranic mezi vlastní skupinou a těmi
„jinými“. Navíc posiluje představu homogenity celé kategorie cizinců, muslimů apod.195
V důsledku těchto trendů dochází k významnému zkreslení reality soužití Čechů a cizinců.
Pokud se už objeví zprávy o jeho funkčních a pozitivních stránkách, tak často zapadnou, nebo jsou
hodnocené konspirační optikou coby „multikulti propaganda“. Migranti či uprchlíci nejenže zřídkakdy
dostanou prostor komentovat jednotlivé situace spojené s migrací, ale jejich vyjádření a postoje
k jiným tématům, jako je třeba dění na komunální úrovni v obci, kde žijí, se v médiích nevyskytují de
facto vůbec. Veřejnost tak nemá šanci se s nimi v mediálním pojetí seznámit v roli sousedů, spoluobčanů
či odborníků na určité téma, ale zůstávají pro ni neznámí, potenciálně nebezpeční, v lepším
případě „jen“ cizí a exotičtí. Analýza Glopolisu upozorňuje, že kombinace zjednodušujících způsobů
zobrazování migrantů a uprchlíků médii na straně jedné a nesrozumitelného jazyka kompetentních
orgánů na straně druhé vede ve svém důsledku k pocitu většiny veřejnosti, že politická a odborná reprezentace
země je odtržena od reality obyčejných lidí, je vázána pouze politickou korektností a neumí
či záměrně nechce pojmenovávat věci pravými jmény, přiznat nepochybná selhání a hlubší zájmy
či motivace. Toto vzájemné nepochopení ústí často v nedůvěru v politické instituce či neziskový
sektor, nebo dokonce i v některá mainstreamová média, která jsou podezřívána ze zatajování informací.
Zásadním negativním dopadem zjednodušené, a tedy zkreslující podoby informací pak může
být uzavírání některých cest pro rozvoj migračních a integračních politických strategií, protože
veřejnost se proti nim jednoduše postaví.196
193	Tamtéž; str. 8.
194	Freidingerová, T. (ed.): Manuál pro vyučující žurnalistiky aneb píšeme o migraci. (Člověk v tísni, 2016): https://www.
clovekvtisni.cz/the­‑module­‑lecture­‑guide­‑manual­‑pro­‑vyucujici­‑zurnalistiky­‑aneb­‑piseme­‑o­‑migraci-674pub.
195	Lebeda, P., Menšíková, V. (eds.), Proč uprchlíci jitří naše emoce? Narativy související s migrací a uprchlictvím v české
společnosti a nahlédnutí za ně. (Glopolis, 2017).
196	Tamtéž.
99
9. 3. Uprchlík, migrant, expat nebo cizinec – jak pojmy vytvářejí dojmy
Jazyk jako primární nástroj komunikace je ze své podstaty spojujícím prostředkem. Nicméně, ať již
záměrně či neúmyslně, nevhodně zvolený jazyk může společnost také rozštěpovat – a to nejen
jazyk verbální, ale i vizuální, jako jsou například doprovodné fotografie, videa nebo infografiky. Abychom
mohli přispět ke konstruktivnější veřejné debatě o tématech migrace, je nutné zamyslet se
nad tím, jaká slova a formu v komunikaci volíme. Je žádoucí, aby se odborná veřejnost sama vyvarovala
chybných označení a používala takový jazyk, který debatu kultivuje a zbavuje ji pocitů strachu
a ohrožení. Neměla by přistoupit na zjednodušující jazyk, ale naopak volit taková označení, která
situaci nezaujatě popisují, jsou emočně neutrální a nezatížená přílišnou odborností, zároveň jsou ale
výstižná, srozumitelná a lidská.
Druhým dechem si ale musíme přiznat, že jazyk není všespásný. Ne vždy lze vhodným použitím
jazyka ovlivnit předpojatost a předsudky konkrétních lidí, řadě dalších však může pomoci se v dané
otázce zorientovat na základě faktů a bez emocí, a ve výsledku uklidnit jejich obavy. Nicméně platí, že
zvolený jazyk nejen reflektuje, ale také hodnotí způsob, jakým lidé vnímají jednotlivé skupiny – sebe
a ty druhé. Měli bychom si tedy uvědomit, že lidé, ke kterým by odborná veřejnost měla promlouvat
především, nejsou primárně ti, kteří tématu rozumí a dokáží situaci posoudit na základě faktů, ani ti,
kteří zarytě odmítají jakoukoli debatu o migraci, ale ti na středu mezi těmito dvěma póly. Podle studie
Glopolisu „lidí, kteří na toto téma nemají jasně vyhraněný či stabilní názor, by mohlo být i přes vysoce
vyhraněný mediální obraz až kolem 60 procent.“197
Základním krokem k  zostření rozmazaného obrazu „příchozích“ jakožto blíže nespecifikovaného
davu vypočítavců dychtících po štědrých sociálních dávkách, a tedy i předcházení pocitům strachu
a bezvýchodnosti, je důsledně rozlišovat mezi pojmy migranti a uprchlíci, tj. mezi dobrovolnou
migrací a útěkem, byť i toto rozdělení pouze na dvě skupiny je samo o sobě zjednodušující (viz také
úvod publikace). Mísení těchto kategorií živí nečitelnost situace. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky
(UNHCR) proto vydal doporučení k užívání těchto základních pojmů:
•• Uprchlík – tento výraz má být užíván jen a pouze v kontextu nucené, nedobrovolné migrace,
tedy útěku. Tzn. v případě takového pohybu, kdy daná osoba nebo skupina osob neopustila svou
zemi na základě svobodného plánu, ale pod vlivem života ohrožujících okolností a do své vlasti se
nemůže svobodně vrátit, protože by jí nebo její rodině hrozilo vážné nebezpečí.
•• Migrant – tento výraz naopak odkazuje k migraci více či méně dobrovolné, a to i za situace, kdy
ekonomický stav země původu je neutěšený a jejím obyvatelům se nedostává základních potřeb
jako je jídlo nebo nezávadná voda. Je bezpochyby jasné, že mnoho těchto migrantů nemá příliš
na výběr, chtějí­­­-li se vymanit ze začarovaného kruhu chudoby a stagnace, nicméně i v takové situaci
případným návratem zpět do své země migrantovi nehrozí bezprostřední ohrožení života,
perzekuce nebo smrt.
Směšování ekonomických migrantů a uprchlíků velmi často vede ke vzniku zavádějících slovních
patvarů jako je hojně užívaný výraz „ekonomický uprchlík“, v důsledku čehož dochází ke zpochybňování
institutu mezinárodní ochrany jako takové a upadá veřejná podpora jejího užití v případě lidí,
kteří opravdu prchají. Zároveň je důležité v debatách usilovat o popisování situací a kontextů a o opakované
připomínání skutečnosti, že migrace do ČR nabývá různých podob, že nejde jen o žadatele
o mezinárodní ochranu nebo ekonomické migranty, ale i o studentskou migraci, migraci za účelem slouče­ní
rodiny nebo o dočasnou migraci tzv. expatů.198
Je si také třeba uvědomit, že ne vždy ti, o nichž hovoříme, jsou migranti (tj. ti, co migrovali),
nebo cizinci (ti, co nemají české státní občanství), a proto není ani jeden z těchto výrazů vhodné použít.
