Řízení finančních a bankovních rizik – Blok 2, kapitola 3 - 5
FIU/BPFPM
Ing. Roman Hlawiczka, Ph.D.
Katedra financí a účetnictví

•Ing. Roman Hlawiczka, Ph.D.
–tel: 606 630 236
–e-mail: roman.hlawiczka@opf.slu.cz,
•Konzultační hodiny
–Vždy předem dohodnout a potvrdil si telefonicky
•
Kontakt

Podmínky absolvování
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky


Průběžný test 1
Lze získat max. 15 bodů
• termín:
• na semináři
• struktura:
• příklady z probraných témat (viz prezentace a podkladové soubory)
• k dispozici budou vybrané vzorce

Průběžný test 2
Lze získat max. 15 bodů
• termín:
• na semináři
• struktura:
• příklady z probraných témat (viz
prezentace a podkladové soubory)
• k dispozici budou vybrané vzorce

Kvízy
lze získat max. 10 bodů
• vyplňování kvízů přes IS

Zkouška
celkově lze získat max. 60 bodů
• termín:
• ve zkouškovém období
• průběh ústní zkoušky:
• odpovědi na dvě teoretické otázky (každá max. za
30 bodů)

Hodnocení aktivit
Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky


•A: 91 – 100 bodů
•B: 81 – 90 bodů
•C: 71 – 80 bodů
•D: 61 – 70 bodů
•E: 51 – 60 bodů
•F:   0 – 50 bodů
Celkové hodnocení

Opakování kap 1 – 2- Přehled základních druhů finančních rizik
Činnost bank je vždy spojena s finančními riziky, která ovlivňují jejich stabilitu a ziskovost.
Hlavní druhy rizik:
Úvěrové riziko: dlužník nesplní závazky vůči bance.
Tržní riziko: ztráta vlivem vývoje sazeb, měn, akcií nebo komodit.
Riziko likvidity: banka nedokáže včas plnit své závazky.
Operační riziko: ztráta z chyb procesů, lidí nebo systémů.
Kapitálové riziko: nedostatek kapitálu k pokrytí ztrát.
Cílem řízení rizik je včas rozpoznat hrozby a udržet je na přijatelné úrovni, aby banka mohla
dlouhodobě fungovat bezpečně.

Význam a metody řízení rizik
Řízení rizik je základem stability bankovního sektoru a důvěry klientů.
Jeho smyslem je identifikovat, měřit a omezit hrozby dříve, než ohrozí banku.
Základní metody měření:
·Citlivost: určuje, jak změna faktoru ovlivní zisk nebo hodnotu portfolia.
·Směrodatná odchylka: měří kolísání výnosů – čím větší, tím vyšší riziko.
·Value at Risk (VaR): vyjadřuje maximální očekávanou ztrátu při určité spolehlivosti.
·Stresové a zpětné testy: simulují extrémní scénáře a ověřují reakci banky.
·
Efektivní risk management umožňuje lepší rozhodování, alokaci kapitálu a stanovení cen produktů.

Úvěrové riziko a jeho měření
Úvěrové riziko je nejvýznamnějším rizikem bank a vzniká, pokud dlužník nesplácí úvěr podle dohody.
Modely měření úvěrového rizika:
·CreditMetrics: sleduje změny ratingů a dopad na portfolio.
·CreditRisk+: využívá pravděpodobnost nesplácení a rozdělení ztrát.
·KMV model: odhaduje riziko defaultu z tržní hodnoty aktiv a volatility.
·Modely McKinsey a KPMG: vyhodnocují úvěrové portfolio z interních dat.
Banky také využívají sekuritizaci, úvěrové deriváty a pojištění úvěrů, které umožňují přenést
riziko na jiné subjekty.

Kap 3 - Transfer úvěrového rizika
Cílem kapitoly je vysvětlit, jak mohou banky přenášet úvěrové riziko na jiné subjekty a tím
zvyšovat stabilitu a flexibilitu svého portfolia.
Transfer rizika mění vztah mezi věřitelem a dlužníkem, ale umožňuje efektivnější řízení expozice
vůči ztrátám.

Proč přenášet úvěrové riziko?
Banky přenášejí riziko z několika důvodů:
·snížení zátěže kapitálu a zlepšení ukazatelů kapitálové přiměřenosti,
·diverzifikace úvěrového portfolia,
·získání dodatečné likvidity,
·stabilizace ziskovosti a snížení volatility výnosů.
Transfer rizika zvyšuje schopnost bank poskytovat nové úvěry bez růstu celkové rizikovosti.

Účastníci trhu s úvěrovým rizikem
Na trhu s úvěrovým rizikem vystupují:
·Banka – věřitel, který riziko přenáší.
·Investor nebo pojišťovna, která riziko přebírá.
·Zprostředkovatelé, např. investiční fondy nebo specializované instituce.
Tito účastníci vytvářejí sekundární trh, který umožňuje obchodování s úvěrovými expozicemi.

Dopad na vztah banka–klient
Transfer rizika může ovlivnit vztah mezi bankou a dlužníkem:
·může dojít ke změně motivace banky sledovat klienta po přenosu rizika,
·dlužník může vnímat menší odpovědnost za plnění závazků,
·existuje riziko morálního hazardu, pokud banka přenese příliš velkou část rizika.
Proto musí být proces transferu transparentní a regulovaný.