Velmi často jsou takto chybně označováni tzv. druhogenerační „migranti“, tedy potomci migrantů,
kteří ale mnohdy sami nikam nemigrovali a navíc mají českou státní příslušnost – nejčastěji
jde o Vietnamce. Hovořit o druhogeneračních Vietnamcích jako o cizincích nebo migrantech, nikoliv
197	Tamtéž, str. 28.
198	Pro slovník migraciologických pojmů viz např. Freidingerová, T. (ed.), Manuál pro vyučující žurnalistiky aneb píšeme
o migraci (Člověk v tísni, 2017)
Na používání slov
záleží. Pojmy označující
migrující osoby se
často používají nahodile
a nepřesně. Je třeba
důsledně rozlišovat mezi
uprchlíkem a migrantem
a vyvarovat se zavádějícím
spojením jako
„nelegální migrant“ nebo
„ekonomický uprchlík“.
100
jako o Češích vietnamského původu nebo českých obyvatelích vietnamského původu, tudíž implikuje
pocit, že jsou v české společnosti stále něčím exotickým či cizorodým.
Dalším problematickým termínem s negativními konotacemi je výraz „nelegální i/migrant“
nebo ještě silněji „nelegál“, či obsahově zcela zavádějící výraz „nelegální uprchlík“. Smysl všech těchto
výrazů je v odborné debatě, ale i v zahraničních médiích zpochybňován především proto, že žádná
osoba sama o sobě nemůže být nelegální (neboli nezákonná). Pouze činnost, kterou vykonává nebo
se jí dopouští, lze označit za nelegální či nezákonnou. Světové tiskové agentury i velká americká média
se proto zavázala výraz „illegal immigrant“ (nelegální migrant) a jemu podobné výrazy vedoucí
k další stigmatizaci migrujících osob nepoužívat.199 V ČR zatím obdobný krok v redakční politice
žádné médium (veřejně) neučinilo, ale například v článcích publikovaných Českou tiskovou kanceláří
(ČTK) se čtenáři mohou stále častěji setkat s korektnějším výrazem neregulérní migrant. Nicméně poté,
co text převezmou mainstreamová média, do textů se opět dostává označení „nelegální“.
Na úrovni EU se otázkou problematičnosti výrazu „nelegální migrant“ zabývá síť The Platform for
International Cooperation on Undocumented Migrants (PICUM), která sdružuje 162 organizací (neziskových
organizací, univerzit, odborů aj.) z více než 32 zemí, včetně ČR.V roce 2014 PICUM vydala doporučení
Words Matter (v překladu: Na slovech záleží) jak s termínem pracovat a jakými alternativními
výrazy jej nahradit.200 Jako hlavní argumenty proti užívání termínu ve veřejném, mediálním i politickém
diskurzu uvedla: „Být osobou bez oprávnění k pobytu ve většině zemí neznamená, že se daná osoba
dopustila trestného činu. Jelikož pobyt bez oprávnění nepředstavuje provinění proti osobám, majetku ani
národní bezpečnosti, spadá tento stav pod správní právo, nikoliv trestní. Nicméně dokonce i v zemích, kde
porušení imigračních zákonů představuje trestný čin, spáchání trestného činu samo o sobě nedělá z nikoho
‚nelegálního‘ člověka.“ PICUM dále dodává, že „přívlastek ‚nelegální‘ líčí migranty jako nečestné zločince
nezasluhující ohledy, kteří představují hrozbu pro veřejné blaho. Tento pohled legitimizuje používání
represivních opatření, donucovacích prostředků a trestů, které mají migranty bez oprávnění k pobytu
odradit od vstupu na území.“ Proti užívání přívlastku nelegální hovoří též fakt, že dle čl. 13 Všeobecné
deklarace lidských práv má každý právo stát se migrantem, resp. „každý má právo opustit kteroukoli
zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země“. Tedy není možné říci, že někdo je oprávněným migrantem
a někdo jiný nikoliv.
V českém jazykovém kontextu neexistuje jednotný názor na to, jaký termín by bylo nejvhodnější
užívat namísto spojení „nelegální migrant“. Podle některých odborníků to souvisí s nedostatečnou
tematickou slovní zásobou a neohebností češtiny, v jejímž překladu některé anglické termíny
jako např. ‚illegal‘,‚irregular‘,‚undocumented‘,‚unathorised‘,‚clandestine‘,‚spontaneous‘, mohou působit
poněkud uměle.201 Nabízí se právní termín cizinec bez oprávnění k pobytu. Můžeme namítnout, že se
jedná o krkolomné a příliš dlouhé spojení, pro novinařinu zcela nevhodné. Na druhou stranu ani o lidech,
kteří se dopustí dopravní nehody a nemají řidičské oprávnění, média nereferují jako o nelegálním
řidiči, ale jako o osobě bez řidičského oprávnění. PICUM doporučuje v českém prostředí namísto
přívlastku „nelegální migrant“ používat právě výrazy „osoba bez oprávnění k pobytu“, „neoprávněně
pobývající či neregulérní (osoba/migrant/cizinec)“.202
9. 4. Podpora médií v kultivaci veřejné debaty o migraci
Zástupci NNO, státní správy nebo samospráv (a paradoxně i příznivci konspiračních teorií), kteří vnímají
veřejnou debatu o migraci jako zkreslující, nepřesnou a nevyváženou, z této skutečnosti často
viní média a obviňují je z honby za senzací, z podléhání politickým vlivům nebo z pouhé neschopnosti
najít si relevantní informace. I když se tyto nešvary skutečně mohou vyskytovat, každodenní realita
novináře je složitější. Podfinancované redakce, nedostatek času na rešerše, nutnost velmi rychle se
199	Jako první k závazku přistoupila tisková agentura The Associated Press v roce 2013, později se k ní připojila další
americká média jako ABC, The Huffington Post, NY1 apod.
200	Words Matter (PICUM, 2017): http://picum.org/words­‑matter/.
201	Drbohlav, D. Nelegální ekonomické aktivity migrantů: Česko v evropském kontextu. (Karolinum, 2009).
202	Words Matter (PICUM, 2017):
http://picum.org/Documents/WordsMatter/Words_Matter_Terminology_FINAL_March2017.pdf.
Novináři pracují v nelehkých
podmínkách, lepší
než jejich práci kritizovat
je podpořit je. Zástupcům
NNO a samospráv
prospěje, když si k tomu
osvojí několik základních
dovedností.