Nástroje přenosu úvěrového rizika
Základními nástroji jsou:
Prodej úvěrů na sekundárním trhu,
Pojištění úvěrů,
Sekuritizace,
Úvěrové deriváty (např. credit default swaps).
Každý z těchto nástrojů má jinou formu, rizikovost a dopad na bilanci banky.

Prodej úvěrů
Představuje přímý převod pohledávky z banky na jiný subjekt.
·Banka prodává úvěry investorům, často za diskontní cenu.
·Výhodou je okamžité snížení expozice a získání likvidity.
·Nevýhodou může být ztráta části výnosu a důvěry klientů, pokud se převody dějí masově.
·
Používá se zejména u nesplácených nebo rizikových úvěrů (tzv. NPL portfolia).

Pojištění úvěrů
Úvěrové pojištění přenáší riziko nesplacení úvěru na pojišťovnu
.
Pojišťovna se zavazuje nahradit bance ztrátu, pokud dlužník selže.
Výhody:
·snížení kapitálových požadavků,
·větší ochota poskytovat rizikovější úvěry,
·stabilnější výnosy.
Nevýhodou jsou vysoké pojistné náklady a závislost na kvalitě pojišťovny.

Sekuritizace
Sekuritizace je proces, při kterém banka převede úvěry do speciální společnosti (SPV), která vydá
cenné papíry kryté těmito úvěry.
Investoři kupují tyto cenné papíry a nesou úvěrové riziko místo banky.

Přínosy:
·zlepšení likvidity,
·snížení rizikové expozice,
·uvolnění kapitálu pro nové úvěry.
·
Nevýhody:
·složitost a regulační požadavky,
·reputační riziko při špatné kvalitě podkladových úvěrů.

Úvěrové deriváty
Úvěrové deriváty umožňují oddělit riziko od vlastnictví aktiva.
Nejčastější forma: credit default swap (CDS).
Princip:
·Kupující CDS platí pojistné,
·Prodávající se zavazuje pokrýt ztrátu při defaultu dlužníka.
Úvěrové deriváty zvyšují flexibilitu řízení rizik, ale mohou vést k řetězovým problémům, pokud se
trh destabilizuje.

Současné trendy v přenosu úvěrového rizika
V posledních letech dochází k rychlému rozvoji moderních forem přenosu rizika:
·Syntetická sekuritizace – banka neprodává samotné úvěry, ale přenáší riziko prostřednictvím
derivátů.
·Zelené sekuritizace – podkladová aktiva tvoří úvěry na udržitelné projekty (ESG).
·Tokenizace pohledávek – využití blockchainu k převodu úvěrových práv.
Tyto nástroje rozšiřují možnosti řízení rizik a zvyšují transparentnost.

Regulační rámec přenosu rizika
Transfer rizika podléhá přísným pravidlům EU i ČNB.
Klíčové předpisy:
·Nařízení CRR II (EU 2019/876) – stanovuje kapitálové požadavky pro sekuritizace.
·Směrnice CRD V – upravuje dohled a povinnosti bank při přenosu rizik.
·Basel III/IV – klade důraz na udržitelnost a transparentnost sekuritizací.
Cílem je zabránit opakování problémů z finanční krize 2008.

Příklad: syntetická sekuritizace v praxi
Příklad z roku 2024 – UniCredit Group provedla syntetickou sekuritizaci úvěrového portfolia SME.
·Přenesla 1,1 mld. EUR rizik na investory pomocí CDS.
·Získala kapitálovou úlevu cca 250 mil. EUR.
·Úvěry zůstaly v rozvaze banky, riziko přešlo na investory.
·
Tento přístup umožňuje bankám uvolnit kapitál bez nutnosti prodávat úvěry.

Role úvěrových ratingů
Ratingové agentury (Moody’s, S&P, Fitch) hodnotí kvalitu sekuritizovaných aktiv.
Rating ovlivňuje:
·cenu cenných papírů,
·důvěru investorů,
·kapitálové požadavky bank.
Po roce 2020 se zvyšuje tlak na transparentní metodiky a zohlednění ESG faktorů při hodnocení
rizika.

Výhody transferu úvěrového rizika pro banku
·Uvolnění kapitálu a možnost financovat další úvěry.
·Zlepšení likvidity a kapitálové přiměřenosti.
·Diverzifikace portfolia a snížení koncentrace rizika.
·Zvýšení stability výnosů.
·Lepší rating banky díky nižšímu rizikovému profilu.
Transfer rizika tak přispívá ke stabilnějšímu bankovnímu systému.

Rizika a omezení přenosu
·Právní a smluvní složitost (zejména u sekuritizace a CDS).
·Informační asymetrie mezi bankou a investory.
·Reputační riziko při nesplacení úvěrů.
·Nadměrná závislost na externím trhu.
·Etické otázky – přenesení odpovědnosti za špatné úvěry na jiné subjekty.
·
Proto je důležité kombinovat externí a interní nástroje řízení rizik.

Alternativní nástroje řízení úvěrového rizika
Vedle klasických metod banky využívají:
·Kreditní fondy – sdílení rizika mezi více investory.
·Tržní zajištění (hedging) pomocí úrokových a měnových derivátů.
·Crowdlending platformy – decentralizovaný přenos rizika mezi jednotlivé investory.
·AI modely pro predikci defaultu – moderní nástroj pro interní řízení rizika.
Tyto trendy mění podobu risk managementu v bankovnictví.

Příklad z praxe: AI v řízení úvěrového rizika
Moderní banky (např. ING, KB, Santander) využívají umělou inteligenci:
·ke sledování kreditních rizik v reálném čase,
·k predikci nesplácení na základě transakčních dat,
·k identifikaci anomálií a zlepšení scoringu klientů.
·
Výsledek: přesnější predikce selhání a lepší alokace kapitálu.

Shrnutí kapitoly 3
Transfer úvěrového rizika představuje klíčový nástroj řízení rizik.
•Umožňuje bance stabilizovat výnosy a omezit ztráty.
•Hlavní formy: prodej úvěrů, pojištění, sekuritizace, úvěrové deriváty.
•Trendy 2023–2025: syntetické a zelené sekuritizace, tokenizace, využití AI.
Úspěšné řízení transferu rizika vyžaduje rovnováhu mezi výnosem, kapitálem a regulací.

Whiteboard series - How AI and ML are revolutionizing credit risk modeling?
https://youtu.be/p9TeYzqaRkg?si=f6lvTUFaPW8TM-OC


Kapitola 4. - Operační a tržní riziko



Tato kapitola se zaměřuje na operační a tržní riziko, která patří mezi nejčastější hrozby stability
bank.
Zatímco operační riziko souvisí s vnitřními procesy a lidskými chybami, tržní riziko vzniká vlivem
změn tržních podmínek.
Obě rizika vyžadují systematické sledování, měření a regulaci podle standardů Basel III/IV.

Operační riziko: základní charakteristika
Operační riziko představuje riziko ztráty vyplývající z nedostatků v procesech, selhání systémů,
chyb zaměstnanců nebo vnějších událostí.
Typickým příkladem jsou technické závady, podvody, kybernetické útoky či přerušení provozu.
Operační riziko je přítomné ve všech činnostech banky a nelze je zcela eliminovat – cílem je
minimalizovat jeho dopad.

Složky operačního rizika
Hlavní složky operačního rizika:
1. Lidský faktor – chyby, nedbalost, neetické chování.
2. Technologická rizika – výpadky systémů, ztráta dat, kybernetické útoky.
3. Procesní rizika – neefektivní interní kontrola, chybné schvalování.
4.       Externí události – přírodní katastrofy, pandemie, geopolitické vlivy.
V současnosti roste význam kybernetické bezpečnosti jako klíčové složky operačního rizika.

Měření operačního rizika
Banky používají tři přístupy dle pravidel Basel:
·BIA (Basic Indicator Approach): riziko se měří jako procento hrubého výnosu banky.
·SA (Standardized Approach): používá se vážení podle typu činností.
·AMA (Advanced Measurement Approach): sofistikovaný model, využívající interní data o ztrátách.
Od roku 2023 se klade důraz na standardizovaný přístup SA, který je povinný pro většinu evropských
bank.

Regulace a kapitál na krytí operačního rizika
Každá banka musí držet kapitál pro pokrytí potenciálních ztrát z operačního rizika.
Podle Basel III se tento kapitál určuje na základě výše provozních výnosů a rizikového profilu
banky.
Cílem je zajistit, aby i při nečekaných událostech byla zachována stabilita a schopnost plnit
závazky vůči klientům.

Příklady operačních selhání
·  Kybernetické útoky (např. ransomware) – ztráty v milionech eur.
·  Zneužití dat klientů – pokuty od regulátorů a poškození reputace.
·  Selhání vnitřní kontroly – případy podvodů uvnitř bank.
·Technologické výpadky – přerušení provozu platebních systémů.
Z těchto událostí se banky učí – zavedly krizové plány, záložní systémy a testování odolnosti (tzv.
resilience testing).

Tržní riziko: vymezení
Tržní riziko znamená riziko ztráty z pohybu tržních cen, zejména úrokových sazeb, měnových kurzů,
akcií a komodit.
Ovlivňuje hodnotu obchodního portfolia i čistý úrokový výnos.
Cílem banky je udržet přiměřenou rovnováhu mezi očekávaným výnosem a možnou ztrátou.

Složky tržního rizika
·  Úrokové riziko – změny úrokových sazeb ovlivňují výnosy a hodnotu aktiv.
·  Měnové riziko – ztráty z nepříznivého pohybu kurzů.
·  Akciové riziko – pokles cen akcií nebo indexů.
·  Komoditní riziko – výkyvy cen ropy, kovů nebo zemědělských produktů.
Banky tato rizika aktivně sledují a zajišťují pomocí derivátů a limitních politik.

Měření tržního rizika
Nejpoužívanější metody:
·Value at Risk (VaR): určuje maximální očekávanou ztrátu při určité pravděpodobnosti.
·Stress testing: hodnotí dopady extrémních tržních výkyvů.
·Gap analýza: sleduje nesoulad mezi splatností aktiv a pasiv.
·Duration a Convexity: měří citlivost portfolia na změnu úrokových sazeb.
Tyto nástroje pomáhají odhadnout, kolik kapitálu je nutné pro krytí rizika držet.

Nové trendy v řízení tržního rizika
Aktuální vývoj v letech 2023–2025 přináší:
•Dynamické modelování rizik pomocí AI a strojového učení.
•Scénáře klimatických rizik – dopad ESG faktorů na ceny aktiv.
•Reálné časové monitorování expozic (real-time risk dashboards).
•Integraci dat z různých trhů pro komplexní řízení rizik.
Digitalizace tak mění způsob, jakým banky identifikují a kontrolují tržní rizika.