101
zorientovat v neznámé oblasti a často také problém najít migranty ochotné se do médií vyjadřovat –
to vše vede k tomu, že redaktoři nemají kapacity na to se v tématu migrace hlouběji zorien­tovat a aktivně
vyhledávat příběhy a respondenty v terénu. Často jsou spíše odkázáni na agenturní zprávy nebo
jednotlivce a organizace ochotné jim kdykoli poskytnout komentář.
Nevládní organizace a samosprávy, které mají zkušenosti s integrací migrantů a uprchlíků, stejně
jako odborná veřejnost, by proto neměly média pouze kritizovat a oponovat jim, ale podporovat je
v tvorbě kvalitního, informačně bohatého a vyváženého obsahu. Přitom by se měly držet několika
obecných zásad, které platí obecně pro PR a komunikaci s novináři a uplatnit je při práci s tématy
migrace a integrace:
•• Orientovat se v profilech médií: pro dobrou komunikaci o jakémkoli tématu je důležité vědět,jak
k němu to které médium přistupuje,jak ho„rámuje“,kdo z jejich komentátorů se k tématu nejčastěji
vyjadřuje a kteří novináři na něm pracují. Snáze je tak možné pochopit, co média v oblasti migrace
zajímá a na které jejich redaktory se konkrétně obracet.
•• Nahlížet na diskutovaná témata také z perspektivy novináře a diváka/čtenáře: k tomu je
vhodné vyhledávat zajímavé příběhy a nové úhly pohledu, sledovat, jaká témata v oblasti migrace
a integrace jsou právě aktuální, hojně diskutovaná a mediálně zajímavá a k nim také vztahovat
kýžená sdělení vyplývající z činnosti NNO či samospráv.
•• v tím se snáze dosáhne toho,že v médiích zazní i hlas osob s příslušnou odborností či osobní zkušeností
v diskutovaném tématu, který může vyvážit vyjádření těch, kterým právě expertíza nebo
přímá zkušenost chybí.
•• Stanovit si strategický plán: komunikace s médii o tématech migrace a integrace se často skládá
z pouhých reakcí na dotazy novinářů, výroky politiků a veřejných činitelů nebo na aktuální dění.
To je rozhodně důležité, zároveň je však dobré udělat si jasno v tom, čím mohou jednotlivé NNO
či aktivní samosprávy samy přispět do veřejné debaty. V praxi se osvědčuje sestavit si strategický
plán pro komunikaci s médií a v něm si stanovit např. jaké problémy jsou pro nás zásadní, jaké
informace chceme sdělit širší veřejnosti a jaká řešení navrhujeme. Současně je potřeba určit si
cílové publikum, jeho potřeby a obavy, používané komunikační kanály, časový plán pro realizaci
konkrétních kroků, atd.
•• Ovládat základy PR: menší NNO i samosprávy si často nemohou dovolit zaměstnat odborníka na
PR, nebo řada lidí se také mylně domnívá, že komunikace s médii nevyžaduje zvláštní znalosti či
odbornost. Přitom základy PR ohledně tvorby a podoby tiskových zpráv, zpravodajských hodnot,
péče o mailinglist či udržování dobrých vztahů s novináři lze získat poměrně snadno z příruček
o mediální komunikaci nebo se to naučit v speciálních kurzech PR.203
•• Vyhýbat se polarizaci: debata o migraci je v ČR silně polarizovaná. Média, ať už v upřímné snaze
o objektivitu nebo ze zájmu o senzaci, často poskytují prostor těm nejradikálnějším názorovým
proudům na obou stranách spektra. Takto utvářený veřejný prostor nevytváří dobré prostředí
pro věcnou debatu a předávání informací – a už vůbec ne pro hledání řešení. Je proto zcela na
místě mít pochopení pro obavy a nejistotu lidí i v případě, že podle zkušeností zainteresovaných
osob nebo dostupných informací nemají reálný základ, a zaměřovat se spíše na navrhování
konstruktivních řešení pro konkrétní situaci.
•• Zachovávat autentičnost: opírat svou argumentaci o čísla, statistiky a výzkumy, ale současně
mít na zřeteli, že postoje veřejnosti jsou často zakotvené v emocích a hodnotách a rovněž se nebát
vyjádřit emoce či vysvětlit důvody svých aktivit nebo postupů.
•• Důraz na srozumitelnost: migrace a integrace jsou velmi komplexní témata – snad i proto
jsou lidé v souvislosti s nimi obzvlášť náchylní k tomu uvěřit konspiracím a snadným řešením.
Tím spíše je nutné naučit se komunikovat o tématu co nejsrozumitelněji, vyhýbat se odborným
výrazům, které nejsou všeobecně známé, ale především nepoužívat projektový a administrativní
jazyk (složité bude vysvětlovat např. integrační opatření pro někoho, kdo o tom nikdy předtím
203	 Např. Marthoz, Jean Paul. How to communicate. Strategic communication on migration and Integration.(King
Baudouin Foundation, 2006): https://www.kbs-frb.be/Virtual-Library/2006/294956; Blog Jana Tomandla, Jak oslovit
média: https://jakoslovitmedia.cz/.
102
neslyšel (proto není dobré vůbec takový výraz ve veřejné debatě používat), soustředit se na
podstatné a také na to, jaký rozměr daného tématu je relevantní pro cílovou skupinu.
•• Nahrazovat “multikulti” prezentace: NNO i obce se zcela běžně snaží veřejnosti přiblížit
život migrantů prostřednictvím jídla, zpěvu a tance. Multikulturní festivaly mají výhodu v
tom, že jsou poměrně atraktivní a populární. Pokud však nabízejí výhradně prezentaci cizinců
prostřednictvím jejich odlišné kultury, mohou vést k jejich exotizaci a zdůraznění kulturních
rozdílů. Lidé se přijdou pobavit a ochutnat něco netradičního, ale odejdou s dojmem, že migranti
jsou lidé, kteří tančí v krojích a vaří exotické pokrmy. Nicméně, i běžné kulturní akce v obci mohou
skvěle posloužit jako prostor ke skutečnému setkání, rozhovoru a společným aktivitám (např.
na výročních oslavách založení obce může být i stánek s vietnamskými specialitami, protože
mezi obyvateli obce jsou také Vietnamci). Rovněž tak pozitivně působí představení cizinců
prostřednictvím toho, co je s místními spojuje nebo co odráží jejich běžný život. Například
rozhovor v místním deníku s Vietnamcem – vášnivým rybářem o jeho úlovcích, nebo s Ukrajinkou
o tom, jak začala v ČR podnikat, můžou být cestou jak ukázat, že tito lidé jsou součástí české
společnosti a mají s námi společného víc, než si myslíme.