Interpretace Value at Risk (VaR)
Value at Risk vyjadřuje nejvyšší možnou ztrátu, kterou banka očekává s danou pravděpodobností během
určitého období.
Příklad: VaR (99 %, 10 mil. Kč) = 0,8 mil. Kč → s 99% pravděpodobností banka nepřijde o více než
0,8 mil. Kč za den.
VaR je základním ukazatelem pro výpočet kapitálových požadavků a limitů expozic.

Omezení metody VaR
·  Nepočítá s extrémními výkyvy (tržní krize).
·  Vyžaduje spolehlivá historická data.
·Není vhodný pro nelineární instrumenty (opce).
Proto je VaR vždy doplněn stresovým testováním a zpětnou verifikací (backtesting).
Od roku 2024 regulace Basel IV požaduje i ukazatel Expected Shortfall (ES) – zachycuje ztráty nad
hranicí VaR.

Stress testing
Stresové testy ukazují, jak banka reaguje na mimořádné situace: prudký pokles akcií, devalvaci
měny, růst sazeb apod.
Scénáře mohou být:
·historické (krize 2008, pandemie 2020),
·hypotetické (např. default velkého dlužníka),
·kombinované (růst sazeb + pokles likvidity).
Výsledky slouží ČNB i EBA pro testy odolnosti bank.

Gap analýza a řízení úrokového rizika
Gap analýza porovnává splatnost aktiv a pasiv.
Cílem je určit citlivost banky na změnu úrokových sazeb.
•Kladný gap → výnosy rostou při zvyšování sazeb.
•Záporný gap → zisky klesají.
Banky doporučují udržovat vyvážený gap pro stabilní marži.
K upřesnění vlivu sazeb se používají ukazatele duration a convexity.

Duration a Convexity v praxi
·Duration vyjadřuje průměrnou dobu splacení dluhopisu a jeho citlivost na změnu sazeb.
Např. duration 5 → pokles úroků o 1 % zvýší cenu o 5 %.
·Convexity zohledňuje nelinearitu vztahu mezi cenou a sazbami.
Tyto nástroje bankám pomáhají optimalizovat portfolia a plánovat zajištění.

Regulace tržního rizika (Basel III a IV)
Podle Basel III/IV musí banky držet kapitál pro krytí tržního rizika v obchodním portfoliu.
Nově se uplatňuje tzv. FRTB – Fundamental Review of the Trading Book, který zpřesňuje metody měření
a zvyšuje požadavky na data.
Cílem je zabránit přesunům aktiv mezi portfolii a omezit arbitrážní praktiky.

Příklad z praxe: řízení tržního rizika v ČR
České banky mají konzervativní přístup – většina tržního rizika plyne z úrokových pozic.
ČNB provádí každoročně makro-stresové testy, které ověřují odolnost sektoru.
Výsledky 2024: český bankovní sektor zůstává stabilní i při poklesu HDP o 4 %.
Největší riziko představují kybernetické a ESG scénáře.

Propojení operačního a tržního rizika
Operační chyby mohou způsobit tržní ztráty (např. chybně zadané obchody).
Naopak tržní šoky mohou zvýšit provozní tlak a chybovost zaměstnanců.
Banky proto spojují obě oblasti v rámci Enterprise Risk Managementu (ERM), kde se rizika měří
souhrnně a vyhodnocují vzájemné vazby.

Shrnutí kapitoly 4
·Operační riziko → vnitřní selhání, technologie, lidé.
·Tržní riziko → změny sazeb, kurzů, cen.
·Klíčové nástroje: VaR, stress testing, gap analýza, duration, convexity.
·Regulace Basel III/IV posiluje transparentnost a odolnost.
·Nové trendy: AI modely, ESG scénáře, realtime monitoring

Otázka pro studenty:
Jaký je hlavní rozdíl mezi Value at Risk a Expected Shortfall a proč je ES považován za přesnější?


Hlavní rozdíl:
•VaR udává hranici ztráty pro danou hladinu spolehlivosti – např. „s 99 % pravděpodobností
nepřekročíme ztrátu X za den“.
•
•ES (někdy též CVaR) udává průměrnou ztrátu, pokud už ta hranice VaR byla překročena – tj. „pokud
dojde ke špatnému scénáři, jaká bude průměrná ztráta v té nejhorší části distribučního prostoru“.

Proč je ES považován za přesnější:
1.ES bere v úvahu velikost ztrát v nejhorších případech, ne jen jejich pravděpodobnost či hranici.
VaR končí přesně na kvantilu a dál už „nekouká“.
2.ES splňuje lepší matematické vlastnosti v řízení rizika – je tzv. «koherenční» mírou rizika
(např. splňuje sub-aditivitu), zatímco VaR ne vždy.
3.Ve scénářích s extrémními ztrátami (tlusté chvosty distribuce) VaR může podcenit riziko, protože
nebere v úvahu, jak hluboko mohou ztráty jít. ES toto omezení řeší tím, že počítá i ty „konce“
distribuce.

Kapitola 5: Riziko likvidity



Riziko likvidity patří k nejvážnějším rizikům v bankovnictví, protože ovlivňuje schopnost banky
plnit své závazky včas a v plné výši.
I zisková banka se může dostat do problémů, pokud ztratí přístup k likvidním prostředkům.
Cílem řízení likvidity je zachovat rovnováhu mezi výnosem, rizikem a schopností rychle reagovat na
tržní změny.

Druhy rizika likvidity
Rozlišujeme dva základní typy:
1.Finanční (tržní) riziko likvidity – banka nemůže prodat aktiva bez významné ztráty hodnoty.
2.Finanční (finančního toků) riziko likvidity – banka nedokáže včas splnit své závazky.
3.
K těmto formám se často přidává riziko reputační, kdy ztráta důvěry vyvolá odliv vkladů.

Příčiny vzniku rizika likvidity
·  náhlý pokles vkladů nebo přerušení financování,
·  nesoulad splatností aktiv a pasiv,
·  omezený přístup na mezibankovní trh,
·  tržní šoky či změna měnové politiky,
·  panika klientů (run na banku).
Banka by měla průběžně testovat svou odolnost vůči těmto situacím.

Ukazatele řízení likvidity
Pro hodnocení likvidity se používají především:
·Poměrové ukazatele likvidity (Liquidity Ratios),
·Likvidní gap – rozdíl mezi splatností aktiv a pasiv,
·Value at Risk upravena o riziko likvidity (L-VaR),
·LCR a NSFR dle Basel III.
·
Tyto ukazatele umožňují sledovat krátkodobou i dlouhodobou stabilitu banky.

Poměrové ukazatele likvidity
·  Okamžitá likvidita = (pohotové prostředky / krátkodobé závazky).
·  Běžná likvidita = (oběžná aktiva / krátkodobé závazky).
·Pohotová likvidita = (pohotové + rychle realizovatelné aktiva / závazky do 1 roku).
Banky sledují vývoj těchto ukazatelů denně i měsíčně, aby předešly napětí v platební schopnosti.

Likvidní gap a řízení časového nesouladu
Likvidní gap ukazuje rozdíl mezi objemem splatných aktiv a pasiv v daném časovém období.
·Kladný gap → banka má více likvidních aktiv, může investovat.
·Záporný gap → riziko nedostatku hotovosti.
·
Řízení gapů pomáhá bance optimalizovat zůstatky v centrální bance a upravovat politiku vkladů a
úvěrů.

LCR – Liquidity Coverage Ratio
Ukazatel LCR (krátkodobý koeficient likvidity) měří schopnost banky pokrýt 30denní odliv
financování.
Vzorec:
LCR = (Vysoce likvidní aktiva / Čistý odliv peněžních toků) × 100 %
Minimální hodnota je 100 %.
Cílem je, aby banka přežila měsíc bez nutnosti dodatečného financování.

NSFR – Net Stable Funding Ratio
Ukazatel NSFR měří dlouhodobou stabilitu financování.
NSFR = Dostupné stabilní zdroje / Požadované stabilní zdroje ≥ 100 %
Zohledňuje strukturu vkladů, dluhopisů a kapitálu.
Od roku 2021 je povinný pro všechny banky v EU – má zabránit nadměrné závislosti na krátkodobém
financování.

Regulace a dohled
Řízení rizika likvidity upravuje Basel III a nařízení EU (575/2013 CRR a CRD V).
V Česku dohled vykonává ČNB, která vyžaduje:
·pravidelný reporting LCR a NSFR,
·interní strategie řízení likvidity,
·scénářové testy („run na vklady“ či „kolaps mezibankovního trhu“).
Od roku 2024 ČNB zahrnuje i klimatické a kybernetické stresové scénáře.

Nové trendy v řízení likvidity
·  Digitalizace a automatizované dashboardy sledování LCR v reálném čase.
·  Tokenizované depozitní modely v centrálních bankách (CBDC projekty).
·  Simulace odlivu vkladů pomocí AI – predikce chování klientů.
·  Zelená likvidita – preference aktiv financujících udržitelné projekty.
Tyto trendy zásadně mění přístup bank k řízení peněžních toků a rezerv.

Příklady nedostatku likvidity v praxi
·  Northern Rock (2007): první banka ve Velké Británii po 150 letech, kterou postihl „run na
vklady“.
·  Lehman Brothers (2008): kolaps způsobený nedostatkem likvidních aktiv a panikou investorů.
·  Credit Suisse (2023): ztráta důvěry vedla k odlivu klientských vkladů a následné akvizici UBS.
Tyto případy ukazují, že nedostatek likvidity může ohrozit i velké, ziskové banky.

Likvidita a kapitálová adekvátnost
Řízení likvidity je úzce spjato s kapitálovou adekvátností.
Banky s vyšší kapitálovou rezervou mají větší důvěru na trhu a snazší přístup k financování.
Basel III vyžaduje, aby likviditní strategie byla součástí ICAAP – Internal Capital Adequacy
Assessment Process.
Kapitál a likvidita tak tvoří spojené nádoby řízení finanční stability.

Interní strategie řízení likvidity
Každá banka musí mít vytvořený Liquidity Risk Management Framework, který obsahuje:
•jasně stanovené odpovědnosti a reportingové linky,
•plány zajištění financování v krizi (Contingency Funding Plan),
•limity na vklady a mezibankovní operace,
•interní stresové scénáře a nástroje pro řízení gapů.
•
Tyto strategie jsou předmětem pravidelných auditů ČNB a EBA.

Role ČNB v dohledu
Česká národní banka provádí dohled formou:
·off-site monitoringu (přezkum reportů LCR, NSFR, ALMM),
·on-site inspekcí (zaměření na krizové plány a interní modely),
·stresového testování sektoru,
v roce 2024 ČNB poprvé zahrnula klimatické a kybernetické scénáře do likviditních testů.
·
Tento přístup odpovídá trendům ESRB a ECB v oblasti makroobezřetnostního dohledu.