•• Dát migrantům hlas: z výzkumů představených výše vyplývá, že o migraci a integraci v médiích
větši­­nou mluví politici nebo mluvčí vládních institucí, někdy odborníci, ale jen v minimální míře
mig­­ranti či uprchlíci samotní. Organizace, které s nimi pracují, se mohou pokusit tuto nerovnováhu
aspoň částečně vyrovnat tím, že budou pojítkem mezi médii a migranty a budou novinářům
při oslovování těchto osob pomáhat. Je pochopitelné, že řada z nich se zdráhá veřejně vystoupit
a obává se negativních reakcí. To je třeba respektovat. Zároveň je potřeba jim vysvětlit, k čemu je
dobré,když se jejich hlas a osobní příběhy v médiích objeví.
103
9. 5. Užitečné odkazy a materiály
▶▶ Příklady osvětových kampaní nevládních organizací v ČR
Název Téma Realizátor Období Čím je kampaň zajímavá? Další informace
Kampaň
za férové
zdravotní
pojištění
pro všechny
migranty
Prosazení
možnosti se
účastnit na
veřejném
zdravotním
pojištění
pro všechny
migranty
Konsorcium
nevládních
organizací
pracujících
s migranty,
Nesehnutí
2011–2013
•• snaha o systémové změny
v sociální oblasti
•• medializace
•• spojení různých organizací
a aktérů
•• využití advocacy, medializace
osobních příběhů, komiksu
a další
www.migrac-
nikonsorcium.
cz/wp­‑content/
uploads/2016/03/
KNO­‑zdravotni­
‑pojisteni­‑cizincu­
‑web.pdf
Cizinky na
úklid
Placená práce
v domácnosti
a situace žen­
‑migrantek,
které ji
vykonávají
SIMI, Člověk
v tísni,
2013–2014
•• podařilo se dostat dosud
opomíjené téma do širšího
povědomí
•• kreativní kampaň: fiktivní
agentura na najímání pracovnic
v domácnosti, po odhalení
spuštěna informační kampaň
(2. místo v soutěži Koule)
•• spojení s výzkumem,
jehož výsledky se šířily díky
pozornosti, kterou kampaň
vzbudila
www.pracovnice-
vdomacnosti.cz/
www.facebook.com/
Cizinkynauklid/
Češi
a cizinci –
mluvme
spolu!
Časté nešvary
v komunikaci
Čechů s cizinci
Centrum
pro integraci
cizinců
2015–2016
•• využití videí a humoru
k upozornění na nešvary
v komunikaci a každodenních
setkáních Čechů s cizinci
(např. video „Vietnamcům se
netyká“)
www.dobre-
konce.cz/nase­
‑informacni­‑a­
‑osvetove­‑kampane/
cesi­‑a­‑cizinci­
‑mluvme­‑spolu-2/
Jsme to my
Vytvoření
platformy
organizací
a jednotlivců,
kteří chtějí
podpořit
kultivovanou
debatu
o migraci
OSF, SIMI
Konsorcium
nevládních
organizací
pracujících
s migranty
2016–2017
•• videa se známými osobnostmi,
které dělají anketu na ulici
(otázky rozvíjející schopnost
empatie s uprchlíky)
•• podpora debat v regionech ČR
•• rozvoj dovedností v mediální
komunikaci pro NNO
a migranty
www.jsmetomy.cz
▶▶ Příklady osvětových kampaní na lokální úrovni
Název Téma Realizátor Období Čím je kampaň zajímavá? Další informace
Anti
rumours
Vyvracení
nejčastějších
mýtů
o migrantech
a uprchlících
město
Barcelona,
Španělsko
2014–2015
•• využití potenciálu na lokální
úrovni, kde dochází ke
skutečnému kontaktu a kde
integrace probíhá, síťování
aktérů
•• trénink multiplikátorů (majitel
obchodu, učitel, vedoucí
sportovního oddílu apod.) jak
reagovat na mýty
•• kreativní metody: komiks,
graffiti aj.
•• kampaň převzala i další evropská
města, např. Norimberk
www.antirumores.
com/eng/project.
html
https://ec.eu-
ropa.eu/migrant­
‑integration/
intpract/barcelona­
‑anti­‑rumours­
‑campaign
Praha –
metropole
všech
Integrace
cizinců v Praze,
soužití
Magistrát
hl. m. Prahy,
Integrační
centrum
Praha (ICP)
2016–2017
•• kampaň Mezi svými: snaží se
nabourat stereotypy pomocí
pozitivní zpětné vazby cizinců
vůči Čechům, příběhy cizinců
žijících v Praze
•• webový portál pro cizince
a o cizincích v Praze
www.prahametropolevsech.eu
www.icpraha.com/
praha­‑metropole­
‑vsech/
www.metropolev-
sech.eu
104
9. 6. Použité zdroje
Drbohlav, D. Nelegální ekonomické aktivity migrantů: Česko v evropském kontextu. (Karolinum, 2009).
Eurobarometr č. 469 on „Integration of Immigrants in the European Union“. (European Commission,
2018): http://ec.europa.eu/commfrontoffice/publicopinion/index.cfm/survey/getsurveydetail/
instruments/special/surveyky/2169.
Freidingerová, T. (ed.), Manuál pro vyučující žurnalistiky aneb píšeme o migraci (Člověk v tísni, 2017):
https://www.clovekvtisni.cz/the­‑module­‑lecture­‑guide­‑manual­‑pro­‑vyucujici­‑zurnalistiky­‑aneb­
‑piseme­‑o­‑migraci-674pub.
Graf, S., Bilewicz, M., Finell, E., Geschke, D. Nouns Cut Slices: Effect of Linguistic Forms on Intergroup
Bias. Journal of Language and Social Psychology32/1 (2012): s. 62–83.
Lebeda, P., Menšíková, V. (eds.), Proč uprchlíci jitří naše emoce? Narativy související s migrací
a uprchlictvím v české společnosti a nahlédnutí za ně. (Glopolis, 2017).
Lokšová, T. (Ne)přítomní uprchlíci: Mediální obraz dění v Králíkách a na Moldavě. Výzkumná zpráva.
(Multikulturní centrum Praha, 2016).
Marthoz, Jean­‑Paul. How to communicate. Strategic communication on migration and Integration.
(King Baudouin Foundation, 2006): https://www.kbs­‑frb.be/Virtual­‑Library/2006/294956.
Tkaczyk, M., Pospěch, P., Macek, J.: Analýza mediálního pokrytí uprchlické krize. Výzkumná zpráva.
(Masarykova univerzita v Brně, 2015).
UNHCR Viewpoint: „Refugee“ or „Migrant“ – Which is Right? (UNHCR, 2016):
http://www.unhcr.org/news/latest/2016/7/55df0e556/unhcr­‑viewpoint­‑refugee­‑migrant­‑right.html.
Words Matter (PICUM, 2017): http://picum.org/words­‑matter/.
105
KAPITOLA 10
204	Více k tomu na stránkách MV:
http://www.mvcr.cz/migrace/clanek/nase­‑hlavni­‑temata­‑mezinarodni­‑ochrana­‑mezinarodni­‑ochrana.aspx.