Likvidita a digitální bankovnictví
Rozvoj digitálních bank a okamžitých plateb zvyšuje riziko rychlého odlivu vkladů.
V roce 2024 musely některé americké regionální banky (First Republic, Silicon Valley Bank) reagovat
během hodin, nikoli dnů.
Digitální nástroje zlepšují monitoring, ale zároveň zvyšují citlivost na paniku a reputační šoky.

ESG a zelená likvidita
Evropské banky začleňují ESG kritéria do řízení likvidity.
·Přednost mají aktiva financující udržitelné projekty.
·EBA plánuje v roce 2026 zahrnout „Green Liquidity Buffers“ do nové verze Basel IV.
Tento trend posiluje vazbu mezi finanční stabilitou a environmentální politikou EU.

Technologické nástroje řízení likvidity
Moderní banky používají pokročilé systémy pro řízení likvidity:
·Liquidity Dashboards – sledování LCR v reálném čase,
·AI simulace odlivu vkladů na základě chování klientů,
·Blockchainové transakce zrychlující přesuny aktiv mezi pobočkami.
Tyto nástroje zvyšují prediktivní schopnost a zajišťují rychlejší reakci v krizových situacích.

Praktický příklad řízení likvidity
Příklad KB (ČR, 2024):
·Denní sledování koeficientu LCR a využití interního modelu „Liquidity Stress Cube“.
·Každý pátek probíhá reporting na úrovni CFO a Risk Committee.
·V roce 2024 banka zavedla AI nástroj pro detekci anomalních toků vkladů.
Tento model umožnil včasné přesměrování rezerv a zabránil dočasné nelikviditě.

Shrnutí kapitoly 5
·  Riziko likvidity = neschopnost plnit závazky včas a bez ztrát.
·  Klíčové nástroje: LCR, NSFR, likvidní gap, interní plány financování.
·  Dohled ČNB a Basel III zajišťuje odolnost sektoru.
·  Nové trendy: digitální rizika, AI predikce, ESG přístup a zelené rezervy.

Shrnutí kapitoly 5
·  Riziko likvidity představuje schopnost banky plnit své závazky včas a bez ztrát.
·  Dělí se na riziko tržní likvidity a riziko finančních toků.
·  Klíčové nástroje řízení: LCR, NSFR, likvidní gap, plány zajistění financování v krizi.
·  Dohled ČNB a regulace Basel III/IV zajišťují odolnost bankovního sektoru.
·  Trendy 2024–2025: digitální sledování toků vkladů, AI predikce, ESG a zelená likvidita

Otázka
Jak konkrétně přispívají ukazatele LCR a NSFR k odolnosti bank v krizových situacích?


Odpověď:
·  LCR (Liquidity Coverage Ratio) zajišťuje, že banka má dostatek vysoce likvidních aktiv k pokrytí
30denního odlivu peněz. Chrání před krátkodobou panikou a odlivem vkladů.
·  NSFR (Net Stable Funding Ratio) měří dlouhodobou stabilitu financování a brání nadměrné
závislosti na krátkodobých zdrojích.
·  Společně udržují rovnováhu mezi krátkodobou likviditou a dlouhodobou stabilitou a zabraňují
řetězovým reakcím během krizí.

Kapitola 6: Zajištění finančních rizik



Zajištění finančních rizik (hedging) patří mezi nejdůležitější součásti risk managementu.
Jeho cílem je omezit ztráty způsobené nepříznivým vývojem tržních faktorů (úrokové sazby, kurzy,
ceny aktiv).
Zajištění neznamená odstranění rizika, ale jeho převod nebo kompenzaci pomocí finančních nástrojů.

Podstata zajištění
Zajištění spojuje dvě transakce:
Hlavní operaci, která nese riziko (základní pozice).
Zajišťovací operaci, která riziko eliminuje či snižuje.
Cílem je neutralizovat dopad změny tržních cen na celkový výsledek.
Například firma zajišťuje příjem v cizí měně prostřednictvím forwardu nebo futures.

Typy zajištění
·  Přirozené zajištění (natural hedging) – vzájemné krytí aktiv a pasiv ve stejné měně nebo sazbě.
·  Finanční zajištění (financial hedging) – použití derivátů k zajištění proti riziku.
·  Kombinované zajištění – využití obou forem současně.
Finanční zajištění je nejčastější v bankovní praxi a tvoří základ této kapitoly.

Derivátové instrumenty v zajištění
Základní nástroje finančního zajištění:
·Forwardy – dohoda o budoucím nákupu/prodeji za dnešní cenu.
·Futures – standardizované kontrakty obchodované na burze.
·Swapy – výměna peněžních toků (nejčastěji úrokových nebo měnových).
·Opce – právo (kupujícího) nakoupit nebo prodat aktivum za předem stanovenou cenu.

Forwardy a futures
·  Forward je individuální kontrakt mimo burzu (OTC), uzpůsobený potřebám klienta.
·Futures je standardizovaný kontrakt s denním vypořádáním na burze.
Zajištění pomocí těchto nástrojů umožňuje fixovat cenu či kurz a omezit nejistotu budoucích výnosů.
Rozdíl spočívá v míře flexibility a v kreditním riziku protistrany.

Swapy
Swapy jsou dohody o výměně peněžních toků mezi dvěma stranami.
Nejběžnější typy:
·Úrokový swap (IRS) – výměna pevné a pohyblivé sazby.
·Měnový swap – výměna jistiny a úroků v různých měnách.
Swapy umožňují bankám řídit úrokové a měnové riziko dlouhodobě a efektivně.

Opce
Opce dávají právo, nikoliv povinnost, realizovat transakci za určenou cenu.
Typy:
·Call opce – právo koupit,
·Put opce – právo prodat.
Opce poskytují nejvyšší flexibilitu, ale i nejvyšší náklady (v podobě opční prémie).
Umožňují omezit ztrátu, zatímco zisk zůstává otevřený.

Zajišťovací strategie bank
Běžné strategie v praxi:
·Cash Flow Hedging – zajištění peněžních toků v čase.
·Fair Value Hedging – zajištění reálné hodnoty aktiva nebo závazku.
·Portfolio Hedging – zajištění celého souboru pozic.
Banky kombinují tyto strategie v závislosti na charakteru rizik a struktuře portfolia.

Účetní a regulační aspekty zajištění
Zajištění musí splňovat podmínky stanovené IFRS 9 a regulací Basel III.
Banka musí prokázat:
·vztah mezi zajišťovaným a zajišťovacím instrumentem,
·účinnost zajištění (hedge effectiveness),
·pravidelné testování a reportování regulátorovi.
Transparentnost zajišťovacích transakcí je zásadní pro důvěru investorů a dohled ČNB.

Nové trendy v zajištění (2024–2025)
·  AI a machine learning v modelování tržních rizik a predikci volatility.
·  Tokenizované deriváty – využití blockchainu pro rychlejší a transparentní vypořádání.
·  Zelené deriváty – nástroje navázané na ESG indikátory.
·  Cloudové platformy pro hedging umožňující simulace v reálném čase.
Tyto inovace zvyšují efektivitu zajištění a posilují řízení rizik v bankovnictví.

Význam zajištění pro banky
Zajištění chrání banky před ztrátami způsobenými neočekávanými výkyvy úrokových sazeb, měnových
kurzů nebo cen aktiv.
Umožňuje:
·stabilizovat výnosy,
·přesněji plánovat cash flow,
·posílit důvěru investorů a regulátorů,
·snížit kapitálovou náročnost podle Basel III.
Správně nastavené zajištění tak přispívá k dlouhodobé stabilitě finanční instituce.

Zajištění úrokového rizika
Banky se zajišťují proti kolísání úrokových sazeb pomocí:
·úrokových swapů (IRS),
·futures na úrokové sazby,
·úrokových opcí (caps, floors, collars).
Cílem je zajistit stabilní marži mezi úroky z úvěrů a z vkladů.
Například při očekávaném růstu sazeb banka nakoupí cap opci, která chrání proti zvýšení nákladů na
financování.

Zajištění měnového rizika
Měnové zajištění se týká transakcí v cizí měně.
Banky využívají:
·měnové forwardy – zajištění budoucího kurzu,
·měnové swapy – výměna měn mezi partnery,
·měnové opce – pojištění proti nepříznivému kurzu.
Příklad: česká banka poskytne úvěr v EUR, ale získává zdroje v CZK → kurzové riziko eliminuje
swapem EUR/CZK.

Zajištění komoditního rizika
Některé banky a podniky se zajišťují proti změnám cen komodit (ropa, plyn, zlato, kovy).
Nástroje: futures, opce a swapy na komodity.
Příklad: letecká společnost se zajišťuje proti růstu ceny ropy uzavřením futures kontraktů.
Tento typ zajištění má rostoucí význam v období energetických krizí a geopolitických napětí.

Zajištění pomocí derivátů v českých bankách
V českém bankovnictví jsou nejčastěji používány:
·úrokové swapy (cca 70 % všech derivátových obchodů),
·měnové forwardy a swapy u exportérů,
·opce méně časté kvůli vyšším nákladům.
Podle ČNB (Zpráva o finanční stabilitě 2024) deriváty významně přispěly ke snížení volatility
výnosů v sektoru.

Účinnost zajištění (hedge effectiveness)
Účinnost zajištění měří, jak dobře derivát kompenzuje změnu hodnoty zajišťované pozice.
IFRS 9 stanovuje hranici účinnosti mezi 80–125 %.
Pokud účinnost klesne mimo tento interval, musí být zajištění přehodnoceno a výsledky se promítají
do zisku či ztráty.
Správné měření účinnosti je klíčové pro audit i regulaci.

Rizika spojená se zajištěním
Zajištění samo o sobě přináší i určitá rizika:
·riziko protistrany (selhání partnera u OTC kontraktu),
·modelové riziko (chybný odhad volatility),
·nadměrné zajištění, které omezuje ziskový potenciál,
·likvidní riziko derivátů – obtížná uzavírka pozice v době napětí.
Řízení těchto rizik je nedílnou součástí interní politiky banky.

Moderní přístupy k řízení zajištění
Aktuální přístupy 2024–2025:
·AI modely optimalizující poměr mezi výnosem a zajištěním,
·automatické rebalancování portfolií při překročení volatility,
·digitální reporting pro regulátory v reálném čase,
·integrovaný přístup ERM, který spojuje zajištění s ostatními riziky.
Tento přístup zvyšuje efektivitu a zjednodušuje rozhodování o využití derivátů.

Shrnutí kapitoly 6
·  Zajištění (hedging) je klíčový nástroj ke snížení finančních rizik.
·  Nejčastějšími nástroji jsou forwardy, futures, swapy a opce.
·  Banky používají různé strategie podle typu rizika (úrokové, měnové, komoditní).
·  IFRS 9 stanovuje pravidla pro měření účinnosti zajištění.
·  Trendy: využití AI, ESG derivátů a digitalizace reportingových procesů.