205	Více ke Společnému evropskému azylovému systému na stránkách Evropské komise zde:
https://ec.europa.eu/home­‑affairs/what­‑we­‑do/policies/asylum_en.
Specifické postavení žadatelů
o mezinárodní ochranu a osob
s udělenou mezinárodní ochranou v ČR
Pavla Merhautová, Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s.
Azyl a uprchlictví jsou pojmy, které si jsou svým účelem velmi blízké – oba plní humanitární účely
s cílem ochránit cizince před pronásledováním státními orgány založeném na nejrůznějších důvodech.
Podle aktuálních právních definicí azyl spolu s doplňkovou (subsidiární) ochranou spadají
pod pojem mezinárodní ochrana (MO). Přijímání žadatelů o MO a její udělování jsou jak pro Evropskou
unii, tak i pro Českou republiku stálým a aktuálním problémem. V této souvislosti členské
státy EU již dvacet let usilují o shodu na společném a efektivním azylovém systému. Nicméně: vyspělé
státy, ČR nevyjímaje, mají vytvořený propracovaný systém pro samotné přijímání uprchlíků
a dále pak také pro zajištění jejich základních potřeb během azylového řízení. Pro osoby s udělenou
MO pak existuje ucelený integrační program, který má pomoci usnadnit průběh jejich trvalého
usazování se v ČR.
10.1 Základní charakteristiky institutu mezinárodní ochrany
Právní úprava v otázkách azylu/mezinárodní ochrany je značně roztříštěná a její těžiště neleží v českých
zákonech,ale především v evropském a mezinárodním právu.Základní pravidla a principy v této
oblasti zakotvují mezinárodní smlouvy, a to Úmluvou o právním postavení uprchlíků (tzv. Ženevská
úmluva z roku 1951) a k ní se vážící Protokol o právním postavení uprchlíků (tzv. Newyorský protokol
z  roku 1967). Dnes institut azylu/uprchlictví v  nějaké podobě uplatňuje 148 států světa, často
v  podobě ústavních zákonů.204 Česká republika jej zakotvuje v  čl.  43 Listiny základních práv
a svobod, podle kterého „Česká republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování
politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými
právy a svobodami.“
Pro oblast azylu jsou zásadní a v dnešní době také hojně diskutované k tomu příslušné právní
předpisy evropského práva. Právo na azyl zde garantuje především čl. 18 Listiny základních práv
Evropské unie. S ohledem na otevřené hranice Schengenského prostoru a svobodu pohybu se však
státy EU dohodly na společném přístupu k azylu a vytvořily Společný evropský azylový systém (CEAS),
který sestává ze souboru směrnic a nařízení, jež mají za cíl sjednotit minimální standardy týkající se
azylu, ale zároveň ponechat pravomoci členským státům EU, na jejichž základě si budou moci stanovit
vlastní postupy pro udělení a odnětí mezinárodní ochrany. Byl to právě CEAS, který pojem „azyl“
nahradil pojmem „mezinárodní ochrana“, neboť ten v sobě zahrnuje více druhů ochrany cizinců než
pouze právo azylu, zejména doplňkovou ochranu (viz níže).205
Pravidla pro udělování
mezinárodní ochrany
v ČR jsou upravena
mezinárodními smlouvami,
evropským právem
a vnitrostátním zákonem
o azylu. Existují dvě
základní formy udělené
MO: azyl a doplňková
ochrana.
106
Základním vnitrostátním právním předpisem ve věci řízení o udělení MO, postavení žadatelů
o udělení MO i osob s udělenou MO (uznaných azylantů a osob s doplňkovou ochranou) v ČR je
zákon o azylu.206 Tento zákon rovněž definuje dvě možné formy udělované mezinárodní ochrany
v ČR (a také v EU), a to:
10. 1. 1. Azyl
Azyl je trvalá forma mezinárodní ochrany a uděluje se cizinci, u něhož se v řízení o MO prokáže, že „je
pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání
určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství
(BSO), ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 207
Dalším důvodem udělení azylu může být sloučení s rodinným příslušníkem (manželem, nezletilým
dítětem nebo v případě nezletilého dítěte s rodičem), kterému již byl azyl udělen.
Azyl lze udělit i pro takzvané humanitární důvody. Na humanitární azyl není právní nárok
a je čistě na uvážení ministerstva vnitra, komu jej udělí a z jakých důvodů.208 Smysl tohoto institutu
spočívá zejména v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na
něž sice nelze aplikovat žádnou z možností předpokládaných taxativními výčty v zákoně o azylu, ale
v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat
nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona jako obvyklé důvody udělování humanitárního
azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob z oblastí postižených
humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na mimořádné
situace, jež předvídatelné nebyly a v nichž by bylo odmítnutí udělení azylu výrazem nerespektování
lidskoprávních či morálních základů společnosti.
10. 1. 2. Doplňková ochrana (DO)
Tato dočasná forma MO se udělí cizinci, který „nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude­­­-li v řízení
o MO zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je
státním občanem, nebo státu svého posledního trvalého bydliště (u osob BSO), by mu hrozilo skutečné
nebezpečí vážné újmy, tj. uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské zacházení, vážné
ohrožení z důvodu ozbrojeného konfliktu, nebo by takové jeho vycestování bylo v rozporu s mezinárodními
závazky ČR.“209 Doplňková ochrana může být rovněž udělena z  důvodu sloučení s  rodinným
příslušníkem (manželem, nezletilým dítětem nebo v případě nezletilého dítěte s rodičem), kterému
již byla doplňková ochrana udělena.
Doplňková ochrana je na rozdíl od azylu udělována na dobu určitou, po kterou hrozí vážná
újma, nejméně však na 1 rok.210 Po této době je přezkoumáváno, zda trvají důvody, pro které byla
udělena. V případě, že důvody trvají, je její platnost prodloužena. O její prodloužení je třeba požádat
nejpozději 30 dnů před uplynutím doby, na niž je DO udělena.
Z hlediska množství případů udělení mezinárodní ochrany lze mluvit spíše o marginálních
počtech. K 31. 12. 2017 bylo v ČR pouze 2144 osob s udělenou MO (tj. 0,03 % z celkové populace ČR).211
Ročně Česká republika přijme okolo tisícovky žádostí o udělení MO, přičemž jen v malé části z nich
rozhodne pozitivně. Například v roce 2017 bylo přijato 1086 žádostí a 147 osobám byla udělena mezinárodní
ochrana. Držitelé MO pocházeli z následujících zemí: Sýrie (28 osob), Ukrajina (24 osob), Irák
(13 osob), Uzbekistán (13 osob), Jemen (7 osob), atd. V těchto údajích jsou započteny jak jednotlivé
dospělé osoby, tak i rodiny s dětmi, které přišly do ČR hledat bezpečí.212
206	Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění.
207	Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, § 12.
208	Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu; § 14.
209	Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu; § 14a.
210	Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu; § 53a.