Otázka
Jaký je rozdíl mezi přirozeným a finančním zajištěním a kdy je vhodné použít každý z nich?


Odpověď:
·Přirozené zajištění spočívá ve sladění aktiv a pasiv tak, aby se rizika navzájem vyrušila (např.
příjmy i výdaje ve stejné měně). Je levné, ale méně flexibilní.
·Finanční zajištění využívá deriváty, které umožňují přesnější řízení rizika, i když s vyššími
náklady.
·V praxi banky kombinují oba přístupy – přirozené zajištění pro základní stabilitu a finanční
nástroje pro přesné doladění expozic.

AI modely v zajištění
Moderní banky využívají umělou inteligenci při modelování rizik i tvorbě zajišťovacích strategií.
AI dokáže:
·analyzovat stovky tisíc dat o volatilitě a tržních vztazích,
·automaticky navrhovat optimální kombinace derivátů,
·vyhodnocovat efektivitu hedgingu v reálném čase.
Výsledkem je rychlejší rozhodování a nižší náklady na řízení rizik.

Příklad: AI v praxi
V roce 2024 implementovala Raiffeisen Bank International AI nástroj pro řízení měnových pozic:
·systém sleduje změny kurzů EUR/CZK a automaticky aktivuje forwardové smlouvy,
·predikuje krátkodobé trendy na základě dat z Bloombergu a ECB,
·snížil volatilitu výsledků o 12 %.
AI tak pomáhá řízení zajištění posunout z reaktivního na prediktivní proces.

Automatické rebalancování portfolií
Moderní platformy sledují tržní vývoj a při překročení volatility provádějí rebalancování
zajišťovacích pozic.
Výhody:
·omezení lidských chyb a zpoždění rozhodnutí,
·nižší transakční náklady díky automatizaci,
·okamžité přizpůsobení tržním podmínkám.
Tento trend je součástí konceptu Smart Hedging, který v Evropě od roku 2025 nabízí např. platforma
Refinitiv AI Risk.

Digitální reporting v reálném čase
Regulátoři (EBA, ČNB) požadují rychlejší a transparentnější reportování zajišťovacích transakcí.
Banky používají cloudové systémy, které automaticky:
·generují IFRS reporty o efektivitě zajištění,
·sledují expozice v reálném čase,
·odesílají data regulátorům v předem definovaném formátu.
Tento přístup posiluje důvěru a umožňuje rychlou reakci na rizikové události.

Integrovaný přístup ERM
Enterprise Risk Management (ERM) spojuje všechna finanční rizika do jednotného rámce.
V jeho rámci se zajištění plánuje společně s kreditním, tržním a operačním rizikem.
Výhody:
·lepší koordinace rozhodnutí,
·menší duplicitní zajištění,
·větší efektivita kapitálového využití.
Od roku 2025 jej vyžaduje EBA u bank s rozšířenou licencí v EU.

Příklad z českého prostředí
Komerční banka (2025) zavedla nový model integrovaného zajištění:
·propojení oddělení Risk, Treasury a Controllingu,
·AI nástroj na predikci měnové expozice na týdenní úrovni,
·reportování v reálném čase ČNB a mateřské Société Générale.
Díky tomu snížila náklady na zajištění o 8 % a zvýšila transparentnost.

Zajištění a makroekonomické prostředí
Efektivita zajištění se mění v závislosti na ekonomickém cyklu:
·v období vysoké volatility roste poptávka po derivátech,
·při stabilním prostředí je zajištění často nahrazováno přirozenou ochranou,
·úrokové rozdíly (EUR/CZK) v roce 2024–2025 výrazně ovlivňují volbu měnových swapů.
Makroekonomický kontext tak významně ovlivňuje náklady i efektivitu zajištění.

Přínosy moderního zajištění
·  omezení ztrát z nepředvídaných výkyvů cen a sazeb,
·  stabilizace zisku a hotovostních toků,
·  posílení ratingu a důvěry investorů,
·  snížení kapitálových požadavků díky menší volatilitě výnosů.
Zajištění je tedy strategickým nástrojem nejen pro řízení rizik, ale i pro dlouhodobou
konkurenceschopnost banky.

Shrnutí kapitoly 6
·  Zajištění je klíčovým nástrojem pro řízení tržních, měnových a úrokových rizik.
·  Moderní banky spojují derivátové nástroje s AI a ERM systémy.
·  Účinnost zajištění musí být pravidelně měřena a reportována dle IFRS 9.
·  Roky 2024–2025 přinášejí trend automatizace, tokenizace a zelených derivátů.

Otázka
Otázka:
Jak koncept Enterprise Risk Management (ERM) ovlivňuje řízení zajišťovacích operací v bankách?

Odpověď:
ERM zajišťuje, že hedging není vnímán izolovaně, ale jako součást celkového řízení rizik.
Umožňuje koordinovat rozhodnutí napříč odděleními a optimalizovat kapitál v rámci celé banky.
Díky tomu lze lépe vyhodnocovat vzájemné vazby mezi tržním, kreditním a likviditním rizikem a
předcházet duplicitnímu zajištění.

What Is Enterprise Risk Management (ERM) In Banking? - Learn About Economics
https://youtu.be/UMgqPLH2qpI?si=leR__cANkYaAD1zm


•
•
•
•
•
•
•DISKUSE
•