211	Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území ČR v roce 2017: Tabulková část zprávy (OAMP, 2018):
http://www.mvcr.cz/migrace/clanek/vyrocni­‑zpravy­‑o­‑situaci­‑v­‑oblasti­‑migrace­‑a­‑integrace.aspx.
212	Pro podrobné statistické informace o MO viz stránky MV: http://www.mvcr.cz/migrace/clanek/mezinarodni­‑ochrany.aspx.
107
10. 2. Azylové řízení a práva žadatelů o udělení mezinárodní ochrany
Mezinárodní ochrana se uděluje v řízení o udělení mezinárodní ochrany (známé též jako azylové
řízení), v němž se o azyl i doplňkovou ochranu žádá společně, a to podáním žádosti o mezinárodní
ochranu. Žádost o MO může být podána v těchto místech na území ČR:
•• v přijímacím středisku Správy uprchlických zařízení (SUZ) v Zastávce u Brna a na Letišti Václava
Havla;
•• v nemocnici;
•• na oddělení cizinecké policie;
•• v zařízení pro zajištění cizinců SUZ (aktuálně v obcích Balková, Bělá­‑Jezová, Vyšní Lhoty).
Po přijetí žádosti o MO vede s každým žadatelem za přítomnosti tlumočníka pohovor pracovník
OAMP. Žadatel o udělení MO také prochází různými zdravotními vyšetřeními, aby se zamezilo případnému
rozšíření infekčního onemocnění. Po celou dobu pobytu v přijímacím středisku nesmí žadatel
toto zařízení opustit. Průměrná doba pobytu v tomto typu zařízení je asi jeden týden.
Pro účely prokazování totožnosti a statusu žadatele o udělení MO v průběhu správního řízení je
žadateli vystaven průkaz žadatele o udělení MO. Po dobu řízení o MO je žadatel povinen setrvat
na území ČR. Po absolvování všech vstupních procedur je žadatel převezen do jednoho z pobytových
středisek SUZ (v obcích Kostelec nad Orlicí a Havířov), kde může pobývat po celou dobu řízení ve
věci jeho žádosti o udělení MO. Pobytové středisko (PoS) mohou žadatelé opouštět za podmínek stanovených
zákonem o azylu.
Žadatel o udělení MO má v uprchlickém zařízení, v němž je hlášen k pobytu, právo na poskytování
ubytování, stravy a jiných služeb (např. psychologa, výuky češtiny aj.) a za podmínek stanovených
zákonem o azylu i na příspěvek ve výši životního minima (v případě, že nevyužívá stravování
v zařízení). Ve střediscích je k dispozici dětské centrum, výtvarná dílna, knihovna, čajovna,
hřiště, sportovní vybavení a klienti se mohou účastnit různých kulturních akcí a výletů. Pro žadate­le
ubytované v PoS jsou organizovány kurzy českého jazyka. Děti jsou po příchodu do PoS umístěny
do místních škol.
Po předložení písemné žádosti a dokladu o zajištění ubytování lze žadateli umožnit ubytování
na soukromé adrese a za určitých podmínek poskytnout i finanční příspěvek, který se vyplácí na
dobu nejvýše tři měsíců a který je určen k překonání problémů v začátcích pobytu mimo azylové zařízení.
Pokud je žadatel o udělení MO hlášen mimo pobytové středisko po dobu přesahující 365 dní,
má nárok na dávky ze systému státní sociální podpory (viz kapitola 4).
Během řízení mohou žadatelé o MO pobývat v uprchlickém zařízení a v omezené míře požívat
dalších práv a služeb státu. Pracovat je možné po 6 měsících v řízení a o dávky žádat po roce života
mimo azylové středisko. Období čekání bývá pro žadatele psychicky velmi náročné a může vést až
k tzv. táborovému syndromu.
Žadatelé spadají do skupiny pojištěnců,jejichž zdravotní pojištění je hrazeno státem ze systému
veřejného zdravotního pojištění.213 Zapojení na pracovní trh je možné až po uplynutí doby 6 měsíců
od podání žádosti o udělení MO,a to po vyřízení pracovního povolení.214 Žadatelé také mohou uzavírat
sňatek na území ČR a platí při tom pro ně výjimka ohledně doložení dokumentů potřebných k uzavření
sňatku,které si z důvodu svého právního postavení nemohou vyžádat ze země původu.215
V případě uznání žádosti je žadateli udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové
ochrany. V případě zamítnutí žádosti má žadatel právo podat žalobu proti rozhodnutí OAMP
MV ke krajskému soudu.V případě, že soud potvrdí rozhodnutí ministerstva, má žadatel právo podat
kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. OAMP disponuje v první instanci lhůtou 6 měsíců
pro vydání rozhodnutí. Ovšem v případě, že nerozhodne, může se řízení prodloužit o dalších 9 měsíců.
Není nicméně výjimkou, že žadatel může v řízení setrvat i několik let, a to zejména v případech,
kdy dojde i na podání žaloby proti negativnímu rozhodnutí ministerstva.
213	Viz zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb., v platném znění; § 7, odst. 1.
214	Viz zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., v platném znění; § 97 písmeno e).
215	Viz zákon o matrikách, jménu a příjmení č. 301/2000 Sb., v platném znění; § 35 odst. 5.
Během řízení mohou
žadatelé o MO pobývat
v uprchlickém zařízení
a v omezené míře
požívat dalších práv a
služeb státu. Pracovat
je možné po 6 měsících
v řízení a o dávky žádat
po roce života mimo
azylové středisko. Období
čekání bývá pro žadatele
psychicky velmi náročné
a může vést až k tzv.
táborovému syndromu.
108
Toto období je pro žadatele o MO velmi psychicky náročné, poněvadž se jedná o období velké
nejistoty, kdy žadatel neví, zda bude deportován zpět do země svého původu (nebo země, pro niž má
platné vízum, nebo kde pro něj platí bezvízový styk), nebo zda bude moci začít nový život v nové zemi.
O to obtížnější může situace být, pokud o MO žádá rodina s dětmi. Toto období čekání může vést až
k tzv. táborovému syndromu, který se vyznačuje pasivitou, apatií až depresí, v ojedinělých případech
až agresivitou. Tento psychický stav je důsledkem toho, že dospělý člověk nemůže dlouhodobě
žít jako plnoprávný občan společnosti.
10.3 Práva osob s udělenou mezinárodní ochranou a Státní integrační
program
Na institut mezinárodní ochrany je z pohledu zákona pohlíženo jako na trvalý pobyt. To znamená,
že osoby s udělenou MO mohou využít následujících práv:
•• zaměstnání/podnikání – přístup na trh práce mají za stejných podmínek jako občané ČR, tedy
mohou být registrováni jako uchazeči o zaměstnání na Úřadu práce a k výkonu zaměstnání
nepotřebují pracovní povolení;
•• zdravotní pojištění – jsou zařazeni do systému veřejného zdravotního pojištění;
•• cestování po EU – v rámci Shengenského prostoru mohou za turistickým účelem cestovat
po dobu 180 dnů, a to bez víza, ale s vyřízeným s cestovním pasem, který jim vydá OAMP MV,
a s průkazem o pobytu; ovšem v případě delšího pobytu v zahraničí si je nutné zjistit vízové
podmínky ve vztahu k zemi původu;
•• sociální dávky – mají právo účasti v dávkových systémech sociálního zabezpečení;
•• uzavření manželství – taktéž na osoby s MO se vztahuje výjimka týkající se prominutí doložení
nezbytných dokumentů potřebných k uzavření sňatku.216
Pro usnadnění začátků v nové zemi a urychlení integrace do nové společnosti vytvořilo Ministerstvo
vnitra integrační nástroj nazvaný Státní integrační program (SIP).217 Současný SIP byl schválený
vládou s účinností k 1. 1. 2016 a v lednu 2017 schválila vláda jeho aktualizovanou podobu,218 která
lépe reaguje na potřeby procesu integrace. Realizaci SIP zajišťuje tzv. generální poskytovatel integračních
služeb, kterým je v současnosti Správa uprchlických zařízení (SUZ). Smyslem SIP je především
to, že přesně určené cílové skupině (tj. osobám s udělenou MO) je poskytována asistence v pěti
klíčových oblastech: bydlení, zaměstnání, vzdělávání a v oblasti sociální a zdravotní.
Základem SIP je pak individuální integrační plán, což je základní dokument, popisující integrační
cíle u konkrétní osoby a průběh integrace v uvedených klíčových oblastech integrace. Plán
vzniká během pobytu v integračním azylovém středisku (IAS), nebo v co nejkratší době po udělení
MO. Je aktualizován podle průběhu integrace a potřeb dané osoby. Přímá účast oprávněné osoby je
nezbytná. Integrační služby jsou poskytovány po dobu nejdéle 12 měsíců.
Jednotlivé oblasti plánu mohou obsahovat následující příklady asistence:
•• Oblast bydlení:
•• zajištění bydlení formou nájemní nebo podnájemní smlouvy, popř. ubytovací smlouvy
pokud je ubytování spojeno se zaměstnáním na dobu minimálně 1 roku;
•• v případě potřeby úhradu vstupních nákladů: provize realitní kanceláři maximálně do výše
nájemného za jeden měsíc pronajímaného bytu, jednorázový a nevratný finanční příspěvek
na zajištění bydlení;
•• úhrada prvního, příp. i druhého nájemného;
•• vybavení bytu nezbytným základním nábytkem a dalším zařízením;
•• stěhování oprávněné osoby do bytu, včetně úhrady nákladů na stěhování.
216	Viz zákon o matrikách, jménu a příjmení č. 301/2000 Sb., v platném znění; § 35 odst. 5.
217	Viz zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění; § 68 až 70.
218	Viz usnesení vlády č. 954/2015 ze dne 20. 11. 2015 a usnesení vlády č. 36/2017 ze dne 16. 1. 2017.
Držitelé mezinárodní
ochrany mají v ČR stejné
postavení jako osoby s trvalým
pobytem. K usnadnění
jejich integrace do
české společnosti slouží
Státní integrační program.
Jeho základem je
individuální integrační
plán, který popisuje integrační
cíle u konkrétní
osoby a průběh integrace
v klíčových oblastech
integrace.
109
•• Oblast zaměstnání:
•• podání žádosti o zprostředkování zaměstnání – výsledkem je registrace na Úřadu práce;
•• hledání zaměstnání s využitím nabídek volných pracovních míst;
•• zajištění rekvalifikací;
•• zajištění dalších kurzů.
•• Oblast vzdělávání:
•• začlenění dětí do základní školy v rámci povinné školní docházky;
•• zprostředkování studia na střední, popřípadě vysoké škole;
•• podání žádosti o uznání zahraničního středoškolského a vysokoškolského vzdělání
a dokladů o něm (tzv. nostrifikace);
•• začlenění dětí do zájmových kroužků v rámci základní školní docházky;
•• začlenění dětí v rámci předškolního vzdělávání;
•• možnost účasti v bezplatném jazykovém kurzu s dotací 400 hodin výuky, a to v zařízeních
SUZ i mimo ně. Kurz realizuje MŠMT, je skupinového nebo individuálního typu, trvá
přibližně 6 až 12 měsíců a je zakončen zkouškou a vydáním osvědčení o jeho absolvování
a o vykonání závěrečné zkoušky;
•• v případě zájmu zprostředkování nadstandardního jazykového kurzu (např. se zaměřením
na zajištění zaměstnání).
•• Sociální oblast:
•• asistence při podání žádostí o sociální dávky a o státní sociální podporu219 a při dalších
návštěvách ÚP;
•• asistence při podání žádosti o sociální dávky pomoci v hmotné nouzi220 a při dalších
návštěvách ÚP.
•• Zdravotní oblast:
•• registrace u zdravotních pojišťoven;
•• registrace u lékařů a asistence při jednotlivých návštěvách;
•• nákup a úhrada speciálních zdravotních pomůcek u handicapovaných osob.
•• Služby tlumočníka při jednáních na úřadech a s dalšími subjekty.
10. 4. Specifika sociální práce s žadateli o mezinárodní ochranu
a jejími držiteli
Základní bariérou v integraci uprchlíků do českého prostředí je neznalost jazyka. Úspěšné osvojení
nového jazyka se neodvíjí pouze od míry vůle učit se, ale také od jiných aspektů, jako je:
•• země původu dané osoby – čeština a latinka je obtížnější pro osoby z arabských zemí;
•• předchozí zkušenost s učením se cizímu jazyku a výukou jako takovou;
•• přístup ke kurzům českého jazyka – výuka češtiny pro žadatele o MO není zakotvena v zákoně
o azylu a výuka pro držitele MO byla v období od roku 2016 do roku 2018 vinou dodavatele kurzů
v podstatě nefunkční;
•• věk a také psychický stav dané osoby, který může být ovlivněn tzv. táborovým syndromem
(viz výše), traumatickými zkušenostmi ze země původu nebo z doby během útěku (zneužívání,
mučení, obchodování s lidmi atd.) a může se projevit až posttraumatickou stresovou poruchou či
psychosomatickým onemocněním.
219	Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění.
220	Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění.
Při práci s osobami
s uprchlickou zkušeností
bychom neměli
zapomínat na to, že se
v nové zemi ocitly nikoli
z vlastního dobrovolného
rozhodnutí, nýbrž je sem
přivedla obava z pronásledování
nebo válečný
konflikt. Pro integrační
proces je přínosné,
pokud jeví místní společnost
o nové „obyvatele“
pozitivní společenský
zájem.
110
Při práci s osobami s uprchlickou zkušeností bychom neměli zapomínat na to, že se v nové
zemi ocitly nikoliv z  vlastního dobrovolného rozhodnutí, nýbrž je sem přivedla obava
z pronásledování nebo válečný konflikt. Tyto osoby mohly ve své zemi původu zaujímat vysoké sociální
postavení, často to jsou lidé s vyšším vzděláním a zde se najednou ocitají v pozici na nejnižším
stupni společenského žebříčku, kdy jsou odkázáni na byrokratické procesy a rozhodování institucí, ke
kterým mohou mít oprávněnou nedůvěru (instituce a vláda v zemi původního pobytu mohou být totiž
příčinou útěku), jsou závislí na pomoci jiných osob a, v případě neznalosti jazyka, nejsou zpočátku
schopni plné orientace v nové společnosti.V neposlední řadě přichází také řada nedorozumění, co se
týče nového sociálního a kulturního prostředí, která mohou mj. vyvolat hodně zmatků a frustrací. To
vše může negativně přispívat k tomu, jak se bude daná osoba integrovat do nové společnosti.
Je proto přínosné, pokud jeví místní společnost o nové „obyvatele“ pozitivní společenský
zájem, takže se necítí izolováni a frustrováni z nového prostředí, a pokud mohou být podporováni
v rámci státních integrační opatření a projektů neziskových organizací, jejichž jsou cílovou skupinou.
Pamatujme na to, že někdy zdánlivý nezájem nebo odtažitost mohou pouze pramenit z ostychu
mluvit řečí, kterou daná osoba dobře nevládne, ze zvykového chování vůči druhému pohlaví anebo
z předchozích negativních zkušeností ze země původu či z nového prostředí.
Příklad z praxe 1: Podpora žadatelů o MO prostřednictvím kurzů českého jazyka
a rekvalifikační kurzů
Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) v Hradci Králové (www.opu.cz) realizovala projekt
Uplatnit se bez překážek, který pro žadatele ubytované v PoS v Kostelci nad Orlicí nabízel kurzy
českého jazyka a rekvalifikační kurzy.U tohoto projektu bylo patrné,jak velký má význam aktivní
zapojení člověka do společnosti a jak takové zapojení (smysluplné využití času) může mít pozitivní
vliv na zvládnutí dlouhodobého stresu, který provází čekání na rozhodnutí o udělení MO.
Výsledky byly viditelné zejména u klientů, u nichž došlo ke zlepšení nejen českého jazyka, ale
také se jim podařilo v krátké době po absolvování rekvalifikace najít vhodné zaměstnání.
Příklad z praxe 2: Seznamování českých sousedů s kulturními tradicemi rodin
přesídlených z Barmy
V rámci projektů Nový začátek a Život v nové zemi realizovanými OPU v letech 2008–2012
a projektů Barmského centra Praha (BCP, www.burma­‑center.org) byla poskytována asistence
barmským rodinám v místech jejich nového bydliště. Sociální pracovník OPU s Barmským
centrem Praha a v některých obcích i s místními církvemi a vedením obcí realizoval setkání
s obyvateli obce, kteří se tak blíže seznámili s tradicemi, historií a současným děním v zemi
původu jejich nových obyvatel. Tato setkání měla velmi příznivý vliv na integraci barmských
uprchlíků do místní společnosti. Barmské centrum Praha navíc v následujících letech rozšířilo
tato setkání o možnost účastnit se přípravy tradičních barmských pokrmů a tím přispělo
k ještě vyšší návštěvnosti těchto akcí.
Příklad z praxe 3: Využití mentorské asistence v integračním procesu
Dobrovolníci OPU působí formou dlouhodobé spolupráce s klienty OPU všech pobytových kategorií
jako mentoři, jejichž úkolem je podporovat usnadnění integrace klientů do české společnosti.
Mentor se schází pravidelně s klientem po dobu minimálně 6 měsíců, během kterých
s klientem procvičuje komunikaci v českém jazyce, seznamuje ho s českou kulturou, zvyky
a místním prostředím, může ho doprovázet na úřady a další místa, kde klient pociťuje jazykovou
bariéru. Mentoringový program je také zaměřen na děti klientů, kterým nabízí pomoc
s probíraným učivem a smysluplné trávení volného času.
111
Příklad z praxe 4: Zprostředkování kontaktu mezi žadateli a osobami s udělenou MO
a českými občany, kteří jsou ochotni ubytování uprchlíkům poskytnout
Iniciativa Uprchlíci vítejte vznikla pod záštitou organizace Sdružení pro integraci a migraci
(SIMI) a  propojuje poskytovatele a  zájemce o  bydlení. Nabízí ubytování lidem, kteří v  ČR
získali azyl či doplňkovou ochranu, nebo o  mezinárodní ochranu požádali, nemají ovšem
možnost si sami najít důstojné bydlení po opuštění hromadných uprchlických zařízení. Koordinátor
těmto lidem zprostředkuje kontakt s osobami, které ubytování nabízejí skrze online
aplikaci a pokud si budou vzájemně vyhovovat, mohou spolu začít bydlet. Bydlení se zprostředkovává
alespoň na 6 měsíců, v ideálním případě na 1 rok.
10. 5. Příslušná právní úprava
Úmluva o právním postavení uprchlíků (tzv. Ženevská úmluva, 1951).
Protokol o právním postavení uprchlíků (tzv. Newyorský protokol, 1967).
Listina základních práv Evropské unie (čl. 18).
Společný evropský azylový systém (CEAS):
https://ec.europa.eu/home­‑affairs/what­‑we­‑do/policies/asylum_en.
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (čl. 43).
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a změně některých zákonů, v platném znění (zákon o azylu).
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění.
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění.
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, v platném znění.
Usnesení vlády č. 954/2015 ze dne 20. 11. 2015 a Usnesení vlády č. 36/2017 ze dne 16. 1. 2017,
kterými byl schválen a následně aktualizován Státní integrační program.
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění.
Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění.
10. 6. Užitečné odkazy a materiály
Mezinárodní ochrana na stránkách Ministerstva vnitra: http://www.mvcr.cz/migrace/clanek/
nase­‑hlavni­‑temata­‑mezinarodni­‑ochrana­‑mezinarodni­‑ochrana.aspx.
Publikace pro žadatele o MO a držitele MO v různých jazykových verzích (Ministerstvo vnitra):
http://www.mvcr.cz/migrace/migrace­‑web­‑dokumenty.aspx.
Leták Řízení o udělení MO v různých jazykových verzích (SIMI):
http://www.migrace.com/cs/podpora/ke­‑stazeni/prakticke­‑informace­‑pro­‑cizince.
National Integration Evaluation Mechanism (NIEM PROJECT): www.forintegration.eu.
Státní integrační program (Správa uprchlických zařízení): www.integracniprogram.cz.
Přehled poskytovaných služeb Správy uprchlických zařízení: www.suz.cz.
Uprchlíci vítejte (nabídky ubytování, SIMI): www.uprchlici­‑vitejte.cz.
www.migracnikonsorcium.cz